11 Kss 4/2022

11 Kss 4/2022- 289 - text

pokračování 11 Kss 4/2022 - 327

ROZHODNUTÍ

Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Lukáše Trojana a JUDr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D., projednal v ústním jednání ve dnech 17. 4. 2023 a 5. 6. 2023 kárný návrh ze dne 30. 6. 2022, doručený kárnému soudu téhož dne, kárné navrhovatelky: předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 Mgr. Andrea Lomozová, sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, proti kárně obviněnému: JUDr. Martin Valehrach, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8, za přítomnosti jeho obhájce JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., advokáta, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, a rozhodl

JUDr. Martin Valehrach, nar. X, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8, se uznává vinným podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, že při výkonu své soudcovské funkce postupoval při projednávání a rozhodování věcí agendy C tak, že zaviněným porušením svých povinností podle § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve spojení s § 6 a § 100 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, způsobil v období od 26. 6. 2019 do 30. 6. 2022 nedůvodné průtahy ve vyřizování celkem 42 věcí následujících spisových značek: 1) 7 C 39/2015,

2) 7 C 192/2015,

3) 7 C 320/2015,

4) 7 C 80/2016,

5) 7 C 26/2017,

6) 7 C 134/2017,

7) 7 C 232/2017,

10) 7 C 23/2018,

11) 7 C 25/2018,

12) 7 C 75/2018,

14) 7 C 143/2018,

15) 7 C 170/2018,

17) 11 C 311/2015,

19) 26 C 210/2015,

20) 31 C 235/2013,

21) 7 C 34/2019,

22) 7 C 47/2019,

23) 7 C 53/2019,

24) 7 C 80/2019,

25) 7 C 86/2019,

26) 7 C 87/2019,

27) 7 C 99/2019,

28) 7 C 177/2019,

29) 7 C 182/2019,

30) 7 C 186/2019,

31) 7 C 206/2019,

32) 7 C 214/2019,

34) 7 C 24/2020,

39) 7 C 165/2020,

41) 7 C 173/2020,

43) 7 C 186/2020,

44) 7 C 217/2020,

47) 7 C 249/2020,

48) 7 C 13/2021,

49) 7 C 29/2021,

52) 7 C 65/2021,

53) 7 C 114/2021,

54) 7 C 133/2021,

55) 7 C 137/2021,

56) 7 C 194/2021,

61) 7 C 313/2021,

63) 7 C 72/2021, přičemž rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 18. 4. 2019 č. j. 13 Kss 5/2018-116, jež nabylo právní moci téhož dne, byl shledán vinným ze spáchání kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, spočívajícího v obdobném jednání, a bylo mu uloženo kárné opatření snížení platu o 20 % na dobu osmi měsíců, tedy v době před zahlazením dřívějšího kárného opatření zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích a za ně se mu ukládá kárné opatření odvolání z funkce soudce podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích.

[1] Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též „navrhovatelka“) podala dne 30. 6. 2022 podle § 8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudci tohoto soudu JUDr. Martinu Valehrachovi (dále též „kárně obviněný“ nebo „soudce“), datovaný týmž dnem. Obvinila jej ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), z toho, že při výkonu své soudcovské funkce postupoval při projednávání a rozhodování věcí agendy C tak, že prováděl bez ohledu na jejich účelnost typizované procesní úkony, které nesměřovaly k projednání a rozhodnutí věci bez průtahů, nevedly k účelnému a rychlému projednání a rozhodnutí věci a sledovaly oddálení samotného projednání věci. Nebral tedy v úvahu povahu věcí ve smyslu ustanovení § 114a odst. 2 písm. a), zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ani § 6 o. s. ř., podle něhož má soud postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Činil během řízení sice řadu úkonů, z hlediska rychlého projednání a rozhodnutí věci však šlo o činnost neúčelnou a nekoncentrovanou. Svým přístupem soudce podle navrhovatelky způsobil v období od 26. 6. 2019 do 8. 9. 2022 nedůvodné průtahy v celkem 63 věcech. Tvrzení navrhovatelky k jednotlivým věcem jsou podrobně rekapitulována níže v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech.

[2] Zjištění, která jsou předmětem kárného návrhu, vzešla z prověrky provedené ve dnech 14. 6. 2022 až 28. 6. 2022, jež byla zahájena na pokyn předsedkyně Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Prověrka se konkrétně zaměřila na dva okruhy věcí. Za prvé šlo o věci, které byly ke dni 1. června 2022 starší tří let a nebyly k uvedenému datu pravomocně skončeny, s důrazem na plynulost řízení před soudem prvního stupně (včetně úkonů soudu prvního stupně v odvolacím a dovolacím řízení) za poslední tři roky. Za druhé se prověrka soustředila na věci napadlé v září a říjnu roku 2019, v lednu a únoru roku 2020, v lednu a únoru roku 2021 a v lednu roku 2022, které nebyly k datu 1. června 2022 pravomocně skončeny, s důrazem na plynulost řízení před soudem prvního stupně (včetně úkonů soudu prvního stupně v odvolacím a dovolacím řízení).

[3] Počátek, trvání a konec průtahů posuzovala navrhovatelka podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018-207, věc Maxa III. Skutek tak vymezila obdobím od 26. 6. 2019 (věc č. 24 sp. zn. 7 C 80/2019) do 8. 9. 2022 (věc č. 10 sp. zn. 7 C 23/2018). Navrhovatelka provádí dle pokynů předsedkyně městského soudu pravidelné čtvrtletní prověrky ve věcech starších tří let. Ve věcech napadlých do roku 2018 tedy začala subjektivní lhůta k podání kárného návrhu běžet od 5. 1. 2022, kdy navrhovatelka zahájila pravidelnou prověrku věcí starších časových řad. Takto se navrhovatelka dozvěděla o průtazích ze čtvrtého čtvrtletí roku 2021. V případě věcí napadlých od roku 2019 počala subjektivní lhůta běžet se zahájením prověrky v červnu 2022. Do té doby navrhovatelka nebyla se spisy seznámena.

[4] Stylem práce kárně obviněného je činění úkonů pro úkony. Asistent mu spisy předkládá vždy připravené k prvnímu jednání s přichystaným referátem k nařízení jednání tak, že do tiskopisu stačí doplnit datum a hodinu jednání. Soudce přesto jednání nařídí za dva až tři měsíce, a to i ve věcech, jejichž rozsah nepřesahuje 50 listů. Kárně obviněný nenařizuje jednání obratem ani ve věcech, v nichž má od asistenta v návaznosti na odročené či zrušené jednání zcela připravený referát k nařízení jednání, takže opět postačuje doplnit pouze konkrétní datum. Na nejbližší možný termín soudce nenařizuje jednání ani u věcí starších časových řad, ač musí takové věci vyřizovat s nejvyšším urychlením. Další průtahy způsobuje tím, že nedbá § 119 odst. 1 občanského soudního řádu a jednání odročuje na neurčito, ačkoliv stranám ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů doplnily tvrzení a důkazy. Přitom by mohl odročit jednání na určitý termín za tři měsíce, což by mu umožnilo zajistit navržené důkazy.

[5] Soudce tedy odkládá rozhodnutí a způsobuje průtahy tím, že odročuje jednání na neurčito a činí ve věcech úkony, které nesměřují přímo k vyřízení věci (např. rozhoduje pouze o svědečném jako ve věci č. 53 sp. zn. 7 C 114/2021). Nařízení jednání pak oddaluje i půl roku (např. věci č. 57 sp. zn. 7 C 197/2021, č. 54 sp. zn. 7 C 133/2021 nebo č. 35 sp. zn. 7 C 36/2020), čímž se termín jednání často oddálí ještě více, a to i několikrát v jedné věci. Takový postup má velmi negativní dopad na celkovou délku řízení. Kárně obviněný zatěžoval řízení zásadními průtahy i v roce 2020, kdy v období od 20. 3. 2020 do 20. 5. 2020 nenařizoval jednání s odkazem na doporučení ministryně spravedlnosti ohledně covidu-19 č. j. MSP-15/2020-SDJ-SP/1, že jednání nemají být nařizována. Nečinný však byl i po 20. 5. 2020 a v červnu ani v červenci téměř nesoudil. Jednání přitom měl nařídit ihned po skončení nouzového stavu, jestliže tak neučinil už v jeho průběhu.

[6] Kárně obviněný způsobuje průtahy rovněž tím, že postupuje nekoncentrovaně. Například vybírá zálohy na důkazy, avšak nespojuje to s žádným dalším úkonem ve věci. Přitom by mohl nařídit jednání, předvolat strany, kterým by zároveň uložil zaplatit zálohu, a následně po 10 dnech dle potřeby předvolat také svědky či znalce. Vše lze podle navrhovatelky pohodlně učinit tak, že od referátu k jednání nemusí uplynout více než tři měsíce. Soudce však vybírá zálohu, její zaplacení případně urguje a teprve až po složení zálohy nařizuje jednání, a to s další dlouhou časovou prodlevou. Navrhovatelka dodala, že kárně obviněný byl o návrhu na osvobození od soudního poplatku schopný rozhodovat celý rok.

[7] K osobě soudce navrhovatelka uvedla, že byl do funkce jmenován 23. 4. 1992, slib složil 21. 6. 1992 a do 30. 6. 1997 působil jako soudce na občanskoprávním úseku Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též „obvodní soud“). Následně byl 1. 7. 1997 přeložen k městskému soudu a od 1. 3. 2014 se vrátil zpět na obvodní soud, nejprve formou stáže a od 1. 4. 2014 nastálo. Následně navrhovatelka rekapitulovala nápad do senátu 7 C, jemuž kárně obviněný předsedá. Soudci byla od roku 2014 přidělována výlučně agenda ochrany osobnosti s dorovnáním obecnou občanskoprávní agendou. V letech 2014, 2015 a 2016 byl nápad dorovnáván tak, aby celkový počet přidělených věcí dosáhl 84 % nápadu do občanskoprávního senátu bez specializace. K tomuto období navrhovatelka dodala, že Mgr. T. L. jako novému soudci byly dne 1. 3. 2016 přiděleny některé věci kárně obviněného, neboť v nich více než rok neučinil úkon.

[8] V roce 2017 sestával nápad kárně obviněného z věcí ochrany osobnosti (výlučná specializace) a z věcí pojišťovacích (věci o zaplacení účastníků Kooperativa pojišťovna, a.s., Allianz pojišťovna, a.s., a Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., vyjma věcí s cizím prvkem a věcí, v nichž nárok vyplývá z úrazu či jinak vzniklé újmy na zdraví) s dorovnáním do 54 % obecného nápadu. Specializace na pojišťovací věci přitom byla společná s dalšími dvěma soudními odděleními. V roce 2018 k uvedeným specializacím přibyly též věci újmy na zdraví v rozsahu 22 % s tím, že kárně obviněnému již nebyl nápad dorovnáván. Od 1. 5. 2018 do 1. 8. 2018 byl nápad zúžen na věci ochrany osobnosti. Za dané období tak soudci napadlo jen 10 věcí. Následně byl obnoven nápad pojišťovacích věcí. Od 1. 4. 2019 do konce roku 2021 byly kárně obviněnému přidělovány věci ochrany osobnosti (výlučná specializace) s dorovnáním do 90 % obecného nápadu. Od roku 2022 bylo dorovnání sníženo na 50 %, avšak přibyly žaloby pro zmatečnost a věci Cd (civilní dožádání) a Nc – občanskoprávní agenda. Zmatečnostní žaloba však nenapadla žádná, agendu Cd vyřídili asistenti a věcí Nc napadlo k 28. 6. 2022 celkem 20.

[9] Celkový nápad, jeho rozpracovanost a strukturu od roku 2019 do 28. 6. 2022 zaznamenala navrhovatelka ve dvou tabulkách: rok napadlo Vyřízeno nevyřízeno neskončeno 2019 265 288 319 364 2020 297 322 338 370 2021 318 434 221 265 2022 112 119 220 276 rok specializovaný podíl specializovaného obecný celkem 2019 56 21 % 209 265 2020 14 5 % 283 297 2021 9 3 % 309 318 2022 6 5 % 106 112

[10] Navrhovatelka připojila též přehled věcí starších tří let v senátu kárně obviněného včetně jejich podílu na celkovém počtu nevyřízených a neskončených věcí: rok nevyřízeno podíl nevyřízených neskončeno podíl neskončených 2019 49 15 % 61 17 % 2020 59 17 % 70 19 % 2021 50 23 % 61 23 % 2022 57 26 % 70 25 %

[11] Pro srovnání navrhovatelka uvedla přehledové tabulky s průměrnými údaji o nápadu, výkonnosti a věcech starších tří let ze soudních oddělení JUDr. H. S. a Mgr. A. P., které měly po celé období obecný nápad v neměnném rozsahu a s nimiž nebylo vedeno kárné řízení: rok napadlo vyřízeno nevyřízeno neskončeno 2019 293 351 228 315 2020 333 338 254 346 2021 352 432 204 294 2022 223 225 205 339 rok nevyřízeno podíl nevyřízených neskončeno podíl neskončených 2019 35 15 % 48 15 % 2020 42 16 % 53 15 % 2021 26 13 % 37 13 % 2022 35 17 % 49 14 %

[12] Přehledy doplnila navrhovatelka informací, že průměrný nápad věcí C u Obvodního soudu pro Prahu 8 je nižší než u jiných pražských obvodních soudů. Například senátu 16 C Obvodního soudu pro Prahu 5, který měl v daném období plný obecný občanskoprávní nápad, napadlo za rok 2019 celkem 464 věcí, za rok 2020 celkem 616 věcí, za rok 2021 celkem 429 věcí a od ledna do května 2022 celkem 178 věcí.

[13] Z uvedených přehledů dle navrhovatelky vyplývá, že soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 obecně nejsou přetěžováni. Kárně obviněný pak měl nápad oproti obecnému občanskoprávnímu nižší i v rámci Obvodního soudu pro Prahu 8 – za celé žalované období o 10 %, od roku 2022 dokonce o 50 %. Podíl specializované agendy byl zároveň zvláště od roku 2020 nízký. Soudce tedy nebyl zatížen více než ostatní soudci, přesto ve vymezeném období oproti průměru končil cca o 17 % méně věcí. Alarmující je množství a vývoj neskončených věcí starších časových řad. Zatímco u ostatních senátů se počet nevyřízených i pravomocně neskončených věcí starších tří let dlouhodobě pohybuje okolo 15 %, v senátu kárně obviněného za sledované období stabilně výrazně roste (z 15 % v roce 2019 na 26 % v současnosti). Stav senátu se nezlepšil ani v návaznosti na výrazné snížení nápadu v roce 2022.

[14] Kárný soud kárně obviněnému v minulosti už dvakrát uložil kárné opatření. Nejprve rozhodnutím ze dne 8. 12. 2016 č. j. 16 Kss 3/2016-108, věc Valehrach I, shledal průtahy ve 244 řízeních a uložil za ně soudci kárné opatření snížení platu o 10 % na šest měsíců. Následně rozhodnutím ze dne 18. 4. 2019 č. j. 13 Kss 5/2018-116, věc Valehrach II, schválil dohodu o vině ohledně průtahů ve 152 řízeních a kárném opatření snížení platu o 20 % na osm měsíců. Navrhovatelka poukázala i na to, že nepřiměřenou délkou řízení u kárně obviněného dochází k vyplácení zadostiučinění účastníkům řízení, často ve vysokých částkách – uvedla příklady 10 takových věcí, z nichž v 8 byla účastníkům celkem vyplacena částka přibližně 440 tisíc Kč.

[15] Soudce byl na svoji povinnost postupovat v řízení plynule upozorňován. Konkrétně jej vedení soudu vyzývalo, aby ve věcech včas nařizoval jednání či jednání neodročoval na neurčito. Jeho pracovní aktivita se o něco zvýšila, avšak jeho úkony přesto nesměřují přímo k projednání věci, čímž znovu dochází ke vzniku průtahů. Kárně obviněný přitom měl problémy s řádným výkonem funkce v podstatě už od přeřazení na obvodní soud dne 1. 3. 2014. Jmenovitě navrhovatelka odkázala na věc č. 10 sp. zn. 31 C 138/2013, v níž shledal kárný soud v rozhodnutí Valehrach I průtahy od června 2014 do 1. 3. 2016. Zlepšení nenastalo ani v návaznosti na výrazné omezení nápadu na čtvrt roku od května 2018, a proto následoval další kárný návrh. Soudce však v průtazích i nadále pokračuje, a to i přes nižší nápad věcí. Navrhovatelka zopakovala, že stav senátu kárně obviněného se zhoršoval i v roce 2022, kdy měl nápad snížený na polovinu.

[16] Ze spisů je patrná dlouhodobá a neměnící se tendence kárně obviněného odkládat meritorní rozhodnutí. Nečinností, nedůvodným odročováním věcí na neurčito, nařizováním a odročováním jednání na nepřiměřeně dlouhé termíny či zbytečnými úkony prodlužuje řízení často i o několik let. Průtahy přitom kárně obviněný řetězí, takže i kratší období nečinnosti na sebe plynule navazují. Soudce zatěžuje průtahy i věci se zvýšeným zájmem na rychlosti projednání (např. náhrady újmy na zdraví či dlouho probíhající řízení). Vedení soudu opakovaně nabízelo pomocnou ruku, ale kárně obviněný projevil snahu o zlepšení stavu pouze v průběhu kárných řízení, pak opět polevil. Navrhovatelka tak má za to, že již nelze očekávat, že by mohlo dojít k nápravě, a proto navrhla, aby kárný soud odvolal kárně obviněného z funkce soudce.

[17] Navrhovatelka kárnému soudu navrhla provedení těchto důkazů k prokázání svých tvrzení: A. zpráva o kontrole senátu soudce JUDr. Valehracha ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. 40 Spr 1577/2022, B. výpis jednacího kalendáře soudce, C. spis kárného senátu NSS sp. zn. 16 Kss 3/2016, D. spis kárného senátu NSS sp. zn. 13 Kss 5/2018, E. spisy uvedené v petitu návrhu (spisy s tvrzenými průtahy, ve věcech č. 1 až 63), F. relevantní části rozvrhů práce za roky 2019 až 2022, G. výpisy o nápadu věcí ze systému ISAS, v případě spornosti, H. výpisy o pohybu spisu ze systému ISAS, v případě spornosti. II. Vyjádření kárně obviněného a jednání mezi stranami

[18] Předseda kárného senátu zaslal kárně obviněnému návrh na zahájení řízení a poučil jej o jeho právech podle § 12 a 13 kárného zákona.

[19] Kárně obviněný ve svém vyjádření ze dne 19. 8. 2022 uvedl, že zjištění z prověrky ze dnů 14. až 28. 6. 2022 s ním nebyla projednána, nýbrž mu bylo pouze den před plánovanou čtrnáctidenní dovolenou sděleno, že navrhovatelka podává kárný návrh. S odkazem na konstatování navrhovatelky, že ve věcech starších tří let pravidelně provádí čtvrtletní prověrky, kárně obviněný pokračoval, že u řady věcí uplynula subjektivní lhůta k podání návrhu. Na příkladu věci č. 28 sp. zn. 7 C 177/2019 demonstroval, že pokud poslední prověrka byla skutečně zahájena 14. 6. 2022, měla být daná věc předmětem prověrky už 14. 12. 2021, kdy spis již byl tzv. tříročák. Jestliže by prověrka trvala obdobně dlouho jako v červnu 2022, měla by skončit 28. 12. 2022, takže dne 30. 6. 2022 by byl návrh podán již po uplynutí subjektivní lhůty. Z dalších, v nichž se navrhovatelka mohla o průtazích dozvědět dříve než v červnu 2022, uvedl například věci č. 2, 7, 11, 15, 19, 20, 23 a 24.

[20] Dále kárně obviněný podotkl, že v návrhu je mu vytýkáno především to, že v daných časových úsecích nenařizoval ústní jednání. Návrh však již nezmiňuje, jak věc při nařízeném jednání proběhla či jak byla skončena. Navrhovatelka zcela opomíjí, v kolika případech zasáhl nadřízený soud zrušením či změnou rozhodnutí. Dle soudce je přitom takových případů minimum. Celkovou délku řízení přitom může prodloužit výrazně více, pokud je jednání nařízeno rychle (až zbrkle) a vydané rozhodnutí je následně zrušeno. K navrhovatelkou předloženému kalendáři jednacích dnů kárně obviněný podotkl, že i kdyby všechny volné časy zaplnil jednáními ve věcech, v nichž mu jsou vytýkány průtahy, stále by zbyly věci, v nichž by bylo možné přepjatě formalisticky tvrdit průtahy. Dodal, že navrhovatelka v četných případech nezohlednila, že čerpal dovolenou či indispoziční volno, případně byl v pracovní neschopnosti. Své úvodní vyjádření kárně obviněný uzavřel tím, že dle jeho názoru není řada skutků kárným proviněním, bez možnosti věc projednat spis po spisu s navrhovatelkou však nemůže předem sdělit své stanovisko, nicméně je ochotný jednat o možnosti dohody o vině a kárném opatření.

[21] Kárně obviněný kárnému soudu navrhl provedení důkazu: I. spisy v jednotlivých věcech, v nichž je dovozováno kárné provinění (tj. důkaz E).

[22] Mezi stranami proběhlo dne 9. 9. 2022 jednání, o němž kárný soud obdržel dne 14. 9. 2022 zprávu od kárně obviněného, respektive dne 19. 9. 2022 od navrhovatelky. Na jednání se strany dohodly, že navrhovatelka umožní obhájci kárně obviněného studium spisů. Navrhovatelka doplnila, že obhájci vysvětlila, že u věci č. 28 sp. zn. 7 C 177/2019 k prekluzi (uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu) nedošlo. Věc totiž bude pravidelným čtvrtletním kontrolám podléhat až od září 2022, takže správě soudu byla poprvé předložena až v rámci mimořádné prověrky v červnu 2022. Subjektivní lhůta neuplynula ani u dalších skutků uvedených ve vyjádření kárně obviněného, neboť byly ke kontrole předloženy až 3. 1. 2022, nikoliv v polovině prosince 2021.

[23] Kárně obviněný následně zaslal kárnému soudu dne 7. 11. 2022 na vědomí vyjádření pro navrhovatelku, v němž se podrobně vyjádřil k jednotlivým spisům. Konkrétní tvrzení kárný soud rekapituluje v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. V obecnosti kárně obviněný uvedl, že skutečnost, že za průtahy bude považována i nečinnost soudce kratší než tři měsíce, byla soudcům veřejně sdělena až na poradě dne 22. 6. 2022. Jelikož se v případě kárně obviněného jedná o průtahy vesměs do tohoto data, vychází z toho, že sdělení není retroaktivní. Pokud se přitom řádně zohlední trvání nouzových stavů, dovolené, nemoci či indispoziční volna a doby, kdy nebyla volná jednací místnost, vypadává 33 věcí, v nichž kárně obviněný úkony směřující k nařízení jednání činil nejpozději do tří měsíců. Ze spisů zároveň plyne, že soudce si lhůtu tří měsíců hlídal a nařizoval jednání v průměru cca dva a půl měsíce od obdržení připraveného referátu. Dále kárně obviněný konstatoval, že údajné průtahy v období předcházejícím šest měsíců před podáním návrhu jsou prekludované. Průtahy v senátu soudce totiž byly kontrolovány minimálně od ledna 2020 každý měsíc. Prekluze se týká vesměs spisů, v nichž jsou shledávány průtahy pro nečinnost kratší než tři měsíce. S ohledem na uvedené kárně obviněný podotkl, že dohoda je možná pouze v případě, že navrhovatelka ustoupí z kárného opatření odvolání z funkce soudce. Zároveň dodal, že přinejmenším v dalších 10 případech popis v návrhu neodpovídá přesně obsahu spisů či je nutné doplnit další okolnosti.

[24] Navrhovatelka reagovala vyjádřením ze dne 10. 11. 2022, v němž uvedla, že soudci byli na poradách opakovaně informováni o tom, že dle dokumentu „Úkoly pro předsedy Obvodních soudů pro Prahu 1-10 pro rok 2021“ musejí předsedové soudů podávat zprávu mj. o tom, ve kterých věcech v agendě C nečinili soudci po dobu delší dvou měsíců koncentrované úkony směřující ke skončení věci. Informace byla opakována k dotazu kárně obviněného též na poradě 2. 3. 2022, soudci byli rovněž dlouhodobě upozorňováni na rozhodnutí kárného soudu ve věci Maxa III. Navrhovatelka při vymezování referenčních dob vyšla právě z tohoto rozhodnutí. Věci, v nichž byl kárně obviněný nečinný méně než tři měsíce, jsou předmětem návrhu proto, že jde o věci starších časových řad, v nichž bylo zapotřebí činit jednoduché, administrativní úkony. K otázce prekluze navrhovatelka zopakovala, že kontrolám podléhaly pouze spisy starší tří let a v žádném případě nebyly spisy soudce kontrolovány každý měsíc. Následně se navrhovatelka vyjádřila ke konkrétním věcem, v nichž podle kárně obviněného neodpovídá popis v návrhu obsahu spisu. Návrh zúžila pouze o průtah v období od 7. 6. 2022 do 13. 9. 2022 u věci č. 14 sp. zn. 7 C 143/2018. Další konkrétní argumentaci kárný soud shrne v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech.

[25] Navrhovatelka se svým vyjádřením předložila tyto důkazy: J. dokument „Úkoly pro předsedy Obvodních soudů pro Prahu 1-10 pro rok 2021“, K. zápis z porady dne 2. 3. 2022. III. Další průběh řízení

[26] Jelikož z další komunikace stran bylo zjevné, že jednání nespěje ke sjednání dohody, kárný soud navrhovatelku na konci ledna 2023 vyzval k předložení spisů věcí, jež jsou předmětem kárného návrhu. Navrhovatelka spisy předložila v první polovině února 2023.

[27] Kárný soud si kromě již uvedených důkazů dále vyžádal: L. vyjádření soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 8 k osobě kárně obviněného, M. vyjádření odvolacích senátů Městského soudu v Praze k rozhodovací činnosti kárně obviněného, N. absenční karty kárně obviněného za roky 2019, 2020, 2021 a 2022, O. tabulky o výkonnosti a stavu agendy v letech 2019 až 2023 v případě kárně obviněného i dalších soudců civilního úseku Obvodního soudu pro Prahu 8, P. osobní spis kárně obviněného soudce.

[28] V průběhu řízení kárně obviněný do spisu zaslal (bez specifikace, zda jde o jeho důkazní návrhy): Q. sdělení žalobkyně ve věci 7 C 99/2019 (č. 27), z 9. 3. 2023, R. sdělení žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, ve věci 7 C 171/2018 (č. 16), z 10. 3. 2023, S. sdělení žalobce, resp. jeho práv. zástupce, ve věci 7 C 60/2021 (č. 51), z 5. 4. 2023. IV. Ústní jednání a průběh řízení mezi jednáními IVa. První ústní jednání dne 17. 4. 2023

[29] Ústního jednání dne 17. 4. 2023 se zúčastnila kárná navrhovatelka a kárně obviněný se svým obhájcem. Kárný soud nejprve vyhlásil usnesení, kterým zamítl procesní návrh kárně obviněného na přerušení řízení v reakci na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Grosam proti České republice z 23. 6. 2022, stížnost č. 19750/13, jímž byl zpochybněn soulad české právní úpravy kárného řízení s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Kárný soud usnesení odůvodnil tak, že kárný zákon prošel opakovaně testem ústavnosti ze strany Ústavního soudu – nálezy sp. zn. Pl. ÚS 38/09 (N 136/62 SbNU 145; 269/2011 Sb.) a Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.). Rozsudek Grosam není konečný, vláda podala včasnou žádost o postoupení věci velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, příslušný výbor žádosti vyhověl, rozsudek proto bude ze strany velkého senátu ještě přezkoumán. Na kárné řízení se soudci krom toho nosné důvody rozsudku Grosam nedopadají (bylo by možno jím argumentovat nanejvýš v kárném řízení se soudními exekutory). Dlužno dodat, že velký senát Evropského soudu pro lidská práva stížnost ve věci Grosam vskutku jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou (viz rozsudek Grosam proti České republice z 1. 6. 2023, velký senát, stížnost č. 19750/13), čímž byl původní rozsudek Grosam z 23. 6. 2022 odklizen.

[30] Na úvod jednání navrhovatelka především upřesnila, že vytýkané období nečinnosti končí dnem podání kárného návrhu, resp. dnem zahájení kárného řízení, tj. 30. 6. 2022. Pokud u některých spisů (např. u věci č. 10) uvedla pozdější datum, šlo jen o kontextuální tvrzení o tom, na jak vzdálenou dobu soudce odložil procesní úkon (nařídil jednání), aniž by tím navrhovatelka chtěla učinit předmětem kárného řízení další skutek – období nečinnosti od 1. 7. 2022.

[31] Následně, před zahájením dokazování, předseda kárného senátu poučil kárně obviněného o jeho právech a požádal ho o stručné úvodní stanovisko ve smyslu § 206a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Kárně obviněný prohlásil, že se cítí nevinen, přičemž strany konstatovaly, že nevidí prostor pro uzavření dohody o vině a kárném opatření. Shodně však prohlásily, že údaje uvedené v soudních spisech, které jsou předmětem návrhu (důkaz E), považují za nesporné. Spisy byly při jednání k dispozici a předseda kárného senátu s odkazem na to, že je jejich obsah mezi stranami nesporný, konstatoval v průběhu jejich provedení k důkazu.

[32] V rámci výslechu kárně obviněný vypověděl, že soudí už od roku 1986, nikoliv až od roku 1992. Od nástupu též radil kolegům a školil mnohé čekatele. Od roku 1997 pak soudil agendu ochrany osobnosti na městském soudu, kde setrval 17 let, přičemž míval i dvakrát vyšší nápad než ostatní soudci. Poznamenal též, že pro agendu ochrany osobnosti získal i řadu dalších kolegů. V osobní rovině poznamenal, že po smrti otce v roce 2010 se musel intenzivně starat o matku, která měla ke konci života velké zdravotní obtíže a zemřela během vytýkaného období. Ani přes tyto okolnosti však nebyl jeho výkon v porovnání s dalšími soudci nejhorší. Kárně obviněný poukázal též na to, že měl v říjnu 2020 covid-19 s těžším průběhem a následně se potýkal s problémy se srdcem.

[33] K průtahům konkrétně uvedl, že navrhovatelka v řadě případů nezohlednila dovolenou, indispoziční volno nebo dobu, kdy u sebe měla spis asistentka. K tomu, že nenařizoval jednání na nejbližší možný termín, poznamenal, že za svou dlouholetou praxi již má osvědčený systém, jakým způsobem volit termíny pro nařízení jednání. Pozastavil se také nad tím, že po jeho přeložení na Obvodní soud pro Prahu 8 nebylo vůbec dodrženo to, co měl s vedením domluveno ohledně nápadu či pomocného personálu. V současné době, kdy již má vyřešenou osobní (rodinnou) situaci, kárně obviněný pracuje každý den dvě až tři hodiny přesčas.

[34] Soudce dále poznamenal, že jeho soudní oddělení podléhalo permanentním kontrolám ze strany vedení soudu, takže má za to, že u řady věcí uplynula šestiměsíční subjektivní lhůta. K prokázání svého tvrzení navrhl provedení následujících důkazů: T. výslech Mgr. Jiřího Lochmana, bývalého místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 8 pro věci občanskoprávní, U. výslech JUDr. Michala Vacka, bývalého předsedy Obvodního soudu pro Prahu 8, V. výslech Mgr. Martina Slováčka, bývalého předsedy Obvodního soudu pro Prahu 8, W. výslech JUDr. Ing. Tomáše Kubce, současného místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 8 pro věci občanskoprávní, X. výslech K. K., rejstříkové vedoucí kárně obviněného, Y. výpisy ze systému ISAS o přístupech k elektronickým spisům, které jsou předmětem návrhu, za období od poloviny roku 2019 do poloviny roku 2022 (tj. důkaz H).

[35] Na dotaz předsedy senátu, proč důkazy nenavrhl dříve, kárně obviněný odpověděl, že doufal v uzavření dohody. O výpisy ze systému ISAS pak soudce žádal týden před jednáním, ale příslušný pracovník soudu mu je odmítl poskytnout. K dotazu na pomocný personál kárně obviněný uvedl, že má půl asistentky s tím, že poslední dvě, které u něj působily přibližně po dobu vytýkaného období, hodnotí jako výborné. Asistentka přitom u něj dělá veškeré úkony kromě přípravy konceptů rozhodnutí. Svůj pracovní režim popsal kárně obviněný tak, že vždy docházel na soud a práci z domova nikdy nevyužil. K možnosti čerpání indispozičního volna strany vysvětlily, že lze čerpat pět dnů ročně a není nutné cokoliv zdůvodňovat.

[36] Z listinných důkazů kárný soud provedl zprávu o kontrole senátu kárně obviněného z 28. 6. 2022 (důkaz A), k níž navrhovatelka na dotaz předsedy kárného senátu upřesnila, že probíhaly též pravidelné čtvrtletní kontroly věcí starších tří let. Dále kárný soud provedl dokument „Úkoly pro předsedy obvodních soudů pro Prahu 1-10 pro rok 2021“ (důkaz J), z nějž dle navrhovatelky plyne právě to, že pravidelné kontroly probíhaly vždy na začátku kvartálu. Následoval zápis z porady Obvodního soudu pro Prahu 8 konané 2. 3. 2022 (důkaz K), absenční karty kárně obviněného za roky 2019 až 2022 (důkaz N) a relevantní části rozvrhů práce Obvodního soudu pro Prahu 8 za roky 2019 až 2022 (důkaz F).

[37] K dále provedeným výkonnostním přehledům od května 2020 do března 2023 (důkaz O) předseda kárného soudu upřesnil, že v takovém rozsahu jsou údaje o výkonnosti dostatečné, avšak údaje za dřívější období do dubna 2020 včetně dodala navrhovatelka ve formátu, který ze strany kárného soudu nelze provést. Kárně obviněný k výkonnostním tabulkám poznamenal, že je z nich zjevné, že vyřizuje více věcí, než mu napadne, a nedodělky postupně snižuje. Předseda kárného senátu následně požádal navrhovatelku o vyjádření k tomu, že podle přehledů je u Obvodního soudu pro Prahu 8 několik soudců, kteří mají srovnatelné či horší problémy než kárně obviněný. Navrhovatelka k tomu objasnila, že jedna z daných soudkyň rezignovala k 31. 3. 2023, další soudci buď již byli kárným soudem shledáni vinnými a v jejich práci došlo ke zlepšení, nebo v jejich odděleních byly provedeny či budou provedeny důkladné prověrky. K poměrům u Obvodního soudu pro Prahu 8 navrhovatelka dále uvedla, že délku řízení má druhou nejhorší z pražských obvodních soudů a dříve měl nápad v průměru o něco nižší než jiné pražské obvodní soudy, ale nyní už je nápad srovnatelný.

[38] Kárný soud pokračoval v dokazování spisy kárného soudu ve věcech Valehrach I a Valehrach II (důkazy C a D), vyjádřeními odvolacích senátů městského soudu k rozhodovací činnosti kárně obviněného (důkaz M), vyjádřením soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 8 k osobě kárně obviněného (důkaz L) a osobním spisem kárně obviněného (důkaz P). K posledně uvedenému důkazu předseda kárného senátu upřesnil, že obsahuje též výtku ze dne 10. 7. 2015 za průtahy v řízení v 37 věcech, kterou kárně obviněnému udělil tehdejší místopředseda soudu Mgr. Jiří Lochman.

[39] Další důkazní návrhy ze strany navrhovatelky kárný soud neprovedl, neboť nemohly více přispět k objasnění věci. V zásadě v nich jsou totiž obsaženy informace, které vyplývají už z dalších důkazů, a skutkový stav věci lze spolehlivě objasnit i bez nich, takže je kárný soud hodnotil jako nadbytečné. Výpis z jednacího kalendáře soudce (důkaz B) neprováděl pro nesrozumitelnost sestavy, resp. pro nadbytečnost, neboť data jednání jsou patrná z jednotlivých spisů. Výpisy o pohybu spisů ze systému ISAS (důkaz H) si pak kárný soud vyžádal od navrhovatelky až na jednání, neboť až na jednání tuto otázku kárně obviněný učinil spornou a navrhl k ní provedení důkazu (viz důkaz Y). V případě dokumentů výše označených jako Q, R a S kárně obviněný upřesnil, že se nejedná o důkazní návrhy, nýbrž o listiny, které byly kárnému soudu zaslány omylem.

[40] Navrhovatelka a kárně obviněný na jednání předložili následující důkazy a navrhli jejich provedení: Z. Z1–17: 17 svazků o prověrkách civilních věcí vyšších časových řad – věci starší 3, 5, 7 let, vždy ke konci kvartálu od r. 2019 do I. Q. r. 2023 a Z18 – 1 svazek prověrky opatrovnických věcí vyšších časových řad, AA. 16 stran e-mailů adresovaných vedením Obvodního soudu pro Prahu 8 kárně obviněnému: AA1. 7. 1. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA2. 7. 1. 2020 „A ještě…“, AA3. 3. 2. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA4. 7. 2. 2020 odpověď na e-mail z 3. 2. 2020, AA5. 2. 9. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA6. 1. 10. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA7. 2. 11. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA8. 18. 11. 2020 „Průtahové spisy“, AA9. 4. 12. 2020 „Pravděpodobné průtahy“, AA10. 1. 6. 2021 „Pravděpodobné průtahy“, AA11. 2. 8. 2021 „Pravděpodobné průtahy“, AA12. 16. 2. 2022 „věci u soudce“.

[41] Předseda kárného senátu následně po krátké poradě konstatoval, že kárný soud musí předložené listiny a další důkazní návrhy analyzovat, aby zjistil, zda je pro posouzení věci potřebné je provádět, resp. zda je potřebné předvolávat svědky navržené kárně obviněným. Navrhovatelce proto uložil, aby předložila výpisy o pohybu spisů ze systému ISAS (důkaz H) a zaslala je též kárně obviněnému. Jednání pak bylo za účelem případného provedení dalších důkazů odročeno na 5. 6. 2023. Strany vzaly termín i čas jednání na vědomí, takže je kárný soud již neobesílal. IVb. Průběh řízení mezi jednáními

[42] Po prvním ústním jednání kárný soud přeposlal stranám listiny předložené na jednání a přípisem ze dne 19. 4. 2023 je vyzval, aby se s ohledem na nově navržené důkazy vyjádřily k otázce zachování lhůty pro podání kárného návrhu.

[43] Dne 27. 4. 2023 doručila navrhovatelka kárnému soudu vyjádření, v němž uvedla, že všechny spisy starších časových řad začaly být fyzicky kontrolovány až po jejím nástupu do funkce předsedkyně obvodního soudu v červenci 2021. První úplná kontrola pak proběhla až ke dni 31. 12. 2021. Do té doby místopředseda obvodního soudu spisy kontroloval pouze na základě pohybů v ISAS a fyzicky mu byly předkládány pouze některé. Tomu podle navrhovatelky odpovídají i přehledy s pohyby spisů, v nichž poukázala zejm. na kontrolu v termínu od 3. 1. 2022 do 4. 1. 2022. Ve výjimečných případech si spisy nechávala ke kontrole předložit také navrhovatelka, pak je u pohybu uvedeno její jméno (např. u věci č. 14 sp. zn. 7 C 143/2018 ze dne 4. 1. 2023). Spisy s rokem nápadu 2019 byly místopředsedovi předkládány 31. 3. 2022, ale pouze do sp. zn. 7 C 47/2019. Spis 7 C 53/2019 již v březnu 2022 kontrolován nebyl, a to s ohledem na nápad věci k 4. 4. 2019. Mladší spisy místopředsedům či navrhovatelce soudu předkládány nebyly.

[44] Následně se navrhovatelka vyjádřila k některým tvrzením kárně obviněného z ústního jednání. Poukázala na to, že v roce 2019 trvalo civilní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 v průměru skoro nejdéle ze všech okresních soudů v republice (327 dnů), ačkoliv byl nápad věcí v agendě C podprůměrný. Kárně obviněnému konkrétně napadlo za celý rok 273 věcí (22,75 měsíčně). Soudci obvodního soudu proto podle navrhovatelky nejsou a nebyli počtem napadlých věcí přetěžováni. V roce 2021 pak měl obvodní soud druhý nejvyšší počet nedodělků. Špatnou situaci nelze svádět na vysoké zůstatky z minulých let nebo na extrémní zatížení pražských soudů. Obvodní soud pro Prahu 5 byl totiž v roce 2020 vyhodnocen jako nejrychlejší, ačkoliv se u něj v daném období pohyboval průměrný nápad v agendě C lehce nad 40 věcmi měsíčně (tj. výrazně vyšší nápad než u soudu navrhovatelky).

[45] Tvrzení kárně obviněného z ústního jednání, že byl dlouhodobě přetížen už v rámci svého působení u městského soudu a že projevil vysoké pracovní nasazení v období „covidu“, podle navrhovatelky neodpovídají skutečnosti. Dle informací od městského soudu totiž kárně obviněný byl v souvislosti s nástupy nových kolegů zvýhodňován, což se projevovalo rovněž v jeho nápadu. Ke „covidu“ navrhovatelka konstatovala, že jím soudce zakrýval své dlouhotrvající průtahy, neboť spisy lhůtoval s odkazem na doporučení ministryně a nepracoval s nimi bezprostředně ani po skončení nouzových stavů. Navrhovatelka též zopakovala, že jako předsedkyně obvodního soudu kontroluje všechny soudce a kárnou žalobu podává jen v případě nejzávažnějších porušení povinností soudců dle zásady ultima ratio. U kárně obviněného se přitom styl práce nezlepšil a stále u něj docházelo k závažným průtahům, což vedlo navrhovatelku k podání kárné žaloby.

[46] K e-mailům předloženým kárně obviněným při jednání (důkaz AA) navrhovatelka podotkla, že jde pouze o výpis spisů ze systému ISAS, které byly déle bez pohybu. Nešlo tedy ani o fyzickou kontrolu spisů, ani o zjištění průtahů. Ke zprávám o prověrkách (důkaz Z) poukázala navrhovatelka zejména na způsob provedení prověrek, přičemž až do prověrky k datu 31. 12. 2021 byly prověrky prováděny zčásti fyzickou kontrolou spisů a zčásti elektronicky prostřednictvím funkce pohyb spisu v ISAS. Takovým postupem byly zjištěny pouze absolutní průtahy, a to pouze pokud nedošlo k nějakému přepisu v pohybu spisu. Podrobnější fyzické kontroly začaly až po intervenci městského soudu v roce 2021. Ve spisech kárně obviněného byly průtahy shledávány opakovaně a byť na ně byl upozorňován a vyzýván k jejich odstranění, ke zlepšení práce nedošlo. Podle navrhovatelky se soudce dopouštěl průtahů i po podání kárného návrhu (např. ve věci č. 27 sp. zn. 7 C 99/2019). Navrhovatelka uzavřela, že je jí velice líto, že s velkým množstvím soudců obvodního soudu bylo či je vedeno kárné řízení, nicméně návrhy nebyly nikdy bezdůvodné a navrhovatelka nemůže rezignovat na svou dohledovou povinnost.

[47] Navrhovatelka předložila či označila dodatečné (výše neuvedené) důkazy: BB. relevantní části výročních statistických zpráv o českém soudnictví od Ministerstva spravedlnosti za roky 2019, 2020 a 2021, CC. zpráva dozorčí úřednice městského soudu ze dne 26. 4. 2023 sp. zn. Spr 1776/2022, DD. relevantní části rozvrhů práce městského soudu za roky 2009, 2010 a 2014, EE. kontrola civilních věcí starších 5 let ze dne 11. 6. 2021 sp. zn. 40 Spr 1171/2020, včetně pomocných materiálů („Odroky a průtahy v 7 C pro COVID“), FF. zpráva ze dne 11. 10. 2021 sp. zn. 40 Spr 1171/2020.

[48] Kárně obviněný v doplnění stanoviska, které kárnému soudu doručil dne 5. 5. 2023, poukázal na to, že vedení obvodního soudu byla dle výpisů z ISAS (důkaz H, resp. Y) opakovaně předkládána výrazná většina spisů, které jsou předmětem kárného návrhu. Spisy byly podle soudce zároveň předkládány častěji, než je zaznamenáno v systému ISAS, přičemž ve výpisech některé údaje o předložení spisů chybí (zejména u spisů předložených ke čtvrtletní kontrole v červnu 2022). Podle kárně obviněného lze tedy shrnout, že vedení městského soudu mělo o všech spisech kárně obviněného pravidelně přehled.

[49] Soudce dále upozornil na rozhodnutí kárného soudu ze dne 30. 11. 2020 č. j. 11 Kss 4/2020-185, ve věci Jaroš, jímž kárný soud uložil jinému soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 za téměř shodný počet věcí zatížených průtahy kárné opatření snížení platu o 5 % na dvanáct měsíců, ač bylo navrhováno snížení o 15 % na osm měsíců. Podle kárně obviněného není příčinnou některých průtahů jeho nečinnost, ale nesprávně nastavený rozvrh práce. O jeho systematické práci svědčí to, že od začátku období vymezeného návrhem, snížil množství neskončených věcí o více než polovinu, a to, že z výstupů z ISAS vyplývá, že v době tvrzené nečinnosti se spisy pracoval, přičemž činil i neformální úkony, které nebyly zaznamenávány. Od podání kárného návrhu pak soudce skončil 23 věcí pravomocně a osm nepravomocně. V 19 dalších se buď čeká na znalecký posudek, nebo je řízení přerušeno. Úkony kárně obviněný činí i v ostatních 12 věcech.

[50] Kárně obviněný uzavřel, že považuje za prokázané, že průtahy vzniklé před 31. 12. 2021 jsou prekludované, což plyne z e-mailové korespondence s místopředsedou (důkaz AA), z výsledků čtvrtletních kontrol (důkaz Z) a z výpisů ze systému ISAS (důkaz H, resp. Y).

[51] Na vyjádření kárně obviněného reagovala kárná navrhovatelka duplikou ze dne 1. 6. 2023. Z procesní opatrnosti „vzala zpět“ část návrhu u věci č. 33 sp. zn. 7 C 7/2020 stran období od 14. 7. 2020 do 23. 4. 2021, věci č. 34 sp. zn. 7 C 24/2020 stran období od 3. 6. 2020 do 5. 3. 2021 a u věci č. 35 sp. zn. 7 C 36/2020 stran období od 14. 5. 2020 do 25. 2. 2021, neboť tyto spisy jí byly předloženy dne 1. 7. 2021, takže nelze vyloučit pochybnosti o zachování lhůty k podání kárného návrhu u těchto věcí a období. IVc. Druhé ústní jednání dne 5. 6. 2023

[52] Pokračování v odročeném jednání dne 5. 6. 2023 se konalo za přítomnosti všech stran a obhájce. Kárný soud k námitce prekluze provedl důkazy výslechem svědků místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Ing. Tomáše Kubce (důkaz W) a vedoucí kanceláře (rejstříku) 7 C kárně obviněného K. K. (důkaz X). Provedl také listinné důkazy Z – svazky o prověrkách civilních věcí vyšších časových řad ke konci kvartálu od r. 2019 do prvního kvartálu r. 2023 a svazek prověrky opatrovnických věcí vyšších časových řad, důkaz AA – e-maily adresované vedením Obvodního soudu pro Prahu 8 (místopředsedou Kubcem, v jednom případě kárnou navrhovatelkou) kárně obviněnému, důkaz Y, resp. H – výpisy ze systému ISAS o přístupech k elektronickým spisům, které jsou předmětem návrhu, za období od poloviny roku 2019 do poloviny roku 2022, důkaz EE (kontrola civilních věcí starších 5 let ze dne 11. 6. 2021 sp. zn. 40 Spr 1171/2020, včetně pomocných materiálů – „odroky a průtahy v 7 C pro COVID“), a důkaz FF (zpráva ze dne 11. 10. 2021 sp. zn. 40 Spr 1171/2020).

[53] Svědci v zásadě vypověděli, že oddělení kárně obviněného podléhalo pravidelným kontrolám ze strany vedení soudu, hloubkovým včetně fyzického předložení spisů ve čtvrtletních intervalech. Krom toho místopředseda soudu Kubec pravidelně soudce informoval e-mailem o tom, co se může jevit jako průtahové jen na základě pohybu spisu v ISAS. Potvrdili tak v podstatě to, co konkrétně vyplývalo z e-mailové korespondence s místopředsedou obvodního soudu (důkaz AA) a z výsledků čtvrtletních kontrol (důkaz Z).

[54] Ostatním důkazním návrhům nevyhověl. Výslechy dalšími svědky (důkazní návrhy T, U a V) k okolnosti tvrzené prekluze neprovedl proto, že již nemohly do věci přinést více poznatků, než jaké vyplynuly z jiných provedených důkazů (kontroly prováděl po celé vytýkané období místopředseda soudu Kubec, ostatní funkcionáři – Lochmann, Slováček, Vacek, působili u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve vytýkaném období krátce, resp. dříve). Kárný soud pro nadbytečnost neprovedl ani důkaz G výpisem o nápadu věcí ze systému ISAS, neboť tento důkaz byl navržen pro případ spornosti. Údaje o nápadu věcí soudce přitom vyplývají z výkonnostních tabulek, tedy z důkazu O, přičemž jejich obsah nikdo nerozporoval. Pro časovou irelevanci či nadbytečnost neprovedl důkazy předložené kárnou navrhovatelkou (důkazy BB, CC a DD).

[55] Ve svých závěrečných řečech strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Navrhovatelka navrhla odvolání z funkce soudce, obhajoba navrhla zproštění návrhu, případně, bude-li shledána vina, kárné opatření mírnější než odvolání z funkce soudce. V. Posouzení kárného soudu Va. Lhůta pro podání návrhu

[56] Dle § 9 odst. 1 kárného zákona musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu; nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění.

[57] Kárně obviněný zpochybnil zachování šestiměsíční subjektivní lhůty. Zjednodušeně řečeno tvrdil, že jeho soudní oddělení podléhalo takřka stálé kontrole, a proto vedení obvodního soudu muselo mít dostatečný přehled o jeho spisech a o nečinnosti, jež je mu vytýkána v kárném návrhu. Soudce namítal, že subjektivní lhůta nebyla dodržena ve vztahu k období před 31. 12. 2021, což dle jeho názoru plyne z e-mailové korespondence s místopředsedou (důkaz AA), z výsledků čtvrtletních kontrol (důkaz Z) a z výpisů ze systému ISAS (důkaz H, resp. Y), jak uvedl ve svém doplnění stanoviska z 5. 5. 2023.

[58] Kárný soud předesílá, že kárná judikatura považuje nečinnost při vyřizování spisů za delikt trvající. To znamená, že kárně obviněného soudce lze postihnout i za průtahy předcházející počátku objektivní lhůty, pokud nečinnost soudce, která započala před začátkem objektivní lhůty, trvala i v okamžiku, od nějž se tříletá lhůta počítá {viz bod [60] rozhodnutí ve věci Maxa III a tam uvedenou další judikaturu, zejm. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. Ds 13/2004)}.

[59] Povaha skutku jako trvajícího deliktu má význam rovněž pro určení počátku běhu lhůty subjektivní. Skutek je vymezen obdobím nečinnosti soudce, tj. časovým úsekem vymezeným hraničními daty. Jednotlivé věci (spisy), v nichž se ve vymezeném období dopustil průtahů, představují pouze popis dílčích jednání, které v souhrnu skutek charakterizují a identifikují, včetně jeho základního parametru spočívajícího v počátku a konci vytýkaného období; komplexně se k pojetí daného skutku kárný soud vyjádřil v již uvedeném rozhodnutí ve věci Maxa III, na které pro stručnost odkazuje. Není proto namístě a odporovalo by povaze tohoto kárného provinění jako trvajícího deliktu, pokud by kárný soud běh subjektivní lhůty určoval individuálně pro každý spis, resp. pro každé dílčí období nečinnosti v jednotlivých věcech zařazených do kárného návrhu. Povaze deliktu trvajícího naopak odpovídá, že subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu nemůže začít běžet dříve, než byl trvající delikt ukončen (dokonán), tzn. než skončily průtahy i v poslední z vytýkaných věcí.

[60] Kárný soud dále připomíná, že subjektivní lhůtu v kárném řízení je nutno odvozovat od okamžiku, kdy se navrhovatel o jednání, pro které se rozhodl kárné řízení zahájit, skutečně dozvěděl, případně od okamžiku, kdy mu informace o tomto jednání byly předloženy (dostaly se do jeho sféry) v takové formě, že mohl toto jednání bez pochybností identifikovat (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 18. 1. 2012 č. j. 11 Kss 18/2011-251, ve věci Kozák). Vrchní soud přitom už dříve dovodil, že je potřeba „vázat počátek běhu lhůty subjektivní na poskytnutí informací subjektu oprávněnému k podání kárného návrhu v rozsahu umožňujícím i správné vymezení rozsahu, v němž se dle jeho názoru potencionálně kárně obviněný soudce kárného provinění dopustil“ (rozhodnutí vrchního soudu ze dne 14. 3. 2008 sp. zn. 1 Ds 1/2008). Nejde tedy pouze o časové určení chvíle, kdy se navrhovatel o informacích dozví, nýbrž také o jejich kvalitu. V případě průtahů coby trvajícího deliktu to pak konkrétně znamená, že subjektivní lhůta začne plynout poté, co se navrhovatel dozví skutečnosti indikující existenci kárného provinění (k indiciím viz též rozhodnutí kárného soudu ze dne 11 Kss 4/2017-49, ve věci Bajer), které mají vypovídající hodnotu o celém vytýkaném období nečinnosti.

[61] Jinými slovy, subjektivní lhůta začíná běžet až v okamžiku, kdy se do sféry kárného navrhovatele dostanou dostatečně relevantní informace o tom, že byl soudce nečinný v celém období, jež je vymezeno příslušným kárným návrhem, tedy o skutku v plném rozsahu. Průběžně získávané – často nedostatečně určité – informace o dílčích věcech (spisech), které jsou pak zahrnuty spolu s dalšími do kárného návrhu, proto nemohou způsobit, že subjektivní lhůta v těchto dílčích případech uplyne. Teprve po dokonání skutku může kárný navrhovatel získat komplexní povědomost o rozsahu a intenzitě deliktního jednání. Jestliže byl soudce nečinný až do podání kárného návrhu, spadá okamžik dokonání trvajícího deliktu a počátek běhu subjektivní lhůty v jedno.

[62] Takový přístup, tedy vztahování subjektivní šestiměsíční lhůty až k ukončení deliktního jednání, resp. ke konci období nečinnosti soudce, odpovídá rovněž praxi dalších kárných senátů ve věcech soudců i státních zástupců – viz např. rozhodnutí ze dnů 5. 12. 2018 č. j. 13 Kss 4/2018 84, ve věci Kurfiřtová, 30. 1. 2018 č. j. 13 Kss 3/2018-176, ve věci Přibyl, 22. 11. 2021 č. j. 16 Kss 3/2021-173, ve věci Pilařová, 17. 6. 2020 č. j. 12 Ksz 7/2019-196, ve věci Bollová, Pavlišová, nebo ze dne 2. 12. 2020 č. j. 16 Kss 1/2020-122, ve věci Šoljaková, bod 24. Uvedená praxe kárných senátů Nejvyššího správní soudu zároveň navazuje na přístup, který zastával už vrchní soud, jak plyne z rozhodnutí ze dne 8. 8. 2003 sp. zn. Ds 9/2003, v němž vrchní soud konstatoval, že nemohlo dojít ke zmeškání subjektivní lhůty, neboť „protiprávní stav spočívající v nečinnosti kárně stíhaného soudce, existoval i k okamžiku podání kárné žaloby.“ Analogický přístup lze nalézt též v trestní judikatuře Nejvyššího soudu či v trestněprávní doktríně, podle nichž začíná u trvajících trestných činů promlčecí lhůta běžet až od okamžiku, kdy byla trestná činnost ukončena (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. 5 Tdo 1449/2014, č. 14/2017 Sb. NS, či usnesení ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 3 Tdo 1434/2015, případně též DRAŠTÍK, A., FREMR, A., DURDÍK, T. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, cit. dle ASPI, § 34).

[63] V nyní projednávané věci je s ohledem na výše uvedené podstatné, že navrhovatelka určila jako začátek období nečinnosti soudce datum 26. 6. 2019 (viz věc č. 24 sp. zn. 7 C 80/2019), tedy několik dní před datem 30. 6. 2019, od něhož se odvíjí objektivní tříletá lhůta před podáním kárného návrhu. Jak však kárný soud podrobně rozebírá u uvedené věci v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech, z ničeho neplyne, že by byla nečinnost v této věci před onou tříletou hranicí přerušena, resp. ukončena. Kárný soud tedy konstatuje, že objektivní tříletá lhůta k podání návrhu byla zachována.

[64] Pro posouzení zachování šestiměsíční subjektivní lhůty je pak zásadní, že navrhovatelka shledávala průtahy i ke dni podání kárného návrhu (30. 6. 2022), jak plyne např. z věci 34 sp. zn. 7 C 24/2020 či z vyjádření navrhovatelky v průběhu prvního ústního jednání (bod [30] tohoto rozhodnutí). Kárný soud při svých zjištěních dospěl ke stejnému závěru (viz též bod [284] tohoto rozhodnutí). Lhůtu subjektivní tak má kárný soud též za dodrženou.

[65] Nicméně s ohledem na svůj dřívější postup ve věci Jaroš, v níž shledal vinného z průtahů jiného soudce Obvodního soudu pro Prahu 8, kárný soud svůj závěr z důvodu zachování právní jistoty kárně obviněného v této věci (a jen v ní a naposled) neuplatnil důsledně. Ve věci Jaroš totiž tento kárný senát vzal v úvahu (v rozporu s výše popsaným pojetím určení počátku subjektivní lhůty) ve prospěch tehdejšího kárně obviněného soudce obdobná e-mailová upozornění na problémové spisy, která od vedení soudu dostával také nynější kárně obviněný (důkaz AA). U konkrétních spisů v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech proto kárný soud rozebral konkrétní časové návaznosti těchto upozornění, a pokud některé upozornění zasahovalo do období nečinnosti tvrzeného navrhovatelkou, patřičně je zohlednil. Vzhledem k tomuto přístupu kárný soud důkladně analyzoval též zprávy o průběžných prověrkách (důkazy Z a EE, resp. FF). Zjistil z nich však (jak je podrobně rozebráno u věcí, jež prověrkami procházely v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech), že je zohlednila již navrhovatelka a domněle prekludovaná období v jednotlivých věcech (zřejmě pod dojmem přístupu kárného soudu ve věci Jaroš) vůbec nezařadila do kárného návrhu.

[66] Nakonec kárný soud v tomto směru analyzoval též výpisy o pohybu jednotlivých spisů ze systému ISAS (důkaz H, resp. Y), jejichž předložení si vyžádal kárně obviněný. Z výpisů však k období nečinnosti zahrnutému do kárného návrhu neplyne nic, co by nebylo patrné z dalších důkazů. Soudce má sice pravdu v tom, že ve výpisech patrně není zachycen každý pohyb spisů (což zřejmě souvisí též s tím, že fyzicky začaly být spisy důkladně kontrolovány až po červenci 2021 – viz vyjádření navrhovatelky v bodu [43] tohoto rozhodnutí), avšak rozhodně z nich nelze dovodit, že by se vedení obvodního soudu zabývalo stavem věcí přidělených kárně obviněnému více, než jak vyplývá ze zpráv o prověrkách. Výpisy totiž zjištění z prověrek pouze nepřímo dokreslují, neboť pokud jsou v nich zaznamenány pohyby směrem k místopředsedovi, korespondují právě s prověrkami. Výpisy tak v tomto směru nepřinášejí nic nového a ostatně už ze své povahy nejsou způsobilé prokázat, že se do sféry navrhovatelky dostaly informace o nečinnosti soudce v potřebné kvalitě (viz body [60] a [61] tohoto rozhodnutí). I když je v nich totiž pohyb směrem k vedení soudu zaznamenán, nijak z toho nelze vyčíst, že ze spisu byla učiněna zjištění v té míře, jež by mohla mít potenciál založit počátek běhu subjektivní lhůty. Z tohoto důvodu není též relevantní, že chybí výpis o pohybech u věci č. 63 sp. zn. 7 C 72/2021. Vzhledem k povaze dat ve výpisech by tento výpis stejně nemohl na hodnocení kárného soudu nic změnit.

[67] Skutečnosti, že byl kárně obviněný průběžně upozorňován na možné problémové spisy či byly jemu přidělené spisy průběžně předmětem prověrek, tak sice měly na posouzení této věci význam, nicméně zcela zanedbatelný. Vedly totiž pouze ke zkrácení průtahových období u věcí č. 6, 10, 12, 22 a 25 a k vypuštění věci č. 38. Blíže viz argumentace u uvedených věcí v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. Vb. Pandemie onemocnění covid-19 a nouzové stavy

[68] Kárně obviněný byl dle kárného návrhu nečinný též v době, která se kryje s obdobím šíření variant koronaviru SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění covid-19. K této specifické situaci, včetně nouzového stavu a souvisejících doporučení Ministerstva spravedlnosti, se kárný soud postupně vyjádřil již v rozhodnutí ve věci Jaroš a dále v rozhodnutích ze dne 17. 1. 2022 č. j. 11 Kss 1/2021-173, ve věci Krátký, a ze dne 6. 2. 2023 č. j. 11 Kss 2/2022-334, ve věci Kydalka IV. Na své dřívější závěry proto kárný soud odkazuje a pro stručnost níže pouze zrekapituluje, co je podstatné pro projednávanou věc. Současně předesílá, že k období nouzových stavů a k doporučením Ministerstva spravedlnosti nebyly žádnou ze stran navrženy důkazy, kárný soud však tyto skutečnosti již považuje za notoriety.

[69] Nejprve je potřebné vypořádat se s obdobím od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, kdy trval první nouzový stav, k němuž se kárný soud vyjádřil v rozhodnutí ve věci Jaroš. Kárný soud shledal, že příslib Ministerstva spravedlnosti, že prodlení v řízeních vzniklá v důsledku aplikace tehdy vydávaných doporučení (pro označení konkrétních opatření a citace z nich viz rozhodnutí ve věci Jaroš, body [102]–[104]) nebude Ministerstvo spravedlnosti považovat za průtahy v řízení, musel na straně tehdejšího kárně obviněného soudce vyvolat legitimní očekávání, že nemůže být kárně postižen za nečinnost spočívající v nenařízení, respektive přeložení jednání v období nouzového stavu. Totéž platí i pro nyní posuzovanou věc. Období prvního nouzového stavu proto kárný soud v této věci, stejně jako ve věci Jaroš, nezahrnoval do kárně relevantních průtahů spočívajících v nenařízení jednání.

[70] Dále kárný soud opakuje, co uvedl už ve věcech Krátký a Kydalka IV, a sice že pandemie nemoci covid-19 trvá již více než tři roky, nemá časové ohraničení (jakkoli se nyní může jevit na ústupu) a zasáhla do mnoha sfér fungování společnosti. Zatímco první nouzový stav a s ním spojená opatření a doporučení na jaře 2020 představovaly reakci na zcela novou situaci (často označovanou za bezprecedentní), na podzim téhož roku a později (druhý a třetí nouzový stav) již šlo v zásadě o opakování jarních opatření, na která museli být všichni ve větší či menší míře připraveni. Život se přitom nesmí zastavit a zajištěno musí být také základní fungování státu. To nutně platí i o organizačním zabezpečení činnosti orgánů veřejné moci, soudy nevyjímaje. Nelze navíc ztrácet ze zřetele, že soudci jsou ústavními činiteli, na které jsou obecně kladeny velmi vysoké nároky. Lze proto očekávat, že svou funkci budou vykonávat i v podmínkách ztížených probíhající pandemií. V občanském soudním řízení sice procesní předpisy nekladou na rychlost postupu soudce takový důraz, jako je tomu v řízení trestním (viz rozhodnutí ve věcech Krátký a Kydalka IV, oproti rozhodnutí ve věci Jaroš), avšak to nic nemění na tom, že každý soudce musí dle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Občanský soudní řád nadto v § 6 konkretizuje, že soud má postupovat předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Tyto zákonné požadavky zůstaly platné i během pandemie.

[71] Soudní jednání navíc mohla být obecně konána za dodržení nezbytných hygienických opatření k ochraně zdraví. Platí to o nejkritičtějších obdobích nouzových stavů, tím spíše mimo tato období, kdy epidemie polevovala. Kárný soud tudíž konstatuje, že soudcům lze obecně přičítat průtahy i za dobu, jež byla poznamenaná pandemií onemocnění covid-19 a souvisejícími nouzovými stavy, opatřeními a doporučeními. V souladu se svou dřívější rozhodovací praxí však kárný soud nekladl soudci k tíži prodlevy, které spadaly přímo do období prvního nouzového stavu od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, ale jen za předpokladu, že se týkaly konání, resp. nekonání ústních jednání. Na možnost činit jednoduché procesní úkony bez jednání neměl ani první nouzový stav žádný vliv. U dalších nouzových stavů, druhého od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021 a třetího od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021, pak kárný soud vážil dle individuálních okolností věci a argumentace kárně obviněného, zda měl nouzový stav na jeho nečinnost nějaký vliv. Mimo nouzové stavy však již žádný zřetel na epidemii onemocnění covid-19 nebral, neboť platí vše, co bylo uvedeno výše. Vc. Referenční doba pro hodnocení nečinnosti jako kárně relevantních průtahů v řízení

[72] V rozhodnutí ve věci Maxa III kárný senát nastínil východiska, jimiž se řídí při posuzování nečinnosti soudce, resp. jejího hodnocení jako kárně relevantních průtahů. V podrobnostech kárný soud na toto rozhodnutí odkazuje (odstavce [70] – [76]), pro účely posouzení jednotlivých spisů v této věci pouze shrnuje již zaujatý právní názor kárného senátu ke stanovení referenční doby v občanskoprávních věcech, tedy doby, po kterou lze nečinnost soudce ještě považovat za přiměřenou. Podrobnosti k pojetí průtahů jako skutku pak kárný soud uvádí v části Vf. Objektivní stránka kárného provinění.

[73] Absence pohybu ve spisu sama o sobě neznamená, že soudce je ve věci nečinný, neboť studium a příprava věci k rozhodnutí se ve spisu zpravidla nijak formálně neprojevuje. Průtahy v řízení, jež by mohly naplnit skutkovou podstatu kárného provinění, tedy lze konstatovat až v případě, že uplyne doba, již ještě lze považovat za přiměřenou. Tu sice, nestanoví-li ji ve specifických agendách výslovně zákon, nelze určit pevným a neměnným časovým úsekem, z důvodů uvedených výše je však nutné vymezit si alespoň orientační dobu, která může a musí být korigována (oběma směry) s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu (tzv. doba referenční). Aby taková referenční doba mohla dobře plnit svou funkci pro účely hodnocení nečinnosti soudce z hledisek kárných, musí být do určité míry paušalizující a přitom dostatečně dlouhá, jinak by se strany kárného řízení i kárný soud utápěly v nepodstatných detailech, jako např. zohledňování pracovních a nepracovních dnů, svátků, dovolených, indispozičního volna atp. Nemá proto smysl stanovovat referenční dobu v řádech dnů ani týdnů, ale spíše měsíců, neboť jen taková dokáže prakticky paušálně zohlednit běžné nepravidelnosti soudcova pracovního režimu.

[74] Kárný soud v rozhodnutí ve věci Maxa III stanovil (po zevrubné analýze dosavadní judikatury kárných senátů) jako východisko pro své nazírání na nečinnost soudců referenční dobu, po kterou zpravidla nelze ještě hovořit o kárně relevantních průtazích, označovanou jako model 4–2–2–1 (podrobnosti viz citované rozhodnutí). Referenční doba tedy činí obecně čtyři měsíce v občanskoprávních řízeních, která netrvají více než dva roky. Referenční doba může být kratší, konkrétně poloviční (dva měsíce pro věci mladší dvou let), jde-li o jednoduché, rutinní procesní nebo administrativní úkony, zejména lze-li je delegovat i na pomocný soudní personál (vyšší soudní úředníky, asistenty soudců), nebo o jednoduchá procesní rozhodnutí. U věcí starších více než dva roky, jimž je soudce povinen věnovat zvýšenou pozornost a vyřizovat je pokud možno přednostně (i s ohledem na riziko porušení základních práv účastníků řízení a vzniku odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu), kárný soud v tomto modelu vychází z orientační referenční doby dva měsíce, resp. jeden měsíc, jde-li o zmíněné jednoduché, rutinní administrativní úkony či jednoduchá procesní rozhodnutí. Samozřejmostí je naprostá priorita věcí, v nichž již soudci byly průtahy vytknuty nebo v nichž byl již shledán odpovědným za kárné provinění. V takových věcech již nelze žádné, ani minimální prodlevy tolerovat.

[75] Pro rozlišení věcí starších dvou let a mladších dvou let, resp. pro volbu referenční doby, kárný senát považuje za rozhodující kritérium stáří věci k datu počátku tvrzené nečinnosti ve věci, neboť toto kritérium, z pohledu soudce prospektivní, na rozdíl od pohledu zpětného k datu ukončení nečinnosti či retrospektivního hodnocení ze strany soudu, ukazuje, jak se stáří věci na počátku nečinnosti jevilo soudci, a tedy nejlépe poslouží k posouzení nečinnosti soudce jako případného zaviněného porušení jeho povinností. Tam, kde zákon stanoví konkrétní pořádkovou lhůtu, je referenční dobou právě tato zákonná lhůta.

[76] Přesáhne-li období absence relevantního pohybu ve spisu referenční dobu, znamená to (nejsou-li zde jiné individuální okolnosti), že soudce se spisem od počátku nepracoval tak, jak bylo jeho povinností (§ 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), resp. neměl ho pod svou kontrolou, a to po celé toto období, které lze pak označit za průtahy v řízení naplňující skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Není totiž adekvátní účetnicky odečítat referenční doby od období nečinnosti, protože by takový výsledek zkresloval celkový obraz o plnění povinností soudce.

[77] Při hodnocení nečinnosti soudce má význam též to, že on sám je povinen mít přidělené spisy pod kontrolou, a to i za ztížených podmínek (viz věc Jaroš, bod [310]). Důsledkem uvedeného pak je, že soudce se odpovědnosti za průtahy v řízení bez dalšího nemůže zprostit případným odkazem na pochybení na straně pomocného personálu (asistenti soudců, vyšší soudní úředníci). Ve prospěch soudce se však naopak hodnotí procesní aktivita (samostatné procesní úkony) pomocného personálu; úkon učiněný asistentem nebo vyšším soudním úředníkem, je-li relevantní a směřuje-li k vyřízení věci, nečinnost, resp. průtahy přerušuje (rozhodnutí ve věci Maxa III, věc 48).

[78] V tomto ohledu v nyní posuzované věci kárný soud poznamenává, že kárná navrhovatelka u řady věcí počátek průtahů odvíjí od referátu asistentky soudce, kterým mu (typicky) předkládá spis k nařízení jednání, a to ve formě formuláře, v němž má soudce toliko vyplnit datum, na kdy jednání nařizuje, anebo kterým mu předkládá spis s dotazem, zda vybrat zálohu na náklady s provedením důkazu apod. Vymezuje-li navrhovatelka takto počátek období nečinnosti, kárný soud z jejího návrhu při vymezení doby průtahů vychází, neboť tak činí sama navrhovatelka ve prospěch kárně obviněného a není úkolem kárného soudu, aby inkvizičně nad rámec kárného návrhu zjišťoval, od kdy dříve již mohly být průtahy ve věci shledány (byť tuto úvahu kárný soud musí učinit pro určení, od jakého posledního procesního úkonu běžela referenční doba). Kárný soud však zdůrazňuje, že takovou konzultační komunikaci mezi soudcem a jeho pomocným aparátem (asistentem), jakkoliv je ve spisu důkladně zaznamenaná, nelze považovat za procesní úkony, které jsou relevantní z hlediska trvání, resp. přerušení průtahů v dané věci. Takový účinek mohou mít pouze skutečné procesní úkony soudu, ať už soudce nebo asistenta či vyššího soudního úředníka. Konzultace či diskuse s asistentem je součástí rozhodovací intelektuální aktivity soudce, pro niž má prostor právě během velkoryse nastavených referenčních dob. Soudce se tedy odpovědnosti za průtahy nezbaví tím, že si spis v pravidelných intervalech posouvá s asistentem, a vytváří tak dojem, že se v něm cosi stále děje.

[79] V této souvislosti konečně kárný soud k uplatňovaným referenčním dobám v modelu 4 2 2-1 poznamenává, že k nim v minulosti dospěl v kontextu soudce, který pracoval samostatně bez asistenta (viz rozhodnutí Maxa III). Aniž by se kárný soud chystal takto nastavené referenční doby nyní přehodnocovat (zpřísňovat jejich zkrácením), je zřejmé, že když v minulosti poměřoval nečinnost kárně obviněného soudce bez asistenta referenčními dobami 4-2-2-1 měsíce (jako v případě Maxa III), tím důsledněji je třeba jejich překračování hodnotit u soudce, který kvalifikovaného výkonného asistenta (byť jen na půl úvazku) při své práci využíval. Lze totiž očekávat, že taková podpora povede, resp. měla vést ke svižnějšímu rozhodování. Jak bude uvedeno podrobněji u jednotlivých spisů, kárně obviněný přitom takovou asistentku ve vytýkaném období měl, neboť mu pravidelně bezodkladně připravovala referáty k nařízení jednání, které kárně obviněný doplnil až se značnou časovou prodlevou.

[80] Případné indispozice kárně obviněného ze zdravotních důvodů kárný soud zohlednil u konkrétních věcí v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. V pracovní neschopnosti pak kárně obviněný v období vymezeném kárným návrhem (od 26. 6. 2019 do 8. 9. 2022) nebyl (viz absenční karty – důkaz N). Případnou jinou než v absenčních kartách zaznamenanou indispozici kárný soud nebral v úvahu, neboť kárně obviněný na ústním jednání dne 17. 4. 2023 sám uvedl, že jeho pracovní režim je takový, že vždy dochází na soud. Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech

[81] Kárný soud si v únoru 2023 vyžádal všechny spisy obvodního soudu, v nichž kárná navrhovatelka tvrdila průtahy, a podrobně se seznámil s jejich obsahem. Spisy byly kárnému soudu a stranám k dispozici při jednání, skutečnosti, které z nich vyplývají, strany označily za nesporné, proto jimi kárný soud podrobně nedokazoval. 1 věc sp. zn. 7 C 39/2015

[82] Ve věci 7 C 39/2015 (o určení vlastnictví) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 13. 9. 2021 do 8. 3. 2022 a od 9. 6. 2022 do 8. 9. 2022. V případě prvního časového úseku kárně obviněný nařídil jednání až dne 15. 12. 2021 na 8. 3. 2022, ačkoliv připravený referát, do něhož stačilo doplnit termín jednání, mu byl předložen již 13. 9. 2021 a měl volné termíny nejpozději od 11. 1. 2022. Ve druhém období spočívá nečinnost v tom, že dne 9. 6. 2022 odročil jednání pro závěrečné jednání na 8. 9. 2022, ač měl volné termíny nejpozději ode dne 30. 6. 2022. To vše přes to, že jde o věc starší než 7 let, v níž bylo zapotřebí postupovat s maximálním urychlením. Kárně obviněný se nevyjádřil.

[83] Z důkazu AA5 a AA11 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 9. 2020 a z 2. 8. 2021, tedy před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Z důkazu Z11 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 8. 10. 2021 a byly v ní shledány průtahy od 27. 5. 2021 do 8. 9. 2021, tedy před tvrzeným obdobím průtahů v této věci, a proto je tato prověrka i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] bez vlivu na zachování šestiměsíční subjektivní lhůty ke kárnému stíhání v této věci. Totéž plyne z důkazů EE a FF. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[84] Návrhové tvrzení odpovídá spisu, kárný soud se však neztotožňuje s tím, že obě období lze hodnotit jako průtahy. V případě prvního úseku učinil kárně obviněný úkon směřující k rozhodnutí 15. 12. 2021, kdy nařídil jednání na 8. 3. 2022. Již v tomto případě překročil referenční dobu (považuje-li kárná navrhovatelka za poslední úkon vypracování referátu asistentkou dne 13. 9. 2021, je to zjevně v jeho prospěch a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu), jež u věcí starších dvou let činí dva měsíce.

[85] Navrhovatelka v tomto případě za procesní úkon ukončující období nečinnosti soudce nepovažuje den, kdy nařídil jednání, ale až den, kdy se toto jednání konalo nebo mělo konat. Obecně platí, že průtahy standardně ukončuje již nařízení jednání – to je nepochybně procesní úkon soudu, na který účastníci čekají a z něhož dovozují, že se konečně ve věci něco děje. Pokud by však soudce nařizoval jednání na excesivně (nepřiměřeně) vzdálený termín, mohl by to kárný soud posoudit jako obcházení povinnosti rozhodovat v přiměřené lhůtě (srov. např. rozhodnutí ve věci Kydalka IV, např. body [93], [109] či [189], odkazující na rozhodnutí kárného soudu č. j. 11 Kss 4/2019-128 z 21. 10. 2019, ve věci Špička, bod [65]).

[86] V této věci je tedy třeba posoudit, zda termín jednání 8. 3. 2022 lze vzhledem k okolnostem považovat za excesivně (nepřiměřeně) vzdálený, a zda tedy i po nařízení jednání lze ve věci shledat průtahy. Navrhovatelka tvrdí, že soudce měl volné jednací termíny jak v lednu, tak v únoru, takže jednání mohl stanovit přibližně až o dva měsíce dříve. Pokud kárný soud přihlédne k celkovému stáří věci a k tomu, že kárně obviněný zatížil řízení průtahy už před nařízením jednání, dochází k závěru, že nařízení jednání 15. 12. 2021 na 8. 3. 2022 excesivní bylo, nadto i právní zástupce účastníka žádal o nařízení jednání již na únor 2022, neboť v březnu se nemohl dostavit, soudce přitom jednání přeložil až 21. 1. 2022 na 5. 4. 2022.

[87] Druhé vytýkané období je však zapotřebí vzhledem k okolnostem hodnotit odlišně. Navrhovatelka sice vychází z toho, že dne 9. 6. 2022 měl kárně obviněný pro nařízení jednání k dispozici termíny od 30. 6., avšak z jejích tvrzení plyne, že až do 9. 8. měl na každý jednací den nařízené alespoň jedno jednání. Pokud kárný soud tuto okolnost zhodnotí spolu s tím, že účast na soudních jednáních je v průběhu července a srpna zpravidla problematická, nejeví se odročení jednání na 8. 9. 2022 jako excesivní. Nadto nelze kárně obviněného shledat vinným za průtahy, k nimž došlo až po datu podání kárného návrhu. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 13. 9. 2021 do 8. 3. 2022 v celkovém rozsahu téměř šest měsíců. Závažnost tohoto zjištění výrazně zesiluje skutečnost, že za průtahy v této věc byl soudce postižen již v rozhodnutí Valehrach I (tam věc č. 174)!

[88] Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že v daném období byl v souvislosti s pandemií vyhlášen též nouzový stav od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021. Při vymezení průtahů ho však nezohlednil, jelikož v této věci do postupu kárně obviněného nijak nezasáhl. Spis mu byl předložen více než dva měsíce před vyhlášením nouzového stavu a jednání bylo nařízeno na termín několik měsíců po jeho skončení. 2 věc sp. zn. 7 C 192/2015

[89] Ve věci 7 C 192/2015 (o zaplacení 2 161 011 Kč) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 19. 8. 2021, kdy měl připravený referát k nařízení jednání, do něhož zbývalo doplnit pouze termín jednání, do 26. 10. 2021, kdy jednání na 30. 11. 2021 nařídil. Navrhovatelka dodala, že soudce byl ve věci v období od 13. 9. 2017 do 5. 6. 2018 shledán vinným z průtahů již rozhodnutím Valehrach II (tam věc č. 31). Kárně obviněný namítl, že období nečinnosti je pro konstatování průtahů krátké.

[90] Z důkazu AA1 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Totéž plyne z důkazů EE a FF. Věc s namítanými průtahy prochází prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[91] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu (považuje-li kárná navrhovatelka za poslední úkon vypracování referátu asistentkou, je to zjevně ve prospěch kárně obviněného a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu). K argumentu kárně obviněného, že je období nečinnosti krátké, kárný soud podotýká, že je zapotřebí vyjít z toho, že k okamžiku jeho začátku byla věc výrazně starší více než dva roky, v takových věcech má soudce činit úkony bezodkladně s největší prioritou (jako přípustnou referenční dobu u takové věci kárná judikatura připouští maximálně dva měsíce), a to tím spíše, že za průtahy v této věci byl již postižen.

[92] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 19. 8. 2021 do 26. 10. 2021 v celkovém rozsahu dva a půl měsíce. 3 věc sp. zn. 7 C 320/2015

[93] Ve věci 7 C 320/2015 (o zaplacení 4.901.368 Kč a smluvní pokuty 1.823.544,34 Kč) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 8. 3. 2022 do 27. 5. 2022. Soudce totiž dle navrhovatelky po návrhu žalobce ze dne 1. 3. 2022 na pokračování v přerušeném řízení vydal nadbytečné rozhodnutí o pokračování v řízení, protože podle § 111 odst. 4 o. s. ř. soud v řízení, které je přerušeno na návrh účastníků, pokračuje na návrh bez dalšího. Kárně obviněný pokračoval tím, že požádal asistenta o přípravu tiskopisu k předvolání k jednání. Tiskopis ze dne 14. 4. 2022 však doplnil až 27. 5. 2022. Navrhovatelka dodala, že soudce byl ve věci v období od 25. 2. 2016 do 30. 4. 2018 shledán vinným z průtahů již rozhodnutím Valehrach II (tam věc č. 45). Kárně obviněný namítl, že období nečinnosti od 8. 3. 2022 do 27. 5. 2022 činí pouhé dva a půl měsíce a že navrhovatelka nezohlednila, že v daném období účastníci žádali o poskytnutí třicetidenní lhůty k uzavření dohody. K tomu navrhovatelka podotkla, že ve spisu se taková žádost nenachází.

[94] Z důkazů AA7, AA8 a AA9 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 11. 2020, 18. 11. 2020 a 4. 12. 2020, tedy před tvrzeným obdobím průtahů i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67], bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Totéž plyne z důkazů EE a FF.

[95] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárný soud pouze posouvá počátek období nečinnosti soudce na 12. 3. 2022 (den po vydání usnesení o pokračování v řízení). Kárný soud tak činí proto, aby se vyvaroval hodnocení správnosti postupu kárně obviněného, které mu obecně nepřísluší. Námitky soudce nejsou důvodné, neboť s ohledem na to, že jde o věc starší více než dva roky, překročila jeho nečinnost referenční dobu dvou měsíců; ve věcech starších více než dva roky má soudce činit úkony bezodkladně s největší prioritou, a to tím spíše, že za průtahy v této věci byl již postižen. Ve spisu oproti tvrzení kárně obviněného není žádost o poskytnutí lhůty k uzavření dohody. Nachází se v něm toliko žádost o odročení, avšak až s červencovým datem, tedy několik měsíců po skončení vytýkané nečinnosti.

[96] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 12. 3. 2022 do 27. 5. 2022 v celkovém rozsahu dva a půl měsíce. 4 věc sp. zn. 7 C 80/2016

[97] Ve věci 7 C 80/2016 (o ochranu osobnosti) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 5. 8. 2021, kdy dal k žádosti znaleckého ústavu o odročení jednání pokyn k jeho zrušení, do 23. 11. 2021, kdy dal pokyn asistence k zajištění videokonference na 14. 2. 2022. Od 9. 9. 2021 byl přitom nečinný i přes urgenci stran. Navrhovatelka dodala, že soudce byl ve věci v období od 30. 11. 2016 do 15. 6. 2018 shledán vinným z průtahů již rozhodnutím Valehrach II (tam věc č. 61). Kárně obviněný k věci uvedl, že po odečtení dovolené ve dnech 7. až 22. 8. 2021 a 9. až 12. 9. 2021, kterou čerpal v souvislosti s úmrtím a pohřbem matky, zbývají z období nečinnosti jen dva a tři čtvrtě měsíce. Dále poukázal na to, že před pokynem ze dne 23. 11. 2021 probíhaly opakovaně telefonické konzultace, neboť šlo o organizačně náročnou videokonferenci původně s účastí celkem čtyř soudů. Odročení jednání tak bylo možné pouze po konzultaci s dalšími soudy a docházelo i k rušení jednání, protože konferenční místnost na jiném soudu byla obsazena i přes předchozí domluvu. Na to navrhovatelka reagovala tím, že si je vědoma obtížnosti sladit v dané věci termín jednání. Úkolem soudce však bylo pouze stanovit další termín či termíny jednání, jelikož faktické zajištění videokonference řešila asistentka. Potřebnou součinnost asistence neposkytl a spis měl od 9. 9. 2021 u sebe bez úkonu. Navíc je z dalšího postupu ve věci zřejmé, že termín videokonference bylo možné zajistit v průběhu jediného dne.

[98] Z důkazů AA7 a AA8 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 11. 2020 a 18. 11. 2020, tedy před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Z důkazu Z10 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 9. 7. 2021, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[99] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce dne 5. 8. 2021 zrušil nařízené jednání a další relevantní úkon k pokračování ve věci je až pokyn asistentce k zajištění videokonference ze dne 23. 11. 2021. Obranu kárně obviněného, že v rámci tohoto období čerpal dovolenou, kárný soud neakceptuje, neboť referenční doby v délce měsíců umožňují, aby dovolené nebylo nutné zohledňovat (nadto i kdyby s ohledem na pochopitelnou obtížnou životní situaci v tomto případě dovolenou kárný soud mimořádně zohlednil, i tak by referenční lhůta byla překročena), krom toho postačovalo, aby pokyn k zajištění videokonference (jednání) udělil asistence mezi dovolenými (přelom srpna a září 2021) či po jejich skončení (12. 9. 2021), nikoliv až ve druhé polovině listopadu. Celkovou organizační obtížnost věci nezpochybňuje ani kárný soud, nicméně ze spisu zřetelně plyne, že důvodem pro vydání pokynu k zajištění videokonference až v listopadu 2021 nebyla žádná z okolností, které kárně obviněný uvádí, nýbrž nedostatek aktivního přístupu z jeho strany. Vše uvedené platí o to více, že se jedná o věc, která byla k počátku období nečinnosti starší více než pět let, za průtahy v této věci byl soudce již postižen, a kárná navrhovatelka ponechala stranou otázku, zda i zvolený termín jednání (za další tři měsíce 14. 2. 2022) není vzhledem k těmto okolnostem excesivní. Jelikož nečinnost soudce překročila referenční dobu pro věci starší více než dva roky, konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 5. 8. 2021 do 23. 11. 2021 v celkovém rozsahu více než tři a půl měsíce. 5 věc sp. zn. 7 C 26/2017

[100] Ve věci 7 C 26/2017 (škodní pojištění nemovitosti) vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 6. 9. 2021, kdy měl přichystán referát k nařízení jednání, do 29. 11. 2021, kdy do referátu doplnil termín a nařídil jednání na 21. 1. 2022. Kárně obviněný k věci poznamenal, že nečinnost činí pouze dva a půl měsíce. Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu a že námitka soudce, že období je příliš krátké, není relevantní. Stáří věci totiž k okamžiku začátku období nečinnosti přesahovalo dva roky, takže referenční doba je v tomto případě dva měsíce (považuje-li kárná navrhovatelka za poslední úkon vypracování referátu asistentkou, je to zjevně ve prospěch kárně obviněného a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu). Mezi datací vyhotovení referátu a jeho vyplněním kárně obviněným pak ve spisu není žádný další úkon. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 6. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v celkovém rozsahu více než dva a půl měsíce.

[101] Z důkazu Z12 vyplývá, že věc s namítanými průtahy prochází prověrkou ze 6. 1. 2022, ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, subjektivní lhůta tak byla zachována. 6 věc sp. zn. 7 C 134/2017

[102] Ve věci 7 C 134/2017 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 8. 4. 2021 do 14. 12. 2021, od 22. 2. 2022 do 12. 5. 2022 a od 12. 5. 2022 do 6. 9. 2022. První období začíná tím, že soudce dne 8. 4. 2021 odročil jednání na neurčito, přičemž účastníky pouze povšechně poučil o koncentraci. Následně dne 9. 8. 2021 pouze žádal zástupce žalované o sdělení adresy svědkyně a rozeslal doplnění tvrzení k vyjádření. Spis mu byl s nachystaným referátem k nařízení jednání předložen 21. 9. 2021, avšak jednání na 22. 2. 2022 nařídil až 14. 12. 2021. V případě druhého a třetího časového úseku navrhovatelka vytýká soudci to, že jednání nařídil až za dlouhou dobu, ačkoliv měl volné termíny podstatně dříve – v případě jednání nařízeného na 12. 5. 2022 nejpozději od 31. 3. 2022 a v případě jednání nařízeného na 6. 9. 2022 nejpozději od 23. 6. 2022. Navrhovatelka dodala, že soudce byl ve věci v období od 30. 11. 2017 do 21. 5. 2018 shledán vinným z průtahů již rozhodnutím Valehrach II (tam věc č. 151). Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.

[103] Z důkazu AA1 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020, tedy před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Z důkazu AA11 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 8. 2021, podle nějž se věc jeví jako průtahová od 11. 5. 2021. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od května 2021 nabírá průtahy. Stejně tak z důkazu Z11 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 8. 10. 2021 a byly v ní tehdy shledány průtahy od 13. 5. 2021, kdy skončila soudcovská lhůta k označení důkazů, do 6. 8. 2021. Rovněž při prověrce 8. 10. 2021 tedy mohlo být kárné navrhovatelce zřejmé, že věc od května 2021 nabírá průtahy. Kárný soud proto s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] ve prospěch kárně obviněného odečetl období od 11. 5. 2021 do 6. 8. 2021. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[104] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V případě prvního období od 8. 4. 2021, kdy kárně obviněný odročil jednání na neurčito, učinil relevantní úkon směrem k pokračování v řízení až 14. 12. 2021, kdy nařídil jednání na 22. 2. 2021. Dne 10. 5. 2021 nicméně žalovaná doplnila (k předchozí výzvě) svá tvrzení a důkazní návrhy, takže nečinnost kárný soud shledává až od tohoto data. Ze spisu zároveň neplyne nic, co by tak dlouhou nečinnost ve věci staré čtyři a půl roku, v níž se kárně obviněný navíc již jednou dopustil průtahů, odůvodňovalo. Referenční doba dva měsíce pro věci starší dvou let tak byla nepochybně překročena.

[105] Kárný soud se však s navrhovatelkou neshoduje v hodnocení druhého a třetího období. Kárně obviněnému totiž nelze přičítat k tíži nečinnost v době, kdy pro obsazenost jednacích termínů ještě nemohl jednání nařídit (obsazenost termínů plyne z tvrzení kárné navrhovatelky). Navíc, jak kárný soud uvedl už u věci č. 1, v tomto případě lze shledat průtahy pouze v situaci, že by jednání bylo s ohledem na okolnosti nařízeno na termín, který se jeví jako excesivní. V rámci druhého období lze tedy o nečinnosti soudce uvažovat až od 31. 3. 2022, na kdy nejdříve mohl jednání nařídit, takže do 12. 5. 2022 neuplynula ani dvouměsíční referenční doba, a proto nejde o exces. V rámci posledního období mohl jednání dne 12. 5. odročit už na termíny koncem června a z výpisu z jednacího kalendáře též plyne, že měl zcela volný červenec a srpen. S ohledem na tuto okolnost, na stáří věci a na to, že se kárně obviněný v této věci dopustil průtahů už v minulosti, bylo odročení jednání až na 6. 9. 2022 skutečně excesivní. Předmět tohoto řízení je však omezen datem podání návrhu. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 7. 8. 2021 do 14. 12. 2021 a od 13. 5. 2022 do 30. 6. 2022 v celkovém rozsahu téměř šest měsíců. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že první období se částečně kryje s nouzovým stavem pro epidemii onemocnění covid-19, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla na nečinnost kárně obviněného vliv. 7 věc sp. zn. 7 C 232/2017

[106] Ve věci 7 C 232/2017 (škodní pojištění) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 10. 9. 2021, kdy měl přichystán referát k nařízení jednání, do 29. 11. 2021, kdy referát doplnil o termín jednání a podepsal. Kárně obviněný namítl, že nečinnost činí pouze dva a půl měsíce.

[107] Z důkazů Z10 a AA1 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 9. 7. 2021, resp. upozornění ze 7. 1. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[108] Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Argumentace soudce není relevantní, neboť jeho nečinnost překročila obecnou referenční dobu dva měsíce pro věci starší více než dva roky (nadto kárná navrhovatelka za poslední úkon zjevně považuje až vypracování referátu asistentkou, což je ve prospěch kárně obviněného, a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu). Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 10. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v celkovém rozsahu více než dva a půl měsíce. 8 věc sp. zn. 7 C 236/2017

[109] Ve věci 7 C 236/2017 (pojištění vozidla) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 17. 2. 2022, kdy měl k dispozici připravený referát k nařízení jednání, do 2. 6. 2022, na kdy jednání nařídil, ačkoliv měl volné termíny nejpozději od 19. 4. 2022. Referát přitom kárně obviněný vyplnil až 28. 3. 2022. Navrhovatelka poukázala též na to, že jde o věc starší časové řady. Soudce k věci uvedl, že po odečtení doby, kdy byla jednací síň obsazena, se celkové období nečinnosti zkracuje na pouhé dva a tři čtvrtě měsíce.

[110] Z důkazu AA1 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu.

[111] Kárný soud k věci uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárná navrhovatelka považuje za poslední úkon (a tedy počátek vytýkané nečinnosti) až vypracování referátu asistentkou, což je zjevně ve prospěch kárně obviněného, a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu. Referenční doba se však odvíjí od posledního úkonu soudce k rozhodnutí věci, resp. od okamžiku, od něhož už kárně obviněnému nic nebránilo v nařízení jednání. V tomto případě to znamená, že referenční doba běžela už od 15. 2. 2022, kdy bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k reviznímu znaleckému posudku. Jednání pak kárně obviněný nařídil za méně než dva měsíce poté (vyplněním předpřipraveného referátu), a tedy tuto referenční dobu nepřekročil. Při hodnocení, na jaký termín soudce jednání nařídil, je pak nutné vzít v úvahu také to, že dle jednacího kalendáře mohl jednání stanovit nejdříve na 14. 4. 2022, případně na 19. 4. 2022, jak uvedla navrhovatelka. Nařízení jednání na termín až 2. 6. 2022 je z tohoto hlediska hraniční, ale nikoli excesivní (srov. body [85] a [86]). Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal. 9 věc sp. zn. 7 C 16/2018

[112] Ve věci 7 C 16/2018 (pojištění podnikatelských rizik) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 8. 11. 2021 do 4. 1. 2022. Ve vymezeném období po vrácení věci odvolacím soudem (8. 11. 2021 byl spis předložený soudci) totiž dal pouze pokyn asistentce k přípravě referátu k nařízení jednání, které nařídil dne 4. 1. 2022 na 8. 3. 2022. Kárně obviněný k věci uvedl, že po odečtení dovolené, kterou v období čerpal, zbývá pouze jeden a půl měsíce. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Období nečinnosti však i bez zohlednění dovolené (k tomu není důvod s ohledem na koncepci dostatečně dlouhých referenčních dob) nepřekračuje dvouměsíční referenční dobu pro věci starší více než dva roky, a proto kárný soud průtahy neshledal. 10 věc sp. zn. 7 C 23/2018

[113] Ve věci 7 C 23/2018 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost v období od 20. 5. 2021 do 26. 5. 2022 a od 26. 5. 2022 do 8. 9. 2022. Kárně obviněný odročil jednání konané dne 20. 5. 2021 na neurčito, ačkoliv pro to nebyl důvod, neboť strany pouze obecně poučoval, a další jednání nařídil až 4. 1. 2022 na 10. 3. 2022. Toto jednání k žádosti žalovaného dále odročil na 26. 5. 2022, ač měl volné termíny dříve, nejpozději od 31. 3. 2022. Jednání dne 26. 5. 2022 kárně obviněný opět odročil na 8. 9. 2022, i když měl volné termíny nejpozději od 28. 6. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.

[114] Z důkazu Z11 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 8. 10. 2021 a byly v ní tehdy shledány průtahy od 29. 6. 2021 do data prověrky. Již při prověrce 8. 10. 2021 tedy mohlo být kárné navrhovatelce zřejmé, že věc od června 2021 nabírá průtahy. Kárný soud proto s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] ve prospěch kárně obviněného odečetl období do 8. 10. 2021. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[115] Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. V případě prvního úseku kárně obviněný zjevně přesáhl referenční dobu od odročení věci na neurčito dne 20. 5. 2021 do nařízení jednání dne 4. 1. 2022. Ze spisu nevyplývá žádná relevantní okolnost či úkon, které by bránily nařízení termínu dalšího jednání v kratší době. Stanovení termínu jednání na březen a jeho následné přeložení na květen z důvodu podložené žádosti žalovaného z 27. 2. 2022 proto také kárný soud přičítá kárně obviněnému k tíži jako průtahy, neboť jednání mohlo být zjevně nařízeno dříve a na dřívější termín (a nemuselo pak být dále překládáno). Pokud jde o druhé vytýkané období, z výpisu z jednacího kalendáře plyne, že ke dni 26. 5. 2022, kdy proběhlo jednání a další bylo odročeno na 8. 9. 2022, měl kárně obviněný volné jednací termíny od konce června až do září 2022. Jednání tedy mohl a s ohledem na to, že věc byla starší než čtyři roky, také měl nařídit na dřívější termín. Skutek je však omezen datem podání návrhu, nadto proběhlé jednání období nečinnosti přerušilo. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 9. 10. 2021 do 26. 5. 2022 v celkovém rozsahu 7 a půl měsíce. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že první období se částečně kryje s nouzovým stavem vyhlášeným pro epidemii onemocnění covid-19, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla na nečinnost kárně obviněného vliv. 11 věc sp. zn. 7 C 25/2018

[116] Ve věci 7 C 25/2018 (pojištění vozidla) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 8. 9. 2021, kdy měl přichystaný referát k nařízení jednání, do 30. 11. 2021, kdy jednání nařídil. Soudce k věci uvedl, že období nečinnosti činí pouze dva a půl měsíce.

[117] Z důkazu AA8 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 18. 11. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[118] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Argumentace kárně obviněného přitom není relevantní, neboť stáří věci k okamžiku začátku období nečinnosti přesahovalo dva roky. To znamená, že referenční doba v tomto případě činí dva měsíce. Nadto kárná navrhovatelka považuje za poslední úkon vypracování referátu asistentkou, což je zjevně ve prospěch kárně obviněného, a kárný soud nepůjde inkvizičně nad rámec návrhu. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 8. 9. 2021 do 30. 11. 2021 v celkovém rozsahu více než dva a půl měsíce. 12 věc sp. zn. 7 C 75/2018

[119] Ve věci 7 C 75/2018 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 4. 5. 2021 do 14. 12. 2021 a od 22. 2. 2022 do 10. 5. 2022. První úsek začal tím, že kárně obviněný odročil dne 4. 5. 2021 jednání na neurčito s tím, že účastníkům stanovil lhůtu 15 dnů k doplnění informací k důkazům. To účastnici obratem učinili, avšak soudce dal pokyn k přípravě referátu k nařízení jednání až 3. 8. 2021. Asistentka připravený referát předložila 19. 8. 2021, nicméně kárně obviněný referát doplnil a jednání nařídil až 14. 12. 2021. V rámci druhého úseku navrhovatelka vytýká soudci, že pro svou indispozici odročil jednání dne 22. 2. 2022 na 10. 5. 2022, ačkoliv měl k dispozici volné termíny nejpozději od 1. 3. 2022. Kárně obviněný k věci poznamenal, že v listopadu a prosinci 2021 byl vyhlášen nouzový stav a že druhý časový úsek od února do května 2022 činí pouze dva a půl měsíce.

[120] Z důkazu AA5 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 9. 2020, tedy před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu. Z důkazu AA11 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 8. 2021, podle nějž se věc jeví jako průtahová od 27. 5. 2021. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od května 2021 nabírá průtahy. Stejně tak z důkazu Z11 plyne, že věc byla obsahem zprávy o prověrce z 8. 10. 2021 a byly v ní tehdy shledány průtahy od 17. 5. 2021, kdy skončila soudcovská lhůta k doplnění tvrzení, k čemuž došlo 10. a 12. 5. 2021, až do 8. 10. 2021. Rovněž při prověrce 8. 10. 2021 tedy mohlo být kárné navrhovatelce zřejmé, že věc od května 2021 nabírá průtahy. Kárný soud proto s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67]ve prospěch kárně obviněného odečetl období do 8. 10. 2021. Sice by striktně vzato stačilo odečíst období až od 17. 5. 2021, avšak ponechávat pouze několik dnů v květnu 2021 by postrádalo význam. Věc s namítanými průtahy prochází i prověrkou ze 6. 1. 2022 (důkaz Z12), ta však již spadá do období šesti měsíců před podáním kárného návrhu, která tak byla zachována.

[121] Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, pouze k němu doplňuje, že na protokolu z jednání dne 22. 2. 2022, které soudce odročil na 10. 5. 2022 pro svou zdravotní indispozici, je rukou dopsáno „podezření na covid“. K argumentaci kárně obviněného nouzovým stavem kárný soud podotýká, že ten zasáhl pouze konec prvního období nečinnosti. Navíc mu nijak nebránil stanovit termín jednání, ostatně jej také v průběhu nouzového stavu určil. Stejně tak není s ohledem na stáří věci a z toho plynoucí délku referenční doby relevantní, že druhý úsek nečinnosti trval „jen“ dva a půl měsíce. V případě tohoto úseku je však nutné vzít v úvahu, že soudce jednání odročoval 22. 2. 2022 z důvodu podezření na covid. Nedávalo by tedy příliš smysl, pokud by jednání odročil o týden na 1. 3. 2022, jak naznačuje navrhovatelka. Z tvrzení navrhovatelky plyne, že další částečně volný termín měl až 31. 3. 2022, případně 14. 4 2022, což znamená, že do 10. 5. 2022 neuplynuly od těchto volných termínů ani dva měsíce, a proto kárně obviněný nestanovil další termín jednání za excesivně dlouhou dobu. Na základě uvedeného kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 9. 10. 2021 do 14. 12. 2021 v celkovém rozsahu více než dva měsíce. 13 věc sp. zn. 7 C 115/2018

[122] Ve věci 7 C 115/2018 (pojištění nemovité věci) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 26. 4. 2022 do podání kárného návrhu (30. 6. 2022). K 26. 4. 2022 měl soudce připravený referát k nařízení jednání, avšak jednání nenařídil a 27. 5. 2022 dal pokyn k rozeslání částečného zpětvzetí žaloby, které žalobce doručil soudu 9. 5. 2022. Následně kárně obviněný 20. 6. 2022 vydal usnesení o částečném zastavení řízení, s nímž spojil lhůtu třiceti dnů pro jednání účastníků o smírném řešení věci, případně mediaci. Podle navrhovatelky bylo částečné zastavení řízení možné spojit s nařízením jednání, přičemž je dle jejího názoru ze spisu zřejmé, že se možnost smíru nenabízí, takže bylo stanovení lhůty nadbytečné. Kárně obviněný k věci uvedl, že období nečinnosti činí pouhé dva měsíce.