Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky JUDr. E. T.,
proti odpůrcům 1) PhDr. J. V. a 2) Ústřední volební komisi se sídlem v Praze
1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem
Poslanecké sněmovny, t a k t o :
Stížnost s e z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáním doručeným prostřednictvím pošty Nejvyššímu soudu dne 7. 7. 1998
označeným jako „stížnost na porušení zákona č. 247/95 Sb. v platném znění o
volbách do parlamentu § 16 odst.3 a 5 citovaného zákona“ se navrhovatelka
domáhala „zrušení poslaneckého mandátu“ PhDr. J. V. Z obsahu podání vyplývá,
že stížnost směřuje proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké
sněmovny PhDr. J. V. Stížnost je odůvodněna především tvrzením, že
navrhovatelka dne 25. 6. 1998 našla v poštovní schránce barevný volební leták
kandidáta US PhDr. J. V. K této záležitosti se jmenovaný vyjádřil dne 3.7.1998
prostřednictvím Českobudějovických listů tak, že je pro navrhovatelku
nepřijatelné, aby člen zákonodárného sboru porušoval zákon a navíc se hájil
způsobem, který má demagogický podtext.
Podle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 19. a
20. června 1998, schválených Ústřední volební komisí v Praze dne 21.června 1998
byl PhDr. J. V. zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
ve volebním kraji Jihočeském. Výsledky voleb uveřejnila Ústřední volební
komise podle § 52 odst. 3 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České
republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č.
212/1996 Sb. ( dále jen „ zákon“) dne 23. června 1998.
Ze zprávy Okresního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 1998 bylo
zjištěno, že navrhovatelka je v Českých Budějovicích zapsána ve stálém seznamu
voličů pro volební okrsek č. 84.
Nejvyšší soud shledal, že stížnost byla podána opožděně.
Podle § 88 odst.1 zákona platí, že se stížností proti vydání osvědčení o
zvolení poslancem Poslanecké sněmovny může mimo jiné každý občan zapsaný v
seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, domáhat nejpozději
do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí
soudu podle zvláštního zákona ( tímto „zvláštním zákonem“ je ustanovení § 200n
občanského soudního řádu). Podle § 89 zákona je k řízení příslušný Nejvyšší
soud, který o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne bez
jednání usnesením do deseti dnů ( § 200n odst.1 o. s. ř.). Účastníkem tohoto
řízení je navrhovatel, poslanec, jehož osvědčení o zvolení je stížností
napadeno, a příslušný volební orgán ( § 200n odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud především zjistil, že navrhovatelka je zapsána v seznamu voličů
ve volebním okrsku, který je ve volebním kraji, v němž byl PhDr. J. V. volen
poslancem Poslanecké sněmovny, a má tedy způsobilost být navrhovatelkou v
tomto řízení.
Již výše bylo uvedeno, že Ústřední volební komise uveřejnila výsledky voleb
dne 23. 6. 1998.
Vzhledem k uvedenému datu vyhlášení voleb uplynula lhůta deseti dnů stanovená
v § 88 odst. 1 zákona dnem 3. 7. 1998.
Ze zákonné dikce, podle které se navrhovatel může „domáhat nejpozději do
deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí
soudu“ vyplývá, že v této lhůtě musí být stížnost proti vydání osvědčení o
zvolení poslancem učiněna u příslušného soudu, resp. musí být příslušnému
soudu doručena. K dodržení této zákonné desetidenní lhůty nestačí , že je v
této lhůtě stížnost pouze podána na poštu a adresována soudu. Ustanovení § 57
odst. 3 o. s .ř., že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty podání
odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, se týká pouze lhůt
stanovených v občanském soudním řádu (lhůt procesních). Naproti tomu lhůta k
podání stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem není lhůtou
procesní, která by byla upravena občanským soudním řádem (popř. jiným
procesním předpisem), a proto se ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. na ni
nevztahuje. Jde o lhůtu, která je stanovena v příslušných ustanoveních
hmotněprávních norem (tj. v § 88 odst. 1 zákona, § 122 odst. 1 obč. zák.). Tato
lhůta má tedy hmotněprávní povahu. Hmotněprávní lhůta je zachována jedině
tehdy, jestliže v jejím průběhu je podání u příslušného soudu učiněno, resp.
příslušnému soudu doručeno.
Navrhovatelka sice podala zásilku, jejímž obsahem je posuzovaná stížnost dne 3.
7. 1998 na poště v Českých Budějovicích pod podacím číslem R 077637 (tedy v
poslední den lhůty), avšak Nejvyššímu soudu byla tato zásilka doručena dne 7.
7. 1998 (tedy po uplynutí zákonné lhůty).
Nejvyšší soud tuto stížnost z důvodu opožděného podání zamítl, aniž z jejího
podnětu meritorně přezkoumával její důvodnost. Navrhovatelka podáním
opožděného návrhu z procesního hlediska způsobila, že stížnost byla zamítnuta.
Odpůrcům ovšem v souvislosti s řízením o této stížnosti žádné náklady
nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech řízení opírající se
o analogické použití ustanovení § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., tj. že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek
přípustný (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 8. července 1998
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík