11 Zp 27/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína
Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v
právní věci navrhovatele Dr. P. P., zastoupeného prof. JUDr. A. G., CSc.,
advokátem se sídlem B., P. 2, proti odpůrcům 1. kandidátům voleným do
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve volebním kraji Hlavní město Praha, 2.
Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na
vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, t a k t o:
Návrh s e z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Navrhovatel Dr. P. P. podal dne 27. června 2002 u Nejvyššího soudu
návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta podle § 87 odst. 1
zákona č. 247/1995 Sb., v platném znění. Navrhovatel ve svém návrhu požaduje,
aby Nejvyšší soud prohlásil za neplatné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR ve dnech 14. a 15. června 2002, a to pro volební kraj Hlavní město Praha,
neboť má za to, že byla ve smyslu § 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o
volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění (dále jen „volební
zákon“), porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit
výsledek volby kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha.
Návrh opírá navrhovatel o způsob, jakým mu bylo znemožněno vykonat
volební právo, které je zakotveno v čl. 18 odst. 3 Ústavy.
Konkrétně došlo k tomu, že když se navrhovatel dne 14. 6. 2002 dostavil
do volební místnosti volebního okrsku č. 580 v Praze 8, byla mu odepřena
možnost hlasovat, neboť nebyl zapsán ve stálém seznamu voličů a ani se mu podle
tvrzení předsedy okrskové volební komise nepodařilo ve smyslu § 19 odst. 5
volebního zákona prokázat právo hlasovat v uvedeném volebním okrsku.
O uvedené skutečnosti byl sepsán zápis, ve kterém navrhovatel namítal,
že mu bylo znemožněno v daném okrsku hlasovat, který byl podepsán předsedou
okrskové volební komise.
Navrhovatel se dostavil k volbám s cestovním pasem č. X, který
potvrzuje, že má státní občanství České republiky. Vzhledem k tomu, že byl ve
stálém seznamu zapsán pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 1998 a výkon
volebního práva mu byl v r. 1998 bez potíží umožněn a poznamenán ve stálém
seznamu, nepovažoval za nutné přesvědčovat se předem o tom, zda je v seznamu
zapsán. Přitom ve stejném volebním okrsku navrhovatel bez potíží volil již od
roku 1990, v roce 1996 mu byl výkon volebního práva zaznamenán do cestovního
pasu.
Navrhovatel tedy až na místě shledal, že byl zcela bezdůvodně a bez
svého vědomí ze stálého seznamu vyškrtnut. Své právo volit v daném volebním
okrsku se pokoušel prokázat návrhem, že předloží nájemní smlouvu k bytu v ulici
M., P. 8, což bylo volební komisí odmítnuto. Podle navrhovatele novelou
volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo k úpravě zvláštních seznamů voličů
odchylně od předchozí právní úpravy, což s největší pravděpodobností znamenalo
pro celou řadu voličů, kteří jsou v obdobné situaci jako navrhovatel, nemožnost
v letošních volbách hlasovat. Proto je navrhovatel přesvědčen, že v daném
případě bylo porušení volebního zákona natolik významné, že mohlo ovlivnit
výsledek volby kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha.
Vzhledem k tomu, že navrhovateli byl odepřen výkon hlasovacího práva
postupem, který je v rozporu s volebním zákonem, neboť navrhovateli nebylo
umožněno prokázat relevantním způsobem oprávnění hlasovat ve volebním okrsku, v
němž volil v každých volbách nepřetržitě od r. 1990, navrhuje se, aby Nejvyšší
soud usnesením rozhodl, že volba kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR ve volebním kraji Hlavní město Praha ve volbách konaných ve dnech
14. a 15. června 2002 je neplatná.
K podanému návrhu se vyjádřila Státní volební komise podáním ze dne 2.
7. 2002 tak, že podmínky výkonu volebního práva z hlediska umožnění hlasování
upravuje zákon v § 19. Podle tohoto ustanovení platí, že volič ve volební
místnosti prokazuje svou totožnost a státní občanství mimo jiné i předložením
cestovního pasu. Zákon ovšem vyžaduje, aby byl volič zapsán ve výpisu ze
stálého seznamu voličů, zvláštního seznamu voličů, nebo aby předložil voličský
průkaz. Volič může být okrskovou volební komisí také do výpisu ze stálého
seznamu dopsán, pokud prokáže právo hlasovat ve volebním okrsku, tj. pokud
prokáže, že má být v daném stálém seznamu voličů zapsán, a to z důvodu trvalého
bydliště v jeho územním obvodu. Stálý seznam voličů je veden obecním úřadem,
městským úřadem, magistrátem územně nečleněného statutárního města, úřadem
městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a
úřadem městské části hlavního města Prahy (dále jen „obecní úřad“) podle § 28
zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 28 odst. 1 citovaného zákona vede
obecní úřad stálý seznam voličů pro voliče, kteří jsou v obci přihlášeni k
trvalému pobytu. Skutečnost, že ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998
mohl navrhovatel volit způsobem, který uvádí, neznamená, že okrsková volební
komise při volbách konaných 14. a 15. června 2002 postupovala v rozporu s
volebním zákonem. Právní úprava voleb do Parlamentu České republiky prošla od
roku 1998 řadou změn (zákon č. 204/2000 Sb., nález Ústavního soudu uveřejněný
pod č. 64/2001 Sb., zákon č. 491/2001 Sb., zákon č. 37/2002 Sb., zákon č.
171/2002 Sb., zákon č. 230/2002 Sb.). Tyto změny měly dopad právě i na způsob
hlasování. Podle tohoto odpůrce postupovala okrsková volební komise v daném
případě podle platného volebního zákona.
K podanému návrhu se vyjádřili ze dne 1. 7. 2002 i další účastníci
řízení, poslanci volení ve volebním kraji Hlavní město Praha – H. M., T. F., S.
K. a P. S., a to shodně tak, že se nemohou pro nedostatek důkazů vyjádřit ke
skutečnostem tvrzeným navrhovatelem, které se týkají nedostatku jeho zápisu na
stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 580 v Praze 8, jakož i k postupu
příslušné volební komise, která zaujala stanovisko, že navrhovatel neprokázal
právo v daném volebním okrsku hlasovat. Na druhé straně však mají za to, že
navrhovatel neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o skutečnost, podle které údajně
celá řada voličů, která byla v obdobné situaci jako navrhovatel, nemohla v
letošních volbách hlasovat. Navrhovatel totiž kromě své osoby neuvádí žádný
jiný případ, kdy konkrétní osobě nebylo umožněno vykonat ve volbách do
Poslanecké sněmovny hlasovací právo v předmětných dnech. Navrhovatel také
neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že postup volební okrskové
komise mohl v daném případě ovlivnit výsledek voleb kandidátů ve volebním kraji
Hlavní město Praha, a to i za předpokladu, že by soud na základě provedených
důkazů shledal, že její postup vůči navrhovateli byl v rozporu se zákonem.
Dále se vyjádřil k návrhu MUDr. V. Ř., poslanec volený ve volebním kraji Hlavní
město Praha tak, že ke skutečnosti, zda navrhovatel byl neoprávněně vyřazen ze
seznamu oprávněných voličů, nemůže kvalifikovaně zaujmout stanovisko, jde o
právní problém, který musí posoudit soud. K posouzení, zda byl tímto způsobem
ovlivněn výsledek voleb v hlavním městě Praze, by bylo třeba znát přesný počet
podobně postižených. Pokud byl navrhovatel ojedinělým případem, pak hlasování
či nehlasování jednoho voliče nemohlo ovlivnit výsledek voleb. V případě
většího počtu osob, kterým by bylo znemožněno volit (řádově desítky až stovky
osob), bylo by nutno přihlédnout ke skutečnému výslednému počtu hlasů a podle
toho posoudit, zda výsledek mohl nebo nemohl být ovlivněn.
Z příloh, které k podanému návrhu byly připojeny, vyplývá, že
navrhovatel dne 14. 6. 2002 ve volební místnosti volebního okrsku č. 580 v
Praze 8 podal stížnost, kterou se domáhal připuštění k volbám, přičemž
předsedou volební komise této stížnosti nebylo vyhověno a navrhovateli tak
nebylo umožněno volit v tomto volebním okrsku.
Dále pak z připojené fotokopie cestovního pasu se podává, že
navrhovatel je státním občanem České republiky a že 31. 5. 1996 hlasoval ve
volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volebním okrsku č.
580 v Praze 8.
Z výpisu ze seznamu voličů volebního okrsku č. 580 pro volby do
Poslanecké sněmovny konané v roce 1998 vyplývá, že navrhovatel je uveden v
tomto seznamu.
Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR – odboru komunikačních a informačních
služeb ze dne 28. 6. 2002 se podává, že navrhovatel má od 8. 12. 1964 evidován
pobyt v zahraničí a má zde uvedenu adresu v České republice - okres P. 6, V.,
K.. Jiné údaje zde uvedeny nejsou.
Z vyjádření Úřadu Městské části Praha 6 ze dne 1. 7. 2002 vyplývá, že
navrhovatel bytem P. 6 – V., K. není veden ve stálém seznamu voličů Úřadu
Městské části Praha 6.
Ze zprávy Úřadu Městské části v Praze 8 ze dne 28. 6. 2002 se podává, že P. P.,
není veden ve stálém seznamu voličů (a tudíž nebyl při volbách ani uveden ve
výpisu ze stálého seznamu voličů), který vede Úřad Městské části Praha 8. Podle
údajů z evidence obyvatel je jmenovaný od 8. 12. 1964 přihlášen k trvalému
pobytu na adrese P. – V., K. Jiný trvalý pobyt ve svých záznamech nemá.
Cestovní pas ČR, kterým prokazuje svou totožnost, byl vydán Úřadem Městské
části v Praze 6. Pokud jde o skutečnost, že jmenovaný byl v roce 1998 veden ve
stálém seznamu voličů, který úřad vedl, pak k tomu došlo tak, že jmenovaný
při volbách v roce 1996 volil na pas ve volebním okrsku č. 580 na území Městské
části Praha 8. Okrsková volební komise jej však zřejmě místo do výpisu ze
zvláštního seznamu voličů dopsala do stálého seznamu voličů s adresou, kterou
uvedl – P. 8, M. Tato nesprávnost byla napravena v roce 2000, kdy agenda
evidence obyvatel přešla z Policie ČR na příslušné civilní orgány státní
správy, tedy i na zdejší úřad. Při volbách ve dnech 14. a 15. 6. 2002
prokazoval jmenovaný svou totožnost a státní občanství cestovní pasem ČR, právo
hlasovat ve volebním okrsku na území Městské části Praha 8 však neprokázal
(ust. § 19 odst. 5 zák. č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Podle § 87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České
republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
právních předpisů (dále jen „zákon“), se podáním návrhu na neplatnost volby
kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj.
§ 200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde
byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice,
jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké
sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po
vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle § 87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může
navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle § 88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby
kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení § 200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení
je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla
napadena (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení
soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 200n odst. 4 o.
s. ř.)
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
vyhlásila Státní volební komise dne 18. června 2002.
Podle čl. 18 odst. 3 Ústavy České republiky má právo volit každý občan České
republiky, který dosáhl věku 18 let. Právo občana podílet se na správě
veřejných věcí svobodnou volbou svých zástupců vyplývá také z čl. 21 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.
Ve shodě s čl. 20 Ústavy stanoví další podmínky výkonu volebního práva,
organizace voleb a rozsah soudního přezkumu zákon. Tímto zákonem je výše již
citovaný zákon č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pak podle
výše již citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona platí, že podáním návrhu na
neplatnost volby kandidátů se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního
předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení § 200n o. s. ř.) mimo jiné
každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec
volen. Základním předpokladem pro uplatnění soudní ochrany je z tohoto pohledu
zjištění, že navrhovatel je skutečně zapsán do stálého voličského seznamu.
Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k
porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl
ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu
občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí
povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Právě
tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří
rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Podstatou tvrzení navrhovatele je, že k porušení volebního zákona došlo
nesprávným postupem okrskové volební komise, kterým mu bylo znemožněno vykonat
volební právo. Na základě zjištění, jež vyplývá z výše provedených důkazů, je
však zřejmé, že k porušení zákona nedošlo. Tento závěr se podává především z
toho, že navrhovatel nemá v evidenci obyvatel vedeno trvalé bydliště v obvodu
městské části Praha 8, a naopak má zde evidováno bydliště v jiné městské části
Prahy (tj. Praha 6). V tomto směru je třeba především odkázat na vyjádření
Státní volební komise, neboť z ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb.,
o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů vyplývá, že stálý
seznam voličů vede obecní úřad (úřad příslušné městské části) pro voliče,
kteří jsou v této obci přihlášeni k trvalému pobytu.
Je třeba též připomenout, že pokud občan má za to, že v takovém seznamu má být
veden jako volič, může se obrátit na příslušný soud s návrhem na vydání
rozhodnutí o provedení opravy, nebo doplnění tohoto seznamu, a to postupem
předvídaným v ustanovení § 200j o. s. ř. Navrhovatel sám připouští, že k
takovému postupu nepřistoupil. Za této situace je zřejmé, že když navrhovatel
nebyl veden ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 580, trvalé
bydliště má dle příslušné evidence jinde, pak postupem příslušné volební
komise nedošlo k porušení volebního zákona. Proto Nejvyšší soud nepřisvědčil
tvrzení navrhovatele, které vychází z opačného předpokladu. Je třeba ještě
podotknout, že jen ta okolnost, že navrhovatel v minulosti volbu ve zmiňovaném
volebním okrsku vykonával, není významná pro postup volebních orgánů v těchto
volbách. V tomto směru je nutné zohlednit změnu právní úpravy, jak na to
výstižně poukazuje jak Státní volební komise, tak Úřad Městské části Praha 8.
Tyto závěry jsou pak rozhodné pro další posuzování důvodnosti návrhu na
neplatnost volby kandidátů na poslance.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud pak logicky musel učinit závěr, že
navrhovatel není osobou, kterou zákon opravňuje k tomu, aby se mohla domáhat
zákonem stanoveným postupem soudního přezkumu platnosti volby kandidátů na
poslance ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných
ve dnech 14. a 15. 6. 2002. Navrhovatel jako občan (§ 1 odst. 5 zákona), jemuž
náleží výkon volebního práva, není totiž zapsán do stálého seznamu voličů v
žádném volebním okrsku, v němž byly konány tyto volby. Není tedy nositelem
subjektivního práva, jež by ho opravňovalo domáhat se soudního přezkumu
postupem uvedeným v § 87 odst. 1 zákona. Volební zákon, jakožto hmotně právní
norma, nezakládá takové oprávnění navrhovatele; navrhovatel tedy není nositelem
subjektivních práv vyplývajících ze zákona, jež by mu umožňovaly úspěšně se
domáhat soudního přezkumu těchto voleb. Tento stav podle hmotného práva
představující na straně navrhovatele nedostatek věcné legitimace se v řízení
promítne tak, že navrhovatel je neúspěšný. Jen pro úplnost lze dodat, že
navrhovatel též nijak nedoložil žádné další konkrétní případy, kdy došlo k
tomu, že oprávněným voličům bylo nezákonným postupem volebních orgánů
znemožněno uplatnit aktivní volební právo.
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve
vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném
případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení
podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo
rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§
200n odst. 5 o. s. ř.)
V Brně dne 3. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík