13 Kss 6/2019 – Nejvyšší správní soud

13 Kss 6/2019- 367 - text

pokračování 13 Kss 6/2019 - 395

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Roztočila a členů JUDr. Václava Dudy, JUDr. Petra Kulawiaka, JUDr. Ivety Janů, Ph.D, JUDr. Petra Čápa a prof. JUDr. Markéty Selucké, Ph.D., o návrzích kárných navrhovatelů: a) předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, ze dne 19. 11. 2019, a b) ministryně spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ze dne 11. 2. 2020, na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce: JUDr. Alexander Sotolář, zast. JUDr. Bohuslavem Horkým, soudcem Vrchního soudu v Praze, při ústním jednání konaném dne 14. 7. 2020,

1. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 15. října 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 3. prosince 2015, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) výpověď Ing. V. K. v odpovědi na otázku předsedy senátu zachycené na zvukovém záznamu od min. 30:17 změnil „Myslím, smluvně“ na: „Ano, smluvně“; b) výpověď Ing. V. K. v odpovědi na otázku obžalovaného RNDr. T. zachycené na zvukovém záznamu od hod. 01:11:17 změnil „Přesně, ty, o kterých se tu celý čas bavíme, to znamená, že s tím systémem, s těmi aplikacemi, jednotlivými přístupy a samozřejmě víte dobře, jak to dopadlo….“ na „Nemuselo, ale přijalo. Mimo jiné ty, o kterých se tu celý čas bavíme, to znamená, že s tím systémem, s těmi aplikacemi, jednotlivými přístupy a víte dobře, jak to dopadlo….“; c) výpověď M. V. v odpovědi na otázku Mgr. Z. zachycené na zvukovém záznamu od min. 20:20 změnil „Na 6 měsíců maximálně.“ na „Na 3-6 měsíců maximálně.“;

2. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 16. října 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí U. mu byl dán ke kontrole dne 31. listopadu 2015, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi obžalovaného RNDr. T. H., Ph.D. v odpovědi na otázku předsedy senátu zachycené na zvukovém záznamu od min. 53:36 změnil: „Ne, já jsem se neseznámil s tím textem“ na „Já je viděl u paní radní V..“ a větu: „Pokud jsem přesvědčen, že jsem ten předchozí posudek v ruce neměl“ změnil na: „Ale jsem měl k dispozici ten předchozí právní posudek;

3. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 26. října 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 7. ledna 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi Mgr. A. K. v odpovědi na otázku JUDr. T. zachycené na zvukovém záznamu od min. 27:46 změnil: „Připouštím to, že se budeme řídit rozhodnutím soudu“ na „Potvrzuji, že se budeme řídit rozhodnutím soudu“; b) ve výpovědi Mgr. A. K. v odpovědi na otázku JUDr. T. zachycené na zvukovém záznamu od min. 29:35 přidal větu: „My máme časově omezenou licenci, takže k jejímu prodlužování by nemělo docházet.“; c) ve výpovědi Mgr. A. K. v odpovědi na otázku obžalovaného N. zachycené na zvukovém záznamu od hod. 01:22:34 přidal větu: „Provést jednací řízení bez uveřejnění s poukazem na to, že to mí předchůdci vysoutěžili špatně, to nešlo.“; d) ve výpovědi Mgr. J. K. v odpovědi na otázku Mgr. T. zachycené na zvukovém záznamu od min. 17:53 přidal větu: „...a že za cenu požadovanou Haguessem za podporu systému Servisního kartového centra se dal obstarat celý nový systém.“; e) ve vyjádření obžalovaného Ing. R. zachyceném na záznamu od min 39:20 přidal větu: „Mohl být projednán v komisi Rady pro Opencard.“;

4. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 23. listopadu 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 14. ledna 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu JUDr. Ř. zachycené na záznamu od min. 25:45 přidal větu: „O formě zadávacího řízení bylo rozhodnuto ještě před naším angažmá v dané záležitosti.“; b) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu JUDr. Ř. zachycené na záznamu od min. 37:30 přidal větu: „O tom, že se půjde cestou jednacího řízení bez uveřejnění, se rozhodlo před tím, než jsme se k zadání dané zakázky dostaly my.“; c) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 52:00 změnil: „Ano písemně...“ na: „Písemně ne.“; d) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 01:01:09 změnil: „my jsme pak na závěr pouze posoudili, nebyli jsme schopni po stránce finanční posoudit, jestli ta hodnota je taková nebo onaká“ na: „My jsme upozorňovali na to, že se vyjednaná cena musí být cenou obvyklou na trhu, ale nebyli jsme schopni po stránce finanční posoudit, jestli ta hodnota je taková nebo onaká.“; e) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 01:03:44 změnil: „Ne já byl u jednání té hodnotící komise, kde se o ceně určitě diskutovalo“ na: „Určitě. Já byl i u jednání té hodnotící komise, kde se o ceně také určitě diskutovalo.“; f) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 01:07:08: změnil „Nějakým způsobem asi ne ...“ na „Ano. Ale nic bližšího si k tomu nevybavuji.“; g) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 01:08:30 změnil: „4 až 5 měsíců“ na „3 až 6 měsíců“; h) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 01:09:01 změnil: „Vím že byly různé nabídky na časově omezené smlouvy, nevím jestli to bylo 3-4 měsíce, nejsem si jist na mě to spíš působí jako nějaký důvod překlenovacího období, co se tam mění zadávací řízení, ta časová tíseň, nebezpečí škody, zvolí se JŘBU, podle bodu A), což je kritizovaný nešvar a kuli tomu se celá ta judikatura navazující na rozhodnutí UOHS a jen z medií jsem se dočetl, že ÚOHS dovozoval, že ty licenční podmínky si špatně vystavil sám magistrát kdysi a tudíž teď to nemlže využít, což je dle mého přetavení zrovna té tísně. Která je objektivně jakoby spočitatelná, vím, že za 4 roky mi končí smlouva, tak začnu poslední měsíc jednat. To, že se zvažuje nějaké otevřené řízení v této kauze, to si vědo nejsem a že jsem se tam bavili o vydávání karet, to ano, ale tady to období 3-4 měsíce to si nevybavím.“ na: „Toho si vědom nejsem. Nevybavuju si ani smlouvy na časově omezená období, nejsem si jist, na mě to působí jako snaha řešit něco přechodně, v překlenovacím období, v časové tísni s poukazem na nebezpečí škody, pak se zvolí JŘBU, což je ovšem dlouhodobě kritizovaný nešvar. Kvůli němu se vlastně už hluboko v minulosti konstituovala celá ta judikatura Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Vím, ale jen z médií, že ÚOHS dovozoval, že ty licenční podmínky si špatně nastavil sám Magistrát kdysi a tudíž teď na ně nemůže poukazovat, což je dle mého přetavení zrovna té časové tísně, která je objektivně jakoby spočítatelná, ‘vím, že za čtyři roky mi končí smlouva, tak začnu poslední měsíc jednat‘. Tak o nejde, to neumožňuje zákon o veřejných zakázkách, to by neprošlo u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A nevím o tom, že by to takto bylo prezentováno v případě zadávacího řízení na veřejnou zakázku na podporu programového vybavení SKC, která je zde projednávána. Vědom si nejsem ani toho, že se zvažovalo nějaké otevřené řízení v této konkrétní kauze. Že jsme se tam bavili o vydávání karet, to ano, ale tady to období 3 až 6 měsíce, to si nevybavím.“; i) ve výpovědi Mgr. J. L. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od hod. 1:15:54 přidal větu: „Ale předpokládám, že ano.“;

5. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 27. listopadu 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí U. mu byl dán ke kontrole dne 20. prosince 2015, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi svědkyně Mgr. Š. k dotazu Mgr. L. T. zachycené na záznamu od min. 50:20 přidal větu: „To bylo klíčové z hlediska Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, z hlediska jeho rozhodovací praxe.“; b) ve výpovědi svědkyně Mgr. Š. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 54:40 změnil: „podle názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak zadavatel, když zadával tuto zakázku, měl předpokládat, připomenu ještě, ona byla původně zadána na 50 tisíc karet. Názor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je takový, že město, pokud to chtělo využívat, tak si kompletně v té době mělo vědět, že to nezůstane při těch 50 tisících a mělo se to zadat už v tom původním, otevřeném řízení. To je jádro celého toho problému, protože pokud by se to původně zadalo v otevřeném řízení, tak nejsme dneska tam, kde jsme. Tím, že se to nezadalo v otevřeném řízení a Haguess potom postavil software na míru, zase špatně nastavené smlouvy.“ na: „podle názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatel, když zadává nějakou veřejnou zakázku, tak musí zvážit, co chce v dané oblasti podniknout, a nemůže se následně dovolávat toho, že ho limitují omezení, na které sám na počátku přistoupil. Názor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je takový, že město, když zadávalo původní veřejnou zakázku na dodávku daného systému, muselo si být vědomo toho, že nezůstane při těch 50 tisících karet Opencard, které měly být dodány hned na počátku, a mělo s tím počítat v tom původním otevřeném řízení počítat.“; c) ve výpovědi T. R. k dotazu JUDr. A. Ř. zachycené na záznamu od min. 8:04 přidal větu: „Nevím ani, jestli vůbec byla ta výzva odeslána.“; d) ve výpovědi T. R. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 23:55 přidal větu: „a v tom byla judikatura konzistentní“; e) ve výpovědi Ing. P. R. B. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 34:15 změnil: „Opencard, byla v té době měřící služba“ na „Opencard byla v té době jedním z kritických projektů“;

6. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 21. prosince 2015, jehož přepis provedený protokolující úřednicí U. mu byl dán ke kontrole dne 28. ledna 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi P. G. V. k dotazu JUDr. P. T. zachycené na záznamu od min. 9:40 vypustil zmínku o Mgr. M.; b) ve výpovědi P. G. V. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 15:26 doplnil věty: „Nikdo ho po nás nepožadoval.“ a „...možná on nějaké zpracovával“ a dále vypustil zmínku o Mgr. M.; c) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 31:50 přidal věty: „A ještě za to chtěli neskutečně vysokou sumu.“ a „Na to jsme nepřistoupili a nepřistoupíme.“; d) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 32:43 doplnil větu: „my si můžeme levněji opatřit jiný elektronický systém“; e) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 35:53 doplnil větu: „Další možností by bylo přejít na nový systém.“; f) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 36:05 změnil: „od 40 do 200 mil.“ na „od 4 do 200 milionů Kč“; g) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 51:01 změnil: „Určitě ne.“ na „Aktuálně v podstatě ne.“; h) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 52:30 doplnil větu: „My jsme ho nepotřebovali.“; i) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 36:30 změnil: „Je tam určitě jednodušší tarif než v Praze.“ na „a možná jednodušší tarif než v Praze, ale to nehraje nijak významnou roli.“; j) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 58:35 doplnil větu: „Na to za takovou cenu už určitě nepůjdeme.“; k) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu Mgr. T. zachycené na záznamu od hod. 1:04:30 doplnil slova: „na celkovou podporu systému, i když my jsme jí nechtěli a nepotřebovali.“; l) ve výpovědi Ing. V. P. k dotazu Mgr. N. zachycené na záznamu od hod. 1:16:15 doplnil větu: „Ale mnohem menší než ty co se platily Haguessu.“; m) ve výpovědi Ing. V. S. k dotazu Mgr. K. zachycené na záznamu od hod. 2:04:25 doplnil větu: „Na jejich podmínky se nedá přistoupit.“; n) ve výpovědi Ing. V. S. k dotazu Mgr. K. zachycené na záznamu od min. 2:09 změnil: „…Pak následovala žalobní výzva na město o 670 mil. Kč, pak už nám vypršel certifikát a komunikujeme s nimi už jenom opatrně a přes právní zástupce“ na „Pak přišli s neskutečnými finančními požadavky a následovala žalobní výzva na město o 670 mil. Kč, pak už nám vypršel certifikát a komunikujeme s nimi přestala úplně fungovat.“;

7. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 16. března 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí U. mu byl dán ke kontrole dne 30. dubna 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) Ve výpovědi Ing. M. S. k dotazu RNDr. J. T. zachycené na záznamu od hod. 1:33:50: doplnil slova: „... a ani dodatečně to nezjišťovalo.“;

8. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 9. května 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 8. července 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi svědka R. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 52:00 změnil: „Z mého hlediska ano, ale to je to, jak už jsem předestřel, a to z několika důvodů.“ na „Z mého hlediska ano, ale to je to, jak už jsem předestřel, že se na ten text můžeme dívat z různých zorných úhlů.“;

9. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 10. května 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí U. mu byl dán ke kontrole dne 4. června 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) v dotazu předsedy senátu zachyceném na záznamu od min. 32:00 změnil: „ty fakturované měsíční se pohybovaly pod 2 mil. Kč, výjimečně překročily 2 mil. Kč“ na „ty fakturované měsíční částky se nejdříve pohybovaly pod 2 miliony Kč, pak překročovaly 2 miliony Kč a dostaly se k 4 milionům Kč“, do přehledu plateb od ledna 2007 doplnil slova „později vyšší, i přes 4.000.000,-Kč“, do přehledu plateb doplnil platbu za leden 2009 ve výši 4.886.495,-Kč;

10. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 12. května 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 23. září 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi obžalovaného RNDr. T. zachycené na záznamu od min. 32:45 změnil: „není známa ta koncepce“ na: „je známa ta koncepce“; b) v otázce předsedy senátu obžalovanému RNDr. T. zachycené na záznamu od hod. 01:48:38 změnil: „bylo třeba odkládat ty činnosti“ na „nebylo třeba odkládat ty činnosti“;

11. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 21. června 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí Č. mu byl dán ke kontrole dne 27. prosince 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 7. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi znalce Ing. Hálka k dotazu Mgr. N. zachycené na záznamu od min. 48:20 změnil: „Česká znalecká si myslí, že jeden typ smlouvy byl plně v režii HMP a jeden typ v režii Haguessu a že právě tím přesunutím položek se ta povinnost přesunula z jednoho subjektu na druhý, ale ten přesun tam neměl být.“ na „Česká znalecká si myslí, že jeden typ smlouvy byl plně v režii Hlavního města Prahy a jeden typ v režii Haguessu, že ty smlouvy měly různé typy plateb, a že právě tím přesunutím položek došlo k přesunu pod jiný režim plateb, ale věcně ten přesun tam neměl být, nebyl věcně opodstatněn“ a dále v téže výpovědi vypustil slova: „a následně výměna toho, kdo má povinnost tuto položku zaplatit“; b) ve výpovědi znalce Ing. Hálka k dotazu Mgr. N. zachycené na záznamu od min. 49:57 změnil: „Pokud si pamatuji, Haguess se zavázal, že bude platit náklady spojené s naplněním smluv a určité náklady, že bude platit Praha ve své režii.“ na: „Pokud si pamatuji, Haguess se zavázal, že bude platit náklady spojené s naplněním smluv, přímo za základní podporu, a že platby za rozšířenou podporu budou v režii Prahy.“; c) vypustil komentář předsedy senátu zachycený na záznamu od min. 45:54; d) ve výpovědi znalce Ing. Hálka k dotazu obžalovaného T. zachycené na záznamu od min. 50:11 změnil: „přezkoumatelné odvody sociálního a zdravotního pojištění, výstupy služeb u služby 5, 11, 12, 16, 17, 22, 23, 24“ na „přezkoumatelné odvody sociálního a zdravotního pojištění, náklady na poskytnuté služby, výstupy služeb u služby 5, 11, 12, 16, 17, 22, 23, 24“;

12. v protokolu z hlavního líčení konaného dne 15. srpna 2016, jehož přepis provedený protokolující úřednicí T. mu byl dán ke kontrole nejpozději dne 21. srpna 2016, s vlastními úpravami předal kanceláři k založení do spisu jako konečnou verzi protokolu až po vyhlášení a doručení rozsudku ve věci dne 8. září 2017, provedl úpravy takto: a) ve výpovědi Ing. F. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 07:02 změnil: „po diskusi s ním nebylo vlastně rozhodnuto, že budeme doplňovat právě tuto část…“ na „po diskusi s ním bylo rozhodnuto, že nebudeme doplňovat právě tuto část…“; b) ve výpovědi Ing. F. P. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 33:07 změnil: „...a pokud byly uvedeny v detailu – já teď přemýšlím, kde mohly být obsaženy, nicméně – nejsem si vědom toho, že by byly ve spise veškeré faktury“ na „a pokud byly uvedeny ve fakturách, ty jsme neměli“; c) ve výpovědi Ing. V. H. k dotazu předsedy senátu zachycené na záznamu od min. 44:00 doplnil „Ano“; tedy zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu, když v trestním řízení nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, z ustanovení § 2 odst. 4 trestního řádu, když věc neprojednával urychleně a bez zbytečných průtahů, a z § 79 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zejména povinnost rozhodovat nestranně, spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. a z a t o s e m u u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích kárné opatření odvolání z funkce předsedy senátu.

[1] Návrhem předsedy Městského soudu v Praze (dále též kárný navrhovatel) ze dne 19. 11. 2019 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému dne 25. 11. 2019, bylo zahájeno kárné řízení se soudcem Městského soudu v Praze JUDr. Alexanderem Sotolářem.

[2] Kárný navrhovatel ohledně skutků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, které se týkaly postupu kárně obviněného ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 8/2014 (dále též věc Opencard) uvedl, že kárně obviněný takto postupoval v úmyslu přizpůsobit význam výpovědí svým představám o skutkovém stavu, byť vyslýchané osoby ve skutečnosti vypovídaly odlišně, a takto protokoly opravil v neprospěch obžalovaných.

[3] Postup a zákonný rámec pro protokolaci hlavního líčení je upraven v trestním řádu. Podle § 55b odst. 1 tr. řádu, je celý průběh hlavního líčení zaznamenáván na zvukový záznam, nerozhodne-li předseda senátu jinak, k čemuž v dané věci nedošlo. Podle § 55b odst. 2 tr. řádu pak byla k hlavním líčením vždy přibrána protokolující úřednice, tedy předseda senátu protokol nediktoval, ale přibraná protokolující úřednice podle audiozáznamu písemný protokol samostatně pořídila. Podle § 55b odst. 6 tr. řádu je protokolující úřednice, která podle záznamu protokol vyhotovila, zodpovědná za správnost a úplnost protokolace. Z toho vyplývá, že nikoliv předseda senátu, ale protokolující úřednice odpovídá za úplnost a obsahovou správnost přepisu výpovědí. Této své povinnosti protokolující úřednice v případě hlavních líčení uvedených v popisu skutku vždy dostály, neboť zvukový záznam a jimi připravené protokoly jsou vždy obsahově stejné, resp. jejich protokolace byla takřka doslovná. Jimi předložené protokoly byly obsahově správné, nedošlo v nich k posunu významu otázek či odpovědí, a rovněž byly obsahově úplné, nic podstatného nebylo vypuštěno.

[4] Z právní úpravy rovněž vyplývá, že předseda senátu není povinen správnost a úplnost protokolace připravené protokolující úřednicí kontrolovat. Protokolující úřednice disponují odbornou kvalifikací potřebnou pro správnou přípravu protokolů v trestním řízení. Přesto za chod senátu je zodpovědný předseda senátu, který je oprávněn kontrolovat výstup práce kanceláře, včetně protokolujících úřednic, a v případě nedostatků, požadovat zjednání nápravy. Nelze přehlédnout, že za finální verzi protokolu, a to i po stránce obsahové podle § 55 odst. 5 tr. řádu odpovídá předseda senátu. V případě nesrovnalostí v protokolaci (rozdíl v obsahu zvukového záznamu oproti protokolu) je předseda senátu oprávněn vadu označit a trvat na sjednání nápravy. Kárný navrhovatel uvedl, že jako hraniční vnímá již samotný zásah předsedy senátu do protokolace, ve smyslu překročení hranice zákonného oprávnění, kterým předseda senátu disponuje, nicméně pokud by byla nesporně ve prospěch skutečného znění výpovědi, nešlo by jistě o kárné provinění. Takový postup by byl jen neobratným výkonem dozoru nad činností kanceláře.

[5] V posuzované věci si ovšem kárně obviněný veškeré protokoly z hlavních líčení vyhradil před jejich podpisem k autorizaci a nechal si protokoly vyhotovené protokolujícími úřednicemi zaslat na pracovní e-mail. Protokolující tak učinily poté, co protokoly připravily (zpravidla v rámci týdne či týdnů, výjimečně za několik měsíců, což bylo dáno objektivně vytížením kanceláře velkým počtem jednacích dní. Veškeré protokoly až na dva (z 12. 5. 2016 a z 21. 6. 2016) byly předány dávno před vynesením rozsudku ve věci. Bylo věcí předsedy senátu trvat i v případě těchto dvou protokolů na jejich přepsání před rozhodnutím ve věci samé. Od zaslání jednotlivých protokolů k autorizaci kárně obviněnému do jejich schválení (včetně provedení vytýkaných úprav) kárně obviněným uběhla doba přesahující kalendářní rok, v některých případech dokonce téměř dvou let (konkrétní doby jsou uvedeny u jednotlivých protokolů ve skutkové větě výroku). Protokoly byly tedy po dlouhou dobu kárně obviněným zadržovány.

[6] Kárný navrhovatel dále popsal charakter vytýkaných změn v protokolech, které jsou někdy rozsáhlejší, někdy méně rozsáhlé, význam pozměňují nicméně vždy. Až na výjimky nejde o vypuštění celých pasáží (k tomu došlo v případě protokolu z 21. června 2016). Jde zpravidla o pootočení významu, citelný posun v pohledu na věc, doplnění vysvětlující věty, která ve skutečnosti nezazněla, vypuštění zpochybňující věty atd. Veškeré úpravy posouvají skutkový stav v neprospěch obžalovaných. Vina jednotlivých obžalovaných je úpravami zveličována. Je komentováno, že byla nevýhodnost smluv zcela evidentní, že na nevýhodnost systému byli obžalovaní soustavně upozorňováni, že věděli, že se systém dal pořídit významně levněji atd. Byť jde místy jen o zdánlivě dílčí úpravy, v celkovém kontextu činí závěr soudu o vině odsouzených obžalovaných jako zřejmý a podložený, byť skutkový stav tak jasně prokázán nebyl. Obdobně byly vypuštěny části, které vědomost odsouzených obžalovaných o nevýhodnosti uzavřené smlouvy zpochybňovaly. Nejednoznačná vyjádření svědků a znalců, kteří výslovně připouštějí jinou verzi, pochybují, vypovídají neurčitě, jsou přeformulovány jako závěry učiněné bez pochyb, jako závěry každému zřejmé a evidentní, na magistrátu obecně známé. Provedené úpravy směřují k tomu, že nevýhodnost uzavřených smluv musela být zřejmá na první pohled i naprostému laikovi, byť ve skutečnosti skutkový stav takto prokázán nebyl, věc byla velmi složitá nejasná, nepřehledná a komplikovaná.

[7] Kárný navrhovatel z toho dovodil, že kárně obviněný dospěl k určitému vnitřnímu přesvědčení o skutkovém stavu, čemuž i odpovídal vynesený rozsudek. Tomuto stavu nicméně zcela neodpovídaly výpovědi svědků a znalců, tak jak byly zachyceny v protokolech připravených protokolujícími úřednicemi. Předseda senátu využil situace, a aniž by si příslušné části výpovědí ze záznamu přehrál, upravil svévolně dosud neopravené protokoly tak, aby odpovídaly jeho představám o skutkovém stavu. Z toho je zřejmý zlý úmysl předsedy senátu. Nejde totiž jen o dílčí upřesnění takříkajíc „po paměti“, ale o doplňování vět, které vůbec nezazněly, které si po mnoha měsících jednoduše nemohl pamatovat, a přesto je do úst vypovídajícím vsunul. Vždy šlo o doplnění právě vět o nevýhodnosti systému, o možnosti pořídit systém levněji, o známosti a již dřívějším vzniku judikatury Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) atd. Obdobně nelze omylem dospět k závěru, že celé dlouhé pasáže nebo věty nezazněly, a proto je vypustit z protokolu bez dalšího. Přičemž jde opět vždy o věty, jejichž absence v protokolu staví obžalované do horšího světla. Charakter změn vede k závěru, že kárně obviněný jednal úmyslně. Řada pozměněných výpovědí pak byla citována a argumentačně použita přímo v odůvodnění rozsudku.

[8] Přepis a opravu protokolu z hlavního líčení je třeba provést ve lhůtě do dvaceti pracovních dnů, neboť na tento úkon subsidiárně dopadá § 129 odst. 3 písm. b) tr. řádu (viz Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. komentář. I. díl, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 466 a 467). Protokol je významnou součástí spisu, pracuje s ním nejen soud, ale i strany a bez jeho existence je smysluplná obhajoba i obžaloba významně ztížena. Ve věci sp. zn. 10 T 8/2014 byl 8. září 2016 vyhlášen rozsudek, tedy v okamžiku, kdy drtivá většina protokolů z hlavních líčení konaných před více než rokem nebyla stranám k dispozici, nebylo jasné, co tyto protokoly obsahují. Tím byla obžalovaným a jejich obhájcům ztížena možnost přípravy závěrečného návrhu. Kárně obviněný upravil protokoly až během vyhotovování odůvodnění rozsudku a úpravy provedl tak, aby korespondovaly s rozhodnutím jeho senátu, bez ohledu na to, co osoby skutečně vypověděly. Proto jde o zaviněný, významný, nebývale dlouhý a opakovaný průtah v řízení. Nadto průtah bezdůvodný, neboť protokolace připravená protokolujícími úřednicemi byla bezvadná a průtah byl zapříčiněn jen zlou vůlí předsedy senátu pozměnit obsah výpovědí, popřípadě kladených otázek tak, aby vyhovovaly již vynesenému rozhodnutí. K tomu kárný navrhovatel připustil, že existence protokolu z hlavního líčení není vždy podmínkou pro vyhlášení rozsudku ve věci. V běžných věcech by mělo být rozhodnuto již při prvním hlavním líčení. V takových případech však je obsah výpovědí přehledný a uchován dosud v paměti účastníků, proto na něj mohou bez obtíží reagovat. Ovšem ve věci sp. zn. 10 T 8/2014 byl rozsah spisu nebývale velký, slyšených osob byly desítky a orientace jen ve zvukových záznamech byla velmi obtížná, až nemožná. Strany v takových případech s protokoly běžně pracují, a pokud je k dispozici nemají, jde o situaci citelně ztěžující jejich postavení.

[9] Kárný navrhovatel uvedl, že spis v uvedené věci byl Vrchním soudem v Praze vrácen městskému soudu po zrušení rozsudku vydaného senátem, kterému kárně obviněný předsedal, až dne 9. 8. 2019, a až poté měl možnost se se skutečnostmi zakládajícími kárné provinění seznámit. Přesný okamžik provedení úprav v protokolech kárně obviněným nelze zjistit, jeho jednání však bylo dokončeno ve dnech 7. a 8. 9. 2017, kdy pozměněné protokoly byly předány kanceláři k založení do spisu. Z toho je patrné, že lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce byly zachovány. K obdobným úpravám došlo i v protokolech z hlavních líčení z 2. září 2015 (V., K., L., M.), 3. září 2015 (D., K.) a 4. září 2015 (S.), kdy ovšem protokoly se svévolně upravenými výpověďmi byly kanceláři předány v listopadu 2015. V tomto případě tedy objektivní lhůta pro podání návrhu zachována není a tyto skutky jsou promlčeny.

[10] Kárný navrhovatel uzavřel, že kárně obviněný porušil § 2 odst. 4 a 5 trestního řádu a dále § 79 zákona o soudech a soudcích. Manipulace s protokolací ze strany kárně obviněného je naprosto bezprecedentním zpronevěřením se základním soudcovským principům. Takováto manipulace citelně ohrožuje víru v nestranné, nezávislé a spravedlivé soudní rozhodování. Současně se kárně obviněný dopustil i shora popsaných průtahů v řízení.

[11] Při úvaze o navrženém kárném opatření kárný navrhovatel na jedné straně zohlednil, že kárně obviněný je celoživotně soudcem s vysokým odborným kreditem, přednášejícím, spoluautorem několika komentářů pro přední nakladatelství, soudcem těšícím se výborné odborné pověsti, ovšem jeho popsané jednání je vysoce neetické, neslučitelné s osobností soudce. Ze strany kárně obviněného se zřejmě jednalo o jakýsi myšlenkový zkrat, o sice neospravedlnitelný vědomý poklesek, nicméně činěný z přesvědčení o správnosti vlastního rozhodnutí. Z tohoto důvodu kárný navrhovatel nenavrhl odvolání kárně obviněného z funkce soudce, neboť má za to, že postačí uložení kárného opatření odvolání z funkce předsedy senátu. Kárně obviněný by se poté mohl účastnit rozhodování v trestních věcech pouze jako řadový člen senátu („votant“) rozhodujícího o opravných prostředcích proti rozhodnutím okresních soudů. V takovém případě by existovala dostatečná záruka, že kárně obviněný by nemohl selhat obdobným způsobem. I. b) Návrh ministryně spravedlnosti

[12] Kárnému soudu byl dále dne 11. 2. 2020 doručen návrh ministryně spravedlnosti (dále též (kárná navrhovatelka) na zahájení kárného řízení ve věcech soudců vůči témuž soudci. Takto zahájené řízení bylo u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného vedeno pod sp. zn. 13 Kss 1/2020. Návrh ministryně spravedlnosti se týkal týchž skutků jako návrh předsedy Městského soudu v Praze, přičemž je popisoval v podstatě shodným způsobem. Kárná navrhovatelka toliko dodala, že kárně obviněný porušil rovněž povinnost dle § 80 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, tj. dbát na to, aby svým chováním nezavdal důvod ke snížení důvěry v soudnictví a aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována. Kárně obviněný dle navrhovatelky jednal v přímém úmyslu, tj. chtěl dosáhnout výsledku, kdy skutkový stav vyplývající z protokolů bude pro obžalované nepříznivější než skutkový stav vyplývající ze zvukových záznamů.

[13] Kárná navrhovatelka jednání kárně obviněného zhodnotila tak, že závažným způsobem obecně narušuje důvěru veřejnosti v nestrannost a spravedlivost soudnictví a osob povolaných k výkonu funkce soudce. S ohledem na tyto okolnosti se kárná žalobkyně domnívá, že jednání kárně obviněného je svou povahou jedním z nejzávažnějších možných typů porušení povinností soudce. Nelze vyloučit ani možnost, že prodlení se schválením protokolů bylo vedeno snahou snížit pravděpodobnost, že dojde k odhalení svévolných a neodůvodněných změn protokolů provedených kárně obviněným. Kárná žalobkyně je vzhledem k těmto okolnostem toho názoru, že kárně obviněný v důsledku jemu vytýkaného jednání nedává záruku, že bude funkci soudce do budoucna řádně zastávat, byť pouze jako člen senátu. Proto navrhla uložení kárného opatření odvolání z funkce soudce.

[14] Za spáchání v kárném návrhu blíže popsaného kárného provinění bylo navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce soudce ve smyslu § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).

[15] Podle kárné navrhovatelky měl kárně obviněný jako předseda senátu Městského soudu v Praze v trestní věci vedené u uvedeného soudu pod sp. zn. 10 T 8/2014 pozměnit protokoly z hlavního líčení ze dne 15. 10. 2015, 16. 10. 2015, 26. 10. 2015, 23. 11. 2015, 27. 11. 2015, 21. 12. 2015, 16. 3. 2016, 9. 5. 2016, 10. 5. 2016, 12. 5. 2016, 21. 6. 2016 a 15. 8. 2016 tím, že jednotlivé výpovědi svědků, znalců či obžalovaných pozměnil v neprospěch obžalovaných tak, aby se závěr soudu o vině jevil jako zřejmý a plně podložený zjištěným skutkovým stavem, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo. Kárně obviněný se měl dále dopustit průtahů, neboť u sebe zadržoval protokoly vyhotovené protokolujícími úřednicemi a předané mu ke kontrole ve dnech 3. 12. 2015 až 21. 8. 2016 a to až do dne 7. a 8. 9. 2017, kdy mohly být (pozměněné) teprve založeny do spisu, čímž mj. odepřel obžalovaným a jejich obhájcům možnost seznámit se s obsahem protokolů.

[16] Úmyslným jednáním v rozporu s § 2 odst. 4 a 5 trestního řádu popsaným v předchozím odstavci měl kárně obviněný porušit § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť dle kárné navrhovatelky nerozhodoval nestranně, spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem a nerozhodoval v přiměřených lhůtách bez průtahů. Dále měl kárně obviněný porušit i § 80 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, protože (dle kárné navrhovatelky) se nechoval tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce.

[17] Kárná navrhovatelka požadovala, aby kárný senát uložil kárně obviněnému kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích, tedy odvolání z funkce soudce. II. Vyjádření kárně obviněného II. a) Vyjádření k návrhu kárného navrhovatele

[18] Kárně obviněný ve vyjádření ze dne 7. 1. 2020 k návrhu kárného navrhovatele uvedl, že v době, kdy jeho senátu byla věc sp. zn. 10 T 8/2014 (dále též věc Opencard) přidělena, byl enormně pracovně zatížen a to jednak prvostupňovou agendou v senátu 40 T, jednak i agendou spojenou s jeho zařazením do odvolacího senátu 7 To a evidenčního senátu. Ve věci proběhly v letech 2015 a 2016 desítky jednacích dnů a bylo provedeno rozsáhlé dokazování, které podstatně přesáhlo rámec důkazů shromážděných v přípravném řízení. Protokoly z hlavního líčení čítají ve svém souhrnu tisíce stran. Souběžně přitom projednával několik dalších rozsáhlých skupinových věcí s řadou jednacích dnů jdoucích zpravidla po sobě v týdenních blocích.

[19] Protokolující úřednice se snažily o doslovný přepis přednesů vypovídajících osob, neměly však dostatek času, aby protokoly připravovaly bezprostředně po proběhlém jednacím dnu, v protokolaci se střídaly, proto protokoly neměly jednotnou úpravu. V jednací síni byla špatná akustika, proto jsou audiozáznamy často nezřetelné. Navíc byly používány odborné výrazy, kterým protokolující nerozuměly správně. Části protokolů byly proto nesrozumitelné a vyžadovaly provedení oprav a úprav. Kárně obviněný tyto úpravy prováděl postupně, avšak jevilo se mu s ohledem na přehlednost spisu vhodnější zařadit všechny opravené protokoly do spisu najednou. Řízení vedl transparentně a obhajobě poskytl dostatečný prostor pro uplatňování práv obžalovaných. Z tohoto důvodu jim byly rovněž průběžně poskytovány zvukové záznamy z hlavního líčení. Stejně tak obdrželi obhájci i pracovní verze protokolů připravené protokolujícími úřednicemi.

[20] Rozdíly mezi přepisem pořízeným protokolujícími úřednicemi a upravenou konečnou verzí protokolů založenou do spisu, které vyplývají z návrhu na zahájení kárného řízení, kárně obviněný nerozporoval. Vyloučil však, že by jeho úpravy byly prováděny ve zlém úmyslu s cílem poškodit obžalované. K tomu uvedl, že jednotlivé výpovědi byly velmi obšírné a často se opakovaně vyjadřovaly k týmž aspektům věci. Upravené části výpovědí, které jsou uvedeny v kárném návrhu, tvoří pouze velmi malou výseč toho, co dané osoby uvedly, a v kárném návrhu jsou tyto části vytrženy z celkového kontextu. Ničím z toho, co je v protokolech zaznamenáno odlišně od zvukových záznamů z hlavního líčení, nebylo v rozhodnutích v uvedené trestní věci argumentováno v neprospěch obžalovaných, nejednalo se o okolnosti, o něž by odsuzující rozsudky byly opřeny a obžalovaným tyto části výpovědí nijak nepřitížily. Podstatné okolnosti v uvedené věci totiž byly zjištěny z listinných důkazů: e-mailové komunikace, záznamů z jednání apod. Judikatura ÚOHS a Nejvyššího správního soudu týkající se zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBU) byla rovněž doložena listinami a její známost na pražském magistrátu vyplývá z právních stanovisek legislativně právního odboru magistrátu z roku 2007. Řada pro tuto věc podstatných okolností byla zjištěna již v předchozím trestním řízení proti vedoucímu odboru informatiky Magistrátu hl. města Prahy (MHMP), který byl již v roce 2014 odsouzen v souvislosti s předchozí zakázkou zadanou společnosti Haguess v JŘBU. Záměrné manipulace s protokoly za účelem poškození obžalovaných by neměly za této situace žádnou logiku.

[21] Větší část obžalovaných byla již prvním rozsudkem ve věci ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 10 T 8/2014 (dále též jen první odsuzující rozsudek) zproštěna obžaloby. (Tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 5 To 21/2018, dále též první zrušující usnesení.) Rozhodnutí o vině obžalovaných S., H., V., N. a T. vycházelo z toho, že se aktivněji zasadili o akceptaci nabídky společnosti Haguess, aniž by se opíralo o obsah upravených výpovědí. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2019, č. j. 5 To 17/2019 - 13236 (dále též jen druhé zrušující usnesení), kterým zrušil druhý rozsudek městského soudu v uvedené věci ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 10 T 8/2014 (dále též druhý odsuzující rozsudek), se vyjádřil rovněž k rozdílům mezi zvukovými záznamy a protokoly, přičemž neshledal, že by došlo k cílené manipulaci, a zavázal městský soud, aby protokoly opravil postupem dle trestního řádu.

[22] Kárně obviněný k prodlevě při autorizaci protokolů připustil, že k ní došlo, jak je uvedeno v návrhu. Došlo k tomu tak, že kárně obviněný upřednostnil úkony v jiných souběžně projednávaných věcech, které byly dle jeho názoru naléhavější. II. b) Vyjádření k návrhu kárné navrhovatelky

[23] K návrhu kárné navrhovatelky se kárně obviněný vyjádřil podáním stejného obsahu jako vyjádření k návrhu kárného navrhovatele. Přílohou tohoto podání byl rozbor jednotlivých částí druhého odsuzujícího rozsudku, v nichž byly dle kárných navrhovatelů použity pozměněné části výpovědí. Na str. 176 uvedeného rozsudku je srovnán přístup k zadání zakázek Haguess v roce 2007 a 2012, přičemž bylo vycházeno z listinných důkazů a nebylo odkazováno na žádnou svědeckou výpověď. Na str. 186 cit. rozsudku byl rozebírán vztah systému servisního kartového centra provozovaného hl. m. Prahou a Dopravním odbavovacím systémem pražského dopravního podniku. Argumentováno bylo dokumentací k daným systémům, znaleckými analýzami a výpovědí Ing. F., Ing. S. a Ing. P. Tato část rozsudku se však nezabývá zdrojovými kódy programového vybavení a jeho servisní podporou. Upravená část výpovědi Ing. P. se zde nevyskytuje. Podobně na str. 199 rozsudku je porovnáván dopravní odbavovací systém pražský, plzeňský a liberecký na základě písemné dokumentace, aniž by bylo vycházeno z výpovědi Ing. P. Na str. 21 odůvodnění je sice reprodukována výpověď obž. H., tj. že měl možnost nahlédnout do posudků z předchozí doby (k zadání zakázek společnosti Haguess) a že jej s nimi seznámili obž. V. a T. To však nemá žádnou souvislost s tím, co vedlo k odsouzení Dr. H., zatímco další obžalovaní byli zproštěni obžaloby – to bylo uvedeno v závěrečné části rozsudku: Dr. H. měl k zakázce více informací než ostatní obžalovaní, byla s ním projednána dokumentace pro radu hl. m. Prahy (tisk a jeho přílohy), tento tisk podepsal a na jednání se zasadil o akceptování cenově nadhodnocené nabídky této společnosti formou JŘBU. Dále na str. 64 a 237 rozsudku je odkazováno na výpověď Ing. P., tato reprodukce věcně odpovídá skutečnému obsahu výpovědi tohoto svědka, včetně toho, že si dopravní podnik ověřil dostupnost cenově výhodnějších alternativních řešení dopravních odbavovacích systémů, což koresponduje též s listinnou dokumentací k systému nové karty „Lítačka“. Na str. 67, 239 a 240 rozsudku je uvedena výpověď Mgr. Š. v souladu s jejím skutečným obsahem. Obdobně je v reprodukční části shrnuta výpověď Mgr. L. na str. 66 (zde ovšem soud vychází nikoli z výpovědi tohoto svědka, nýbrž z výpovědi Mgr. K.), 68 a 69 rozsudku, aniž by z ní bylo vycházeno v hodnotící části odůvodnění. V hodnotící části je svědek zmiňován na str. 241 a 242 rozsudku pouze v reakci na výtky vrchního soudu, že výpověď tohoto advokáta byla pominuta. Na str. 222 rozsudku se obdobně reaguje na výtku vrchního soudu ohledně nezohlednění výpovědi Ing. V., vytýkaná (změněná) část výpovědi se však týká zvažované zakázky z roku 2011, k jejímuž zadání však nakonec nedošlo a jež nebyla obžalovaným kladena za vinu. II. c) Doplňující vyjádření

[24] Dne 29. 5. 2020 kárně obviněný zaslal soudu obsáhlé doplňující vyjádření k oběma kárným návrhům, v němž nad rámec předchozího vyjádření uvedl, že kontroloval předložené protokoly z toho důvodu, že v nich docházelo k různým chybám, např. v přehledu přítomných osob, odkazech na ustanovení trestního řádu apod. Protokolováno nebylo doslovně, nýbrž se jednalo o uvedení podstatného obsahu sdělení. Protokolující úřednice dále měly problém s odposlechem různých částí zvukového záznamu, což bylo opakovaně řešeno i s informatiky. Tato místa byla v jimi vyhotovených přepisech vyznačena např. vytečkováním, popř. otazníky. Taková pasáž je i v části výpovědi svědka L. uvedené v návrhu. Rovněž byly používány různé odborné termíny, které protokolujícím nebyly známy, což rovněž vedlo k nesprávnostem, protokolující někdy tato místa zažlutily. Takovéto nepřesnosti se týkaly např. výpovědí svědků L., Š., B., V., P., R., obž. T. či znalců Svetlíka a Hálka, které jsou uvedeny v návrzích. Protokolující úřednice rovněž v některých případech vynechávaly i celé věty uvedené ve výpovědích. Kárně obviněný uvedl, že jím provedených úprav byla celá řada a většina z nich nebyla zahrnuta do návrhů na zahájení kárného řízení, neboť navrhovatelé na nich neshledali nic závadného, ačkoli jsou rozsáhlejšího charakteru (např. vypuštění části výpovědi Ing. H. v protokolu z 21. 6. 2016). K různým omylům protokolujících úřednic docházelo opakovaně, kupř. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 16/2015 bylo omylem zaprotokolováno, že jeden z obžalovaných se vzdal práva na odvolání, ačkoli ve skutečnosti tak neučinil. Není tedy pravdou, že přepisy vyhotovené protokolujícími úřednicemi nevyžadovaly podrobnější kontrolu a opravy, jak se uvádí v návrzích.

[25] Kárně obviněný uvedl, že vzhledem k dlouhému časovému odstupu si již nedokáže u všech úprav vybavit, proč je provedl. Kárné návrhy sice dovozují, že provedené úpravy protokolů jsou v neprospěch obžalovaných, nicméně nekonkretizují to ve vztahu k jednotlivým úpravám, což vyvolává potíže, chce-li kárně obviněný toto tvrzení vyvrátit. Vždy je totiž třeba vzít v úvahu širší kontext daných výpovědí, nelze povahu změn posuzovat izolovaně jen ze samotného z kontextu vytrženého textu. Na str. 10 kárných návrhů se např. vytýká změna výpovědi Mgr. L. týkající se posunu časového období přechodné zakázky, jejíž zadání bylo dříve zvažováno. Z listin vyplývalo, že zvažované období činilo 3 až 6 měsíců, avšak kárně obviněný se při pokládání dotazu „přeřekl“ a uvedl 3 až 4 měsíce, protokolující nesprávně zapsala 4 až 5 měsíců a úpravy kárně obviněného v souladu se skutečným zvažovaným obdobím 3 až 6 měsíců nijak nezměnila obsah výpovědi. Podobně výpověď obž. H. vytýkaná na str. 3 návrhů byla upravena pouze formulačně a beze změny celkového obsahu, upravená výpověď také nebyla použita v hodnotící části rozsudku v jeho neprospěch.

[26] Kárně obviněný se dále vyjádřil k úpravám týkajícím se výpovědi znalců Ing. Poborského, Ing. Hálka a Ing. Svetlíka. Posudky zpracované společnostmi Expert Group a Grant Thornton Valuation byly v řízení shledány procesně nepoužitelnými a tudíž pro věc nemohly mít žádnou relevanci. Posudky společností Česká znalecká a Risk Analysis Consultants použity v rozsudcích byly, avšak pouze jejich závěry, nikoli výpovědi znalců, kteří se na jejich zpracování podíleli. Vypuštěné či změněné pasáže jejich výpovědí uvedené v návrzích představovaly pouze malou část toho, co k věci uvedli, popř. se týkaly skutečností, které uvedli opakovaně. Kárně obviněný připustil, že některé jím provedené úpravy protokolů v této části, popř. shrnutí výpovědí v rekapitulační části rozsudků, nemusely být vždy nejvýstižnější, nicméně nebyly prováděny záměrně a už vůbec ne s cílem poškodit obžalované. Kárné návrhy dovozují, že změny mohly mít vliv na posouzení otázky, zda existovala reálná alternativa k systému servisního kartového centra a dopravnímu odbavovacímu systému společnosti Haguess, a otázky času, kdy se vytvořila judikatura ÚOHS a Nejvyššího správního soudu. Tyto okolnosti jsou však zjistitelné z jednotlivých rozhodnutí uvedených institucí, zejména v rozhodnutí ÚOHS ve věci Mepnet, které se týkalo přímo hlavního města Prahy a jehož důsledky právě obžalovaní museli řešit.

[27] Kárně obviněný dále spatřoval nelogičnost v tom, že zatímco kárné návrhy spojují jeho kárné provinění s činností v souvislosti s prvním odsuzujícím rozsudkem v uvedené věci, odkazy uvedené v kárných návrzích se týkají druhého odsuzujícího rozsudku vydaného až později, po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku Vrchním soudem v Praze. Jednotlivé změny provedené v protokolech z hlavního líčení kárně obviněných mají vždy své konkrétní důvody, které jsou odlišné od důvodů dovozovaných kárnými navrhovateli. Ke změnám ve výpovědi Ing. K. na str. 30 protokolu z 21. 12. 2015 kárně obviněný poukázal na soulad úpravy s tím, že svědek předtím vypověděl, že licenční podmínky Opencard se po jejich rozvolnění staly standardními. Změna na str. 37 se týkala toho, že věcně Praha nemusela návrhy Haguess přijmout, neboť týž svědek vypověděl, že servisní kartové centrum mohl provozovat a servisovat třetí subjekt.

[28] Úprava výpovědi Dr. H. v protokolu ze dne 16. 10. 2015 nebyla v rozporu s tím, co jmenovaný uvedl, neboť připustil, že posudek mohl mít k dispozici, což uvedl i v předcházející spontánní části výpovědi, kdy vypověděl, že o existenci předchozích posudků věděl. Část výpovědi uvedené v návrhu vyznívala nesrozumitelně, proto byla formulačně upravena. V souladu s výpovědí Dr. H., že měl veškeré informace o dané zakázce a že byl o ní podrobně informován obž. V. a T., byla i příslušná část druhého odsuzujícího rozsudku. Zda se obž. H. s určitými právními posudky fakticky seznámil, byl v tomto kontextu podružný detail. Podstatné bylo, že opatřené právní podklady k zadávané zakázce se nevyjadřovaly ke dvěma podstatným okolnostem, a to použitelnosti JŘBU a obvyklé ceně zakázky. Úpravy výpovědi svědkyně K. v protokolu z 26. 10. 2015 jsou ryze formulačního charakteru a nemají vliv na její vyznění. Byly učiněny z důvodu návaznosti na předchozí část výpovědi. Navíc svědkyně vypovídala k situaci, která nastala tři roky po událostech rozhodných pro předmětné trestní řízení. Úpravy ve výpovědi svědka K., kdy byla doplněna věta, že za cenu požadovanou Haguessem za servisní podporu systému Opencard by bylo možné pořídit celý nový systém, rovněž vycházejí z dalších míst výpovědi téhož svědka, kde uvedl, že výstavba zcela nového systému by stála desítky milionů Kč. Stejně se tento svědek v roce 2012 vyjadřoval na jednání pražské rady týkajícím se zakázky, která dala podnět předmětnému trestnímu řízení, kdy uváděl, že Praha si kupuje škodovku za cenu bentley. Úprava výpovědi Ing. R. o tom, že daná zakázka mohla být projednána ve výborech zastupitelstva, koresponduje s výpověďmi dalších svědků či obžalovaných a také s listinnými důkazy a z hlediska viny obžalovaných byla bez významu.

[29] K úpravám výpovědi Mgr. L. v protokolu z 23. 11. 2015 kárně obviněný přistoupil proto, že přepis připravený protokolující úřednicí byl místy nesrozumitelný a neobsahoval vše, co svědek ve skutečnosti vypověděl. Svědek při výpovědi odkázal mj. na svou předchozí výpověď a na obsah emailové korespondence. Z nich pak vyplývá, že o formě zadávacího řízení bylo rozhodnuto před převzetím věci advokátní kanceláří Abbot Legal. Na str. 221 druhého odsuzujícího rozsudku se výpověď tohoto svědka cituje dle předchozího zrušovacího usnesení vrchního soudu. Jedná se o reakci na to, že obžalovaní se výpovědi Mgr. L. dovolávali jakožto důkazu pro svou nevinu. Pokud je vytýkána úprava týkající se věty: „Ano písemně“, zde svědek pouze potvrzoval, že rozumí dotazu, což vyvolalo nesrozumitelný rozpor s další částí výpovědi, kde svědek uvedl, že advokátní kancelář stanovisko k formě zadávacího řízení nedávala. Úprava týkající se ceny za zakázku vychází z toho, že protokolující úřednice ve svém přepisu omylem uvedla odpověď „ne“, ačkoli ji svědek nevyslovil, úprava „určitě“ koresponduje se smyslem další výpovědi i s listinnými důkazy, na které svědek poukázal. V rozsudku byla výpověď Mgr. L. rekapitulována v souladu s jejím skutečným obsahem a v hodnotící části jí argumentováno nebylo. Rovněž úprava výpovědi tohoto svědka o době, kdy se konstituovala judikatura ÚOHS byla v souladu s logikou toho, co svědek uvedl. K této úpravě kárně obviněný přistoupil proto, že v přepisu protokolující úřednice omylem vypadlo slovo „konstituovala“. V rozsudku se pak doba konstituování judikatury UOHS v souvislosti s výpovědí Mgr. L. neuvádí. Na „judikaturu“ ÚOHS kancelář Abbot Legal zadavatele fakticky upozornila v původním stanovisku/informativní zprávě, na kterou svědek ve výpovědi rovněž odkázal, proto úprava provedená v tomto směru byla rovněž správná.

[30] Svědkyně Š. ve své výpovědi zachycené v protokolu ze dne 27. 11. 2015 vyjadřovala k nesprávnému zadání zakázky na Opencard v roce 2006 přičemž přepis byl poněkud nesrozumitelný a nekorespondoval s dalšími částmi výpovědi této svědkyně. Proto jej kárně obviněný pouze upřesnil, aniž by měnil jeho věcný smysl. Co se týče úpravy výpovědi svědka JUDr. R. ve věci odeslání výzvy, týkala se jiného zadávacího řízení a pro věc samu proto byla bez jakéhokoli významu. Úprava o konzistentnosti judikatury zakončovala logicky nedokončenou větu, aniž by měnila její význam.

[31] Kárně obviněný zasáhl do přepisu výpovědi svědka Ing. B., aby opravil nesmyslný přepis „měřící projekt“. Upravený text pouze opakuje, co svědek vypověděl jinde a nemohl být v neprospěch obžalovaných. Není pravdou, že by kárně obviněný zcela vypustil zmínky svědka V. o Mgr. M., neboť v dalších částech jeho výpovědi byly ponechány. Z hlediska obžalovaných tyto úpravy byly irelevantní. Advokátní kancelář DLA zpracovala zadávací dokumentaci k předmětné veřejné zakázce, avšak stanovisko k ní nezpracovávala a nikdo je po ní ani nepožadoval.

[32] K úpravě výpovědi svědka Ing. P. v protokolu z 21. 12. 2015 kárně obviněný uvedl, že tyto jsou v souladu s tím, co svědek vypověděl na jiném místě a obžalovaným tyto změny nemohly přitížit. To se týká i zmínek o výpovědi tohoto svědka v druhém odsuzujícím rozsudku. Do rozsudku byly uvedeny z důvodu výtky vrchního soudu v prvním zrušovacím usnesení týkající se nezohlednění této výpovědi. K úpravám výpovědi tohoto svědka kárně obviněný přistoupil z důvodu obtížné srozumitelnosti přepisu připraveného protokolující úřednicí a potřeby sladění jednotlivých částí výpovědi. Např. pokud bylo doplněno prohlášení o tom, že k servisu systému nepotřebovali zdrojový kód, věcně to odpovídá skutečnosti, navíc svědek obdobně vypovídal na str. 7 a 12 protokolu z 21. 12. 2015.

[33] Z obdobných důvodů byly provedeny úpravy protokolu z 21. 12. 2015 v části zachycující výpověď svědka Ing. V. S.. Celkové vyznění jeho výpovědi bylo, že na podmínky požadované Haguess se nedalo přistoupit. Svědek však nevypovídal k roku 2012, kdy bylo jednáno o předmětné zakázce, nýbrž k době pozdější, která nebyla předmětem posuzování v daném trestním řízení. Výpověď tohoto svědka nebyla použita v druhém odsuzujícím rozsudku, ačkoli kárný návrh uvádí, že ano.

[34] Co se týče výpovědi znalce Ing. Svetlíka dne 16. 3. 2016, kárně obviněný poukázal na to, že přepis vyhotovený protokolující úřednicí byl neúplný, neboť v něm chyběla věta „To všechno byl pro hlavní město black box“. Logické pak bylo doplnění, že město nezjišťovalo, kolik tam bylo chyb. Obdobně v případě výpovědi svědka Ing. S. zachycené v protokolu ze dne 10. 5. 2016 kárně obviněný přistoupil k formulačním změnám u dotazů položených tomuto svědkovi, resp. jejich upřesnění na základě podnětu obžalované V. Bez ohledu na tyto úpravy z výpovědi vyplývá, že svědek se nedokázal k předestřené fakturaci vyjádřit. Kárně obviněný se dále vyjádřil k jemu vytýkaným úpravám výpovědi obž. Dr. T. v protokolu z 12. 5. 2016 a uvedl, že k nim přistoupil z důvodu, že samostatná vyjádření obžalovaného v jejich přepisu protokolující úřednicí byla nesrozumitelná. Změny nejsou v žádném případě k tíži obžalovaných. Stejné důvody vedly kárně obviněného k zásahům do přepisu výpovědi znalce Ing. Hálka v protokolu ze dne 21. 6. 2016 a znalce Ing. Poborského v protokolu ze dne 15. 8. 2016, přičemž u posledního jmenovaného kárně obviněný upozornil na to, že jím (resp. znaleckým ústavem Expert Group) vyhotovený znalecký posudek byl shledán procesně nepoužitelným, proto z něj a z výpovědi tohoto znalce soud nevycházel.

[35] Kárně obviněný poukázal na to, že návrhy na zahájení kárného řízení na několika místech chybně uvádějí, že pozměněné výpovědi byly použity v hodnotící části druhého odsuzujícího rozsudku. Není ani pravdou, že by úpravy protokolů posouvaly zjištěný skutkový stav tak, aby se závěr soudu o vině obžalovaných jevil zřejmý a plně podložený, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Změnám je kárnými navrhovateli přičítán nepřiměřený význam, neboť o ně nebyly opřeny skutkové závěry rozsudků vydaných senátem, jimž kárně obviněný předsedal, a nemohly tedy vést k nespravedlivému rozhodnutí. Kárně obviněný zásahy do protokolace prováděl v dobré víře, v přesvědčení, že jím zaznamenané výpovědi odpovídaly skutečnosti. Ve věci rozhodoval senát, nikoli pouze sám kárně obviněný. Záměrné změny protokolů v neprospěch obžalovaných by neměly žádnou logiku za situace, kdy veškeré skutečnosti kladené obžalovaným za vinu byly spolehlivě zjištěny z listinných důkazů, navíc obhajoba měla k dispozici jak přepisy vyhotovené protokolujícími úřednicemi, tak i zvukový záznam z jednotlivých jednacích dnů.

[36] Změny protokolů byly navíc uplatněny jako důvod námitky podjatosti, které nebylo vyhověno, a o stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 5 To 18/2019 – 13229, tak, že cílené manipulace s protokoly neshledal a protokoly považoval za nadále procesně použitelné s tím, že zjištěné rozdíly oproti obsahu jednotlivých výpovědí je třeba opravit procesním způsobem.

[37] K prodlevě při dopracování protokolů kárně obviněný uvedl, že připouští, že k ní došlo způsobem uvedeným v návrzích. Zároveň opět upozornil na to, že strany měly k dispozici audiozáznamy a přepisy, proto jim nijak nebylo ztíženo uplatňování jejich procesních práv. V dané době kárně obviněný souběžně projednával několik dalších rozsáhlých trestních věcí v senátech 40 T a 7 To, v nichž bylo nutno činit úkony. Kvůli přehlednosti spisu se jevilo vhodným založení všech protokolů do spisu najednou, přičemž kárně obviněný jednotlivé protokoly nezpracovával chronologicky. Zpracování protokolů a jejich založení do spisu není považováno za zalhůtovaný úkon. Pokud by zákonná lhůta na tento úkon byla vztahována, jak činí navrhovatelé, nebyla by při současné organizaci práce v senátech tato lhůta vůbec splnitelná.

[38] Za zásadní doklad o průběhu hlavního líčení je považován audiozáznam, ostatně proto je dle § 55b odst. 1 tr. ř. pořizován. Protokol pak má obsahovat toliko podstatný obsah přednesů, s výjimkou případů, kdy strany požádají o doslovnou protokolaci (§ 55b odst. 3 tr. ř.). Protokol spolupodepisuje předseda senátu, a odpovídá tak za jeho obsah. O námitkách proti obsahu protokolu se rozhoduje dle § 57 odst. 1 tr. ř. Kárné návrhy kárně obviněnému vytýkají odchýlení se od zjištěného skutkového stavu, aniž by však specifikovaly, jaký byl tento skutečně zjištěný skutkový stav, z čeho vyplývá, jaký význam měla tato skutková zjištění pro rozhodnutí věci, kdo a jak k nim dospěl, v situaci, kdy věc nebyla v době podání kárných návrhů pravomocně skončena. K zrušovacím usnesením vrchního soudu kárně obviněný uvedl, že prvním byl odsuzující rozsudek jeho senátu zrušen proto, že vrchní soud shledal pominutí některých podstatných částí výpovědí svědků, resp. některé další části výpovědí byly nesprávně hodnoceny (dezinterpretovány). V návaznosti na odstranění těchto vad měl městský soud opětovně posoudit otázku jednání s péčí řádného hospodáře, závažného porušení pravidel hospodářské soutěže, potažmo naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Dále měl městský soud posoudit obhajobu obžalovaných, že jednali v krajní nouzi, popř. že závěrům o jejich vině brání ustanovení § 28 trestního zákoníku o subsidiaritě trestní represe. Ve druhém odsuzujícím rozsudku městský soud na tyto výtky reagoval, nicméně způsob, jak se městský soud pokusil odstranit vytčené vady, nebyl vrchním soudem akceptován. V usnesení, jímž vrchní soud zrušil druhý odsuzující rozsudek, bylo konstatováno nepřesné hodnocení důkazů, což byl též důvod přikázání věci jinému senátu. Následně (po podání kárných návrhů) byl dne 13. 3. 2020 vyhlášen zprošťující rozsudek. Důvodem tohoto rozhodnutí byl závěr, že jednání obžalovaných nebylo trestné, neboť s ohledem na v minulosti sjednané licenční podmínky byli nuceni uzavřít servisní smlouvu se společností Haguess a jednali v krajní nouzi s ohledem na možný kolaps systému Servisního kartového centra a znehodnocení karet Opencard. Znalecký posudek České znalecké k výši způsobené škody byl shledán nepodloženým. Zprošťující rozsudek se tedy neopírá o výpovědi, jejichž úpravy jsou kárně obviněnému vytýkány. Strany daného trestního řízení nikdy nepožadovaly opravu protokolů, které měly ve finální podobě k dispozici již od podzimu 2015 a v nichž měl kárně obviněný provádět blíže neidentifikované změny. Kárně obviněný nebyl nikdy shledán podjatým v daném trestním řízení a k tomuto závěru nedospěl ani Nejvyšší soud či Ústavní soud, které se touto otázkou rovněž zabývaly. III. Postup kárného senátu

[39] Kárná navrhovatelka rozhodnutím ze dne 13. 2. 2020, č. j. MSP 88/2020 OOJ SO/3, podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích kárně obviněného dočasně zprostila výkonu funkce soudce a kárný senát rozhodnutím ze dne 27. 2. 2020, č. j. 13 Kss 1/2020 – 63, zamítl námitky kárně obviněného proti rozhodnutí o dočasném zproštění.

[40] Poté kárný senát rozhodnutím ze dne 27. 2. 2020, č. j. 13 Kss 1/2020 – 67, 13 Kss 6/2019 – 92, spojil řízení o návrhu kárného navrhovatele a řízení o kárném návrhu navrhovatelky ke společnému projednání a rozhodnutí. IV. Vyjádření soudcovské rady Městského soudu v Praze k osobě kárně obviněného

[41] Kárný senát si vyžádal vyjádření soudcovské rady Městského soudu v Praze k osobě kárně obviněného. Soudcovská rada soudu zaslala své stanovisko ze dne 2. 6. 2020. V něm uvedla, že kárně obviněný je trestním soudcem s dlouholetou praxí, funkci předsedy senátu vykonával od roku 1985, nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 7 a poté u Městského soudu v Praze (od roku 1988 do 2000 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání soudců). U městského soudu kárně obviněný působil do roku 2016 souběžně jako předseda prvostupňového trestního senátu a jako člen odvolacího trestního senátu, od 1. 1. 2017 byl zcela převeden na odvolací agendu, přičemž doprojednával neskončené věci přidělené jeho prvostupňovému senátu (často se jednalo o složité a obsáhlé trestní věci), zároveň však měl plný nápad jako člen odvolacího senátu. Tyto skutečnosti mohly vést k jistým průtahům, ke kterým došlo při vyhotovování protokolů z hlavních líčení ve věci sp. zn. 10 T 8/2014. Kárně obviněný je velmi pracovitý, přičemž vysoké nároky kladl nejen na sebe, ale i na administrativní aparát soudu, kdy ne vždy respektoval pracovní dobu protokolujících úřednic. Lhůta k vyhotovováním obsáhlých a složitých rozhodnutí byla k jeho žádostem vedením soudu prodlužována, jinak svá rozhodnutí vyhotovoval včas. Kárně obviněný byl vybaven administrativním personálem ve stejném rozsahu jako jiní soudci městského soudu. V letech 2013 až 2015 mu byla k dispozici asistentka soudce. Prvostupňová i odvolací agenda je soudcům přidělována počítačovým programem. V roce 2015 kárně obviněný vyřídil v prvním stupni 61 osob, tj. nejvíce ze všech soudců (průměr činil 31,44 osoby), k tomu rozhodl o odvoláních 13 osob a stížnostech 14 osob (plus 6 věcí Nt). V roce 2016 vyřídil v prvním stupni celkem 91 osob, tj. nejvíce ze všech soudců, průměr činil 35,88 osob. K tomu rozhodl o odvoláních 20 osob a stížnostech 25 osob (plus 4 věci Nt). V roce 2017 (již neměl prvostupňový nový nápad) vyřídil v prvním stupni 14 osob, rozhodl o odvoláních 89 fyzických a 3 právnických osob a stížnostech 58 osob (průměr činil 77 odvolání, 97 stížností), plus vyřídil 14 věcí Nt. Z uvedeného je zřejmé, že výkonnost kárně obviněného byla výrazně nadprůměrná. Souběžný výkon prvostupňové a odvolací agendy musel být velmi náročný. Dle soudcovské rady je kárně obviněný soudcem kvalitním, s vysokou odbornou úrovní, s odbornou publikační činností. Na kárně obviněného bylo v době jeho působení u městského soudu podáno celkem 6 stížností, z nichž dvě byly shledány důvodnými (průtahy). Kárné řízení proti němu dosud vedeno nebylo. Soudcovská rada vyjádřila názor, že pokud by obviněný byl shledán vinným ze spáchání kárného provinění, mělo by být přihlédnuto k tomu, že se jedná o ojedinělý exces v jeho letité praxi a nemělo by mu být ukládáno nejpřísnější kárné opatření. V. Vyjádření předsedů odvolacích senátů vrchního soudu v Praze

[42] Kárný senát si dále vyžádal vyjádření předsedů odvolacích senátů Vrchního soudu v Praze k rozhodovací činnosti kárně obviněného se zřetelem na jednání, které je mu kárnými návrhy kladeno za vinu. Toto vyjádření poskytl místopředseda uvedeného soudu přípisem ze dne 10. 6. 2020, č. j. S 170/2020, na základě sdělení jednotlivých předsedů odvolacích senátů. Dle vyjádření předsedů senátů 1 To, 3 To, 7 To a 10 To je kárně obviněný soudcem erudovaným s pečlivým přístupem k odůvodňování rozhodnutí, který rozhoduje spravedlivě. Předseda senátu 9 To (JUDr. M. P.) uvedl, že kárně obviněný je soudcem s velkými teoretickými znalostmi, který však často překračuje mantinely dané trestním řádem s tím, že nerespektuje pokyny odvolacího soudu a snaží se upřednostňovat svůj vadný závěr a upozaďovat důkazy, které jej vyvracejí. Předsedkyně senátu 6 To JUDr. K. J. uvedla, že analyzovala tři věci, v níž její senát rozhodoval opakovaně o odvolání proti rozhodnutí vydanému senátem, jemuž předsedal kárně obviněný (poté, co bylo původní rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení), z toho v jedné věci byl jeho postup v rámci nového projednání věci zcela precizní a nemohlo k němu být výtek. Ve dvou věcech měl kárně obviněný tendenci setrvat navzdory závaznému právnímu názoru vyslovenému ve zrušovacím rozhodnutí vrchního soudu na svém nesprávném názoru a z toho v jedné věci učinil z provedeného důkazu opačný závěr, než který z něj ve skutečnosti vyplýval. Předseda senátu JUDr. P. Z. uvedl, že prověřil celkem šest věcí, v nichž byl soudcem zpravodajem při projednání odvolání proti rozhodnutím vydaným senátem kárně obviněného. V pěti z nich lze hodnotit práci kárně obviněného jako pečlivou a využívající jeho nepopiratelnou odbornost při vedení řízení a vyhotovování rozhodnutí. V jedné věci byly namítány závažné nedostatky protokolování a bylo nutné opravit v protokolech z hlavního líčení řadu důležitých rozdílů mezi zvukovými záznamy a protokoly. Tyto rozdíly však odvolací senát nepovažoval za cílenou manipulaci s obsahem protokolů. VI. Odevzdání věci policejním orgánem

[43] Dne 24. 6. 2020 odevzdala Národní centrála proti organizovanému zločinu kárnému senátu dle § 159a odst. 1 písm. b) tr. ř. věc prověřovanou na základě trestního oznámení Národního fondu proti organizovanému zločinu ze dne 11. 3. 2020 pro skutky shodné s těmi, které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu v kárných návrzích kárného navrhovatele a kárné navrhovatelky. Policejní orgán po provedení obsáhlých skutkových zjištění konstatoval ve vztahu k možnému spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, že ověřil, že zásahy kárně obviněného do protokolů skutečně došlo k posunům ve významu jednotlivých výpovědí, nicméně z ničeho nevyplývá, že by tak kárně obviněný činil v úmyslu způsobit obžalovaným závažnou újmu v důsledku odsuzujícího rozsudku. Obžalovaní, resp. jejich obhájci měli k dispozici audiozáznamy z hlavních líčení a jejich přepisy zpracované protokolujícími úřednicemi, což jim umožnilo podat kvalifikovaná a posledku úspěšná odvolání. Nebyla proto ani naplněna skutková podstata maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1 trestního zákoníku ani skutková podstata padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že jednáním JUDr. Sotoláře mohlo být spácháno kárné provinění, odevzdal policejní orgán věc kárnému senátu Nejvyššího správního soudu, neboť mu z úřední činnosti bylo známo, že vede kárné řízení proti kárně obviněnému týkající se stejných obvinění. VII. Jednání ve věci

[44] Ve věci proběhlo jednání ve dnech 1. a 14. července 2020.

[45] Kárný navrhovatel v reakci na vyjádření kárně obviněného uvedl, že dlouholetá kombinace práce předsedy prvostupňového senátu a zároveň člena odvolacího senátu vycházela z vlastního přání kárně obviněného, který v tom spatřoval možnost osobního rozvoje. Od roku 2013 však byl kárně obviněný zařazen v odvolacím senátu jako jeho čtvrtý člen s tím, že nápad senátu byl určen na tři soudce a kárně obviněný tedy měl být jakožto jeho čtvrtý člen vytížen pouze příležitostně. Práce předsedy prvostupňového trestního senátu u Městského soudu v Praze je nejobtížnější pracoviště v české justici, neboť se zde koncentrují ty nejsložitější a nerozsáhlejší trestní kauzy. Kárný navrhovatel uznal, že kárně obviněný před rokem 2013 měl jako specializovanou agendu přiděleny věci hospodářské kriminality, což představovalo enormní zátěž. Po roce 2013 však tato specializace byla zrušena a pracovní zátěž kárně obviněného byla srovnatelná s jinými předsedy prvostupňových trestních senátů.

[46] Kárně obviněný opět poukázal na svou pracovní přetíženost v rozhodném období, což doložil přehledem věcí souběžně projednávaných v senátu 40 T Městského soudu v Praze v letech 2015 až 2017. Celkem se jednalo o 31 trestních věcí, z nichž v 24 byl vynesen rozsudek. Ke svému vytížení v odvolacím senátu 7 To uvedl, že bylo jednáno zpravidla ve dvou jednacích dnech v týdnu, soudce zpravodaj předsedal vždy ve věcech, které mu byly přiděleny. Poukázal na složitost jím projednávaných věcí, kdy často bylo nutno vypracovat rozsudky několik set stran dlouhé. Uznal, že objektivně jeho zásahy k posunu výpovědí vedly, nikdy však nepostupoval ve zlém úmyslu. Zákonná úprava, která zavedla pořizování zvukových záznamů a zapojení protokolujících úřednic do pořizování protokolů měla přinést odbřemenění soudců, bohužel narazila na to, že soudům nebyly dány k dispozici dostatečné prostředky na potřebný odborný aparát. Strany měly finální verzi protokolů k dispozici a mohly je srovnat se zvukovými záznamy a požadovat opravu protokolů (uplatnit námitky proti protokolaci). To však žádný z obhájců neučinil. Co se týče prodlevy při autorizaci protokolů, lze ji vysvětlit jejich enormním rozsahem a celou řadou souběžně projednávaných věcí.

[47] V rámci své výpovědi kárně obviněný nad rámec uvedeného ve svých předchozích vyjádřeních poukázal na to, že v předmětné věci bylo nestandardní množství jednacích dnů a bylo prováděno enormní množství důkazů výrazně přesahujících rámec dokazování provedeného v přípravném řízení. Bylo tomu tak především z důvodu velkého množství důkazních návrhů procesních stran. Z tohoto důvodu protokoly v tomto řízení ve svém souhrnu představují tisíce stran textu. Na příkladu výpovědi Mgr. L. kárně obviněný způsobem již uvedeným v jeho vyjádřeních uvedl, že přepis protokolující úřednice někdy zcela neodpovídal skutečně řečenému. Úpravy v textu prováděl po paměti podle kontextu a za pomoci stručných poznámek z jednacích dnů, aniž by je konfrontoval s audiozáznamy. Audiozáznamy v této věci nikdy neslyšel. Podobně jako v některých případech došlo k omylům v přepisu protokolující úřednice, tak i v případech jím prováděných úprav mohlo dojít k chybám, v obou případech se však nejednalo o nějaký záměr. V protokolech byla provedena celá řada dalších úprav, které kární navrhovatelé do návrhů nezahrnuli, neboť v nich neshledali nic závadného (např. došlo k rozsáhlejšímu krácení výpovědi znalce Ing. Hálka, neboť celé pasáže uváděl opakovaně). Není tedy pravdou tvrzení uvedené v kárných návrzích, že přepisy připravené protokolujícími úřednicemi byly správné a nevyžadovaly další opravy. Audiozáznamy z jednotlivých hlavních líčení byly obhajobě poskytovány bezprostředně po skončení jednání, a to i přesto, že podle některých názorů na to strany nemají právo. Obhájcům byly dány k dispozici i přepisy vyhotovené protokolujícími úřednicemi, vždy s upozorněním, že se jedná o pracovní verze, které budou teprve dopracovány, což bylo vskutku výjimečné, neboť v jiných trestních věcech takto není postupováno. Bylo tomu tak pro značnou časovou prodlevu při dopracování protokolů. Kárně obviněný tento svůj postup v řízení považuje za zcela transparentní. Pokud kární navrhovatelé poukazovali na to, že některé úpravy výpovědí mohly mít vliv na posouzení subjektivní stránky trestného činu, konkrétně výpověď Ing. P. na otázku možné dostupné alternativy k nabídce Haguess a výpověď Mgr. L. na možnou povědomost obžalovaných o nesprávnosti zadání zakázky v JŘBU, kárně obviněný to popřel s tím, že závěry k těmto otázkám byly založeny na listinných důkazech.

[48] Ke svému pracovnímu zatížení v posuzované době obviněný poukázal na předložený přehled a uvedl, že některé v té době zpracovávané věci byly skutečně enormní svým rozsahem (rozsudek ve věci obž. L. a spol. měl více než 2000 stran, ve věci obž. S. a spol. byla projednávána obžaloba proti 35 obžalovaným apod.). Uznal však, že po zrušení specializace v roce 2013 se pracovní zatížení postupně snižovalo, i když jednotlivé před rokem 2013 přidělené věci jeho senát stále doprojednával. Kárně obviněný uvedl, že vyhotovení protokolů z hlavních líčení nepovažuje za lhůtovaný úkon i s ohledem na to, že dokladem o průběhu hlavního líčení a obsahu výpovědí je audiozáznam, protokol je pak pouze dokument zejména obsahující provedené procesní úkony. Kárně obviněný potvrdil, že přepisy audiozáznamů (pracovní verze protokolů) mu byly zasílány protokolujícími úřednicemi tak, jak je uvedeno v kárných návrzích. On je procházel a opravoval průběžně, některé ještě před písemným vyhotovením prvního odsuzujícího rozsudku, jiné až poté. Nenechával je však zakládat do spisu postupně, protože měl za to, že je vhodné založit do spisu všechny zbývající protokoly zároveň. Projednávanou věc sp. zn. 10 T 8/2014 kárně obviněný hodnotil jako středně rozsáhlou ve srovnání s jinými jeho senátem projednávanými věcmi. Kárně obviněný dále sdělil, že svůj postup v této věci vnímal jako standardní a při kontrole protokolů postupoval obdobně jako v jiných věcech. Strany nenamítaly nepřiměřenou dobu pro zpracování protokolů ani nepodaly stížnost na průtahy v řízení. Kárně obviněný dále poukázal, že v daném období se své práci často věnoval na úkor svého osobního života a rodiny, o víkendech či dokonce na společné dovolené se svou manželkou a dětmi. S protokolujícími úřednicemi v některých případech nejasnosti v protokolech konzultoval a ony s ním a někdy jim uložil, aby nejasná místa v audiozáznamech zkusily znovu odposlechnout za asistence soudních informatiků.

[49] Dále kárný senát vyslechl jako svědkyni vedoucí kanceláře senátu Městského soudu v Praze, kterému byla přidělena věc sp. zn. 10 T 8/2014 D. D. Ta uvedla, že postup kárně obviněného v dané věci vnímala jako standardní, samotný obsah protokolů ani úpravy prováděné kárně obviněným nekontrolovala. Množství protokolů, které v předmětné věci kárně obviněný zaslal najednou, jí ale připadalo mimořádné. Nevybavuje si ani žádné stížnosti na nepřiměřenou dobu vyhotovování protokolů, resp. ví to jen z doslechu od protokolujících úřednic U. a Č. Také ví, že kárně obviněný z tohoto důvodu povolil zasílat pracovní verze protokolů jednotlivým advokátům, posléze jim byly zaslány i definitivní verze protokolů. Dobu, po kterou předsedové senátů kontrolují protokoly nesleduje. U kárně obviněného zpravidla kontrola protokolů trvala déle než u jiných předsedů senátů. Jiní předsedové se zpravidla snaží, aby se protokoly do spisů zakládaly průběžně.

[50] Svědkyně I. Č., protokolující úřednice, uvedla, že v posuzované věci vyhotovení přepisů trvalo déle, neboť se jednalo o dlouhá jednání nařizovaná v dlouhých časových řadách, proto se střídaly při jednotlivých jednáních s kolegyní U. Zkontrolované protokoly zasílal kárně obviněný přímo vedoucí kanceláře. Jiní předsedové senátů kontrolovali protokoly rychleji, ale kárně obviněný v tom byl pečlivější. Pokud nějaké části výpovědi na záznamu nerozuměla, označila ji v textu otazníky, popř. místo zažlutila a požádala kolegyni, aby místo zkusila odposlechnout. V dané věci si vybavuje stížnosti obhájců, že nedostávají protokoly. Proto jim byly předávány pracovní (neopravené) verze protokolů a audiozáznamy z hlavních líčení.

[51] Protokolující úřednice J. U. uvedla, že v dané době spolupracovala s kárně obviněným, přičemž na tuto spolupráci nerada vzpomíná, neboť kárně obviněný vedl extrémně dlouhá jednání, a postupoval podle jejího názoru zmatečně. V době projednávání věci Opencard bylo hodně práce, proto zpracování přepisů z hlavních líčení jí trvalo déle, např. jeden či dva měsíce. Vybavuje si, že obhájci obžalovaných ve věci Opencard si stěžovali, že vypracování protokolů trvá dlouho. Z toho důvodu kárně obviněný dovolil, aby protokolující úřednice obhájcům zasílaly zpracované „pracovní verze protokolů“ předtím, než je opravil. Poté se ale rozčiloval, že takový pokyn prý nikdy nedal. V jiných věcech takto postupováno nebylo. Svědkyně potvrdila, že kárně obžalovaný zasílal zkontrolované protokoly „v balíku“ najednou až po delší době běžně i v jiných věcech.

[52] Svědkyně J. T., která v několika případech zastupovala kolegyně jako protokolující úřednice v kauze Opencard, vypovídala obdobně jako svědkyně U. a Č.

[53] Kárný senát dále provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 10 T 8/2014, z nějž ověřil, že podstatné okolnosti věci proběhly tak, jak je uvedeno v kárných návrzích. Protokoly z hlavních líčení konaných od 14. 10. 2015 do 8. 9. 2016 nebyly stranám k dispozici ještě v době po doručení prvního odsuzujícího rozsudku, neboť dne 5. 9. 2017 je urguje obhájce JUDr. Gřivna a 18. 10. 2017 žádá další z obhájců, JUDr. Sokol, o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, protože protokoly z hlavních líčení obdržel až dne 29. 9. 2017.

[54] Bylo upuštěno od dokazování poslechem příslušných zvukových záznamů z hlavních líčení, vzhledem k tomu, že strany (oba kární navrhovatelé i kárně obviněný) to shodně navrhly s tím, že učinily nesporným to, že obsah zvukových záznamů je shodný s jejich reprodukcí v kárných návrzích. Soud provedl dokazování listinami navrženými kárným navrhovatelem: čestným prohlášením protokolujících úřednic Č., T. a I. H., emailovou komunikací mezi kárně obviněným a vedoucí kanceláře D. D. Z těchto listin bylo zjištěno, že „pracovní verze“ protokolů z jednotlivých hlavních líčení byly protokolujícími úřednicemi zasílány kárně obviněnému ke kontrole v době uvedené v kárných návrzích a kárně obviněný je pak zaslal vedoucí kanceláře upravené k založení do spisu rovněž ve dnech uvedených v kárných návrzích. Rovněž byl proveden důkaz listinami – „pracovními verzemi“ protokolů zpracovanými protokolujícími úřednicemi a předloženými kárně obviněnému ke kontrole, z nichž vyplývá, že jejich obsah je shodný s jejich reprodukcí v kárných návrzích. Kárný senát si rovněž od kárného navrhovatele vyžádal „sloučené dokumenty“ tj. verzi protokolů zobrazující rozdíly mezi „pracovními verzemi“ a finálními verzemi po úpravách provedených kárně obviněným a i těmito listinami provedl důkaz. Z nich zjistil, že v protokolech kárně obviněný provedl celou řadu změn a oprav, většinou formálního rázu, někdy však i obsahového, aniž by kární navrhovatelé tyto úpravy kárně obviněnému vytýkali. Z osobního spisu kárně obviněného soud zjistil, že kárně obviněný byl jmenován předsedou senátu, dosud proti němu nebylo vedeno kárné řízení, ani mu nebyla uložena výtka podle zákona o soudech a soudcích.

[55] Kárný senát zamítl návrh obhájce kárně obviněného na dokazování rozsudky zpracovanými kárně obviněným v letech 2015 až 2017, neboť rozsah pracovního vytížení kárně obviněného vyplývá mj. z vyjádření soudcovské rady Městského soudu v Praze. Zamítl také jeho návrh na dokazování rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve věci 3 To 121/2018, neboť jeho podstatný obsah i právní názor na zacházení s odvolací námitkou nesprávné protokolace výpovědí svědků, resp. rozporu mezi obsahem protokolu z hlavního líčení a zvukovým záznamem, je uveden i ve vyjádření Vrchního soudu v Praze k rozhodovací činnosti kárně obviněného včetně obsáhlé citace z odůvodnění označeného rozsudku.

