11 Zp 51/98
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele B. V. ,
proti odpůrcům označeným navrhovatelem jako 1) osoby odpovědné za návrh,
zpracování a schválení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách, 2) osoby, které
vědomě využívají uvedeného zákona, 3) Ústřední volební komisi se sídlem v Praze
1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení senátorem, t
a k t o:
Stížnost s e z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 24. 11. 1998 podal navrhovatel ve lhůtě
uvedené v § 88 odst. 1 zák. č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
stížnost, kterou nazval „stížnost proti volbám do zastupitelstev v obcích ČR v
r. 1998, stížnost proti volbám do senátu, druhé komory PS PČR v r. 1998,
trestní oznámení proti průběhu uvedených voleb a proti volebnímu zákonu a za to
proti všem odpovědným činitelům“.
Ve stížnosti napadl způsob zajišťování volebních lístků, pokud jde o jejich
vytištění, které je monopolně ovládáno určitými soukromníky, i pokud jde
skutečnost, že volební lístky nemají tzv. náležitosti, chybí signatura výrobce
a číslování. Poukázal na to, že chybí kontrola voleb záležející v tom, že
voliči svou účast na volbách nestvrzují podpisem. Dále napadl na zastaralost
zákona, který je konstruován záměrně tak, aby se dalo při volbách podvádět.
Poukázal také na nezákonnost letošních voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky, jakož i nesprávnou volbu prezidenta Spojených států
amerických. B. V. závěrem stížnosti své podání označil za součást celkové
aktivity stěžovatele vyvíjené ve jménu nového právního řádu.
Za odpůrce navrhovatel označil 1) osoby odpovědné za návrh, zpracování a
schválení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách, 2) osoby, které vědomě využívají
uvedeného zákona, 3) Ústřední volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního
domu 3.
Stížnost proti vydání osvědčení o zvolení senátorem je právní prostředek
umožňující specifický soudní přezkum voleb, resp. zvolení senátorem. Jeho
obsahem je posouzení, zda byl dodržen zákonem stanovený postup voleb a zjištění
výsledků. Přezkum, k němuž je povolán Nejvyšší soud, se uskutečňuje ve
zvláštním druhu občanského soudního řízení (§ 200n o. s. ř.), v němž pro
navrhovatele platí přiměřená povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 o. s. ř. ).
Tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří
současně rámec přezkumné činnosti soudu. Obsahem tohoto přezkumu však v žádném
případě není přezkoumávání důvodnosti stížnosti na údajné vady v zákonné úpravě
voleb, popř. zadávání výroby hlasovacích lístků.
Nejvyšší soud po zjištění, že podání navrhovatele neobsahuje žádné konkrétní
skutečnosti, které by mohly zpochybnit výsledek voleb v některém volebním
obvodu ve shora uvedeném smyslu, a že ani tento záměr navrhovatel svým podáním
vlastně nesleduje, stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Řízení podle § 200n o. s. ř. je svým charakterem, pokud jde o otázku náhrady
nákladů řízení, řízením nesporným, neboť u něho převažuje zájem státu na řádném
chodu voleb. Rozhodování o nákladech nesporného řízení se zásadně spravuje
ustanovením § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Zásadu zde vyslovenou lze vztáhnout
na řízení podle § 200n o. s. ř. per analogiam, třebaže jde o řízení, které je
možno zahájit jen na návrh. Proto platí, že na náhradu nákladů řízení nemá
právo žádný z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. listopadu 1998
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch