Národnímu výboru, který podal návrh na zahájení řízení podle § 32 o. s. ř., nelze ukládat povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení podle § 142 a násl. o. s. ř. Řízení zahájená k návrhu národního výboru podle § 32 o. s. ř. nepodléhají soudním poplatkům.
Č. 43/1965 sb. rozh.
Národnímu výboru, který podal návrh na zahájení řízení podle § 32 o. s. ř., nelze ukládat povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení podle § 142 a násl. o. s. ř.
Řízení zahájená k návrhu národního výboru podle § 32 o. s. ř. nepodléhají soudním poplatkům.
(Rozhodnutí městského soudu v Prze ze dne 17. února 1965, 11 Co 60/65.)
Obvodní soud pro Prahu 2 vyslovil k návrhu národního výboru povinnost žalované straně vyklidit byt žalobkyně, zaplatit náklady řízení a soudní poplatek.
Proti rozsudku, jímž byla žalovaná uznána povinnou vyklidit byt žalobkyně, který po rozvodu svého manželství s jejím synem užívá bez právního důvodu, podává odvolání žalovaná a napadá jej jen ve výroku o nákladech řízení a soudním poplatku. Tvrdí, že nezavdala příčinu k podání žaloby, že nebyla o splnění své povinnosti upomenuta a žádá proto, aby úhradu nákladů byla naopak přiznání jí. Žalobkyně prý také změnila žalobní žádost až při posledním jednání. Konečně žádá, aby byla osvobozena od soudního poplatku.
Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o zaplacení soudního poplatku, jinak v napadené části rozsudek potvrdil.
Odvolání je důvodné jen z části.
Přiznat žalované náhradu nákladů řízení podle § 143 o. s. ř. bylo možno jen tehdy, kdyby zažalovaný skutek uznala, takže právem obvodní soud rozhodoval o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud pak jde o změnu žalobního návrhu, je pravdou, že k ní došlo až při posledním ústním jednání, před tím však žalobkyně se řízení nezúčastnila a to bylo vedeno jen k návrhu národního výboru, takže v této fázi řízení žalobkyně žalované žádné náklady řízení nezpůsobila. Proti národnímu výboru jí je pak přiznávat podle § 146 odst. 2 nebo podle § 147 o. s. ř. nelze, neboť ten není účastníkem řízení, ale zvláštním procesním subjektem, na nějž nelze vztahovat ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. o náhradě nákladu řízení, neboť ta se týkají výlučně jen účastníků řízení ve smyslu § 90 a násl. o. s. ř., jejich zástupců, svědků, znalců nebo těch, kteří měli při dokazování nějakou povinnost.
Odvolání je tedy důvodné jen potud, pokud jde o výrok o soudním poplatku. Ten podle názoru odvolacího soudu vůbec neměl být uložen, protože řízení zahájené k návrhu národního výboru podle § 32 o. s. ř. je obdobně jako obdobně jako řízení o žalobě prokurátora podle § 35 o. s. ř. vůbec od placení soudních poplatků osvobozeno. Byl proto tento výrok zrušen ( § 221 o. s. ř.); jinak byl rozsudek v napadené části potvrzen ( § 219 o. s. ř.), v nenapadené zůstal nedotčen ( § 207 odst. 3 a § 212 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech odvolacího řízení odpadl, protože odvolatelka měla se svým odvoláním jen nepatrný úspěch, který se nad to týkal jen její poplatkové povinnosti, na niž žalobkyně žádného zájmu nemůže mír ( § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).