11 Kss 2/2016- 143 - text
11 Kss 2/2016 - 180
pokračování
R O Z H O D N U T Í
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Pavla Klaila a JUDr. Petra Poledne projednal v ústním jednání dne 14. 12. 2016, návrh předsedkyně Okresního soudu v Liberci na zahájení kárného řízení ze dne 12. 4. 2016, proti JUDr. V. M., předsedovi senátu Okresního soudu v Liberci, a rozhodl
JUDr. V. M., nar. X,
předseda senátu Okresního soudu v Liberci s e podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u z n á v á v i n n ý m ,
že zaviněným porušením svých povinností způsobil v období od 12. 7. 2013 do 12. 4. 2016 nedůvodné průtahy v níže uvedených věcech, vedených u Okresního soudu v Liberci pod: 1) sp. zn. 15 C 53/2011, v období od 1. 7. 2015 do 29. 9. 2015, 2) sp. zn. 15 C 101/2012, v období od 30. 9. 2013 do 21. 2. 2014, od 17. 3. 2014 do 21. 5. 2014, a od 3. 11. 2014 do 25. 3. 2015, 3) sp. zn. 15 C 137/2012, v období od 12. 7. 2013 do 18. 12. 2015, 4) sp. zn. 15 C 147/2012, v období od 12. 7. 2013 do 3. 9. 2013, 5) sp. zn. 15 C 163/2012, v období od 12.
7. 2013 do 10. 8. 2015, 6) sp. zn. 15 C 166/2012, v období od 12. 7. 2013 do 13. 10. 2015, 7) sp. zn. 15 C 184/2012, v období od 12. 7. 2013 do 4. 8. 2015, 8) sp. zn. 15 C 195/2012, v období od 12. 7. 2013 do 13. 1. 2014, 9) sp. zn. 15 C 202/2012, v období od 12. 7. 2013 do 29. 3. 2015 a od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016, 10) sp. zn. 15 C 208/2012, v období od 6. 5. 2014 do 20. 7. 2015, 11) sp. zn. 15 C 14/2013, v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015, 12) sp. zn. 15 C 21/2013, v období od 12. 7. 2013 do 11.
10. 2015, 13) sp. zn. 15 C 27/2013, v období od 18. 6. 2015 do 18. 2. 2016, 14) sp. zn. 15 C 28/2013, v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015 a od 21. 1. 2016 do 18. 2. 2016, 15) sp. zn. 15 C 29/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015, 16) sp. zn. 15 C 42/2013, v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015 a od 3. 9. 2015 do 5. 4. 2016, 17) sp. zn. 15 C 47/2013 v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015, 18) sp. zn. 15 C 50/2013, v období od 12. 4. 2014 do 6. 8. 2015 19) sp. zn. 15 EC 488/2011, v období od 12.
7. 2013 do 11. 8. 2014, 20) sp. zn. 15 C 43/2012, v období od 25. 11. 2015 do 16. 2. 2016, 21) sp. zn. 15 C 1/2013, v období od 12. 7. 2013 do 22. 9. 2015, 22) sp. zn. 15 C 6/2013, v období od 12. 3. 2015 do 5. 1. 2016, 23) sp. zn. 15 C 8/2013, v období od 3. 9. 2014 do 11. 11. 2014 a od 26. 6. 2015 do 6. 12. 2015, 24) sp. zn. 15 C 9/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 10. 2015, 25) sp. zn. 15 C 12/2013, v období od 9. 8. 2013 do 11. 5. 2014 a od 12. 6. 2015 do 16. 12. 2015, 26) sp. zn. 15 C 51/2013, v období od 12.
7. 2013 do 8. 10. 2015, 27) sp. zn. 15 C 57/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 2. 2016, 28) sp. zn. 15 C 62/2013, v období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015, 29) sp. zn. 15 C 65/2013, v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015, 30) sp. zn. 15 C 66/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 4. 2015, 31) sp. zn. 15 C 68/2013, v období od 9. 12. 2014 do 3. 12. 2015, 32) sp. zn. 15 C 75/2013, v období od 27. 11. 2014 do 16. 7. 2015, 33) sp. zn. 15 C 87/2016, v období od 11. 12. 2013 do 2. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10.
8. 2015, 34) sp. zn. 15 C 91/2013, v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015, 35) sp. zn. 15 C 92/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015, 36) sp. zn. 15 C 99/2013, v období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015, 37) sp. zn. 15 C 103/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015, 38) sp. zn. 15 C 102/2013, v období od 23. 4. 2014 do 16. 12. 2015, 39) sp. zn. 15 C 105/2013, v období od 3. 3. 2014 do 18. 10. 2015, 40) sp. zn. 15 C 107/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015, 41) sp. zn. 15 C 109/2013, v období od 14.
5. 2014 do 21. 9. 2015, 42) sp. zn. 15 C 111/2013, v období od 12. 7. 2013 do 3. 8. 2015 a od 19. 9. 2015 do 17. 12. 2015, 43) sp. zn. 15 C 117/2013, v období od 12. 7. 2013 do 18. 2. 2016, 44) sp. zn. 15 C 124/2013, v období od 22. 1. 2015 do 29. 4. 2015, 45) sp. zn. 15 C 122/2013, v období od 8. 5. 2014 do 18. 10. 2015, 46) sp. zn. 15 C 133/2013, v období od 19. 7. 2013 do 19. 10. 2015, 47) sp. zn. 15 C 143/2013, v období od 4. 8. 2013 do 16. 3. 2016, 48) sp. zn. 15 C 145/2013, v období od 18.
12. 2013 do 20. 5. 2014, 49) sp. zn. 15 C 147/2013, v období od 27. 9. 2014 do 16. 2. 2016, 50) sp. zn. 15 C 148/2013, v období od 4. 8. 2013 do 19. 10. 2015, 51) sp. zn. 15 C 157/2013, v období od 10. 8. 2013 do 4. 8. 2015 a od 19. 11. 2015 do 18. 2. 2016, 52) sp. zn. 15 C 158/2013, v období od 14. 8. 2013 do 15. 2. 2016, 53) sp. zn. 15 C 162/2013, v období od 8. 5. 2014 do 8. 12. 2015, 54) sp. zn. 15 C 168/2013, v období od 28. 8. 2013 do 30. 8. 2015, 55) sp. zn. 15 C 174/2013 v období od 30. 5.
2014 do 5. 4. 2016, 56) sp. zn. 15 C 177/2013, v období od 31. 10. 2013 do 4. 9. 2014, 57) sp. zn. 15 C 179/2013, v období od 8. 9. 2013 do 6. 8. 2015 a od 29. 8. 2015 do 3. 11. 2015, 58) sp. zn. 15 C 183/2013, v období od 11. 9. 2013 do 3. 8. 2015, 59) sp. zn. 15 C 196/2013, v období od 20. 9. 2013 do 9. 8. 2015, 60) sp. zn. 15 C 199/2013, v období od 25. 9. 2013 do 19. 10. 2015, 61) sp. zn. 15 C 200/2013, v období od 25. 9. 2013 do 18. 10. 2015, 62) sp. zn. 15 C 201/2013, v období od 25. 9. 2013 do 25.
4. 2014, 63) sp. zn. 15 C 204/2013, v období od 13. 5. 2014 do 18. 10. 2015, 64) sp. zn. 15 C 209/2013, v období od 20. 10. 2013 do 15. 9. 2015, 65) sp. zn. 15 C 212/2013, v období od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015, 66) sp. zn. 15 C 213/2013, v období od 17. 10. 2013 do 11. 8. 2015 a od 31. 12. 2015 do 17. 3. 2016, 67) sp. zn. 15 C 220/2013, v období od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015, 68) sp. zn. 15 C 221/2013 v období od 19. 7. 2014 do 15. 9. 2015, 69) sp. zn. 15 C 223/2013, v období od 17. 10. 2013 do 9.
8. 2015, 70) sp. zn. 15 C 224/2013, v období od 17. 10. 2013 do 7. 8. 2015, 71) sp. zn. 15 C 229/2013, v období od 24. 11. 2013 do 16. 3. 2016, 72) sp. zn. 15 C 231/2013, v období od 20. 10. 2013 do 28. 8. 2015 a od 8. 9. 2015 do 18. 12. 2015, 73) sp. zn. 15 C 236/2013, v období od 19. 11. 2013 do 27. 8. 2015, 74) sp. zn. 15 C 237/2013, v období od 9. 11. 2013 do 21. 10. 2015 a od 20. 11. 2015 do 6. 3. 2016, 75) sp. zn. 15 C 239/2013, v období od 3. 3. 2014 do 27. 8. 2015, 76) sp. zn. 15 C 241/2013, v období od 9.
11. 2013 do 8. 12. 2015, 77) sp. zn. 15 C 243/2013, v období od 9. 11. 2013 do 20. 10. 2015, 78) sp. zn. 15 C 245/2013, v období od 9. 11. 2013 do 28. 7. 2015, 79) sp. zn. 15 C 253/2013, v období od 20. 11. 2013 do 21. 10. 2015 a od 24. 11. 2015 do 6. 3. 2016, 80) sp. zn. 15 C 254/2013, v období od 20. 11. 2013 do 16. 3. 2016, 81) sp. zn. 15 C 259/2013, v období od 31. 10. 2014 do 8. 12. 2015, 82) sp. zn. 15 C 261/2013, v období od 24. 11. 2013 do 4. 9. 2014, 83) sp. zn. 15 C 264/2013, v období od 24.
11. 2013 do 8. 12. 2015, 84) sp. zn. 15 C 269/2013, v období od 4. 12. 2013 do 8. 12. 2015, 85) sp. zn. 15 C 270/2013, v období od 4. 12. 2013 do 8. 12. 2015, 86) sp. zn. 15 C 272/2013, v období od 4. 12. 2013 do 19. 10. 2015, 87) sp. zn. 15 C 273/2013, v období od 6. 12. 2013 do 8. 12. 2015, 88) sp. zn. 15 C 274/2013, v období od 6. 12. 2013 do 30. 8. 2015, 89) sp. zn. 15 C 298/2013, v období od 16. 9. 2014 do 26. 2. 2015, 90) sp. zn. 15 C 300/2013, v období od 14. 12. 2013 do 30. 8. 2015, 91) sp. zn. 15 C 306/2013, v období od 21.
12. 2013 do 19. 5. 2015, 92) sp. zn. 15 C 308/2013, v období od 27. 12. 2013 do 9. 8. 2015 a od 16. 12. 2015 do 6. 3. 2016, 93) sp. zn. 15 C 311/2013, v období od 31. 12. 2013 do 8. 12. 2015, 94) sp. zn. 15 C 313/2013, v období od 31. 12. 2013 do 30. 8. 2015, 95) sp. zn. 15 C 315/2013, v období od 31. 12. 2013 do 21. 4. 2015, 96) sp. zn. 15 C 318/2013, v období od 3. 1. 2014 do 28. 5. 2015, 97) sp. zn. 15 C 319/2013, v období od 3. 1. 2014 do 9. 8. 2015 a od 17. 9. 2015 do 9. 3. 2016, 98) sp. zn. 15 C 323/2013, v období od 10.
1. 2014 do 9. 8. 2015 a od 29. 11. 2015 do 10. 3. 2016, 99) sp. zn. 15 C 328/2013, v období od 23. 3. 2015 do 2. 2. 2016, 100) sp. zn. 15 C 340/2013, v období od 24. 4. 2015 do 15. 12. 2015, 101) sp. zn. 15 C 352/2013, v období od 26. 1. 2014 do 7. 4. 2014, 102) sp. zn. 15 C 360/2013, v období od 5. 2. 2014 do 24. 4. 2014 a od 5. 11. 2015 do 8. 2. 2016, 103) sp. zn. 15 C 364/2013, v období od 5. 2. 2014 do 9. 8. 2015 a od 5. 11. 2015 do 9. 3. 2016, 104) sp. zn. 15 C 374/2013, v období od 14. 2. 2014 do 9.
8. 2015, 105) sp. zn. 15 C 380/2013, v období od 12. 10. 2014 do 12. 8. 2015 a od 11. 12. 2015 do 8. 2. 2016, 106) sp. zn. 15 C 381/2013, v období od 3. 3. 2014 do 13. 10. 2015, 107) sp. zn. 15 C 387/2013, v období od 18. 9. 2014 do 1. 3. 2016, 108) sp. zn. 15 C 393/2013, v období od 31. 12. 2015 do 18. 2. 2016, 109) sp. zn. 15 C 396/2013, v období od 3. 3. 2014 do 6. 8. 2015, 110) sp. zn. 15 C 412/2013, v období od 31. 12. 2015 do 16. 3. 2016, 111) sp. zn. 15 C 413/2013, v období od 18. 10. 2015 do 16.
3. 2016, 112) sp. zn. 15 C 420/2013, v období od 20. 12. 2015 do 8. 2. 2016, 113) sp. zn. 15 C 422/2013, v období od 6. 4. 2014 do 9. 8. 2015, 114) sp. zn. 15 C 15/2014, v období od 11. 9. 2014 do 25. 8. 2015, 115) sp. zn. 15 C 16/2014, v období od 5. 5. 2014 do 7. 3. 2016, 116) sp. zn. 15 C 37/2014, v období od 25. 5. 2014 do 19. 10. 2014 a od 3. 9. 2015 do 12. 4. 2016, 117) sp. zn. 15 C 41/2014, v období od 11. 6. 2014 do 8. 12. 2014 a od 9. 4. 2015 do 7. 3. 2016, 118) sp. zn. 15 C 45/2014, v období od 27.
5. 2014 do 20. 10. 2014 a od 19. 2. 2015 do 8. 3. 2016, 119) sp. zn. 15 C 47/2014, v období od 27. 5. 2014 do 8. 3. 2016, 120) sp. zn. 15 C 48/2014, v období od 27. 5. 2014 do 8. 3. 2016, 121) sp. zn. 15 C 52/2014, v období od 5. 6. 2014 do 8. 3. 2016, 122) sp. zn. 15 C 59/2014, v období od 16. 8. 2014 do 8. 3. 2016, 123) sp. zn. 15 C 69/2014, v období od 26. 8. 2014 do 6. 3. 2016, 124) sp. zn. 15 C 73/2014, v období od 18. 7. 2014 do 7. 3. 2016, 125) sp. zn. 15 C 75/2014, v období od 23. 9. 2015 do 8.
3. 2016, 126) sp. zn. 15 C 84/2014, v období od 22. 7. 2014 do 21. 8. 2014, od 2. 1. 2015 do 16. 3. 2015 a od 15. 7. 2015 do 6. 3. 2016, 127) sp. zn. 15 C 85/2014, v období od 9. 7. 2014 do 6. 3. 2016, 128) sp. zn. 15 C 91/2014, v období od 7. 8. 2014 do 23. 9. 2014, 129) sp. zn. 15 C 107/2014, v období od 15. 7. 2014 do 11. 3. 2015, 130) sp. zn. 15 C 120/2014, v období od 25. 7. 2014 do 9. 12. 2014, 131) sp. zn. 15 C 164/2014, v období od 18. 9. 2014 do 7. 3. 2016, 132) sp. zn. 15 C 176/2014, v období od 23.
9. 2014 do 4. 3. 2016, 133) sp. zn. 15 C 189/2014, v období od 24. 10. 2014 do 19. 3. 2015 a od 31. 7. 2015 do 8. 3. 2016, 134) sp. zn. 15 C 192/2014, v období od 28. 10. 2015 do 8. 3. 2016, 135) sp. zn. 15 C 195/2014, v období od 14. 4. 2015 do 25. 2. 2016, 136) sp. zn. 15 C 206/2014, v období od 14. 10. 2014 do 6. 3. 2016, 137) sp. zn. 15 C 209/2014, v období od 27. 10. 2015 do 8. 3. 2016, 138) sp. zn. 15 C 210/2014, v období od 18. 10. 2014 do 7. 3. 2016, 139) sp. zn. 15 C 212/2014, v období od 31.
12. 2015 do 7. 3. 2016, 140) sp. zn. 15 C 214/2014, v období od 22. 10. 2014 do 8. 3. 2016, 141) sp. zn. 15 C 223/2014, v období od 12. 12. 2014 do 4. 3. 2016, 142) sp. zn. 15 C 226/2014, v období od 26. 2. 2015 do 7. 3. 2016, 143) sp. zn. 15 C 234/2014, v období od 6. 2. 2015 do 8. 3. 2016, 144) sp. zn. 15 C 237/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 6. 2016, 145) sp. zn. 15 C 239/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 6. 2016, 146) sp. zn. 15 C 240/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 10. 2015, 147) sp. zn. 15 C 242/2014, v období od 5.
2. 2014 do 3. 11. 2015, 148) sp. zn. 15 C 243/2014, v období od 10. 12. 2014 do 6. 3. 2016, 149) sp. zn. 15 C 245/2014, v období od 10. 12. 2014 do 3. 11. 2015, 150) sp. zn. 15 C 246/2014, v období od 10. 12. 2014 do 27. 5. 2015, 151) sp. zn. 15 C 247/2014, v období od 10. 12. 2014 do 3. 11. 2015, 152) sp. zn. 15 C 249/2014, v období od 3. 1. 2015 do 6. 3. 2016, 153) sp. zn. 15 C 250/2014, v období od 18. 12. 2014 do 6. 3. 2016, 154) sp. zn. 15 C 251/2014, v období od 18. 12. 2014 do 6. 3. 2016, 155) sp. zn. 15 C 252/2014, v období od 3.
