11 Kss 2/2023 – Nejvyšší správní soud

11 Kss 2/2023- 237 - text

11 Kss 2/2023

ROZHODNUTÍ

Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Lukáše Trojana a JUDr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D., projednal v ústním jednání ve dnech 6. 11. 2023 a 18. 12. 2023 kárný návrh ze dne 30. 3. 2023, doručený kárnému soudu téhož dne, a kárný návrh ze dne 19. 6. 2023, doručený kárnému soudu téhož dne, které byly spojeny ke společnému projednání, kárného navrhovatele: předseda Krajského soudu v Praze JUDr. Ljubomír Drápal, od 1. 1. 2024 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., sídlem nám. Kinských 5, Praha 5 – Smíchov, proti kárně obviněné: JUDr. Jitka Bartáková, soudkyně Krajského soudu v Praze, za přítomnosti jejího obhájce JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., advokáta, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, a dne 22. 1. 2024 rozhodl

JUDr. Jitka Bartáková, nar. X, soudkyně Krajského soudu v Praze, se uznává vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, že při výkonu funkce soudkyně při vyřizování věcí, které jí byly přiděleny podle platného rozvrhu práce, porušila své povinnosti soudkyně vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve spojení s § 5 písm. a) a § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a § 6 a § 100 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tím, že způsobila v období od 30. 10. 2020 do 19. 6. 2023 nedůvodné průtahy ve vyřizování celkem 14 věcí následujících spisových značek: 1) KSPH 72 INS 13247/2017,

2) KSPH 72 INS 11210/2018,

3) KSPH 72 INS 25864/2015,

6) KSPH 80 INS 1629/2020,

11) spojené věci 72 ICm 760/2014 a 72 ICm 761/2014,

13) 72 ICm 3000/2014,

14) 72 ICm 3003/2014,

15) 72 ICm 4249/2014,

17) 72 ICm 4296/2014,

18) 72 ICm 2249/2015,

20) 72 ICm 1000/2015,

24) KSPH 72 INS 25421/2020,

25) KSPH 72 INS 19877/2021,

29) KSPH 72 INS 12556/2017, pokračování 11 Kss 2/2023 - 261 přičemž rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 11. 3. 2021 č. j. 13 Kss 6/2020-51, jež nabylo právní moci téhož dne, byla shledána vinnou ze spáchání kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, spočívajícího v obdobném jednání, a bylo jí uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu jednoho roku, tedy v době před zahlazením dřívějšího kárného opatření zaviněně porušila povinnosti soudkyně a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích a za ně se jí ukládá kárné opatření snížení platu o 30 % na dva roky podle § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích.

[1] Předseda Krajského soudu v Praze (dále též „navrhovatel“) JUDr. Ljubomír Drápal podal dne 30. 3. 2023 podle § 8 odst. 2 písm. f) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudkyni tohoto soudu JUDr. Jitce Bartákové (dále též „kárně obviněná“ nebo „soudkyně“), datovaný týmž dnem; návrh byl zapsán pod sp. zn. 11 Kss 2/2023. Obvinil ji ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), z toho, že při výkonu své soudcovské funkce postupovala při projednávání a rozhodování insolvenční agendy INS a ICm tak, že způsobila průtahy při vyřizování věcí v návrhu označených pořadovými čísly 1 až 21, tedy v celkem 21 věcech. Tvrzení navrhovatele k jednotlivým věcem jsou podrobně rekapitulována níže v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech.

[2] Navrhovatel dále uvedl širší okolnosti k osobě kárně obviněné. Od 10. 7. 1991 do 29. 2. 2000 působila jako soudkyně u Obvodního soudu pro Prahu 2. Posléze se funkce soudkyně vzdala a v období od 9. 5. 2000 do 31. 1. 2011 působila jako konzulární referentka Ministerstva zahraničních věcí. Poté byla prezidentem republiky opětovně jmenována soudkyní dne 3. 11. 2011 a byla přidělena ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Kárně obviněná byla u krajského soudu zařazena původně na úsek správního soudnictví, od 1. 7. 2012 na úsek insolvenční a civilní (občanskoprávní) prvoinstanční jako samosoudkyně v nově zřízeném soudním oddělení č. 42, poté č. 72, ve kterém je zařazena i nadále. Kárně obviněná se zabývala pouze insolvenční agendou, tedy věcmi vedenými v rejstříku jako INS a ICm (incidenční spory). Od 1. 1. 2018 byl v důsledku zřízení specializovaných soudních oddělení pro incidenční spory kárně obviněné zastaven nápad věcí agendy ICm.

[3] Již v minulosti kárně obviněná obdržela dvě výtky dne 20. 11. 2019 a 7. 2. 2020 za pozdní písemné vyhotovení rozsudku a v souvislosti s rozhodováním o odstraňováním vad podání. Proti kárně obviněné bylo též vedeno kárné řízení pod sp. zn. 13 Kss 6/2020, které skončilo 11. 3. 2021 rozhodnutím o schválení dohody o vině a kárném opatření. Kárně obviněné byl snížen plat o 15 % na dobu jednoho roku. Výkon kárného opatření skončil měsícem březnem 2022. V důsledku zániku účinků kárného opatření přistoupil navrhovatel ke kontrole dosud neskončených spisů kárně obviněné za účelem ověření, zda došlo k nápravě v celkovém přístupu při práci se spisy. Zaměřil se zejména na řízení, která byla předmětem předchozího kárného řízení. Kontrolou kárný navrhovatel zjistil další průtahy a pochybení kárně obviněné, které zahrnul do nynějšího kárného návrhu.

[4] Výslednou zprávu o kontrole navrhovatel zaslal kárně obviněné dne 9. 3. 2023 prostřednictvím e-mailu, aby se ke kontrolním závěrům mohla vyjádřit. Při ústním projednání kárně obviněná pochybení odmítla s výjimkou věci, v níž bylo přiznáno zadostiučinění Ministerstvem spravedlnosti. Navrhovatel kárně obviněné nastínil možnost dočasného přidělení nebo přeložení k některému z okresních soudů v obvodu krajského soudu na jinou agendu či penzionování (vzdání se funkce soudkyně), jelikož kárně obviněná již splňovala zákonné podmínky pro přiznání starobního důchodu. Kárně obviněná tyto návrhy odmítla.

[5] K soudnímu oddělení č. 72, ve kterém kárně obviněná působí, navrhovatel uvedl, že je řadu měsíců personálně plně obsazené. Zjištěné průtahy u spisů kárně obviněné proto nelze připisovat administrativním pracovníkům daného soudního oddělení. Soudnímu oddělení nebyl rovněž nijak zvyšován nápad věcí oproti ostatním soudním oddělením. Zatížení je zcela srovnatelné.

[6] K vytýkaným průtahům nad rámec jednotlivých spisů navrhovatel uvedl, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen. Insolvenční soud proto musí rozhodovat v přiměřené době. Kárně obviněná tomuto požadavku nedostála, neboť se průtahů dopouštěla trvale a udělené výtky ani předchozí kárné řízení se pozitivně nepromítly do jejího přístupu k práci se spisy. Mezi jednotlivými úkony kárně obviněné jsou prodlevy v řádech měsíců. Náležitě nevyužívá přidělené jednací dny. Nařízená jednání opakovaně odročuje a místo samotného projednání věci jsou účastníci opakovaně dotazováni na stav jejich mimosoudních jednání. V důsledku přístupu kárně obviněné došlo již k přiznání peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení Ministerstvem spravedlnosti, což hrozí i v dalších případech. Obsahově náročnější věci kárně obviněná opakovaně odkládá, mnohdy spoléhá na procesní rezignaci účastníků řízení. V případě urgencí reaguje až po prodlení v řádech měsíců, často až na základě stížností. Opakovaně nerespektuje závazné právní názory nadřízeného soudu, aniž by svůj postup náležitě zdůvodnila. I v případě potřeby urychleného provedení úkonu ve spisu kárně obviněná uvedené nevnímá jako prioritní, věc nezpracovává sama, ale zadává vypracování konceptu asistentce soudce nebo vyšší soudní úřednici, přičemž i pak vznikají prodlevy, než je připraveno a vypraveno finální rozhodnutí.

[7] Na základě těchto skutečností navrhovatel přistoupil k podání kárného návrhu. Kárně obviněná podle něj měla a má podmínky pro to, aby k průtahům v přidělených věcech nedocházelo. Průtahy nejsou způsobeny pracovním vytížením, počtem věcí nebo nedostatkem administrativy, ale jejím dlouhodobým přístupem k problematickým věcem, hraničícím možná až s obavou z rozhodování. Předchozí kárná opatření ve spojení s počtem důvodných stížností, poskytnutým odškodněním za nepřiměřenou délku řízení, jakož i závěry odvolacího soudu vedou navrhovatele k tomu, aby jako kárné opatření navrhl odvolání z funkce soudce.

[8] Navrhovatel kárnému soudu navrhl provedení těchto důkazů k prokázání svých tvrzení: A. jmenovací dekret prezidenta republiky ze dne 3. 11. 2011; B. rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 21. 11. 2011 č. j. 522/2011-OJ-SO; C. rozvrh práce Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2012; D. rozvrh práce Krajského soudu v Praze ze dne 1. 1. 2018; E. výtka ze dne 20. 11. 2019 sp. zn. Spr-p 1007/2019; F. výtka ze dne 7. 2. 2020 sp. zn. Spr-p 142/2020; G. rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření ze dne 11. 3. 2021 č. j. 13 KSS 6/2020-51, věc Bartáková I; H. platový výměr kárně obviněné pro rok 2023; I. kopie zprávy o kontrole spisů ze dne 6. 3. 2023; J. spisy označené v kárném návrhu (přístupné i v online podobě v rámci veřejného insolvenčního rejstříku); K. výslech místopředsedy krajského soudu JUDr. Jiřího Grygara, Ph.D.; L. výslech dozorčí úřednice Ing. L. S.; M. písemné vyjádření kárně obviněné ze dne 14. 3. 2023 ke zprávě o kontrole; N. písemné vyjádření kárně obviněné ze dne 27. 3. 2023; O. rozvrhy práce Krajského soudu v Praze za roky 2020, 2021, 2022 a 2023; P. výslechy rejstříkové vedoucí, asistentky soudkyně, vyšší soudní úřednice a zapisovatelek soudního oddělení č. 72.

[9] Dne 19. 6. 2023 navrhovatel podal ke kárnému soudu další návrh na zahájení kárného řízení proti kárně obviněné datovaný týmž dnem, který byl zapsán pod sp. zn. 11 Kss 4/2023. Opět ji obvinil, že se ve smyslu § 86 a § 87 zákona o soudech a soudcích dopustila průtahů v dalších 9 věcech v agendě vedené v rejstříku jako INS (jedna z věcí – č. 9 – byla zahrnuta již v prvním kárném návrhu jako věc č. 1). Tvrzení navrhovatele k jednotlivým věcem jsou podrobně rekapitulována níže v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech.

[10] V druhém kárném návrhu navrhovatel zopakoval řadu argumentů, které uvedl již v tom prvním. Dále uvedl, že dne 30. 3. 2023 zřídil kontrolní komisi k provedení hloubkové prověrky rychlosti a důstojnosti řízení v soudním oddělení č. 72. Výsledkem bylo zjištění dalších neodůvodněných průtahů, které jsou popsány v dřívějším kárném návrhu. Jejich závažnost ve spojení s již probíhajícím kárným řízením vedla k podání druhého návrhu na zahájení kárného řízení. Zpráva o kontrole ze dne 9. 6. 2023 byla kárně obviněné zaslána prostřednictvím e-mailu dne 12. 6. 2023, avšak dosud na ni nereagovala.

[11] Navrhovatel dále uvedl, že ani po podání prvního kárného návrhu nedošlo v přístupu kárně obviněné ke zlepšení. Průtahy v řízeních nadále pokračují, a to včetně řízení, kterých se týkal první kárný návrh. Před podáním prvního kárného návrhu navrhovatel kárně obviněné bezúspěšně navrhl přechod na méně náročnou agendu. Vzhledem k dalšímu vývoji, zejména zjištěním ze zprávy o kontrole ze dne 9. 6. 2023, jakož i dalším důvodným stížnostem a poskytnutým zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení ze strany Ministerstva spravedlnosti, a to i jen za dobu od 30. 3. 2023, kdy byl podán první kárný návrh, dle navrhovatele taková možnost již není namístě. Z těchto důvodů navrhovatel vylučuje uzavření dohody o vině a kárném opatření a trvá na odvolání kárně obviněné z funkce soudkyně. Současně navrhl spojení obou kárných návrhů ke společnému projednání.

[12] Kromě důkazů uvedených již v prvním kárném návrhu navrhovatel kárnému soudu navrhl provedení dalších důkazů k prokázání svých tvrzení: Q. kopie zprávy o kontrole spisů ze dne 9. 6. 2023; R. spisy označené v druhém kárném návrhu (přístupné i v online podobě v rámci veřejného insolvenčního rejstříku); S. výslech členů kontrolní komise, konkrétně místopředsedy soudu JUDr. Jiřího Grygara, Ph.D., soudkyně JUDr. N. K. a dozorčí úřednice Ing. L. S.

[13] V reakci na upozornění předsedy kárného senátu, že u některých spisů není zřejmý konkrétní rozsah nečinnosti kárně obviněné, navrhovatel oba kárné návrhy doplnil a u jednotlivých řízení upřesnil, v čem konkrétně spatřuje průtahy. Dále uvedl, že v některých věcech kárně obviněná nečiní úkony ani po podání kárného návrhu. Její nesprávný procesní postup je zřejmý i ze závěrů odvolacího soudu. Počet návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jakož i stížností, směřujících proti věcem přiděleným kárně obviněné, se svým počtem vymyká ostatním soudním oddělením. II. Vyjádření kárně obviněné a jednání mezi stranami

[14] Předseda kárného senátu zaslal kárně obviněné oba návrhy na zahájení řízení i jejich doplnění (upřesnění) a poučil ji o jejích procesních právech podle § 12 a §13 kárného zákona.

[15] Kárně obviněná požádala dne 12. 5. 2023 kárný soud prostřednictvím svého obhájce o poskytnutí jednoměsíční lhůty za účelem jednání s navrhovatelem o možnosti sjednání dohody o vině a kárném opatření. Jednání se dle informace od kárně obviněné mělo uskutečnit 20. 6. 2023. Z obsahu druhého kárného návrhu plyne, že navrhovatel s kárně obviněnou odmítl sjednat dohodu o vině a kárném opatření.

[16] Kárně obviněná ve svém vyjádření ze dne 11. 9. 2023 uvedla, že je otázkou, zda druhý kárný návrh není alespoň zčásti pouze rozšířením prvního kárného návrhu. Navrhovatel zároveň nevymezil přesně skutky, které jsou kárně obviněné kladeny za vinu. Kárně obviněná proto navrhla, aby kárný soud analogicky dle § 188 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), věc vrátil navrhovateli k odstranění procesních vad, které nelze napravit v řízení před soudem.

[17] S odkazem na tvrzenou nejednotnou judikaturu kárného soudu navrhla kárně obviněná, aby v jejím případě nebylo rozhodováno podle kárných návrhů či vymezeného období průtahů, nýbrž podle jednotlivých vytýkaných skutků. V takovém případě by se subjektivní prekluze u navrhovatele měla vztahovat ke každému vytýkanému případu jednotlivě, nikoliv až k ukončení deliktního jednání, resp. ke konci období nečinnosti soudkyně. Počátek subjektivní prekluzivní lhůty také nelze odvíjet od okamžiku, kdy se navrhovatel o průtazích kvalifikovaně dozvěděl, nýbrž už od chvíle, kdy mohl nabýt důvodného podezření, že ke spáchání kárného provinění došlo. Opačný závěr by znamenal poručení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

[18] K jednotlivým skutkům kárně obviněná uvedla, že u části z nich navrhovatel kárné návrhy podal po uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty. U prvního kárného návrhu došlo ke kontrole spisů dne 6. 3. 2023, avšak některá řízení skončila dříve. Konkrétně se jedná o řízení uvedená v prvním kárném návrhu pod č. 3 (skončeno 7. 2. 2023), č. 12 (skončeno 3. 11. 2020), č. 14 (skončeno 14. 12. 2022), č. 15 (skončeno 29. 9. 2020), č. 16 (skončeno 4. 1. 2021), č. 20 (skončeno 24. 1. 2021) a č. 21 (skončeno 11. 2. 2021). U druhého kárného návrhu se jedná o řízení uvedené pod č. 1, které skončilo již 18. 7. 2022. Navrhovatel se tedy mohl dozvědět o případných průtazích již v okamžiku skončení těchto řízení. K prekluzi došlo i u řízení, ve kterých o zadostiučinění za průtahy rozhodovalo Ministerstvo spravedlnosti. Z rozhodnutí ministerstva se navrhovatel mohl dozvědět o kárném provinění před podáním kárného návrhu. Jedná se o skutky uvedené v prvním kárném návrhu pod č. 11 a v druhém kárném návrhu pod č. 8.

[19] Kárně obviněná dále zpochybňovala, že u krajského soudu neprobíhaly pravidelné kontroly spisů starších tří let. Pokud by tomu tak bylo, mohly být průtahy odhaleny dříve, konkrétně mohly být dříve odhaleny u 18 z 27 vytýkaných řízení. Je také málo pravděpodobné, že by nebyly dříve provedeny kontroly spisů, jež byly předmětem rozhodnutí kárného soudu ve věci Bartáková I, což se u prvního kárného návrhu týkalo věcí pod č. 13, 14, 17, 18, 20 a 21. V některých případech nejsou kárně obviněné ani skutečně vytýkány průtahy, nýbrž právní posouzení věci. Jedná se o řízení označená v druhém kárném návrhu pod č. 2 a 6. Navrhovatel rovněž nezohlednil, že probíhala epidemie covid-19, s níž se pojila řada omezení.

[20] Navrhovatel také neposoudil celkovou situaci kárně obviněné. Kárně obviněná neměla s ohledem na rozsah přidělené agendy a její složitosti podmínky pro nerušený výkon soudcovské funkce. Zároveň patří do skupiny soudců v důchodovém věku. Ve vztahu ke starším soudcům bývá porušováno právo garantované čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a dochází k diskriminaci z důvodu věku. V tomto směru kárně obviněná odkázala na část obiter dicti rozhodnutí kárného soudu č. j. 11 Kss 4/2022-289, ve věci Valehrach III.

[21] Kárně obviněná učinila spornými všechna tvrzení ohledně jednotlivých skutků, které jsou jí kladeny za vinu kárnými návrhy. Navrhla, aby jednotlivé spisy byly provedeny k důkazu při jednání kárného senátu. Bylo by porušením práva na spravedlivý proces, pokud by se kárný senát s obsahem spisů seznámil z valné části mimo jednání a dokazování nebylo vedeno při jednání list po listu.

[22] Kárně obviněná rovněž učinila navrhovateli návrh k jednání o dohodě o vině a kárném opatření. Jednání se uskutečnilo dne 20. 6. 2023, tedy den po podání druhého kárného návrhu. Navrhovatel setrval na tom, že za jedinou možnost kárného opatření považuje navržené odvolání z funkce soudkyně. Odmítavé stanovisko navrhovatele kárně obviněná považuje za znevýhodňující. Za předpokladu, že by zde byla vůle navrhovatele jednat o jiném kárném opatření než o odvolání z funkce, měla by kárně obviněná možnost využít neformální mediační role kárného senátu. Kárně obviněná proto navrhla, aby jí byla dána možnost učinit návrh dohody o vině a kárném opatření z obou kárných návrhů.

[23] Kárně obviněná kárnému soudu navrhla provedení těchto důkazů: T. výslech místopředsedy krajského soudu JUDr. Jiřího Grygara, Ph.D.; U. spisy označené v kárných návrzích. III. Další průběh řízení

[24] Kárný soud si kromě již uvedených důkazů dále vyžádal: V. vyjádření soudcovské rady Krajského soudu v Praze k osobě kárně obviněné; W. vyjádření odvolacích senátů Vrchního soudu v Praze k rozhodovací činnosti kárně obviněné; X. osobní spis kárně obviněné; Y. absenční karty kárně obviněné za roky 2020, 2021, 2022 a 2023 do 30. 6. 2023; Z. přehled využití jednacích síní insolvenčními soudci v letech 2020, 2022, 2023 (část roku); AA. přehled jednání kárně obviněné v letech 2020, 2021, 2022 a část r. 2023; BB. srovnání nápadu, vyřízených a nevyřízených věcí soudců v agendě ICm 2020, 2021, 2022 a část r. 2023; CC. srovnání nápadu, vyřízených a nevyřízených věcí soudců v agendě INS 2020, 2021, 2022 a část r. 2023.

[25] Usnesením ze dne 6. 11. 2023 č. j. 11 Kss 2/2023-79 kárný soud spojil obě věci dosud vedené pod sp. zn. 11 Kss 2/2023 a 11 Kss 4/2023 ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 11 Kss 2/2023. Věci č. 1 až 8 z druhého kárného návrhu jsou tak po spojení s prvním kárným návrhem označovány pořadovými čísly 22 až 29 (ve výroku a dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí). IV. Ústní jednání a průběh řízení mezi jednáními IVa. První ústní jednání dne 6. 11. 2023

[26] Ústního jednání dne 6. 11. 2023 se zúčastnil kárný navrhovatel spolu s místopředsedou krajského soudu JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. a kárně obviněná se svým obhájcem. Předseda senátu nejprve strany informoval, že kárný senát před jednáním rozhodl o spojení věcí sp. zn. 11 Kss 2/2023 a 11 Kss 4/2023, které budou nadále vedeny pod sp. zn. 11 Kss 2/2023, a krátkou cestou předal stranám stejnopisy usnesení. Kárný navrhovatel následně přednesl výše popsaný kárný návrh a předseda senátu podal stručnou zprávu o dosavadním řízení, vymezil klíčové otázky pro posouzení věci a seznámil strany se závěry plynoucími z dosavadní kárné judikatury, zejména z rozhodnutí Valehrach III. Shrnul, že žalovaný skutek je celkově vymezen obdobím od 30. 10. 2020 do 19. 6. 2023 a týká se 28 věcí, z čehož v 11 byla kárně obviněná za průtahy odsouzena již rozhodnutím Bartáková I.

[27] V rámci svého úvodního vyjádření kárně obviněná obecně prohlásila, že v několika spisech částečně uznává průtahy a byla by ochotna v daném rozsahu uzavřít dohodu o vině a kárném opatření, nicméně ohledně řady spisů vinu necítí, a připomněla, že mnoho z nich bylo skončeno buď do podání kárného návrhu, nebo po jeho podání. Formálně však vinu neprohlásila ani neoznačila žádné skutečnosti za nesporné, a proto kárný soud přistoupil k dokazování.

[28] Během výslechu kárně obviněné opustil přítomný místopředseda krajského soudu dr. Grygar jednací síň, neboť byl také navržen jako svědek. Kárně obviněná při svém výslechu uvedla, že po jejím zařazení na insolvenční úsek krajského soudu se její senát za účelem naplnění tzv. otevřel, takže jí během dvou období napadalo hodně věcí. Důsledek takového přístupu spočívá v tom, že se zpožděním přibližně pěti let (délka oddlužení) to vygenerovalo množství spisů incidenčních sporů, které byly předmětem předchozího kárného řízení. Ty jsou však již skončené. Následně se kárně obviněná obsáhle vyjadřovala k jednotlivým věcem pojatým do kárného návrhu. Své vyjádření na výzvu předsedy senátu a na jeho upozornění, že takový postup je neúčelný, předložila též písemně. Kárný soud se pro přehlednost s argumentací kárně obviněné vypořádává v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech.

[29] K dotazu na podporu ze strany pomocného personálu soudkyně uvedla, že se situace v průběhu času proměňovala. Byla i období, kdy neměla dlouhou dobu asistenta, avšak to se stávalo i dalším kolegům, nicméně zcela srovnatelné to nebylo. V současné době má kárně obviněná už delší dobu stabilní tým. Věcí INS má v běhu asi přes tisíc, pro další kategorie neskončených věcí odkázala na přehledovou tabulku. Ke svému pracovnímu režimu uvedla, že na soud dochází každý den a pravidelně zůstává déle. Někdy dochází i o víkendu, protože se jí pracuje dobře, když je kolem klid. Na soud docházela i v době covidu. Oběh spisů a lhůty sleduje kárně obviněná prostřednictvím soudní kanceláře a řešení spisů, za které již byla shledána odpovědnou za kárné provinění nebo jí v nich byla udělena výtka, podle svých slov upřednostňuje. Dále uvedla, že pokud účastníci řízení dají najevo, že potřebují časový prostor pro mimosoudní dohodu, a soud jim takový prostor dá, nedochází tím k průtahům.

[30] Následovalo dokazování listinami, z nichž kárný soud nejprve provedl k důkazu jako listiny z osobního spisu a samotný osobní spis kárně obviněné (důkazy A, B, H a X). Dále provedl důkaz dvěma výtkami, které kárně obviněná obdržela v letech 2019 a 2020 (důkazy E a F). K výtkám kárně obviněná uvedla, že byly zohledněny již ve věci Bartáková I a netýkají se ani spisů, které jsou předmětem tohoto kárného řízení. Po roce 2020 až do podání kárného návrhu už přitom nebyla vůči soudkyni učiněna žádná další výtka. Kontroly však zřejmě probíhaly a navrhovatel měl možnost seznámit se se spisy, což je podstatné pro běh prekluzivní lhůty. Kárný navrhovatel k tomu dodal, že výtky předložil proto, aby bylo zřetelné, že k řešení nepřistupoval radikálně a že se snažil používat mírnější prostředky.

[31] Dále kárný soud provedl k důkazu rozhodnutí ve věci Bartáková I, jímž byla v prvním kárném řízení se soudkyní schválena dohoda o vině a kárném opatření (důkaz G), k němuž kárně obviněná podoktla, že z hlediska sebereflexe již řadu věcí skončila, a to i ve velice krátké době po vydání kárného rozhodnutí. Navrhovatel k tomu konstatoval, že pokud byly do současného kárného návrhu zařazeny spisy z předchozího řízení, stalo se tak proto, že v nich došlo k dalším průtahům, přičemž skončení věci dle navrhovatele „nemaže“ všechny průtahy, ke kterým v ní došlo.

