11 Kss 7/2018 – Nejvyšší správní soud

11 Kss 7/2018- 207 - text

pokračování 11 Kss 7/2018 - 239

R O Z H O D N U T Í

Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Lukáše Trojana a Mgr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D., projednal v ústním jednání dne 21. 1. 2019 návrh navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu v Liberci JUDr. Ivana Šoljaková, sídlem U Soudu 540/3, Liberec, na zahájení kárného řízení ze dne 11. 10. 2018, doručený kárnému soudu dne 15. 10. 2018, proti kárně obviněnému: JUDr. Vladimír Maxa, předseda senátu Okresního soudu v Liberci, a rozhodl

JUDr. Vladimír Maxa, nar. X, předseda senátu Okresního soudu v Liberci, se uznává vinným podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, že zaviněným porušením svých povinností podle § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, způsobil v období od 7. 6. 2016 do 11. 10.

2018 nedůvodné průtahy v níže uvedených věcech, označených pořadovými čísly dle návrhu na zahájení řízení, vedených u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn.: 1) 15 C 59/2014 v období od 22. 11. 2017 do 27. 2. 2018 2) 15 C 45/2014 v období od 23. 2. 2018 do 12. 6. 2018 3) 15 C 38/2016 v období od 30. 3. 2017 do 11. 5. 2018 4) 15 C 126/2013 v období od 1. 1. 2018 do 5. 2. 2018 5) 15 C 176/2016 v období od 3. 6. 2017 do 19. 7. 2018 6) 15 C 66/2017 v období od 28. 6. 2017 do 17. 9. 2018 7) 15 C 68/2016 v období od 9.

11. 2016 do 17. 8. 2017 8) 40 C 294/2013 v období od 1. 1. 2018 do 5. 10. 2018 9) 40 C 151/2012 v období od 1. 1. 2018 do 14. 6. 2018 10) 40 C 90/2011 v období od 3. 1. 2017 do 24. 4. 2018 11) 40 C 63/2015 v období od 3. 10. 2016 do 15. 5. 2017 12) 19 C 198/2015 v období od 3. 6. 2017 do 20. 6. 2018 13) 16 C 195/2015 v období od 7. 6. 2016 do 10. 2. 2017 a od 26. 4. 2017 do 4. 4. 2018 14) 19 C 9/2015 v období od 4. 10. 2016 do 27. 2. 2018 15) 19 C 213/2015 v období od 5. 1. 2017 do 11. 10. 2018 16) 19 C 90/2015 v období od 16.

11. 2016 do 12. 6. 2018 17) 40 C 103/2013 v období od 2. 2. 2018 do 6. 6. 2018 18) 23 C 328/2009 v období od 10. 2. 2018 do 8. 3. 2018 19) 15 C 202/2012 v období od 7. 6. 2016 do 11. 10. 2018 20) 15 C 68/2013 v období od 9. 4. 2017 do 15. 5. 2017 a od 19. 10. 2017 do 7. 2. 2018 21) 15 C 75/2013 v období od 20. 2. 2017 do 12. 4. 2017 a od 27. 7. 2017 do 19. 3. 2018 22) 15 C 196/2013 v období od 1. 7. 2017 do 6. 10. 2017 23) 15 C 201/2013 v období od 23. 11. 2017 do 12. 12. 2017 24) 15 C 319/2013 v období od 28.

6. 2017 do 8. 1. 2018 25) 15 C 364/2013 v období od 27. 10. 2017 do 31. 10. 2017 a od 14. 11. 2017 do 9. 5. 2018 26) 15 C 254/2013 v období od 10. 9. 2017 do 2. 11. 2017 28) 15 C 75/2014 v období od 16. 5. 2017 do 7. 7. 2017 a od 1. 3. 2018 do 5. 6. 2018 29) 15 C 85/2014 v období od 3. 11. 2017 do 1. 3. 2018 30) 15 C 120/2014 v období od 6. 4. 2017 do 30. 8. 2017 31) 15 C 209/2014 v období od 22. 2. 2018 do 8. 3. 2018 33) 15 C 250/2014 v období od 15. 3. 2018 do 20. 6. 2018 35) 15 C 255/2014 v období od 27.

3. 2017 do 31. 8. 2017 36) 15 C 273/2014 v období od 7. 6. 2016 do 12. 10. 2016 37) 15 C 274/2014 v období od 16. 2. 2017 do 1. 8. 2017 38) 40 C 70/2015 v období od 10. 11. 2017 do 21. 5. 2018 39) 15 C 24/2016 v období od 3. 1. 2018 do 5. 9. 2018 40) 15 C 36/2016 v období od 18. 7. 2016 do 10. 2. 2017 41) 15 C 56/2016 v období od 3. 6. 2017 do 16. 4. 2018 42) 15 C 69/2016 v období od 28. 4. 2017 do 5. 2. 2018 43) 15 C 80/2016 v období od 19. 10. 2017 do 16. 7. 2018 44) 15 C 82/2016 v období od 23.

3. 2017 do 27. 8. 2018 45) 15 C 87/2016 v období od 3. 6. 2017 do 30. 8. 2018 46) 15 C 147/2016 v období od 17. 3. 2017 do 21. 6. 2018 47) 15 C 199/2016 v období od 19. 4. 2017 do 3. 8. 2018 48) 15 C 202/2016 v období od 6. 4. 2018 do 7. 8. 2018 49) 15 C 211/2016 v období od 10. 5. 2017 do 23. 11. 2017 50) 15 C 221/2016 v období od 25. 1. 2018 do 20. 7. 2018 51) 15 C 245/2016 v období od 28. 2. 2017 do 27. 6. 2018 52) 15 C 5/2017 v období od 17. 5. 2017 do 11. 10. 2018 53) 15 C 11/2017 v období od 5.

2. 2018 do 30. 7. 2018 54) 15 C 28/2017 v období od 1. 2. 2017 do 12. 9. 2018 55) 15 C 30/2017 v období od 24. 5. 2017 do 17. 9. 2018 56) 15 C 61/2017 v období od 20. 3. 2017 do 31. 5. 2018 57) 15 C 68/2017 v období od 24. 11. 2017 do 11. 10. 2018 58) 15 C 71/2017 v období od 3. 3. 2017 do 15. 3. 2018 59) 15 C 82/2017 v období od 28. 11. 2017 do 18. 9. 2018 60) 15 C 83/2017 v období od 10. 3. 2017 do 13. 9. 2018 61) 15 C 99/2017 v období od 29. 3. 2017 do 11. 10. 2018 62) 15 C 107/2017 v období od 3.

11. 2017 do 10. 5. 2018 63) 15 C 108/2017 v období od 24. 4. 2017 do 11. 10. 2018 64) 15 C 119/2017 v období od 20. 6. 2017 do 19. 9. 2018 66) 15 C 130/2017 v období od 9. 5. 2017 do 13. 9. 2018 67) 15 C 149/2017 v období od 12. 12. 2017 do 19. 9. 2018 68) 15 C 155/2017 v období od 9. 1. 2018 do 11. 10. 2018 69) 15 C 161/2017 v období od 20. 6. 2017 do 11. 10. 2018 71) 15 C 174/2017 v období od 26. 2. 2018 do 11. 10. 2018 72) 15 C 182/2017 v období od 14. 11. 2017 do 11. 10. 2018 73) 15 C 185/2017 v období od 20.

6. 2017 do 13. 9. 2018 74) 15 C 188/2017 v období od 20. 6. 2017 do 11. 10. 2018 75) 15 C 199/2017 v období od 12. 9. 2017 do 11. 10. 2018 76) 15 C 210/2017 v období od 26. 7. 2017 do 11. 10. 2018 77) 15 C 221/2017 v období od 13. 9. 2017 do 21. 9. 2018 78) 15 C 223/2017 v období od 26. 7. 2017 do 11. 10. 2018 79) 15 C 230/2017 v období od 4. 4. 2018 do 3. 8. 2018 80) 15 C 232/2017 v období od 24. 8. 2017 do 11. 10. 2018 81) 15 C 264/2017 v období od 5. 10. 2017 do 14. 3. 2018 82) 15 C 265/2017 v období od 5.

10. 2017 do 14. 3. 2018 83) 15 C 273/2017 v období od 18. 9. 2017 do 13. 9. 2018 84) 15 C 293/2017 v období od 13. 12. 2017 do 11. 10. 2018 85) 15 C 299/2017 v období od 20. 12. 2017 do 12. 7. 2018 86) 15 C 301/2017 v období od 25. 10. 2017 do 11. 10. 2018 87) 15 C 304/2017 v období od 25. 10. 2017 do 11. 10. 2018 88) 15 C 312/2017 v období od 3. 11. 2017 do 11. 10. 2018 89) 15 C 334/2017 v období od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 90) 15 C 335/2017 v období od 21. 11. 2017 do 11. 10. 2018 91) 15 C 347/2017 v období od 28.

12. 2017 do 11. 10. 2018 92) 15 C 350/2017 v období od 11. 12. 2017 do 11. 10. 2018 93) 15 C 357/2017 v období od 28. 11. 2017 do 11. 10. 2018 94) 15 C 371/2017 v období od 5. 1. 2018 do 11. 10. 2018 95) 15 C 372/2017 v období od 21. 11. 2017 do 11. 10. 2018 96) 15 C 380/2017 v období od 23. 11. 2017 do 11. 10. 2018 97) 15 C 390/2017 v období od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 98) 15 C 396/2017 v období od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 99) 15 C 413/2017 v období od 9. 4. 2018 do 11. 10. 2018 100) 15 C 420/2017 v období od 8.

2. 2018 do 11. 10. 2018 101) 15 C 426/2017 v období od 5. 2. 2018 do 11. 10. 2018, tedy zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a za to se mu ukládá kárné opatření odvolání z funkce soudce podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích.

48.

[43] Druhá názorová linie vychází z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného ze dne 23. 2. 2012 č. j. 11 Kseo 4/2009

111, v němž zaujal kárný senát stanovisko, že „pojem ‚skutek‘ v případě kárných žalob pro nečinnost nelze vnímat jako určité časové období, ve kterém dojde k nečinnosti v libovolném počtu řízení, nýbrž že je třeba jej vztáhnout vždy k tomu kterému konkrétnímu případu nečinnosti. V opačném případě by totiž mohla nastat značně absurdní situace spočívající v tom, že potrestáním či zproštěním za tvrzenou nečinnost v jedné věci by se vyloučil postih za nečinnosti v řízeních jiných, k nimž by došlo ve stejném časovém období, byť i ze zcela jiných důvodů.

[…] Kárný soud proto zastává názor, že se v případě průtahů (nečinnosti) současně v několika řízeních nejedná o skutek jediný, spočívající v nečinnosti po určitou dobu, nýbrž že jde o nečinnost v každém jednotlivém řízení, představující samostatný skutek.“ Takové pojetí skutku v průtahových věcech, které se původně týkalo průtahů v exekutorských věcech, se dále promítlo i ve věcech kárné odpovědnosti soudců za průtahy v řízení, například v rozhodnutích ze dne 29. 5. 2013 č. j. 11 Kss 4/2016 166, ze dne 4.

4. 2012 č. j. 11 Kss 4/2011 120, ze dne 5. 12. 2018 č. j. 13 Kss 4/2018-84 či ze dne 5. 12. 2012 č. j. 11 Kss 7/2012

64. Taktéž v rozhodnutí ze dne 20. 6. 2018 č. j. 13 Kss 8/2017-170 kárný senát Nejvyššího správního soudu konstatoval, že „každý takový vytýkaný postup (příp. nečinnost) v konkrétní soudci přidělené věci považuje kárný senát za samostatný skutek.“ [44] Nyní rozhodující kárný senát v prvé řadě podotýká, že se ztotožňuje s názorem vyjádřeným v již citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kseo 4/2009 111, dle kterého se sjednocující role rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu nevztahuje na judikaturu kárných senátů. Nemohl proto přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 16 Kss 5/2017, jehož předmětem je právě otázka, „co je skutkem v případě, že soudce v určitém časovém intervalu pracuje pomaleji (případně méně či méně efektivně), než jak by bylo potřeba k tomu, aby bez průtahů vyřizoval veškerou agendu, kterou je podle rozvrhu práce příslušný vyřizovat“ (srov. usnesení kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2017 č. j. 16 Kss 5/2017 139). Rozšířený senát nelze považovat za kárný senát ve smyslu § 3, ve spojení s § 4 kárného zákona, vymezujícím kárné senáty kárného soudu. To, že kárným soudem je Nejvyšší správní soud, znamená pouze, že Nejvyšší správní soud zajišťuje činnost kárného soudu organizačně, technicky a personálně, včetně financování; pravomoc v oblasti kárné vykonávají pouze kárné senáty a z Nejvyššího správního soudu pak již jen jeho předseda, jenž je virilně předsedou kárného soudu a zákon mu svěřuje kompetence v procesu ustavování kárných senátů. Rozšířený senát nepochybně nemá vůbec pravomoc vynést rozhodnutí ve věci samé, např. shledat kárně obviněného vinným a uložit mu kárné opatření. Logicky mu tudíž nepřísluší ani vyslovovat se k právním otázkám kárného řízení, byť třeba jen dílčím, neboť na vyřešení těchto otázek bude zpravidla vyslovení viny a stanovení kárného opatření v jednotlivých případech záviset (například pro otázku vymezení skutku to platí zcela nepochybně). Argumentem zde nemůže být ani případná zdrženlivost rozšířeného senátu, jenž by se omezil jen na odpovědi na sporné právní otázky, nikoli na rozhodování ve věci. Pravomoc zde buď je, anebo není. Ostatně, podle zákona se rozšířenému senátu postupuje věc k rozhodnutí (viz § 17 odst. 1 s. ř. s.) a je jen na rozšířeném senátu, zda rozhodne namísto postupujícího senátu ve věci samé anebo odpoví jen na spornou právní otázku, jež mu byla předložena a kterou si může nepochybně modifikovat nebo si ji může vymezit zcela jinak, a věc postupujícímu senátu vrátí se svým závazným právním názorem (naopak stanovisko postupujícího senátu co do způsobu rozhodnutí rozšířený senát nijak nezavazuje). Tento postup nemá se zásadou zdrženlivosti, jež je toliko hodnotící kategorií, nic společného: vyvinul se v jeho praxi z důvodu efektivity a koneckonců i procesního komfortu rozšířeného senátu a byl posléze promítnut i do jednacího řádu Nejvyššího správního soudu (jako způsob výkonu pravomoci rozšířeného senátu, v jeho dispozici, viz § 71 jednacího řádu). To však nic nemění na tom, že existence pravomoci rozhodnout ve věci je condicio sine qua non pro (dílčí) rozhodování o odpovědi na předestřenou otázku. Pravomoc vést řízení a vydat rozhodnutí ve věci musí být dána na počátku řízení a nemůže být dovozována zpětně od jeho výsledku nebo od způsobu uplatnění pravomoci. [45] Nelze odhlížet ani od zákonné konstrukce pluralitního složení kárných senátů. Kárné senáty sestávají ze širokého spektra zástupců různých právnických profesí (ve věcech soudců to je vedle předsedy z řad soudců Nejvyššího správního soudu a místopředsedy z řad soudců Nejvyššího soudu, tj. paritně, vždy též soudce ze soudu nižšího stupně, státní zástupce, advokát a právník vykonávající jiné právnické povolání, zpravidla z akademické obce) a do jejich ustanovování pro posílení jejich nezávislosti a k odstínění vlivu předsedy kárného soudu zákonodárce vtělil i prvek náhody v podobě losování. Naproti tomu rozšířený senát je složen výhradně ze soudců Nejvyššího správního soudu. Pokud by měl zavazovat svým názorem kárné senáty, vychýlila by se zákonem založená názorová a institucionální rovnováha výrazně ve prospěch soudců, nadto jen soudců Nejvyššího správního soudu vybraných libovolně předsedou Nejvyššího správního soudu, jenž o složení rozšířeného senátu rozhoduje v rozvrhu práce. [46] Ze všech těchto důvodů považoval kárný senát v nyní projednávané věci za svou povinnost postupovat dále v řízení a autonomně zodpovědět otázku, jak má být vymezen a chápán skutek v případě vytýkaných průtahů. [47] Kárný senát se přiklání k první představené judikatorní linii, kterou považuje nejen za správnou, ale i co do uplatňování za převažující a co do trvání a stability za starší a ustálenější (v tomto smyslu byla druhá zde popsaná judikatorní linie vybočením z dosud uplatňované). Stejný přístup si nadto osvojil i kárný senát 11 Kss v dřívějším složení, když rozhodoval ve druhém kárném řízení se stejnými stranami, a již jen pro naplnění požadavku právní jistoty je třeba na něm i nyní setrvat (viz druhé kárné rozhodnutí na č. l. 173). [48] Naplnění skutkové podstaty kárného provinění tedy kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Počet řízení zatížených průtahy představuje pouze okolnost, kterou kárný senát vezme v úvahu při ukládání sankce (srov. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2011 č. j. 13 Kse 22/2009 - 70). [49] Při takovém pojetí skutku je „imanentní součástí popisu vytýkaného skutku (jímž je kárný senát vázán) vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti“ (srov. již citované rozhodnutí č. j. 11 Kss 5/2017 139). Zároveň po podání kárného návrhu již nelze rozšiřovat období, v němž je kárně obviněnému vytýkána nečinnost – šlo by totiž o nově žalovaný skutek. [50] Pojetí skutku v průtahových věcech je zároveň klíčové pro určení, zda kárnému postihu kárně obviněného nebrání překážka věci rozhodnuté (non bis in idem; srov. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listina“). Nelze totiž trestat „vytýkanou nečinnost kárně obviněného (ani bylo-li by prokázáno, že vedla ke vzniku průtahů v řízení) v období, ve kterém byl již za typově stejný skutek potrestán předcházejícím kárným rozhodnutím. Opačný přístup by vedl k tomu, že by byla opětovně vyvozována kárná odpovědnost téže osoby za skutek, za který již byla dříve potrestána“ (výše citované rozhodnutí č. j. 11 Kss 2/2016 143). Stručně řečeno, bylo-li již určité období nečinnosti soudce předmětem postihu (ať již ve formě kárného opatření, či výtky), nelze je v později zahájeném řízení projednávat a takové řízení by muselo být zastaveno pro překážku věci rozhodnuté (výše citované rozhodnutí č. j. 11 Kss 4/2015 87). [51] Posledním – avšak neméně významným – důsledkem tohoto pojetí skutku je skutečnost, že v případě, kdy kárný soud neshledá v určité věci vytýkaný průtah, nerozhodne v daném rozsahu o zproštění kárného obvinění, nýbrž tuto věc pouze nezahrne do výroku rozhodnutí. V tomto směru lze opět poukázat na rozhodnutí sp. zn. 1 Skno 8/2006, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „pokud ve vymezeném období soudce zavinil průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek kárného provinění, nýbrž o pokračování v neplnění soudcovských povinností s tím důsledkem, že pokud se v kárném řízení neprokáže, že v určitém spise k zaviněným průtahům ze strany soudce došlo, takový spis se do výroku prostě nepojme (s patřičným vysvětlením v odůvodnění rozhodnutí). Při takto pojímané definici skutkové podstaty kárného provinění pak není důvodu, aby soudce byl v takovém případě kárného obvinění zprošťován, resp. aby bylo kárné řízení ohledně takové věci (spisu) zastavováno.“ Jak Nejvyšší správní soud jakožto kárný soud uvedl ve výše citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kss 2/2016 143, „tento přístup byl kárnými senáty v praxi dlouhodobě používán a kárný senát i v nyní posuzované věci považuje za rozumné postupovat stejným způsobem. […] na podstatě věci, tedy (1) vymezení případů, kdy byly konstatovány průtahy v řízení, za něž je ukládáno kárné opatření, a (2) vymezení celkového období, kdy (v konkrétních věcech) průtahy nastaly, takový postup nemění ničeho.“ Podobný postup lze přijmout i pro situace, kdy je návrh ve vztahu k nečinnosti v konkrétním řízení (věci) podán opožděně (srov. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013 č. j. 13 Kss 7/2012 106). [52] Praktickým procesním důsledkem tohoto přístupu je možnost i po zahájení kárného řízení „rozšířit“ návrh o další tvrzené průtahy v jiných věcech s podmínkou, že nově uvedené věci spadají do skutku, o němž se řízení vede, tj. do období nečinnosti tak, jak bylo vymezeno návrhem na zahájení řízení. Tyto nově tvrzené věci (spisy) jsou ve skutečnosti jen dalšími důkazními návrhy, jimiž má být prokázáno naplnění skutkové podstaty kárného provinění ve vymezeném období. Je pak na kárném soudu, aby rozhodl, které důkazy provede v rozsahu nezbytném pro kárné rozhodnutí (srov. § 89 odst. 1 trestního řádu, přiměřeně aplikovaného dle § 25 kárného zákona). [53] V nyní posuzované věci to konkrétně znamenalo, že návrhem na zahájení kárného řízení, datovaným dnem 11. 10. 2018 a kárnému soudu doručeným dne 15. 10. 2018, navrhovatelka vymezila skutek v návrhu uvedenými obdobími nečinnosti soudce, k nimž mělo dojít ve vyjmenovaných 25 věcech (spisy č. 1-25). Navrhovatelka sice nevymezila souhrnně hranice žalovaného období nečinnosti ve formalizovaném petitu, tuto formální vadu návrhu však lze překlenout výkladem s přihlédnutím k obsahu návrhu. Z něj vyplývá, že navrhovatelka v návrhu vymezila žalovaný skutek obdobím od 1. 2. 2016 (věc č. 19 sp. zn. 15 C 202/2012) do 11. 10. 2018 (věci č. 15 sp. zn. 19 C 213/2015 a č. 19 sp. zn. 15 C 202/2012, v nichž vymezila průtahy slovem „dosud“, což nutno vztáhnout k datu sepsání návrhu). [54] Pokud jde o počátek žalovaného období, nutno zdůraznit, že druhým kárným rozhodnutím byl soudce uznán vinným za průtahy v období od 12. 7. 2013 do 12. 4. 2016. Ve shodě s výše uvedeným proto soudce nelze znovu ani za část téhož období postihnout (non bis in idem, srov. k tomu již za dřívější právní úpravy kárného řízení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2004 sp. zn. 2 Ds 10/2004 a dále rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2007 sp. zn. 1 Ds 17/2007 a ze dne 20. 6. 2008 sp. zn. 1 Ds 8/2008). Kárný soud se proto nyní mohl zabývat průtahy v řízení až od 13. 4. 2016. Navrhovatelka nicméně při ústním jednání upřesnila (zúžila) svůj návrh tak, že počátek vytýkaného období nečinnosti určila jednoznačně pro všechny věci dnem 7. 6. 2016 (proč volila toto datum, není zřejmé, není to ale ani podstatné, její návrh kárný soud překročit nemůže). Problém s pravidlem non bis in idem tím odpadl a nebylo nutné v části, v níž navrhovatelka původně navrhovala postih za průtahy do 12. 4. 2016 řízení zastavovat pro překážku věci rozhodnuté dle § 11 odst. 1 písm. h) trestního řádu ve spojení s § 25 kárného zákona. Pokud kárně obviněný na ústním jednání vyslovil názor, že za žalovatelné považuje průtahy až po vyhlášení druhého kárného rozhodnutí, tj. po 14. 12. 2016, kárný soud se s ním neztotožnil, neboť rozhodující pro posuzování otázky věci rozhodnuté (rei iudicatae) je vymezení skutku v pravomocném rozhodnutí, nikoli den, kdy bylo rozhodnutí přijato, vyhlášeno či nabylo právní moci. [55] V rozšíření návrhu ze dne 30. 11. 2018 uplatnila navrhovatelka dalších 76 věcí, v některých z nich však „žalovala“ i průtahy, které pokračovaly za původně vymezenou časovou hranicí do 12. 11. 2018, kdy dokončila komplexní kontrolu oddělení kárně obviněného soudce. Nečinnost v období od 12. 10. 2018 je však již jiným samostatným skutkem překračujícím původní návrh na zahájení řízení, a pokud šlo o nečinnost trvající, zhodnotí ji v té které věci kárný soud pouze do 11. 10. 2018 (srov. k tomu rozhodnutí č. j. 14 Kse 7/2014 54 a č. j. 12 Ksz 2/2015 78). [56] Konečně nutno také konstatovat, že soud je ohledně vymezení skutku vázán návrhem (a contrario k § 9 odst. 2 větě poslední kárného zákona, podle níž kárný soud není vázán návrhem, pokud jde o kárné opatření). Není tudíž možné k tíži kárně obviněného soudce činit takové změny, které by zhoršily jeho postavení před kárným soudem oproti samotnému návrhu (viz výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Ds 10/2004). Proto tam, kde navrhovatelka uvedla v návrhu dobu nečinnosti, resp. průtahů kratší, než vyplývalo z předmětného spisu (nešlo-li o zjevný překlep), řídil se kárný senát při formulaci výroku svého rozhodnutí rozmezím uvedeným v návrhu, byť by třeba i soudce sám delší průtah uznal (viz např. č. 54 sp. zn. 15 C 28/2017). [57] Kárný senát zdůrazňuje, že kárný návrh a popis skutku v něm uvedený byl vymezen tak, že se soudce dopustil kárného provinění spočívajícího v kárně relevantní nečinnosti. Pokud navrhovatelka u některých věcí (např. č. 8, 27, 29, 30, 34, 37, 41, 49, 52, 57, 60, 70, 71, 73, 79) kromě průtahů v řízení zpochybňovala (stručnou poznámkou) i procesní postupy soudce z hlediska efektivity, správnosti formální či věcné a tvrdila, že jimi soudce ohrozil též důvěru v odborné rozhodování soudů, kárný senát se tím s ohledem na podstatu návrhu blíže nezabýval; ostatně i navrhovatelka sama na ústním jednání potvrdila, že předmětem jejího návrhu je výhradně jen kárné provinění spočívající v průtazích při vyřizování věcí. V této souvislosti je nicméně vhodné odkázat na odstavec 44 rozhodnutí kárného soudu č. j. 16 Kss 9/2013 91 ze dne 20. 3. 2014, že „i pokud by takové hodnocení prováděl, byla by namístě maximální zdrženlivost.“ Stejně jako tehdy platí, že pokud by měl kárný soud hodnotit soudcovskou činnost kárně obviněného z hlediska její (ne)odbornosti, „muselo by se jednat o zjevné excesy a kárný navrhovatel by je musel takto i prezentovat a argumentačně doložit“, což se však v nyní projednávané věci nestalo. Vb. Lhůta pro podání návrhu [58] K dodržení subjektivní a objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení kárný soud ke všem průtahovým spisům uvádí následující. [59] Dle ustanovení § 9 kárného zákona musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu; nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění. Pokud jde o subjektivní lhůtu, podle kárné judikatury je její počátek vázán na okamžik, kdy se skutečnosti indikující existenci kárného provinění dostaly do sféry kárného navrhovatele (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného ze dne 5. 10. 2017 č. j. 11 Kss 4/2017 49, obdobně též rozhodnutí ze dne 10. 11. 2010 č. j. 15 Kse 3/2010 63). Lhůta samotná pak slouží k prověření těchto indicií za účelem rozhodnutí, zda navrhovatel kárný návrh skutečně podá. Dostatečné indicie jsou takové, jež svědčí jak o naplnění objektivní, tak i subjektivní stránky kárného provinění (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2008 sp. zn. 1 Ds 1/2008). [60] Co se týká lhůty objektivní, nečinnost při vyřizování spisů považuje kárná judikatura již tradičně za delikt trvající. Takto na danou otázku nahlížel již Vrchní soud v Olomouci jako kárný soud ve svém rozhodnutí ze dne 8. 8. 2003 sp. zn. Ds 9/2003, přičemž kárné senáty Nejvyššího správního soudu si tento názor osvojily (viz např. v rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2011 č. j. 14 Kse 3/2011 43 nebo ze dne 29. 3. 2018 č. j. 11 Kss 5/2017 139). Trvající delikt je ukončen buďto provedením procesního úkonu, nebo podáním kárného návrhu. Z toho pak vyplývá, že lze postihnout kárně obviněného soudce i za průtahy, jež předcházely běhu objektivní lhůty (počítáno zpětně), pokud ke dni, od kterého se lhůta začala počítat, dosud neučinil ve věci úkon a jeho delikt tak trval (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. Ds 13/2004, ze dne 9. 11. 2007 sp. zn. 1 Ds 17/2007 a ze dne 20. 6. 2008 sp. zn. 1 Ds 8/2008). [61] V tomto kárném řízení však navrhovatelka neučinila ani v jednom případě předmětem návrhu nečinnost, jejíž počátek by ležel za hranicí tří let od podání kárného návrhu. Tříletá objektivní lhůta tak ve všech případech byla zachována. [62] Pokud jde o šestiměsíční lhůtu subjektivní, nutno předeslat, že kárně obviněný, na výslovný dotaz předsedy senátu při ústním jednání, žádnou námitku v tomto směru nevznesl. Naopak kárná navrhovatelka sama uvádí, že v některých případech nemohla učinit předmětem návrhu celé období prodlevy, k níž v určitém spise došlo, neboť u Okresního soudu v Liberci probíhá pravidelná čtvrtletní kontrola nedodělků (neskončených spisů starších tří let). V některých případech se tak navrhovatelka dozvěděla o nečinnosti kárně obviněného soudce již ze zprávy o stavu nedodělků ke dni 31. 