14 Kse 1/2024- 44 - text
pokračování 14 Kse 1/2024 - 46
R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally, zástupkyně předsedy senátu JUDr. Jitky Dýškové a přísedících Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Zuzany Komínkové, Mgr. Štěpána Holuba a JUDr. Petry Janouškové v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2024 o návrhu M. H., zast. Mgr. Martinem Ondrouškem, advokátem, se sídlem Kšírova 228/84, Brno, na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021,
Návrh M. H., syna zemřelého soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno město, se sídlem Hlinky 42/106, Brno, ze dne 9. 7. 2024 na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 se podle § 22 odst. 1 a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, za přiměřeného použití § 283 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zamítá.
8. Ústavní soud si je vědom úskalí jednoinstančnosti řízení ve věcech kárné odpovědnosti exekutorů. S ohledem na to Ústavní soud na okraj podotýká, že zatímco v trestním řízení svědčí návrh na obnovu řízení ve prospěch obviněného i příbuzným, jakožto oprávněným osobám, úprava zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů takový postup vylučuje a v případě kárného řízení s exekutory nemůže podat návrh na obnovu (na rozdíl například od soudců) dokonce ani sám kárný navrhovatel. Podle § 22 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů totiž platí, že: „Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce, vedoucí státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný“. Podle § 22 odst. 1 tohoto zákona tedy stěžovateli nesvědčí právo podat návrh na obnovu řízení a v úvahu nepřichází ani případný „podnět k podání návrhu“ kárnému navrhovateli v řízení před kárným soudem. Jak bylo výše uvedeno, s ohledem na svébytnou (rozdílnou) úpravu obnovy řízení v kárných věcech (§ 22) nelze § 280 odst. 3 trestního řádu uplatnit. Stěžovatel se tedy obnovy řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí, nedomůže a žádný jiný prostředek nápravy není.
9. K zastavení kárného řízení pro zánik výkonu úřadu smrtí podle § 14 písm. b) zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů ve spojení s § 15 odst. 1 písm. a) exekučního řádu lze přistoupit jen do vyhlášení rozhodnutí. Jak bylo výše uvedeno, neexistuje žádné fórum, které by se v tuto chvíli mohlo námitkami stěžovatele věcně zabývat (resp. stěžovateli nesvědčí žádný opravný prostředek). To je však jak bude dále uvedeno třeba zohlednit v případných dalších řízeních.
10. Stěžovatel totiž namítal rovněž dopad do práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na ochranu osobnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny). Napadeným rozhodnutím o kárném provinění sice dosud nedošlo k přímému dotčení uvedených práv stěžovatele. Ústavní soud však nynějším rozhodnutím nijak nepředjímá, že taková újma stěžovateli v budoucnu nevznikne.
11. Se skutečností, že stěžovatel nemá procesní cestu nápravy, se obecné soudy budou muset ústavně souladným způsobem vypořádat v eventuálním řízení o vypořádání dědictví a o rozsahu majetkové podstaty (čl. 11 Listiny) nebo v řízení na ochranu před nesprávným úředním postupem (čl. 10 Listiny). Jakkoliv konstantní judikatura stanoví, že žaloba na nesprávný úřední postup je subsidiární povahy (tedy zásadně ji nelze využít, je li výsledkem úředního postupu vydání soudního rozhodnutí), v tomto případě by se soudy musely vypořádat i s tím, že stěžovatel neměl žádnou procesní cestu, jak se domoci zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nebo deklarace nezákonnosti soudem. [7] Ústavní soud tak v usnesení ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1978/24, dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že ve věci Nejvyššího správního soudu sp. zn. 14 Kse 1/2021 bylo možné přistoupit k zastavení kárného řízení z důvodu smrti kárně obviněného soudního exekutora jen do vyhlášení rozhodnutí a že navrhovatel není oprávněn podat návrh na obnovu řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí. S tímto právním názorem Ústavního soudu se kárný soud plně ztotožňuje a neshledává naprosto žádný důvod se od něho odchýlit, neboť podle jednoznačně formulované dikce § 22 odst. 1 kárného řádu nemohou děti soudního exekutora podat návrh na obnovu kárného řízení. Toto ustanovení přitom obsahuje vlastní úpravu okruhu osob oprávněných k podání návrhu na obnovu kárného řízení, a proto v tomto směru nelze za pomoci § 25 kárného řádu přiměřeně použít znění § 280 odst. 3 a § 247 odst. 2 věty první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), která umožňují příbuzným obviněného v pokolení přímém podat v jeho prospěch návrh na povolení obnovy trestního řízení, a to i po jeho smrti. [8] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud jako soud kárný k závěru, že návrh na povolení obnovy řízení ve věci jím vedené pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 byl podán osobou neoprávněnou, a proto jej podle § 22 odst. 1 a § 25 kárného řádu za přiměřeného použití § 283 písm. a) trestního řádu zamítl. Uvedeným způsobem přitom rozhodl o návrhu na povolení obnovy kárného řízení v neveřejném zasedání, jak to umožňuje ustanovení § 286 odst. 2 věty první trestního řádu, jehož bylo přiměřeně použito v souladu se zněním § 25 kárného řádu, neboť naposledy uvedený zákon neobsahuje vlastní úpravu způsobu projednání návrhu na obnovu kárného řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2024 JUDr. Jiří Palla předseda kárného senátu ve věcech soudních exekutorů