14 Kse 10/2011- 117 - text
14 Kse 10/2011 - 117
R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Ivety Glogrové, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jany Nowakové Těmínové a JUDr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 23. 11. 2011, č. j. 358/2011-OD-ENA/13, na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. F., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 2, se sídlem Ve Studeném 117/5a, Praha 4, zast. JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, Praha 4, adresa pro doručování V Holešovičkách 1579/24, Praha 8, při ústním jednání konaném dne 31. 7. 2012,
1. jako soudní exekutor v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 132 Ex 2375/09, sp. zn. 132 Ex 16382/09, sp. zn. 132 Ex 27443/09, sp. zn. 132 Ex 2639/10, v příkazech k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 2. 2011, č. j. 132 Ex 2375/09 - 54, ze dne 10. 12. 2010, č. j. 132 Ex 16382/09 - 61, ze dne 18. 6. 2010, č. j. 132 Ex 27443/09 - 51, ze dne 10. 1. 2011, č. j. 132 Ex 2639/10 - 20, určil odměnu exekutora z nejvyšších podání dražby a nikoliv z částek, jimiž by byly za předpokladu řádně určené odměny uspokojeny nároky oprávněných a přihlášených věřitelů, výši této odměny následně potvrdil i v usneseních o rozvrhu ze dne 14. 4. 2011, č. j. 132 Ex 2375/09 - 57, ze dne 10. 2. 2011, č. j. 132 Ex 16382/09 - 68, ze dne 24. 9. 2010, č. j. 132 Ex 27443/09 - 58, ze dne 24. 3. 2011, č. j. 132 Ex 2639/10 - 22, a dále v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 132 Ex 38015/09 v usnesení ze dne 27. 7. 2010, č. j. 132 Ex 38015/09 - 97, takto nesprávně určenou výši odměny převzal z příkazu k úhradě nákladů exekuce předchozího exekutora, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších změn;
2. jako soudní exekutor v exekučním řízení v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 22. 2. 2011, č. j. 132 Ex 4916/10 - 57, učinil součástí nákladů částku 12.400 Kč pod pol. č. 4 a dalších 4.000 Kč pod pol. č. 6 za provádění místních šetření jakožto úkonů exekuční činnosti v místě sídla svého úřadu, kterým je hl. m. Praha, požadoval v rozporu s ust. § 14 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., aniž navíc v rozporu s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb. pořídil z údajných místních šetření protokol či jinou formou tyto úkony zaznamenal do příslušného spisu;
3. jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 132 Ex 7524/10 v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24. 2. 2011, č. j. 132 Ex 7524/10 - 20, učinil součástí nákladů částku 1.000 Kč pod pol. č. 3 a dalších 2.400 Kč pod pol. č. 4 za provádění místních šetření jakožto úkonů exekuční činnosti v místě sídla svého úřadu, kterým je hl. m. Praha, požadoval v rozporu s ust. § 14 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., aniž navíc v rozporu s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb. pořídil z údajných místních šetření protokol či jinou formou tyto úkony zaznamenal do příslušného spisu; t e d y závažným způsobem porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Podle § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu se mu ukládá p o k u t a v e v ý š i 1 0 0 0 0 0 Kč. Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14102011. II. podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., v platném znění, s e z p r o š ť u j e návrhu ministra spravedlnosti podaného dne 24. 11. 2011, č. j. 358/2011-OD-ENA/13, v částech, jimiž mu bylo kladeno za vinu, že:
1. jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 132 Ex 4916/10 neúčelně vynaložil a v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 22. 2. 2011, č. j. 132 Ex 4916/10 - 57, následně určil hotové výdaje a náhradu za ztrátu času souhrnně částkou 73.937,20 Kč (včetně 20 % DPH), z čehož částku 1.000 Kč pod pol. č. 2 za provedení dvou soupisů movitých věcí a dalších 1.000 Kč pod pol. č. 5 za převzetí sepsaných movitých věcí do úschovy požadoval na základě vlastního sazebníku v rozporu s ust. § 1 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb.; částku 12.790 Kč pod pol. č. 8 za podání znaleckého posudku, který nebyl vypracován, částku 15.604 Kč pod pol. č. 9 za náklady zámečníka a částku 14.259 Kč pod pol. č. 10 za náklady stěhovací a detektivní agentury, přestože tyto služby nebyly poskytnuty, požadoval v rozporu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.;
2. jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 132 Ex 7524/10 neúčelně vynaložil a v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24. 2. 2011, č. j. 132 Ex 7524/10 - 20, následně určil hotové výdaje a náhradu za ztrátu času souhrnně částkou 17.708,40 Kč (včetně DPH 20%), z toho částku 1.160 Kč pod pol. č. 6 za náklady zámečníka a částku 10.000 Kč pod pol. č. 7 za náklady stěhovací a detektivní agentury, přestože tyto služby nebyly poskytnuty a osoby, které je měly poskytnout, na místě vůbec nebyly přítomny, požadoval v rozporu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.;
3. jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 132 Ex 4916/10 v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 3. 2011, č. j. 132 EX 4916/10 - 67, určil náklady oprávněného z peněžitého plnění uvedeného v exekučním titulu a nikoliv v usnesení o nařízení exekuce, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 1 a § 16 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.; neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním.
1. spis sp. zn. 132 EX 2375/09 - Dne 3. 2. 2011 se konala dražba nemovitostí povinného; vydražiteli byl udělen příklep. Nejvyšší podání činilo 112.500 Kč a podle potvrzení ze dne 28. 2. 2011 bylo zaplaceno. Kárně obviněný si v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 2. 2011, č. j. 132 EX 2375/09-54/Zl, vyčíslil odměnu exekutora podle § 6 a násl. exekutorského tarifu ve výši 16.880 Kč, přičemž za základ pro výpočet odměny označil nejvyšší podání dosažené v dražbě nemovitostí povinného v částce 112.500 Kč. Náklady určené ve zmíněném příkazu poté kárně obviněný potvrdil usnesením o rozvrhu podstaty v celkové částce 112.500 Kč ze dne 14. 4. 2011, č. j. 132 EX 2375/09-57/Zl.
2. spis sp. zn. 132 EX 16382/09 - Dne 2. 11. 2010 se konala dražba nemovitostí povinného; vydražiteli byl udělen příklep. Nejvyšší podání činilo 1.100.000 Kč a podle potvrzení ze dne 9. 12. 2010 bylo zaplaceno. Kárně obviněný si v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 12. 2010, č. j. 132 EX 16382/09-61/Ri, vyčíslil odměnu exekutora podle § 6 a násl. exekutorského tarifu ve výši 165.000 Kč, přičemž za základ pro výpočet odměny označil nejvyšší podání dosažené v dražbě nemovitostí povinného ve výši 1.100.000 Kč. Náklady určené ve zmíněném příkazu společně s náklady původně pověřeného soudního exekutora JUDr. J. P., vyčíslenými v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 10. 2009, č. j. 132 EX 16382/09-16/Ri, poté kárně obviněný potvrdil usnesením o rozvrhu podstaty v celkové částce 1.100.000 Kč ze dne 10. 2. 2011, č. j. 132 EX 16382/09-68/Ri.
3. spis sp. zn. 132 EX 27443/09 - Dne 15. 4. 2010 se konala dražba nemovitostí povinného; vydražiteli byl udělen příklep. Nejvyšší podání činilo 383.333 Kč a podle potvrzení ze dne 18. 6. 2010 bylo zaplaceno. Kárně obviněný si v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 6. 2010, č. j. 132 EX 27443/09-51/Ri, vyčíslil odměnu exekutora podle § 6 a násl. exekutorského tarifu ve výši 57.500 Kč, tj. 15 % z nejvyššího podání 383.333 Kč. Náklady určené ve zmíněném příkazu poté kárně obviněný potvrdil usnesením o rozvrhu podstaty v celkové částce 383.333 Kč ze dne 24. 9. 2010, č. j. 132 EX 27443/09-58/Ri.
4. spis sp. zn. 132 EX 2639/10 - Dne 16. 11. 2010 se konala dražba nemovitostí povinného; vydražiteli byl udělen příklep. Nejvyšší podání činilo 66.667 Kč a podle potvrzení ze dne 28. 12. 2010 bylo zaplaceno. Kárně obviněný si v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 1. 2011, č. j. 132 EX 2639/10-20/Ku, vyčíslil odměnu exekutora podle § 6 a násl. exekutorského tarifu ve výši 10.010 Kč, přičemž za základ pro výpočet odměny označil nejvyšší podání dosažené v dražbě nemovitostí povinného ve výši 66.667 Kč. Náklady určené ve zmíněném příkazu společně s náklady původně pověřeného exekutora JUDr. J. P., vyčíslenými v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 3. 2010, č. j. 132 EX 2639/10-5/Ku, poté kárně obviněný potvrdil usnesením o rozvrhu podstaty v celkové částce 66.667 Kč ze dne 24. 3. 2011, č. j. 132 EX 2639/10-22/Ku. Výši odměny exekutora kárně obviněný opravil opravným usnesením ze dne 1. 7. 2011, č. j. 132 EX 2639/10-24/Ku, na částku 3.000 Kč s tím, že základem pro výpočet odměny podle § 6 odst. 1, 3 a § 5 odst. 3 exekutorského tarifu je částka 17.000,50 Kč představující pohledávku oprávněného s příslušenstvím a náklady exekuce, které budou uspokojeny z rozvrhované podstaty. Poté dne 25. 7. 2011 vydal kárně obviněný nové usnesení o rozvrhu.
5. spis sp. zn. 132 EX 38015/09 - Exekuci původně vedl soudní exekutor JUDr. J. P. Dne 3. 6. 2008 se konala dražba nemovitostí povinného; vydražiteli byl udělen příklep. Nejvyšší podání činilo 660.000 Kč a podle podnětu k nařízení rozvrhového jednání ze dne 10. 9. 2008 bylo zaplaceno. Soudní exekutor JUDr. J. P. si v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 27. 6. 2008, č. j. 071 EX 265/02-83/Ku, vyčíslil odměnu exekutora podle § 6 a násl. exekutorského tarifu ve výši 99.000 Kč, přičemž za základ pro výpočet odměny označil nejvyšší podání dosažené v dražbě nemovitostí povinného ve výši 660.000 Kč. Náklady určené ve zmíněném příkazu, s daní z přidané hodnoty ve výši 20 % namísto původně vyčíslených 19 %, poté kárně obviněný převzal do usnesení o rozvrhu podstaty v celkové částce 660.000 Kč ze dne 27. 7. 2010, č. j. 132 EX 38015/09-97/Ku. K bodu 6 kárného návrhu: Ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 22 Nc 6272/2009 (povinný JUDr. Z. D.) kárný senát zjistil, že návrh na nařízení exekuce ze dne 6. 10. 2008 byl podán pro částku 4.600.000 Kč s příslušenstvím; tuto částku obsahuje rovněž výrok exekučního titulu. Podáním ze dne 10. 11. 2008 vzal oprávněný návrh částečně zpět a trval na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky 2.069.162 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 20. 4. 2010, č. j. 22 Nc 6272/2009 - 41, nařídil exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného 2.069.162 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce pověřil kárně obviněného. V tomto spisu se dále nachází originál usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 4. 2011, č. j. 22 Nc 6272/2009 - 128. Ve spisu Exekutorského úřadu Praha 2 sp. zn. 132 Ex 4916/10 (povinný JUDr. Z. D.) jsou založeny dva protokoly o soupisu movitých věcí ze dne 22. 12. 2010. Jeden soupis se uskutečnil na adrese B. 67, P. 10 v době od 10:00 do 11:10 hod. Přítomni byli zaměstnanci exekutora Mgr. M. Z. a Mgr. J. Ř., dále manželka povinného J. D.; protokol sepsal M. V. Bylo sepsáno celkem 21 movitých věcí, všechny s poznámkou zanecháno na místě. Druhý protokol neuvádí místo provedení soupisu, jméno osoby, která jej sepsala, ani jména jiných osob, které soupis provedly. Obsahuje jen okamžik zahájení úkonu (22. 12. 2010 v 10:20 hod.), jméno osoby přítomné za povinného (K. M.), seznam exekučně zabavených věcí (hodinky Breitling - zajištěno a mobilní telefon Nokia zelená - nezajištěno) a návrh povinného, že pohledávka bude v plné výši uhrazena nejpozději do 23. 12. 2010 na účet soudního exekutora. Po zaplacení pohledávky byla exekuce ukončena a hodinky Breitling byly dne 23. 12. 2010 vráceny zástupci povinného. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 22. 2. 2011, č. j. 132 EX 4916/10-57/Zl, kárně obviněný vyčíslil náklady exekuce exekutora ve výši 75.937,20 Kč, z toho hotové výdaje 63.281 Kč a daň z přidané hodnoty 12.656,20 Kč. Hotové výdaje tvořily tyto položky: · náhrada za doručení písemností - položka 12 sazebníku kárně obviněného - 100 Kč; · 2 x soupis movitých věcí (v P. 10) - položka 13 sazebníku (2 x 500 Kč) - 1.000 Kč; · cestovní výdaje - položka 14/15 sazebníku - 765 Kč; · místní šetření (S., 2 x P. 10) - položka 16 sazebníku - 12.400 Kč; · převzetí movité věci do úschovy - položka 18 sazebníku - 1.000 Kč; · náhrada za ztrátu času při provádění exekuce (v P. 10 dne 22. 12. 2010) podle § 14 exekutorského tarifu - 5 osob, 4 hodiny - 4.000 Kč; · telekomunikační poplatky a přeprava zásilek (přefakturace) - 1.363 Kč; · znalecké posudky (náhrada za přípravu posudku - přefakturace) - 12.790 Kč; · zámečník (přefakturace služby společnosti ABUGY, s. r. o. objednané na 22. 12. 2010, kdy byly provedeny soupisy movitých věcí na adrese B. 67, P. 10 a N. V. 31, P. 10) - 15.604 Kč; · stěhovací a detektivní agentura (opět přefakturace služby ABUGY, s. r. o.) - 14.259 Kč. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 3. 2011, č. j. 132 EX 4916/10-67, kárně obviněný určil odměnu soudního exekutora 388.656 Kč (výrok I.) a náklady exekuce oprávněného 78.300 Kč (výrok II.) a vyslovil, že náklady již byly uhrazeny (výrok III.). V odůvodnění poukázal na to, že oprávněný se návrhem podaným dne 7. 8. 2008 domáhal nařízení exekuce k vymožení částky 4.600.000 Kč s příslušenstvím; po zahájení řízení byla učiněna částečná úhrada a oprávněný omezil svůj nárok na částku 2.069.162 Kč s příslušenstvím. Odměna právního zástupce oprávněného proto byla stanovena z částky 4.600.000 Kč. Usnesením ze dne 26. 4. 2011, č. j. 22 Nc 6272/2009 - 128, Okresní soud v Nymburce změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 22. 2. 2011, č. j. 132 EX 4916/10-57, tak, že náklady soudního exekutora se určují ve výši 4.200 Kč. Současně změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 3. 2011, č. j. 132 EX 4916/10-67, ve výroku II. tak, že náklady exekuce oprávněného se určují ve výši 47.940 Kč; ve výroku I. a III. napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění soud uvedl, že soudnímu exekutorovi náleží náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, a za takové neuznal služby zámečníka a stěhovací a detektivní agentury ve výši 15.604 Kč a 14.259 Kč a dále výdaj na vypracování znaleckého posudku ve výši 12.790 Kč. Soud neakceptoval ani úkony spadající do běžné činnosti exekutora kryté odměnou či úkony prováděné v místě (obci) sídla exekutorského úřadu. Příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 3. 2011 soud změnil v určení nákladů oprávněného v exekučním řízení, kde vzal za základ odměny advokáta vymáhané plnění, tedy částku 2.069.162 Kč, nikoli částku, jež byla původně oprávněnému přisouzena exekučním titulem. K bodu 7 kárného návrhu: Ve spisu Exekutorského úřadu Praha 2 sp. zn. 132 Ex 7524/10 (povinný Mgr. I. S.) je založen protokol o soupisu movitých věcí, který se uskutečnil dne 16. 2. 2011 v době od 15:00 do 15:45 hod. na adrese K Z. 1055/36, P. 5. Přítomen byl kárně obviněný, jeho zaměstnanec J. Ř., za oprávněného Ing. Z. H., zámečník M. J., stěhovací agentura Abugy, s. r. o. a dále P. A., M. P. a J. P.; protokol sepsal M. V. V příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24. 2. 2011, č. j. 132 EX 7524/10-20, kárně obviněný hotové výdaje takto: · náhrada za doručení písemností - položka 12 - 100 Kč; · místní šetření (P. 5 a P. 6) - položka 16 - 1.000 Kč; · náhrada za ztrátu času při provádění exekuce (na adresách Dr. Z. W. 834/10, P. 6 a K Z. 36, P. 5) - 3 osoby, 4 hodiny - 2.400 Kč; · telekomunikační poplatky a přeprava zásilek (přefakturace) - 97 Kč; · zámečník (přefakturace služby objednané na 16. 2. 2011, kdy byly provedeny mobiliární exekuce na adresách D. Z. W. 834/10, P. 6 a K Z. 36, P. 5) - 1.160 Kč; · stěhovací a detektivní agentura (přefakturace služby společnosti ABUGY, s. r. o. objednané na 16. 2. 2011, kdy byly provedeny mobiliární exekuce na adresách D. Z. W. 834/10, P. 6 a K Z. 36, P. 5) - 10.000 Kč. Kopie protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 16. 2. 2011, obsažená v kontrolním spisu kárného žalobce, neuvádí přítomnost zámečníka M. J. a stěhovací agentury Abugy, s. r. o. IV. Posouzení kárné odpovědnosti IV.1. Výpočet odměny soudního exekutora Kárný senát se nejprve zabýval první skupinou skutků vymezenou v bodech 1 až 5 návrhu na zahájení kárného řízení a dospěl k závěru, že tyto skutky se staly a odpovědnost za ně nese kárně obviněný, který postupoval v rozporu s § 5 a § 6 exekutorského tarifu (vyhláška č. 330/2001 Sb.), které upravují odměnu soudního exekutora za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Podle § 6 odst. 1 exekutorského tarifu odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky činí do 3 000 000 Kč základu 15 %, z přebývající částky až do 40 000 000 Kč základu 10 %, z přebývající částky až do 50 000 000 Kč základu 5 %, z přebývající částky až do 250 000 000 Kč základu 1 %. V případech popsaných v bodech 1 až 5 návrhu na zahájení kárného řízení nebylo sporu o tom, že kárně obviněnému náleží za provedení exekuce odměna ve výši 15 % základu. Kárný žalobce vycházel při výpočtu odměny z § 5 odst. 3 exekutorského tarifu, zatímco kárně obviněný tvrdil, že toto ustanovení je neaplikovatelné, a proto svou odměnu určoval podle § 5 odst. 1 téhož předpisu. Kárný senát podotýká, že v žádném z příkazů k úhradě nákladů exekuce vyjmenovaných pod body 1 až 5 kárného návrhu není ustanovení § 5 odst. 1 exekutorského tarifu zmíněno. Všechny příkazy uvádějí pouze § 6 tohoto předpisu a jedině v opravném usnesení vydaném po provedené kontrole ve věci sp. zn. 132 EX 2639/10 zmiňuje kárně obviněný také ustanovení § 5 odst. 3 exekutorského tarifu. Podle § 5 odst. 1 exekutorského tarifu, nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Podle § 5 odst. 3 exekutorského tarifu, pokud při exekuci prodejem nemovitostí nebo při exekuci prodejem podniku byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob. Vzájemný vztah citovaných ustanovení upravujících základ pro určení odměny jednoznačně vyplývá z § 5 odst. 1; jedná se o vztah obecné úpravy (odst. 1) a úpravy zvláštní (odst. 3). Je-li naplněna hypotéza § 5 odst. 3, nemůže být na daný případ aplikován odstavec 1. Přesně taková situace nastala ve všech exekučních řízeních uvedených v bodech 1 až 5 návrhu na zahájení kárného řízení. Kárný senát nepřisvědčil obhajobě kárně obviněného postavené na tvrzení o neaplikovatelnosti § 5 odst. 3 exekutorského tarifu a konstatuje, že toto ustanovení obsahuje zcela jednoznačné, srozumitelné a určité pravidlo, jak stanovit základ pro výpočet odměny. Soudní exekutor vyčísluje svou odměnu jako jeden z bodů rozvrhového jednání pravidelně v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který je podkladem pro uplatnění nároku v rozvrhovém jednání. Pro stanovení odměny je třeba nejprve posoudit, zda součet všech přihlášených nároků, nákladů a hrubého odhadu odměny (včetně případné daně z přidané hodnoty) převyšuje rozvrhovaný výtěžek, nebo zda je předpokládána hyperocha (přebytek, který se vrací povinnému). V případě očekávané hyperochy je stanovení základu pro určení odměny zcela jednoduché: sečtou se všechny zjištěné přihlášené nároky (oprávněného a dalších přihlášených věřitelů), jež mají být v rozvrhu uspokojovány. Daleko frekventovanější je však situace, kdy přihlášené nároky převyšují rozvrhovaný výtěžek. V takových případech je třeba postupovat při výpočtu poněkud obezřetněji, jak ukazuje následující model, vycházející z toho, že součet přihlášených nároků je 500.000Kč, výtěžek dražby určený k rozvržení je 100.000 Kč a náklady exekuce jsou 10.000 Kč: Z výtěžku dražby (zaplaceného nejvyššího podání) se nejprve musí odečíst náklady exekuce tvořené hotovými výdaji a náhradami, neboť nejsou základem pro určení odměny (srov. § 5 odst. 3 exekutorského tarifu). Zůstane částka 90.000 Kč. Tato částka bude rozdělena mezi oprávněného, přihlášené věřitele a zároveň z ní bude uspokojena odměna exekutora (sazba odměny činí podle § 6 odst. 1 exekutorského tarifu 15 %). Celkových 90.000 Kč tedy zahrnuje jak částky určené k uspokojení nároků oprávněného a dalších přihlášených věřitelů, tak současně odměnu soudního exekutora, která má být 15 % z těchto částek určených k uspokojení nároků. Jinými slovy hodnota 90.000 Kč představuje 115 % částek určených k uspokojení nároků oprávněného a dalších přihlášených věřitelů. Jednoduchou matematickou operací pak lze dojít k „surovému“ základu pro určení odměny exekutora (90.000 Kč / 115 % x 100 % = 78.260,87 Kč). Získaný „surový“ základ se ve smyslu ustanovení § 27 exekutorského tarifu zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru na 78.300 Kč, a z něj se potom určí 15 % (11.745 Kč), která se zaokrouhlí na celé desetikoruny nahoru na 11.750 Kč. Odečteme-li výslednou odměnu exekutora 11.750 Kč od částky 90.000 Kč, získáme částku 78.250 Kč, která bude při rozvrhu rozdělena mezi oprávněného a další přihlášené věřitele. Výsledný poměr odměny exekutora vůči základu pro určení odměny (11.750 / 78.250) činí 0,1501597, tedy odměna exekutora je v tomto případě o něco málo více než 15 %, přesně 15,01597 %. Tato nepatrná odchylka vzniká především v důsledku zaokrouhlování, které exekutorský tarif předpokládá a které je nastaveno ve prospěch soudních exekutorů (srov. ustanovení § 27 zmíněného předpisu - Základ pro určení odměny exekutora se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru a vypočítaná odměna na celé desetikoruny nahoru.). Je-li soudní exekutor plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), tato skutečnost musí být zohledněna již v samotném počátku výpočtu. V rozdělované částce 90.000 Kč je totiž v takovém případě obsažena také příslušná daň z odměny exekutora. Aktuální sazba DPH za exekuční služby činí 20% z daňového základu; sazba odměny exekutora se tak připočtením DPH zvyšuje na 18 % (1,2 násobek sazby 15 %). Hodnota 90.000 Kč proto představuje 118 % částek určených k uspokojení nároků oprávněného a dalších přihlášených věřitelů. „Surový“ základ pro určení odměny exekutora se vypočte takto: 90.000 Kč / 118 % x 100 % = 76.271,19 Kč); tento základ se zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru (76.300 Kč), z něj se určí odměna exekutora 15 % (11.445 Kč), která se zaokrouhlí na celé desetikoruny nahoru na 11.450 Kč (bez DPH). Částku připadající na DPH, tj. 20 % z 11.450 Kč (2.290 Kč), je třeba odečíst od výtěžku dražby, neboť stejně jako hotové výdaje a náhrady exekutora není součástí základu pro určení odměny (srov. § 5 odst. 3 exekutorského tarifu). Odečteme-li odměnu exekutora 11.450 Kč a DPH 2.290 Kč od částky 90.000 Kč, získáme částku 76.260 Kč, která bude při rozvrhu rozdělena mezi oprávněného a další přihlášené věřitele. Výsledný poměr odměny exekutora vůči základu pro určení odměny (11.450 / 76.260) činí 0,1501442, tedy odměna exekutora je v tomto případě o něco málo více než 15 %, přesně 15,01442 %. Nad rámec uvedeného kárný senát podotýká, že takto vyčíslenou odměnu, případně i stanovenou v příkazu k úhradě nákladů exekuce, by měl exekutor v rámci rozvrhového jednání modifikovat, pokud dojde během tohoto jednání ke změně předvídaných uspokojovaných nároků (úspěšné popření pohledávky, částečné omezení přihlášky, apod.). Teprve při samotném rozhodování o rozvrhu lze totiž bezpečně zjistit tu část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny nároky oprávněných a dalších přihlášených věřitelů (srov. § 5 odst. 3 exekutorského tarifu). Je tomu tak proto, že díky konstrukci přijaté v předmětném ustanovení je obsah rozvrhového výroku o uspokojení nákladů exekuce v části týkající se odměny exekutora závislý na výrocích, jimiž je rozhodováno o uspokojování dalších pohledávek. Z hlediska způsobu výpočtu odměny exekutora je tato závislost výroků samozřejmě nepodstatná. Jakkoliv popsaná konstrukce závislých výroků není běžná, vede k nejspravedlivějšímu možnému uspořádání věcí. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že argumentace kárně obviněného o neaplikovatelnosti § 5 odst. 3 exekutorského tarifu neobstojí, neboť předmětné ustanovení lze bez potíží použít a v souladu s ním stanovit odměnu exekutora, aniž by bylo nutné znát vzorec publikovaný v Komorních listech. Obhajoba vystavěná na nemožnosti určení odměny ve výši přesně 15 % představuje velmi sofistikovaný pokus o zdůvodnění zjevně nesprávného postupu, který vedl k neoprávněnému obohacení kárně obviněného. Namísto toho, aby akceptoval způsob určení odměny podle § 5 odst. 3 exekutorského tarifu, při kterém se vypočtená odměny od cílových 15 % základu odchyluje v řádech setin procenta (tato odchylka je způsobena zejména zaokrouhlováním, které zmíněný předpis požaduje), zvolil kárně obviněný zcela vědomě jiný postup, u něhož se výsledná odměna od stanovených 15 % základu odchyluje v řádu jednotek procent. Také tvrzení kárně obviněného, že k výpočtu odměny podle § 5 odst. 3 exekutorského tarifu je třeba provést složité matematické operace, je nesprávné. Ke správnému a dostatečně přesnému výpočtu odměny exekutora podle zmíněného ustanovení postačuje jednoduchá úvaha a běžné matematické znalosti. Kárný senát nepovažuje za nezbytné provést výpočet odměny ve všech případech uvedených v bodech 1 až 5 kárného návrhu, neboť výše popsaný model dostatečně ilustruje nesprávnost postupu kárně obviněného. Kárný žalobce naopak při výpočtu postupoval správně vyjma případu uvedeného pod bodem 5, kde vycházel ze sazby DPH 20 %, ačkoliv ke zdanitelnému plnění došlo v době, kdy činila 19 % [srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2009]. Pokud kárně obviněný použil namísto základu podle § 5 odst. 3 exekutorského tarifu jako základ pro určení odměny celý rozvrhovaný výtěžek dražby, postupoval nesprávně. Výsledkem tohoto nesprávného postupu bylo, že si účtoval odměnu o jednotky procent vyšší, než mu náležela. Kárně obviněným zvolený výklad předmětného ustanovení, který vyústil v jeho naprostou ignoraci, překračuje podle kárného senátu hranice akceptovatelné nezávislosti právního názoru. Kárný senát ostatně ani není přesvědčen o upřímnosti takto vedené obhajoby, neboť z odůvodnění předmětných příkazů k úhradě nákladů exekuce ani náznakem nevyplývá, že by kárně obviněný exekutor řešil zásadní výkladové dilema, kvůli němuž se rozhodl část platné úhradové vyhlášky neaplikovat, jak kárnému senátu předestíral. K argumentu kárně obviněného, který své postavení při aplikaci a interpretaci právních předpisů srovnával s pozicí soudce, kárný senát podotýká, že soud (resp. soudce) je při rozhodování nestranný, a to i ve vztahu k nákladům řízení. V tom se odlišuje od soudního exekutora, který má jasný zájem na tom, jak stanoví svou odměnu; v tomto směru tudíž nemůže být považován za nestranného. Ze srovnání postavení soudního exekutora a soudce tedy v dané situaci nelze pro kárně obviněného nic vytěžit. Jednání kárně obviněného v popsaných případech vykazuje přinejmenším znaky nepřímého úmyslu, neboť z jeho obhajoby vyplývá, že při výpočtu své odměny postupoval zcela vědomě v rozporu s § 5 odst. 3 exekutorského tarifu. Tímto postupem kárně obviněný porušil své povinnosti stanovené v § 46 exekučního řádu a dopustil se kárného provinění ve smyslu ustanovení § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že ve věci sp. zn. 132 EX 2639/10 kárně obviněný po provedené kontrole vydal opravné usnesení, kterým uvedl příkaz k úhradě nákladů exekuce do souladu s exekutorským tarifem. Bez vlivu zůstává rovněž fakt, že ve věci sp. zn. 132 EX 38015/09 vydal chybný příkaz k úhradě nákladů exekuce původně pověřený soudní exekutor JUDr. J. P., neboť kárně obviněný nesprávně určenou odměnu exekutora převzal do svého usnesení o rozvrhu. IV.2. Nesprávně účtovaná náhrada za promeškaný čas Podle § 14 odst. 1 exekutorského tarifu náhrada za promeškaný čas náleží exekutorovi při úkonech exekuční činnosti vykonávaných v místě, které není sídlem jeho úřadu, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Z citovaného ustanovení je a contrario zřejmé, že soudnímu exekutorovi nenáleží náhrada za promeškaný čas při úkonech, které vykonává v místě (rozuměj v obci), jež je sídlem jeho úřadu, a nenáleží mu náhrada ani za čas strávený cestou do místa výkonu těchto úkonů a zpět (v rámci území dané obce). Kárný senát shledal, že kárně obviněný postupoval v rozporu s předmětným ustanovením, pokud ve věcech sp. zn. 132 EX 4916/10 a 132 Ex 7524/10 zahrnul mezi své náklady náhradu za promeškaný čas při úkonech (místních šetřeních), které realizoval na území hlavního města Prahy, v němž sídlí jeho exekutorský úřad. Současně kárně obviněný porušil ustanovení § 46 odst. 2 exekučního řádu a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů, neboť o místních šetřeních nevyhotovil protokoly, ani tyto úkony jinou formou nezaznamenal do příslušných spisů. Sám kárně obviněný tato pochybení při ústním jednání přiznal. Podle své konstantní judikatury kárný soud „[n]emíní … soudní exekutory postihovat za jejich právní názory. Nicméně, je-li podán návrh na zahájení kárného řízení proti soudnímu exekutorovi, je kárný soud povinen posoudit, zda skutky, v nichž je kárné obvinění spatřováno, zakládají kárnou odpovědnost, či nikoli. Kárný senát je přesvědčen, že soudní exekutor by měl být kárně odpovědný za své excesivní přehmaty, pod něž lze jistě podřadit porušení zřejmého a nesporného ustanovení zákona, případně jeho interpretaci naprosto extrémním a nepřijatelným způsobem.“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2011, č. j. 14 Kse 6/2010 - 182, www.nssoud.cz). Povinností vyplývajících ze zmíněných právních předpisů si kárně obviněný musel být vědom, neboť tyto předpisy upravují základní postupy a pravidla činnosti soudních exekutorů a ustanovení, která kárně obviněný porušil, jsou zcela jednoznačná a nepřipouštějí odlišný výklad. V uvedeném jednání kárně obviněného proto kárný senát spatřuje kárné provinění ve smyslu ustanovení § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. IV.3. Účelnost vynaložených hotových výdajů Podle § 13 odst. 1 exekutorského tarifu exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, odborná vyjádření opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Podle odst. 2 téhož ustanovení, překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3 500 Kč, náleží mu místo náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat. Náhrada hotových výdajů v plné výši náleží soudnímu exekutorovi pouze tehdy, jedná-li se o výdaje účelně vynaložené a prokázané. Slovní spojení „účelně vynaložených“, obsažené v citovaném ustanovení, představuje neurčitý právní pojem, který je třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétními okolnostmi případu. Posouzení otázky, zda soudní exekutor vynaložil určité výdaje účelně, či nikoliv, je nepochybně věcí právního názoru. Jak již kárný senát zmínil, cílem kárného soudu není postihovat soudní exekutory za jejich právní názory s výjimkou případných excesů. Soudní exekutor tedy nemůže být kárně odpovědný ani za svůj právní názor na to, zda určité výdaje byly účelně vynaloženy, či nikoliv, pokud nejde o porušení zřejmého a nesporného ustanovení zákona, případně jeho interpretaci naprosto extrémním a nepřijatelným způsobem. Kárný senát proto zkoumal, zda lze skutečnost, že kárně obviněný označil hotové výdaje vyjmenované v návrhu na zahájení kárného řízení za účelně vynaložené, považovat za excesivní výklad citovaných ustanovení, nebo jde „jen“ o právní názor kárně obviněného, za který nemůže být postihován. Samotnou otázkou, zda byly předmětné hotové výdaje vynaloženy účelně, či nikoliv, se kárný senát nezabýval, neboť to přísluší exekučnímu soudu. Kárný senát přistoupil na argumentaci kárně obviněného, že v případě mobiliárních exekucí, u kterých existuje podložená domněnka, že bude nezbytné využít služeb zámečníka nebo stěhovacích služeb, je namístě předem zajistit, aby byl nějaký subjekt připraven tyto služby provést. Tímto způsobem lze předejít eventuálnímu zmaření exekuce nebo neúměrnému zvyšování nákladů spojenému např. s přivoláním zámečnické pohotovosti. Právní názor kárně obviněného v tomto ohledu nelze hodnotit jako exces nebo nepřípustný výklad právních předpisů; nejedná se proto o kárné provinění. Na okraj nutno doplnit, že při objednávání zámečníka a stěhovací služby před termínem konání mobiliární exekuce by si soudní exekutor měl opatřit dostatek informací k tomu, aby mohl učinit závěr, že povinný nebo jiná osoba pravděpodobně neumožní dobrovolně vstup do prostor, kde se může nacházet majetek povinného, a že tento majetek pravděpodobně bude natolik objemný, že jej bude muset odvést stěhovací služba. Soudní exekutor je povinen usilovat o to, aby náklady exekuce byly co nejnižší. Pokud to sníží hotové výdaje a existuje-li podložená domněnka potřebnosti zámečníka nebo stěhovací služby, je vhodné zajistit tyto služby tak, aby dotyčný subjekt byl připraven přijet na místo výkonu na zavolání. Za nežádoucí nelze brát ani sjednání dlouhodobějšího smluvního vztahu na výkon předmětných činností s jedním subjektem, bude-li mít tento smluvní vztah za následek snížení hotových výdajů v jednotlivých exekučních řízeních. Naopak za excesivní jednání, které by se dalo hodnotit jako kárné provinění, kárný senát považuje kárným žalobcem obecně zmíněné umělé zvyšování nákladů exekuce využíváním spřátelených subjektů, jež vystavují faktury za služby, které neposkytly. V projednávané věci však nic takového nebylo prokázáno. Kárný senát uvěřil obhajobě kárně obviněného, že finanční prostředky za zámečnické a stěhovací služby skutečně vydal a že na místech, kde měla proběhnout mobiliární exekuce, byly přítomny osoby, které byly připraveny tyto služby poskytnout. Skutečnost, že tyto osoby nejsou zmíněny v protokolech o soupisu movitých věcí, resp. v jednom případě byly do protokolu dopsány dodatečně, považuje kárný senát ve shodě s kárně obviněným za selhání zaměstnance exekutorského úřadu, který protokol vyhotovil. Ani v účtování nákladů za znalecký posudek, který nebyl zpracován, nespatřuje kárný senát kárné provinění. Opět se jedná o právní názor kárně obviněného na účelnost výdaje, který skutečně vynaložil, tentokrát za znalecký posudek. Kárně obviněný zdůvodnil, proč k ocenění nemovitosti v S. u N. ustanovil znalce z Hranic na Moravě (dobrá spolupráce se znalcem, jeho operativnost a rychlost reakce v předvánočním čase) a proč znalec posudek nevypracoval (ukončení exekuce zaplacením pohledávky). Je jistě nanejvýš vhodné ustanovovat znalce z blízkého okolí místa, kde se nachází objekt, který má být oceněn, nicméně postup kárně obviněného v daném kontextu nelze považovat za exces. Kárný senát hodnotil rovněž účtování částek ve věci sp. zn. 132 EX 4916/10 za provedení dvou soupisů movitých věcí (2 x 500 Kč) a za převzetí věci do úschovy (1.000 Kč). Tyto položky kárně obviněný vyčíslil na základě svého vlastního sazebníku. Podle § 1 odst. 3 exekutorského tarifu, v odměně exekutora je zahrnuta i náhrada za běžné administrativní a jiné práce v souvislosti s exekuční činností a další činností exekutora. Odměna za výkon exekuční a jiné činnosti je úplatou za činnost vykonávanou osobně exekutorem nebo jeho zaměstnanci, pokud zákon výslovně nestanoví, že za takovou činnost exekutorovi náleží zvláštní náhrada, kterou může být jen náhrada hotových výdajů, náhrada za doručení písemnosti a náhrada za ztrátu času. Jakákoliv jiná činnost exekutora a jeho zaměstnanců s výjimkou těchto náhrad je pokryta odměnou a zvláštní úhrada za ni exekutorovi nenáleží. [Blíže viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 512 a násl.] Kárný senát shledal, že kárně obviněný porušil citované ustanovení, pokud samostatně účtoval poplatky za činnosti, za které mu náleží odměna podle § 5 a § 6 exekutorského tarifu. Vzhledem k tomu, že se jedná o pochybení ojedinělé (vyskytlo pouze v jednom ze spisů, které byly uvedeny v návrhu na zahájení kárného řízení), nesprávně účtovaná částka není vysoká a pochybení kárně obviněného bylo napraveno rozhodnutím exekučního soudu, dospěl kárný senát k závěru, že popsané porušení právního předpisu v tomto konkrétním případě nedosahuje takové intenzity a společenské škodlivosti, aby bylo možno je považovat za kárné provinění.
Lze tedy shrnout, že skutky týkající se nesprávného účtování nákladů exekuce (hotových výdajů) se staly, nejsou však kárnými proviněními ve smyslu ustanovení § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Kárný senát proto ve vztahu k těmto skutkům kárně obviněného zprostil návrhu na zahájení kárného řízení. IV.4. Nesprávně určené náklady oprávněného Podle § 87 odst. 2 exekučního řádu oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen „náklady oprávněného“). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.
Mezi náklady oprávněného lze zařadit zejména hotové výdaje oprávněného a jeho zástupce, ušlý výdělek oprávněného a jeho zákonného zástupce, náklady důkazů, tlumočné a odměnu za zastupování oprávněného advokátem nebo jiným exekutorem, náhradu jeho nákladů a případnou DPH. Odměna za zastupování oprávněného advokátem je určena v § 12 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
[Blíže viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 339.] Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. pro určení sazeb odměn je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí.
Postup kárně obviněného, který v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 3. 2011, č. j. 132 EX 4916/10-67, vycházel při určování výše odměny právního zástupce oprávněného z částky uvedené v návrhu na nařízení exekuce, a nikoliv z částky uvedené ve výroku usnesení o nařízení exekuce, představuje jednoznačné porušení citovaného ustanovení. Není proto pochyb o tom, že skutek - jak byl popsán v návrhu na zahájení kárného řízení - se stal.
Při úvaze o tom, zda lze v tomto porušení právního předpisu spatřovat kárné provinění, kárný senát zohlednil zejména skutečnost, že kárně obviněný postupoval shora popsaným způsobem až v reakci na námitky oprávněného proti původnímu příkazu k úhradě nákladů exekuce, který uváděl stejnou částku nákladů oprávněného jako Okresní soud v Nymburce a kárný žalobce. Kárně obviněný tedy rozhodně neměl v úmyslu zvýhodnit jednoho účastníka řízení na úkor jiného a pochybil de facto pouze v tom, že přistoupil na nesprávnou argumentaci oprávněného. Kárný senát přihlédl rovněž k tomu, že zmíněné pochybení kárně obviněného bylo napraveno exekučním soudem.
Kárný senát proto uzavírá, že v tomto konkrétním případě neshledal, že by porušení právního předpisu kárně obviněným dosáhlo takové intenzity a společenské škodlivosti, aby bylo možno je považovat za kárné provinění ve smyslu ustanovení § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Kárný senát proto kárně obviněného zprostil návrhu na zahájení kárného řízení rovněž ve vztahu k tomuto skutku. V.
Kárné opatření
Vzhledem k tomu, že kárný senát dospěl u celkem sedmi skutků k závěru, že se jedná o kárné provinění, a uznal kárně obviněného vinným, musel současně uložit některé z kárných opatření podle § 116 odst. 3 exekučního řádu.
Při rozhodování o druhu kárného opatření vycházel kárný senát ze všech okolností případu. Ve prospěch kárně obviněného přihlédl k tomu, že před kárným senátem stojí poprvé. Z přípisu Exekutorské komory České republiky ze dne 2. 4. 2012 kárný senát zjistil, že kárně obviněný nebyl uznán vinným z kárného provinění ani žádným rozhodnutím Exekutorské komory; jediné kárné řízení, které proti němu (ještě jako exekutorskému kandidátovi) komora vedla, bylo pravomocně zastaveno.
Za přitěžující považoval kárný senát skutečnost, že kárně obviněný jednal při nesprávném stanovení své odměny úmyslně v rozporu s § 5 odst. 3 exekutorského tarifu, a to ve svůj prospěch. Stejného nebo srovnatelného porušení právních předpisů při určení odměny se kárně obviněný dopustil v pěti případech a v dalších dvou případech nesprávně stanovil výši svých náhrad, čímž se obohatil o nemalou částku.
Po zvážení všech rozhodujících kriterií spoluurčujících povahu a závažnost kárných provinění, tj. významu chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu svěřené pravomoci soudních exekutorů, osoby kárně obviněného, který dosud nebyl shledán vinným z kárného provinění, a míry jeho zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu, dospěl kárný senát k závěru, že adekvátním kárným opatřením v dané věci bude pokuta podle § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu ve výši 100.000 Kč. Kárný senát má za to, že uložené kárné opatření vystihuje všechny okolnosti případu a přispěje k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému výkonu funkce soudního exekutora. Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14102011. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Miluše Došková předsedkyně kárného senátu