vodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2003 I. Hromadné garáže jsou svojí povahou specifickým nebytovým prostorem, u ně- hož ustupuje do pozadí skutečnost, že konkrétní subjekt je současně spoluvlastní- kem nebytové jednotky jako celku, ve prospěch užitné hodnoty věci, tj. oprávnění 2x v hromadných garážích parkovat na konkrétním parkovacím místě s cílem ho užívat pro své potřeby.
II. Osvobození od daně z převodu nemovitostí podle $ 20 odst. 7 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném v roce 2003, se vztahuje i na dosud neužívané části stavby ve spoluvlastnic- tví, pokud ize ideální spoluvlastnický podíl promítnout do konkrétní části stavby (např. konkrétní garážové stání v hromadné garáži). Osvobození podle uvedeného ustanovení lze proto přiznat i každému převodu spoluvlastnického podílu na neby- tové jednotce, pokud se jedná o první převod podílu, jehož obsahem je užívání kon- krétní části stavby (např. konkrétního parkovacího místa v hromadné garáži), která dosud nebyla nikým jiným užívána.
Základní námitkou podané žaloby je ná- mitka ohledně tvrzeného nesprávného právní- ho posouzení splnění podmínky pro osvobo- zení od daně, zda stavba nebyla dosud užívána. Ze spisového materiálu je zřejmé, že ža- lobce uplatnil nárok na osvobození od daně z převodu nemovitostí jak k bytu, tak k neby- tovým jednotkám - sklepu a garáži. Žalovaný dospěl k závěru, že osvobození od daně nelze akceptovat ve vztahu k nebytové jednotce - garáži s odůvodněním, že nebyla splněna zá- konem stanovená podmínka, že stavba neby- la dosud užívána.
Lze souhlasit se žalovaným, že posouzení otázky osvobození od daně k nebytovému prostoru - garáži je nutno posuzovat podle $ 20 odst. 7 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. Podle uvedeného ustanovení je od daně z převodu nemovitostí osvobozen první úplatný převod nebo přechod vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou, na niž bylo vy- dáno pravomocné kolaudační rozhodnutí, nebo je dokončenou novou stavbou nebo ro- zestavěnou novou stavbou a stavba nebyla do- sud užívána, s výjimkou zkušebního provozu, jestliže převodcem je fyzická či právnická oso- ba a převod stavby je prováděn v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, kterou je vý- stavba nebo prodej staveb a bytů, nebo jejich předmětem činnosti je výstavba nebo prodej staveb a bytů, anebo je-li převodcem obec.
K tomu, aby bylo možno osvobození od daně úspěšně uplatnit, je třeba, aby byly spl- něny všechny zákonem stanovené podmínky, tedy i podmínka, že stavba nebyla dosud uží- vána. Právě splnění této podmínky je „spor- nou“ otázkou v této věci, když splnění ostat- ních zákonem stanovených podmínek není zpochybňováno. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že předmětem kupní smlouvy byl - mimo jiné — i spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce - garáži, který byl vymezen prohlášením vlastníka. Žalovaný správně vycházel ze záko- na o vlastnictví bytů a z občanského zákoníku.
při hodnocení předmětu převodu a spolu- vlastnických vztahů k němu. Výklad, který učinil se závěrem, že osvobození od daně lze přiznat pouze ve vztahu k převodu prvnímu nabyvateli spoluvlastnického podílu nebyto- vé jednotky - garáže proto, že ve vztahu k převodům dalším nabyvatelům spoluvlast- nického podílu téže nebytové jednotky již nelze učinit závěr o tom, že stavba (Část stav- by) nebyla dosud užívána, neboť ji užívá již první nabyvatel, soud nesdílí. Při posouzení otázky, zda nebytová jedno- tka byla či nebyla dosud užívána, je.nutno vý- cházet ze smyslu zákona č. 357/1992 Sb. a ze smyslu a cíle převodu nemovitostí.
Smyslem zákona č. 357/1992 Sb. bylo - zjednodušeně řečeno - osvobození prvního převodu nové stavby (při splnění dalších podmínek) s cí- lem podporovat novou výstavbu. Smyslem a cílem uzavřené kupní smlouvy, na jejímž zá- kladě dochází k převodu nemovitostí, je pak získat oprávnění užívat konkrétní garáž (ga“ rážové stání). Specifikem garáží (garážových stání) v domech, kde se nachází několik byto- vých jednotek, spočívá v tom, že garáže (ga- rážová stání), které jsou v takovém domě umístěny jako hromadné garáže (garážová stá- ní), nelze převádět samostatně, nýbrž jako spo- luvlastnický podíl na této části stavby (nebyto- vé jednotce), aby všichni v úvahu přicházející uživatelé jednotlivých garáží měli zajištěn pří- stup k té garáži (garážovému stání), kterou jsou podle uzavření smlouvy oprávněni užívat.
Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že hromadné garáže jsou nebytovými prostora- mi ve smyslu $ 2 písm. c) zákona o vlastnictví bytů. Je otázkou, zda v závislosti na skuteč- nosti, že jeden z uživatelů hromadných garáží 513 1190 tím, že je oprávněn užívat tyto garáže k par- kování svého vozu na předem určeném a vy- mezeném parkovacím místě, užívá hromadné garáže jako celek ve smyslu pojmu užívání, jak jej jako složku obsahu vlastnického práva chápe občanské právo. Převodce jako dosa- vadní výlučný vlastník hromadných garáží převádí jednotlivé podíly tohoto svého výluč- ného vlastnictví na nabyvatele a velikosti pře- váděných podílů pak odpovídá i počet vyzna- čených parkovacích míst, na kterých je oprávněn ten který nabyvatel spoluvlastnic- kého podílu parkovat.
Uzavřením smlouvy o převodu podílu na nabyvatele tak dochází ik uzavření dohody o hospodaření se společ- nou věcí. Hromadné garáže jsou svojí povahou spe- cifickým nebytovým prostorem. Jednak tím, že jejich způsob využívání je relativně jedno- značně určen (slouží k parkování vozidel), a rovněž tím, že spoluvlastnictví může v těch- to případech zahrnovat větší množství osob, než by tomu bylo u jiné nebytové jednotky. V případě hromadných garáží ustupuje do pozadí skutečnost, že konkrétní subjekt je současně spoluvlastníkem nebytové jednotky jako celku, ve prospěch užitné hodnoty věci, tj. oprávnění v hromadných garážích parko- vat na konkrétním parkovacím místě s cílem ho užívat pro své potřeby.
Lze souhlasit s názorem žalovaného správního orgánu potud, že v případě hro- madných garážových stání se jedná o spolu- vlastnictví ideální, každý spoluvlastník vlastní podíl na celé stavbě a s ostatními spoluvlast- níky se dohodne na určitém způsobu užívání. Jistě proto nelze prohlásit, že určitá reálná část z celku patří jen tomu jednomu konkrét- nímu spoluvlastníku. Nejde o to, zda jeden konkrétní spoluvlastník užíval ke dni práv- ních účinků vkladu smlouvy nebytovou jed- notku, nýbrž jde o to, zda nebytová jednotka byla k tomuto dni užívána jako taková.
Smyslem a účelem $ 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb. však nebylo přiznání osvobození od daně pouze tomu spoluvlastníkovi, který ji začne užívat jako první ve vztahu k nebytovým pro- » Nález publikován pod č 144/2001 Sb. ÚS. 514 storám společným, tj. hromadnému garážo- vému stání. Ze smyslu uvedeného právního ustanovení podle názoru soudu vyplývá, že osvobození od daně z převodu nemovitostí se vztahuje na dosud neužívané stavby, neboť úmyslem zákonodárce nepochybně bylo osvobodit od daně a podporovat novou vý- stavbu.
Každý ze spoluvlastníků, jemuž pří- sluší právo užívat konkrétní garážové stání v hromadné garáži, je oprávněn užívat právě toto vyznačené místo (a právě užívání tohoto konkrétního místa je podle názoru podstatné pro závěr o užívání nebytové jednotky). Soud má proto za to, že přiznat osvoboze- ní podle výše citovaného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. lze jak postupným převodům spoluvlastnických podílů na nebytové jednot- ce do okamžiku, kdy kterýkoliv z nabyvatelů začne nebytovou jednotku užívat tím, že zač- ne užívat své vymezené parkovací místo ve společném hromadném garážovém stání, tak i každému dalšímu převodu spoluvlastnické- ho podílu na nebytové jednotce, pokud se jedná (za splnění dalších zákonem formulo- vaných předpokladů) o první převod podílu, jehož obsahem je užívání konkrétního parko- vacího místa, které dosud užíváno jiným ne- bylo.
Jinými slovy, je-li dosud neužíváno kon- krétní místo v hromadném garážovém stání, je podmínka zákona č. 357/1992 Sb. o osvobo- zení od daně splněna. Jedině takový postup není z hlediska ústavními předpisy zaručené a daňovými zákony formulované rovnosti sub- jektů práva v rozporu s principem rovnosti postavení daňových subjektů před zákonem. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 277/99% zdůraznil, že jsou-li k dispozi- ci dva rovnocenné výklady, z nichž jeden je extenzivní a druhý restriktivní, musí soud zvolit ten z nich, jenž odpovídá dalším meto- dám výkladu, zejména pak úvaze teleologic- ké.
S poukazem na shora uvedené důvody proto Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v dané věci je třeba $ 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb. aplikovat především s při- hlédnutím k účelu uvedeného ustanovení a neomezit se pouze na gramatický výklad ve spojení s mechanickou aplikací obecných ustanovení o spoluvlastnictví. Výklad zákona č. 357/1992 Sb., tak jak jej v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil žalovaný, vede podle názoru soudu k nepřípust- nému a ničím neodůvodněnému zvýhodnění v pořadí prvního převodu spoluvlastnického podílu k nebytovým jednotkám oproti dalším převodům, a tedy k právní nerovnosti, kterou ústavní i daňové předpisy výslovně zapovídají.
1191 Správní trestání: provozování her a loterií k $ 48 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákonů č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb. Ustanovením $ 48 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, je postihováno pouze takové provozování kursových sázek, které je v rozporu se zákonem, s podmínkami uloženými v povolení ministerstva a s her- ním plánem. Proto lze nesplnění povinnosti vyplývající provozovateli z jeho vnitř- ních předpisů (v tomto případě z návštěvního řádu schváleného ministerstvem) sankcionovat pouze v případě, kdyby tyto povinnosti byly zároveň obsaženy v cito- vaném zákoně, v podmínkách provozování kursových sázek stanovených v povole- ní ministerstva nebo v jím schváleném herním plánu.
Sankci dle citovaného zákon- ného ustanovení by bylo možné aplikovat na porušení interních předpisů provozovatele pouze tehdy, pokud by se tyto předpisy staly součástí povolení minis- terstva nebo herního plánu, neboť v takovém případě by provozování kursových sá- zek bylo v rozporu rovněž s těmito dokumenty.
Společnost s ručením omezeným M. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Pra- hu o daň z převodu nemovitostí.