[32] Kárný soud dále provedl důkazy zprávou o kontrole spisů ze dne 6. 3. 2023 a písemnými vyjádřeními kárně obviněné ze dnů 14. 3. 2023 a 27. 3. 2023 (důkazy I, M a N). Kárně obviněná potvrdila, že uvedená vyjádření jsou její, a podotkla, že v rámci komunikace jí navrhovatel nabízel, aby odešla k jinému soudu, takže byla snaha se jí zbavit, a proto je podání kárného návrhu spolu s návrhem na odvolání z funkce účelové. Na to navrhovatel reagoval, že nabídka přechodu na jiný soud a agendu v rámci stáže byla z jeho strany projevem snahy vyjít soudkyni vstříc a neřešit problém kárnou žalobou.

[33] Kárný soud provedl jako důkaz též zprávu o kontrole spisů ze dne 9. 6. 2023, vyjádření soudcovské rady krajského soudu k osobě kárně obviněné a vyjádření odvolacích senátů Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) k její rozhodovací činnosti (důkazy Q, V a W). K posledně uvedenému kárně obviněná upozornila na omezenou vypovídací schopnost vyjádření. Kárný soud dále dokazoval absenčními kartami kárně obviněné za roky 2020, 2021, 2022 a první polovinu roku 2023 (důkaz Y), k nimž předseda senátu konstatoval, že z nich nevyplývá žádná pracovní neschopnost nebo indispoziční volno soudkyně, pouze standardní čerpání dovolené. K důkazu přehledem využití jednacích síní insolvenčními soudci (důkaz Z) se navrhovatel a kárně obviněná shodli, že po roce 2019 je insolvenční agenda vedena vesměs písemně, takže využití jednací síně nemá příliš vypovídací hodnotu.

[34] Po přehledu jednání kárně obviněné (důkaz AA) provedl kárný soud srovnání nápadu, vyřízených a nevyřízených věcí v agendě ICm za roky 2020, 2021, 2022 a část roku 2023 (důkaz BB). K tomu navrhovatel podotkl, že soudkyně od roku 2018 už žádné ICm spisy nedostávala a vyřizovala pouze věci z minulých období. Předseda senátu poté poukázal na to, že dle statistiky jsou na insolvenčním úseku krajského soudu soudci, jejichž výkon v agendě ICm je minimálně srovnatelný s kárně obviněnou. Na to reagoval místopředseda krajského soudu dr. Grygar tak, že v případě kárně obviněné došlo ke skončení řady incidenčních sporů v jeden den na základě zpětvzetí návrhu a zastavení řízení, takže nešlo o věcné vyřízení spisů. V zásadě se však jednalo o průtahy v předchozím období.

[35] Kárný soud pokračoval provedením srovnání nápadu, vyřízených a nevyřízených věcí soudců v agendě INS 2020, 2021, 2022 a část r. 2023 a rozvrhů práce pro roky 2012, 2018, 2020, 2021, 2022 a 2023 (důkazy CC, C, D a O). Následně kárný soud provedl důkaz spisy věcí, jež jsou předmětem obou kárných návrhů, s výjimkou spisů k věci č. 1 sp. zn. 72 INS 13247/2017 a věci č. 6 sp. zn. 80 INS 1629/2020 (důkazy J a R).

[36] Jako poslední v rámci tohoto ústního jednání kárný soud provedl oběma stranami navržený výslech svědka místopředsedy krajského soudu dr. Grygara, a to poté, kdy kárně obviněná na výzvu předsedy kárného senátu upřesnila, že má být slyšen k okolnostem a způsobu provádění spisových prověrek (důkaz K, částečně S a T). Svědek uvedl, že spisy soudkyně byly kontrolovány jak fyzicky, tak prostřednictvím insolvenčního rejstříku, a vybírány byly v zásadě náhodně. Kontrolováno přitom bylo více spisů, než je předmětem kárného návrhu, a kárně obviněná měla možnost se vyjádřit k písemné zprávě o kontrole. Posouzení, zda bude na základě kontrolní zprávy podán kárný návrh, pak bylo na předsedovi soudu (navrhovateli).

[37] Návrhy na výslechy dalších svědků – soudkyně JUDr. N. K., dozorčí úřednice Ing. L. S. a pomocného personálu soudkyně (důkazní návrhy L, P a částečně S) – vzal kárný navrhovatel při jednání zpět.

[38] Kárný navrhovatel též navrhl provedení dalších důkazů: DD. opakovaná kontrola spisů ze dne 4. 11. 2023; EE. přípisy Ministerstva spravedlnosti ze dnů 28. 2. 2023 a 3. 5. 2023 s informací o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a poskytnutí zadostiučinění ve věcech sp. zn. KSPH 72 INS 25864/2015 a KSPH 72 INS 12556/2017.

[39] Na závěr předseda senátu vyzval kárného navrhovatele k předložení zbývajících dvou spisů k věci č. 1 sp. zn. 72 INS 13247/2017 a věci č. 6 sp. zn. 80 INS 1629/2020 tak, aby mohly být provedeny k důkazu na příštím jednání, a kárně obviněnou k předložení svého podrobného vyjádření k tvrzením navrhovatele k jednotlivým spisům také elektronicky. Následně jednání odročil na 18. 12. 2023 s tím, že znovu již nebude nikdo předvoláván, což vzali přítomní na vědomí. IVb. Průběh řízení mezi jednáními

[40] Mezi jednáními doručila kárně obviněná dne 22. 11. 2023 svá vyjádření k věcem pojatým do obou kárných návrhů datovaná 5. 5. 2023 (sic!) a 30. 10. 2023, dále své vyjádření ze dne 11. 1. 2022 ke stížnosti v rámci spisu KSPH 72 INS 1959/2019 (věc č. 5) a tabulku s přehledem agendy INS krajského soudu za první tři měsíce roku 2023. Kárný soud se s argumentací kárně obviněné k jednotlivým věcem vypořádává souhrnně v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. Následně dne 23. 11. 2023 zaslala kárnému soudu na vědomí návrh na uzavření dohody o vině a kárném opatření adresovaný navrhovateli, v němž navrhla uložení kárného opatření snížení platu o 20 % na 12 měsíců. Poté kárně obviněná doručila kárnému soudu ještě svou další dokumentaci ke kárnému řízení, která obsahovala dílem její různá vyjádření, dílem průběžnou komunikaci i s kárným soudem a dílem listiny, které již byly provedeny k důkazu na prvním jednání. K výzvě předsedy senátu kárně obviněná upřesnila, že k důkazu navrhuje: FF. tabulka se srovnáním nápadu, vyřízených a nevyřízených věcí soudců v agendě INS za první tři měsíce roku 2023 (důkaz CC zahrnuje srovnání za prvních šest měsíců roku 2023); GG. vyjádření kárně obviněné ze dne 11. 1. 2022 ke stížnosti v rámci spisu KSPH 72 INS 1959/2019 (věc č. 5); HH. stížnosti účastníků řízení, jež mají souviset s věcmi zahrnutými do kárných návrhů, včetně dokladů o způsobu jejich vyřízení.

[41] Kárně obviněná zopakovala, že obě výtky, které jí byly v minulosti uloženy, již byly zohledněny v rozhodnutí ve věci Bartáková I, takže by neměla být postižena za tato pochybení znovu. Dále rozporovala řadu dílčích okolností ohledně průběhu kontroly spisů v jejím soudním oddělení a projednávání jejích výsledků. Soudkyně souhlasila s tím, že v současné době je její oddělení plně obsazené, avšak v minulosti tomu tak vždy nebylo. Konkrétně uvedla, že od 1. 11. 2019 až do 1. 9. 2020 neměla asistenta soudce, dále neměla asistenta v květnu 2021 a pak se do září 2021 dělila o asistenta s kolegou. Bez asistenta byla ještě v období od ledna do března 2022. Kárně obviněná též nesouhlasila s tím, že opakovaně odročuje jednání a dotazuje se účastníků na stav mimosoudních jednání. Pokud totiž jednání odročuje, tak je vždy zřejmý důvod. Soudkyně se ohradila i proti tomu, že by byla opakovaně upozorňována na potřebu urychleného provedení úkonu a danou věc pak zadávala k vypracování konceptu. Uzavřela, že všech pochybení a prodlení, kterých se dopustila, lituje. Domnívá se ale, že se její výkon dramaticky neodlišuje od výkonu ostatních soudců, kteří rozhodují stejnou agendu při srovnatelném počtu přibližně tisíce věcí. Proto je podle kárně obviněné opatření odvolání z funkce soudkyně nepřiměřeně přísné.

[42] Kárný navrhovatel reagoval vyjádřením ze dne 11. 12. 2023, v němž konstatoval, že soudkyně buď zcela neuznává svou vinu, anebo svá pochybení nevnímá jako tak intenzivní, aby byl dán důvod pro kárné řízení. Podle navrhovatele se jedná o nedostatek sebereflexe a z průběžného sledování věcí soudkyně má za to, že se začala více věnovat věcem, jež jsou předmětem návrhu, avšak průtahy se začínají objevovat i v dalších spisech. Vyjádření k jednotlivým věcem měla kárně obviněná dle názoru navrhovatele připraveno již několik měsíců, avšak předložila ho až nyní. V tomto postupu shledává navrhovatel procesní taktiku, která převažuje nad zájmem na vyřešení věci.

[43] Dále navrhovatel konstatoval, že opakované odročování v incidenčních sporech nelze považovat za vedení účastníků ke smíru. Meritorním rozhodnutím ve věci ani jejím pravomocným skončením pak nezaniká kárná odpovědnost za průtahy. Dle kárného navrhovatele není namístě ani částečně zpětvzetí návrhu, a to ani v případě věcí, u nichž je průtah shledáván v řádech dnů, neboť by to narušilo jednotu kárně vytýkaného skutku, resp. kontinuitu průtahů. Věc je dle navrhovatele vhodné projednat ve vymezeném rozsahu i proto, že kárný soud doposud nejudikoval k insolvenční agendě.

[44] Kárně obviněná doručila ještě vyjádření ze dne 11. 12. 2023, v němž dílem uvedla to, co již v předchozích vyjádřeních, a dílem komentovala vývoj ve věcech zahrnutých do kárného návrhu, avšak již po vytýkaném období. IVc. Druhé ústní jednání dne 18. 12. 2023

[45] Druhého ústního jednání dne 18. 12. 2023 se opět zúčastnil jak navrhovatel spolu s místopředsedou krajského soudu dr. Grygarem, tak kárně obviněná se svým obhájcem. Na úvod podal předseda senátu stručnou zprávu o stavu řízení a předal stranám krátkou cestou listiny, které se v mezidobí nashromáždily ve spisu.

[46] Následně předseda senátu stranám sdělil, že byl před jednáním informován přísedícím Mgr. Lukášem Trojanem o nově najevo vzešlých okolnostech, v nichž by strany kárného řízení mohly spatřovat důvod pro jeho vyloučení z projednání o rozhodování této věci. Ty spočívaly stručně řečeno v tom, že kolega z jeho advokátní kanceláře v době minulé zastupoval dlužnici v jedné z insolvenčních věcí, které jsou předmětem kárného návrhu. Po poučení o procesních možnostech a krátkém přerušení jednání ani jedna ze stran nevznesla námitku podjatosti přísedícího Trojana, předseda kárného senátu tak z důvodu procesní efektivity pokračoval v dokazování s tím, že si vyhradil možnost, po ukončení dokazování a provedení závěrečných řečí, řízení odročit za účelem posouzení objektivních důvodů pro vyloučení přísedícího předsedou kárného soudu, resp. příslušným tříčlenným senátem Nejvyššího správního soudu.

[47] Kárný senát pak pokračoval v dokazování. Provedl k důkazu spisy, které neměl na předchozím jednání k dispozici, a to k věci č. 1 sp. zn. 72 INS 13247/2017 a věci č. 6 sp. zn. 80 INS 1629/2020 (část důkazu J), opakovanou kontrolu spisů (důkaz DD) a přípisy Ministerstva spravedlnosti s informací o nepřiměřené délce řízení a poskytnutí zadostiučinění (důkaz EE). K posledně uvedenému obhajoba uvedla, že se jedná o náhrady udělené na základě rozhodnutí ministerstva, o kterých rozhodoval úředník ve své diskreci. Nejde tedy o rozhodnutí soudu po proběhlém řízení, v němž by i soudkyně mohla uplatňovat své argumenty. Zároveň nebyl vůči kárně obviněné vznesen žádný požadavek na náhradu škody. Na to reagoval navrhovatel tím, že náhradu škody lze po soudci požadovat až po kárném odsouzení. Nakonec kárný senát provedl tabulku s přehledem agendy INS u krajského soudu za první tři měsíce roku 2023 (důkaz FF, HH).

[48] Tím kárný soud vyčerpal pro posouzení věci podstatné důkazní návrhy. Neprováděl důkaz vyjádřením soudkyně JUDr. N. K. předloženým navrhovatelem, neboť se jedná toliko o subjektivní pohled na věc ze strany soudkyně, jež prováděla kontrolu spisů zařazených do kárného návrhu, který nemůže nijak přispět k dalšímu objasnění věci. Zprávy o kontrolách a další důkazy totiž již byly provedeny a navrhovatel vyjádření ani formálně neoznačil jako důkazní návrh. Jako důkaz kárný soud neprovedl ani vyjádření kárně obviněné ke stížnosti v rámci spisu KSPH 72 INS 1959/2019 (důkazní návrh GG), protože jde o vyjádření kárně obviněné, a pokud obsahuje nějaké věcné argumenty, měla dostatečný prostor je soudu předestřít v rámci svého výslechu či vyjádření přímo ke kárnému návrhu. Z listiny samotné přitom lze skutkově dovodit toliko to, že se nějak vyjádřila ke stížnosti účastníka. Obdobně kárný soud uzavřel též k dalším listinám a vyjádřením, jež kárně obviněná doručila kárnému soudu mezi jednáními, k nimž dodal, že z písemných podání kárně obviněné ani neplyne, že by se formálně jednalo o důkazní návrhy, a pokud je tak zamýšlela, kárný soud je neprovedl pro jejich irelevanci.

[49] Po odpovědích stran, že kárný soud neopomněl rozhodnout o nějakém jejich důkazním návrhu a že nemají žádné další návrhy k dokazovaní, se předseda senátu výslovně dotázal kárně obviněné, zda se nechce k provedeným důkazům ještě vyjádřit. Po její negativní odpovědi dokazování skončil.

[50] Ve své závěrečné řeči navrhovatel konstatoval, že problémy s kárně obviněnou řešil po celou dobu svého působení ve funkci předsedy krajského soudu. Dle jeho názoru se soudkyně průtahů dopouštěla, dopouští a dopouštět bude. Jako předseda učinil veškeré kroky, které mu zákon umožňuje, aby zjednal nápravu. Kárný navrhovatel též zkritizoval postup kárně obviněné, která odročuje jednání (na neurčito) za účelem jednání stran (dosažení smírného řešení). Podle navrhovatele se totiž nejedná o dostatečný důvod pro odročení, a pokud by chtěla soudkyně poskytnout účastníkům prostor k jednání, měla řízení přerušovat, což však v insolvenčním řízení nelze. Časté odročování tedy navrhovatel zhodnotil jako obcházení zákona. Navrhovatel setrval při původním návrhu kárného opatření.

[51] Obhajoba v závěrečné řeči zdůraznila, že věc se týká jasně časově vymezených skutků, a nikoliv přeřazení kárně obviněné na insolvenční úsek nebo dalších okolností z průběhu funkčního období navrhovatele. Řada věcí zařazených do kárného návrhu je přitom již skončena a soudkyně je končila i v průběhu kárného řízení. Na soud totiž dochází každý den a pracuje i nad rámec pracovní doby. I kdyby měla výpadek ve výkonnosti, opět ji zvedla a vrátila se mezi funkční soudce. Insolvenční agenda přitom není nejjednodušší a průtahy by se určitě daly najít i u dalších insolvenčních soudců. Kárně obviněná projevila sebereflexi, některé průtahy uznala a byla ochotná jednat o dohodě o vině a kárném opatření. Tím, že navrhovatel takové jednání zcela odmítl, odsunul soudkyni do roviny přísnějšího posuzování, neboť při uzavření dohody je soudci uloženo vždy mírnější kárné opatření. Obhajoba se dále pozastavila nad tím, že navrhovatel trvá na odvolání z funkce, ačkoliv soudkyni nabízel přesun na jiný soud a jinou agendu. Pokud totiž soudce zvládne působit u jednoho soudu, dokáže to i u dalšího a není na odvolání. V případě soudkyně by odvolání z funkce zároveň nebylo prospěšné pro účastníky řízení, jelikož nový soudce by musel spisy nastudovat. Zároveň se obhajoba ohradila vůči tomu, že vést strany sporu ke smíru by mělo být porušením zákona. Ze všech uvedených důvodů podle obhajoby není namístě odvolání z funkce soudkyně, nicméně s ohledem na to, že se kárně obviněná uznání viny v některých případech ani nebrání, navrhla uložení jiného kárného opatření než odvolání.

[52] V rámci svého posledního slova kárně obviněná pouze dodala, že se přidělené věci snažila posunout ke konci a v současné době nemá nic urgentního a všechna její řízení jsou řešena ve lhůtách.

[53] Po proběhlém jednání a poradě kárného senátu předseda kárného senátu stranám sdělil, že i s ohledem na vyjádření obhájce kárně obviněné bude věc předložena k posouzení možné podjatosti přísedícího Mgr. Lukáše Trojana. Proto bude jednání odročeno na 22. 1. 2024 za účelem vyhlášení rozhodnutí za předpokladu, že do té doby bude rozhodnuto o tom, že přísedící Trojan není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci.

[54] Podle rozvrhu práce příslušný osmý senát Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. Nao 228/2023-214, tak, že přísedící Mgr. Lukáš Trojan není vyloučen z projednání a rozhodnutí této kárné věci.

[55] S účinností od 1. 1. 2024 se předsedou Krajského soudu v Praze v procesním postavením navrhovatele namísto JUDr. Ljubomíra Drápala stal JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. V. Posouzení kárného soudu

[56] Kárný soud předesílá, že nebyl žádný důvod pro to, aby projednávanou věc (resp. každou ze spojených věcí) vrátil navrhovateli k odstranění procesních vad za analogického užití § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu, jak navrhovala kárně obviněná. Neshledal ani důvod k další výzvě k odstranění vad kárných návrhů, jak konstatoval předseda senátu v rámci stručné zprávy o dosavadním řízení přednesené na jednání 6. 11. 2023. Kárné návrhy v obou věcech totiž byly po jejich doplnění kárným navrhovatelem projednatelné a obsahovaly všechna potřebná tvrzení k tomu, aby bylo možné učinit závěr o tom, zda je jednání kárně obviněné kárným proviněním a zda se jej dopustila. Vrácení věci by navíc bylo mimo rámec kárného zákona a případné přiměřené aplikace trestního řádu podle jeho § 25. Kárný zákon totiž vrácení věci kárnému navrhovateli neumožňuje – věcně může kárný senát rozhodnout pouze tak, že je kárně obviněný vinen, anebo ho kárného návrhu zprostit (§ 19 odst. 1 a 2 kárného zákona). Kromě toho vůbec nepočítá s přípravným řízením, do něhož by bylo možné věc vrátit. Namísto toho pracuje toliko s tzv. předběžným šetřením, jež je ale plně v diskreci předsedy kárného senátu (§ 13 kárného zákona). Pokud by tedy měl kárný návrh neodstranitelné nedostatky, může to jít jen na vrub kárného navrhovatele v podobě jeho procesního neúspěchu, zejména zproštění kárného obvinění. Va. Lhůta pro podání návrhu

[57] Pojetím lhůt pro podání návrhu podle § 9 odst. 1 kárného zákona se kárný soud podrobně zabýval v nedávném rozhodnutí ve věci Valehrach III. Konstatoval, že kárná judikatura (ze všech dřívějších rozhodnutí viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018-207, věc Maxa III) považuje nečinnost při vyřizování věcí za delikt trvající. To znamená, že kárně obviněného soudce lze postihnout i za průtahy předcházející počátku objektivní lhůty, pokud nečinnost soudce, která započala před začátkem objektivní lhůty, trvala i v okamžiku, od nějž se tříletá lhůta počítá. Subjektivní lhůta při trvajícím deliktu zároveň nemůže začít běžet dříve, než byl trvající delikt ukončen (dokonán), resp. než skončily průtahy i v poslední z vytýkaných věcí. Subjektivní lhůta zároveň začíná běžet až v okamžiku, kdy se do sféry kárného navrhovatele dostanou dostatečně relevantní informace o tom, že byl soudce nečinný v celém období, jež je vymezeno příslušným kárným návrhem, tedy o skutku v plném rozsahu. Jestliže přitom byl soudce nečinný až do podání kárného návrhu, spadá okamžik dokonání trvajícího deliktu a počátek běhu subjektivní lhůty v jedno. V podrobnostech kárný soud odkazuje na rozhodnutí ve věci Valehrach III, zejm. na jeho body [56] až [62].

[58] V projednávané věci se vytýkané období nečinnosti odvíjí od podání kárného návrhu ve věci Bartáková I, tj. začíná 30. 10. 2020 a končí 19. 6. 2023, kdy byl podán kárný návrh ve věci 11 Kss 4/2023. Objektivní tříletá lhůta je tedy zjevně zachována pro oba kárné návrhy (sp. zn. 11 Kss 2/2023 a 11 Kss 4/2023), neboť počáteční datum ani u jednoho nepředchází tři roky před podáním návrhu.

[59] Stran subjektivní lhůty pak kárně obviněná namítala, že některé věci byly skončeny ještě před podáním návrhu, a celkově by měla být lhůta posuzována podle jednotlivých vytýkaných skutků. V takovém případě by se běh lhůty měla vztahovat ke každému vytýkanému případu jednotlivě, nikoliv až k ukončení deliktního jednání, resp. ke konci období nečinnosti soudce. Počátek subjektivní prekluzivní lhůty také nelze odvíjet od okamžiku, kdy se navrhovatel o průtazích kvalifikovaně dozvěděl, nýbrž už od chvíle, kdy mohl nabýt důvodného podezření, že ke spáchání kárného provinění došlo.

[60] K tomu kárný soud uvádí, že postup navrhovaný soudkyní je v rozporu s výše popsaným pojetím skutku spočívajícího v nečinnosti soudce jako trvajícího deliktu, z něhož vycházejí i další kárné senáty Nejvyššího správního soudu a vycházel z něj už Vrchní soud v Olomouci, což kárný soud rozvedl v bodu [62] již citovaného rozhodnutí ve věci Valehrach III. Tamtéž kárný soud konstatoval, že vztahování počátku běhu subjektivní lhůty až k dokonání jednání soudce je analogické rovněž k tomu, že trestní soudy vztahují počátek promlčecí lhůty u trvajících deliktů až k ukončení trestné činnosti.

[61] Jde právě především o to, že nečinnost soudce ve vymezeném období je trvajícím deliktem (jedním skutkem a jedním kárným proviněním), a nikoliv několika dílčími delikty (skutky) spočívajícími v průtazích v jednotlivých spisech, k čemuž směřuje argumentace kárně obviněné (blíže k pojetí skutku viz část Vf. Objektivní stránka kárného provinění). Stejně tak se v rozhodnutí ve věci Valehrach III kárný soud vyjádřil k tomu, že průběžně získávané – často nedostatečně určité – informace o dílčích věcech (spisech), které jsou pak zahrnuty spolu s dalšími do kárného návrhu, proto nemohou způsobit, že subjektivní lhůta v těchto dílčích případech uplyne. Kárný navrhovatel totiž může získat komplexní povědomost o rozsahu a intenzitě deliktního jednání až po jeho dokonání.

[62] Kárný soud tudíž konstatuje, že je zachována rovněž subjektivní lhůta, neboť přinejmenším ve věci č. 1 sp. zn. KSPH 72 INS 13247/2017 shledával navrhovatel průtahy až do okamžiku podání kárného návrhu a kárný soud mu v tomto případě přisvědčil. To platí pro oba kárné návrhy, neboť uvedenou věc zahrnul navrhovatel do obou návrhů a v obou případech byly průtahy i kárným soudem shledány až do podání návrhu.

[63] S ohledem na tyto právní závěry nepřinesl ani výslech místopředsedy krajského soudu dr. Grygara (důkaz K) žádné pro věc relevantní poznatky.

[64] Pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu a České advokátní komory, na něž soudkyně odkazuje, kárný soud k nim podotýká, že nejsou na projednávanou věc přiléhavá, neboť se netýkají současného kárného zákona, a ani nejsou s přístupem kárného soudu v rozporu. Ani jedno totiž nezpochybňuje, že lhůta k podání kárného návrhu (či k rozhodnutí správního orgánu) začíná běžet až od okamžiku, kdy má navrhovatel či správní orgán dostatečné informace o tom, že došlo ke kárnému provinění (porušení zákona). Vb. Onemocnění covid-19 a nouzové stavy

[65] K obecné argumentaci kárně obviněné, že jí v období vymezeném kárným návrhem ztěžovaly práci restrikce související s šířením variant koronaviru SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění covid-19, kárný soud uvádí, že k této specifické situaci, včetně nouzového stavu a souvisejících doporučení Ministerstva spravedlnosti, se kárný soud postupně vyjádřil již v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2020 č. j. 11 Kss 4/2020-185, ve věci Jaroš, a dále v rozhodnutích ze dne 17. 1. 2022 č. j. 11 Kss 1/2021-173, ve věci Krátký, a ze dne 6. 2. 2023 č. j. 11 Kss 2/2022-334, ve věci Kydalka IV, a v již citovaném rozhodnutí ve věci Valehrach III. Na své dřívější závěry proto kárný soud odkazuje a pro stručnost níže pouze zrekapituluje, co je podstatné pro projednávanou věc. Současně předesílá, že k období nouzových stavů a k doporučením Ministerstva spravedlnosti nebyly žádnou ze stran navrženy důkazy, kárný soud však tyto skutečnosti již považuje za notoriety.

[66] Kárný soud tedy opakuje, co uvedl už ve věcech Krátký a Kydalka IV, a sice že šíření nemoci covid-19 do značné míry nemá časové ohraničení a zasáhlo do mnoha sfér fungování společnosti. Zatímco první nouzový stav a s ním spojená opatření a doporučení na jaře 2020 představovaly reakci na zcela novou situaci (často označovanou za bezprecedentní), na podzim téhož roku a později (druhý a třetí nouzový stav) již šlo v zásadě o opakování jarních opatření, na která museli být všichni ve větší či menší míře připraveni. Život se přitom nesmí zastavit a zajištěno musí být také základní fungování státu. To nutně platí i o organizačním zabezpečení činnosti orgánů veřejné moci, soudy nevyjímaje. Nelze navíc ztrácet ze zřetele, že soudci jsou ústavními činiteli, na které jsou obecně kladeny velmi vysoké nároky. Lze proto očekávat, že svou funkci budou vykonávat i v podmínkách ztížených probíhající pandemií. V insolvenčním a občanském soudním řízení sice procesní předpisy nekladou na rychlost postupu soudce takový důraz, jako je tomu v řízení trestním (viz rozhodnutí ve věcech Krátký a Kydalka IV, oproti rozhodnutí ve věci Jaroš), avšak to nic nemění na tom, že každý soudce musí dle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) nadto v § 5 písm. a) konkretizuje, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Dále v § 7 stanoví přiměřené užití zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) pro insolvenční řízení a incidenční spory. Lze tedy odkázat také na § 6 o. s. ř., dle něhož má soud postupovat předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, a na § 100 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má soud po zahájení řízení i bez návrhu postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Tyto zákonné požadavky zůstaly platné i během pandemie.

[67] Soudní jednání navíc mohla být obecně konána za dodržení nezbytných hygienických opatření k ochraně zdraví. Platí to o nejkritičtějších obdobích nouzových stavů, tím spíše mimo tato období, kdy epidemie polevovala. Kárný soud tudíž konstatuje, že soudcům lze obecně přičítat průtahy i za dobu, jež byla poznamenaná pandemií onemocnění covid-19 a souvisejícími nouzovými stavy, opatřeními a doporučeními. U nouzových stavů od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021 a od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021, kárný soud v souladu se svou judikaturou vážil dle individuálních okolností věci a argumentace kárně obviněné, zda měl nouzový stav na její nečinnost nějaký vliv. Obecně dospěl k závěru, že nikoliv, neboť nečinnost kárně obviněné v daných úsecích se buď netýká úkonů či jednání, jež by vyžadovaly přímou účast osob, takže je bylo možné standardně provádět, anebo je zjevné, že soudkyně i při zohlednění nouzového stavu odsouvala či odročovala jednání s excesivními časovými rozestupy, jak je uvedeno u jednotlivých věcí v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. Mimo nouzové stavy již kárný soud žádný zřetel na epidemii onemocnění covid-19 nebral, neboť platí vše, co bylo uvedeno výše. Ostatně strany se při jednání shodly, že po roce 2019 je insolvenční agenda vedena vesměs písemně, což jen podtrhuje omezený vliv epidemie onemocnění covid-19 na hodnocení průtahů v řízení (viz odstavec [33] k provedenému důkazu Z o využití jednacích síní insolvenčními soudci). Vc. Referenční doba pro hodnocení nečinnosti jako kárně relevantních průtahů v řízení

[68] V rozhodnutí ve věci Maxa III kárný senát nastínil východiska, jimiž se řídí při posuzování nečinnosti soudce, resp. jejího hodnocení jako kárně relevantních průtahů. V podrobnostech kárný soud na toto rozhodnutí odkazuje (odstavce [70] – [76]), pro účely posouzení jednotlivých spisů v této věci pouze shrnuje již zaujatý právní názor kárného senátu ke stanovení referenční doby v občanskoprávních věcech, tedy doby, po kterou lze nečinnost soudce ještě považovat za přiměřenou. Podrobnosti k pojetí průtahů jako skutku pak kárný soud uvádí v části Vf. Objektivní stránka kárného provinění.

[69] Absence pohybu ve spisu sama o sobě neznamená, že soudce je ve věci nečinný, neboť studium a příprava věci k rozhodnutí se ve spisu zpravidla nijak formálně neprojevuje. Průtahy v řízení, jež by mohly naplnit skutkovou podstatu kárného provinění, tedy lze konstatovat až v případě, že uplyne doba, již ještě lze považovat za přiměřenou. Tu sice, nestanoví-li ji ve specifických agendách výslovně zákon, nelze určit pevným a neměnným časovým úsekem, z řady dobrých důvodů (viz odkazovaný judikát) je však nutné vymezit si alespoň orientační dobu, která může a musí být korigována (oběma směry) s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu (tzv. doba referenční). Aby taková referenční doba mohla dobře plnit svou funkci pro účely hodnocení nečinnosti soudce z hledisek kárných, musí být do určité míry paušalizující a přitom dostatečně dlouhá, jinak by se strany kárného řízení i kárný soud utápěly v nepodstatných detailech, jako např. zohledňování pracovních a nepracovních dnů, svátků, dovolených, indispozičního volna atp. Nemá proto smysl stanovovat referenční dobu v řádech dnů ani týdnů, ale spíše měsíců, neboť jen taková dokáže prakticky paušálně zohlednit běžné nepravidelnosti soudcova pracovního režimu.

[70] Kárný soud v rozhodnutí ve věci Maxa III (po zevrubné analýze dosavadní judikatury kárných senátů) stanovil jako východisko pro své nazírání na nečinnost soudců referenční dobu, po kterou zpravidla nelze ještě hovořit o kárně relevantních průtazích, označovanou jako model 4–2–2–1 (podrobnosti viz citované rozhodnutí). Referenční doba tedy činí obecně čtyři měsíce v občanskoprávních řízeních, která netrvají více než dva roky. Referenční doba může být kratší, konkrétně poloviční (dva měsíce pro věci mladší dvou let), jde-li o jednoduché, rutinní procesní nebo administrativní úkony, zejména lze-li je delegovat i na pomocný soudní personál (vyšší soudní úředníky, asistenty soudců), nebo o jednoduchá procesní rozhodnutí. U věcí starších více než dva roky, jimž je soudce povinen věnovat zvýšenou pozornost a vyřizovat je pokud možno přednostně (i s ohledem na riziko porušení základních práv účastníků řízení a vzniku odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu), kárný soud v tomto modelu vychází z orientační referenční doby dva měsíce, resp. jeden měsíc, jde-li o zmíněné jednoduché, rutinní administrativní úkony či jednoduchá procesní rozhodnutí. Samozřejmostí je naprostá priorita věcí, v nichž již soudci byly průtahy vytknuty nebo v nichž byl již shledán odpovědným za kárné provinění. V takových věcech již nelze žádné, ani minimální prodlevy tolerovat (viz bod [74] rozhodnutí Valehrach III).

[71] Pro rozlišení věcí starších dvou let a mladších dvou let, resp. pro volbu referenční doby, kárný senát považuje za rozhodující kritérium stáří věci k datu počátku tvrzené nečinnosti ve věci, neboť toto kritérium, z pohledu soudce prospektivní, na rozdíl od pohledu zpětného k datu ukončení nečinnosti či retrospektivního hodnocení ze strany soudu, ukazuje, jak se stáří věci na počátku nečinnosti jevilo soudci, a tedy nejlépe poslouží k posouzení nečinnosti soudce jako případného zaviněného porušení jeho povinností. Tam, kde zákon stanoví konkrétní pořádkovou lhůtu, je referenční dobou právě tato zákonná lhůta.

[72] Přesáhne-li období absence relevantního pohybu ve spisu referenční dobu, znamená to (nejsou-li zde jiné individuální okolnosti), že soudce se spisem od počátku nepracoval tak, jak bylo jeho povinností (§ 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), resp. neměl ho pod svou kontrolou, a to po celé toto období, které lze pak označit za průtahy v řízení naplňující skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Není totiž adekvátní účetnicky odečítat referenční doby od období nečinnosti, protože by takový výsledek zkresloval celkový obraz o plnění povinností soudce.

[73] Při hodnocení nečinnosti soudce má význam též to, že on sám je povinen mít přidělené spisy pod kontrolou, a to i za ztížených podmínek (viz věc Jaroš, bod [310]). Důsledkem uvedeného pak je, že soudce se odpovědnosti za průtahy v řízení bez dalšího nemůže zprostit případným odkazem na pochybení na straně pomocného personálu (asistenti soudců, vyšší soudní úředníci). Ve prospěch soudce se však naopak hodnotí procesní aktivita (samostatné procesní úkony) pomocného personálu; úkon učiněný asistentem nebo vyšším soudním úředníkem, je-li relevantní a směřuje-li k vyřízení věci, nečinnost, resp. průtahy přerušuje (rozhodnutí ve věci Maxa III, věc 48). Kárný soud dodává, že k referenčním dobám v modelu 4-2-2-1 dospěl v kontextu soudce, který pracoval samostatně bez asistenta. Překračování daných dob u soudce, který kvalifikovaného výkonného asistenta využíval (byť ne vždy a někdy jen na půl úvazku), je proto nutné hodnotit tím důsledněji (viz bod [79] rozhodnutí ve věci Valehrach III).

[74] Kárný soud dodává, že na podkladě konkrétních okolností projednávané věci neshledal důvod k tomu, aby svůj popsaný přístup, který konstruoval v souvislosti s průtahy v občanskoprávních věcech, jakkoliv měnil v případě soudkyně, která působí na insolvenčním úseku. Ostatně jej bez rozdílu aplikoval i v případě soudců, kteří byli nečinní při vyřizování trestní agendy, při níž je důraz na rychlost postupu soudu nejvyšší (viz rozhodnutí ve věci Krátký).

[75] Incidenční spory jsou obsahově věcmi občanskoprávními, tudíž na ně lze aplikovat dosavadní kárnou judikaturu k hodnocení průtahů v řízení bez dalšího. Na věci insolvenční nahlížel kárný soud v obecnosti také stejně, neboť ze skutkových zjištění, z vyjádření stran řízení ani z právní úpravy nevyplynulo nic, co by jej mělo vést k odlišnému hodnocení.

[76] Jediný rozdíl učinil kárný soud v případě řešení úpadku oddlužením, neboť to ze zákona trvá zpravidla delší dobu než dva roky (dle současné úpravy tři nebo pět let – viz § 412a odst. 1 insolvenčního zákona). Jestliže se tedy celková doba řízení drží v těchto mezích, není důvod referenční doby zkracovat na polovinu, jako je tomu obecně u jiných věcí starších dvou let. Je však nutné posuzovat každou věc zvlášť, jak kárný soud učinil v následující části rozhodnutí. Obdobně kárný soud postupoval u insolvenčních věcí, v nichž je způsobem řešení úpadku konkurs, zvlášť bylo-li v něm zpeněžováno větší množství majetku, resp. šlo-li o konkurs rozsáhlý.

[77] Případné indispozice kárně obviněné ze zdravotních důvodů kárný soud zohlednil k argumentaci soudkyně u konkrétních věcí v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech

[78] Kárný soud si vyžádal všechny spisy krajského soudu, v nichž kárný navrhovatel tvrdil průtahy, a podrobně se seznámil s jejich obsahem. Spisy byly kárnému soudu a stranám k dispozici při jednání i dlouhou dobu před ním, takže prostor k jejich nastudování a vystavění obhajoby byl více než dostatečný. Všechny spisy provedl kárný soud k důkazu a obě strany se mohly v průběhu celého řízení k obsahu spisů a svým vzájemným tvrzením obsáhle vyjadřovat, což také činily – kárný navrhovatel ve svých skutkových tvrzeních, kárně obviněná v rozsáhlém vyjádření s řadou konkrétních skutkových námitek, které přednesla na jednání 6. 11. 2023 a poté je předložila i písemně kárnému navrhovateli a kárnému soudu.

[79] Kárný soud tak měl k dispozici veškerou argumentaci stran, se kterou se do detailu seznámil a mohl se s ní účelně vypořádat v tomto rozhodnutí. Z těchto důvodů nebyly v rámci ústních jednání čteny spisy věcí pojatých do kárného návrhu list po listu, jak před jednáním navrhovala obhajoba kárně obviněné; při jednání ostatně takový požadavek nevznesla, ani neuplatnila námitky proti zvolenému způsobu provádění tohoto důkazu. 1 věc sp. zn. KSPH 72 INS 13247/2017

[80] Ve věci KSPH 72 INS 13247/2017 (řízení do úpadku, insolvenční návrh věřitele) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 3. 12. 2022 do 30. 3. 2023 (podání návrhu) a od 30. 3. 2023 do 19. 6. 2023 (kárným návrhem ve spojené věci 11 Kss 4/2023). Kárně obviněná do podání prvního ani druhého kárného návrhu pravomocně nerozhodla o úpadku, i když řízení bylo zahájeno už 15. 6. 2017. K poslednímu vývoji ve věci navrhovatel upřesnil, že ač byl spis od 3. 11. 2022 bez úkonu, kárně obviněná nařídila jednání ke zjištění skutečností osvědčujících úpadek až dne 10. 3. 2023 (tedy po více než čtyřech měsících), a to až na den 19. 5. 2023 (tedy s více než dvouměsíčním odstupem mezi nařízením jednání a termínem jednání), aniž by tomu bránilo vytížení jednacích síní či jiné důvody. To vše přesto, že ve věci byly podány již dvě stížnosti na nečinnost (St 20/2022 a St 8/2023). Jednání se však nekonalo, neboť je kárně obviněná odročila dne 12. 5. 2023 na neurčito bez uvedení důvodu.

[81] Navrhovatel též poukázal na usnesení vrchního soudu ze dne 30. 6. 2023, jímž kárně obviněné určil lhůtu 14 dní k nařízení jednání ve věci. Vrchní soud přitom uvedl, že „neshledává důvodným postup insolvenčního soudu, jenž hodlá vyčkávat s nařízením jednání až po vrácení spisu z Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že insolvenční rejstřík je veden též v elektronické podobě, má insolvenční soud nepochybně veškeré listinné důkazy zaznamenány právě v elektronickém spisu, a pokud by některá z listin chyběla, bylo namístě, aby si insolvenční soud pořídil její kopii, event. požádal Nejvyšší správní soud o její zaslání, či zapůjčení spisu na nezbytnou dobu. S ohledem na shora uvedené Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že již v dané věci je insolvenční soud bezdůvodně dlouhodobě nečinný.“

[82] Kárně obviněná uvedla, že ve věci byl úpadek zjišťován na základě tvrzených pohledávek dvou navrhovatelů, z nichž jeden byl v průběhu insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro trestnou činnost vůči dlužníkovi. Tento navrhovatel dále v průběhu řízení podal vůči sobě insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Městský soud v Praze jeho úpadek prohlásil a povolil řešení oddlužením, avšak to bylo později neschváleno pro zjištění nepoctivého záměru a na majetek tohoto navrhovatele byl prohlášen konkurs (řízení vedeno pod sp. zn. MSPH 90 INS 8825/2020). Dále byl schůzí věřitelů dne 14. 12. 2022 odvolán jeho insolvenční správce a ustanoven správce nový. Navrhovatel (a zároveň dlužník) přitom je v řízení, jež je předmětem kárného návrhu, reprezentován právě insolvenčním správcem, se kterým však nespolupracoval. Tyto okolnosti měly bezprostřední vliv na insolvenční řízení vedené kárně obviněnou, komplikovaly a prodlužovaly jej. Z daných důvodů bylo nařízené jednání také několikrát důvodně odročeno. Soudkyně se domnívá, že délka řízení je odůvodněna jeho komplikovaností a k průtahům nedošlo.

[83] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárně obviněné vrchní soud po rozhodnutí o námitce podjatosti vrátil spis dne 3. 11. 2022, takže mohla pokračovat v řízení. Soudkyně však jednání nařídila až 10. 3. 2023 po té, co v únoru obdržela žádost dlužníka o neprodlené rozhodnutí ve věci spolu s odsuzujícími rozsudky městského a vrchního soudu, kterými trestní soudy uznaly navrhovatele (věřitele) vinným z trestného činu zpronevěry vůči dlužníkovi. Jednání se však nekonalo a kárně obviněná je odročila na neurčito, ač k tomu neměla dostatečný důvod, což konstatoval vrchní soud, který ji usnesením ze dne 30. 6. 2023 určil lhůtu k nařízení jednání. Kárný soud tedy důvodnost odročení s ohledem na komplikovanost věci, na kterou poukazuje soudkyně, hodnotit nemusel a nehodnotil, neboť nedůvodnost postupu vyslovil k tomu procesně povolaný soud. Návaznost na druhé insolvenční řízení pak může být důvodem pro nenařízení jednání pouze částečně. V insolvenčním řízení jednoho z navrhovatelů totiž skutečně došlo ke změně insolvenčního správce, nicméně nový již 23. 12. 2022 informoval o tom, že od původního správce převzal všechny doklady (uvedené kárný soud zjistil z elektronické verze spisu sp. zn. MSPH 90 INS 8825/2020). Kárně obviněná nadto takové zdůvodnění nečinnosti nijak nezanesla do spisu. Referenční doba pro nařízení jednání – v tomto případě z důvodu stáří věci přesahující dva roky zkrácená na dva měsíce – tak zjevně uplynula. Kárný soud proto s ohledem na rozsah nečinnosti tvrzené navrhovatelem a na tvrzení kárně obviněné konstatuje průtahy v řízení od 23. 12. 2022 do 19. 6. 2023 v celkovém rozsahu téměř šest měsíců. 2 věc sp. zn. KSPH 72 INS 11210/2018

[84] Ve věci KSPH 72 INS 11210/2018 (úpadek řešený konkursem) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 30. 10. 2020 do 16. 3. 2023. Soudkyně totiž vydala vyhlášku o návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ze dne 1. 8. 2022 až 16. 3. 2023. Nedbala přitom výzvy a urgence věřitele ze dnů 13. 7. 2022 a 3. 10. 2022 ani toho, že zajištěné nemovitosti insolvenční správkyně zpeněžila už v dubnu 2020. Ve věci pak začala jednat až po stížnosti věřitele ze dne 13. 3. 2023 (St 11/2023). Začátek období nečinnosti navrhovatel posunul s ohledem na okamžik zahájení řízení ve věci Bartáková I.

[85] Kárně obviněná uvedla, že ve věci vznikl průtah, protože spis zůstal na poličce v kanceláři. Dále rekapitulovala obdobně jako navrhovatel podstatná data ze spisu, podotkla, že v řízení bylo postupně zpeněžováno velké množství majetku, k čemuž insolvenční soud vydával velké množství usnesení, a uzavřela, že ve věci mělo být postupováno v kratších lhůtách, a to jak ze strany soudu, tak insolvenční správkyně.

[86] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Návrh insolvenční správkyně na vydání výtěžku byl krajskému soudu doručen 16. 8. 2022, avšak kárně obviněná začala činit kroky k udělení souhlasu, tj. vydala vyhlášku, až 16. 3. 2023. Insolvenční správkyně přitom nemovitosti zpeněžila již v dubnu 2020, o čemž insolvenční soud informovala, avšak nepodala návrh, aby insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení. Dne 14. 7. 2022 pak zajištěný věřitel doručil soudu žádost, aby vyzval insolvenční správkyni k předložení tohoto návrhu. Sice by bylo možné přísně formálně konstatovat, že kárně obviněná měla v rámci dohlédací činnosti (§ 10 a § 11 insolvenčního zákona) reagovat dříve než s odstupem více než dvou let a sama vyzvat insolvenční správkyni, aby učinila potřebné kroky k vydání výtěžku zpeněžení dle § 298 insolvenčního zákona, avšak takový závěr by byl s ohledem na rozsah věci a celkové množství insolvenčních řízení, která připadají na soudce u krajského soudu, přepjatý. Počínaje 14. 7. 2022, kdy soudkyně obdržela adresnou informaci od zajištěného věřitele, již nicméně měla postupovat tak, aby byl výtěžek zpeněžení co nejrychleji vydán. Taková snaha ze spisu neplyne. Zkrácená referenční doba pro jednoduchý, administrativní úkon činí dva měsíce. Tuto dobu kárně obviněná překročila, proto kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 14. 7. 2022 do 16. 3. 2023 v celkovém rozsahu osm měsíců. 3 věc sp. zn. KSPH 72 INS 25864/2015

[87] Ve věci sp. zn. KSPH 72 INS 25864/2015 (úpadek řešený reorganizací) navrhovatel vytýká kárné obviněné nečinnost od 30. 10. 2020 do 16. 3. 2023, a to v souvislosti se stanovením odměny insolvenčního správce a odvolaného insolvenčního správce, tedy po pravomocném skončení reorganizace dne 23. 10. 2020. Navrhovatel vyzdvihl, že odvolaný insolvenční správce nakonec musel dne 19. 12. 2022 podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, k němuž vrchní soud usnesením ze dne 30. 1. 2023 uložil kárně obviněné, aby o odměně insolvenčního správce rozhodla do 15 dnů od doručení. Ačkoliv bylo usnesení krajskému soudu doručeno 7. 2. 2023, soudkyně o odměně rozhodla až 16. 3. 2023. Navrhovatel též podotkl, že vrchní soud výslovně uvedl, že kárně obviněná „svým laxním přístupem k věci po skončení insolvenčního řízení v letech 2020 až 2023 a nedodržením právních názorů odvolacího soudu, jimiž byl vázán, způsobila zbytečné, neodůvodněné a nepřípustné průtahy; v dané době – 27 měsíců od skončení insolvenčního řízení – nelze takové nekonání insolvenčního soudu tolerovat“. Odvolaný insolvenční správce ve věci zároveň podal stížnost a Ministerstvo spravedlnosti mu vyplatilo v řízení sp. zn. MSP-275/2023-ODSK/4 zadostiučinění ve výši 30 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení v souvislosti s rozhodováním o odměně (viz důkaz EE). Navrhovatel uvedl tuto věc duplicitně ještě pod č. 7 a doplnil, že kárně obviněná předložila vrchnímu soudu odvolání insolvenčního správce proti rozhodnutí o stanovení odměny ze dne 23. 2. 2021 až 8. 2. 2022.

[88] Kárně obviněná uvedla, že při řešení věci došlo k souběhu několika negativních okolností, uznala, že došlo k průtahům a vyjádřila nad nimi lítost. Ohledně průběhu řízení odkázala na své rozhodnutí ve věci ze dne 16. 3. 2023, v němž je podrobně popsán (a odpovídá popisu uvedenému výše i níže). Patnáctidenní lhůtu uloženou vrchním soudem pak nedodržela proto, že dne 13. 2. 2023 onemocněla covidem a byla v pracovní neschopnosti až do 27. 2. 2023. Po návratu do práce se jí pak nakupily pracovní povinnosti. V dalším vyjádření dodala, že své pochybení při rozhodování o odměně uznává a insolvenčnímu správci se písemně omluvila.

[89] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, nicméně vyžaduje doplnění. Kárně obviněná po skončení insolvenčního řízení plynule postupovala až do prvního rozhodnutí o odměně insolvenčního správce dne 23. 2. 2021. Kárný soud pro srozumitelnost doplňuje, že ve věci vystupoval nejprve jeden insolvenční správce, který byl později odvolán, a na jeho místo nastoupil insolvenční správce nový. Odvolaný insolvenční správce nesouhlasil se způsobem rozdělení odměny mezi dva správce, a proto podal 9. 3. 2021 odvolání. To však kárně obviněná předložila vrchnímu soudu až 8. 2. 2022, tedy po téměř jednom roce. Vyhotovení předkládací zprávy navíc kárný soud považuje za jednoduchý úkon, k němuž stačí zkrácená referenční doba, která v případě věci starší než dva roky činí jeden měsíc. To samé platí též pro rozhodnutí o odměně insolvenčního správce. Vrchní soud rozhodnutí kárně obviněné o odměně insolvenčních správců usnesením ze dne 21. 7. 2022 zrušil a spis vrátil 2. 8. 2022. Mezitím odvolaný insolvenční správce požádal dne 8. 6. 2022 o souhlas s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 500 tis. Kč. Svou žádost opakoval 26. 7. 2022 a urgoval 12. 9. 2022. Až pak, dne 29. 9. 2022, soudkyně vyzvala druhého insolvenčního správce, aby sdělil, na základě čeho tvrdí, že odvolanému insolvenčnímu správci již byla vyplacena odměna 761 tis. Kč. Druhý insolvenční správce 2. 10. 2022 kárně obviněné sdělil, že odvolanému insolvenčnímu správci odměna ještě vyplacena nebyla a obdrží ji, až bude částka postavena najisto. Jelikož kárně obviněná dále nerozhodovala, odvolaný insolvenční správce podal návrh na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Kárně obviněná zareagovala tak, že 18. 1. 2023 rozhodla o vyplacení zálohy odvolanému insolvenčnímu správci a předložila věc vrchnímu soudu. Ten 30. 1. 2023 usnesením uložil soudkyni, aby do 15 dnů od doručení usnesení rozhodla o odměně insolvenčních správců, a zároveň ji vytkl průtahy. Spis s usnesením byl krajskému soudu doručen v úterý 7. 2. 2023, patnáctidenní lhůta tedy končila ve středu 22. 2. 2023, avšak kárně obviněná o odměně rozhodla až 16. 3. 2023. Podle absenční karty za rok 2023 (důkaz Y) přitom byla v pracovní neschopnosti od 15. do 24. 2. 2023.

[90] Kárný soud podotýká, že soudkyni nelze z popsaného časového průběhu přičíst jako průtahy pouze období, kdy byl spis u vrchního soudu za účelem rozhodnutí o odvolání, tj. od 8. 2. 2022 do 2. 8. 2022, a období pracovní neschopnosti od 15. do pátku 24. 2. 2023. Kárně obviněná jinak nedůvodně dlouho otálela s předložením odvolání vrchnímu soudu a po vrácení spisu s novým rozhodnutím o odměně. Jakékoliv dílčí úkony, které učinila v mezidobí, průtahy nepřetrhávají, protože šlo o zcela jednoduché dotazování, příp. vyplacení zálohy, jež soudkyně učinila až po uplynutí referenčních dob. O odměně pak rozhodla až 16. 3. 2023. Šlo sice jen o necelé tři týdny po skončení pracovní neschopnosti, takovou prodlevu však nelze vůbec tolerovat, neboť soudkyně byla povinna rozhodnout ve lhůtě určené vrchním soudem, a tedy bezodkladně po skončení pracovní neschopnosti, pokud byla takové povahy, že jí neumožňovala rozhodnout i během ní. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 9. 3. 2021 do 8. 2. 2022, od 3. 8. 2022 do 14. 2. 2023 a od pondělí 27. 2. 2023 do 16. 3. 2023 v celkovém rozsahu 18 měsíců. 4 věc sp. zn. KSPH 72 INS 16963/2017

[91] Ve věci KSPH 72 INS 16963/2017 (úpadek řešený oddlužením) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 21. 10. 2022 do 19. 4. 2023. Dne 21. 9. 2022 totiž dlužnice podala návrh na stanovení nižších splátek, o kterém soudkyně do 30. 3. 2023 (podání návrhu ve věci 11 Kss 2/2023) nerozhodla. Dne 19. 4. 2023 pak kárně obviněná rozhodla o skončením věci vydáním usnesení o splnění oddlužení, aniž by však bylo dříve rozhodla o návrhu dlužnice na snížení splátek.

[92] Kárně obviněná uvedla, že průtah nevznikl její nečinností, ale souvisí s problematickým postupem dlužnice. Pokud by dlužnici zároveň nebyla poskytnuta možnost, aby dlužné splátky doplatila až v dubnu 2023 z veškerých příjmů ze starobního důchodu, nemohla by být osvobozena od placení zbývajících pohledávek.

[93] Kárný soud k věci podotýká, že návrhové tvrzení nezohledňuje všechny okolnosti, jež vyplývají ze spisu. Kárně obviněná sice o návrhu na snížení splátek skutečně nerozhodla, ale od podání návrhu dlužnice do podání kárného návrhu, resp. usnesení o splnění oddlužení nebyla nečinná. Nejprve hned v září 2022 vyzvala dlužnici k doplnění, aby bylo možné její návrh řádně posoudit. Následně v ještě akceptovatelných dobách komunikovala s insolvenční správkyní o situaci dlužnice, což nakonec vedlo ke splnění oddlužení. Z těchto důvodů kárný soud ve věci průtahy neshledal. 5 věc sp. zn. KSPH 72 INS 1959/2019

[94] Ve věci KSPH 72 INS 1959/2019 (úpadek řešený konkursem) navrhovatel vytýká soudkyni nečinnost od 4. 5. 2022 do 13. 1. 2023. Kárně obviněná dne 25. 8. 2022 rozhodla o schválení upravené konečné zprávy přesto, že již usnesením ze dne 3. 5. 2022 č. j. KSPH 72 INS 1959/2019 B-87 schválila opravenou konečnou zprávu a zrušila konkurs. Celé usnesení přitom nabylo právní moci dne 4. 5. 2022, což následně konstatoval i vrchní soud v rozhodnutí dne 20. 10. 2022. Období nečinnosti dle navrhovatele končí 13. 1. 2023, kdy soudkyně rozhodla o zproštění insolvenčního správce.

[95] Kárně obviněná upozornila na náročnost věci vyplývající z opakovaných stížností dlužníka, s nimiž se musela vypořádat. Dále s odkazem na usnesení vrchního soudu ze dne 24. 10. 2022 konstatovala, že postupovala procesně chybně.

[96] Návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak nezohledňuje veškerý jeho obsah. Kárný soud proto nesouhlasí s tím, že by kárně obviněná zatížila řízení průtahy. Soudkyně sice postupovala nesprávně, pokud usnesením ze dne 25. 8. 2022 nepřípustně změnila své původní usnesení z 3. 5. 2022, avšak toto pochybní řešil řádným procesním postupem odvolací soud. Spis s rozhodnutím kárně obviněná obdržela 1. 11. 2022. Od této chvíle až do 13. 1. 2023 je v něm patrná komunikace s dlužníkem a insolvenčním správcem, která nakonec vedla ke zproštění insolvenčního správce výkonu funkce podle § 313 odst. 3 insolvenčního zákona. Vrchní soud zároveň v prosinci odmítl další odvolání dlužníka. Nesprávný postup soudkyně tedy řešil odvolací soud a po vrácení spisu kárně obviněná postupovala ještě akceptovatelným tempem. Pro kárnou odpovědnost tak prostor není, kárný soud tudíž konstatuje, že v této věci průtahy neshledal. 6 věc sp. zn. KSPH 80 INS 1629/2020

[97] Ve věci KSPH 80 INS 1629/2020 (řízení do úpadku) navrhovatel vytýká soudkyni nečinnost od 22. 11. 2021 do 21. 7. 2022. Nečinnost přitom vychází z data 22. 10. 2021, kdy proběhlo jednání o úpadku a kárně obviněná je odročila za účelem rozhodnutí o úpadku, a končí 21. 7. 2022, kdy kárně obviněná o úpadku rozhodla.

[98] Kárně obviněná ve svém vyjádření popsala procesní průběh věci a konstatovala, že k vytýkanému průtahu ve věci došlo. Dodala k tomu, že se možná příliš zaměřila na zjišťování skutečností k osvědčení pohledávky jednoho z věřitelů a že provedla řadu úkonů v neveřejném oddíle D a přihlédla k závažným skutečnostem v osobních poměrech dlužnice a osoby jí blízké.

[99] Návrhové tvrzení zcela odpovídá spisu. Ve vymezeném období byla soudkyně nečinná a zjevně překročila referenční dobu čtyř měsíců. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 22. 11. 2021 do 21. 7. 2022 v celkovém trvání osm měsíců. 7 věc sp. zn. KSPH 72 INS 25864/2015

[100] Věc KSPH 72 INS 25864/2015 uvedl navrhovatel dvakrát. Kárný soud se s celým vytýkaným obdobím vypořádal již u věci č. 3 a na své závěry odkazuje. 8 věc sp. zn. KSPH 72 INS 11473/2015

[101] Ve věci KSPH 72 INS 11473/2015 (úpadek řešený oddlužením plněním splátkového kalendáře) navrhovatel vytýká soudkyni nečinnost od 18. 8. 2021 do 30. 3. 2023. Rozhodnutí o schválení oddlužení vydala už v lednu 2016, avšak dosud nerozhodla o splnění oddlužení, neboť vyčkávala na rozhodnutí v incidenčním sporu sp. zn. 72 ICm 1250/2016, v němž vrchní soud vrátil spis 1. 11. 2022 a původní rozsudek částečně změnil a částečně zrušil. Ve věci tedy bylo možné alespoň částečně pokračovat, avšak kárně obviněná nečinila žádné úkony. Proti rozsudku vrchního soudu podal insolvenční správce dovolání a spis byl dne 7. 12. 2022 odeslán na Nejvyšší soud. Zpráva o splnění oddlužení přitom byla předložena už 18. 7. 2021.

[102] Kárně obviněná k věci uvedla, že usnesení, kterým soud bere na vědomí splnění oddlužení, nebylo vydáno z toho důvodu, že stále nebyl ukončen incidenční spor sp. zn. 72 ICm 1250/2016, v němž bylo podáno dovolání. Ukončení insolvenčního řízení před řízením o incidenčním sporu by přitom mohlo poškodit přihlášené věřitele. Soudkyně tedy prozatím vyčkává na stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu § 237 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť to se promítne i do jejího dalšího postupu.

[103] Návrhové tvrzení v zásadě odpovídá spisu. Insolvenční správce dne 18. 7. 2021 předložil zprávu o splnění oddlužení, v níž konstatoval, že majetek dlužnice byl zpeněžen, dlužnice uspokojila pohledávky přihlášených věřitelů v rozsahu 30 %, řádně plnila své povinnosti, a proto doporučil přiznat osvobození od placení zbývajících pohledávek. Kárně obviněná o splnění oddlužení nijak nerozhodla a ze spisu je zřejmé, že vyčkává na vyřešení incidenčního sporu. Navrhovatel však nezohlednil, že v incidenčním sporu, na jehož vyřešení kárně obviněná vyčkává, vydal vrchní soud dne 3. 10. 2022 rozsudek č. j. 72 ICm 1250/2016, 105 VSPH 97/2022-340, v jehož bodě [12] postup kárně obviněné aproboval. Podle vrchního soudu by totiž řízení o neúčinnosti darovací smlouvy (daný incidenční spor) v případě ukončení insolvenčního řízení prakticky ztratilo smysl a případnou peněžitou náhradu za nemovitosti by nebylo možné zahrnout do již neexistující majetkové podstaty dlužnice. Vrchní soud tak k této otázce uzavřel, že „soud prvního stupně (insolvenční soud) proto postupoval v insolvenčním řízení procesně logicky, když nevydal usnesení dle § 413 insolvenčního zákona a pokračoval v předmětném řízení o odpůrčí žalobě.“

[104] S ohledem na uvedené závěry vrchního soudu o správnosti postupu kárně obviněné tak kárný soud v této věci průtahy neshledal. 9 věc sp. zn. KSPH 62 INS 13373/2015

[105] Ve věci KSPH 62 INS 13373/2015 (úpadek řešený oddlužením) navrhovatel vytýká soudkyni nečinnost v souvislosti s rozhodnutím o splnění oddlužení od 1. 8. 2022 do 30. 3. 2023. Věc byla u kárně obviněné od 1. 7. 2022, přičemž ji dala 15. 12. 2022 na další lhůtu v délce trvání tři měsíce, jelikož vyčkávala na rozhodnutí v incidenčním sporu sp. zn. 75 ICm 225/2021.

[106] Kárně obviněná uvedla, že dle jejího názoru ve věci k průtahu nedošlo, protože v ní bylo po dohodě s insolvenční správkyní vyčkáno na výsledek incidenčního sporu sp. zn. 75 ICm 225/2021.

[107] Návrhové tvrzení je nepřesné. Kárný soud proto upřesňuje, že věc byla kárně obviněné přidělena k 1. 7. 2022 změnou rozvrhu práce, přičemž už předtím byla lhůtovaná v souvislosti s probíhajícím incidenčním sporem. Není však zřejmé, z čeho navrhovatel dovozuje, že měla soudkyně rozhodnout o splnění oddlužení již od 1. 8. 2022. Insolvenční správkyně totiž ve věci do podání kárného návrhu (30. 3. 2023) nepředložila zprávu o splnění oddlužení, neboť dlužník incidenční žalobou napadl kupní smlouvu, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty (nemovité věci) mimo dražbu. Až po skončení incidenčního sporu usnesením o zastavení řízení pro zpětvzetí ze dne 21. 2. 2023 (incidenční řízení vedl jiný soudce) došlo k vydání výtěžku zpeněžení nezajištěným věřitelům (usnesení vydáno až v červnu 2023, zprávu pak insolvenční správkyně podala v srpnu 2023). S ohledem na uvedené má kárný soud za to, že nečinnost soudkyně nebyla bezdůvodná, a tudíž ve věci průtahy neshledal. 10 věc sp. zn. KSPH 42 INS 21769/2013

[108] Ve věci KSPH 42 INS 21769/2013 (úpadek řešený konkursem) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 1. 11. 2022 do 30. 3. 2023. Průtah dle navrhovatele nastal z důvodu nevydání rozhodnutí o ukončení účasti věřitele č. 1. Soudkyně totiž rozhodnutí ve smyslu § 186 odst. 1 insolvenčního zákona nevydala, ačkoliv byl tomuto zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení vydán v červenci 2022. Navrhovatel kárně obviněné dále vytýká nedostatky v dozoru nad činností insolvenčního správce a nedostatečnou asertivitu vůči procesní strategii dlužnice.

[109] Kárně obviněná k věci uvedla, že řízení není skončeno, protože insolvenční správce vyčkává na skončení insolvenčního řízení banky Sberbank, u níž byly uloženy finanční prostředky majetkové podstaty dlužnice. Dodala, že je přesvědčena, že k žádnému průtahu nedošlo a že úkony, u nichž navrhovatel shledává průtahy, nemohly nijak uspíšit skončení řízení. Soudkyně zároveň nesouhlasí s navrhovatelovým hodnocením tohoto extrémně náročného řízení s velmi problematickou dlužnicí, jež je agresivní, nevybíravě útočí i na vedení krajského soudu a zasílá obsáhlé písemnosti plné nejrůznějších nařčení, s nimiž se soudkyně vždy včas vypořádala. Dlužnice také napadla každé rozhodnutí, proti kterému zákon připouští odvolání, a vrchní soud rozhodnutí kárně obviněné potvrzoval.

[110] Kárný soud zdůrazňuje, že nijak nehodnotí ani nezpochybňuje celkovou náročnost věci související s osobou dlužnice, na kterou poukazuje kárně obviněná. Stejně tak nijak nehodnotí případné nedostatky v dohlédací činnosti kárně obviněné, na něž poukazuje navrhovatel, neboť s tím nespojuje žádné konkrétní období nečinnosti. Kárný navrhovatel totiž pouze v obecnosti – tedy bez uvedení konkrétních pochybení soudkyně a konkretizace, v čem je její postup právně vadný – uvádí, že soudkyně zjednodušeně řečeno neměla insolvenční řízení pevně v rukou. Pro hodnocení takových tvrzení o procesní nedůslednosti kárně obviněné při absenci argumentace, v čem je z pohledu práva postup natolik excesivně chybný, aby to zakládalo kárné provinění, však není v kárném řízení prostor.

[111] Kárný soud se proto zaměřil pouze na období a (ne)provedení úkonu výslovně uvedené v kárném návrhu. Kárný soud též nezpochybňuje (ani nehodnotí) důvodnost vyčkávání na skončení insolvenčního řízení Sberbank, nicméně v přiměřených referenčních dobách je potřeba činit i dílčí úkony související s vedením řízení. Pokud tomu tak není, dopouští se soudce průtahů. Ze spisu přitom plyne, že k vydání výtěžku zpeněžení nemovitých věcí věřiteli č. 1 (zajištěnému) došlo už na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 5. 11. 2021 (právní moc 21. 12. 2021), nikoliv až v červenci 2022, jak uvádí navrhovatel. Ostatně to potvrzuje i zpráva insolvenčního správce z 28. 1. 2022.

[112] Otázkou však je, zda měla kárně obviněná ve smyslu § 186 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnout o částečném či úplném ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení, jak uvádí kárný navrhovatel. Byť totiž doslovné znění citovaného ustanovení svádí k výkladu, že účast věřitele v insolvenčním řízení je potřeba ukončit rozhodnutím v případě jakéhokoliv uspokojení pohledávky (tj. i způsobem určeným insolvenčním zákonem pro daný způsob řešení úpadku), z judikatury Nejvyššího soudu plynou spíše jiné závěry. Konkrétně v usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, č. 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, že přihlášená pohledávka může (i po svém zjištění) zaniknout i na základě skutečností nastalých mimo insolvenční řízení. Takovým postupům pak insolvenční řízení vychází vstříc i úpravou obsaženou v § 186 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, insolvenční zákon upravuje mechanismus, jehož prostřednictvím lze ukončit účast dlužníkova věřitele v insolvenčním řízení v případě, že v průběhu insolvenčního řízení po svém zjištění byla uspokojena jeho pohledávka, nebo že taková pohledávka zanikla jiným způsobem (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022 sen. zn. 29 NSČR 92/2021). Pohledávka může takto zaniknout např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel.

[113] Citovaná judikatura tak svědčí spíše pro takový výklad, že rozhodnout o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení podle § 186 odst. 1 insolvenčního zákona je nutné pouze tehdy, pokud pohledávka po svém zjištění zanikne z důvodů mimo insolvenční řízení. Jestliže je naopak uspokojena (zanikne) přímo v insolvenčním řízení tak, jak u jednotlivých způsobů řešení úpadku předpokládá insolvenční zákon, toto rozhodnutí naopak není nutné vydávat.

[114] Kárný soud k tomu zdůrazňuje, že nadepsané úvahy nelze žádným způsobem považovat za výklad pro praxi insolvenčních soudů. Kárný soud je totiž učinil jenom proto, aby bylo zjevné, že pokud kárně obviněná o ukončení účasti věřitele v daném případě nerozhodla, není s ohledem na dosavadní stav judikatury Nejvyššího soudu jednoznačné, že postupovala v rozporu se zákonem. Kárný soud by tak musel zevrubně hodnotit správnost jejích úvah a jejího procesního postupu, což mu při absenci relevantních návrhových tvrzení o tom, že jde o rozhodovací exces, nepřísluší.

[115] Z popsaných důvodů kárný soud v této věci průtahy neshledal. 11 spojené věci sp. zn. 72 ICm 760/2014 a 72 ICm 761/2014

[116] Ve spojených věcech sp. zn. 72 ICm 760/2014 a 72 ICm 761/2014 (odpůrčí žaloby – neúčinnost převodu vlastnického práva k automobilům) vytýká navrhovatel kárně obviněné nečinnost v návaznosti na podání kárného návrhu ve věci Bartáková I od 30. 10. 2020 do 4. 6. 2021 a od 15. 1. 2021 do 18. 10. 2021. Navrhovatel konstatoval, že od zahájení řízení dne 3. 3. 2014 bylo první řízení ve věci nařízeno až 17. 8. 2020, a to na 6. 10. 2020. Jednání však bylo odročeno na neurčito a znovu nařízeno až 25. 11. 2020 na 4. 6. 2021. Další termín jednání soudkyně nestanovila, přičemž k odročování jednání došlo v důsledku toho, že znalci řádně nezadala znalecký úkol. Kárně obviněná velmi otálela též s rozhodnutím o znalečném, neboť ač znalec svůj úkol splnil 15. 10. 2020, o znalečném rozhodla až po urgenci znalce dne 18. 10. 2021. Znalci bylo také v důsledku nečinnosti soudkyně přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

[117] Kárně obviněná uvedla, že věc je již skončena a odškrtnuta, ale došlo v ní k průtahu, neboť nebylo včas rozhodnuto o odměně znalce. Dodala, že na délku řízení mělo vliv i to, že jednomu z žalovaných musel být jmenován opatrovník.

[118] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Je však zapotřebí doplnit, že kárně obviněná jednání dne 4. 6. 2021 odročila na neurčito a stanovila na něm jedné z žalovaných a žalobci lhůtu dvou měsíců k doplnění důkazů. Žalovaná zareagovala vyjádřením dne 6. 8. 2021, žalobce nikoliv. Kárně obviněná následně žalobce vyzvala k doplnění důkazů dle výzvy z jednání 4. 6. 2021 a k vyjádření se ke sdělení žalované až 18. 1. 2023. V mezidobí přitom pouze rozhodla o znalečném, avšak až v reakci na upomínku znalce více než rok po vypracování a doručení znaleckých posudků. Žalobce se potom vyjádřil až dne 8. 2. 2023 a kárně obviněná nařídila jednání dne 14. 4. 2023. Kárný soud dospěl k závěru, že s ohledem na délku řízení (referenční doba činí dva měsíce, pro jednoduché úkony pouhý měsíc) a zjevně excesivní rozestup mezi nařízením a konáním jednání (soudkyně nařídila dne 25. 11. 2020 jednání až na 4. 6. 2021, tedy s více než půlročním rozestupem), je nutné shledat průtahy v celém období od podání předchozího kárného návrhu. K okamžiku začátku nečinnosti, jež navíc bezprostředně navazovala na nečinnost, za níž byla kárně obviněná postižena již rozhodnutím Bartáková I, stáří věci přesahovalo šest let. To už samo o sobě znamená, že soudce musí bez ohledu na jakékoliv okolnosti (např. i nouzové stavy) věci věnovat maximální úsilí a řešit ji s maximálním urychlením. Ze spisu však taková snaha není zřetelná. Kárný soud je však vázán rozsahem, v jakém průtahy označí navrhovatel. V tomto případě tak od 30. 10. 2020 do 18. 10. 2021 – navrhovatel sice uvádí dvě období, nicméně ta se vzájemně překrývají, takže není důvod je rozdělovat. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 30. 10. 2020 do 18. 10. 2021 v celkovém rozsahu téměř 12 měsíců. 12 věc sp. zn. 42 ICm 3837/2013

[119] Ve věci 42 ICm 3837/2013 (o popření vykonatelné pohledávky) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 30. 10. 2020 (podání návrhu ve věci Bartáková I) do 3. 11. 2020 (rozhodnutí ve věci). Kárný soud k věci pouze stručně konstatuje, že byla zahrnuta již v rozhodnutí Bartáková I a shledávat průtahy v délce pouhých tří dnů by bylo přepjatě formalistické, proto průtahy neshledal. 13 věc sp. zn. 72 ICm 3000/2014

[120] Ve věci 72 ICm 3000/2014 (na určení popřené pohledávky) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 30. 10. 2020 do 14. 12. 2022. Počátek nečinnosti navrhovatel odvozuje od rozhodnutí o přerušení řízení dne 17. 8. 2020. Podmínky pro jednání však byly splněny, což plyne i z toho, že soudkyně následně 6. 11. 2020 nařídila jednání na 9. 4. 2021, které 1. 4. 2021 odročila na neurčito. Až 14. 12. 2022 soudkyně rozhodla o pokračování v řízení a zastavení pro zpětvzetí žaloby.

[121] Kárně obviněná uvedla, že věc je již skončena a odškrtnuta a nespatřuje v ní žádný průtah. Poukázala na to, že vyčkávala na skončení souvisejícího incidenčního sporu a že žalobce vzal následně žalobu zpět s tím, že se se účastníci dohodli na smírném řešení sporu a uzavřeli dohodu o narovnání, takže soud dne 14. 12. 2022 řízení zastavil.

[122] Data uvedená v návrhovém tvrzení odpovídají spisu, avšak navrhovatel zcela přešel, že kárně obviněná řízení přerušovala, resp. odročovala jednání proto, že vyčkávala na vyřešení předběžné otázky v řízení sp. zn. 72 ICm 4249/2014, což také v usnesení o přerušení řízení či v odročení jednání výslovně uváděla. Navrhovatel na tuto okolnost nijak nereaguje ani nekonkretizuje, proč měly být podmínky pro jednání splněny. Kárný soud přitom přistupuje k přezkumu správnosti postupů soudců zdrženlivě a jen na základě konkrétních a přesvědčivých tvrzení o rozhodovacím excesu, která v tomto případě chybí. Navrhovatel navíc v kárném návrhu vytýká soudkyni toliko průtahy při vyřizování věcí, takže ani z tohoto důvodu není pro širší hodnocení správnosti postupu kárně obviněné, což by pro vyhodnocení tvrzení navrhovatele bylo nutně potřeba, prostor. Faktem nicméně je, že řízení sp. zn. 72 ICm 4249/2014 pravomocně skončilo již k 21. 3. 2022, takže kárně obviněné od tohoto data v nařízení jednání již nic nebránilo. Namísto aktivního přístupu však vyčkávala až do prosince 2022 na zpětvzetí žaloby. S ohledem na stáří věci (žaloba je z 12. 9. 2014, referenční doba tedy činila dva měsíce) a na to, že kárný soud shledal v řízení průtahy již rozhodnutím Bartáková I, nelze v tomto případě několikaměsíční prodlevu tolerovat. I kdyby měla soudkyně od stran avizováno, že nastane dohoda a zpětvzetí žaloby, měla to nějakým způsobem promítnout do spisu – např. nařízením jednání, na němž by proběhly potřebné úkony, výzvou na strany nebo jinak. Za vedení řízení a projednání věci bez průtahů je totiž zodpovědný soudce, nikoliv strany řízení. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 21. 3. 2022 do 14. 12. 2022 v celkovém rozsahu téměř devět měsíců. 14 věc sp. zn. 72 ICm 3003/2014

[123] Ve věci 72 ICm 3003/2014 (na určení popřené pohledávky) navrhovatel vytýká kárně obviněné nečinnost od 30. 10. 2020 do 14. 12. 2022. Počátek nečinnosti navrhovatel odvozuje od rozhodnutí o přerušení řízení dne 17. 8. 2020. Podmínky pro jednání však byly splněny, což plyne i z toho, že soudkyně následně 6. 11. 2020 nařídila jednání na 26. 3. 2021, které 23. 3. 2021 odročila na neurčito. Až 15. 12. 2022 soudkyně rozhodla o pokračování v řízení a zastavení pro zpětvzetí žaloby.

[124] Kárně obviněná odkázala na své vyjádření k věci č. 13 sp. zn. 72 ICm 3000/2014, neboť řízení spolu souvisí s tím, že ani v této věci nespatřuje průtah.

[125] K této věci kárný soud zcela odkazuje na své závěry u věci č. 13 sp. zn. 72 ICm 3000/2014, neboť kárně obviněná při přerušení řízení a odročení jednání shodně odkazovala na řízení sp. zn. 72 ICm 4249/2014. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v této věci vydala rozhodnutí o den později. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 21. 3. 2022 do 14. 12. 2022 v celkovém rozsahu téměř devět měsíců. 15 věc sp. zn. 72 ICm 4249/2014

[126] Ve vztahu k věci 72 ICm 4249/2014 (o určení neúčinnosti úkonů dlužníka) vzal navrhovatel svá původní tvrzení o průtazích v doplnění ze dne 31. 7. 2023 zpět, neboť se časově překrývala s obdobím nečinnosti pokrytým rozhodnutím ve věci Bartáková I (do 29. 10. 2020). Dodal však, že další průtah spatřuje v období od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 v souvislosti s výběrem soudního poplatku za odvolání, které podali žalovaní. Odvolání totiž bylo soudu doručeno 16. 12. 2020, avšak výzva k zaplacení soudního poplatku byla učiněna až 1. 3. 2021.

[127] Kárně obviněná k věci uvedla, že před vánočními svátky 2020 a v prvních dnech roku 2021 čerpala dovolenou a po dovolené byla v období pandemie více pracovně vytížena.

[128] Kárný soud k věci uvádí, že návrhové tvrzení zcela odpovídá spisu. Zároveň se časový úsek vymezený v doplnění kárného návrhu ze dne 31. 7. 2023 týká spisu zařazeného do návrhu a spadá do celkového období nečinnosti, takže nejde o nový skutek (k pojetí skutku blíže viz část Vf. Objektivní stránka kárného provinění). Odvolání bylo krajskému soudu doručeno 16. 12. 2020, avšak referát asistenta soudkyně ke zveřejnění a rozeslání výzvy k zaplacení je datován až 1. 3. 2021. Mezitím je ve spisu pouze nedatovaný pokyn soudkyně bez čísla listu, aby asistent poplatkovou povinnost prověřil a případně vyzval odvolatele k úhradě. Výzva k úhradě soudního poplatku je přitom jednoduchým úkonem administrativního charakteru, k němuž stačí zkrácená referenční doba, jež činí v případě věci starší dvou let jeden měsíc. Kárně obviněná navíc měla s ohledem na to, že byla ohledně tohoto spisu shledána vinnou z průtahů již rozhodnutím Bartáková I, postupovat s nejvyšším možným urychlením. Proto také nelze akceptovat její obhajobu dovolenou a následnou vyšší pracovní zátěží (kárný soud k tomu též opakuje, že s dovolenými počítá už samotné vymezení referenčních dob – viz část Vc. Referenční doba pro hodnocení nečinnosti jako kárně relevantních průtahů v řízení). Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 v celkovém rozsahu měsíc a půl. 16 věc sp. zn. 72 ICm 2446/2014

Plný text rozhodnutí