U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky M. T., proti
odpůrcům 1. blíže neoznačeným poslancům, 2. Ústřední volební komisi se sídlem v
Praze 1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení
poslancem t a k t o:
Stížnost se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Návrhem doručeným Nejvyššímu soudu dne 3. 7. 1998 podala M. T. stížnost proti
vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky, z níž není patrno, proti volbě kterých poslanců jmenovitě směřuje. Navrhovatelka odůvodňuje stížnost poukazem na nezákonný systém voleb
vyplývající z nelegálnosti voličských seznamů, v důsledku čehož došlo k
provedení voleb nelegálními voliči. V odůvodnění svého podání dále poukazuje
na skutečnost, že jako majitelka domu v B. není schopna zjistit, kdo v tomto
domě bydlí. V podání také uvádí další podrobnosti týkající se obývaní jejího
domu a uskutečnění projektu investic, které by přinesly mnohamiliardové úspory. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o
volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších
zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. (dále jen „zákon“) zjistil, že u
navrhovatelky, která je hlášena k trvalému pobytu v B., nejsou překážky ve
výkonu volebního práva, přičemž stížnost podala ve lhůtě nepřekračující deset
dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí, tedy včas. Nejvyšší soud proto přezkoumal důvodnost stížnosti a dospěl k těmto závěrům:
Podle § 88 odst. 1 zákona se stížností proti vydání osvědčení o zvolení
poslancem Poslanecké sněmovny může každý občan zapsaný v seznamu voličů ve
volebním okrsku, kde byl poslancem volen, domáhat nejpozději do deseti dnů po
uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu podle
zvláštního zákona. K řízení je příslušný Nejvyšší soud České republiky (§ 89
zákona). O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne soud bez
jednání usnesením do deseti dnů. Účastníkem řízení je navrhovatel, poslanec,
jehož osvědčení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán (§ 200n o. s. ř.). Právní prostředek upravený citovanými ustanoveními, představuje specifický
soudní přezkum voleb, resp. zvolení poslancem. Jeho obsahem je posouzení, zda
byl dodržen zákonem předepsaný postup voleb a zjištění jejich výsledků. Soudní
přezkum se uskutečňuje v řízení, které je zvláštním druhem občanského soudního
řízení sporného (§ 120 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Pro navrhovatele v něm
přiměřeně platí povinnosti vyslovené v ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.,
zejména povinnost tvrzení. Přitom tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a
jakým konkrétním způsobem, vytváří současně rámec přezkumné činnosti soudu. Z uvedených mezí soudního přezkumu voleb je patrno, že stížnost navrhovatelky
tyto meze překračuje, neboť napadá výsledky voleb jako celku, resp. samotný
volební systém. Takové výhrady navrhovatelky nemohou být předmětem přezkumné
činnosti soudu v řízení o stížnosti podle § 88 odst.1 zákona. Nejvyšší soud proto nedůvodnou stížnost zamítl. Řízení o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem je
zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší
soud má za to, že v posuzovaném případě je nutno s ohledem na předmět řízení
rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst.1 písm. a) per
analogiam o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný ( § 200n
odst.3 o.s.ř.).
V Brně dne 8. července 1998
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík