11 Kss 5/2022- 59 - text
pokračování 11 Kss 5/2022 - 62
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Lukáše Trojana a JUDr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D., projednal v ústním jednání dne 17. 4. 2023 kárný návrh ze dne 8. 11. 2022, doručený kárnému soudu dne 14. 11. 2022, kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu v Mostě JUDr. Radka Heresová, sídlem Moskevská 2, Most, proti kárně obviněnému: Mgr. Jan Musil, soudce Okresního soudu v Mostě, a rozhodl
I.
Podle § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se zastavuje řízení o kárně odpovědnosti kárně obviněného Mgr. Jana Musila, nar. x, soudce Okresního soudu v Mostě, pro skutek spočívající v tom, že jako soudce Okresního soudu v Mostě porušil povinnost vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), neboť nerozhodoval v přiměřených lhůtách a způsobil neodůvodněné průtahy ve věci sp. zn. 11 C 70/2011 v obdobích od 15. 8. 2011 do 2. 4. 2015 a od 16. 5. 2017 do 6. 9. 2018, protože kárná navrhovatelka vzala svůj kárný návrh v uvedeném rozsahu zpět. II.
Podle § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), přiměřeně aplikovaného v kárném řízení dle § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárné navrhovatelky se schvaluje dohoda o vině a kárném opatření, která byla uzavřena v Mostě dne 22. 3. 2023 mezi kárnou navrhovatelkou, předsedkyní Okresního soudu v Mostě, a kárně obviněným soudcem Okresního soudu v Mostě Mgr. Janem Musilem, a
Mgr. Jan Musil, nar. x, soudce Okresního soudu v Mostě, se uznává vinným podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, že jako soudce Okresního soudu v Mostě porušil povinnost vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), neboť v období od 19. 7. 2019 do 3. 10. 2022 nerozhodoval v přiměřených lhůtách a způsobil neodůvodněné průtahy v následujících věcech: 1) sp. zn. 11 C 9/2021,
2) sp. zn. 11 C 79/2019,
3) sp. zn. 11 C 94/2015,
4) sp. zn. 11 C 70/2011 a že jako soudce Okresního soudu v Mostě porušil povinnost vyplývající z § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích zdržet se chování, které by mohlo ohrozit důvěru a nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů tím, že:
1) jako osoba s potřebnými přístupovými právy vstoupil dne 1. 10. 2021 do vnitřní databáze soudu – elektronického rejstříku ISAS, kde v době od 9.52 hod. do 10.00 hod z čistě soukromých důvodů vyhledával informace o řízení vedeném pod senátními značkami 20 PANC 118/2021 a 55 PANC 148/2019 v rámci hlavního spisu vedeného pod sp. zn. 0 P 207/2019, které nesouvisely s jeho rozhodovací činností, a
2) jako osoba s potřebnými přístupovými právy vstoupil dne 6. 12. 2019 do vnitřní databáze soudu – elektronického rejstříku ISAS, kde v 9.08 hod z čistě soukromých důvodů vyhledával informace o řízení vedeném pod senátní značkou 53 PANC 307/2017 v rámci hlavního spisu vedeného pod sp. zn. 21 Nc 3748/2017, které nesouvisely s jeho rozhodovací činností, tedy zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchal kárná provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a za ně se mu ukládá kárné opatření snížení platu o 5 % na dobu tří měsíců podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích.
[1] Předsedkyně Okresního soudu v Mostě (dále též „navrhovatelka“ a „okresní soud“) podala dne 14. 11. 2022 podle § 8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudci tohoto soudu Mgr. Janu Musilovi (dále též „kárně obviněný“ nebo „soudce“). Obvinila jej ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), z toho, že, zaprvé, jako soudce porušil povinnost vyplývající z § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a způsobil neodůvodněné průtahy ve věcech sp. zn. 11 C 9/2021 (dále též „věc č. 1“), 11 C 79/2019 (dále též „věc č. 2“), 11 C 94/2015 (dále též „věc č. 3“) a 11 C 70/2011 (dále též „věc č. 4“). Zadruhé jej obvinila z toho, že jako soudce porušil povinnost vyplývající z § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a nezdržel se chování, které by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, neboť v dobách specifikovaných ve výroku rozhodnutí vstoupil do vnitřní databáze soudu – elektronického rejstříku ISAS a o třech řízeních konkretizovaných rovněž ve výroku rozhodnutí vyhledával z čistě soukromých důvodů informace, které nesouvisely s jeho rozhodovací činností.
[2] Navrhovatelka uvedla, že průtahy ve čtyřech věcech vyplynuly z kontroly senátu kárně obviněného v červenci 2022. Zápis o kontrole byl následně 1. 8. 2022 předán soudci, s nímž byly výsledky prověrky projednány osobně dne 7. 9. 2022. Kárně obviněný pochybení uznal, se závěry o průtazích souhlasil a přislíbil učinit nápravu.
[3] Ve věci č. 1 (sp. zn. 11 C 9/2021; o neplatnost skončení pracovního poměru) navrhovatelka vytýkala kárně obviněnému nečinnost od 4. 10. 2021 do 26. 7. 2022. K 4. 10. 2021 totiž byla věc připravena k nařízení jednání, avšak do kontroly dne 26. 7. 2022 soudce jednání nenařídil a nečinil ani jiné kroky směřující k rozhodnutí.
[4] Ve věci č. 2 (sp. zn. 11 C 79/2019; o náhradu nemajetkové újmy způsobené diskriminací) navrhovatelka vytýkala kárně obviněnému nečinnost od 8. 6. 2020 do 21. 10. 2021 a od 7. 4. 2022 do 26. 7. 2022. První období začalo jednáním ve věci dne 8. 6. 2020, které však nebylo účelné, neboť kárně obviněný na ně nebyl připravený, následkem čehož vydal rozsudek, který odvolací soud zrušil pro nepřezkoumatelnost i nesprávný procesní postup (soudce zamítl návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení bez možnosti odvolání, ač je proti danému usnesení odvolání přípustné). Průtahy podle navrhovatelky pokračovaly až do 21. 10. 2021, kdy kárně obviněný po dalším zásahu odvolacího soudu vydal usnesení, jímž vyzval k odstranění vad návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení. Dne 7. 4. 2022, kdy začalo druhé období, mohlo být ve věci nařízeno jednání, avšak až do 26. 7. 2022, kdy byl spis předložený ke kontrole, soudce ve věci neučinil žádný úkon.
[5] Ve věci č. 3 (sp. zn. 11 C 94/2015; o zaplacení nedoplatků vzniklých vyúčtováním služeb) navrhovatelka vytýkala soudci nečinnost od 19. 7. 2019 do 6. 1. 2022. Dne 19. 7. 2019 se totiž soudce v době, kdy bylo řízení přerušeno, dozvěděl z podání s názvem „návrh na zastavení“, že Krajský soud v Ústí nad Labem vydal rozsudek, na který vyčkával. Kárně obviněný však procesně nereagoval a podání pouze přeposlal protistraně. Přitom mu z podání muselo být jasné, že z rozsudku neplyne odpověď na otázku, kvůli níž řízení přerušoval. Soudce však věc nadále lhůtoval a teprve 6. 1. 2022 vydal usnesení o pokračování v řízení.
[6] Ve věci č. 4 (sp. zn. 11 C 70/2011; o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví) navrhovatelka vytýkala kárně obviněnému nečinnost od 15. 8. 2011 do 2. 4. 2015, od 16. 5. 2017 do 6. 9. 2018 a od 13. 2. 2020 do 3. 10. 2022. V rozsahu prvních dvou období však vzala později návrh zpět, a proto se jimi kárný soud nebude dále zabývat (zpětvzetí v této části se promítlo do výroku I o částečném zastavení kárného řízení). V případě posledního období pak dle navrhovatelky spočívaly průtahy v tom, že soudce nejpozději 13. 2. 2020 věděl, že strany neuzavřely dohodu a smírné vyřešení věci nepřipadá v úvahu. Místo nařízení jednání a předvolání znalce však začal zjišťovat, proč mimosoudní dohoda nebyla uzavřena, a dodatek ke znaleckému posudku nechal zpracovat až po šesti měsících. Následně 17. 8. 2020 konal zbytečné jednání, které z nejasných důvodů odročil. Další smysluplný úkon učinil až 3. 2. 2022, průtah je však shledáván až do 3. 10. 2022.
[7] Ohledně neodůvodněných vstupů do systému ISAS navrhovatelka uvedla, že v případě řízení vedeného pod sp. zn. 0 P 178/2020 vyřizovalo vedení soudu opakovaná podání otce nezletilých dětí, který poukazoval na vměšování kárně obviněného do věci, na to, že disponuje „unikátními informacemi ze spisu“, a na blízký vztah soudce s jeho bývalou manželkou coby matkou nezletilých dětí. Dne 25. 7. 2022 se otec dostavil k navrhovatelce a svá podezření zopakoval osobně. V návaznosti na to navrhovatelka pověřila správkyni aplikace ISAS kontrolou vstupů do všech spisů, v nichž vystupují otec a matka nezletilých dětí. Kontrola odhalila, že kárně obviněný vstoupil dne 6. 12. 2019 v 9.08 hod do spisu výše uvedené věci a zjišťoval v něm informace o řízení vedeném pod zn. 53 PANC 307/2017 tím, že otevřel dokument – rozsudek. Při kontrole bylo dále zjištěno, že soudce dne 1. 10. 2021 vyhledával informace o řízeních vedených pod zn. 20 PANC 118/2021 a 55 PANC 148/2019 v rámci spisu 0 P 207/2019, přičemž v době od 9.52 hod do 10.00 hod otevřel patnáct elektronických dokumentů.
[8] Soudce na předmětná zjištění reagoval tím, že účastnicemi uvedených řízení byly jeho dřívější partnerky, takže do spisů nahlédl zřejmě z osobních důvodů, ačkoliv si na to pro časový odstup již nevzpomíná. Popřel však, že by získané informace někomu předával či je jakkoliv zneužil.
[9] K osobě kárně obviněného navrhovatelka uvedla, že vykonává funkci soudce od 2. 10. 2002 a je po celou dobu zařazený na civilním úseku bez specializace. Po přechodnou dobu vyřizoval též opatrovnickou agendu. Kárně obviněný bez problémů rozhoduje nekomplikované a opakující se věci, přičemž v minulosti byl schopný vypořádat se dokonce s enormním množstvím takových věci. I v současnosti rozhoduje jednoduché věci ve srovnatelném počtu s ostatními soudci. U složitějších věcí však nevěnuje na počátku sporu dostatečnou pozornost přípravě, což se projevuje konáním bezobsažných jednání. Soudce má též tendenci takové věci odsouvat, což se projevuje v délce řízení a kvalitě vyhotovovaných rozhodnutí. Na kárně obviněného byla v minulosti podána jedna důvodná a jedna částečně důvodná stížnost v souvislosti s průtahy v řízení a jeho nevhodným chováním. V návaznosti na plně důvodnou stížnost pak byla soudci dne 29. 7. 2021 udělena výtka podle § 88a zákona o soudech a soudcích. Druhou výtku dostal dne 6. 4. 2021 od předsedy Nejvyššího soudu za nesplnění povinnosti podat průběžné oznámení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.
[10] V rámci právního hodnocení navrhovatelka odkázala na § 6 a § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle nichž má soud postupovat v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, a předseda senátu má připravit jednání tak, aby věc bylo možné rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Dále uvedla § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, dle nichž jsou soudci povinni rozhodovat v přiměřených lhůtách a bez průtahů a vykonávat svou funkci svědomitě a zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Výše popsaným jednáním přitom kárně obviněný tato ustanovení porušil. Navrhovatelka proto navrhla, aby kárný soud uložil soudci kárné opatření snížení platu o 5 % na tři měsíce, a to i s ohledem na jeho sebereflexi a na příslib zjednání nápravy.
[11] Předseda kárného senátu zaslal kárně obviněnému návrh na zahájení řízení a poučil jej o jeho právech podle § 12 a § 13 kárného zákona. Zároveň se předseda kárného senátu dotázal soudce na ochotu jednat s navrhovatelkou o uzavření dohody o vině a kárném opatření, a to s ohledem na sdělení navrhovatelky, že se strany na možnosti jejího uzavření již předběžně shodly.
[12] Dne 2. 12. 2022 navrhovatelka doručila kárnému soudu uzavřenou dohodu o vině a kárném opatření z téhož dne s návrhem na její schválení. V průběhu řízení pak s kárně obviněným uzavřela novou dohodu dne 22. 3. 2023, která byla kárnému soudu spolu s návrhem na její schválení téhož dne doručena. Oproti předchozí dohodě došlo k vypuštění nečinnosti u prvního skutku ve věci č. 4 v rozsahu období od 15. 8. 2011 do 2. 4. 2015 a od 16. 5. 2017 do 6. 9. 2018; v této části vzala současně navrhovatelka návrh zpět, což se odrazilo ve výroku I tohoto rozhodnutí o částečném zastavení řízení. V dohodě soudce prohlásil, že se dopustil skutků, jež jsou mu vytýkány kárným návrhem. Dle prohlášení navrhovatelky zjištěné skutečnosti dostatečně odůvodňují závěr, že se kárně obviněný skutků dopustil a že zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Navrhovatelka a soudce se dohodli na uložení kárného opatření snížení platu o 5 % na dobu tří měsíců.
[13] Kárnému soudu byl doručen také spis okresního soudu pro projednávanou kárnou věc sp. zn. Spr 592/2022, osobní spis soudce, stanovisko soudcovské rady okresního soudu ze dne 9. 11. 2022, zápis o prověrce soudního oddělení kárně obviněného, záznam o kontrole přístupů soudce v systému ISAS, výtky udělené kárně obviněnému a reakce navrhovatelky na vůči němu podané stížnosti.
[14] Jednání konaného dne 17. 4. 2023 formou videokonference se zúčastnila navrhovatelka i soudce. Kárně obviněný po poučení uvedl, že rozumí sjednané dohodě o vině a kárném opatření, je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, jaká je jeho právní kvalifikace a jaká kárná opatření zákon stanoví za kárné provinění, že učinil své prohlášení v dohodě o tom, že spáchal skutek, pro který je kárně stíhán, dobrovolně a bez nátlaku a že mu jsou známy všechny důsledky dohody, zejména to, že soud v případě jejího schválení nebude dokazovat a rozhodne o vině a kárném opatření podle dohody. Kárný senát poté vyhlásil usnesení, že nemá výhrady k předložené dohodě o vině a kárném opatření, a proto se dokazovat dle § 314q odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve spojení s § 25 kárného zákona, nebude. II. Hodnocení kárného soudu
[15] Kárný soud považuje možnost uzavřít dohodu o vině a kárném opatření za vhodné vyústění kárného řízení, protože jde o projev žádoucí sebereflexe na straně kárně obviněného soudce (viz rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2019 č. j. 11 Kss 8/2018-199, ve věci Miklová). Především v případech, kdy je kárným navrhovatelem předseda soudu, u něhož kárně obviněný soudce působí, sjednání a uzavření dohody o vině a kárném opatření posouvá vztah kárného navrhovatele a kárně obviněného do roviny spolupráce namísto postavení proti sobě stojících stran řízení. To zajisté přispěje k lepší atmosféře na pracovišti a umožní to vedení soudu lépe pracovat s kárně obviněným soudcem na odstranění nedostatků, jež jsou předmětem kárného návrhu (viz rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2019 č. j. 11 Kss 2/2019-51, ve věci Parolek).
[16] Kárný soud dále konstatuje, že schválení dohody o vině a kárném opatření nebrání, že při jejím sjednávání a v řízení neměl soudce obhájce; ostatně kárně obviněný byl již na počátku řízení poučen o svém právu zvolit si obhájce a tohoto práva nevyužil (obdobně viz výše citované rozhodnutí kárného soudu ve věci Parolek).
[17] Kárný soud konstatuje, že vymezení skutků v návrhu a v dohodě o vině a kárném opatření nebylo mezi stranami řízení sporné a odpovídá obsahu spisu. V rámci prvního skutku je kárně obviněnému vytýkáno jednání spočívající v průtazích v řízení. Svůj právní názor k pojetí tohoto typu skutku kárný soud komplexně vyjevil v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018 207, ve věci Maxa III, na které v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti, naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Počet řízení zatížených průtahy představuje pouze okolnost, kterou kárný senát vezme v úvahu při ukládání kárného opatření. Při takovém pojetí skutku je imanentní součástí popisu vytýkaného skutku, jímž je kárný senát vázán, vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti.
[18] V nyní posuzované věci to konkrétně znamená, že návrhem a dohodou o vině a kárném opatření byl skutek spočívající v průtazích vymezen uvedenými obdobími nečinnosti soudce, k nimž mělo dojít ve vyjmenovaných čtyřech věcech. V návrhu ani v dohodě o vině a kárném opatření sice nejsou souhrnně vymezeny hranice žalovaného období nečinnosti ve formalizovaném petitu, tuto formální vadu návrhu však lze překlenout výkladem s přihlédnutím k obsahu návrhu a dohody o vině a kárném opatření (viz rozhodnutí ve věci Maxa III a dále např. rozhodnutí ze dne 11. 10. 2021 č. j. 11 Kss 2/2021 152, ve věci Mazurková, bod 87). Ze skutkových okolností, jež strany nečinní spornými, je zjevné, že celkové období nečinnosti kárně obviněného započalo 19. 7. 2019 (věc č. 3, sp. zn. 11 C 94/2015) a skončilo 3. 10. 2022 (věc č. 4, sp. zn. 11 C 70/2011). Celistvost období pak vyplývá z toho, že se dílčí období u uvedených věcí vzájemně překrývají (od 13. 2. 2020 do 6. 1. 2022), přičemž veškerá období u dalších dvou věcí spadají do vymezeného úseku.
[19] Pokud jde o tříletou objektivní lhůtu k podání kárného návrhu dle § 9 odst. 1 in fine kárného zákona, kárná judikatura považuje nečinnost při vyřizování spisů za delikt trvající a umožňuje postihnout kárně obviněného soudce i za průtahy předcházející počátku objektivní lhůty. Nicméně je nutné, aby nečinnost soudce, která započala před začátkem objektivní lhůty, trvala i v okamžiku, od nějž se tříletá lhůta počítá, tedy aby stav odporující právu nebyl před počátkem běhu lhůty ukončen provedením účinného a efektivního procesního úkonu (viz bod 60 rozhodnutí ve věci Maxa III a tam uvedenou další judikaturu, zejm. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. Ds 13/2004). V nyní projednávané věci začalo období nečinnosti soudce 19. 7. 2019, tedy před datem 14. 11. 2019, od něhož se odvíjí objektivní tříletá lhůta před podáním kárného návrhu. Z ničeho však neplyne, že by byla nečinnost před počátkem lhůty přerušena, a soudce s takovým vymezením souhlasil. Kárně obviněného tudíž bylo možné shledat vinným i za nečinnost v období od 19. 7. 2019 do 14. 11. 2019.
[20] Kárný soud doplnil vymezení období nečinnosti soudce i do výroku rozhodnutí, neboť při schvalování dohody o vině a kárném opatření nemusí slovo od slova přepisovat sjednané znění výroku o vině, nýbrž jej může upravit, je li zachován rozsah skutku a je li výrok obsahově v souladu s dohodou o vině a kárném opatření (viz rozhodnutí kárného soudu ze dne 28. 2. 2022 č. j. 11 Kss 1/2022 43, ve věci Virag, bod 34). Kárný soud dle uvedené logiky též pro přehlednost ve výroku uvedl pouze celkové období a označení jednotlivých věcí, v nichž se kárně obviněný dopustil průtahů, přičemž bližší popis je uveden až v odůvodnění, byť byl v návrhu i dohodě obsažen i ve výrokové části.
[21] Ohledně právní kvalifikace skutku kárný soud připomíná, že průtahy v řízení obecně vnímá jako závažné kárné provinění (v podrobnostech viz již citované rozhodnutí ve věci Miklová). Dle rozhodovací praxe kárného soudu je závažnost průtahů zvyšována také jejich délkou (v případě kárně obviněného více než dva roky) a tím, pokud je soudce nečinný i přes výslovné upozornění ze strany vedení soudu (obdobně viz body 92–96 rozhodnutí ve věci Maxa III).
[22] Druhý skutek pak spočívá v tom, že kárně obviněný vyhledával v systému ISAS ze soukromých důvodů informace, které nesouvisely s jeho rozhodovací činností. Ve vztahu k jeho hodnocení kárný soud pouze stručně opakuje své dřívější závěry z rozhodnutí ze dne 5. 11. 2020 č. j. 13 Kss 2/2020-146, ve věci Veselý, bod 85: „Nahlížet do spisů, které soudci nebyly přiděleny k rozhodnutí, je přípustné z pracovních či studijních důvodů. Soudce tak může nahlížet do spisů jemu nepřidělených v případě, že se jím vyřizované případy prolínají se spisy jiných soudců, ať už předmětem řízení nebo jejich účastníky. Stejně tak důvodně nahlíží např. při hledání kontaktů na účastníky nebo na svědky. Důvodné je i nahlížení do věcí skutkově podobných s vlastní vyřizovanou věcí v zájmu zásady podobného rozhodování v podobných věcech. V rámci odborného růstu lze nahlížet do spisů, v nichž jsou rozhodovány věci skutkově či právně složité, nebo po právní stránce výjimečné.“ Nahlížení do cizích spisů z jiných než pracovních či studijních důvodů – tedy i z důvodů soukromých jako v případě kárně obviněného – je tedy obecně nepřípustné a judikatura kárného soudu takový postup považuje za kárné provinění.
[23] Sjednané kárné opatření snížení platu o 5 % na dobu tří měsíců se jeví vzhledem k celkové závažnosti zejména prvního kárného provinění i rozsahu zjištěných průtahů jako velmi mírné, nicméně kárný soud nedospěl k závěru o takové disproporci, že by bylo zjevně nepřiměřené (viz podobně rozhodnutí kárného soudu ze dne 1. 6. 2020 č. j. 11 Kss 2/2020 88, ve věci Novák, bod 25). Při tomto posuzování zohlednil kárný soud především sebereflexi soudce, jež plyne z vyjádření navrhovatelky. Kárný soud vzal v úvahu též dřívější nadprůměrnou výkonnost soudce v době kritického nedostatku soudců v severních Čechách. V případě nepřípustného užívání systému ISAS je zásadní, že informace, jež kárně obviněný získal, nikomu nepředal a nedošlo k jejich zneužití – navrhovatelka nic takového netvrdila a z řízení to ani jinak nevyplynulo. Výraznou polehčující okolností je nakonec i samotné uzavření dohody o vině a kárném opatření (viz obdobně rozhodnutí kárného soudu ve věci Novák nebo ze dne 18. 1. 2021 č. j. 11 Kss 7/2020 42, ve věci Šemík).
[24] Kárný soud shrnuje, že dohoda o vině a kárném opatření uzavřená mezi navrhovatelkou a soudcem vyhovuje zákonným požadavkům. Kárný soud proto dohodu schválil a v souladu s ní rozhodl o vině a kárném opatření.
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. V Brně dne 17. dubna 2023
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. předseda kárného senátu