11 Zp 17/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína
Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v
právní věci navrhovatelů A. Ing. J. J., B. Ing. J. J., zastoupeného
navrhovatelem sub. A., proti odpůrcům 1. J. F., 2. Státní volební komisi se
sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o
neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,
Návrh s e z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Navrhovatelé podali dne 24. června 2002 u Nejvyššího soudu návrh na
vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta – J. F., zvolené za KSČM ve
volebním kraji Středočeském na kandidátní listině č. 22 (správně patří č. 23).
Z jejího obsahu vyplývá, že navrhovatelé namítají neplatnost zvolení výše
uvedené kandidátky v podstatě tím, že v případě správného postupu příslušné
okrskové volební komise by do počtu platných hlasů byly zařazeny též takové
hlasy voličů, kdy v úřední obálce bylo obsaženo více hlasovacích lístků. Takový
hlas voliče je nutno pokládat za platný hlas a v důsledku toho by napadená
kandidátka J. F. nemohla získat mandát, neboť s ohledem na počet platných
hlasů by mandát připadl jinému volebními kraji, konkrétně Olomouckému volebnímu
kraji. Podle názoru navrhovatelů došlo při výpočtu ze strany Českého
statistického úřadu k nesprávnosti v tom smyslu, že ztotožnil hlasy voličů s
počty platných hlasovacích lístků, aniž odlišil obsahový význam obou pojmů.
Podle názoru navrhovatelů je třeba pokládat za platný hlas voliče též každý
takový hlas, který byl odevzdán formou úřední obálky, bez ohledu na to, zda v
této úřední obálce se nachází jeden či více hlasovacích lístků. Každý volič,
který se dostavil k volbám, vyzvedl si úřední obálku a současně tuto obálku
odevzdal, pak platně volil a jeho voličský hlas je platný. Nelze tedy
dovozovat, že není platný hlas voliče, který využil volebního práva, jen z toho
důvodu, že nedal hlas některé volební straně. V důsledku toho došlo ke
zkreslení výpočtu mandátového čísla a z těchto důvodů nebylo možno dospět k
závěru, že napadená kandidátka J. F. platně získala mandát ve Středočeském
kraji. Proto se navrhovatelé domáhali toho, aby Nejvyšší soud rozhodl, že J. F.
nebyla platně zvolena.
Z vyjádření odpůrkyně J. F. vyplývá, že návrh navrhovatelů pokládá za
nedůvodný s tím, že postup okrskových volebních komisí při zjišťování výsledků
voleb je zcela jednoznačný a že argumentace navrhovatelů neodpovídá zákonu.
Odpůrkyně poukazuje na příslušná ustanovení zákona s tím, že postup
příslušných volebních komisí zcela odpovídá znění těchto zákonných ustanovení.
Z vyjádření Státní volební komise ze dne 27. 6. 2002 vyplývá, že způsob
hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,
platnost hlasovacích lístků a platnost hlasů upravuje volební zákon, přičemž
při posuzování hlasovacích lístků je nutno postupovat podle § 41 zákona.
Volební zákon rozlišuje pojmy neplatný hlasovací lístek a neplatný hlas,
přičemž je ovšem logické, že odevzdáním neplatného hlasovacího lístku je též
hlas voliče neplatný. Nelze souhlasit s tvrzením navrhovatelů, že počet
platných hlasů odpovídá počtu odevzdaných úředních obálek, neboť v případech
odevzdání prázdné úřední obálky či úřední obálky s přetrženým hlasovacím
lístkem rozhodně nejde o platný hlas. O platný hlas však rovněž nejde v
případech, kdy volič odevzdal najednou v úřední obálce dva a více hlasovacích
lístků. O platný hlas jde jen v případech, kdy projev vůle voliče odpovídá
způsobu hlasování podle § 39 zákona. Pokud by bylo správné tvrzení
navrhovatelů, že jsou platné též hlasy voličů, kteří odevzdali najednou dva
hlasovací lístky, pak by došlo k popření zásady rovnosti hlasů a zásady
tajnosti hlasování. Pokud současný volební zákon nezná institut tzv. prázdných
hlasovacích lístků, který umožňoval voliči hlasovat platně, ale přitom pro
žádný z kandidujících subjektů, pak z toho lze dovodit, že takový postup
znamená, že jde o neplatný hlas, a obdobně to platí i pro případy, kdy v úřední
obálce je obsaženo více hlasovacích lístků.