[56] Kárná navrhovatelka dále soudu předložila dokument, v němž hodnotí jednotlivé kárně obviněným provedené změny v protokolech a jejich vliv na rozhodnutí ve věci Opencard.

[57] Kárný navrhovatel v závěrečné řeči uvedl, že současnou právní úpravu protokolace v trestním řádu považuje za velmi problematickou, neboť na jedné straně počítá s pořizováním zvukového záznamu z hlavního líčení a zpracováním protokolu protokolující úřednicí, na druhé straně obsahuje relikty starší právní úpravy, kdy předseda senátu obsah protokolu diktoval přímo v průběhu hlavního líčení zapisovatelce a kdy strany měly možnost slyšet, jakým způsobem je obsah jednotlivých výpovědí shrnut, a mohly k tomu přímo uplatňovat námitky. Pokud předseda senátu nese odpovědnost za obsah protokolu a protokol před podpisem kontroluje, jedná se o kontrolu podstatných náležitostí a zjevných chyb, nikoli podrobnou kontrolu celého obsahu přepisu jednotlivých přednesů pořízeného k tomu kvalifikovaným odborníkem. Ze změn provedených kárně obviněným v jednotlivých protokolech vybral do kárného návrhu pouze ty, u nichž je významový posun evidentní. Nelze přednesy upravovat, jak činil kárně obviněný dle svého vyjádření, aby jejich obsah uvedl do souladu, co daná osoba vypověděla jinde, popř. jak to dohromady vyznělo. K tomu, zda změny provedené v protokolech byly ve prospěch či neprospěch obžalovaných v daném trestním řízení, se vyjádřil Vrchní soud v Praze ve svém zrušujícím rozhodnutí.

[58] Kárná navrhovatelka uvedla, že kárné provinění spáchané kárně obviněným totálně znevěrohodňuje justici a má dopad na Ministerstvo spravedlnosti, vůči němuž jsou uplatňovány nároky na náhradu škod způsobených soudy, přičemž objem těchto škod astronomicky stoupá a mezi soudci chybí vědomí odpovědnosti. Proto nemůže jinak, než navrhnout u kárně obviněného odvolání z funkce soudce, protože podobná provinění může opakovat. Kárně obviněný se zřejmě při projednávání a rozhodování cítil bohorovný, věc Opencard se mu vymkla z ruky, jaká byla jeho motivace při provádění úprav protokolu už není důležité. Přísné potrestání by mělo být i příkladem pro ostatní soudce, aby se vyvarovali podobných zásahů, které mají dopady na život lidí a jejich osudy.

[59] Obhájce kárně obviněného v závěrečné řeči poukázal na to, že strany ve věci Opencard neuplatnily námitky proti protokolaci, což je právě procesní instrument k odstranění nesprávností, k nimž při protokolaci může docházet. Teprve pokud by takové námitky byly uplatněny, musel by kárně obviněný srovnat obsah protokolu se zvukovým záznamem a případné nesrovnalosti odstranit. Vyhotovení protokolu z hlavního líčení není ani písemným vyhotovením rozsudku, ani jiným úkonem v trestním řízení směřujícím k rozhodnutí ve věci, pro které jsou stanoveny lhůty v § 129 odst. 3, popř. 181 odst. 3 tr. ř., protokol je pouze pomůcka soudce, dokladem dokumentujícím průběh hlavního líčení jsou zvukové záznamy.

[60] Kárně obviněný v závěrečné řeči uvedl, že úpravy protokolu, uvedené v kárných návrzích skutečně provedl, avšak v dobré víře, že odpovídají výpovědím svědků, znalců či obžalovaných učiněným v hlavním líčení. Uvedl, že neměl žádný důvod usilovat o nezákonné odsouzení obžalovaných v kauze Opencard. Úmyslná manipulace s protokoly by nedávala žádný smysl i s ohledem na to, že obhajoba měla k dispozici audiozáznamy i pracovní verze protokolů, tudíž jakákoli nezákonná manipulace s obsahem protokolů by musela být odhalena prostým srovnáním pracovní verze a definitivní verze protokolu. Úpravy, které v protokolech provedl, kárně obviněný charakterizoval jako formulační. Necítí se být vinen kárnými proviněními. VIII. Hodnocení kárného senátu VIII. 1. Procesní podmínky

[61] Kárný senát se nejprve zabýval naplněním procesních podmínek pro vedení kárného řízení a rozhodnutí ve věci.

[62] V případě návrhu kárného navrhovatele byly tyto podmínky splněny. Zákon č. 7/2002 Sb. v § 9 odst. 1 stanoví, že návrh na zahájení kárného řízení ve věcech soudců může být podán v subjektivní lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se kárný navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění. Zároveň musí být návrh podán v objektivní tříleté lhůtě od spáchání kárného provinění. Co se týče subjektivní lhůty, kárný navrhovatel uvedl, že o skutečnostech, v nichž shledává naplnění skutkové podstaty kárného provinění, se dozvěděl poté, co byl spis sp. zn. 10 T 8/2014 vrácen Vrchním soudem v Praze po zrušení druhého odsuzujícího rozsudku. Kárný senát z uvedeného spisu ověřil, že prvním úkonem bezprostředně pro vrácení spisu byl úřední záznam ze dne 12. 8. 2019 o přidělení věci nové předsedkyni senátu Mgr. D. v souladu s výrokem druhého zrušujícího usnesení o nařízení projednání věci senátu v jiném složení (srov. spis 10 T 8/2014, č. l. 13367a, verte). Teprve poté se kárný navrhovatel mohl seznámit s obsahem spisu včetně dokumentů, z nichž vyplývaly úpravy protokolů provedené kárně obviněným a rovněž skutečnosti zakládající průtahy, které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu. Návrh na zahájení kárného řízení byl u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného podán dne 25. 11. 2019. Šestiměsíční subjektivní lhůta tedy byla zachována. Z kárného návrhu dále vyplývá, že jednání, jež je kárně obviněnému kladeno za vinu obviněn, bylo dokonáno dne 7. a 8. září 2017, kdy kárně obviněný zaslal vedoucí kanceláře upravené protokoly k založení do spisu. Z toho vyplývá, že byla dodržena i objektivní lhůta pro podání kárného návrhu.

[63] V případě kárné navrhovatelky vzal kárný senát v úvahu judikaturu kárného soudu, podle níž plynutí subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu je třeba počítat ode dne, kdy se o skutečnostech zakládajících kárné provinění dozvěděl první z možných kárných navrhovatelů dle § 8 zákona č. 7/2002 Sb. (srov. např. rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 6/2012 – 105), v kontextu projednávané věci se jedná o kárného navrhovatele. Návrh na zahájení kárného řízení kárné navrhovatelky byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 11. 2. 2020, tedy ještě v šestiměsíční lhůtě, počítané ode dne, kdy se o relevantních skutečnostech mohl dozvědět kárný navrhovatel, jak je uvedeno výše. Splněna byla i objektivní tříletá lhůta.

[64] Bylo dále třeba posoudit i otázku, zda projednání návrhu kárné navrhovatelky nebrání skutečnost, že již před jeho podáním bylo zahájeno řízení o návrhu kárného navrhovatele. Kárný senát v této souvislosti konstatuje, že ani zákon č. 7/2002 Sb., ani trestní řád, který je třeba přiměřeně použít na řízení ve věcech soudců, neupravují na rozdíl od jiných procesních předpisů překážku litispendence. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, č. j. 15 Tdo 832/2016, č. 15/2017 Sb. NS), který v této souvislosti odkazuje na Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ze dne 27. 11. 2014, Lucky Dev proti Švédsku, č. 7356/10), ústavní pořádek České republiky a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručují ochranu proti souběžnému vedení dvou řízení spadajících do kategorie trestních obvinění pro stejný skutek, nýbrž zajišťují pouze ochranu proti pokračování v jednom z takových řízení poté, co v jiném řízení vedeném pro stejný skutek již bylo pravomocně rozhodnuto. Takový případ však v případě návrhu kárné navrhovatelky nenastal, v době jeho podání nebylo o návrhu kárného navrhovatele rozhodnuto, a tudíž nic nebránilo zahájení řízení o návrhu kárné navrhovatelky. Kárný senát poté řízení o obou návrzích na zahájení kárného řízení spojil ke společnému projednání. VIII. 2. Posouzení otázky viny kárně obviněného VIII. 2. a) Protiprávnost jednání kárně obviněného: obecné úvahy

[65] Především je třeba zdůraznit, že kárný senát se nezabýval postupem kárně obviněného v kauze Opencard jako celkem a už vůbec ne oběma rozsudky, které senát, jemuž kárně obviněný předsedal, v dané věci vydal. Kárnému senátu přísluší hodnotit výlučně jednání kárně obviněného, které uvedli kární navrhovatelé v kárných návrzích, a to z toho hlediska, zda jím kárně obviněný spáchal kárné provinění ve smyslu zákona o soudech a soudcích. Úkolem kárného senátu není dublovat či nahrazovat instančně nadřízené soudy rozhodující o opravných prostředcích, resp. samotný Městský soud v Praze, který v dané věci vydal dne 13. 3. 2020 rozsudek, kterým pravomocně rozhodl o zproštění obžaloby u všech zbývajících obžalovaných.

[66] Kárný senát vyšel z toho, že skutkový stav věci je mezi stranami prakticky nesporný a byl potvrzen provedeným dokazováním. Kárně obviněnému byla věc Opencard přidělena v červenci 2015 poté, co Vrchní soud v Praze usnesením z 29. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 19/2015, zrušil předchozí rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze o vrácení věci k došetření s tím, že zároveň nařídil projednání věci v jiném složení senátu. Hlavní líčení ve věci v době, kdy byla přidělena senátu, jemuž kárně obviněný předsedal, proběhla ve dnech 1. až 4. 9., 7., 8. a 21. 9., 14. až 16. 10., 26. a 27. 10., 23. a 24. 11, 27. 11. a 21. 12. 2015, dále 25. a 27. 1., 19. 2., 16. až 18. 3., 18. 4., 9. až 12. 5., 19. 5., 24. a 25. 5., 21 a 22. 6., 26. 7., 15. až 19. 8., 22. až 24. 8., 5. 9. a 8. 9. 2016 (kdy byl vyhlášen první odsuzující rozsudek). Poté proběhlo hlavní líčení dne 17. 12. 2018 poté, co byl první odsuzující rozsudek zrušen Vrchním soudem v Praze a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (v tento den byl zároveň vyhlášen druhý odsuzující rozsudek).

[67] Stejně tak mezi stranami není sporu o tom, že jednotlivé změny v protokolech uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí pod body 1. až 12. byly skutečně provedeny a že je provedl kárně obviněný.

[68] Obviněný sám vypověděl, že shora uvedené změny v protokolech prováděl s velkým časovým odstupem poté, co jednotlivá hlavní líčení proběhla, a že prováděné úpravy v protokolech neověřoval se zvukovým záznamem z příslušných jednání. I tuto okolnost má kárný senát za zjištěnou i s ohledem na to, že změny v protokolech uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí pod body 1. až 12. byly ve všech případech provedeny v rozporu se skutečným obsahem příslušných přednesů, jak jsou zachyceny na zvukových záznamech.

[69] Strany se tak liší pouze v hodnocení toho, s jakou pohnutkou kárně obviněný uvedené změny v protokolech jemu předložených ke kontrole prováděl a zda jeho jednání bylo protiprávní, resp. zda představuje naplnění skutkové podstaty kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

[70] Proto se kárný senát musel zabývat otázkou oprávnění předsedy senátu k zásahům do obsahu protokolu z hlavního líčení podle předpisů upravujících soudní řízení trestní.

[71] Podle § 55b odst. 1 část věty před středníkem tr. ř., o průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam.

Plný text rozhodnutí