1. 2015 do 20. 9. 2015 a od 6. 1. 2016 do 12. 4. 2016, 156) sp. zn. 15 C 254/2014, v období od 9. 1. 2015 do 6. 3. 2016, 157) sp. zn. 15 C 255/2014, v období od 24. 9. 2015 do 25. 1. 2016, 158) sp. zn. 15 C 257/2014, v období od 27. 10. 2014 do 3. 11. 2015, 159) sp. zn. 15 C 258/2014, v období od 25. 12. 2014 do 3. 11. 2015, 160) sp. zn. 15 C 259/2014, v období od 25. 12. 2014 do 3. 11. 2015, 161) sp. zn. 15 C 260/2014, v období od 25. 12. 2014 do 6. 3. 2016, 162) sp. zn. 15 C 262/2014, v období od 2.
1. 2015 do 4. 11. 2015, 163) sp. zn. 15 C 263//2014, v období od 2. 1. 2015 do 4. 11. 2015, 164) sp. zn. 15 C 266/2014, v období od 9. 3. 2015 do 3. 8. 2015, 165) sp. zn. 15 C 271/2014, v období od 18. 9. 2015 do 7. 3. 2016, 166) sp. zn. 15 C 273/2014, v období od 14. 3. 2015 do 8. 3. 2016, 167) sp. zn. 16 C 229/2014 v období od 7. 10. 2015 do 8. 3. 2016, t e d y
zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu. t í m s p á c h a l
kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. z a t o s e m u u k l á d á
podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné opatření snížení platu o 30 % na dobu 18 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
1. sp. zn. 15 C 53/2011 (nečinnost vytýkána od 1. 4. 2015 do 30. 9. 2015). Věc napadla dne 14. 3. 2011. V roce 2013 proběhla ve věci opakovaná jednání, na nichž bylo prováděno dokazování, v roce 2014 zadal kárně obviněný vypracování znaleckého posudku, dne 3. 2. 2015 byl na ústním jednání vyhlášen částečný rozsudek. Spis byl poté kárně obviněnému předložen dne 1. 4. 2015, dne 28. 8. 2015 se žalobce dotazoval na stav řízení. Dne 30. 9. 2015 stanovil kárně obviněný termín dalšího jednání; věc byla skončena v lednu roku 2016 schválením smíru.
Z pohledu vytýkaného období je zřejmé, že kárně obviněný nečinil ve věci žádné úkony, přičemž není zřejmé, že by mu v tom bránily nějaké objektivní okolnosti. Za této situace lze tedy i na daný případ aplikovat referenční lhůtu třech měsíců (ve které měl být proveden úkon), odvíjející se od data předložení spisu kárně obviněnému (1. 4. 2015). Po přičtení referenční hodnoty třech měsíců lze tedy hovořit o existenci průtahů v řízení v období od 1. 7. 2015 do 29. 9. 2015.
2. sp. zn. 15 C 101/2012 (nečinnost vytýkána od 30. 9. 2013 do 21. 12. 2014, od 17. 3. 2014 do 22. 5. 2014 a od 3. 10. 2014 do 26. 3. 2015). Věc napadla dne 9. 8. 2012 (žaloba na určení otcovství s cizím prvkem). Po provedení přípravných úkonů byla věc (dle údajů ISAS) předána dne 30. 9. 2013 kárně obviněnému. Dne 29. 10. 2013 požádal Okresní soud v Piešťanech o potvrzení, že ve věci byla podána žaloba; odpověď na tuto žádost byla urgována dne 16. 12. 2013. Dne 21. 2. 2014 kárně obviněný na dotaz slovenského soudu odpověděl, spis mu byl (dle údajů ISAS) předložen zpět dne 17. 3. 2014. Dne 22. 5. 2014 kárně obviněný usnesením ustanovil nezletilému dítěti kolizního opatrovníka a současně se dotázal u Okresního soudu v Piešťanech na stav souvisejícího řízení. Dne 3. 10. 2014 byl spis (dle údajů ISAS) předložen zpět kárně obviněnému s úředním záznamem, že Okresní soud v Piešťanech na dotaz neodpověděl. Následuje urgence kárně obviněného ze dne 26. 3. 2015 stran zjištění stavu řízení vedeného před slovenským soudem. Z uvedeného je zřejmé, že prvním úkonem kárně obviněného, směřujícím ke skončení věci, je až ustanovení opatrovníka dne 22. 5. 2014 (odpověď kárně obviněného na dotaz slovenského soudu ze dne 21. 2. 2014 nelze za úkon směřující ke skončení věci považovat). Vzhledem k tomu, že ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti v tomto řízení je zcela standardní postup, nevyžadující prakticky žádné skutkové či právní hodnocení věci, má kárný senát za to, že na něj může být nahlíženo jako na úkon jednoduchý, který měl být učiněn již v rámci prvotní administrace spisu, tedy v referenční lhůtě pro provedení jednoduchých úkonů. Vzhledem k tomu, že tato tříměsíční lhůta (odvíjející se od nápadu věci) uplynula ještě před datem 30. 9. 2013, kterým kárná navrhovatelka ohraničila počátek prvního období vytýkané nečinnosti, je zřejmé, že kárnou navrhovatelkou vytýkané průtahy jsou v období od 30. 9. 2013 do 21. 5. 2014 důvodné. Kárný soud, vycházeje z období vytýkané nečinnosti vymezených kárným návrhem tedy dospěl k závěru, že lze hovořit o průtazích v řízení v období od 30. 9. 2013 do 21. 12. 2014 a od 17. 3. 2014 do 21. 5. 2014. Pokud jde o třetí období vytýkané nečinnosti, i zde se kárný senát ztotožnil s kárnou navrhovatelkou v názoru, že kárně obviněný byl zcela nečinný (jediným relevantním úkonem ve sledovaném období bylo již zmiňované usnesení ze dne 22. 5. 2014). Vzhledem k tomu, že v posuzované době se jednalo o věc, jejíž stáří přesáhlo tři roky, přičemž se jednalo o žalobu na určení otcovství k nezletilému dítěti, má kárný senát za to, že aplikace obvyklé tříměsíční referenční lhůty k provedení úkonu (odvíjející se od předložení spisu kárně obviněnému dne 3. 10. 2014) by povaze a stavu věci neodpovídala; referenční lhůtu k provedení úkonu proto v tomto případě zkrátil na jeden měsíc. Za této situace lze tedy, při absolutní nečinnosti kárně obviněného ve sledovaném období, hovořit o dalších průtazích v řízení v období od 3. 11. 2014 do 25. 3. 2015.
2. sp. zn. 15 C 101/2012 (nečinnost vytýkána od 30. 9. 2013 do 21. 12. 2014, od 17. 3. 2014 do 22. 5. 2014 a od 3. 10. 2014 do 26. 3. 2015). Věc napadla dne 9. 8. 2012 (žaloba na určení otcovství s cizím prvkem). Po provedení přípravných úkonů byla věc (dle údajů ISAS) předána dne 30. 9. 2013 kárně obviněnému. Dne 29. 10. 2013 požádal Okresní soud v Piešťanech o potvrzení, že ve věci byla podána žaloba; odpověď na tuto žádost byla urgována dne 16. 12. 2013. Dne 21. 2. 2014 kárně obviněný na dotaz slovenského soudu odpověděl, spis mu byl (dle údajů ISAS) předložen zpět dne 17. 3. 2014. Dne 22. 5. 2014 kárně obviněný usnesením ustanovil nezletilému dítěti kolizního opatrovníka a současně se dotázal u Okresního soudu v Piešťanech na stav souvisejícího řízení. Dne 3. 10. 2014 byl spis (dle údajů ISAS) předložen zpět kárně obviněnému s úředním záznamem, že Okresní soud v Piešťanech na dotaz neodpověděl. Následuje urgence kárně obviněného ze dne 26. 3. 2015 stran zjištění stavu řízení vedeného před slovenským soudem. Z uvedeného je zřejmé, že prvním úkonem kárně obviněného, směřujícím ke skončení věci, je až ustanovení opatrovníka dne 22. 5. 2014 (odpověď kárně obviněného na dotaz slovenského soudu ze dne 21. 2. 2014 nelze za úkon směřující ke skončení věci považovat). Vzhledem k tomu, že ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti v tomto řízení je zcela standardní postup, nevyžadující prakticky žádné skutkové či právní hodnocení věci, má kárný senát za to, že na něj může být nahlíženo jako na úkon jednoduchý, který měl být učiněn již v rámci prvotní administrace spisu, tedy v referenční lhůtě pro provedení jednoduchých úkonů. Vzhledem k tomu, že tato tříměsíční lhůta (odvíjející se od nápadu věci) uplynula ještě před datem 30. 9. 2013, kterým kárná navrhovatelka ohraničila počátek prvního období vytýkané nečinnosti, je zřejmé, že kárnou navrhovatelkou vytýkané průtahy jsou v období od 30. 9. 2013 do 21. 5. 2014 důvodné. Kárný soud, vycházeje z období vytýkané nečinnosti vymezených kárným návrhem tedy dospěl k závěru, že lze hovořit o průtazích v řízení v období od 30. 9. 2013 do 21. 12. 2014 a od 17. 3. 2014 do 21. 5. 2014. Pokud jde o třetí období vytýkané nečinnosti, i zde se kárný senát ztotožnil s kárnou navrhovatelkou v názoru, že kárně obviněný byl zcela nečinný (jediným relevantním úkonem ve sledovaném období bylo již zmiňované usnesení ze dne 22. 5. 2014). Vzhledem k tomu, že v posuzované době se jednalo o věc, jejíž stáří přesáhlo tři roky, přičemž se jednalo o žalobu na určení otcovství k nezletilému dítěti, má kárný senát za to, že aplikace obvyklé tříměsíční referenční lhůty k provedení úkonu (odvíjející se od předložení spisu kárně obviněnému dne 3. 10. 2014) by povaze a stavu věci neodpovídala; referenční lhůtu k provedení úkonu proto v tomto případě zkrátil na jeden měsíc. Za této situace lze tedy, při absolutní nečinnosti kárně obviněného ve sledovaném období, hovořit o dalších průtazích v řízení v období od 3. 11. 2014 do 25. 3. 2015.
3. sp. zn. 15 C 137/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 18. 12. 2015). Věc napadla dne 4. 10. 2012; dle údajů ISAS byl spis téhož dne předložen kárně obviněnému. Prvním úkonem ve věci je až pokyn kárně obviněného ze dne 2. 3. 2015, k zaslání výzvy účastníkům s dotazem, zda souhlasí s postupem ve smyslu § 115a o. s. ř. Následuje úkon ze dne 26. 5. 2015 (výzva k zaplacení soudního poplatku). Dne 31. 7. 2015 kárně obviněný vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 26. 8. 2015 byl spis předložen zpět kárně obviněnému s tím, že soudní poplatek byl dodatečně zaplacen. Usnesením ze dne 19. 10. 2015 kárně obviněný zrušil usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Spis mu byl (dle údajů ISAS) předložen zpět dne 10. 11. 2015 s upozorněním, že žalovaná je chybně označena a žalobce nedoložil plnou moc. Dne 18. 12. 2015 vydal kárně obviněný výzvu (usnesení) k odstranění těchto vad. Ze skutečností výše uvedených je evidentní, že prvním úkonem směřujícím ke skončení věci je až úkon kárně obviněného ze dne 2. 3. 2015. Tento úkon - usnesení lze z povahy věci považovat za úkon rutinní, jednoduchý a lze tak na jeho provedení aplikovat obvyklou referenční lhůtu třech měsíců. V dané věci by tato lhůta marně uplynula dne 4. 1. 2013, z hlediska možného postihu kárně obviněného v následujícím období však nelze přehlédnout účinky předcházejícího kárného rozhodnutí, umožňující postihnout kárně obviněného za vyvolání průtahů v řízení až v období po 11. 7. 2013 (v dalším textu bude v obdobných případech pro stručnost hovořeno jen o „účincích předcházejícího kárného rozhodnutí“). Z tohoto důvodu lze proto o počátku postižitelných průtahů v řízení v dané věci hovořit až od data 12. 7. 2013. Pokud jde o úkony kárně obviněného následující po tomto datu, kárný senát, ve shodě s kárnou navrhovatelkou, shledává procesní postup kárně obviněného celkově za neracionální (vybrání soudního poplatku až po zhruba dvou a půl letech od zahájení řízení, odstraňování vad podání po více jak třech letech od nápadu věci). Celkově lze tedy ve sledovaném období hovořit o neracionálním a nesoustředěném procesním postupu kárně obviněného, což lze kvalifikovat jako „relativní nečinnost“ a není tak důvod přikládat těmto úkonům váhu ve smyslu přerušení doby vytýkané nečinnosti. Z uvedených důvodů proto kárný senát naznal, že v dané věci lze postihnout průtahy v řízení v období od 12. 7. 2013 do 18. 12. 2015.
3. sp. zn. 15 C 137/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 18. 12. 2015). Věc napadla dne 4. 10. 2012; dle údajů ISAS byl spis téhož dne předložen kárně obviněnému. Prvním úkonem ve věci je až pokyn kárně obviněného ze dne 2. 3. 2015, k zaslání výzvy účastníkům s dotazem, zda souhlasí s postupem ve smyslu § 115a o. s. ř. Následuje úkon ze dne 26. 5. 2015 (výzva k zaplacení soudního poplatku). Dne 31. 7. 2015 kárně obviněný vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 26. 8. 2015 byl spis předložen zpět kárně obviněnému s tím, že soudní poplatek byl dodatečně zaplacen. Usnesením ze dne 19. 10. 2015 kárně obviněný zrušil usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Spis mu byl (dle údajů ISAS) předložen zpět dne 10. 11. 2015 s upozorněním, že žalovaná je chybně označena a žalobce nedoložil plnou moc. Dne 18. 12. 2015 vydal kárně obviněný výzvu (usnesení) k odstranění těchto vad. Ze skutečností výše uvedených je evidentní, že prvním úkonem směřujícím ke skončení věci je až úkon kárně obviněného ze dne 2. 3. 2015. Tento úkon - usnesení lze z povahy věci považovat za úkon rutinní, jednoduchý a lze tak na jeho provedení aplikovat obvyklou referenční lhůtu třech měsíců. V dané věci by tato lhůta marně uplynula dne 4. 1. 2013, z hlediska možného postihu kárně obviněného v následujícím období však nelze přehlédnout účinky předcházejícího kárného rozhodnutí, umožňující postihnout kárně obviněného za vyvolání průtahů v řízení až v období po 11. 7. 2013 (v dalším textu bude v obdobných případech pro stručnost hovořeno jen o „účincích předcházejícího kárného rozhodnutí“). Z tohoto důvodu lze proto o počátku postižitelných průtahů v řízení v dané věci hovořit až od data 12. 7. 2013. Pokud jde o úkony kárně obviněného následující po tomto datu, kárný senát, ve shodě s kárnou navrhovatelkou, shledává procesní postup kárně obviněného celkově za neracionální (vybrání soudního poplatku až po zhruba dvou a půl letech od zahájení řízení, odstraňování vad podání po více jak třech letech od nápadu věci). Celkově lze tedy ve sledovaném období hovořit o neracionálním a nesoustředěném procesním postupu kárně obviněného, což lze kvalifikovat jako „relativní nečinnost“ a není tak důvod přikládat těmto úkonům váhu ve smyslu přerušení doby vytýkané nečinnosti. Z uvedených důvodů proto kárný senát naznal, že v dané věci lze postihnout průtahy v řízení v období od 12. 7. 2013 do 18. 12. 2015.
4. sp. zn. 15 C 147/2012 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 4. 9. 2013). Věc napadla dne 15. 10. 2012, kdy byla přidělena kárně obviněnému. Prvním úkonem je až pokyn kárně obviněného ze dne 4. 9. 2013, kdy vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě. Kárně obviněnému byl spis (dle údajů ISAS) předložen s vyjádřením žalovaného dne 23. 12. 2013, následuje až úkon kárně obviněného ze dne 21. 7. 2015, kdy toto vyjádření zaslal žalobci. Z uvedeného je zřejmé, že kárně obviněný byl absolutně nečinný až do dne 4. 9. 2013. Jelikož však účinky předcházejícího kárného rozhodnutí neumožňují postihnout nečinnost kárně obviněného před datem 12. 7. 2013, je postižitelné období nečinnosti vymezeno daty 12. 7. 2013 až 4. 9. 2013. Postižitelné průtahy v řízení tak nastaly v období od 12. 7. 2013 do 3. 9. 2013.
5. sp. zn. 15 C 163/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 11. 8. 2015). Spis byl na kárně obviněného převeden (po zrušení elektronického platebního rozkazu - dále jen „EPR“) dne 1. 11. 2012; prvním úkonem směřujícím ke skončení věci, přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva asistentky k odstranění vad podání ze dne 11. 8. 2015. Tento úkon lze kvalifikovat jako úkon jednoduchý, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení věci soudci. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí tak postižitelné průtahy v řízení nastaly v období od 12. 7. 2013 do 10. 8. 2015.
6. sp. zn. 15 C 166/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 14. 10. 2015). Věc byla (dne údajů ISAS) předložena kárně obviněnému dne 2. 11. 2012; prvním úkonem je až výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 14. 10. 2015. Tento úkon lze kvalifikovat jako úkon jednoduchý, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí jsou tedy postižitelné průtahy v řízení vymezeny obdobím od 12. 7. 2013 do 13. 10. 2015.
7. sp. zn. 15 C 184/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 5. 8. 2015 a od 19. 8. 2015 do 31. 1. 2016). Dle údajů ISAS byl spis (po podání odporu proti platebnímu rozkazu) převeden na kárně obviněného dne 4. 2. 2013. Prvním úkonem ve věci je až dotaz asistentky kárně obviněného ze dne 5. 8. 2015 na pojišťovnu, zda (na základě skutečností plynoucích z vyjádření žalovaného) hodlá vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Dle údajů ISAS byl spis předložen zpět kárně obviněnému dne 19. 8. 2015. Následuje jeho úkon ze dne 7. 9. 2015 dotaz na insolvenčního správce, zda hodlá pokračovat v řízení. Spis byl s odpovědí insolvenčního správce předán kárně obviněnému dne 21. 10. 2015. Dne 19. 4. 2016 vydal kárně obviněný usnesení, kterým připustil vedlejší účastenství pojišťovny v daném řízení. Pokud jde o první období vytýkané nečinnosti, je evidentní, že ve vytýkaném období byl kárně obviněný zcela nečinný, ač ve věci bylo ještě třeba učinit některé úkony podmiňující meritorní projednání věci. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí je nicméně možné uvažovat o postihu kárně obviněného za průtahy v řízení až od data 12. 7. 2013. Pokud jde o druhé vytýkané období nečinnosti, kárný senát nesdílí názor kárné navrhovatelky, že postup kárně obviněného byl excesivně nesprávný (dotaz na insolvenčního správce); úkony učiněné v tomto období tak lze považovat za úkony směřující ke skončení věci a v tomto rozsahu proto nelze o průtazích v řízení hovořit. Postižitelné průtahy v řízení tak v dané věci zahrnují pouze období od 12. 7. 2013 do 4. 8. 2015.
8. sp. zn. 15 C 195/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 14. 1. 2014 a od 3. 9. 2015 do 23. 2. 2015). Věc napadla dne 3. 12. 2012, poté byla předložena kárně obviněnému. Prvním úkonem ve věci je až pokyn kárně obviněného ze dne 14. 1. 2014 k zaslání žaloby žalovanému k vyjádření. Ve věci poté proběhlo několik jednání, dne 30. 6. 2015 byl vyhlášen částečný rozsudek. Dne 3. 9. 2015 dal kárně obviněný kanceláři pokyn ke sdělení žalobci, že částečný rozsudek již nabyl právní moci. Spis byl poté dne 15. 9. 2015 předán kárně obviněnému; ten 23. 12. 2015 stanovil termín dalšího jednání. Z uvedeného je zřejmé, že první úkon kárně obviněného ve věci ze dne 14. 1. 2014 byl toliko úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně nečinnost kárně obviněného postihnout až v období od 12. 7. 2013. Postižitelné průtahy v řízení tak nastaly v období od 12. 7. 2013 do 13. 1. 2014. Pokud jde o druhé vytýkané období, zde byl kárně obviněným učiněn úkon (nařízení ústního jednání dne 23. 12. 2015) jen těsně po uplynutí referenční lhůty k provedení jednoduchého úkonu; v tomto případě tedy kárný senát existenci průtahů v řízení nezjistil.
9. sp. zn. 15 C 202/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 30. 3. 2015 a od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016). Věc napadla dne 10. 12. 2013, kdy byla též předložena kárně obviněnému. Prvním úkonem kárně obviněného bylo až vydání usnesení s výzvou žalovanému dle ustanovení § 153a o. s. ř., dne 30. 3. 2015. Dne 11. 5. 2015 byl spis předložen kárně obviněnému se sdělením právního zástupce žalovaného, že o žalovaném nároku již bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 15 C 120/2008 s tím, že ve věci bylo podáno dovolání. Dne 7. 8. 2015 vydal kárně obviněný usnesení o přerušení řízení do doby skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 120/2008. Poté následují již jen periodické záznamy o stavu řízení před Nejvyšším soudem. Dne 31. 1. 2016 byl spis předán kárné navrhovatelce ke kontrole. Pokud jde o první vytýkané období, je evidentní, že první úkon kárně obviněného ze dne 30. 3. 2015 byl svou povahou pouze úkonem rutinním a tedy jednoduchým a měl být proto proveden v rámci referenční tříměsíční lhůty od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně nečinnost kárně obviněného postihnout až v období od 12. 7. 2013. Lze tak konstatovat, že první postižitelné průtahy v řízení nastaly v období od 12. 7. 2013 do 29. 3. 2015. V případě druhého vytýkaného období nečinnosti se kárný senát shoduje s názorem kárné navrhovatelky, že procesní postup kárně obviněného přerušení řízení do doby skončení jiného řízení vedeného u téhož soudu, které se týkalo téhož žalovaného nároku a bylo o něm již pravomocně rozhodnuto, je zjevně iracionální. Přestože tedy formálně přerušením řízení nastal klid řízení a formálně vzato by tak nemělo v následujícím období k průtahům v řízení dojít, kárný senát pro zjevně excesivní postup kárně obviněného dospěl k závěru, že fakticky k průtahům v řízení i po vydání zmiňovaného usnesení došlo, neboť toto usnesení je prima facie zcela iracionální. Z tohoto důvodu proto kárný senát uzavřel, že další průtahy v řízení nastaly v období od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016.
9. sp. zn. 15 C 202/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 30. 3. 2015 a od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016). Věc napadla dne 10. 12. 2013, kdy byla též předložena kárně obviněnému. Prvním úkonem kárně obviněného bylo až vydání usnesení s výzvou žalovanému dle ustanovení § 153a o. s. ř., dne 30. 3. 2015. Dne 11. 5. 2015 byl spis předložen kárně obviněnému se sdělením právního zástupce žalovaného, že o žalovaném nároku již bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 15 C 120/2008 s tím, že ve věci bylo podáno dovolání. Dne 7. 8. 2015 vydal kárně obviněný usnesení o přerušení řízení do doby skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 120/2008. Poté následují již jen periodické záznamy o stavu řízení před Nejvyšším soudem. Dne 31. 1. 2016 byl spis předán kárné navrhovatelce ke kontrole. Pokud jde o první vytýkané období, je evidentní, že první úkon kárně obviněného ze dne 30. 3. 2015 byl svou povahou pouze úkonem rutinním a tedy jednoduchým a měl být proto proveden v rámci referenční tříměsíční lhůty od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně nečinnost kárně obviněného postihnout až v období od 12. 7. 2013. Lze tak konstatovat, že první postižitelné průtahy v řízení nastaly v období od 12. 7. 2013 do 29. 3. 2015. V případě druhého vytýkaného období nečinnosti se kárný senát shoduje s názorem kárné navrhovatelky, že procesní postup kárně obviněného přerušení řízení do doby skončení jiného řízení vedeného u téhož soudu, které se týkalo téhož žalovaného nároku a bylo o něm již pravomocně rozhodnuto, je zjevně iracionální. Přestože tedy formálně přerušením řízení nastal klid řízení a formálně vzato by tak nemělo v následujícím období k průtahům v řízení dojít, kárný senát pro zjevně excesivní postup kárně obviněného dospěl k závěru, že fakticky k průtahům v řízení i po vydání zmiňovaného usnesení došlo, neboť toto usnesení je prima facie zcela iracionální. Z tohoto důvodu proto kárný senát uzavřel, že další průtahy v řízení nastaly v období od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016.
10. sp. zn. 15 C 208/2012 (nečinnost vytýkána v období od 6. 2. 2014 do 21. 7. 2015 a od 7. 10. 2015 do 14. 12. 2015). Řízení ve věci bylo zahájeno dne 11. 12. 2012, dne 31. 1. 2013 byl vydán platební rozkaz. Spis byl (po zrušení platebního rozkazu pro nedoručení) převeden na kárně obviněného dne 26. 8. 2013. Dne 17. 12. 2013 kárně obviněný vyzval právního zástupce žalobce k předložení důkazů na podporu žalobních tvrzení. Spis byl předložen zpět kárně obviněnému dne 6. 2. 2014, s žádostí právního zástupce žalobce o posečkání při splnění povinnosti uložené usnesením ze dne 17. 12. 2013. Následuje až výzva kárně obviněného ze dne 21. 7. 2015 k bližšímu upřesnění žalobních tvrzení; dne 3. 9. 2015 kárně obviněný urgoval odpověď na tuto žádost. Dne 7. 10. 2015 byl spis opět předložen kárně obviněnému, spolu s požadovaným doplněním žaloby. Dne 14. 12. 2015 kárně obviněný stanovil termín prvního jednání. V případě prvního vytýkaného období nečinnosti kárný senát reflektuje fakt, že právní zástupce žalobce požádal soud o posečkání při plnění soudem uložené výzvy k předložení podkladů k žalobě. Pokud tedy kárně obviněný implicitně této žádosti vyhověl nelze v jeho postupu bez dalšího spatřovat zaviněnou nečinnost, vyvolávající průtahy v řízení. Současně však nelze odhlédnout od požadavku vyplývajícího z ustanovení § 100 odst. 1 o. s. ř., který soudu ukládá postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Zejména s ohledem na stáří posuzované věci tedy bylo po kárně obviněném možné spravedlivě požadovat, aby v rámci referenční lhůty třech měsíců učinil na právního zástupce žalobce dotaz, co brání předložení požadovaných podkladů; pokud tak kárně obviněný neučinil, nedostál své povinnosti vyplývající z citovaného ustanovení zákona a po uplynutí referenční lhůty tak již lze hovořit o existenci průtahů v řízení. V dané věci tedy průtahy v řízení nastaly v období od 6. 5. 2014 do 20. 7. 2015. Pokud jde o druhé období vytýkané nečinnosti, zde kárně obviněný provedl úkon v přiměřené lhůtě a k průtahům v řízení tak nedošlo.
10. sp. zn. 15 C 208/2012 (nečinnost vytýkána v období od 6. 2. 2014 do 21. 7. 2015 a od 7. 10. 2015 do 14. 12. 2015). Řízení ve věci bylo zahájeno dne 11. 12. 2012, dne 31. 1. 2013 byl vydán platební rozkaz. Spis byl (po zrušení platebního rozkazu pro nedoručení) převeden na kárně obviněného dne 26. 8. 2013. Dne 17. 12. 2013 kárně obviněný vyzval právního zástupce žalobce k předložení důkazů na podporu žalobních tvrzení. Spis byl předložen zpět kárně obviněnému dne 6. 2. 2014, s žádostí právního zástupce žalobce o posečkání při splnění povinnosti uložené usnesením ze dne 17. 12. 2013. Následuje až výzva kárně obviněného ze dne 21. 7. 2015 k bližšímu upřesnění žalobních tvrzení; dne 3. 9. 2015 kárně obviněný urgoval odpověď na tuto žádost. Dne 7. 10. 2015 byl spis opět předložen kárně obviněnému, spolu s požadovaným doplněním žaloby. Dne 14. 12. 2015 kárně obviněný stanovil termín prvního jednání. V případě prvního vytýkaného období nečinnosti kárný senát reflektuje fakt, že právní zástupce žalobce požádal soud o posečkání při plnění soudem uložené výzvy k předložení podkladů k žalobě. Pokud tedy kárně obviněný implicitně této žádosti vyhověl nelze v jeho postupu bez dalšího spatřovat zaviněnou nečinnost, vyvolávající průtahy v řízení. Současně však nelze odhlédnout od požadavku vyplývajícího z ustanovení § 100 odst. 1 o. s. ř., který soudu ukládá postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Zejména s ohledem na stáří posuzované věci tedy bylo po kárně obviněném možné spravedlivě požadovat, aby v rámci referenční lhůty třech měsíců učinil na právního zástupce žalobce dotaz, co brání předložení požadovaných podkladů; pokud tak kárně obviněný neučinil, nedostál své povinnosti vyplývající z citovaného ustanovení zákona a po uplynutí referenční lhůty tak již lze hovořit o existenci průtahů v řízení. V dané věci tedy průtahy v řízení nastaly v období od 6. 5. 2014 do 20. 7. 2015. Pokud jde o druhé období vytýkané nečinnosti, zde kárně obviněný provedl úkon v přiměřené lhůtě a k průtahům v řízení tak nedošlo.
11. sp. zn. 15 C 14/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 12. 10. 2015 a od 28. 11. 2015 do 9. 2. 2016). Spis byl převeden na kárně obviněného dne 24. 1. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je pokyn VSÚ k odstranění vad podání ze dne 12. 10. 2015. Spis byl dne 28. 11. 2015 předložen kárně obviněnému s odstraněnými vadami podání. Kárně obviněný dne 9. 2. 2016 stanovil termín jednání. Výzvu k odstranění vad podání lze nepochybně považovat za úkon jednoduchý, který by měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty od předložení spisu. S ohledem na existenci předchozího kárného rozhodnutí lze nicméně posuzovat pouze nečinnost kárně obviněného od data 12. 7. 2013. Kárný senát tedy dospěl k závěru o existenci postižitelných průtahů v řízení v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015. Co se týče druhého období vytýkané nečinnosti, zde byl kárně obviněným úkon učiněn v přiměřené lhůtě a nejedná se tak o průtahy v řízení.
12. sp. zn. 15 C 21/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 3. 8. 2015 a od 4. 2. 2016 do 19. 2. 2016). Spis byl přidělen kárně obviněnému dne 29. 1. 2013. Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je výzva VSÚ k zaplacení soudního poplatku. Následuje usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (31. 8. 2015); dne 3. 11. 2015 bylo toto usnesení zrušeno a spis byl dne 4. 12. 2015 předložen kárně obviněnému. Následuje jeho pokyn ze dne 8. 12. 2015 k zaslání usnesení s výzvou k vyjádření k zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. oběma účastníkům a dále žaloby žalovanému. Spis byl předán kárně obviněnému dne 4. 2. 2016 s tím, že žalovaný uznal žalovanou pohledávku. Následuje referát kárně obviněného ze dne 17. 2. 2016, dle kterého měl být spis připraven na vyhlášení rozhodnutí dne 19. 2. 2016; tohoto dne byl vyhlášen rozsudek. Pokud jde o první období vytýkané nečinnosti, výzva k zaplacení soudního poplatku je nepochybně úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty od předložení spisu. S ohledem na existenci předchozího kárného rozhodnutí lze nicméně posuzovat pouze nečinnost kárně obviněného od data 12. 7. 2013. O postižitelných průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015. Pokud jde o druhé období vytýkané kárným návrhem, zde kárná navrhovatelka fakticky kárně obviněnému nevytýká průtahy, ale způsob, jakým ve věci rozhodl; tuto argumentaci kárný senát nepřijal, neboť kárné navrhovatelce (stejně jako kárnému senátu) nenáleží posuzovat věcnou správnost soudních rozhodnutí.
13. sp. zn. 15 C 27/2013 (nečinnost vytýkána od 19. 6. 2013 do 26. 1. 2015 a od 18. 3. 2015 do 19. 2. 2016). Podle údajů ISAS byl spis předložen kárně obviněnému (podání odporu proti platebnímu rozkazu) dne 28. 5. 2013. Dne 31. 5. 2013 dán pokyn k zaslání odporu žalobci k vyjádření. Dne 19. 6. 2013 bylo do spisu založeno vyjádření žalobce; o předání spisu kárně obviněnému však nebyl proveden záznam ani ve spisu ani v ISAS. Dne 26. 1. 2015 byl do spisu založen návrh žalobce na uzavření smíru. Dle údajů ISAS byl spis předán kárně obviněnému dne 18. 3. 2015; dne 19. 2. 2016 kárně obviněný usnesením smír schválil. V případě prvního období vytýkané nečinnosti nelze s jistotou prokázat, že spis byl v dispozici kárně obviněného; jednalo se přitom o věc, kde byly již všechny přípravné úkony provedeny, a čekalo se na meritorní projednání věci. Za této situace nelze tvrzení kárné navrhovatelky o zaviněné nečinnosti kárně obviněného považovat za prokázaná. Pokud jde o druhé období vytýkané nečinnosti, kárný senát má za to, že za situace, kdy je žalobcem navrženo uzavření smíru a žalovaný se k tomuto návrhu připojil, bylo možné rozhodnout o schválení smíru bez provádění složitějšího právního hodnocení věci (dokazování prováděno nebylo); v takovém případě lze usnesení o schválení smíru považovat za spíše jednoduchý úkon, který měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty. Po přičtení této lhůty k datu 18. 3. 2015 lze tedy hovořit o průtazích v řízení v období od 18. 6. 2015 do 18. 2. 2016.
14. sp. zn. 15 C 28/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 7. 8. 2015 a od 21. 10. 2015 do 19. 2. 2016). Kárně obviněnému byl spis předložen dne 7. 2. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému je pokyn VSÚ ze dne 7. 8. 2015 k zaslání usnesení obsahujícího výzvu stran postupu dle § 115a o. s. ř. účastníkům a zaslání vyjádření k žalobě žalobci. Dne 21. 10. 2015 byl (dle údajů ISAS) spis předložen kárně obviněnému s návrhem žalobce na připuštění záměny na straně žalobce; tomuto návrhu bylo usnesením kárně obviněného ze dne 19. 2. 2016 vyhověno. Úkon ze dne 7. 8. 2015 lze považovat za úkon jednoduchý, který měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí však lze za postižitelné průtahy považovat až období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015. Taktéž usnesení ze dne 19. 2. 2016 lze považovat za jednoduchý úkon (šlo o rozhodnutí o procesním návrhu, které vycházelo pouze z listin předložených žalobcem a nevyžadovalo složitější právní hodnocení věci), a proto měl být taktéž proveden ve lhůtě tří měsíců od předložení spisu. Po přičtení referenční hodnoty třech měsíců tak lze hovořit o dalších průtazích v řízení od 21. 1. 2016 do 18. 2. 2016. V daném případě tedy kárný senát shledal existenci průtahů v řízení v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015 a od 21. 1. 2016 do 18. 2. 2016.
15. sp. zn. 15 C 29/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 10. 8. 2015 a od 28. 8. 2015 do 17. 12. 2015). Dle údajů ISAS byl spis předložen kárně obviněnému dne 7. 2. 2013 (zrušení EPR). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva asistentky ze dne 10. 8. 2015, kterou byl žalobce vyzván k předložení důkazů. Dle údajů ISAS byl spis předložen (s doplněním důkazů) kárně obviněnému dne 28. 8. 2015; následuje úkon ze dne 17. 12. 2015 vydání usnesení, obsahujícího výzvu k vyjádření souhlasu s postupem dle § 115a o. s. ř. Je zřejmé, že v prvním vytýkaném období byl učiněn jediný úkon (10. 8. 2015), který však lze považovat pouze za úkon jednoduchý. Bylo tedy možné po kárně obviněném požadovat, aby byl učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty poté, kdy mu byl spis předložen. S ohledem na existenci předchozího kárného rozhodnutí lze však považovat za postižitelný pouze průtah od data 12. 7. 2013. Kárný senát tedy konstatoval existenci průtahů v řízení od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015. Rovněž druhý úkon (ze dne 17. 12. 2015) lze považovat za úkon jednoduchý; byl však učiněn na samé hranici tříměsíční referenční lhůty a k průtahům v řízení ve druhém vytýkaném období tak nedošlo.
16. sp. zn. 15 C 31/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 3. 8. 2015 a od 13. 8. 2015 do 7. 12. 2015). V tomto případě byla kárnému senátu předložena toliko neúplná kopie předmětného soudního spisu. Přestože přiložené výpisy ze systému ISAS korespondují s tvrzením kárné navrhovatelky, nelze pro neúplnost předloženého spisu tato tvrzení potvrdit. Kárný senát tedy dospěl k závěru, že průtahy v řízení nebylo možné prokázat.
17. sp. zn. 15 C 37/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 7. 8. 2015 a od 20. 8. 2015 do 4. 11. 2015). Z předloženého spisu vyplývá, že dne 12. 4. 2013 byl zrušen EPR a věc byla následně přidělena kárně obviněnému. Dne 7. 8. 2015 asistentka vyzvala žalobce k předložení důkazů. Dle úředního záznamu ve spise byl spis předložen kárně obviněnému dne 28. 8. 2015 (dle tvrzení kárné navrhovatelky se tak stalo již dne 20. 8. 2015). Dne 4. 11. 2015 vydal kárně obviněný usnesení – výzvu stran postupu dle § 115 o. s. ř., které bylo doručeno oběma účastníkům. Vzhledem k tomu, že k tomuto spisu nebyl kárnou navrhovatelkou připojen výpis ze systému ISAS při posuzování pohybu a umístění soudního spisu vycházel kárný senát pouze z jeho obsahu. Z tohoto pohledu lze za první okamžik, kdy byl spis prokazatelně v dispozici kárně obviněného, potažmo jeho asistentky, považovat až datum 7. 8. 2015. Jelikož první vytýkané období tomuto datu předchází, nelze než konstatovat, že v tomto období průtahy v řízení nebyly prokázány. Co se týče druhého vytýkaného období, zde byl kárně obviněným učiněn úkon v rámci referenční lhůty třech měsíců a o průtahy v řízení se tak nejedná.
18. sp. zn. 15 C 42/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 12. 8. 2015 a od 3. 9. 2015 do 5. 4. 2016). Spis byl předložen kárně obviněnému dne 20. 2. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému je až usnesení asistentky ze dne 7. 8. 2015 výzva k doplnění návrhu. Dle údajů ISAS byl spis předložen kárně obviněnému dne 3. 9. 2015; 19. 4. 2016 kárně obviněný stanovil termín ústního jednání a zároveň zaslal návrh žalovanému s tím, ať se k němu vyjádří. První úkon (ze dne 7. 8. 2015) lze považovat za úkon jednoduchý a měl proto být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí však lze za postižitelný průtah považovat až nečinnost od 12. 7. 2013. Postižitelné průtahy v řízení tak nastaly v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015. Pokud jde o druhé vytýkané období nečinnosti, kárný senát považuje za zásadní zjištění, že kárně obviněný zaslal návrh na zahájení řízení na vědomí žalovanému až dne 19. 4. 2016, současně s nařízením jednání. Takový postup je neakceptovatelný, neboť primární povinností soudu v každém řízení je zaslat žalovanému návrh na zahájení řízení (není-li třeba nejprve odstraňovat jeho vady). V posuzované věci bylo tedy povinností kárně obviněného v referenční lhůtě třech měsíců od přidělení spisu posoudit projednatelnost návrhu a vyzvat žalobce k odstranění jeho nedostatků. Tento úkon však byl prokazatelně učiněn až dne 7. 8. 2015, a proto není důvod připočítávat další referenční lhůtu k okamžiku, kdy byl spis kárně obviněnému předložen s doplněným návrhem; v té době činila již délka řízení zhruba dva a půl roku a žalovaný neměl povědomost o tom, že proti němu vedeno soudní řízení. Z tohoto důvodu proto kárný senát konstatoval existenci dalších průtahů v řízení již v období od 3. 9. 2015 do 5. 4. 2016 (konec tohoto období vychází z kárného návrhu, jehož rámec není kárný senát oprávněn překračovat).
19. sp. zn. 15 C 47/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 12. 10. 2015 a od 2. 11. 2015 do 17. 2. 2016). Spis byl přidělen kárně obviněnému dne 20. 2. 2013 (odpor proti EPR). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému je až zaslání odporu žalobci, spolu s výzvou obou procesních stran na sdělení aktuálního procesního stanoviska, učiněný VSÚ. Dne 2. 11. 2015 byl spis předložen kárně obviněnému, spolu s částečným zpětvzetím návrhu. Dne 17. 2. 2016 kárně obviněný stanovil termín jednání. V případě prvního vytýkaného období nečinnosti je evidentní, že úkon VSÚ ze dne 12. 10. 2015 lze kvalifikovat jako úkon jednoduchý; měl být proto proveden ve lhůtě třech měsíců od předložení věci kárně obviněnému. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně posuzovat až průtahy v období od 12. 7. 2013. Z tohoto důvodu proto kárný senát konstatoval, že postižitelné průtahy v řízení nastaly v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015. V případě druhého vytýkaného období není zřejmé, jaký úkon (kromě nařízení jednání) měl kárně obviněný dle názoru kárné navrhovatelky učinit; případné vydání usnesení o částečném zastavení řízení je výlučně věcí úvahy soudce a nic mu nebrání, aby tak učinil až v rámci meritorního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že spis byl v té době již připraven k meritornímu projednání, lze lhůtu od předložení spisu do nařízení ústního jednání (jen nepatrně přesahující tři měsíce) považovat za adekvátní. V tomto případě tedy kárný senát existenci průtahů v řízení neshledal.
20. sp. zn. 15 C 50/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 7. 8. 2015). Dle údajů ISAS byl spis převeden na kárně obviněného dne 12. 4. 2013 (zrušený EPR), prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému je výzva asistentky žalobci ze dne 7. 8. 2015 k předložení důkazů. Spis byl s požadovanými důkazy předložen kárně obviněnému dne 28. 8. 2015 (nikoliv 20. 8. 2015, jak se uvádí v kárném návrhu), což vyplývá z údajů ISAS i úředního záznamu ve spisu. Dne 26. 1. 2016 stanovil kárně obviněný termín ústního jednání na 2. 2. 2016. V této věci je zřejmé, že spis byl již v době předložení kárně obviněnému připraven k meritornímu projednání (výzva k předložení důkazů je dle názoru kárného senátu dokladem toho, že se kárně obviněný začal již věcí zabývat meritorně). V tomto případě je tedy nutno na věc aplikovat referenční lhůtu jednoho roku, v jejímž rámci měl již kárně obviněný začít věc meritorně projednávat. Tato lhůta uplynula dne 12. 4. 2014 a počínaje tímto dnem tak lze hovořit o průtazích v řízení. Nečinnost byla ukončena výzvou ze dne 7. 8. 2015, kdy byl již proveden úkon bezprostředně související s věcným projednáním návrhu (následovala výzva účastníkům k vyjádření souhlasu s postupem dle § 115a o. s. ř. ze dne 4. 11. 2015 a nařízení ústního jednání dne 26. 1. 2016 – tyto úkony na sebe již prakticky plynule navazují). Kárný senát tedy v posuzovaném případě dospěl k závěru o existenci průtahů v řízení v období od 12. 4. 2014 do 6. 8. 2015.
21. sp. zn. 15 EC 488/2011 (nečinnost vytýkána v období od 16. 4. 2013 do 12. 8. 2014, od 14. 8. 2015 do 9. 10. 2015 a od 11. 12. 2015 do 22. 1. 2016). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 31. 1. 2013. Dne 14. 2. 2013 dal kárně obviněný pokyn k zaslání návrhu žalovanému k vyjádření. Spis byl zpět předložen kárně obviněnému dne 16. 4. 2013. Dne 12. 8. 2014 asistentka zaslala žalobci dotaz stran jeho osobních, majetkových a příjmových poměrů za účelem posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Ve věci byly dále činěny procesní úkony; po jejich provedení byl spis dne 14. 8. 2015 vrácen kárně obviněnému. Ten dne 9. 10. 2015 nařídil ústní jednání na 11. 12. 2015. Na tomto ústním jednání žalobce nebyl schopen zdůvodnit rozpor mezi žalobním tvrzením a petitem, pokud jde o výši žalované částky. Jednání proto bylo odročeno na 22. 1. 2016. Pokud jde o první vytýkané období, je zřejmé, že výzva ze dne 12. 8. 2014 představuje jednoduchý úkon, který měl být proveden nejpozději ve lhůtě třech měsíců od přidělení věci kárně obviněnému. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně hodnotit průtahy až v období od 12. 7. 2013; z tohoto důvodu kárný senát konstatoval existenci postižitelných průtahů od 12. 7. 2013 do 11. 8. 2014. Co se týče druhého vytýkaného období, zde byl úkon (nařízení ústního jednání) proveden ve lhůtě dvou měsíců od předložení spisu a tudíž se o průtah nejedná. Pokud jde o třetí období vytýkané nečinnosti, postup kárně obviněného lze považovat za neefektivní, nikoliv však excesivně chybný. V případě, kdy soudce zjistí, že žalovaný petit zní na vyšší částku, než odpovídá žalobní argumentaci, měl by zásadně postupovat dle ustanovení § 114 odst. 1 o. s. ř., tedy odstranit vady podání ještě před nařízením jednání. Nelze však vyloučit postup, kdy soudce považuje za vhodnější vyjasnit si uvedený rozpor za osobní účasti žalobce, což nelze učinit jinak než na jednání soudu. Z tohoto důvodu proto kárný senát dospěl k závěru, že v předmětném období průtahy v řízení nenastaly.
21. sp. zn. 15 EC 488/2011 (nečinnost vytýkána v období od 16. 4. 2013 do 12. 8. 2014, od 14. 8. 2015 do 9. 10. 2015 a od 11. 12. 2015 do 22. 1. 2016). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 31. 1. 2013. Dne 14. 2. 2013 dal kárně obviněný pokyn k zaslání návrhu žalovanému k vyjádření. Spis byl zpět předložen kárně obviněnému dne 16. 4. 2013. Dne 12. 8. 2014 asistentka zaslala žalobci dotaz stran jeho osobních, majetkových a příjmových poměrů za účelem posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Ve věci byly dále činěny procesní úkony; po jejich provedení byl spis dne 14. 8. 2015 vrácen kárně obviněnému. Ten dne 9. 10. 2015 nařídil ústní jednání na 11. 12. 2015. Na tomto ústním jednání žalobce nebyl schopen zdůvodnit rozpor mezi žalobním tvrzením a petitem, pokud jde o výši žalované částky. Jednání proto bylo odročeno na 22. 1. 2016. Pokud jde o první vytýkané období, je zřejmé, že výzva ze dne 12. 8. 2014 představuje jednoduchý úkon, který měl být proveden nejpozději ve lhůtě třech měsíců od přidělení věci kárně obviněnému. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně hodnotit průtahy až v období od 12. 7. 2013; z tohoto důvodu kárný senát konstatoval existenci postižitelných průtahů od 12. 7. 2013 do 11. 8. 2014. Co se týče druhého vytýkaného období, zde byl úkon (nařízení ústního jednání) proveden ve lhůtě dvou měsíců od předložení spisu a tudíž se o průtah nejedná. Pokud jde o třetí období vytýkané nečinnosti, postup kárně obviněného lze považovat za neefektivní, nikoliv však excesivně chybný. V případě, kdy soudce zjistí, že žalovaný petit zní na vyšší částku, než odpovídá žalobní argumentaci, měl by zásadně postupovat dle ustanovení § 114 odst. 1 o. s. ř., tedy odstranit vady podání ještě před nařízením jednání. Nelze však vyloučit postup, kdy soudce považuje za vhodnější vyjasnit si uvedený rozpor za osobní účasti žalobce, což nelze učinit jinak než na jednání soudu. Z tohoto důvodu proto kárný senát dospěl k závěru, že v předmětném období průtahy v řízení nenastaly.
22. sp. zn. 17 C 46/2011 (nečinnost vytýkána od 15. 8. 2012 do 9. 7. 2015). Spis byl původně přidělen jiné soudkyni. Ta vydala dne 10. 8. 2011 usnesení o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedených u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 48/2007 a 24 C 124/2006. Dle údajů ISAS byl spis dne 13. 6. 2012 převeden na kárně obviněného. Následuje úřední záznam kárně obviněného ze dne 15. 8. 2012, dle kterého bylo ve věci sp. zn. 20 C 48/2007 podáno dovolání a spis sp. zn. 24 C 124/2006 je na lhůtě do 10. 10. 2012; kárně obviněný dal spis na kalendář na dobu třech měsíců. Ve spise dále následují periodické úřední záznamy (v období zhruba třech měsíců) dle kterých se spis sp. zn. 20 C 48/2007 stále nacházel na Nejvyšším soudu, řízení ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 124/2006 bylo přerušeno do doby pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. 20 C 48/2007. Z úředního záznamu ze dne 21. 10. 2015 se podává, že rozsudek sp. zn. 20 C 48/2007 byl Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena k novému projednání. V této věci kárná navrhovatelka vytýkala kárně obviněnému excesivní způsob vedení řízení s odkazem na skutečnost, že věc sp. zn. 20 C 48/2007 byla již nedlouho po přidělení spisu sp. zn. 17 C 46/2011 pravomocně skončena a odpadl tak důvod, pro který bylo řízení v této věci původně přerušeno. Tento názor kárný senát nesdílí. Jakkoli totiž nelze přehlédnout, že důvod přerušení řízení, upínající se k věci sp. zn. 20 C 48/2007 formálně odpadl, za situace, kdy bylo v posledně zmiňované věci podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, lze postup kárně obviněného, který vyčkal výsledku dovolacího řízení, považovat za racionální; ostatně výsledek dovolacího řízení správnost jeho postupu fakticky potvrdil, neboť věc vedená pod sp. zn. 20 C 48/2007, jejíž výsledek měl mít vliv na rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 46/2011, byla rozhodnutím dovolacího soudu znovu otevřena a důvody, pro které bylo řízení v posledně jmenované věci přerušeno, tak i nadále přetrvávaly. Pokud jde o druhý důvod přerušení řízení, kterým byla nutnost vyčkat výsledku řízení vedeného pod sp. zn. 24 C 124/2006, z obsahu úředních záznamů vše nasvědčuje závěru, že toto řízení nebylo ve sledovaném období pravomocně ukončeno, neboť bylo taktéž přerušeno, a to do doby skončení dovolacího řízení ve věci sp. zn. 20 C 48/2007. V tomto případě tedy důvod přerušení v nyní posuzované soudní věci ve vytýkaném období i nadále existoval. Z uvedených důvodů proto kárný senát uzavřel, že ve vytýkaném období k průtahům v řízení nedošlo.
22. sp. zn. 17 C 46/2011 (nečinnost vytýkána od 15. 8. 2012 do 9. 7. 2015). Spis byl původně přidělen jiné soudkyni. Ta vydala dne 10. 8. 2011 usnesení o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedených u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 48/2007 a 24 C 124/2006. Dle údajů ISAS byl spis dne 13. 6. 2012 převeden na kárně obviněného. Následuje úřední záznam kárně obviněného ze dne 15. 8. 2012, dle kterého bylo ve věci sp. zn. 20 C 48/2007 podáno dovolání a spis sp. zn. 24 C 124/2006 je na lhůtě do 10. 10. 2012; kárně obviněný dal spis na kalendář na dobu třech měsíců. Ve spise dále následují periodické úřední záznamy (v období zhruba třech měsíců) dle kterých se spis sp. zn. 20 C 48/2007 stále nacházel na Nejvyšším soudu, řízení ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 124/2006 bylo přerušeno do doby pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. 20 C 48/2007. Z úředního záznamu ze dne 21. 10. 2015 se podává, že rozsudek sp. zn. 20 C 48/2007 byl Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena k novému projednání. V této věci kárná navrhovatelka vytýkala kárně obviněnému excesivní způsob vedení řízení s odkazem na skutečnost, že věc sp. zn. 20 C 48/2007 byla již nedlouho po přidělení spisu sp. zn. 17 C 46/2011 pravomocně skončena a odpadl tak důvod, pro který bylo řízení v této věci původně přerušeno. Tento názor kárný senát nesdílí. Jakkoli totiž nelze přehlédnout, že důvod přerušení řízení, upínající se k věci sp. zn. 20 C 48/2007 formálně odpadl, za situace, kdy bylo v posledně zmiňované věci podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, lze postup kárně obviněného, který vyčkal výsledku dovolacího řízení, považovat za racionální; ostatně výsledek dovolacího řízení správnost jeho postupu fakticky potvrdil, neboť věc vedená pod sp. zn. 20 C 48/2007, jejíž výsledek měl mít vliv na rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 46/2011, byla rozhodnutím dovolacího soudu znovu otevřena a důvody, pro které bylo řízení v posledně jmenované věci přerušeno, tak i nadále přetrvávaly. Pokud jde o druhý důvod přerušení řízení, kterým byla nutnost vyčkat výsledku řízení vedeného pod sp. zn. 24 C 124/2006, z obsahu úředních záznamů vše nasvědčuje závěru, že toto řízení nebylo ve sledovaném období pravomocně ukončeno, neboť bylo taktéž přerušeno, a to do doby skončení dovolacího řízení ve věci sp. zn. 20 C 48/2007. V tomto případě tedy důvod přerušení v nyní posuzované soudní věci ve vytýkaném období i nadále existoval. Z uvedených důvodů proto kárný senát uzavřel, že ve vytýkaném období k průtahům v řízení nedošlo.
23. sp. zn. 15 C 62/2011 (nečinnost vytýkána od 31. 8. 2015 do 12. 4. 2016). Věc (jako nový nápad) byla dne 30. 3. 2011 přidělena kárně obviněnému. Dne 27. 3. 2015 zástupci účastníků na soudním jednání sdělili, že jednají o mimosoudním vyřešení sporu a navrhují odročení věci na neurčito. Tomuto návrhu bylo vyhověno. Dne 31. 8. 2015 se kárně obviněný dotázal účastníků, zda již došlo k mimosoudnímu vyřešení věci. Spis byl kárně obviněnému předložen zpět dne 15. 9. 2015, s vyjádřením jednoho ze žalovaných, že ke smírnému vyřešení věci nedošlo. Kárně obviněný proto dne 6. 10. 2015 nařídil ve věci jednání na 10. 11. 2015. Na tomto jednání proběhlo dokazování, poté bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že žalobkyně předloží na podporu svých tvrzení geometrický plán. Dne 21. 12. 2015 právní zástupce žalobkyně soudu sdělil, že geometrický plán dosud není vyhotoven, neboť žalobkyně čeká na stanovisko katastrálního úřadu. Dne 28. 1. 2016 právní zástupce žalobkyně sdělil, že předmětný geometrický plán by měl být k dispozici zhruba do jednoho měsíce. Spis s tímto sdělením byl kárně obviněnému předložen dne 1. 2. 2016. Dne 8. 3. 2016 byl do spisu založen geometrický plán; kárně obviněný dne 17. 3. 2016 nařídil na 5. 4. 2016 ve věci jednání. Z popsaných skutečností považuje kárný senát za zcela evidentní, že kárně obviněný činil ve věci úkony v přiměřených lhůtách; k průtahům v řízení proto nedošlo.
24. sp. zn. 15 C 24/2012 (nečinnost vytýkána v období od 4. 11. 2015 do 16. 2. 2016). V této věci vyhlásil kárně obviněný dne 15. 5. 2015 rozsudek. Následuje jeho závěrečný referát ze dne 17. 7. 2015. Spis byl kárně obviněnému opětovně předložen dne 4. 11. 2015 s vyčíslením odměny ustanoveného zástupce. Vzhledem k tomu, že vytýkané období nečinnosti kárně obviněného jen nevýznamně překračuje referenční lhůtu třech měsíců pro provedení jednoduchého úkonu, lze konstatovat, že nečinnost kárně obviněného ještě nedosahuje intenzity průtahů v řízení.
25. sp. zn. 15 C 43/2012 (nečinnost vytýkána od 25. 8. 2015 do 16. 2. 2016). V této věci byla kárnou navrhovatelkou předložena pouze nekompletní kopie předmětného spisu. Z jejího obsahu lze nicméně považovat za prokázané, že kárně obviněný vydal dne 7. 8. 2015 usnesení o zastavení řízení. Dle údajů ISAS byl spis dne 25. 8. 2015 předložen kárně obviněnému s odvoláním. Do doby kontroly (16. 2. 2016) ve spise nebyl proveden žádný úkon. Teprve dne 10. 3. 2016 kárně obviněný vyzval žalobce k odstranění vad odvolání. Posledně zmiňovanou výzvu lze nepochybně považovat za jednoduchý úkon, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. V posuzované věci tedy (po přičtení zmiňované referenční lhůty) vznikly průtahy v řízení v období od 25. 11. 2015 do 16. 2. 2016).
26. sp. zn. 15 C 1/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 22. 9. 2015 a od 2. 11. 2015 do 31. 1. 2016). Věc (nový nápad) byla přidělena kárně obviněnému dne 4. 1. 2013. Teprve dne 22. 9. 2015 učinil kárně obviněný první úkon – výzvu k odstranění vad podání. Spis byl kárně obviněnému předložen dne 2. 11. 2015 s reakcí žalobce. Pokud jde o úkon ze dne 22. 9. 2015, jde nepochybně o úkon jednoduchý, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně hodnotit pouze nečinnost od data 12. 7. 2013. Postižitelné průtahy tedy nastaly v období od 12. 7. 2013 do 22. 9. 2015. V případě druhého vytýkaného období nelze přehlédnout, že doba uváděná v kárném návrhu nepřesahuje referenční lhůtu třech měsíců pro provedení jednoduchého úkonu; v tomto rozsahu proto o existenci průtahů v řízení nelze hovořit.
27. sp. zn. 15 C 6/2013 (nečinnost vytýkána v období od 11. 12. 2014 do 6. 1. 2016). Věc napadla dne 8. 10. 2012 u Okresního soudu v Semilech, který ve věci vyslovil svou místní nepříslušnost. Kárně obviněnému byla věc předána dne 10. 9. 2013 (zrušený platební rozkaz). Dne 11. 12. 2014 byl soudu doručen návrh žalobce na vstup nového žalobce. Následuje až úkon kárně obviněného ze dne 6. 1. 2016 – usnesení, kterým bylo vysloveno, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s novým subjektem. Věc byla (dle údajů ISAS) vedena po celou dobu na kárně obviněného. Usnesení ze dne 6. 1. 2016 lze považovat za jednoduchý úkon, neboť jeho vydání nebylo podmíněno prováděním složitější právní úvahy a v tomto smyslu nebylo taktéž provedeno žádné dokazování. Po připočtení referenční lhůty třech měsíců k datu předložení spisu kárně obviněného s procesním návrhem žalobce (11. 12. 2014) lze tedy hovořit o existenci průtahů v řízení od 12. 3. 2015 do 5. 1. 2016.
28. sp. zn. 15 C 8/2013 (nečinnost vytýkána od 24. 2. 2014 do 2. 6. 2014, od 3. 6. 2014 do 12. 11. 2014 a od 26. 3. 2015 do 7. 12. 2015). Věc (nový nápad) byla kárně obviněnému přidělena dne 17. 1. 2013. Následuje pokyn ze dne 31. 1. 2014 (nelze zjistit, kdo je jeho původcem) k obeslání žalobce vzorem 60 o. s. ř. Spis byl předložen kárně obviněnému dne 24. 2. 2014 s poznámkou, že vyplněný vzor soudu nebyl zaslán. Následuje pokyn ke zjištění pobytu žalovaného (2. 6. 2014); spis byl předložen zpět kárně obviněnému dne 3. 6. 2014 s lustrací pobytu žalovaného a vyplněným vzorem 60 o. s. ř. od žalobce. Usnesením ze dne 12. 11. 2014 kárně obviněný žalobce neosvobodil od soudních poplatků. Následně VSÚ zjišťovala adresu žalobce, na kterou mu lze usnesení doručit. Spis se zjištěnou adresou žalobce byl kárně obviněnému předán dne 26. 3. 2015. Až dne 7. 12. 2015 referuje kárně obviněný výzvu k zaplacení soudního poplatku. Z popsaného pohybu spisu a provedených úkonů je patrné, že kárně obviněný téměř rok poté, co mu byla věc přidělena, neučinil žádný úkon směřující ke skončení věci. Toto období nicméně leží mimo kárný návrh. Pokud jde o první vytýkané období, to jen lehce přesahuje referenční hodnotu třech měsíců k provedení jednoduchého úkonu a zjištěná nečinnost kárně obviněného tak nemůže být ještě kvalifikována jako průtah. V případě druhého vytýkaného období lze jediný učiněný úkon (usnesení o neosvobození od soudních poplatků) považovat ze své podstaty za úkon jednoduchý, který mohl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty po předložení spisu. Z tohoto důvodu proto lze konstatovat existenci průtahů v řízení od 3. 9. 2014 do 11. 11. 2014. Rovněž úkon provedený v rámci třetího vytýkaného období (výzva k zaplacení soudního poplatku) je úkonem jednoduché povahy; i zde po přičtení tříměsíční referenční lhůty od předložení spisu lze konstatovat existenci průtahů v řízení od 26. 6. 2015 do 6. 12. 2015.
29. sp. zn. 15 C 9/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 9. 10. 2015). Spis byl převeden na kárně obviněného dne 18. 1. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva VSÚ ze dne 9. 10. 2015 k odstranění vad návrhu (po celou dobu byl spis dle údajů ISAS veden na kárně obviněného). Zmiňovaný úkon lze považovat za úkon jednoduchý, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců od předložení spisu. Lze tedy přisvědčit kárné navrhovatelce o existenci průtahů v řízení, a to v období od 12. 7. 2013 do 8. 10. 2015.
30. sp. zn. 15 C 12/2013 (nečinnost vytýkána v období od 9. 5. 2013 do 12. 5. 2014 a od 12. 6. 2014 do 17. 12. 2015). Věc (nový nápad) byla přidělena kárně obviněnému dne 18. 1. 2013. Po provedení některých přípravných úkonů byl spis kárně obviněnému předložen dne 9. 5. 2013 s vyjádřením žalované. Následuje až pokyn ze dne 12. 5. 2014 k zaslání tohoto vyjádření žalobci. Opětovně byl spis (s replikou žalobce) předložen kárně obviněnému; ten dne 17. 12. 2015 stanovil termín ústního jednání. V případě prvního vytýkaného období je evidentní, že jediný učiněný úkon (pokyn z 12. 5. 2014) byl úkonem jednoduché povahy, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. Po připočtení referenční lhůty lze tedy hovořit o existenci průtahů v řízení od 9. 8. 2013 do 11. 5. 2014. Pokud jde o druhé vytýkané období, zde byla již věc připravena k meritornímu projednání. V tomto případě lze akceptovat nečinnost (před vlastním započetím věcného projednávání věci) v rozsahu maximálně jednoho roku; lze proto i zde hovořit o existenci průtahů v řízení v období od 12. 6. 2015 do 16. 12. 2015.
31. sp. zn. 15 C 51/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 9. 10. 2015). Spis byl kárně obviněnému předložen dne 13. 2. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva VSÚ k odstranění vad návrhu ze dne 9. 10. 2015. Z povahy věci se jednalo o úkon jednoduchý, který měl být proveden v referenční lhůtě třech měsíců od přidělení věci. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze postihnout pouze průtahy v řízení od 12. 7. 2013 do 8. 10. 2015.
32. sp. zn. 15 C 57/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 9. 2. 2016). Věc byla kárně obviněnému přidělena dne 20. 12. 2013 (nový nápad). Prvním úkonem kárně obviněného je až určení termínu jednání ze dne 9. 2. 2016; zároveň s tím byla žalovanému zaslána žaloba s žádostí o vyjádření procesního stanoviska. Zaslání žaloby žalovanému spolu s výzvou k vyjádření je nepochybně jednoduchý úkon, který měl být proveden nejpozději ve lhůtě třech měsíců od přidělení věci (soudní poplatek zde nebylo třeba vybírat). S ohledem na existenci předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně za postižitelné průtahy v řízení považovat období od 12. 7. 2013 do 8. 2. 2016.
33. sp. zn. 15 C 62/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 21. 10. 2015). Spis byl přidělen kárně obviněnému dne 20. 2. 2013 (nový nápad). Dne 11. 12. 2014 byl soudu doručen návrh žalobce na vstup žalobce nového (ze spisu ani výpisu z ISAS nicméně nelze s dostatečnou jistotou určit, kdy se s tímto návrhem mohl kárně obviněný seznámit). Prvním úkonem kárně obviněného je až usnesení ze dne 20. 10. 2015 o připuštění záměny žalobce; současně s tím kárně obviněný zaslal žalobu na vědomí žalované. Z výše uvedených důvodů je nutno konstatovat, že existenci průtahů při rozhodování o připuštění záměny žalobce nelze dostatečně prokázat. Kárný senát nicméně nepřehlédl, že kárně obviněný až dne 20. 10. 2015 zaslal žalované na vědomí žalobu; jde přitom o jednoduchý úkon, který měl být učiněn již při prvotní administraci spisu. S ohledem na existenci předchozího kárného rozhodnutí lze za postižitelné průtahy v řízení považovat období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015.
34. sp. zn. 15 C 65/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 3. 8. 2015). Spis byl přidělen kárně obviněnému dne 22. 2. 2013 (nový nápad). Prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je až platební rozkaz vydaný VSÚ dne 3. 8. 2015. V tomto případě byl spis evidentně v době předložení kárně obviněnému připraven k meritornímu projednání a nejde tedy o nečinnost při provedení jednoduchého úkonu. Jelikož však byl platební rozkaz vydán bez toho, že by soud jakkoli doplňoval další listinné důkazy, či prováděl jakákoli další šetření, lze souhlasit s kárnou navrhovatelkou, že konstatovaná doba nečinnosti přesahuje akceptovatelnou mez. Ta je v daném případě představována referenční lhůtou třech měsíců pro provedení jednoduchého úkonu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze za postižitelné průtahy označit období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015.
35. sp. zn. 15 C 66/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 9. 12. 2015). Spis byl předán kárně obviněnému dne 25. 2. 2013. Ve spise je dále založen výpis z insolvenčního rejstříku, dle kterého bylo rozhodnutím insolvenčního soudu, s účinky ke dni 10. 4. 2015, rozhodnuto o úpadku žalované a povoleno její oddlužení. Následuje až zaslání žaloby žalované ze dne 9. 12. 2015. Z uvedeného je zřejmé, že ke dni 10. 4. 2015 došlo ex lege k přerušení řízení; počínaje tímto datem tak nastal klid v řízení a případná nečinnost soudce tak nemůže vyvolat průtahy v řízení. Předcházející nečinnost kárně obviněného při administraci spisu však lze považovat za průtahy v řízení, přesáhla-li referenční dobu třech měsíců od přidělení spisu (žalované byla žaloba zaslána až 9. 12. 2015). S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí tak lze za postižitelné průtahy považovat období od 12. 7. 2013 do 9. 4. 2015.
36. sp. zn. 15 C 68/2013 (nečinnost vytýkána od 10. 12. 2013 do 3. 12. 2015). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 26. 8. 2013. Dne 9. 12. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného; kárnému senátu byla předložena pouze neúplná kopie spisu, obsahující pouze dokumenty ze systému ISAS. Z předložených podkladů nicméně nevyplývá, že by kárně obviněný učinil jakýkoli úkon v období do 3. 12. 2015, kdy stanovil termín jednání (ve výpisu ze systému ISAS tomu odpovídá poznámka „kancelář“ ze dne 4. 12. 2015). Z uvedeného je zřejmé, že spis byl již dne 9. 12. 2013 připraven k meritornímu projednání. Maximální akceptovatelná lhůta, v níž mělo být následně přistoupeno k meritornímu projednávání, činí v tomto případě jeden rok; o průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 9. 12. 2014 do 3. 12. 2015.
37. sp. zn. 15 C 75/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 4. 2013 do 2. 7. 2013, od 11. 10. 2013 do 6. 2. 2014, od 15. 7. 2014 do 14. 10. 2014 a od 26. 11. 2014 do 16. 7. 2015). Spis byl předložen kárně obviněnému dne 27. 2. 2013 (nový nápad). Dne 4. 3. 2013 dal kárně obviněný pokyn k vyhotovení výzvy žalobci k zaplacení soudního poplatku a zaslání žaloby žalovanému s žádostí o sdělení procesního stanoviska. Spis byl kárně obviněnému s tímto vyjádřením předložen dne 16. 4. 2013; 1. 7. 2013 dal kárně obviněný kanceláři pokyn k zaslání tohoto vyjádření na vědomí žalobci. Spis se stanoviskem žalobkyně k vyjádření žalovaného byl kárně obviněnému předložen dne 11. 10. 2013. Následuje pokyn kárně obviněného ze dne 6. 2. 2014, s pokynem zjistit stanovisko žalovaného k replice žalobkyně. Dne 7. 4. 2014 kárně obviněný stanovil termín ústního jednání (na 3. 6. 2014). Na základě žádosti právního zástupce žalovaného bylo opatřením kárně obviněného ze dne 29. 5. 2014 ústní jednání přeloženo na 24. 6. 2014. Tohoto dne jednání proběhlo; po provedeném dokazování bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku. Následující den dal kárně obviněný kanceláři pokyn, aby byl spis dán na lhůtu jednoho měsíce (v tomto termínu měli účastníci navrhnout otázky pro znalce). Spis byl kárně obviněnému, s otázkami žalované pro znalce, předložen dne 15. 7. 2014. Dne 14. 10. 2014 vydal kárně obviněný usnesení o ustanovení znalce a stanovil rozsah znaleckého úkonu. Spis byl kárně obviněnému předložen zpět dne 26. 11. 2014. Dne 16. 7. 2015 kárně obviněný urgoval u znalce předložení znaleckého posudku (lhůta k vypracování posudku znalci sice uběhla již dne 3. 1. 2016, nicméně kárně obviněný mu neposlal spis; stalo se tak až dne 7. 8. 2015). Pokud jde o první vytýkané období, s ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí se kárný senát nečinností kárně obviněného v tomto období zabývat nemohl. V případě druhého vytýkaného období nečinnost kárně obviněného pouze nevýrazně přesáhla referenční lhůtu třech měsíců; v případě třetího vytýkaného období byl úkon učiněn ještě před uplynutím referenční lhůty. V obou případech tedy kárný senát dospěl k závěru, že vytýkaná nečinnost kárným proviněním není. O zavinění průtahů v řízení lze hovořit až ve čtvrtém vytýkaném období. Ustanovenému znalci nebyl předložen soudní spis a nemohl tedy vypracovat znalecký posudek ve stanovené lhůtě. Urgence kárně obviněného ze dne 16. 7. 2015 byla proto zcela nepřípadná, neboť zdržení zavinil svým chybným postupem. Za situace, kdy byla znalci uložena povinnost vypracovat znalecký posudek do šedesáti dnů od doručení příslušného usnesení, měl být spis znalci předložen bezodkladně poté, co usnesení nabylo právní moci (12. 11. 2014) tedy ihned poté, co byl spis s pravomocným usnesením o ustanovení znalce kárně obviněnému předložen (26. 11. 2014). Vzhledem k tomu, že průtahy vzniklé při vypracování znaleckého posudku byly zapříčiněny zjevným pochybením kárně obviněného a s přihlédnutím k tomu, že ani jeho předchozí procesní kroky nenasvědčovaly k efektivnímu vedení řízení, kárný senát neaplikoval v tomto případě obvyklou tříměsíční referenční lhůtu k provedení jednoduchého úkonu. Průtahy v řízení byly tedy shledány v období od 27. 11. 2014 do 16. 7. 2015.
37. sp. zn. 15 C 75/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 4. 2013 do 2. 7. 2013, od 11. 10. 2013 do 6. 2. 2014, od 15. 7. 2014 do 14. 10. 2014 a od 26. 11. 2014 do 16. 7. 2015). Spis byl předložen kárně obviněnému dne 27. 2. 2013 (nový nápad). Dne 4. 3. 2013 dal kárně obviněný pokyn k vyhotovení výzvy žalobci k zaplacení soudního poplatku a zaslání žaloby žalovanému s žádostí o sdělení procesního stanoviska. Spis byl kárně obviněnému s tímto vyjádřením předložen dne 16. 4. 2013; 1. 7. 2013 dal kárně obviněný kanceláři pokyn k zaslání tohoto vyjádření na vědomí žalobci. Spis se stanoviskem žalobkyně k vyjádření žalovaného byl kárně obviněnému předložen dne 11. 10. 2013. Následuje pokyn kárně obviněného ze dne 6. 2. 2014, s pokynem zjistit stanovisko žalovaného k replice žalobkyně. Dne 7. 4. 2014 kárně obviněný stanovil termín ústního jednání (na 3. 6. 2014). Na základě žádosti právního zástupce žalovaného bylo opatřením kárně obviněného ze dne 29. 5. 2014 ústní jednání přeloženo na 24. 6. 2014. Tohoto dne jednání proběhlo; po provedeném dokazování bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku. Následující den dal kárně obviněný kanceláři pokyn, aby byl spis dán na lhůtu jednoho měsíce (v tomto termínu měli účastníci navrhnout otázky pro znalce). Spis byl kárně obviněnému, s otázkami žalované pro znalce, předložen dne 15. 7. 2014. Dne 14. 10. 2014 vydal kárně obviněný usnesení o ustanovení znalce a stanovil rozsah znaleckého úkonu. Spis byl kárně obviněnému předložen zpět dne 26. 11. 2014. Dne 16. 7. 2015 kárně obviněný urgoval u znalce předložení znaleckého posudku (lhůta k vypracování posudku znalci sice uběhla již dne 3. 1. 2016, nicméně kárně obviněný mu neposlal spis; stalo se tak až dne 7. 8. 2015). Pokud jde o první vytýkané období, s ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí se kárný senát nečinností kárně obviněného v tomto období zabývat nemohl. V případě druhého vytýkaného období nečinnost kárně obviněného pouze nevýrazně přesáhla referenční lhůtu třech měsíců; v případě třetího vytýkaného období byl úkon učiněn ještě před uplynutím referenční lhůty. V obou případech tedy kárný senát dospěl k závěru, že vytýkaná nečinnost kárným proviněním není. O zavinění průtahů v řízení lze hovořit až ve čtvrtém vytýkaném období. Ustanovenému znalci nebyl předložen soudní spis a nemohl tedy vypracovat znalecký posudek ve stanovené lhůtě. Urgence kárně obviněného ze dne 16. 7. 2015 byla proto zcela nepřípadná, neboť zdržení zavinil svým chybným postupem. Za situace, kdy byla znalci uložena povinnost vypracovat znalecký posudek do šedesáti dnů od doručení příslušného usnesení, měl být spis znalci předložen bezodkladně poté, co usnesení nabylo právní moci (12. 11. 2014) tedy ihned poté, co byl spis s pravomocným usnesením o ustanovení znalce kárně obviněnému předložen (26. 11. 2014). Vzhledem k tomu, že průtahy vzniklé při vypracování znaleckého posudku byly zapříčiněny zjevným pochybením kárně obviněného a s přihlédnutím k tomu, že ani jeho předchozí procesní kroky nenasvědčovaly k efektivnímu vedení řízení, kárný senát neaplikoval v tomto případě obvyklou tříměsíční referenční lhůtu k provedení jednoduchého úkonu. Průtahy v řízení byly tedy shledány v období od 27. 11. 2014 do 16. 7. 2015.
38. sp. zn. 15 C 87/2013 (nečinnost vytýkána v období od 17. 4. 2013 do 14. 7. 2013, od 11. 12. 2013 do 3. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015). Spis byl předložen kárně obviněnému dne 7. 3. 2013 (nový nápad). Ve věci byly provedeny některé přípravné úkony a dne 17. 4. 2013 byl spis předložen kárně obviněnému s vyjádřením žalované. Dne 14. 7. 2013 vydal kárně obviněný usnesení o spojení věci s jinou soudní věcí, stojící na stejném skutkovém základu. Následují úkony asistentky směrem ke zjištění stavu šetření pracovního úrazu, který je skutkovým základem i v žalované věci. Spis byl dne 11. 12. 2013 předložen zpět kárně obviněnému. Usnesením ze dne 3. 2. 2014 kárně obviněný rozhodl o vyloučení části (spojených) věcí k samostatnému řízení; věc byla vyloučena v části žaloby na přiznání nemajetkové újmy po pracovním úrazu nadále bylo v této věci vedeno řízení o přiznání jednorázového odškodného za pracovní úraz a za náhradu nákladů na výživu pozůstalého syna a manželky. Spis byl předložen kárně obviněnému dne 25. 2. 2014 za účelem vyznačení právní moci na posledně zmiňovaném usnesení. Právní moc byla kárně obviněným vyznačena až dne 10. 8. 2015; ve spise je z téhož dne pokyn VSÚ (mimo jiné) k zapsání vyloučených věcí do systému ISAS. Dne 16. 12. 2015 stanovil kárně obviněný termín ústního jednání; současně referoval pokyn k zaslání vyjádření žalovaných (z dubna 2013) právnímu zástupci žalobců. Pokud jde o první vytýkané období, na jeho rozhodující část dopadají účinky předcházejícího kárného rozhodnutí. Nadto nečinnost kárně obviněného při provádění jednoduchého úkonu (kterým usnesení o spojení věcí v daném případě je) nepřekročilo obvyklou referenční lhůtu třech měsíců. V případě druhého období vytýkané nečinnosti kárný senát především nepřehlédl, že v době, kdy kárně obviněný rozhodoval o spojení věcí, mu muselo být zřejmé (věnoval-li by věci adekvátní pozornost), že část obou spojovaných věcí musí být projednána jiným soudem (rozdílná věcná příslušnost). Následné rozhodnutí o vyloučení části (spojených) věcí je tak pouze napravením předchozího pochybení kárně obviněného a není tedy důvod aplikovat na jeho provedení obvyklou tříměsíční referenční lhůtu. Za této situace kárný senát přitakal kárné navrhovatelce v názoru o existenci průtahů v řízení v období od 11. 12. 2013 do 2. 2. 2014. V případě třetího období vytýkané nečinnosti má kárný senát za to, že ač kárně obviněný již neprováděl žádné přípravné úkony a dne 16. 12. 2015 stanovil termín prvního jednání, nešlo o věc připravenou k meritornímu projednání (s čímž by byl spojen jiný náhled na délku akceptovatelné nečinnosti). Nelze přehlédnout, že kárně obviněný teprve dne 16. 12. 2015 dal pokyn k zaslání vyjádření žalovaných žalobcům; jde přitom o úkon jednoduchý, který měl být učiněn s dostatečným předstihem před nařízením jednání. Vzhledem k tomu, že toto vyjádření bylo do spisu založeno již dne 17. 4. 2013, kárný senát ani v tomto případě neodvíjel od posledního předložení spisu kárně obviněnému (25. 2. 2014) obvyklou referenční lhůtu třech měsíců a dospěl k závěru, že další průtahy v řízení nastaly v období od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015.
38. sp. zn. 15 C 87/2013 (nečinnost vytýkána v období od 17. 4. 2013 do 14. 7. 2013, od 11. 12. 2013 do 3. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015). Spis byl předložen kárně obviněnému dne 7. 3. 2013 (nový nápad). Ve věci byly provedeny některé přípravné úkony a dne 17. 4. 2013 byl spis předložen kárně obviněnému s vyjádřením žalované. Dne 14. 7. 2013 vydal kárně obviněný usnesení o spojení věci s jinou soudní věcí, stojící na stejném skutkovém základu. Následují úkony asistentky směrem ke zjištění stavu šetření pracovního úrazu, který je skutkovým základem i v žalované věci. Spis byl dne 11. 12. 2013 předložen zpět kárně obviněnému. Usnesením ze dne 3. 2. 2014 kárně obviněný rozhodl o vyloučení části (spojených) věcí k samostatnému řízení; věc byla vyloučena v části žaloby na přiznání nemajetkové újmy po pracovním úrazu nadále bylo v této věci vedeno řízení o přiznání jednorázového odškodného za pracovní úraz a za náhradu nákladů na výživu pozůstalého syna a manželky. Spis byl předložen kárně obviněnému dne 25. 2. 2014 za účelem vyznačení právní moci na posledně zmiňovaném usnesení. Právní moc byla kárně obviněným vyznačena až dne 10. 8. 2015; ve spise je z téhož dne pokyn VSÚ (mimo jiné) k zapsání vyloučených věcí do systému ISAS. Dne 16. 12. 2015 stanovil kárně obviněný termín ústního jednání; současně referoval pokyn k zaslání vyjádření žalovaných (z dubna 2013) právnímu zástupci žalobců. Pokud jde o první vytýkané období, na jeho rozhodující část dopadají účinky předcházejícího kárného rozhodnutí. Nadto nečinnost kárně obviněného při provádění jednoduchého úkonu (kterým usnesení o spojení věcí v daném případě je) nepřekročilo obvyklou referenční lhůtu třech měsíců. V případě druhého období vytýkané nečinnosti kárný senát především nepřehlédl, že v době, kdy kárně obviněný rozhodoval o spojení věcí, mu muselo být zřejmé (věnoval-li by věci adekvátní pozornost), že část obou spojovaných věcí musí být projednána jiným soudem (rozdílná věcná příslušnost). Následné rozhodnutí o vyloučení části (spojených) věcí je tak pouze napravením předchozího pochybení kárně obviněného a není tedy důvod aplikovat na jeho provedení obvyklou tříměsíční referenční lhůtu. Za této situace kárný senát přitakal kárné navrhovatelce v názoru o existenci průtahů v řízení v období od 11. 12. 2013 do 2. 2. 2014. V případě třetího období vytýkané nečinnosti má kárný senát za to, že ač kárně obviněný již neprováděl žádné přípravné úkony a dne 16. 12. 2015 stanovil termín prvního jednání, nešlo o věc připravenou k meritornímu projednání (s čímž by byl spojen jiný náhled na délku akceptovatelné nečinnosti). Nelze přehlédnout, že kárně obviněný teprve dne 16. 12. 2015 dal pokyn k zaslání vyjádření žalovaných žalobcům; jde přitom o úkon jednoduchý, který měl být učiněn s dostatečným předstihem před nařízením jednání. Vzhledem k tomu, že toto vyjádření bylo do spisu založeno již dne 17. 4. 2013, kárný senát ani v tomto případě neodvíjel od posledního předložení spisu kárně obviněnému (25. 2. 2014) obvyklou referenční lhůtu třech měsíců a dospěl k závěru, že další průtahy v řízení nastaly v období od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015.
39. sp. zn. 15 C 91/2013 (nečinnost vytýkána od 14. 3. 2013 do 3. 8. 2015). Kárně obviněnému byla věc přidělena dne 14. 3. 2013 (nový nápad). Teprve dne 3. 8. 2015 byl spis (bez jakéhokoli úkonu) předán VSÚ, která následně vydala platební rozkaz. Pokyn VSÚ k vydání platebního rozkazu (nehodlal-li kárně obviněný platební rozkaz vydat sám) lze považovat za jednoduchý úkon, který mohl být proveden v rámci referenční lhůty třech měsíců po předložení věci kárně obviněnému. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně postižitelné průtahy v řízení označit v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015.
40. sp. zn. 15 C 92/2013 (nečinnost vytýkána od 14. 3. 2013 do 10. 8. 2015). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 14. 3. 2013 (nový nápad); prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je výzva VSÚ žalobci k zaplacení soudního poplatku. Zmiňovaný úkon je ze své povahy úkonem jednoduchým, který měl být učiněn ve lhůtě třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze nicméně přihlížet pouze k průtahům v řízení v období od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015.
41. sp. zn. 15 C 99/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 20. 10. 2015). Spis byl převeden na kárně obviněného dne 20. 3. 2013 (zrušený EPR). Dne 29. 10. 2014 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby. Teprve dne 20. 10. 2015 dal kárně obviněný pokyn, aby žalované byl zaslán návrh na zahájení řízení a částečné zpětvzetí tohoto návrhu. Zaslání návrhu na zahájení řízení (a jeho částečného zpětvzetí) žalovanému je nepochybně jednoduchým úkonem, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí nicméně kárný senát může zohlednit pouze průtahy v řízení v období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015.
42. sp. zn. 15 C 103/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 9. 12. 2015). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 22. 3. 2013 (zrušený EPR). Teprve dne 9. 12. 2015 VSÚ zasílá žalovanému návrh na zahájení řízení a usnesení s výzvou dle § 153a o. s. ř. Právní hodnocení těchto zjištění je zcela shodné jako ve věci sp. zn. 15 C 99/2013; průtahy v řízení tak byly konstatovány v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015.
43. sp. zn. 15 C 102/2013 (nečinnost vytýkána od 23. 4. 2013 do 17. 12. 2015). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 22. 3. 2013 (nový nápad). Dne 2. 4. 2013 dal kárně obviněný pokyn, aby byl žalovanému zaslán návrh na zahájení řízení a výzva k vyjádření ve smyslu § 153a o. s. ř. Spis byl kárně obviněnému (s vyjádřením žalované) předložen zpět dne 23. 4. 2013. Následuje až úkon ze dne 17. 12. 2015, kdy kárně obviněný stanovil termín ústního jednání. V době, kdy je kárným návrhem kárně obviněnému vytýkána nečinnost, byla věc již připravena k meritornímu projednání. Za této situace lze na nečinnost kárně obviněného aplikovat delší referenční lhůtu (jeden rok); průtahy v řízení tak nastaly v období od 23. 4. 2014 do 16. 12. 2015.
44. sp. zn. 15 C 105/2013 (nečinnost vytýkána od 2. 12. 2013 do 19. 10. 2015). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 2. 12. 2013 (zrušený platební rozkaz). Prvním úkonem, přičitatelným kárně obviněnému, je až úkon asistentky ze dne 19. 10. 2015, kdy byl žalovanému zaslán návrh na zahájení řízení a výzva k vyjádření dle § 153a o. s. ř. Zmiňovaný úkon je nepochybně úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců od předložení spisu. Po připočtení této lhůty lze tedy konstatovat, že průtahy v řízení nastaly v období od 3. 3. 2014 do 18. 10. 2015.
45. sp. zn. 15 C 107/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 9. 12. 2015). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 2. 4. 2013 (zrušený EPR). Dne 9. 12. 2015 byl dán pokyn k zaslání návrhu na zahájení řízení a výzvy k vyjádření ve smyslu § 153a o. s. ř. žalované. Úkon ze dne 9. 12. 2015 je nepochybně úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí se kárný senát mohl zabývat existencí průtahů v řízení až po datu 11. 7. 2013; průtahy v řízení byly tedy konstatovány v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015.
46. sp. zn. 15 C 109/2013 (nečinnost vytýkána od 18. 6. 2013 do 22. 9. 2015). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 18. 6. 2013 (podaný odpor proti platebnímu rozkazu). Dne 13. 2. 2014 byla soudu doručena změna žaloby; o tomto návrhu rozhodl kárně obviněný usnesením ze dne 22. 9. 2015. Z obsahu spisu je zřejmé, že věc byla v době předání kárně obviněnému připravena k meritornímu projednání. Za situace, kdy soudu došel návrh na změnu žaloby, bylo nicméně povinností kárně obviněného o tomto návrhu v přiměřené lhůtě rozhodnout; za přiměřenou lhůtu považuje kárný senát referenční lhůtu třech měsíců, neboť jde o rozhodnutí procesní, které není podmíněno složitějším právním či skutkovým hodnocení věci. Po připočtení referenční hodnoty třech měsíců k datu 13. 2. 2014 lze tedy hovořit o průtazích v řízení v období od 14. 5. 2014 do 21. 9. 2015.
47. sp. zn. 15 C 110/2013 (nečinnost vytýkána v období od 12. 4. 2013 do 4. 8. 2015 a od 26. 8. 2015 do 7. 12. 2015). Kárnou navrhovatelkou byla kárnému senátu předložena pouze nekompletní kopie soudního spisu; připojený výpis ze systému ISAS navíc nekoresponduje s uvedenými listinami. Za této situace nelze tvrzení kárné navrhovatelky o existenci průtahů v řízení prokázat.
48. sp. zn. 15 C 111/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 4. 8. 2015 a od 18. 8. 2015 do 18. 10. 2015). Věc byla kárně obviněnému přidělena dne 29. 3. 2013 (nový nápad). Dne 4. 8. 2015 vyzvala VSÚ žalobce k zaplacení soudního poplatku. Pro nezaplacení soudního poplatku kárně obviněný zastavil řízení usnesením ze dne 18. 8. 2015. Pokyn k vypravení tohoto usnesení dal kárně obviněný až 18. 12. 2015. V případě prvního vytýkaného období nečinnosti lze konstatovat, že pro vybrání soudního poplatku (jde o úkon jednoduchý) byla překročena referenční lhůta třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze hovořit o postižitelných průtazích v řízení v období od 12. 7. 2013 do 3. 8. 2015. Pokud jde o druhé období vytýkané nečinnosti, k vypravení usnesení mělo dojít v zákonné lhůtě třiceti dnů (§ 158 odst. 4 věta první o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř.); po marném uplynutí této lhůty lze hovořit o dalších průtazích v řízení v období od 19. 9. 2015 do 17. 12. 2015.
49. sp. zn. 15 C 117/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2013 do 19. 2. 2016). Spis byl převeden na kárně obviněného dne 10. 4. 2013 (zrušený EPR). Prvním úkonem kárně obviněného je až usnesení ze dne 19. 2. 2016, kterým bylo řízení zastaveno pro úmrtí žalovaného. Kárný senát zjistil, že žalovanému nebyl po zrušení EPR vůbec zaslán na vědomí návrh na zahájení řízení (EPR byl zrušen pro nedoručitelnost); jde přitom o jednoduchý úkon, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. S ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí lze hovořit o postižitelných průtazích v řízení v období od 12. 7. 2013 do 18. 2. 2016.
50. sp. zn. 15 C 124/2013 (nečinnost vytýkána od 21. 10. 2013 do 30. 4. 2015). Kárně obviněnému byl spis přidělen dne 11. 4. 2013 (nový nápad). Dne 26. 9. 2013 byla do spisu založena námitka podjatosti kárně obviněného, vznesená žalovaným. Spis byl kárně obviněnému předložen dne 21. 10. 2013. Následuje až úkon ze dne 25. 4. 2014 – usnesení, kterým kárně obviněný vyzval žalovaného k upřesnění podané námitky. Usnesení ze dne 25. 4. 2014 je nepochybně úkonem jednoduché povahy, který měl být učiněn ve lhůtě třech měsíců od předložení spisu s námitkou podjatosti. Po přičtení této referenční lhůty lze tedy hovořit o průtazích v řízení v období od 22. 1. 2015 do 25. 4. 2015). Pokud jde o další výtky kárné navrhovatelky k postupu kárně obviněného v této věci, jde fakticky jen o výčet konstatovaných úkonů, bez explicitního vyústění; kárný senát se proto touto argumentací nezabýval.
51. sp. zn. 15 C 122/2013 (nečinnost vytýkána od 7. 2. 2014 do 19. 10. 2015). Věc byla převedena na kárně obviněného dne 7. 2. 2014 (zrušený platební rozkaz pro nedoručitelnost). Prvním úkonem ve věci jsou až usnesení vydané kárně obviněným dne 19. 10. 2015, vyzývající obě strany k vyjádření ohledně postupu dle § 115a o. s. ř., a žalovaného ke sdělení jeho procesního stanoviska; současně s tím byl žalovanému zaslán návrh na zahájení řízení. Zmiňovaná usnesení jsou ze své podstaty jednoduchými úkony, které měly být učiněny v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. Lze tedy konstatovat existenci průtahů v řízení od 8. 5. 2014 do 18. 10. 2015.
52. sp. zn. 15 C 126/2013 (nečinnost vytýkána od 9. 5. 2013 do 4. 8. 2013). Věc byla kárně obviněnému přidělena dne 11. 4. 2013 (nový nápad). Dne 12. 4. 2013 kárně obviněný vydal ve věci předběžné opatření. Spis mu byl předložen zpět dne 9. 5. 2013. Dne 5. 8. 2013 kárně obviněný vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Vybrání soudního poplatku lze považovat za jednoduchý úkon, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců. V posuzovaném případě byla výzva k zaplacení soudního poplatku učiněna až po uplynutí téměř čtyřech měsíců, nelze však přehlédnout, že kárně obviněný primárně rozhodoval o vydání předběžného opatření. Z tohoto důvodu lze tedy konstatovat, že zjištěná nečinnost kárně obviněného nedosahuje intenzity, zakládající průtahy v řízení.
53. sp. zn. 15 C 133/2013 (nečinnost vytýkána od 18. 4. 2013 do 20. 10. 2015 a od 28. 11. 2015 do 19. 2. 2016). Kárně obviněnému byl spis přidělen dne 18. 4. 2013; jednalo se o novou věc, kdy byl návrh na zahájení řízení prima vista neprojednatelný. Výzvu k odstranění vad podání vydal kárně obviněný až dne 20. 10. 2015. Spis byl kárně obviněnému předložen zpět dne 28. 11. 2015 s tím, že vady návrhu nebyly odstraněny. Dne 19. 2. 2016 vydal kárně obviněný usnesení o odmítnutí návrhu. Pokud jde o první vytýkané období, za situace, kdy byl návrh na zahájení řízení zcela zjevně neprojednatelný, měl být žalobce vyzván k odstranění vad podání v rámci prvotní administrace spisu, tedy v rámci referenční lhůty třech měsíců. O průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 19. 7. 2013 do 19. 10. 2013. V případě druhého období vytýkané nečinnosti byl úkon proveden ještě v rámci referenční lhůty třech měsíců a o průtahy v řízení se tak nejedná.
54. sp. zn. 15 C 143/2013 (nečinnost vytýkána od 3. 5. 2013 do 12. 4. 2016). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 3. 5. 2013 (nový nápad). Dne 17. 3. 2016 kárně obviněný vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku; žalovaného současně vyzval ke sdělení jeho procesního stanoviska a zaslal mu na vědomí žalobu. Úkony ze dne 17. 3. 2016 lze označit za úkony jednoduché, proto měly být učiněny v rámci referenční lhůty třech měsíců. Průtahy v řízení tak nastaly v období od 4. 8. 2013 do 16. 3. 2016.
55. sp. zn. 15 C 145/2013 (nečinnost vytýkána od 17. 9. 2013 do 29. 5. 2014 a od 12. 8. 2014 do 26. 1. 2015). Věc byla převedena na kárně obviněného dne 17. 9. 2013 (platební rozkaz zrušen pro nedoručitelnost). Za první úkon přičitatelný kárně obviněnému lze považovat výzvu asistentky ze dne 21. 5. 2014, kterou byli oba účastníci vyzvání ke sdělení, zda souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř.; současně byl žalovanému zaslán návrh a byl vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska. Spis byl zpět předložen kárně obviněnému dne 12. 8. 2014, a to bez reakcí účastníků. Dne 11. 12. 2014 byl soudu doručen návrh žalobce na připuštění vstupu nového žalobce; o tomto návrhu rozhodl kárně obviněný usnesením ze dne 26. 1. 2015. V případě prvního období vytýkané nečinnosti je zřejmé, že úkony ze dne 21. 5. 2014 lze považovat za úkony jednoduché, které měly být učiněny v rámci referenční tříměsíční lhůty. Průtahy v řízení tedy nastaly v období od 18. 12. 2013 do 20. 5. 2014. Pokud jde o druhé vytýkané období, zde nelze přehlédnout, že spis byl již připraven k meritornímu projednání a referenční lhůtu třech měsíců tedy nelze na nečinnost kárně obviněného aplikovat. Reakce kárně obviněného na návrh ze dne 11. 12. 2014 pak byla učiněna v rámci lhůty, v níž by měly být provedeny jednoduché úkony; v tomto případě se tedy o průtahy v řízení nejedná.
56. sp. zn. 15 C 147/2013 (nečinnost vytýkána od 1. 10. 2013 do 17. 12. 2013, od 28. 1. 2014 do 30. 4. 2014, dále od 20. 6. 2014 do 26. 6. 2014 a od 26. 6. 2014 do 17. 2. 2016). Kárně obviněnému byl spis přidělen dne 3. 5. 2013 (nový nápad). Následovala výzva žalobci k podpisu žaloby. Spis byl (s podepsanou žalobou) předložen kárně obviněnému dne 1. 10. 2013. Dne 17. 12. 2013 vydal kárně obviněný usnesení, kterým žalobce vyzval k odstranění vad žaloby. Spis byl opětovně kárně obviněnému předložen dne 28. 1. 2014; 30. 4. 2014 referoval kárně obviněný zaslání vzoru 60 o. s. ř. žalobci. Spis, s vyplněným vzorem 60 o. s. ř., byl kárně obviněnému předložen dne 20. 6. 2014. Dne 26. 6. 2014 kárně obviněný vydal usnesení, kterým žalobce osvobodil od soudních poplatků a ustanovil mu advokáta. Po doručení tohoto usnesení byla původní (neprojednatelná) žaloba zaslána ustanovenému zástupci, spolu s výzvou k odstranění vad žaloby. Pokud jde o první tři období vytýkané nečinnosti, zde byly úkony činěny v rámci referenční tříměsíční lhůty a o průtahy v řízení se tak nejedná. V případě čtvrtého vytýkaného období je zřejmé, že úkon ze dne 17. 2. 2016 měl být učiněn v rámci tříměsíční referenční lhůty, neboť šlo o úkon jednoduchý. V tomto případě tedy lze hovořit o průtahu v řízení v období od 27. 9. 2014 do 16. 2. 2016.
57. sp. zn. 15 C 148/2013 (nečinnost vytýkána od 3. 5. 2013 do 20. 10. 2015). Kárně obviněnému byl spis přidělen dne 3. 5. 2013 (nový nápad). Dne 22. 4. 2014 došlo k rozšíření žaloby. Kárně obviněný vydal dne 20. 10. 2015 usnesení, kterým připustil změnu návrhu; zároveň zaslal žalovanému žalobu a její rozšíření. Zaslání žaloby (a jejího rozšíření) je jednoduchým úkonem, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců. Průtahy v řízení byly tedy zjištěny v období od 4. 8. 2013 do 19. 10. 2015.
58. sp. zn. 15 C 153/2013 (nečinnost vytýkána od 13. 5. 2013 do 31. 8. 2015). Z obsahu předloženého soudního spisu se podává, že spis byl (dle úředního záznamu) předložen dne 13. 5. 2013 kárně obviněnému. Dle předloženého výpisu ze systému ISAS nicméně nelze vůbec zjistit pohyb a umístění spisu ve vytýkaném období; existenci průtahů v řízení, přičitatelných kárně obviněnému, tak nelze prokázat.
59. sp. zn. 15 C 157/2013 (nečinnost vytýkána od 9. 5. 2013 do 5. 8. 2015 a od 18. 8. 2015 do 19. 2. 2016). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 9. 5. 2013 (nový nápad). Dne 5. 8. 2015 vyzval kárně obviněný usnesením žalobce k zaplacení soudního poplatku. Spis byl (s poznámkou o nezaplacení soudního poplatku) předložen kárně obviněnému dne 18. 8. 2015. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal kárně obviněný dne 19. 2. 2016. V případě obou vytýkaných období lze úkony učiněné kárně obviněným považovat za úkony jednoduché, neboť jejich učinění nebylo podmíněno složitějším právním či skutkovým hodnocením věci. Po přičtení referenční hodnoty třech měsíců (od předložení spisu po nápadu věci a od předložení spisu s nezaplaceným soudním poplatkem) lze hovořit o existenci průtahů v řízení v období od 10. 8. 2013 do 4. 8. 2015 a od 19. 11. 2015 do 18. 2. 2016.
60. sp. zn. 15 C 158/2013 (nečinnost vytýkána od 13. 5. 2013 do 16. 2. 2016). Věc napadla u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 16. 4. 2012. Po postoupení věci Okresnímu soudu v Liberci byl spis přidělen kárně obviněnému dne 13. 5. 2013. Ve sledovaném období nebyl kárně obviněným učiněn žádný úkon; až po datu 16. 2. 2016 byl nezletilému dítěti ustanoven kolizní opatrovník. Ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti v řízení o určení otcovství je zcela rutinním úkonem, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců. Pro absolutní nečinnost kárně obviněného tak lze hovořit o průtazích v řízení v období od 14. 8. 2013 do 15. 2. 2016.
61. sp. zn. 15 C 162/2013 (nečinnost vytýkána od 7. 2. 2014 do 9. 12. 2015). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 7. 2. 2014 (zrušený platební rozkaz pro nedoručitelnost). Následuje až úkon kárně obviněného ze dne 9. 12. 2015, kterým zaslal návrh na zahájení řízení žalovanému a vyzval ho k vyjádření ve smyslu § 153a o. s. ř. Zmiňovaný úkon je ze své povahy úkonem jednoduchým; po připočtení referenční hodnoty třech měsíců tak lze konstatovat průtahy v řízení v období od 8. 5. 2014 do 8. 12. 2015.
62. sp. zn. 15 C 168/2013 (nečinnost vytýkána od 27. 5. 2013 do 31. 8. 2015). Věc byla na kárně obviněného převedena dne 27. 5. 2013 (nedoručený EPR). Z výpisu z insolvenčního rejstříku, založeného v soudním spisu, bylo zjištěno, že usnesením insolvenčního soudu bylo ke dni 13. 12. 2013 rozhodnuto o úpadku žalovaného, spojeného s povolením oddlužení. Prvním úkonem kárně obviněného je až usnesení ze dne 31. 8. 2015, kterým přerušil řízení. Kárně obviněný v této věci nedodržel standardní postup a minimálně nedoručil žalovanému návrh na zahájení řízení a nevyzval ho ke sdělení jeho procesního stanoviska. Tento úkon měl být proveden v referenční lhůtě třech měsíců; lze tedy hovořit o průtazích v řízení v období od 28. 8. 2013 do 30. 8. 2015. Kárný senát přitom nepřehlédl existenci výše uvedeného rozhodnutí o úpadku, dospěl však k závěru, že toto rozhodnutí nevyvolalo ex lege přerušení dalších řízení, týkajících se majetkové podstaty úpadce. Do účinnosti zákona č. 294/2013 Sb., (1. 1. 2014) tato forma úpadku totiž nevyvolávala přerušení dalších řízení; dle přechodných ustanovení tohoto zákona pak platí, že účinky úkonů, které nastaly před jeho účinností, zůstaly zachovány. V posuzovaném případě tedy i po rozhodnutí insolvenčního soudu nenastal klid v řízení a vznikaly průtahy. Kárnou navrhovatelkou však v tomto období již namítány nebyly.
63. sp. zn. 15 C 174/2013 (nečinnost vytýkána od 30. 5. 2013 do 5. 4. 2016). Věc napadla dne 20. 3. 2013 u Okresního soudu v Sokolově. Po postoupení věci Okresnímu osudu v Liberci byl spis přidělen kárně obviněnému dne 30. 5. 2013. V rámci sledovaného období neučinil kárně obviněný ve věci žádný úkon; prvním úkonem je až výzva žalobkyni k doplnění skutkových okolností podané žaloby ze dne 19. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že věc byla již v době přidělení kárně obviněnému způsobilá k meritornímu projednání (výzva ze dne 19. 4. 2014 již souvisela s přípravou věcí k rozhodnutí), nejedná se o nečinnost při provádění jednoduchého úkonu a na tento případ je tak nutno aplikovat lhůtu jednoho roku, v níž mělo být přistoupeno k meritornímu projednávání věci. Průtahy v řízení tak nastaly v období od 30. 5. 2014 do 5. 4. 2016 (konec vytýkaného období odpovídá formulaci kárného návrhu).