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu
České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na
neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního
právního předpisu (tj. § 200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické
hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději
deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle § 87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může
navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle § 88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby
kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení § 200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení
je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla
napadena (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení
soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 200n odst. 4 o.
s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002. Z výsledků voleb
také vyplývá, že ve Středočeském volebním kraji byla za Komunistickou stranu
Čech a Moravy zvolena kandidátkou na poslance J. F.
Z potvrzení Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou ze dne 18. 6. 2002
vyplývá, že oba navrhovatelé jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů ve volebním
okrsku č. 6, obec Kralupy nad Vltavou, okres Mělník, Středočeský kraj.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud dále konstatovat, že
návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněnými osobami.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k
porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl
ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu
občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí
povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Právě
tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří
rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
S přihlédnutím k tvrzením navrhovatelů je třeba předně připomenout, že
postup při hlasování je v zákoně výslovně upraven (§ 39), a tak, že v prostoru
určeném pro úpravu hlasovacích lístků vloží volič do úřední obálky jeden
hlasovací lístek.
V ustanovení § 40 zákona je pak podrobně rozepsán postup okrskové
volební komise při zjišťování výsledků hlasování. V odst. 3 tohoto ustanovení
je uvedeno, že po vyjmutí obálek z volební schránky jsou vyloučeny jiné než
úřední obálky a volné hlasovací lístky. Poté dochází k vyjmutí hlasovacích
lístků z úředních obálek a k vyloučení neplatných hlasovacích lístků, jimiž
jsou (§ 41 odst. 2) hlasovací lístky na jiném než předepsaném tiskopise,
přetržené hlasovací lístky a hlasovací lístky nevložené do úřední obálky. Dále
zákon uvádí (§ 41 odst. 2, poslední věta), že je neplatný hlas voliče, je-li v
úřední obálce několik hlasovacích lístků. Jinými slovy, není platný hlas
voliče, i když jsou v úřední obálce předepsané a neroztržené hlasovací lístky,
pokud se jich v jedné úřední obálce nachází několik. Podle názoru Nejvyššího
soudu se obsahově jedná o totéž, jako kdyby v úřední obálce byl hlasovací
lístek na jiném než předepsaném tiskopise či přetržený hlasovací lístek.
Zákonodárce jen vyjádřil formálně rozdíl v tom, že nachází-li se v úřední
obálce několik hlasovacích lístků neroztržených a na předepsaném tiskopise,
nelze je označit za „neplatné hlasovací lístky“, nýbrž těchto několik
hlasovacích lístků v jedné úřední obálce představuje neplatný hlas voliče,
který tyto hlasovací lístky do úřední obálky vložil. Byly totiž odevzdány
„platné hlasovací lístky“, které se ovšem nachází v jedné úřední obálce, což
způsobuje neplatnost takového hlasování.
V tomto směru je velice výstižná argumentace Státní volební komise o
posuzování úředních obálek neobsahujících žádný hlasovací lístek. Podle
argumentace navrhovatelů i tyto „hlasy“ by bylo nutno pokládat za platné.
Takové závěry jsou ovšem v naprostém rozporu se zněním zákona a logikou jeho
výkladu. Samozřejmě se nabízí ihned otázka, komu takový „platný hlas“ (a to
platí i v případě, že je v úřední obálce několik hlasovacích lístků) vlastně
přičíst, koho vlastně chtěl volič volit. Skutečně by došlo k porušení zejména
principu rovného hlasovacího práva. Pokud volič nechtěl volit nikoho, tak
stávající volební zákon takový postup neuznává jako platné hlasování.
I když Nejvyšší soud zcela odhlédl od toho, že navrhovatelé nijak
neprokázali, zda vůbec, a popřípadě v jakém rozsahu došlo k jimi vytýkanému
postupu okrskových volebních komisí ve vztahu k volbě napadané kandidátky J. F.
(jinými slovy navrhovatelé nijak neprokázali svá tvrzení o porušení volebního
zákona ve vztahu k jimi napadené kandidátce), pak především je třeba obecně
zdůraznit, že na základě výše uvedeného Nejvyšší soud neshledal v namítaném
postupu okrskových volebních komisí porušení volebního zákona. Naopak příslušné
volební komise postupovaly plně v souladu se zákonem. Argumentace navrhovatelů
pak vůbec nekoresponduje se zákonnou úpravou.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve
vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném
případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení
podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo
rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§
200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 1. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík