Právo společného užívání bytu manžely je právo nedílné, které za trvání manželství nemůže být zrušeno rozhodnutím soudu jen ohledně jednoho z manželů.
Č. 35/1966 sb. rozh.
Právo společného užívání bytu manžely je právo nedílné, které za trvání manželství nemůže být zrušeno rozhodnutím soudu jen ohledně jednoho z manželů.
(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. září 1965, 11 Co 428/65.)
Obvodní soud pro Prahu 1 zrušil právo osobního užívání bytu žalovaného podle § 184 písm. b) o. z., když došel k závěru, že členové rodiny žalovaného přes výstrahu hrubě porušují zásady socialistického soužití v domě.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný je ženat a že jeho manželka s ním žije ve společné domácnosti v bytě, o který ve sporu jde. I kdyby tedy před 1. 4. 1964 byl nájemcem bytu jen žalovaný, tímto dnem se v důsledku ustanovení § 501 o. z. stala spoluuživatelkou bytu také jeho manželka. Přitom žalovaný s manželkou užívají bytu na základě práva společného užívání bytu manžely podle § 175 a násl. o. z., které vzhledem ke své povaze je právem nedílným, jež za trvání manželství nelze zrušit jen částečně ohledně jednoho z manželů. Nesprávně proto postupoval obvodní soud, když toto právo zrušil jen ohledně jednoho z manželů. Pokud by byl žalobce nerozšířil žalobu i na druhého z manželů, měla být žaloba zamítnuta. I kdyby žalobce rozšířil žalobu na další žalovanou až nyní, nebylo by možno tento nedostatek napravit v odvolacím řízení s ohledem na ustanovení § 216 odst. 1 o. s. ř., a proto nezbylo, než aby jen z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí podle § 221 odst. 1 písm. d) o. s. ř. zrušeno.