12. 2017, kterou jí podal dne 10. 1. 2018 a která ještě nevyústila v podání kárného návrhu. Za klíčový okamžik pro zachování subjektivní lhůty, k němuž směřovalo též dokazování při ústním jednání, tak navrhovatelka považovala datum 17. 4. 2018, kdy obdržela zprávu o stavu nedodělků kárně obviněného soudce za 1. čtvrtletí roku 2018. Kárný senát se s tímto náhledem ztotožňuje a subjektivní lhůtu považuje za zachovanou, s následujícími výjimkami, kdy zjistil, že byla překročena. [63] Ve věci č. 32 sp. zn. 15 C 214/2014 totiž, aniž by to kárně obviněný namítal, kárný soud zjistil, že spis dvakrát procházel rukama místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci za účelem vyřízení stížnosti účastníka řízení (poprvé 18. 1. 2017, podruhé 24. 1. 2017). Žalované průtahy v řízení byly ze spisu zjistitelné. Dosavadní kárná judikatura přitom pouze stanovuje, že za okamžik, kdy se navrhovatel o indiciích svědčících o spáchání kárného provinění dozvěděl, nelze bez dalšího považovat vyslovení určitého závěru v odůvodnění rozhodnutí soudu, přestože obsah tohoto rozhodnutí je možno zjistit z veřejně přístupného rejstříku (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2012 č. j. 11 Kss 18/2011 251), a že každému potenciálnímu kárnému navrhovateli běží subjektivní lhůta k podání návrhu zvlášť (usnesení kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017 č. j. 11 Kss 6/2017 30). Ani jedno z citovaných rozhodnutí na nyní předestřenou otázku neodpovídá. První z nich řešilo odlišnou situaci, kdy se potřebné informace nacházely zcela mimo sféru kárného navrhovatele, byla zde jen potenciální a ničím neprokázaná možnost se s nimi seznámit. Pokud jde o druhé rozhodnutí, orgánem státní (justiční) správy okresního soudu nadaným kárnou pravomocí je v daném případě jeho předsedkyně, místopředsedkyni naproti tomu nesvědčí samostatné oprávnění podat kárný návrh. Kárný soud proto musel posoudit, zda v případě, kdy místopředsedkyně soudu prokazatelně získá indicie svědčící o spáchání kárného provinění, lze mít za to, že se tyto indicie dostaly do sféry předsedkyně soudu jakožto kárné navrhovatelky, nebo zda by muselo být dále prokázáno, že s nimi místopředsedkyně předsedkyni též seznámila. [64] Kárný soud vyšel z toho, že výkon státní správy okresních soudů je zákonem obecně svěřen jejich předsedům (§ 121 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), u vyřizování stížností na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení se dokonce jedná o výslovně samostatně upravenou otázku (§ 171 zákona o soudech a soudcích). Předseda pak může podle svého uvážení určitými agendami pověřit některého ze svých místopředsedů (§ 121 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Ten je mu proto za výkon svěřené agendy odpovědný a je pochopitelně povinen mu průběžně předávat informace potřebné pro výkon jeho dalších pravomocí v rámci státní správy soudů a v rámci kárného řízení. Kárný soud proto považuje za správné nazírat na vedení soudu jako na jeden celek a vycházet pro účely posouzení běhu subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu z předpokladu, že co je známo některému z místopředsedů, je (resp. má být) známo též předsedovi soudu. [65] Druhým aspektem je pak praktický vliv na dokazování. Pohyb směrem k osobě vyřizující stížnost je ve spise, případně v elektronické evidenci soudu, zpravidla podchycen a zaznamenán. K informování o učiněných zjištěních při vyřizování stížností ze strany místopředsedů naopak dochází zpravidla ústně na poradách vedení soudu nebo na pracovních schůzkách, ba dokonce i při příležitostech neformálních. Jde tedy o děje ponejvíce nijak nedokumentované a nutnost prokazovat je by mohla ze subjektivní lhůty pro podání návrhu učinit institut zcela iluzorní. Takovým výkladem by byla výrazně zhoršena a oslabena procesní pozice kárně obviněného. Šlo by tedy o výklad nejen nepraktický, ale i jdoucí v neprospěch kárně obviněného, tudíž je třeba jej odmítnout. [66] Kárný soud uzavírá, že pokud se místopředseda soudu k určitému okamžiku prokazatelně seznámí s indiciemi svědčícími o spáchání kárného provinění, lze mít za to, že se tyto indicie ve stejnou dobu dostaly do sféry předsedy soudu jakožto kárného navrhovatele. Z obdobného náhledu ostatně vycházely kárné soudy i za dřívější právní úpravy kárného řízení, neboť za okamžik vymezující běh subjektivní lhůty považovaly v případě předsedy instančně vyššího soudu (jako možného navrhovatele) okamžik, kdy složka jeho soudu, která kontrolní šetření na instančně nižším soudu provedla, vyhotovila písemné zprávy, a to bez ohledu na skutečnost, kdy zpráva byla předsedovi soudu postoupena, či s ní byl seznámen (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2008 sp. zn. 1 Ds 1/2008). [67] V tomto kárném řízení nadto svědkyně S., místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci, potvrdila, že předsedkyni soudu průběžně o svých zjištěních informuje na poradách a při obdobných příležitostech. [68] Ve věci č. 32 sp. zn. 15 C 214/2014 proto kárný soud s ohledem na překročení šestiměsíční subjektivní lhůty kárně relevantní průtahy v řízení konstatovat nemohl (§ 9 odst. 1 kárného zákona per analogiam). Vzhledem k tomu, jak kárný senát pojímá žalovaný skutek, není na místě (částečné) zastavení řízení dle § 9 odst. 1 kárného zákona. Zjištění o překročení subjektivní lhůty ve věci č. 32 se totiž žalovaného skutku, jenž je prokázán jinými věcmi, nijak nedotýká; důsledkem tohoto zjištění je pouze to, že věc č. 32 není zařazena do skutkové věty výroku, jímž byl soudce uznán vinným z kárného provinění. [69] Z obdobných důvodů musel kárný soud korigovat zjištěné období průtahů v řízení ve věcech č. 5 sp. zn. 15 C 176/2016, č. 12 sp. zn. 19 C 198/2015, č. 18 sp. zn. 23 C 328/2009, č. 23 sp. zn. 15 C 201/2013, č. 28 sp. zn. 15 C 75/2014, č. 41 sp. zn. 15 C 56/2016 a č. 45 sp. zn. 15 C 87/2016 (podrobnosti viz níže u těchto věcí). Vc. Referenční doba [70] Předtím, než kárný senát posoudil průtahy v konkrétních řízeních uvedených v kárném návrhu, musel si ujasnit východiska, jimiž se přitom bude řídit. Dosavadní judikatura kárného soudu v tomto směru neposkytuje jednoznačná měřítka a nelze ji považovat za zcela ustálenou. Praxe jednotlivých historických kárných senátů se lišila co do určování počátku kárně relevantní nečinnosti, někdy od konce měsíce, v němž došlo k poslednímu úkonu ve věci, jindy od následujícího dne po posledním pohybu ve spisu, nebo dokonce s minuciózním zohledňováním pracovních dnů a nepravidelností v podobě státních svátků či krátkodobých dovolených. Lišila se i co do metodiky, někdy byla za průtahy obecně považována nečinnost, avšak až po určité době se stala kárně relevantní, v některých případech byla za průtahy označena doba po odečtení přiměřené lhůty pro úkon ve věci, jiný přístup hodnotil každou nečinnost od počátku jako průtahy v řízení, byla-li přiměřená doba překročena, nebo pracoval s proměnlivým kritériem jejich závažnosti apod. Na straně jedné je to pochopitelné, neboť hodnocení nečinnosti soudce, resp. průtahů v řízení, je nutně závislé na mnoha individuálních okolnostech (např. celkové množství nevyřízených věcí soudce ovlivňující jeho schopnost a možnost s věcmi průběžně a bez průtahů pracovat, pracovní zázemí a podmínky včetně organizace práce dle rozvrhu práce, druh a složitost agendy, rozhodovací stupeň, chování účastníků řízení, význam věci atp., srov. v této souvislosti kritéria § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, a obdobná kritéria používaná Evropským soudem pro lidská práva při poskytování ochrany základnímu právu na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; viz též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně, k objektivizaci těchto kritérií má přispět i pluralitní složení šestičlenných kárných senátů (a přítomnost různých úhlů pohledu soudců a přísedících s odlišnými profesními i procesními zkušenostmi), jež mohou mít – v zákonných mezích – různý přístup, resp. kárnou politiku. Na straně druhé však na osvojení hodnotících východisek a jejich objektivizaci (alespoň v minimální míře) nelze zcela rezignovat, aby se kárný senát nedopouštěl libovůle případ od případu. [71] Navrhovatelka průtahy v jednotlivých řízeních v tomto kárném řízení pojímá mechanicky jako dobu nečinnosti, tj. dobu, kdy se s příslušným spisem zaznamenatelně nic nedělo, resp. nebyl v něm žádný pohyb zaznamenaný ve spisovém přehledu a v informačním systému ISAS. Takto mechanicky však s absencí pohybu ve spisu průtahy v řízení ztotožňovat nelze. Je zřejmé, že soudce nemůže se spisem pracovat hned následující pracovní den po posledním pohybu ve spisu. Takový požadavek by byl zjevně nerealistický. Je pochopitelné, že různé procesní úkony si vyžádají určitý čas jednak z důvodu, že soudce souběžně pracuje na mnoha věcech, jednak z důvodu, že jde o věci rozdílné složitosti, povahy a priority. Absence pohybu ve spisu sama o sobě neznamená, že soudce je ve věci zcela nečinný, neboť studium a příprava věci k rozhodnutí se nijak formálně ve spisu neprojevuje. Průtahy v řízení, jež by mohly naplnit skutkovou podstatu kárného provinění, tedy lze konstatovat až v případě, že uplyne doba, již ještě lze považovat za přiměřenou. Tu sice, nestanoví-li ji ve specifických agendách výslovně zákon, nelze určit pevným a neměnným časovým úsekem, z důvodů uvedených výše je však nutné vymezit si takovou dobu alespoň jako orientační, která může a musí být korigována (oběma směry) s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu (viz např. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014 č. j. 11 Kss 10/2013 83, jež takovou dobu označovalo termínem „doba referenční“). Aby taková referenční doba mohla dobře plnit svou funkci pro účely hodnocení nečinnosti soudce z hledisek kárných, musí být do určité míry paušalizující a přitom dostatečně dlouhá, jinak by se strany kárného řízení i kárný soud utápěly v nepodstatných detailech, jako např. zohledňování pracovních dnů, svátků, dovolených atp., jak bylo příkladmo uvedeno výše. Nemá proto smysl stanovovat referenční dobu v řádech dnů ani týdnů, ale spíše měsíců, neboť jen taková dokáže prakticky paušálně zohlednit běžné nepravidelnosti soudcova pracovního režimu. [72] Pro občanskoprávní nalézací agendu soudu prvního stupně se v dosavadní judikatuře kárných senátů objevuje nejčastěji doba tři až čtyři měsíce (již zmíněné rozhodnutí č. j. 11 Kss 10/2013 83 ze dne 29. 5. 2014 nebo rozhodnutí č. j. 11 Kss 5/2017 139 ze dne 29. 3. 2018, odst. 37, v němž kárný senát s odkazem na jiná kárná rozhodnutí uvedl, že „hranicí, za níž již nečinnost soudce není možné akceptovat, bývá u věcí, které jsou již meritorně projednávány, obvykle lhůta tří měsíců – viz například rozhodnutí ze dne 22. 6. 2011, č. j. 11 Kss 11/2009 - 224 a ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 – 91“), při specifických skutkových okolnostech i kratší (jeden měsíc, srov. výše citované rozhodnutí č. j. 11 Kss 4/2015), anebo i delší (dokonce až jeden rok, což by však mohlo být akceptovatelné pouze v situaci systémové krize, při absenci adekvátních pracovních podmínek včetně pomocného odborného aparátu a při vysokém množství živých věcí připadajících v průměru na jednoho soudce na daném soudu a úseku). [73] Přihlédnout je nutno i ke specifické judikatuře týkající se zvláštního procesního prostředku na ochranu základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jímž je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích, jakož i hodnocení průtahů v řízení za účelem přiznání náhrady škody, resp. zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti je ale nutno zdůraznit, že posouzení průtahů za účelem naplnění podmínek důvodnosti takového návrhu, resp. žaloby, a posouzení průtahů z hlediska naplnění skutkové podstaty kárného provinění nelze ztotožňovat a může se i výrazně lišit, neboť se liší i smysl a účel obou institutů a částečně i hlediska, která je třeba brát v úvahu. Pro účely kárného řízení je nicméně důležité, že je třeba zohledňovat i celkovou délku řízení, neboť čím je delší, tím více je zasahováno do základních práv účastníků řízení, čemuž nutně musí odpovídat i povinnost soudce věnovat dlouhotrvajícím řízením zvýšenou pozornost a prioritu. Ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, části VI, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vztahujícího se právě k náhradě škody za nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, vyplývá, že hranicí přiměřené celkové doby řízení, po jejímž překročení lze za splnění dalších podmínek přiznat odškodnění, je doba 24 měsíců ve věcech, které nemají přednostní režim. I celkové stáří věci od zahájení řízení se pak logicky musí promítnout do stanovení orientační referenční doby pro posuzování úseků nečinnosti soudce mezi jednotlivými úkony ve spisu z hlediska kárného (kárně relevantní průtahy v řízení). Ostatně, kárná odpovědnost soudce je i jedním z nástrojů prevence porušování základních práv účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě a z něho plynoucí odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu. [74] S ohledem na dosavadní judikaturu i zmíněné systémové přesahy si kárný senát stanovil jako orientační obecnou referenční dobu, po kterou zpravidla nelze ještě hovořit o kárně relevantních průtazích, čtyři měsíce v občanskoprávních řízeních, která netrvají více než dva roky (dále jen „obecná referenční doba pro věci mladší dvou let“). U věcí starších, jimž je soudce povinen věnovat zvýšenou pozornost a vyřizovat je pokud možno přednostně (i s ohledem na riziko porušení základních práv účastníků řízení a vzniku odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu), bude vycházet z orientační referenční doby dva měsíce (dále jen „obecná referenční doba pro věci starší dvou let“). Tyto referenční doby mohou být kratší, konkrétně poloviční (dva, resp. jeden měsíc), jde-li o jednoduché, rutinní administrativní úkony, zejména lze-li je delegovat i na pomocný soudní personál (vyšší soudní úředníky, asistenty soudců), nebo o jednoduchá procesní rozhodnutí (dále jen „obecná referenční doba pro věci mladší dvou let zkrácená“ a „obecná referenční doba pro věci starší dvou let zkrácená“). Tam, kde zákon stanoví konkrétní pořádkovou lhůtu, je samozřejmě referenční dobou právě tato zákonná lhůta (dále jen „referenční zákonná lhůta“). [75] Pro rozlišení věcí starších dvou let a mladších dvou let, resp. pro volbu referenční doby, bude kárný senát považovat za rozhodující kritérium stáří věci k datu počátku tvrzené nečinnosti ve věci, neboť toto kritérium, z pohledu soudce prospektivní, na rozdíl od pohledu zpětného k datu ukončení nečinnosti či retrospektivního hodnocení ze strany soudu, ukazuje, jak se stáří věci na počátku nečinnosti jevilo soudci, a tedy nejlépe poslouží k posouzení nečinnosti soudce jako případného zaviněného porušení jeho povinností. [76] Přesáhne-li období absence relevantního pohybu ve spisu referenční doby, znamená to (nejsou-li zde jiné individuální okolnosti), že soudce se spisem od počátku nepracoval tak, jak bylo jeho povinností (§ 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), resp. neměl ho pod svou kontrolou, a to po celé toto období, které lze pak označit za průtahy v řízení naplňující skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Nebylo by proto adekvátní účetnicky odečítat referenční doby od období nečinnosti, protože by takový výsledek zkresloval celkový obraz o plnění povinností soudce. I v tomto ohledu v minulosti kárné senáty kolísaly, sám senát 11 Kss v dřívějším složení se nakonec přiklonil k neodečítání referenčních dob od období nečinnosti (srov. rozhodnutí č. j. 11 Kss 5/2017 139 ze dne 29. 3. 2018, odst. 37), na rozdíl od své dřívější praxe (tak i ve druhém kárném rozhodnutí týkajícím se kárně obviněného soudce, přitom v prvním kárném rozhodnutí tehdejší kárný senát referenční doby neodečítal, resp. s nimi nijak nepracoval). Jde však ve skutečnosti jen o optický detail: na závěru o zjištěných či nezjištěných průtazích v řízení nemají odlišnosti mezi oběma metodikami vliv, liší se jen v délce průtahů deklarovaných v jednotlivých řízeních, nikoli v odpovědi na klíčovou otázku, zda o kárně relevantní průtahy šlo, nebo nešlo. Vd. Zjištění v jednotlivých průtahových spisech

1. 15 C 59/2014 Ve věci 15 C 59/2014 (žaloba o zaplacení náhrady mzdy) je soudci vytýkána nečinnost od 22. 11. 2017, kdy mu byl předložen spis s odvoláním proti přerušení řízení, do 27. 2. 2018, kdy vyhotovuje předkládací zprávu pro odvolací soud. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtah v této věci neuznává a navrhuje zproštění kárného obvinění; tvrdí, že účastníky na jejich hmotných právech a povinnostech nijak nepoškodil. Jeho argumentace se však zcela míjí s návrhovým tvrzením. Vzhledem k překročení doby jednoho měsíce jako obecné referenční doby pro věci starší dvou let zkrácené (pro vyhotovení předkládací zprávy pro odvolací soud k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o přerušení řízení) konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 22. 11. 2017 do 27. 2. 2018 (více než 3 měsíce). Jde přitom o věc s velkým významem pro žalobce (náhrada mzdy), závažnost průtahů v této věci zesiluje i fakt, že soudce již byl za průtahy v řízení v této věci postižen druhým kárným rozhodnutím pod bodem 122.

2. 15 C 45/2014 Soudci je v této věci (vyloučení věci z exekuce) vytýkána nečinnost od 15. 5. 2017, kdy zrušil nařízené jednání, aby rozhodl o záměně účastníků, až do 19. 12. 2017, avšak navrhovatelka poznamenává, že tyto průtahy s ohledem na kontrolu nedodělků v lednu 2018 pro překročení subjektivní lhůty již postihnout nelze. Jako postižitelnou tvrdí navazující nečinnost od 23. 2. 2018, kdy byl spis předán soudci k rozhodnutí, do 12. 6. 2018, kdy soudce nařídil jednání. Obsah spisu návrhovému tvrzení odpovídá. Soudce průtah v této věci neuznává a navrhuje zproštění kárného obvinění; tvrdí, že účastníky na jejich hmotných právech a povinnostech nijak nepoškodil a že nečinnost v délce čtyř měsíců nezakládá kárně postižitelné průtahy v řízení. Kárný soud se s tím ve shodě s navrhovatelkou neztotožňuje, jde o věc starší dvou let, které je třeba věnovat mimořádnou pozornost a prioritu, s velkým významem pro žalobce (ochrana vlastnického práva k věcem tvořícím vybavení domácnosti). Doba dvou měsíců jako obecná referenční doba pro věci starší dvou let byla překročena, proto kárný senát konstatuje průtahy v řízení od 23. 2. 2018 do 12. 6. 2018 (více než tři a půl měsíce). Závažnost průtahů v této věci zesiluje i fakt, že soudce již byl za průtahy v tomto řízení postižen druhým kárným rozhodnutím pod bodem 122, jak přiléhavě poznamenala v replice navrhovatelka.

3. 15 C 38/2016 Soudci jsou v této věci (návrh z 6. 6. 2016 na zrušení výživného zletilého dítěte) vytýkány průtahy v řízení způsobené nedostatečnou kontrolou spisu a jeho nezalhůtováním. Spis byl soudci předán 16. 6. 2016 (navrhovatelka mylně tvrdí, že 16. 6. 2017, jde však o zjevný překlep), řízení pak fakticky stálo z důvodu, že u žalovaného probíhalo svéprávnostní řízení ukončené rozsudkem s právní mocí 30. 3. 2017. Od té doby nebyl učiněn žádný úkon ke skončení věci až do 11. 5. 2018, kdy asistent požádal o vyjádření opatrovnice k žalobě. Navrhovatelka vytýká soudci i zbytečně nařízené jednání (dne 12. 6. 2018 na 20. 7. 2018), neboť věc mohla být vzhledem k souhlasným vyjádřením účastníků rozhodnuta bez jednání. Návrhové tvrzení odpovídá soudnímu spisu. Soudce kárné provinění v této věci popírá a navrhuje zproštění kárného obvinění; tvrdí, že účastníky materiálně nijak nepoškodil. Kárný soud ve shodě se soudcem neshledal porušení povinnosti soudce v tom, že nařídil jednání, neboť takový postup nelze jednoznačně označit za rozporný se zákonem (§ 115a o. s. ř.) nebo za zjevně neúčelný, řízení se tím ostatně prodloužilo jen o měsíc, a je nutno proto respektovat právní názor nezávislého soudce a v kárné věci uplatnit princip in dubio pro reo (viz též odstavec [57]; kárnému soudu obecně, s výjimkou zjevných excesů, nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem). Pokud však jde o vytýkané průtahy v řízení, kárný senát konstatuje ve shodě s návrhem, že soudce neměl spis pod kontrolou, jinak by věc mohla být skončena dříve poté, co nabyl rozsudek ve věci svéprávnostního řízení právní moci (30. 3. 2017). Vzhledem k překročení čtyř měsíců jako referenční doby pro věci mladší dvou let nezbývá kárnému soudu než konstatovat, že nečinnost soudce představuje průtahy v řízení od 30. 3. 2017 do 11. 5. 2018 (13 a půl měsíce), byť tato věc pro účastníky více méně ztratila význam.

4. 15 C 126/2013 Nečinnost s jednoduchým procesním rozhodnutím o pokračování v řízení je soudci vytýkána od 4. 4. 2017, kdy soudce obdržel informaci o tom, že jiné řízení, kvůli kterému bylo řízení v dané věci přerušeno, bylo pravomocně skončeno, do 5. 2. 2018 kdy soudce vydal jednoduché usnesení o pokračování v řízení pro odpadnutí překážky. Průtah v řízení je však navrhovatelkou žalován až od 1. 1. 2018, neboť soudce dne 10. 1. 2018 podal i v této věci ke stavu k 31. 12. 2017 nedodělkovou zprávu. Obsah spisu návrhovému tvrzení odpovídá. Soudce kárné provinění v této věci popírá, neboť prý takto definovaný skutek není kárným proviněním, nic bližšího však ke svému procesnímu stanovisku neuvádí a navrhuje zproštění kárného obvinění. Kárný soud jeho názor nesdílí. Referenční doba jednoho měsíce pro vydání jednoduchého procesního usnesení ve věci starší dvou let uplynula v době před žalovaným obdobím průtahů. V souladu s návrhem tedy kárný senát zjistil průtahy v řízení od 1. 1. 2018 do 5. 2. 2018 (více než jeden měsíc).

5. 15 C 176/2016

6. 15 C 66/2017 Nečinnost v řízení o žalobě na určení vlastnického práva je soudci vytýkána od 28. 6. 2017, kdy měl spis ve své dispozici, do 17. 9. 2018, kdy nařídil ve věci jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení uznává, byť je ne zcela srozumitelně relativizuje tím, že nemohlo dojít k poškození vlastnického práva žalované. Obecná referenční doba čtyř měsíců pro věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 28. 6. 2017 do 17. 9. 2018 (více než 14 a půl měsíce), věc (určení vlastnického práva) přitom měla pro účastníky velký význam.

7. 15 C 68/2016 Nečinnost ve věci žaloby o zřízení služebnosti (přístupové cesty; žaloba ze dne 1. 7. 2016) je soudci vytýkána od 9. 11. 2016 do 17. 8. 2017, kdy nařídil jednání, a pak od 25. 10. 2017, kdy se konalo místní šetření, do 2. 8. 2018, kdy nařídil jednání. Soudce průtahy v řízení uznává, byť je relativizuje tím, že rozsudek jen formálně potvrdí stav, který účastníci fakticky dodržují. Kárný soud k tomu uvádí, že i kdyby tomu tak bylo, nic to nemění na průtazích v řízení, ostatně pokud by byla mezi účastníky shoda, mohli spor vyřešit mimosoudně. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby pro věci mladší dvou let v každém ze zjištěných období nečinnosti konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 9. 11. 2016 do 17. 8. 2017, a stejně tak od 25. 10. 2017 do 2. 8. 2018 (v součtu více než 18 a půl měsíce).

8. 40 C 294/2013 Průtahy v řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky způsobené nedostatečnou kontrolou spisu jsou soudci vytýkány od července 2017 do února 2018, kdy se dle navrhovatelky kancelář opakovaně a bezdůvodně dotazuje žalobce, zda na podané žalobě trvá. Soudci je dále vytýkán zbytečný úkon – výzva k odstranění vad neprojednatelného návrhu, neboť takovou výzvu soud učinil již v lednu 2014, aniž by na ni žalobce reagoval, a nařízení jednání o neprojednatelném návrhu v situaci, kdy vytýkané vady odstraněny nebyly. Obsah spisu návrhovému tvrzení odpovídá. Průtah v řízení je však navrhovatelkou žalován až od 1. 1. 2018, neboť soudce dne 10. 1. 2018 podal i v této věci ke stavu k 31. 12. 2017 nedodělkovou zprávu. Soudce průtahy v této věci popírá a navrhuje zproštění, neboť podle něj tak, jak je skutek časově vymezen, nedošlo v řízení k žádným průtahům – soudce se snažil odstranit rozpory v procesních stanoviscích žalobce, zda trvá či netrvá na podané žalobě, nadto účastníci nebyli nijak poškozeni. Jeho stanovisko kárný soud nesdílí a k „načechrávání spisu“ v podobě výše uvedených úkonů a dotazů, které ve shodě s návrhem kárný soud hodnotí jako bezúčelné, kárný soud pro účely zjištění nečinnosti soudce nepřihlíží, ostatně i soudce opatrně připouští, že by se uvedené výzvy mohly jevit jako zbytečné. Referenční doba jednoho měsíce pro vydání jednoduchého procesního usnesení, jímž se ukončí řízení, ve věci starší dvou let, uplynula v době před žalovaným obdobím průtahů. V souladu s návrhem tedy kárný senát zjistil průtahy v řízení od 1. 1. 2018 do 5. 10. 2018 (více než 9 měsíců). To, že žaloba byla nakonec vzata zpět, neznamená, že by věc byla pro účastníky bez významu. Je možné, že pro žalobce význam věci poklesl, pro žalovaného však protrahované řízení z povahy věci vždy vyvolává pocit právní nejistoty, jenž se může v důsledku pasivity soudu v čase prohlubovat.

9. 40 C 151/2012 Nečinnost ve věci zaplacení částky dlužného nájemného je soudci vytýkána od 16. 11. 2017, kdy se věc, dosud přerušená, soudci vrátila od odvolacího soudu, do 14. 6. 2018, kdy soudce rozhoduje o pokračování v řízení. Navrhovatelka však navrhuje průtah postihnout až do 1. 1. 2018, neboť spis procházel nedodělkovou kontrolou k 31. 12. 2017. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, odpadla již v r. 2015, jak konstatoval i odvolací krajský soud v usnesení z 16. 10. 2017 na č. l. 246 spisu. Soudce tvrzení navrhovatelky popírá, dle něj ve sporu existoval ještě procesní problém, kdo je oprávněn jednat za žalující družstvo, jenž vyřešil až usnesením ze dne 17. 9. 2018, kterým byl žalobci ustanoven opatrovník. Kárný soud shledává tuto obranu mimoběžnou, navrhovatelka vytýká nečinnost jen ve vztahu k usnesení o pokračování v řízení, pro jehož vydání soudce nepotřeboval řešit otázku opatrovníka, ostatně ji ani neřešil. Referenční doba jeden měsíc pro vyhotovení jednoduchého procesního rozhodnutí (zde o pokračování v řízení) ve věci starší dvou let uplynula před žalovaným obdobím průtahů. V souladu s návrhem tedy kárný senát zjistil průtahy v řízení od 1. 1. 2018 do 14. 6. 2018 (cca 5 a půl měsíce).

10. 40 C 90/2011 Nečinnost ve věci žaloby na obnovu řízení z března 2016 o žalobě na vyrovnání SJM (tedy ve skutečnosti jde o věc z roku 2016) je soudci vytýkána od 3. 1. 2017, kdy již měl spis u sebe se zaplaceným poplatkem, do 24. 4. 2018, kdy soudce usnesením žalobu odmítá. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce existenci průtahů v řízení popírá, podle něj jde délka řízení na vrub žalobce, který trval na projednání své vadné žaloby. Kárný soud k tomu uvádí, že tato skutečnost sama o sobě nepopírá existenci zaviněných průtahů v řízení; o neprojednatelnosti žaloby má být žalobce zpraven také bez průtahů, aby nebyl udržován v plané naději, že mu soud dříve či později poskytne ochranu. Doba dvou měsíců jako obecná referenční doba zkrácená pro věci mladší dvou let (pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí o ukončení řízení) byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 3. 1. 2017 do 24. 4. 2018 (více než 15 a půl měsíce), byť význam věci pro účastníka je v tomto případě malý.

11. 40 C 63/2015 Nečinnost ve věci odpůrčí žaloby je soudci vytýkána od 3. 10. 2016, kdy mu byl spis přidělen po předchozí referující soudkyni, do 15. 5. 2017, kdy soudce nařídil ve věci jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení uznává s tím, že účastníci řízení nebyli materiálně poškozeni, aniž by však toto relativizování průtahů v řízení blíže odůvodnil. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby pro věci mladší dvou let konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 3. 10. 2016 do 15. 5. 2017 (7 a půl měsíce).

12. 19 C 198/2015 Nečinnost ve věci stanovení výživného rodičům dítěte svěřeného do pěstounské péče (tedy ve prospěch státu, jenž dítěti poskytoval příspěvek na úhradu potřeb dítěte) je soudci vytýkána od 4. 10. 2016, kdy mu věc byla přidělena po předchozí referující soudkyni, do 20. 6. 2018, kdy ve věci začal konat asistent. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtahy v řízení neuznává (slovně je připouští, v rekapitulaci svého vyjádření tuto věc však nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu). Kárný soud však nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 4. 10. 2016 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 2. 6. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno pro průtahy od 4. 10. 2016 do 2. 6. 2017 považovat šestiměsíční subjektivní lhůtu dle § 9 odst. 1 kárného zákona za uplynulou. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako referenční doby ve věci mladší dvou let před žalovatelným obdobím průtahů konstatuje kárný soud kárně relevantní průtahy v řízení od 3. 6. 2017 do 20. 6. 2018 (více než 12 a půl měsíce). Průtahy však konstatuje jako vysoce závažné s ohledem na uvedené okolnosti. Nečinnost soudce byla extrémně dlouhá a její závažnost výrazně zvyšuje i skutečnost, že na průtahy v řízení byl soudce výslovně upozorněn, přesto však ve věci ani poté nekonal.

13. 16 C 195/2015 Nečinnost ve věci výživného neprovdané matky nezletilého dítěte (řízení zahájeno 17. 7. 2015) je soudci vytýkána od 9. 2. 2016, kdy byl spis předložen soudci, do 10. 2. 2017, kdy soudce činil přípravné úkony (navrhovatelka však s ohledem na předchozí kárné rozhodnutí považuje za postižitelný průtah až od 7. 6. 2016). Návrhové tvrzení obsahu spisu, resp. výpisu úkonů ze spisu (ISAS) odpovídá. Soudce se k tvrzeným průtahům nevyjádřil. Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako referenční doby zkrácené ve věcech mladších dva roky (pro administrativní přípravné úkony) konstatuje kárný soud dle návrhu průtahy v řízení od 7. 6. 2016 do 10. 2. 2017 (více než 8 měsíců). V této věci je soudci dále vytýkána nečinnost od 26. 4. 2017, kdy byl spis soudci předložen, do 4. 4. 2018, kdy začal konat asistent soudce, a to navzdory opakovaným urgencím ze strany žalobkyně (neprovdané matky), a to vše v kontextu usnesení soudce ze dne 14. 9. 2018, jímž byla vyslovena místní nepříslušnost. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá, místní nepříslušnost byla přitom zjistitelná již v lednu 2016. Soudce se k tvrzeným průtahům výslovně nevyjádřil. Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako referenční doby zkrácené ve věcech mladších dva roky (pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí o podmínkách řízení) konstatuje kárný senát průtahy v řízení od 26. 4. 2017 do 4. 4. 2018 (více než 11 měsíců); jde přitom o věc s velkým významem pro žalobkyni (výživné neprovdané matky).

14. 19 C 9/2015 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 4. 10. 2016, kdy mu věc byla přidělena po předchozí referující soudkyni, do 27. 2. 2018, kdy ve věci začal konat asistent soudce za účelem zjištění místní příslušnosti. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce se výslovně k tvrzeným průtahům nevyjádřil. Doba dvou měsíců jako referenční doba zkrácená ve věcech mladších dva roky pro učinění administrativních úkonů směřujících k projednání žaloby byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 4. 10. 2016 do 27. 2. 2018 (více než 16 a půl měsíce).

15. 19 C 213/2015 Nečinnost ve věci určení neexistence zástavního práva (řízení zahájeno 14. 7. 2015) je soudci vytýkána od 5. 1. 2017 dosud. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtahy v řízení uznává. Obecná referenční doba čtyř měsíců byla překročena. I s ohledem na shodná tvrzení stran nic nebrání kárnému soudu konstatovat průtahy v řízení od 5. 1. 2017 do 11. 10. 2018 (datace návrhu na zahájení kárného řízení, tj. více než 21 měsíců).

16. 19 C 90/2015 Nečinnost ve věci zřízení nezbytné cesty je soudci vytýkána od 16. 11. 2016 do 12. 6. 2018; po tuto dobu se spisem nijak nepracoval. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtahy v řízení uznává. Obecná referenční doba čtyř měsíců byla překročena. I s ohledem na shodná tvrzení stran nic nebrání kárnému soudu konstatovat průtahy v řízení od 16. 11. 2016 do 12. 6. 2018 (téměř 19 měsíců).

17. 40 C 103/2013 Nečinnost s ustanovením opatrovníka žalujícímu družstvu ve věci žaloby o uložení povinnosti odstranit nepovolenou stavbu je soudci vytýkána od 2. 2. 2018, kdy byl spis předložen soudci, do 13. 6. 2018, kdy rozhodl o ustanovení opatrovníka; dle spisu je usnesení datováno dnem 6. 6. 2018. Návrhové tvrzení obsahu spisu, s uvedeným rozdílem, odpovídá. Soudce průtahy v řízení popírá. Kárný soud však konstatuje, že důvody k ustanovení opatrovníka byly ze spisu zřejmé, jak plyne i ze soudcova usnesení na č. l. 110, již na konci roku 2017. Věc byla přitom starší dvou let a bylo třeba v ní postupovat prioritně a s urychlením. Vzhledem k překročení doby jednoho měsíce jako obecné referenční doby zkrácené u věci starší dvou let (pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí, jež je předpokladem dalšího postupu v řízení) konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 2. 2. 2018 do 6. 6. 2018 (téměř 4 a půl měsíce).

18. 23 C 328/2009 Nečinnost ve věci určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva je soudci vytýkána od 30. 10. 2017, kdy mu věc byla předložena po částečném zrušení dřívějšího rozsudku ze strany odvolacího soudu, do 8. 3. 2018, kdy na 17. 4. 2018 nařídil jednání. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtahy v řízení neuznává, byť připouští, že studium spisu a stanovení další strategie mohlo být kratší, je však přesvědčen, že materiálně účastníky řízení nepoškodil. Kárný soud konstatuje, že jde o extrémně starou věc, soudce byl proto povinen jí věnovat prioritu a postupovat s největším urychlením; nová skutková situace, na niž se soudce odvolává, byla i dle jeho tvrzení známa již v červnu 2017, kdy mu byl spis s rozsudkem odvolacího soudu předložen. Nicméně kárný soud nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 30. 10. 2017 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 9. 2. 2018, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno pro průtahy od 30. 10. 2017 do 9. 2. 2018 považovat šestiměsíční subjektivní lhůtu dle § 9 odst. 1 kárného zákona za uplynulou. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Vzhledem k překročení referenční doby dvou měsíců pro věc starší dvou let ještě před žalovatelným obdobím nečinnosti konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 10. 2. 2018 do 8. 3. 2018 (téměř jeden měsíc).

19. 15 C 202/2012 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení náhrady mzdy je soudci vytýkána od 7. 6. 2016 dosud. Za nečinnost v této věci byl soudce již kárně postižen druhým kárným rozhodnutím (pod bodem 9); i přes názor kárného soudu soudce v této věci ani nadále bez průtahů nekonal. Návrhové tvrzení obsahu spisu i druhému kárnému rozhodnutí odpovídá. Soudce připustil, že věc měla být zastavena pro překážku věci zahájené, což přehlédl, tuto chybu, pro kterou ponechával řízení bez úkonu přerušení, uznal. Pokud však jde o průtahy z toho plynoucí, domnívá se, že účastníci nebyli nijak poškozeni, neboť věc byla projednána v rámci řízení zahájeného dříve. Kárný soud nemůže než ve shodě s druhým kárným rozhodnutím zopakovat, že postup v této věci byl zjevně iracionální. Za průtahy v této věci do 31. 1. 2016 byl již postižen. Kárný senát proto dle návrhu konstatuje trvání dalších průtahů od 7. 6. 2016 do 11. 10. 2018 (datace návrhu na zahájení kárného řízení, více než 27 a půl měsíce). Byť se kárný soud shoduje s tvrzením soudce, že význam této věci není pro účastníky velký, ve světle již dříve vysloveného názoru kárného soudu nutno i tyto průtahy v řízení vyhodnotit jako závažné, neboť soudce druhé kárné rozhodnutí, resp. výstrahu ze strany kárného soudu zcela ignoroval. Zbývá dodat, že referenční doba jeden měsíc pro vyhotovení jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci starší dvou let uplynula před žalovaným obdobím průtahů.

20. 15 C 68/2013 Nečinnost s jednoduchým administrativním úkonem – referátem k rozeslání rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 2. 2017 – je soudci vytýkána od 9. 3. 2017 (vrácení rozsudku odvolacího soudu a předložení spisu soudci) do 17. 5. 2017, kdy byl spis předán kanceláři k rozeslání. Kárný soud zjistil, že soudce referát s pokynem k doručení předal kanceláři již 15. 5. 2017. Soudce průtah neuznává; podle něj není stanovena žádná lhůta pro rozeslání rozsudku odvolacího soudu. Kárný soud k tomu uvádí, že lhůta k rozeslání rozsudku odvolacího soudu v § 225 o. s. ř. skutečně výslovně stanovena není, což ovšem znamená, že odvolací rozsudek je třeba rozeslat tak, aby byl účastníkům odeslán do 30 dnů ode dne jeho vyhlášení, případně v prodloužené lhůtě dle § 158 odst. 4 o. s. ř. Je-li soudci rozsudek odvolacího soudu předložen na samém sklonku této lhůty, příp. po ní (tento průtah mu pochopitelně k tíži nejde), musí jej účastníkům odeslat bez zbytečného odkladu (obecně § 100 o. s. ř.), jde ostatně zpravidla o jednoduchý administrativní úkon. V tomto případě však – ve prospěch soudce – za kárně relevantní průtahy považoval kárný soud až dobu po uplynutí jednoho měsíce jako referenční doby pro provedení jednoduchého administrativního úkonu pro další postup v řízení u věci starší dvou let. Kárný soud tedy zjistil průtahy v řízení od 9. 4. 2017 do 15. 5. 2017 (více než jeden měsíc). Průtahy s písemným vyhotovením rozhodnutí, resp. s jeho doručením účastníkům kárný soud přitom hodnotí obecně jako závažné (překročení zákonem stanovené lhůty, naplnění očekávání účastníků, že rozhodnutí nabude právní moci, resp. že proti němu budou moci uplatnit opravný prostředek). Nečinnost s jednoduchým procesním rozhodnutím o osvobození od soudního poplatku za dovolání v situaci, kdy dovolatel přes výzvu vůbec nedoložil své majetkové poměry, je soudci vytýkána od 19. 10. 2017 (předání spisu soudci k rozhodnutí s informací o nedoložení majetkových poměrů) do 7. 2. 2018 (usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku). Obsah spisu tvrzení odpovídá. Soudce vytýkané průtahy uznal, relativizoval je však tím, že účastníci nebyli materiálně poškozeni. Vzhledem k překročení doby jednoho měsíce jako referenční doby pro provedení jednoduchého administrativního úkonu pro další postup v řízení u věci starší dvou let kárný soud zjistil průtahy v řízení od 19. 10. 2017 do 7. 2. 2018 (téměř čtyři měsíce). Dále je soudci vytýkáno provádění chaotických úkonů v reakci na žádosti o zapůjčení spisu jinému soudu; tímto se kárný soud pro zanedbatelnost významu zjištění pro rozhodnutí nezabýval.

21. 15 C 75/2013 Nečinnost s vydáním rozhodnutím o přiznání znalečného je soudci vytýkána od 16. 9. 2016 (vyúčtování znalečného znalcem). Kárný soud zjistil, že o znalečném soudce rozhodl usnesením dne 19. 3. 2018, mezitím měl spis několikrát u sebe, referoval v něm (20. 2. 2017, 10. 3. 2017). Dne 12. 4. 2017 spis předložil odvolacímu soudu, vrátil se 27. 7. 2017. Soudce se k vytýkaným průtahům výslovně nevyjádřil. Kárný soud zohlednil, že v době od 13. 10. 2016 do 15. 2. 2017 byl spis u Nejvyššího správního soudu pro účely druhého kárného řízení se soudcem, zabýval se tedy jeho nečinností až poté, tj. od 20. 2. 2017, kdy soudce po vrácení spisu z NSS (15. 2. 2017) poprvé se spisem pracoval a referoval v něm. Vyloučil dobu, kdy byl spis u odvolacího soudu. Doba jednoho měsíce jako referenční doba zkrácená ve věcech starších dvou let (pro provedení běžného procesního rozhodnutí v oblasti nákladů řízení) byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 20. 2. 2017 do 12. 4. 2017 a od 27. 7. 2017 do 19. 3. 2018 (cca 8 a půl měsíce), byť význam tohoto procesního rozhodnutí nebyl pro účastníky velký.

22. 15 C 196/2013 Nečinnost s nařízením jednání ve věci vypořádání SJM, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci s ohledem na subjektivní lhůtu vytýkána od 1. 7. 2017 do 6. 10. 2017, kdy nařídil jednání na den 27. 10. 2017. Ve spise je na č. l. 65 založena žádost žalovaného ze dne 2. 2. 2017 (soudci předána 17. 2. 2017) o nenařizování jednání od 27. 2. 2017 do 17. 7. 2017, z důvodu účasti na kurzu v Olomouci pro zvýšení kvalifikace. Soudce s odvolávkou na to průtahy v řízení popírá; rozhodl se akceptovat žádost žalovaného jakožto nezávislý soudce. Kárný soud se obecně se soudcem shoduje v tom, že rozhodnutí, zda a kdy nařídí jednání, spadá do kompetence nezávislého soudce, to však nezbavuje kárný soud povinnosti zhodnotit, zda ve věci nedošlo k nedůvodným průtahům. Nadto v tomto konkrétním případě nepovažuje jeho obranu za přesvědčivou. Ze spisu vyplývá, že šlo o nijak nespecifikovanou a nedoloženou překážku účasti na jednání, věc přitom nepochybně měla pro žalobkyni význam, její stanovisko však soudce nezjišťoval. Návrhové tvrzení tedy odpovídá spisu. Průtah v řízení trval od 17. 2. 2017, „žalován“ je však až od 1. 7. 2017, jelikož k této věci podával soudce v červenci 2017 zprávu za období do 30. 6. 2017. Referenční doba dvou měsíců pro věci starší dvou let tedy uplynula v době před žalovaným obdobím průtahů. V souladu s návrhem tedy kárný senát konstatuje průtahy v řízení od 1. 7. 2017 do 6. 10. 2017 (více než tři měsíce).

23. 15 C 201/2013 Nečinnost ve věci návrhu na přiznání výživného manželce je soudci vytýkána od 25. 5. 2017, kdy mu byl spis předložen po uplynutí roční lhůty přerušeného řízení s informací, že nedošel návrh na pokračování v řízení, do 12. 12. 2017, kdy soudce řízení zastavil dle § 111 odst. 4 o. s. ř. Obsah spisu návrhovému tvrzení odpovídá. Soudce kárné provinění v tomto punktu popřel; připustil, že věc nebyla formálně skončena tak, jak měla, avšak nedošlo k materiálnímu poškození účastníků řízení. Kárný soud konstatuje, že vytýkané průtahy v řízení trvaly od 25. 5. 2017, žalováno je však až období od 1. 10. 2017, neboť k této věci podával soudce v říjnu 2017 zprávu za období do 30. 9. 2017. Kárný soud však nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 25. 5. 2017 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 22. 11. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno pro průtahy naříkané od 1. 10. 2017 do 22. 11. 2017 považovat šestiměsíční subjektivní lhůtu dle § 9 odst. 1 kárného zákona za uplynulou. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Referenční doba jednoho měsíce pro vydání jednoduchého usnesení o zastavení řízení ve věci starší dvou let uplynula v době před žalovatelným obdobím průtahů. Kárný soud tedy konstatuje průtahy v řízení od 23. 11. 2017 do 12. 12. 2017 (tři týdny). Závažnost těchto průtahů však kárný soud ve shodě se soudcem hodnotí jako malou, neboť účastníci zjevně ztratili zájem na rozhodnutí ve věci.

24. 15 C 319/2013 Nečinnost s vyhotovením předkládací zprávy pro odvolací soud je soudci vytýkána od 28. 6. 2017, kdy soudce obdržel z kanceláře spis s informací, že soudní poplatek nebyl zaplacen (později byl informován o jeho dodatečném zaplacení), do 8. 1. 2018, kdy soudce vyhotovil předkládací zprávu. Obsah spisu návrhovému tvrzení odpovídá. Soudce chybu uznal, nicméně v rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Vzhledem k překročení doby jednoho měsíce jako referenční doby zkrácené (pro provedení jednoduchého administrativního úkonu pro další postup v řízení u věci starší dvou let) kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 28. 6. 2017 do 8. 1. 2018 (6 a půl měsíce).

25. 15 C 364/2013 Nečinnost ve věci zaplacení ušlé mzdy poté, co byl prvostupňový rozsudek zrušen odvolacím soudem, je soudci vytýkána od 14. 11. 2017, kdy měl spis u sebe po doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům, do 9. 5. 2018, kdy nařizuje jednání ve věci. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá, subjektivní lhůta je zachována, neboť k 31. 12. 2017, ke kterémuž datu soudce podával nedodělkovou zprávu, tyto průtahy skutečně nebyly ještě patrné. S ohledem na přesvědčivou argumentaci soudce, jenž poukázal na složitost této pracovní věci a na nejasné řešení otázek, k nimž se opakovaně musel vyjadřovat i Ústavní soud, považuje kárný soud za adekvátní referenční dobu v tomto případě v rozsahu dvojnásobku obecné, tj. čtyři měsíce. I tak ale byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 14. 11. 2017 do 9. 5. 2018 (více než 5 a půl měsíce), jde přitom o průtahy velmi závažné, neboť věc byla velmi stará a pro žalobce velmi významná. Kárná navrhovatelka v této věci soudci vytýká též průtah s rozesláním usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2017 (dle obsahu spisu byl soudci předán 27. 9. 2017 a soudce vydal pokyn k rozeslání 31. 10. 2017). I toto tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce se k obvinění nijak nevyjádřil. Kárný soud k tomu uvádí, že lhůta k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu výslovně stanovena není (srov. § 225 o. s. ř.), což ovšem znamená, že odvolací rozsudek je třeba rozeslat tak, aby byl účastníkům odeslán do 30 dnů ode dne jeho vyhlášení, případně v prodloužené lhůtě dle § 158 odst. 4 o. s. ř. Jde-li o usnesení, platí to přiměřeně (§ 167 odst. 2 o. s. ř.), tj. lhůtu je třeba počítat od datace usnesení. Je-li soudci rozhodnutí odvolacího soudu předloženo na samém sklonku této lhůty, příp. po ní (tento průtah mu pochopitelně k tíži nejde), musí jej účastníkům odeslat bez zbytečného odkladu (obecně § 100 o. s. ř.), jde ostatně zpravidla o jednoduchý administrativní úkon. V tomto případě však dal soudce pokyn k jeho rozeslání o více než měsíc po uplynutí lhůty pro jeho rozeslání, avšak vzhledem k tomu, že tyto průtahy jdou na vrub odvolacímu soudu, mohly být soudci přičteny průtahy až po uplynutí přiměřené doby poté, co mu byl spis předán, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 27. 10. 2017 do 31. 10. 2017 (čtyři dny). Průtahy s písemným vyhotovením rozhodnutí, resp. s jeho doručením účastníkům kárný soud přitom hodnotí obecně jako závažné (překročení zákonem stanovené lhůty, naplnění očekávání účastníků, že rozhodnutí nabude právní moci, resp. že proti němu budou moci uplatnit opravný prostředek), v tomto případě však vzhledem k okolnostem závažné nebyly.

26. 15 C 254/2013 Nečinnost s písemným vyhotovením usnesení o zastavení řízení o určení otcovství z důvodu jeho uznání žalovaným je soudci vytýkána od 11. 8. 2017, kdy usnesení na jednání vyhlásil, do 2. 11. 2017, kdy je vyhotovil, resp. předal kanceláři k doručení současně s rozsudkem o svěření dítěte do péče matky a povinnosti otce platit výživné. Obsah spisu koresponduje s návrhovým tvrzením. Podle § 158 odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. je stejnopis vyhotovení usnesení třeba účastníkům odeslat do 30 dnů od jeho vyhlášení, v dané věci šlo nadto o statusovou věc, jejíž význam pro účastníky je značný. Důležitost uvedené lhůty zdůrazňuje i zákon, neboť ji upravuje včetně výjimečné možnosti pro její prodloužení stanoveným postupem. Soudce lhůtu překročil, aniž zákonem předpokládaný postup inicioval, tedy aniž požádal předsedkyni soudu podle citovaných usnesení o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení a odeslání usnesení. Soudce toto opomenutí uznal, podle něj jde však o průtah minimální; v rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Vzhledem k překročení zákonné lhůty 30 dnů tedy kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 10. 9. 2017 do 2. 11. 2017 (téměř dva měsíce). Průtahy s písemným vyhotovením rozhodnutí, resp. s jeho doručením účastníkům kárný soud přitom hodnotí obecně jako závažné (překročení zákonem stanovené lhůty, naplnění očekávání účastníků, že rozhodnutí nabude právní moci, resp. že proti němu budou moci uplatnit opravný prostředek).

27. 15 C 69/2014 Pod tímto bodem navrhovatelka poněkud nesrozumitelně vytýká průtahy v řízení v kombinaci s neefektivním, resp. nesprávným postupem, v čemž spatřuje ohrožení důvěry v justici a její kompetentní rozhodování („částečné zpětvzetí mohlo být vyřešeno rovnou na jednací síni s rozhodováním o zbytku sporu, zbytečná prodleva o nejméně 3 měsíce, v protokolu pak není žádné stanovisko žalované k věci, v rozsudku pak jediný §, podle kterého bylo přiznáno plnění!“). Soudce obvinění popírá, podle něj si kárná navrhovatelka nepřípustně osobuje právo hodnotit procesní postup nezávislého soudce. Kárný soud k tomu uvádí, že je povinností navrhovatelky vymezit nezaměnitelně skutek a tíží ji i břemeno tvrzení co do naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného provinění. Není na straně jedné úkolem ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrhová tvrzení domýšlel a doplňoval, na straně druhé, jak bylo uvedeno výše v odstavci [57], kárnému soudu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (odstavec 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013-91). V tomto bodě tedy kárný soud kárné provinění soudce spočívající v průtazích v řízení neshledal.

28. 15 C 75/2014 Nečinnost ve věci pozemkových náhrad (řízení zahájeno 14. 3. 2014) je soudci vytýkána od 16. 2. 2017, kdy se spis vrátil z Nejvyššího správního soudu po druhém kárném rozhodnutí, do 7. 7. 2017, kdy soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Kárný soud však nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.) dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 16. 2. 2017 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 15. 5. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno průtahy od 16. 2. 2017 do 15. 5. 2017 považovat za nepostižitelné pro uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani soudce nic takového nenamítal). Soudce kárné provinění popírá s argumentem, že věc byla skončena 7. 10. 2017. To však není vůbec předmětem sporu, resp. obsahem výtek navrhovatelky. Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako obecné referenční doby ve věci starší dvou let ještě před postižitelným obdobím průtahů kárný soud zjistil průtahy v řízení od 16. 5. 2017 do 7. 7. 2017 (více než jeden a půl měsíce). Ve stejné věci je dále soudci vytýkána nečinnost s rozesláním usnesení odvolacího soudu, a to od 31. 1. 2018, kdy byl spis předložen soudci, do 5. 6. 2018, kdy soudce dává pokyn k rozeslání. I toto návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Kárný soud k tomu uvádí, že lhůta k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu výslovně stanovena není (srov. § 225 o. s. ř.), což ovšem znamená, že odvolací rozsudek je třeba rozeslat tak, aby byl účastníkům odeslán do 30 dnů ode dne jeho vyhlášení, případně v prodloužené lhůtě dle § 158 odst. 4 o. s. ř. Jde li o usnesení, platí to přiměřeně (§ 167 odst. 2 o. s. ř.), tj. lhůtu je třeba počítat od datace usnesení. Je-li soudci rozhodnutí odvolacího soudu předloženo na samém sklonku této lhůty, příp. po ní (tento průtah mu pochopitelně k tíži nejde), musí jej účastníkům odeslat bez zbytečného odkladu (obecně § 100 o. s. ř.), jde ostatně zpravidla o jednoduchý administrativní úkon. Spis byl s usnesením odvolacího soudu z 11. 1. 2018 předán soudci 31. 1. 2018, rozeslán musel být do 11. 2. 2018, soudce měl tedy dostatečnou dobu k provedení jednoduchého administrativního úkonu (pokyn k rozeslání odvolacího rozhodnutí), navíc ve věci starší dvou let, učinil ho však až 5. 6. 2018. Kárný soud nicméně i zde, s maximální vstřícností vůči soudci, by byl připraven nečinnost soudce tolerovat, pokud by nepřesáhla referenční dobu zkrácenou pro věci starší dvou let, tj. jeden měsíc. Vzhledem k jejímu překročení však musí konstatovat průtahy v řízení od 1. 3. 2018 do 5. 6. 2018 (více než tři měsíce). Průtahy s písemným vyhotovením rozhodnutí, resp. s jeho doručením účastníkům kárný soud přitom hodnotí obecně jako závažné (překročení zákonem stanovené lhůty, naplnění očekávání účastníků, že rozhodnutí nabude právní moci, resp. že proti němu budou moci uplatnit opravný prostředek).

29. 15 C 85/2014 Nečinnost s rozhodnutím o zpětvzetí žaloby je soudci vytýkána 3. 11. 2017, kdy je spis s došlým zpětvzetí soudci předložen, do 1. 3. 2018, kdy kanceláři předložil usnesení o zastavení řízení k rozeslání. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá, subjektivní lhůta je zachována. Soudce kárné provinění popřel s tím, že věc byla pravomocně skončena 4. 4. 2018, to však není předmětem sporu, resp. obsahem výtek navrhovatelky. Vzhledem k překročení zkrácené referenční doby jednoho měsíce ve věci starší dvou let konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 3. 11. 2017 do 1. 3. 2018 (téměř čtyři měsíce). Kárná navrhovatelka v této věci soudci vytýká též kvalitu zpracování usnesení o zastavení řízení („neodpovídající ustanovení, podle kterého měly být posouzeny náklady, překlepy, neúplný výrok, nezarovnáno“), což je podle ní projev nekompetentnosti ohrožující důvěru v justici. Kárný senát toto tvrzení, ve shodě se soudcem, odmítá jako značně přehnané; navrhovatelka dílem zůstala v rovině nekonkrétních tvrzení, dílem kritizuje skutečnosti, které jdou, resp. by měly jít za kancelářským personálem. Překlepy za běžných okolností nemohou naplnit skutkovou podstatu kárného provinění.

30. 15 C 120/2014 Ve věci žaloby o zaplacení peněžité částky navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 6. 4. 2017, kdy bylo soudu sděleno úmrtí žalobce, do 31. 8. 2017, kdy soudce řízení zastavil, „aniž by řešil otázku nástupce“. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce kárné provinění popírá, o zastavení řízení rozhodl na základě procesního návrhu právní zástupkyně žalobce, byť připustil čistší řešení v podobě zjišťování procesního nástupnictví. Kárný soud s ohledem na překročení zkrácené referenční doby jednoho měsíce pro jednoduchý procesní úkon (zastavení řízení) ve věci starší dvou let konstatuje průtahy v řízení od 6. 4. 2017 do 30. 8. 2017 (datum usnesení o zastavení řízení; téměř 5 měsíců), byť vzhledem k výsledku řízení nutno tyto průtahy hodnotit jako méně závažné. Naznačuje-li navrhovatelka též neefektivní, resp. nesprávný postup, konstatuje kárný senát, že kárné provinění prokázáno nebylo, neboť návrhové tvrzení je zcela nekonkrétní. Je povinností navrhovatelky vymezit nezaměnitelně skutek a tíží ji i břemeno tvrzení co do naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného provinění. Není na straně jedné úkolem ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrhová tvrzení domýšlel a doplňoval, na straně druhé kárnému soudu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (odst. 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013-91). Skutečnost, že došlo k excesu, musí navrhovatelka přesvědčivě odůvodnit s právní argumentací odkazující na zákon a jeho ustálenou soudní interpretaci. Nic takového ovšem nelze z návrhu seznat.

31. 15 C 209/2014 Ve věci odpůrčí žaloby navrhovatelka soudci vytýká průtahy s odesláním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 17. 1. 2018; soudci byl spis předložen 22. 1. 2018 a k rozeslání odvolacího rozhodnutí přistoupil až 8. 3. 2018, šlo přitom o rutinní úkon, který na pokyn soudce mohl učinit i vyšší soudní úředník. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce kárné provinění popírá, dle něj odvolací rozhodnutí reflektovalo zpětvzetí žaloby, věc tedy ztratila pro účastníky jakýkoliv význam. Kárný soud k tomu uvádí, že lhůta k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu výslovně stanovena není (srov. § 225 o. s. ř.), což ovšem znamená, že odvolací rozsudek je třeba rozeslat tak, aby byl účastníkům odeslán do 30 dnů ode dne jeho vyhlášení, případně v prodloužené lhůtě dle § 158 odst. 4 o. s. ř. Jde-li o usnesení, platí to přiměřeně (§ 167 odst. 2 o. s. ř.), tj. lhůtu je třeba počítat od datace usnesení. Je-li soudci rozhodnutí odvolacího soudu předloženo na samém sklonku této lhůty, příp. po ní (tento průtah mu pochopitelně k tíži nejde), musí jej účastníkům odeslat bez zbytečného odkladu (obecně § 100 o. s. ř.), jde ostatně zpravidla o jednoduchý administrativní úkon. Doba jednoho měsíce jako zkrácená referenční doba pro provedení jednoduchého administrativního úkonu u věci starší dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 22. 2. 2018 do 8. 3. 2018 (dva týdny). Průtahy s písemným vyhotovením rozhodnutí, resp. s jeho doručením účastníkům kárný soud přitom hodnotí obecně jako závažné (překročení zákonem stanovené lhůty, naplnění očekávání účastníků, že rozhodnutí nabude právní moci, resp. že proti němu budou moci uplatnit opravný prostředek).

32. 15 C 214/2014 Ve věci žaloby na zaplacení (řízení zahájeno 23. 4. 2014) vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 11. 3. 2016, kdy ho soudci dle ISASu vrátila po kontrole, do 12. 10. 2016, kdy byl spis odeslán na Nejvyšší správní soud za účelem provedené druhého kárného řízení, za „žalovatelný“ však tento průtah (bez dalšího) označila až od 7. 6. 2016 (nevznikl proto problém z hlediska pravidla non bis in idem pro období do 12. 4. 2016, za něž již byl soudce kárně postižen druhým kárným rozhodnutím). Soudce kárné provinění v tomto bodě bez bližšího odůvodnění popřel. Návrhové tvrzení sice obsahu spisu odpovídá, i obecná referenční doba čtyř měsíců pro věci mladší dvou let byla překročena, nicméně v této věci kárný soud průtahy v řízení konstatovat nemohl pro překročení subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona (viz odůvodnění v odstavci [63] a násl.).

33. 15 C 250/2014 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 5. 4. 2017 do 9. 10. 2017, kdy však sama navrhovatelka uvádí, že tyto průtahy byly zjistitelné v prověrce v říjnu 2017, nelze je proto pro uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona postihnout. V této věci je dále soudci vytýkána nečinnost od 15. 3. 2018, kdy uplynula marně lhůta pro zaplacení soudního poplatku za odvolání, do 20. 6. 2018, kdy soudce usnesením odvolací řízení zastavil. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtahy v řízení popírá, dle něj navrhovatelka paušalizuje lhůtu tří měsíců, zde nadto šlo o ryze procesní rozhodnutí. K otázce stanovení referenčních dob pro posuzování průtahů v řízení odkazuje kárný soud výše; zde k argumentaci soudce doplňuje toliko to, že z povahy věci půjde vždy v určité míře o paušální kritérium, jinak by nebylo možné průtahy v řízení objektivizovat bez toho, že by se kárný soud dopouštěl libovůle případ od případu. Podstatné je, že paušalizující referenční doba je jen východiskem pro prvotní zhodnocení tvrzené nečinnosti soudce a že ji kárný soud individualizuje (oběma směry!), zjistí-li, zpravidla k námitce kárně obviněného soudce, individuální okolnosti, které takový postup odůvodňují. Zde žádné takové okolnosti pro individualizaci obecné referenční doby dvou měsíců pro věci starší dvou let nejsou. Vzhledem k tomu, že byla překročena, kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 15. 3. 2018 do 20. 6. 2018 (více než tři měsíce).

34. 15 C 252/2014 V této věci není zcela zřejmé, v čem navrhovatelka konkrétně spatřuje kárné provinění. Navrhovatelka zdůraznila, že soudce měl vyměřit poplatek a zastavit řízení pro jeho nezaplacení, resp. že nemohou být dány důvody k osvobození od soudního poplatku, pokud je žaloba vzata zpět, tedy že postup soudce ohrozil důvěru v justici a její kompetentní odborné rozhodování. Kárný soudce obvinění popřel, dle něj navrhovatelka vychází z mylného předpokladu, soudce naopak vycházel z koncepce, že řízení zastavuje z důvodu zpětvzetí u žalobce osvobozeného od soudního poplatku. Kárný soud v tomto bodě kárné provinění neshledal. Navrhovatelka notně přehání, pokud v popsaném postupu spatřuje ohrožení důvěry v justici a její kompetentní odborné rozhodování. Kárnému soudu nadto obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (odstavec 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013 91), je proto povinností navrhovatelky, aby pro to, že se jedná o zjevný exces, snesla dostatečně přesvědčivou a podloženou argumentaci (zákonnou úpravou, jednoznačně ustálenou soudní judikaturou apod.); taková tvrzení v návrhu obsažena nejsou, věc ostatně zpětvzetím žaloby ztratila pro účastníky význam, kárný soud nevidí smysl, proč by se měl takovou banalitou v rámci kárného řízení vůbec zabývat.

35. 15 C 255/2014 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 27. 3. 2017 do 31. 8. 2017, kdy vydává usnesení o pokračování a současně zastavení řízení pro úmrtí žalované. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce kárné provinění popírá: to, že nevydal rutinní procesní rozhodnutí, samo o sobě nenaplňuje kárné provinění. S tím se kárný soud obecně neztotožňuje, i ukončení řízení, jež ukončeno být má, bez zbytečných průtahů má pro účastníky svůj význam. Vzhledem k překročení obecné referenční doby dvou měsíců ve věci starší dva roky konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 27. 3. 2017 do 31. 8. 2017 (více než 5 měsíců), jde však o věc, která již měla pro účastníky řízení malý význam.

36. 15 C 273/2014 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 11. 3. 2016, od kdy je u soudce po kontrole bez úkonu, nicméně stěžovatelka bez dalšího navrhuje postihnout průtah až od 7. 6. 2016 do 12. 10. 2016, kdy si spis vyžádal Nejvyšší správní soud. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce se k tomuto obvinění výslovně nevyjádřil, poznamenal toliko, že jde o průtahy hraniční, zřejmě tedy jeho důvodnost popřel. Obecná referenční doba čtyř měsíců pro věci mladší dvou let byla překročena, nadto její převážná část uplynula před vytýkaným obdobím (krom toho, za období do 12. 4. 2016 by již soudce znovu podle pravidla non bis in idem postižen být nemohl, neboť toto období je kryto druhým kárným rozhodnutím), konstatuje tedy kárný soud průtahy v řízení od 7. 6. 2016 do 12. 10. 2016 (čtyři měsíce).

37. 15 C 274/2014 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení mzdy a náhrady mzdy je soudci vytýkána od 16. 2. 2017, kdy se spis vrátil z Nejvyššího správního soudu (neodůvodněné průtahy v této věci Nejvyšší správní soud tehdy neshledal), do 1. 8. 2017, kdy soudce nařídil ve věci jednání. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako referenční doby pro věci starší dvou let kárný soud zjistil průtahy v řízení od 16. 2. 2017 do 1. 8. 2017 (5 a půl měsíce). Navrhovatelka nadto soudci vytýká ohrožení důvěry v odborné rozhodování soudů z důvodu, že podle ní soudce nenastudoval spis, jinak by zjistil, že ve věci byl podán neodůvodněný odpor a nastala fikce uznání (jak ostatně nakonec bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání), přesto k jednání zbytečně volal účastníky a prováděl dokazování, jak jej již na počátku jednání upozornil právní zástupce žalobce. I kdyby v tom navrhovatelka spatřovala samostatný žalovatelný skutek, vytýkaného jednání se soudce nedopustil, neboť žalovaní nebyli po podání odporu ve výzvě k vyjádření poučeni o následku – fikci uznání nároku – ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. (to, že navzdory tomu soudce, resp. senát rozhodl rozsudkem pro uznání, navrhovatelka soudci nevytýká).

38. 40 C 70/2015 Nečinnost ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána od 10. 10. 2017, kdy odročil jednání na neurčito za účelem ustanovení revizního znalce a zároveň poskytl účastníkům řízení lhůtu 30 dnů pro předložení případných otázek znalci, do 21. 5. 2018, kdy soudce předložil spis kanceláři s pokynem k vyhotovení usnesení o ustanovení znalce. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtahy uznal, avšak až od uplynutí soudcovské lhůty poskytnuté účastníkům k návrhu otázek revizními znalci. Kárný soud se s touto námitkou ztotožňuje; nečinnost lze počítat až od uplynutí třicetidenní lhůty (jednoho měsíce), kterou soudce poskytl účastníkům řízení pro předložení otázek později ustanovenému znalci. Zkrácená referenční doba dvou měsíců pro věci mladší dvou let (ve prospěch soudce volí v pochybnostech příznivější referenční dobu pro věc mladší, nikoli starší dvou let) byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 10. 11. 2017 do 21. 5. 2018 (téměř 6 a půl měsíce).

39. 15 C 24/2016 Nečinnost ve věci odpůrčí žaloby o neúčinnost darovací smlouvy (řízení zahájeno 30. 5. 2016) je soudci vytýkána od 3. 1. 2018, kdy mu byl předložen spis po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem, do 5. 9. 2018, kdy soudce udělil pokyn k předvolání účastníků řízení na jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtah uznal. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věcech mladších dvou let byla překročena, kárnému soudu proto nic nebrání konstatovat průtahy v řízení od 3. 1. 2018 do 5. 9. 2018 (cca 8 měsíců).

40. 15 C 36/2016 Ve věci určení vlastnického práva k nemovité věci je soudci vyčítána nečinnost s rozhodnutím o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků. Doklady o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobců byly soudci předloženy dne 18. 7. 2016. Dne 10. 2. 2017 dal soudce pokyn k vyhotovení výzvy žalovaným k vyjádření k žalobě – tento úkon však nijak nesouvisí se žádostí žalobců o osvobození od soudních poplatků. Soudce ve svém vyjádření poukázal na úmrtí žalobce v průběhu řízení a připustil, že ve věci mohl postupovat systematičtěji a efektivněji k rozhodnutí ve věci, nicméně v rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud uvádí, že z návrhu je zřejmé, že navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 18. 7. 2016 do 10. 2. 2017 stran rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a v tomto ohledu nutno průtahy v řízení konstatovat (vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby ve věci mladší dvou let pro jednoduché procesní rozhodnutí), od 18. 7. 2016 do 10. 2. 2017 (více než 6 a půl měsíce), jejich závažnost však hodnotí jako nízkou, neboť šlo jen o otázku poplatkovou. Pokud jde o další období, není zřejmé, v čem a za jaké období navrhovatelka shledává průtahy v řízení, není přitom úkolem, ba ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrh domýšlel či jej doplňoval. Kárný soud ze spisu zjistil, že dne 13. 7. 2017 byl soudci předložen úmrtní list jednoho ze žalobců; dědické řízení pravomocně skončilo dne 5. 9. 2017. Po tuto dobu soudce nemohl ve věci nijak konat, neboť zůstávala otevřena otázka procesního nástupnictví. Dne 6. 2. 2018 dal asistent soudce pokyn k vypravení usnesení o zastavení řízení vůči zesnulému žalobci a k vyhotovení výzvy žalobkyni, aby opětovně doložila své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Tento úkon (opětovná výzva k doložení majetkových poměrů) nelze hodnotit jako neúčelný, neboť je zřejmé, že v důsledku úmrtí žalobce, manžela žalobkyně, se její sociální poměry významně změnily. V dalším období tedy Nejvyšší správní soud průtahy v řízení neshledal.

41. 15 C 56/2016 Nečinnost ve věci návrhu na snížení výživného navrhovatelka soudci vytýká od 15. 2. 2017, kdy mu byl dle ISAS předložen spis s připojeným spisem o svěření vyživovaného dítěte žalobkyně do péče druhého z rodičů, do 16. 4. 2018, kdy jeho asistent zaslal žalobkyni dotaz, zda trvá na podané žalobě i přesto, že její vyživovací povinnost ze zákona zanikla, a stanovil jí lhůtu 15 dnů pro vyjádření. Tato výzva reagovala na podání žalované předané soudci dne 31. 1. 2017, z něhož vyplývá, že žalovaná (dcera žalobkyně) je schopna se sama živit. Po doručení výzvy fikcí byl spis opětovně předložen asistentu soudce dne 25. 7. 2018. Dne 5. 9. 2018 potom soudce vydal kanceláři pokyn k předvolání účastníků řízení na jednání. Návrhová tvrzení odpovídají obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení popírá. Kárný soud nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 15. 2. 2017 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 2. 6. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno pro průtahy od 15. 2. 2017 do 2. 6. 2017 považovat šestiměsíční subjektivní lhůtu dle § 9 odst. 1 kárného zákona za uplynulou. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby ve věci mladší dvou let pro administrativní úkon tedy kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 3. 6. 2017 do 16. 4. 2018 (10 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné). S ohledem na uvedené okolnosti je nutno průtahy v tomto řízení hodnotit jako vysoce závažné. Nečinnost soudce byla dlouhá a její závažnost výrazně zvyšuje i skutečnost, že na průtahy v řízení byl soudce výslovně upozorněn, přesto ve věci ani poté nekonal. Navrhovatelka krom toho poukazuje na nesprávný, neefektivní postup, což navrhla prokázat poznámkami soudce ve spisu: dle ní měla být žaloba jako neprojednatelná zkraje odmítnuta. Svůj procesní postup (preference neformálního přístupu k účastníkům) soudce hájí jako postup nezávislého soudce, jejž kárná navrhovatelka není oprávněna hodnotit. S tím se kárný soud ztotožňuje: obecně mu (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (bod 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013-91), kárná navrhovatelka ostatně zůstává v rovině nekonkrétních tvrzení a bez právní argumentace. Kárný soud proto zamítl jako nadbytečný návrh na provedení důkazu poznámkami soudce ve spisu (důkazní návrh I).

42. 15 C 69/2016 Ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána nečinnost od 28. 2. 2017, kdy odročil jednání na neurčito za účelem ustanovení znalce k provedení znaleckého posudku, k určení ceny nemovitosti a k vyjádření, zda a s jakými náklady lze nemovitosti reálně rozdělit, do 5. 2. 2018, kdy vyhotovil usnesení o ustanovení znalce. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtahy uznal. Doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla překročena, nic proto kárnému soudu nebrání konstatovat průtahy v řízení od 28. 4. 2017 do 5. 2. 2018 (více než 11 měsíců).

43. 15 C 80/2016 Nečinnost ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána od 19. 10. 2017, kdy mu byl předložen spis (po vyplacení znalečného), do 16. 7. 2018, kdy dal kanceláři pokyn k předvolání účastníků řízení a znalce na jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce se vyjádřil tak, že k průtahu formálně došlo, šlo však o spor, jemuž je třeba dát dle jeho zkušeností určitý čas, protože obě strany se musí nějak dohodnout, neboť jinak dojde ke zrušení spoluvlastnictví a ke dražbě věci, která obě strany poškozuje; k dohodě (smíru) nakonec došlo. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud uvádí, že povinností soudu je usilovat o smír mezi účastníky, naplnění této povinnosti však předpokládá aktivní jednání: při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách (§ 99 odst. 1 o. s. ř.). První zmínka o mimosoudním řešení sporu se však ve spise objevuje (kromě předžalobní komunikace zástupce žalobce se žalovanou) až v podání žalované ze dne 28. 9. 2018 a vyplývá z ní, že snaha o smír vzešla ze strany účastníků řízení – naopak nic nesvědčí o tom, že by je k němu vedl soudce. Kárný soud vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto konstatuje průtahy v řízení od 19. 10. 2017 do 16. 7. 2018 (téměř 9 měsíců).

44. 15 C 82/2016 V řízení o odpůrčí žalobě navrhovatelka soudci vytýká, že byl nečinný od 23. 3. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalovaného, do 27. 8. 2018, kdy nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy uznal. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, kárnému soudu proto nezbývá než konstatovat průtahy v řízení od 23. 3. 2017 do 27. 8. 2018 (více než 17 měsíců).

45. 15 C 87/2016 V řízení týkajícím se výživného neprovdané matky je soudci vytýkána nečinnost v období od 21. 11. 2016, kdy mu byl předložen spis s doplněním návrhu (k němuž byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne 21. 10. 2016), do 30. 8. 2018, kdy asistent soudce udělil pokyn k zaslání návrhu a jeho doplnění žalovanému a soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení uznal, avšak až od 20. 11. 2017 do 11. 4. 2018. Kárný soud nesouhlasí se stanoviskem soudce, že průtahy lze vymezit úžeji vzhledem k pohybům ve spisu spočívajícím v doplňování návrhu ze strany navrhovatelky. V žádném ze svých podání totiž navrhovatelka nenaznačovala, že svá tvrzení bude ještě doplňovat. S ohledem na formulaci všech podání a na povahu věci navíc kárný soud považuje druhé a třetí podání žalobkyně spíše za urgenci než doplnění návrhu. Kárný soud nicméně nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť, jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 21. 11. 2016 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 2. 6. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno průtahy od 21. 11. 2016 do 2. 6. 2017 považovat pro překročení šestiměsíční subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona za nepostižitelné. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, uplynula ostatně před postižitelným obdobím průtahů, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 3. 6. 2017 do 30. 8. 2018 (téměř 15 měsíců), jde přitom o věc pro účastníky velmi významnou (výživné). Průtahy konstatuje jako o to závažnější s ohledem na uvedené okolnosti. Nečinnost soudce byla extrémně dlouhá a její závažnost výrazně zvyšuje i skutečnost, že na průtahy v řízení byl soudce výslovně upozorněn, přesto však ve věci po dlouhou dobu nekonal.

46. 15 C 147/2016 Ve věci týkající se náhrady škody způsobené při dopravní nehodě, v níž bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 24. 10. 2016, kdy mu byl předložen spis po zaslání odporu žalovaného žalobkyni, do 21. 6. 2018, kdy bylo jako první úkon nařízeno jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy v řízení uznal částečně, až od 17. 3. 2017, kdy soudu došlo vyjádření žalobkyně k odporu. Kárný soud sice ze spisu nezjistil, že by soudce vyzval žalobkyni k vyjádření, je však zřejmé, že žalobkyně se sama k odporu vyjádřila po několika měsících, má proto v této části na průtazích svou vinu, nadto v pochybnostech je na místě hodnotit existenci průtahů ve prospěch kárně obviněného (in dubio pro reo). Ve shodě s jeho uznáním tedy (vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby pro úkon ve věci mladší dvou let) konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 17. 3. 2017 do 21. 6. 2018 (více než 15 měsíců).

