kona č. 695/2004 Sb. Posouzení, co je či není předmětem integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, a který orgán je příslušný emisní limity sta- novit, není otázkou skutkovou, ale otázkou právní, s níž se musí správní orgán V roz- hodnutí o vydání integrovaného povolení náležitě vypořádat.
Věc: Spolek E. proti Ministerstvu životního prostředí o integrované povolení. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočes- kého kraje ze dne 22. 11. 2004 bylo společ- nosti V. vydáno integrované povolení k pro- vozování zařízení určeného pro výrobu nealkoholických nápojů a sirupů balených do nevratných PET lahví. Žalovaný toto rozhod- nutí k odvolání žalobce, který mj. namítal, že měly být stanoveny limity týkající se vypou- štění odpadních vod, dne 13. 6. 2005 změnil tak, že uvedl jednotlivé kapitoly a body roz- hodnutí správního orgánu I.
stupně, které se ruší. Žalovaný poukázal mj. na to, že institu- tem povolení je regulováno až vypouštění z kanalizace do povrchových nebo podzem- ních vod. Teprve pokud jde o zvlášť nebez- pečné látky definované přílohou č. 1 k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách, vyžaduje se povole- ní k vypouštění odpadních vod do kanalizace. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Městského soudu v Praze. Namítl, že došlo k porušení ustanovení $ 13 odst. 4 písm. a) a $ 14 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb. tím, že nebyly stanoveny emisní limity pro vo- dy, neboť ze zařízení budou vypouštěny nebez- pečné látky podle přílohy zákona č. 76/2002 Sb. Zdůvodnění správního orgánu I stupně, proč integrované povolení stanovení emisních limi- tů neobsahuje, je značně nejasné.
Skutečnost, že zde patrně není rozhodnutí, které by se po- stupem dle zákona č. 76/2002 Sb. nahrazovalo, nikterak neznamená, že emisní limity pro znečišťující látky v odpadních vodách nebu- dou stanoveny. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí, v němž bylo vysvětle- 562 no, že nejsou vypouštěny zvláště nebezpečné látky ve smyslu ustanovení $ 16 odst. 3 záko- na č. 254/2001 Sb., o vodách, u kterých je po- volení vypouštění, resp. stanovení limitů, tře- ba. Zákon o integrované prevenci definuje emisi jako vypouštění látek do životního pro- středí.
Této definici neodpovídá vypouštění do technického zařízení jiného právního sub- jektu (čistírny odpadních vod), z něhož tepr- ve dojde k vypouštění do životního prostředí; požadavek žalobce na stanovení emisních li- mitů pro nátok odpadních vod na čistírnu i pro látky jiné než zvlášť nebezpečné proto není na místě. Městský soud v Praze rozhodnutí žalova- ného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zoodůvodnění: Žalobce vznesl námitky týkající se nesta- novení emisních limitů pro vody. Nejprve by- lo třeba posoudit, zda otázka vypouštění od- padních vod byla v posuzované věci aktuální, zda šlo skutečně o jednu z reálně existujících okolností, majících vliv na vydání či podobu vydaného integrovaného povolení.
Bylo tře- ba posoudit, zda v posuzované věci vůbec šlo o případ, kdy jsou odpadní látky, potažmo ne- bezpečné látky, do kanalizace vypouštěny. Ze správního spisu vyplývá, že Povodí VL tavy ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2004 sice vyslovilo, že předkládaný záměr je z hlediska zájmů daných Směrným vodohospodářským plánem možný, avšak v rámci stanovených podmínek mimo jiné konstatovalo, že se jed- ná o vypouštění nebezpečných látek do ve- řejné kanalizace, s tím, že jde o látky mající nepříznivý vliv na kyslíkovou rovnováhu.
Proto doporučil rozšířit monitoring vlivu na životní prostředí a specifikoval četnost a jeho podmínky v návaznosti na nařízení vlády č. 61/2003 Sb. Agentura integrované preven- ce ve vyjádření dle ustanovení $ 11 odst. 2 zá- kona č. 76/2002 Sb. v rámci návrhu závaz- ných podmínek provozu dle ustanovení $ 13 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb. v podmínce 3.1.2. uvedla, že vzhledem k tomu, že v žádos- ti nejsou uvedeny všechny používané che- mické látky, je třeba sledovat obsah AOX a P-celk. v odpadních vodách, a uvedla emisní limity těchto ukazatelů, které nesmí být pře- kročeny.
V rámci vypořádání se se stanovisky účastníků řízení pak k obsahově totožným námitkám Povodí Vltavy poukázala na to, že tyto okolnosti nejsou předmětem integrova- ného povolení a vypouštění odpadních vod je v kompetenci vodoprávního úřadu. Je tedy zcela nepochybné, že otázka sta- novení emisních limitů odpadních vod měla být v integrovaném povolení řešena, a pokud dospěl správní orgán k závěru, že není opráv- něn uvedené limity stanovit, bylo třeba, aby uvedené stanovisko podrobným způsobem odůvodnil.
Je třeba zdůraznit, že otázka, co je či není předmětem integrovaného povolení, který orgán je popř. příslušný emisní limity stanovit, je otázkou právní, nikoli skutkovou. Bylo proto na žalovaném, resp. správním or- gánu Í. stupně, aby se jí náležitě a podrobně za- býval, Z obsahu rozhodnutí správního orgánu L stupně vyplývá, že správní orgán výslovně uvedl, že emisní limity pro vodu nejsou stano- veny (str. 3 rozhodnutí). Byly sice stanoveny podmínky zajišťující ochranu zdraví člověka a ochranu životního prostředí, v rámci kterých byla stanovena četnost monitoringu, ukazate- le, které budou monitorovány, jakož i nepří- pustnost ředění odpadní vody za účelem snížení cukernatosti, avšak emisní limity sta- noveny nebyly.
V rámci odůvodnění rozhod- nutí správního orgánu I. stupně správní orgán toliko zopakoval názor Agentury integrované prevence o tom, že uvedené okolnosti nejsou předmětem integrovaného povolení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že žádost o integrované povolení ani stanoviska zúčastněných subjektů nedo- ložila vypouštění zvlášť nebezpečných látek ze zařízení (str. 3 napadeného rozhodnutí). Tento závěr obsažený v napadeném rozhod- nutí je nepřezkoumatelný. Jak již bylo uvede- no, Povodí Vltavy ve svém vyjádření tuto okolnost navodilo a rovněž rozhodnutí správ- ního orgánu I.
stupně se k této otázce vyjádři- lo. Nelze proto k odvolání žalobce celou zále- žitost uzavřít pouze s tím, že otázka emisních limitů nebyla v řízení vůbec nastolena. Proto je námitka žalobce důvodná. Nad rámec shora uvedeného považuje soud za vhodné vyjádřit se k tomu, zda po- souzení otázky emisních limitů náleží vodo- právním úřadům, či zda je třeba ji posoudit v řízení o vydání integrovaného povolení. Po- dle ustanovení $ 13 odst. 4 písm. a) zákona č. 76/2002 Sb. v závazných podmínkách pro- vozu úřad stanoví emisní limity.
Podle usta- novení $ 14 odst. I věty první tohoto zákona úřad stanoví emisní limity pro znečišťující látky uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pokud jsou ze zařízení vypouštěny, a další emisní limity, které se stanovují na základě ji- ných právních předpisů. Podle druhého od- stavce věty druhé tohoto ustanovení v přípa- dě výpustí odpadních vod do kanalizace úřad při určování emisního limitu příslušného za- řízení může přihlédnout k čisticímu efektu čistírny odpadních vod za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany život- ního prostředí jako celku a že výsledkem ne- ní vyšší úroveň znečištění životního prostře- dí.
Z citovaných ustanovení je nepochybné, že úřad, který je místně příslušný k vydání in- tegrovaného povolení, má povinnost se v rámci vlastní pravomoci otázkou, zda je tře- ba emisní limity i pro vypouštění odpadních vod, ať již do kanalizace či do povrchových či podzemních vod, zabývat. Správní orgán I. stupně proto nepostupoval správně, pokud k námitce účastníka řízení toliko stručně bez řádného odůvodnění konstatoval, že stanove- ní emisních limitů není předmětem integro- vaného povolení. Na závěru o tom, že zákon ukládá správnímu orgánu rovněž emisní limi- ty odpadních vod v rozhodnutí o integrova- ném povolení stanovit, pokud jsou pro to spl- něny podmínky, nemění nic ani odlišné právní názory žalobce a žalovaného na smysl a účel zákona č. 76/2002 Sb. obsažené ve vy- jádření žalovaného k podané žalobě, jakož iv replice žalobce k tomuto vyjádření.
563 1208-1210 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1208 Kompetenční spory: zaplacení ceny za demontáž telekomunikačního zařízení k $ 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění zá- kona č. 225/2003 Sb.» k $ 7 odst. i občanského soudního řádu Je-li předmětem sporu zaplacení ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvr- zení nárok v důsledku demontáže telekomunikačního zařízení (pobočkové ústřed- ny a telefonního přístroje), nejedná se o poskytování telekomunikační služby ve smyslu $ 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zá- konů, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy.
Rozhodování o těchto vě- cech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; pří- slušným k řízení je proto soud ($ 7 odst. 1 o. s. ř.).
Spolek E. proti Ministerstvu životního prostředí o integrované povolení.