ňovací období roku 2007 . NO —— = ke Smlouvě mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a Spojeného království Vel- ké Británie a Severního Irska o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zisků z majetku (č. 89/1992 Sb.; v textu jen „smlouva o zamezení dvojího zdanění“) Pokud uzavřel žalobce se sídlem v ČR smlouvu o poskytnutí úvěru s osobou spo- jenou, která má sídlo ve Velké Británii, a předmětem žaloby je řešení otázky, zda ža- lobcem zaplacené úroky jsou jako daňové náklady uznatelné či nikoli, nelze na da- nou problematiku aplikovat smlouvu o zamezení dvojího zdanění, neboť tato smlouva výslovně upravuje zdanění samotné a v čl. 11 řeší výlučně otázku zdanění úroků. Proto soud dospěl k závěru, že je nutno postupovat dle českého právního řá- du.
Nejprve je nutno konstatovat, že předmě- tem řízení v dané věci je řešení otázky, zda ža- lobcem zaplacené úroky jsou jako daňové ná- klady uznatelné, či nikoli. Předmětem není, jak se mylně domnívá žalobce, otázka, zda úroky budou v České republice zdaněny, te- dy zda je má zaplatit žalobce v ČR nebo věři- tel ve Velké Británii. S ohledem na učiněný závěr soudu ohled- ně předmětu řízení nelze na danou proble- matiku aplikovat žalobcem citovanou smlou- vu o zamezení dvojího zdanění, neboť tato smlouva výslovně upravuje zdanění samotné a v čl.
11 řeší výlučně otázku zdanění úroků. Proto soud dospěl k závěru, že je nutno po- stupovat dle českého právního řádu za situa- ce, že jsou splněny zákonem stanovené pod- mínky pro jeho použití. Podle $ 17 odst. 3 zákona o daních z pří- jmů „[ploplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí, adresa místa, ze kterého Je poplatník řízen mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na v příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí“ Žalobce splňuje citované podmínky, ze kte- rých vyplývá, že je subjektem, který podléhá právu České republiky.
Žalovaný postupoval správně, když při řešení daňové uznatelnosti úroků žalobce postupoval podle českých zá- konů, a nikoli podle definic uvedených ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění. Soud znovu připomíná, že pro posouzení uznatel- nosti úroků jako nákladů daňových je rozhod- ná skutečnost, že věřitelem je osoba spojená s dlužníkem (ani žalobce tuto skutečnost ne- rozporuje) a není rozhodující skutečnost, 446 zda má věřitel sídlo v České republice nebo mimo území České republiky. (...) Správní orgán nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky $ 24 odst. 1 písm. w) zá- kona o daních z příjmů.
K vyjasnění postave- ní subjektů, tedy zda se mezi žalobcem a věři- telem jedná o běžné obchodní vztahy (jak tvrdí žalobce) nebo jsou osobami spojenými, uvedl žalovaný, že za osoby spojené jsou pro daňové účely považovány osoby ve skupině, a to jak osoby přímo spojené přes kapitál, tak i osoby, které přímo kapitálově spojené ne- jsou - jako žalobce a jeho věřitel. Postačí, po- kud existují mezi uvedenými osobami vztahy, ze kterých je patrná a identifikovatelná nále- žitost k této skupině. Pro posouzení, jaké ustanovení zákona o daních z příjmů správní orgány použijí, je důležité, že mezi účastníky není sporné, že žalobce a společnost BATIF uzavírali smlouvu o úvěru jako spojené osoby ve smyslu tohoto zákona, což žalobce potvr- dil i v odvolání proti platebnímu výměru.
V podané žalobě a u jednání soudu pak uvedl, že společnost BATIF je společnost se žalob- cem spřízněná. Žalovaný své závěry ohledně vzájemných vztahů dlužníka a věřitele učinil v souladu s tvrzením žalobce i s $ 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Podle $ 25 odst. 1 písm. w) zákona o da- ních z příjmů ve znění platném pro zdaňovací období 2007 nelze za výdaje (náklady) vyna- ložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely uznat „zejména úroky z úvěrů a půjček, u nichž je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, a to ve vý- ši úroků z částky, o kterou úhrn úvěrů a půj- ček od spojených osob, v průběhu zdaňova- cího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje šestinásobek vý- še vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna, nebo čtyř- násobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrů a půjček.
Do úvěrů a půjček se nezahrnují úvěry a půjčky nebo jejich část, z nichž úroky jsou součástí vstupní ce- my majetku, a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné úvěry a půjčky. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby jinak spojené, uvede- né v J 23 odst. 7 písm. b) bodě 5, na poplat- níky uvedené v f 18 odst. 3, na burzu cen- ných papírů a na poplatníky uvedené v f 2“ Za situace, kdy jsou splněny podmínky pro aplikaci $ 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů a žalobce netvrdí naplnění zákonných důvodů, pro které by se na něj uvedené ustanovení zákona nevztahovalo, učinil správní orgán úvahu o tom, z jakého důvodu nelze částku za vyplacené úroky da- ňově uznat.
Soud si je vědom toho, že v důsledku sku- tečnosti, že nedojde ke snížení základu daně, bude vypočtená daň z příjmů vyšší, než kdy- by náklady uznány byly, ale opět připomíná, že předmětem řízení není otázka zdanění úroků a že smlouva o zamezení dvojího zda- nění se týká přímé otázky danění určitých fi- nančních prostředků. Z tohoto důvodu také nelze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, čj. 2 Afs 42/2008-62, na které poukazoval žalobce, ne- boť v tomto řízení bylo přezkoumáváno roz- hodnutí, kterým daň vyměřena byla.
Městský soud v Praze po provedeném ří- zení dospěl k závěru, že právní závěr žalova- ného vyjádřený v odůvodnění napadeného rozhodnutí je správný. Opírá se totiž o obsah spisového materiálu, správce daně i žalovaný postupovali správně, jestliže z celkové částky úroků vyloučili částku úroků 23 517 073 Kč jako daňově neuznatelný náklad. 2570 Daň z příjmů: příjmy z dohody o narovnání k $ 585 občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb. k $ 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňo- vací období let 2006 a 2007 Dohoda o narovnání je samostatným právním titulem nově vzniklého závazku.
Z hlediska podřazení příjmů z této dohody pod zdanitelné příjmy ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je však rozhodující ekonomický důvod existence závazku, tj. jeho kauza. Ta se zpravidla odvíjí z právních vztahů předcházejících uzavření dohody o narovnání.
Společnost s ručením omezeným British American Tobacco (Czech Republic) proti Fi- nančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů právnických osob.