64. sp. zn. 15 C 177/2013 (nečinnost vytýkána od 31. 5. 2013 do 3. 12. 2015). Spis byl kárně obviněnému přidělen dne 31. 5. 2013 (nový nápad). Z výpisu z insolvenčního rejstříku, založeného v soudním spisu, vyplývá, že rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 5. 9. 2014 byl k tomuto datu prohlášen konkurz na majetek žalovaného. Prvním úkonem kárně obviněného ve věci bylo až usnesení ze dne 3. 12. 2015, kterým informoval účastníky o přerušení řízení, v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu. V posuzované věci je zřejmé, že kárně obviněný od okamžiku přidělení spisu neučinil ve věci žádný přípravný úkon (vybrání soudního poplatku, zaslání žaloby žalovanému, atd.) a lze tak po uplynutí referenční lhůty třech měsíců hovořit o průtazích v řízení. S ohledem na fakt, že prohlášením konkurzu na majetek žalovaného došlo ex lege k přerušení všech řízení týkajících se majetkové podstaty úpadce, po tuto dobu nemohla nečinnost kárně obviněného způsobit průtahy v řízení. Zjištěné průtahy v řízení tak lze ohraničit daty 31. 8. 2013 až 4. 9. 2014.
65. sp. zn. 15 C 179/2013 (nečinnost vytýkána od 7. 6. 2013 do 7. 8. 2015 a od 28. 8. 2015 do 4. 11. 2015). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 7. 6. 2013 (nedoručený EPR). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva asistentky ze dne 7. 8. 2015, kterou byl žalobce vyzván k předložení předžalobní upomínky a dalších důkazů, o něž se opírá žalobní nárok. Spis byl s požadovanými doklady předložen kárně obviněnému dne 28. 8. 2015. Teprve dne 4. 11. 2015 dal kárně obviněný pokyn k zaslání návrhu žalovanému a oba účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř. Úkon ze dne 7. 8. 2015 lze nepochybně považovat za úkon směřující k vyřízení věci, nelze však současně přehlédnout, že žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen až zhruba dva a půl roku od nápadu věci. O průtazích v řízení tak lze (po přičtení referenční lhůty třech měsíců) hovořit v období od 8. 9. 2013 do 6. 8. 2015. Pokud jde o druhé období vytýkané nečinnosti, zde není důvod opětovně aplikovat referenční lhůtu třech měsíců, neboť důvody vytýkané nečinnosti konstatované v předchozím období i nadále pokračovaly. Další průtahy v řízení tak nastaly v období od 29. 8. 2015 do 3. 11. 2015.
66. sp. zn. 15 C 183/2013 (nečinnost vytýkána v období od 10. 6. 2013 do 4. 8. 2015 a od 17. 8. 2015 do 7. 12. 2015). Věc byla kárně obviněnému přidělena dne 10. 6. 2013 (nový nápad). Následuje až úkon ze dne 4. 8. 2015, kterým byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku a upřesnění žaloby. Spis byl se splněnými výzvami předložen kárně obviněnému dne 17. 8. 2015; následuje jeho pokyn k zaslání žaloby žalovanému a výzva k oběma účastníkům k vyjádření, zda souhlasí s postupem ve smyslu § 115a o. s. ř. Vybrání soudního poplatku je jednoduchým úkonem, ke kterému mělo dojít v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. Průtahy v řízení tak nastaly v období od 11. 9. 2013 do 3. 8. 2015. Pokud jde o druhé vytýkané období, zde byl úkon kárně obviněného učiněn nedlouho od uplynutí referenční lhůty třech měsíců, lze tak ještě konstatovat, že v tomto období průtahy v řízení nenastaly.
67. sp. zn. 15 C 184/2013 (nečinnost vytýkána v období od 10. 6. 2013 do 10. 8. 2015 a od 12. 8. 2015 do 11. 3. 2016). V tomto případě byla kárnou navrhovatelkou předložena kárnému senátu jen nežurnalizovaná a nekompletní kopie spisu; za této situace nelze tvrzenou existenci průtahů v řízení prokázat.
68. sp. zn. 15 C 196/2013 (nečinnost vytýkána od 19. 6. 2013 do 12. 8. 2015). Kárně obviněnému byl spis přidělen dne 19. 6. 2013 (nový nápad). Do spisu bylo založeno dne 4. 4. 2014 částečné zpětvzetí návrhu. Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva VSÚ k zaplacení soudního poplatku ze dne 10. 8. 2015. Výzva k zaplacení soudního poplatku je jednoduchým úkonem, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců od předložení spisu. Pokud jde o případnou reakci kárně obviněného na částečné zpětvzetí žaloby, zde kárný senát konstatuje, že je výlučně věcí soudce, zda o takovém návrhu rozhodne samostatně, či až při rozhodnutí v meritu věci. V tomto směru tedy kárně obviněnému žádnou nečinnost vytýkat nelze. S ohledem na konstatované průtahy související s nevybráním soudního poplatku lze nicméně hovořit o průtazích v řízení v období od 20. 9. 2013 do 9. 8. 2015.
69. sp. zn. 15 C 199/2013 (nečinnost vytýkána od 24. 6. 2013 do 20. 10. 2015). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 24. 6. 2013 (zrušený EPR pro nedoručitelnost). Následuje až úkon kárně obviněného ze dne 20. 10. 2015, kterým dal pokyn k zaslání návrhu na zahájení řízení žalovanému, s žádostí o sdělení jeho procesního stanoviska; současně byli oba účastníci vyzváni k vyjádření ohledně postupu dle § 115 o. s. ř. Úkony provedené dne 20. 10. 2015 lze nepochybně kvalifikovat jako úkony jednoduché; po připočtení referenční lhůty třech měsíců k jejich provedení (od převedení spisu) tak průtahy v řízení nastaly v období od 25. 9. 2013 do 19. 10. 2015.
70. sp. zn. 15 C 200/2013 (nečinnost vytýkána od 24. 6. 2013 do 19. 10. 2015). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 24. 6. 2013 (zrušený EPR pro nedoručitelnost). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva asistentky ze dne 19. 10. 2015, kterou byli oba účastníci vyzváni k vyjádření, stran možného postupu dle § 115 o. s. ř.; současně byl žalovanému zaslán na vědomí návrh na zahájení řízení a byl vyzván, aby se k němu vyjádřil. Úkony ze dne 19. 10. 2015 lze považovat za úkony jednoduché; po přičtení referenční lhůty třech měsíců k jejich provedení tak lze konstatovat existenci průtahů v řízení v období od 25. 9. 2013 do 18. 10. 2015.
71. sp. zn. 15 C 201/2013 (nečinnost vytýkána od 24. 6. 2013 do 30. 4. 2014). Věc byla kárně obviněnému přidělena dne 24. 6. 2013 (nový nápad - výživné na manželku). Prvním úkonem ve věci je až dotaz asistentky ze dne 25. 4. 2014, zda žalobkyně i nadále na návrhu trvá, a to v kontextu zjištění, že manželství účastníků bylo v mezidobí rozvedeno. Žalovanému byla zaslána žaloba až dne 12. 8. 2014, a to s žádostí o vyjádření procesního stanoviska. Úkon ze dne 12. 8. 2014 je úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců od přidělení věci. Pokud jde o úkon ze dne 25. 4. 2014, ten lze ve skutkovém kontextu dané věci akceptovat, jako úkon směřující ke skončení věci. O průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 25. 9. 2013 do 25. 4. 2014. Pokud jde o zbývající argumentaci kárné navrhovatelky o existenci dalších průtahů v řízení v této věci, kárný senát se jí nemohl věcně zabývat pro její nesrozumitelnost.
72. sp. zn. 15 C 204/2013 (nečinnost vytýkána od 12. 4. 2014 do 19. 10. 2015). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 12. 2. 2014 (zrušený EPR pro nedoručitelnost). Prvním úkonem přičitatelným kárně obviněnému, je až výzva asistentky ze dne 19. 10. 2015, kterým byli účastníci vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř.; žalovanému byl též zaslán návrh na zahájení řízení s žádostí o vyjádření k věci. Úkony ze dne 19. 10. 2015 lze považovat za úkony jednoduché; po přičtení referenční lhůty třech měsíců od předložení spisu lze tedy konstatovat průtahy v řízení v období od 13. 5. 2014 do 18. 10. 2015.
73. sp. zn. 15 C 209/2013 (nečinnost vytýkána od 19. 7. 2013 do 16. 9. 2015 a od 1. 10. 2015 do 9. 2. 2016). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 19. 7. 2013 (zrušený EPR pro podání odporu). Teprve dne 16. 9. 2015 byl žalobci zaslán odpor; současně s tím se kárně obviněný dotázal účastníků, zda bylo v mezidobí něco na žalované částce uhrazeno. Spis byl kárně obviněnému předložen dne 1. 10. 2015 s vyjádřením účastníků; následuje úkon ze dne 9. 2. 2016, kdy kárně obviněný stanovil termín ústního jednání (na 8. 3. 2016). Pokud jde o první vytýkané období, je evidentní, že úkon ze dne 16. 9. 2015 je úkonem jednoduchým; po přičtení referenční lhůty třech měsíců od převedení spisu tedy nastaly průtahy v období od 20. 10. 2013 do 15. 9. 2015. Vytýkaná nečinnost ve druhém období činila zhruba čtyři měsíce; vzhledem k tomu, že věc již byla připravena k meritornímu projednání a nečinnost byla zakončena stanovením termínu ústního jednání (za jeden měsíc), nelze v tomto rozsahu ještě hovořit o existenci průtahů v řízení.
74. sp. zn. 15 C 212/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 7. 2013 do 19. 10. 2015 a od 20. 11. 2015 do 7. 3. 2016). Spis byl na kárně obviněného převeden dne 16. 7. 2013 (zrušený EPR pro nedoručitelnost). Prvním úkonem ve věci je až výzva k upřesnění žaloby ze dne 19. 10. 2015. Dle úředního záznamu v soudním spisu byl spis (s upřesněním žaloby) předán kárně obviněnému dne 20. 11. 2015; dle údajů ISAS se však v období od 2. 11. 2015 do 7. 3. 2016 spis nacházel u asistentky. Pokud jde o první vytýkané období, výzva ze dne 19. 10. 2015 je nepochybně úkonem jednoduchým a měl být proto učiněn v referenční tříměsíční lhůtě od převedení spisu. O průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015. V případě druhého období vytýkané nečinnosti nelze ovšem s jistotou určit umístnění a pohyb spisu, neboť zde existuje zřetelný rozpor mezi údaji uvedenými ve spisu a údaji ISAS. Za této situace nelze v tomto období považovat za prokázané, že by docházelo k průtahům v řízení, za něž by byl odpovědný kárně obviněný.
75. sp. zn. 15 C 213/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 7. 2013 do 10. 8. 2015 a od 30. 9. 2015 do 18. 3. 2016). Věc napadla u Okresního soudu pro Prahu 7 dne 10. 12. 2012. Po postoupení věci Okresnímu soudu v Liberci byl spis přidělen kárně obviněnému dne 16. 7. 2013. Prvním úkonem ve věci je až výzva ze dne 10. 8. 2015 k zaplacení soudního poplatku. Spis byl (s poznámkou, že soudní poplatek nebyl uhrazen) předložen kárně obviněnému dne 30. 9. 2015. Usnesením ze dne 17. 3. 2016 kárně obviněný řízení ve věci zastavil. Vybrání soudního poplatku je jednoduchý úkon, který měl být učiněn v referenční lhůtě třech měsíců od předložení spisu. Průtahy v řízení tak vznikly v období od 17. 10. 2013 do 9. 8. 2015. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze v zásadě považovat za jednoduchý úkon; v kontextu dané věci je nutno dále zohlednit fakt, že řízení v této věci se před soudy vedlo již od roku 2012. Bylo tedy možné po kárně obviněném spravedlivě požadovat, aby řízení ve věci zastavil nejpozději ve lhůtě tří měsíců poté, co zjistil, že soudní poplatek nebyl ani na výzvu soudu uhrazen. Další průtahy v řízení tak nastaly v období od 31. 12. 2015 do 17. 3. 2016.
76. sp. zn. 15 C 220/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 7. 2013 do 19. 10. 2015 a od 21. 10. 2015 do 17. 2. 2016). Kárně obviněnému byla věc přidělena dne 16. 7. 2013 (nový nápad). Až dne 19. 10. 2015 vydal kárně obviněný usnesení, kterým vyzval žalobce k upřesnění žalobního petitu (není přitom pravdou, jak tvrdí kárná navrhovatelka, že by zde kárně obviněný pochybil v označení právního zástupce žalobkyně). Dne 25. 11. 2015 obdržel soud sdělení právního zástupce žalobkyně, dle kterého účastníci vyjednávají o mimosoudním řešení věci s tím, že ve lhůtě do 15. 1. 2016 sdělí výsledek těchto jednání a případně upřesní petit. Po marném uplynutí této lhůty dal kárně obviněný dne 17. 2. 2016 pokyn k opětovnému zaslání výzvy k odstranění vad návrhu žalobci. V posuzované věci lze výzvu k upřesnění žalobního petitu považovat nepochybně za úkon jednoduchý; po připočtení referenční lhůty třech měsíců tak lze konstatovat existenci průtahů v řízení od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015. Ve druhém vytýkaném období kárný senát existenci průtahů v řízení neshledal, neboť kárně obviněný čekal na výsledek mimosoudního jednání, avizovaného právním zástupcem žalobkyně. Pokud zhruba měsíc po marném uplynutí lhůty, v níž měl být soud vyrozuměn o výsledku tohoto jednání, urgoval odstranění vad návrhu, jde o lhůtu přiměřenou.
77. sp. zn. 15 C 221/2013 (nečinnost vytýkána od 19. 7. 2013 do 16. 9. 2015). Na kárně obviněného byl spis převeden dne 19. 7. 2013 (zrušený EPR, podán odpor). Prvním úkonem ve věci přičitatelným kárně obviněnému, je až usnesení asistentky ze dne 16. 9. 2015, kterým bylo řízení přerušeno, z důvodu úmrtí žalované. V posuzované věci je zřejmé, že spis byl ve sledovaném období připraven k meritornímu projednání. V tomto případě lze akceptovatelnou lhůtu nečinnosti kárně obviněného stanovit orientačně na jeden rok; průtahy v řízení tak nastaly od 19. 7. 2014 do 15. 9. 2015.
78. sp. zn. 15 C 223/2013 (nečinnost vytýkána v období od 16. 7. 2013 do 10. 8. 2015 a od 2. 2. 2016 do 1. 3. 2016). Spis byl převeden na kárně obviněného dne 16. 7. 2013 (EPR nebylo možné vydat). Až dne 10. 8. 2015 vydala asistentka platební rozkaz. Po jeho zrušení byl dne 2. 2. 2016 vydán rozsudek; dne 2. 3. 2016 dal kárně obviněný pokyn k rozeslání vyhotoveného rozsudku. Pokud jde o první posuzované období, je zřejmé, že před vydáním platebního rozkazu byl zjišťován pobyt žalovaného; k tomuto šetření však rozhodně mohlo být přistoupeno bezodkladně po převedení spisu na kárně obviněného. Vzhledem k tomu, že platební rozkaz byl následně vydán bez toho, že by ve věci byly prováděny jakékoliv další úkony, má kárný senát za to, že jde o úkon, který mohl být proveden v rámci tříměsíční referenční lhůty po předložení spisu kárně obviněnému. Průtahy v řízení tak nastaly v období od 17. 10. 2013 do 9. 8. 2015. Pokud kárná navrhovatelka vytýká kárně obviněnému průtahy též v období od 2. 2. 2016 do 1. 3. 2016, jde o výtku neopodstatněnou, neboť kárně obviněný dodržel zákonem předpokládanou lhůtu třiceti dnů pro vypravení rozsudku (§ 158 odst. 4 o. s. ř.) a o průtahy se tak nemohlo jednat.
79. sp. zn. 15 C 224/2013 (nečinnost vytýkána v období od 16. 7. 2013 do 7. 8. 2015). Věc byla na kárně obviněného převedena dne 16. 7. 2013 (EPR nebylo možno vydat - neztotožněný žalované). Dne 7. 8. 2015 došlo ke ztotožnění žalované; následovalo vydání platebního rozkazu. Stejně jako v předcházející věci úkony spojené se ztotožněním žalované (coby imanentní podmínky pro vydání platebního rozkazu) měly být provedeny již v rámci referenční tříměsíční lhůty. Průtahy v řízení tak nastaly v období od 17. 10. 2013 do 7. 8. 2015.
80. sp. zn. 15 C 229/2013 (nečinnost vytýkána od 23. 8. 2013 do 18. 3. 2016). Spis byl přidělen kárně obviněnému dne 23. 8. 2013 (nový nápad). Prvním úkonem kárně obviněného je až výzva ze dne 17. 3. 2016, kterou byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku; současně byl zaslán návrh na zahájení řízení žalovanému, s žádostí o sdělení procesního stanoviska. Úkon ze dne 17. 3. 2016 lze nepochybně považovat za úkon jednoduchý; po přičtení referenční lhůty třech měsíců tak lze hovořit o průtazích v řízení v období od 24. 11. 2013 do 16. 3. 2016.