č. 132/2000 Sb. a č. 320/2002 Sb. Je třeba odlišovat stavební řízení podle zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a správní řízení podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, o opatřeních, která je vlastník kulturní památky povinen učinit, aby byly splněny povinnosti dle $ 9 tohoto zákona. Z žádného ustanovení zákona o státní památkové péči nelze do- vodit, že by u nemovitosti, u které již předtím proběhlo stavební a kolaudační řízení, nemohlo řízení podle $ 10 tohoto zákona proběhnout.
Nejprve je třeba konstatovat, že je nezbyt- né odlišovat stavební řízení ústící ve vydání stavebního povolení ($ 54 až $ 77 stavebního zákona) a kolaudační řízení podle ustanovení $ 76 až $ 84 tohoto zákona na straně jedné, a na straně druhé správní řízení podle zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, o opatřeních, která je povinen vlastník kul- turní památky učinit, aby byly splněny povin- nosti dle $ 9 tohoto zákona. Jde o zcela odlišná správní řízení. Zatímco účelem stavebního a kolaudačního řízení je zabezpečit ochranu veřejných zájmů při výstavbě a při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obec- ných technických požadavků na výstavbu, popř. jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků dotčených orgánů stát- ní správy (ustanovení $ 66 stavebního záko- na), účelem zákona o státní památkové péči je vytvořit všestranné podmínky pro péči o kulturní památky, o jejich zachování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvo- ji kultury, umění, vědy a vzdělávání (ustano- vení $ 1 tohoto zákona).
Je proto nepochyb- né, že každé z uvedených správních řízení 619 1237 upravuje jinou oblast právních vztahů, je ve- deno jinými správními orgány, ústí v jiné správní rozhodnutí a důsledky takového roz- hodnutí jsou zcela jistě odlišné. Z žádného ustanovení zákona o státní památkové péči nelze dovodit, že by řízení podle ustanovení $ 10 tohoto zákona nemělo místo tehdy, po- kud by se týkalo nemovitosti, u které již před- tím proběhlo stavební a kolaudační řízení (ta- kový stav není ani myslitelný).
Naopak povinnosti vlastníka či uživatele kulturních památek je na vlastní náklad pečovat o jejich zachování, udržovat je v dobrém stavu a chrá- nit je před ohrožením, poškozením, znehod- nocením nebo odcizením a užívat je pouze způsobem, který odpovídá jejich významu, památkové hodnotě a technickému stavu (ustanovení $ 9 zákona o státní památkové péči). Tyto povinnosti zavazují povinný sub- jekt kdykoli, a proto opatření směřující k za- jištění splnění těchto povinností mohou být příslušným orgánem státní památkové péče uložena rovněž kdykoli v návaznosti na tom, kdy je porušení povinností na úseku ochrany kulturních památek zjištěno.
Žalobce namítal, že z vyjádření příslušné- ho orgánu památkové péče v rámci kolaudač- ního rozhodnutí vyplynulo, že se stavbou tak, jak byla zrekonstruována, souhlasí. Je třeba zdůraznit, že žalobce pouze v obecné rovině poukazuje na to, že všechny úpravy, jejichž odstranění je nyní požadováno, byly již před- mětem stavebního a kolaudačního řízení a dotčený orgán - Pražský ústav památkové péče - k nim nevyjádřil záporné stanovisko. Z kolaudačního rozhodnutí, které žalobce k prokázání oprávněnosti této námitky před- ložil, však nevyplývá, že by uvedené konkrét- ní úpravy, které jsou nyní předmětem řízení podle zákona o státní památkové péči, byly výslovně obsaženy i ve stavebním povolení a rovněž nejsou výslovně zmíněny v kolau- dačním rozhodnutí, Je třeba zdůraznit, že ža- lobci nebyla vytýkána rekonstrukce objektu jako taková, ale byl vyzván k odstranění těch úprav, které jsou vzhledově nepřijatelné, na- rušují symetrii domu a degradují historickou hodnotu fasády a průjezdu.
Tomu, že před- mětné stavební úpravy nebyly příslušným or- gánem z hlediska památkové péče povoleny, odpovídá obsah vyjádření NPÚ ze dne 5. 1. 2005, který uvádí to, že vymezené úpravy parteru neprojednal. Je nepochybné, že žalobce, resp. subjekt, který předmětnou nemovitost vlastnil či uží- val v době probíhajícího stavebního a násled- ně kolaudačního řízení, měl zákonné povin- nosti na úseku ochrany kulturních památek. Pokud tyto povinnosti nesplnil a zamýšlené úpravy z hlediska ochrany kulturních pamá- tek podle zákona o státní památkové péči ne- projednal, nemůže se následně dovolávat to- ho, že jiné správní řízení, sledující primárně jiný účel, proběhlo bez připomínek správ- ních orgánů.
Žalobce se za takové situace ne- může dovolávat zásahu do právní jistoty, ale musí si být vědom toho, že předmětná nemo- vitost je kulturní památkou. Proto je povinen plnit povinnosti zakotvené v zákoně o státní památkové péči, resp. učinit opatření, která plnění těchto povinností zajistí. Jejich neplně- ní nelze odůvodnit ani poukazem na trvající neměnný stav a vzhled nemovitosti. Pokud ža- lobce namítal, že nemá jistotu, že jednou schvá- lené úpravy nemovitosti nebude muset v bu- doucnu na své náklady odstraňovat, je třeba znovu poukázat na to, že ze správního spisu ne- vyplývá, že by konkrétní, svým významem dílčí a ve své většině estetické úpravy, byly provede- ny již v rámci stavební rekonstrukce, a přede- vším že tyto úpravy byly předmětem posouze- ní podle zákona o státní památkové péči.
Je třeba znovu uvést, že řízení o opatře- ních ke splnění povinností podle ustanovení $ 9 zákona o státní památkové péči je správ- ním řízením zcela odlišným od stavebního a kolaudačního řízení. Proto nemůže vydání napadeného rozhodnutí a rozhodnutí I. stup- ně bránit překážka věci pravomocně rozhod- nuté, neboť ta se případně může uplatnit pouze tehdy, pokud jde o řízení shodná jak co do svého předmětu, tak i co do pravomoci správního orgánu, který ve věci rozhoduje. 1238 Ochrana spotřebitele: diskriminace k $ 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 104/1995 Sb. Pokud žalobce poskytuje stejnou službu (zde časová nepřenosná jízdenka na městskou hromadnou dopravu) za rozdílné (dvojí) ceny podle kritéria místa trvalé- ho pobytu spotřebitele, jedná se o diskriminaci podle $ 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Spolek Č. proti Ministerstvu kultury o odstranění stavebních úprav na nemovité kultur-