47. 15 C 199/2016 Nečinnost ve věci žaloby na určení výživného je soudci vytýkána od 19. 4. 2017, kdy mu byl předložen spis po zaslání vyjádření žalované žalobkyni, do 3. 8. 2018, kdy nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy relativizoval nejasným poukazem na zavinění ze strany účastníků řízení. Kárný soud se s tím neztotožňuje. Ze spisu zaznamenal obtíže s doručováním žalobkyni, nicméně navrhovatelka naříkané průtahy vymezila až k datu, kdy již bylo žalobkyni doručeno (vyvěšením na úřední desce), do data, kdy soudce nařídil jednání. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 19. 4. 2017 do 3. 8. 2018 (15 a půl měsíce).

48. 15 C 202/2016 Ve věci žaloby o zaplacení částky 901 720 Kč s příslušenstvím je soudci vytýkána nečinnost v období od 6. 4. 2018, kdy mu byl předložen spis se znaleckým posudkem, do 7. 8. 2018, kdy dal asistent soudce kanceláři pokyn k vyhotovení usnesení o přiznání znalečného a k zaslání znaleckého posudku účastníkům řízení. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení v tomto punktu uznal, dle svého tvrzení však asistentu spis předal s pokyny k doručení znaleckého posudku v červnu či v červenci 2018. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud konstatuje, že pro obhajobu soudce není ve spise žádná opora (např. úřední záznam o pokynu asistentu a jeho dataci), nadto nejde o obhajobu relevantní. Soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a odpovědnosti za průtahy v řízení se bez dalšího nezprostí poukazem na pochybení na straně pomocného personálu (naopak ve prospěch soudce se hodnotí aktivita pomocného personálu; jeho úkon, je-li relevantní a směřuje-li k vyřízení věci, nečinnost přerušuje). Zkrácená referenční doba dvou měsíců pro jednoduchý administrativní úkon ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto zjistil průtahy v řízení od 6. 4. 2018 do 7. 8. 2018 (čtyři měsíce), jde však o méně závažné porušení povinností soudce (rozeslání znaleckého posudku a přiznání znalečného).

49. 15 C 211/2016 Ve vztahu k řízení o žalobě o zaplacení částky 1 667 019 Kč navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 10. 5. 2017, kdy mu bylo předloženo potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně pro účely rozhodnutí o její žádosti o osvobození od soudních poplatků, do 23. 11. 2017, kdy soudce žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků. Návrhové tvrzení v tomto rozsahu odpovídá spisu. Soudce v tomto rozsahu průtahy v řízení uznal, pokud však šlo o výtku navrhovatelky, že usnesení o osvobození od soudních poplatků neobsahovalo odůvodnění, kárné provinění bez bližší argumentace popřel. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud konstatuje, že mu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (bod 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013 91), nadto se zde v odpovědi na výtku navrhovatelky k absenci odůvodnění nabízí odkaz na § 169 odst. 2 o. s. ř. Kárný soud se proto omezil jen na nesporně a jednoznačně vymezené průtahy v řízení a vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let konstatuje průtahy v řízení od 10. 5. 2017 do 23. 11. 2017 (6 a půl měsíce). Navrhovatelka soudci dále vyčítala, že ve věci dosud neproběhlo jediné jednání. Toto tvrzení však obsahu spisu neodpovídá. Ve věci byl dne 23. 11. 2017 vydán platební rozkaz č. j. 15 C 211/2016 20, který se však nepodařilo doručit, a proto byl v souladu s § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen usnesením ze dne 14. 3. 2018 č. j. 15 C 211/2016-28. Spis byl soudci předán dne 16. 4. 2018 a dne 19. 7. 2018 bylo nařízeno jednání. Kárný soud přitom považuje lhůtu tří měsíců pro nařízení jednání za standardní (pro hodnocení kárně relevantní nečinnosti by i zde použil obecnou referenční dobu čtyř měsíců pro věc mladší dvou let). Na žádost žalobkyně, která byla soudci předána dne 26. 7. 2018, bylo jednání odročeno (pokyn kanceláři ze dne 2. 8. 2018) na 23. 10. 2018. Den před jednáním byla soudu doručena omluva zástupce žalobkyně. Jednání se nezúčastnil ani jeden z účastníků řízení, proto bylo opět odročeno. Dne 7. 10. 2018 proběhlo ve věci krátké jednání, k němuž se dostavili pouze zástupci žalobkyně, jednání bylo proto odročeno na neurčito. Z uvedeného vyplývá, že po vydání platebního rozkazu již jde délka řízení výhradně k tíži účastníků a návrh v tomto rozsahu není důvodný.

50. 15 C 221/2016 Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení peněžité částky je soudci vytýkána od 16. 6. 2017, kdy mu byl předložen spis s návrhy na přerušení řízení a spojení dvou věcí, do 15. 1. 2018, kdy o těchto návrzích rozhodl, a dále od 25. 1. 2018 do 20. 7. 2018, kdy ve věci nařídil jednání. Dle spisu a dle vyjádření soudce však byl návrh na spojení věcí učiněn nikoli 16. 6. 2017, ale až 23. 10. 2017 a rozhodnuto o nich bylo 10. 1. 2018. Vzhledem k pochybnostem o vymezení průtahů v návrhu (a ve shodě s vyjádřením soudce) proto kárný soud nemůže první z uvedených období shledat jako průtahy v řízení, resp. jako zaviněné porušení povinnosti soudce. Ve vztahu k druhému období soudce průtahy v řízení uznal, návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Kárný soud proto (vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby), konstatuje průtahy v řízení od 25. 1. 2018 do 20. 7. 2018 (téměř 6 měsíců).

51. 15 C 245/2016 V řízení týkajícím se sporu o zaplacení peněžité částky navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 28. 2. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalobce k odporu proti platebnímu rozkazu, do 27. 6. 2018, kdy bylo ve věci nařízeno jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy v řízení uznal. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje v souladu s návrhem průtahy v řízení od 28. 2. 2017 do 27. 6. 2018 (16 měsíců).

52. 15 C 5/2017 Navrhovatelka tvrdí, že již v červnu 2017 mohla být věc skončena stručným odmítnutím, jelikož navrhovatel v rozvodové věci na výzvu soudu nedoplnil náležitosti podání (vlastnoruční podpis). Místo toho soudce po vrácení spisu dne 17. 5. 2017 teprve dne 13. 9. 2018 učinil ve věci úkon, nadto znovu opakuje již jednou řádně doručenou výzvu k odstranění vad podání. Soudce uvedl, že k meritu se nemůže vyjádřit, nemaje spis k dispozici, že však vstřícnější postup je v případě účastníka ve výkonu trestu odnětí svobody na místě. Kárný senát ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, a ztotožnil se i s hodnocením kárné navrhovatelky, že opakované odeslání (textově totožné) výzvy navrhovateli bylo krokem nejen opožděným, ale i nadbytečným, který nesměřoval k ukončení věci, nelze jej proto považovat za úkon přerušující období nečinnosti. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto kárný soud zjistil průtahy v řízení od 17. 5. 2017 do 11. 10. 2018, kdy byl datován návrh na zahájení kárného řízení (téměř 17 měsíců).

53. 15 C 11/2017 Jedná se o rozvodové řízení, kde byl usnesením vyhlášen klid řízení. Kárná navrhovatelka spatřuje průtah v nečinnosti soudce v době od 15. 1. 2018, kdy kancelář spis předala soudci s e mailem manželky žádající o termín rozvodu, do 3. 8. 2018, kdy asistent vypracoval usnesení ze dne 30. 7. 2018, jímž byl návrh na pokračování v řízení zamítnut. Soudce uznal průtah pouze od 5. 2. 2018 do 30. 7. 2018. Kárný senát se s jeho náhledem ztotožnil, neboť e-mailové podání manželky předané soudci dne 15. 1. 2018 nebylo elektronicky podepsáno, podpis obsahuje až její písemné podání doručené soudu dne 5. 2. 2018. Jde o jednoduché procesní usnesení, doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 5. 2. 2018 do 30. 7. 2018 (téměř 6 měsíců).

54. 15 C 28/2017 Podle navrhovatelky začal průtah v této věci již předáním spisu soudci k řešení dne 1. 2. 2017 (převedení z elektronického platebního rozkazu, proti němuž podala žalovaná odpor) a skončil 12. 9. 2018. Soudce poukazuje na to, že vyčkával konce insolvenčního řízení vedeného se žalovanou, o čemž jej žalobce vyrozuměl až dne 14. 3. 2018, průtah uznává od tohoto data do 14. 9. 2018, kdy nařídil ve věci jednání. V replice navrhovatelka poukázala na to, že soudce musí stav insolvenčního řízení sám sledovat, přičemž tak může činit buď přímo ze svého počítače, nebo to zadat kanceláři, ovšem se stanovením lhůty. Kárný soud navrhovatelčin náhled na počátek prodlevy ve vyřizování věci sdílí, ostatně informace o pravomocně skončeném insolvenčním řízení byla obsažena již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud jde o její konec, nemohl překročit rámec kárného návrhu. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto zjistil průtahy v řízení od 1. 2. 2017 do 12. 9. 2018 (téměř 19 a půl měsíce).

55. 15 C 30/2017 Kárná navrhovatelka datuje průtah od 3. 5. 2017 do 17. 9. 2018, kdy soudce nařídil ve věci jednání. Soudce průtah uznává, ovšem až od 23. 5. 2017. Kárný senát dal za pravdu kárně obviněnému, neboť ze spisu vyplývá, že dne 5. 5. 2017 předal kanceláři pokyn, aby zaslala vyjádření žalované k replice žalobci, přičemž replika soudu došla dne 23. 5. 2017 a předána soudci byla 24. 5. 2017. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla tak jako tak překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 24. 5. 2017 do 17. 9. 2018 (téměř 16 měsíců).

56. 15 C 61/2017 Ve věci žaloby o vydání bezdůvodného obohacení je soudci vytýkána nečinnost od 20. 3. 2017, kdy mu byl předán spis se záznamem o zaplacení soudního poplatku, do 18. 8. 2018, kdy vyšší soudní úřednice dala pokyn k vyhotovení výzvy žalované, aby se vyjádřila k žalobě. Soudce průtah uznává, kárný soud nicméně ze spisu zjistil, že dne 31. 5. 2018 zaslal asistent soudce zástupci žalobce odpověď na žádost o spojení věcí ke společnému projednání, což vzhledem k pravidlu in dubio pro reo kárný soud hodnotí jako přerušení tvrzeného období nečinnosti. I tak ale byla překročena doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro jednoduchý administrativní úkon ve věci mladší dvou let, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 20. 3. 2017 do 31. 5. 2018 (více než 14 měsíců).

57. 15 C 68/2017 Ve věci týkající se sporu o peněžitou částku navrhovatelka soudci vytýká nečinnost ode dne, kdy mu byl spis předložen po doručení usnesení o zrušení platebního rozkazu, tedy od 24. 11. 2017, do data fyzické kontroly spisu dne 8. 11. 2018. Toto tvrzení obsahu spisu odpovídá, kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (tzv. rozšířením návrhu byl jen doplněn výčet důkazů – průtahy v jednotlivých spisech – nemůže však změnit základní vymezení skutku, v němž je shledáváno kárné provinění, tj. v případě průtahů v řízení období tvrzené nečinnosti – viz odstavec [55] odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 24. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 10 a půl měsíce). Pokud jde o navrhovatelčiny náznaky neodbornosti, resp. bezradnosti soudce, opakuje kárný soud, že je povinností navrhovatelky vymezit nezaměnitelně skutek a tíží ji i břemeno tvrzení co do naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného provinění. Není na straně jedné úkolem ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrhová tvrzení domýšlel a doplňoval, na straně druhé kárnému soudu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných nezávislým soudcem. Navrhovatelčiny náznaky a dojmy kvality řádného odůvodnění kárného návrhu nedosahuje a kárný soud se jimi již proto nebude zabývat.

58. 15 C 71/2017 Navrhovatelka soudci vytýká v řízení o zápůrčí žalobě nečinnost od 3. 3. 2017, kdy mu byl předán spis se žalobou, do 15. 3. 2018, kdy byla vyhotovena výzva k zaplacení soudního poplatku. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro jednoduché procesní rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla nepochybně překročena, kárný soud proto v souladu se shodnými tvrzeními stran konstatuje průtahy v řízení od 3. 3. 2017 do 15. 3. 2018 (téměř 12 a půl měsíce).

59. 15 C 82/2017 V řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 28. 11. 2017, kdy žalobce urgoval rozhodnutí soudu, do 18. 9. 2018, kdy dal soudce pokyn k nařízení jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto ve shodě s tvrzeními stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 28. 11. 2017 do 18. 9. 2018 (více než 9 a půl měsíce).

60. 15 C 83/2017 Navrhovatelka soudci vytýká ve věci návrhu na zrušení vyživovací povinnosti nečinnost od 10. 3. 2017, kdy byla soudci předložena žaloba, do 13. 9. 2018, kdy soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let, za shodných tvrzení stran řízení, konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 10. 3. 2017 do 13. 9. 2018 (téměř 18 měsíců). Kárný soud též opět připomíná, že jeho úkolem není hodnotit, zda soudce v řízení postupoval správně či nikoli, ani účelnost jednotlivých kroků, k nimž soudce v řízení přistoupil (s výjimkou zjevných excesů). V tomto směru proto nebude důvodnost tvrzení navrhovatelky, ostatně nedostatečně argumentované, posuzovat.

61. 15 C 99/2017 Kárná navrhovatelka vytýká soudci nečinnost ode dne, kdy bylo řízení původně vedené o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu převedeno do „klasické“ civilní agendy, neboť žalovaná nebyla nalezena v centrální evidenci obyvatel – tedy od 29. 3. 2017, do dne, kdy si spis převzala navrhovatelka ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce se k věci odmítl vyjádřit, neboť neměl spis u sebe. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (viz věc č. 57). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro jednoduchý procesní úkon ve věci mladší dvou let konstatuje průtahy v řízení od 29. 3. 2017 do 11. 10. 2018 (18 a půl měsíce).

62. 15 C 107/2017 Ve věci týkající se určení dědiců navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 22. 5. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalované, do 10. 5. 2018, kdy nařídil jednání. Zaslání vyjádření žalované žalobcům nepovažuje navrhovatelka za úkon vedoucí ke skončení věci. Kárně obviněný uznává průtahy v období od 19. 5. 2017 (datum podání vyjádření žalované) do 3. 11. 2017 (zaslání vyjádření žalované žalobcům) a od 12. 12. 2017 (datum podání repliky žalobců) do 10. 5. 2018 (soudce uvedl 10. 5. 2017, patrně jde o překlep). Kárný soud ze spisu dále zjistil, že dne 18. 9. 2017 se žalobci soudu tázali, kdy mohou očekávat nařízení jednání. Po posouzení věci dává kárný soud částečně za pravdu soudci – zaslání vyjádření žalované je běžný procesní úkon, který období nečinnosti přerušil. Kárný soud tedy vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců konstatuje průtahy v řízení až od 3. 11. 2017 (pokyn k odeslání vyjádření žalované žalobcům) do 10. 5. 2018, tedy téměř 6 a půl měsíce.

63. 15 C 108/2017 Kárná navrhovatelka vytýká soudci nečinnost ve věci žaloby o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím v období od 24. 4. 2017, kdy mu bylo předloženo prohlášení o majetkových poměrech žalobce, do 7. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Z vyjádření soudce vyplývá, že průtah uznává. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (viz věc č. 57). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let a s ohledem na shodná tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 24. 4. 2017 do 11. 10. 2018 (17 a půl měsíce).

Plný text rozhodnutí