Všechny orgány členského státu Evropské unie, včetně správních orgánů, mají povinnost vykládat vnitrostátní právní předpisy v souladu se směrnicemi vydaný- 9 S úáčinností od 1. 1. 2007 bylo ustanovení změněno zákonem č. 575/2006 Sb. 990 mi orgány Společenství a, v případě nesouladu vnitrostátních předpisů se směrnicí, jsou-li splněny podmínky přímého účinku směrnice, aplikovat směrnici přednost- ně před odlišnou úpravou vnitrostátními právními předpisy.
Vzhledem ke skutečnosti, že povinnost označovat zboží tabákovými nálepkami se dle zákona o spotřebních daních vztahuje pouze na tabákové výrobky definované v $ 101 zá- kona o spotřebních daních, je otázka, zda jsou předmětné výrobky tabákovými výrobky ve smyslu $ 101 zákona o spotřebních daních v daném řízení, otázkou rozhodnou, neboť pouze, pokud by se o tabákové výrobky jed- nalo, mohl se žalobce v posuzovaném přípa- dě dopustit jiného správního deliktu spočíva- jícího ve skladování a prodeji neznačených tabákových výrobků.
Klíčovou otázkou při posouzení daného případu je otázka aplikovatelnosti vnitrostát- ní úpravy zákona o spotřebních daních v pří- padě, kdy je tato v rozporu s obsahem směr- nice Rady 95/59/ES. Směrnice je aktem sekundárního práva ES. Směrnice nemá obecnou závaznost. Je to akt zavazující jen subjekty, jimž je adresován - a těmi mohou být výlučně členské státy. 992 Směrnice předepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosa- žení tohoto cíle zůstávají na vůli států. Z po- vahy směrnic tedy vyplývá, že vlastnost pří- mého účinku je jim cizí, neboť směrnice se jednotlivce přímo týkat nemá.
Dlouho se vy- cházelo z toho, že legislativní opatření člen- ských států k provedení směrnice je nezbyt- né. Soudní dvůr ES však k tomuto problému zaujal jiné stanovisko, a to v několika svých rozhodnutích, v nichž specifikoval i další podmínky pro případný přímý účinek smět- nic (např. rozsudek ze dne 4. prosince 1974 ve věci 41/74, Yvonne van Duyn proti Home Office, Recueil s. 1337). Podle relevantní judi- katury Soudního dvora ES se jako základní podmínky bezprostřední aplikovatelnosti pravidel směrnice jeví tyto podmínky: uplynu- tí transpoziční lhůty, nenáležitá transpozice směrnice, dostatečná přesnost a bezpodmí- nečnost pravidla směrnice, aktivní legitima- ce osoby, jež se bezprostřední aplikovatelnos- ti dovolává, a skutečnost, že bezprostřední aplikací směrnice nedojde k uložení povin- nosti jednotlivci.
Přímý účinek směrnice mů- že být pouze vertikální vzestupný, tj. jednotlivec se může na základě přímo účinné směrnice dovolat svého práva vůči členskému státu, ale nemůže mu být přímo směrnicí uložena žád- ná povinnost. Členský stát, který ve stanove- né lhůtě neprovedl směrnici, se nemůže do- volávat tohoto porušení vlastní povinnosti vůči jinému subjektu. V posuzovaném případě je relevantní směrnicí směrnice Rady 95/59/ES o daních ji- ných než daních z obratu, které ovlivňují spo- třebu tabákových výrobků.
Lhůta pro trans- pozici této směrnice uplynula již před vstupem České republiky do Evropské unie, a protože ve Smlouvě o přistoupení České re- publiky a dalších zemí k Evropské unii neby- la vyjednána ohledně platnosti této směrnice výjimka ani pro přechodné období, uplynula lhůta pro transpozici této směrnice pro Čes- kou republiku okamžikem jejího přístupu k Evropské unii. Dle článku 2 bod 1. uvedené směrnice se za tabákové výrobky považují cigarety, dout- níky a doutníčky (doutníky o hmotnosti nej- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 11/2007 1359 výše 3 g na kus) a tabák ke kouření.
V článku 5 směrnice je uvedeno, že za tabák ke kouření se považuje řezaný nebo jinak dělený tabák, kroucený nebo lisovaný do desek a vhodný ke kouření bez dalšího průmyslového zpraco- vání, a dále tabákový odpad dodaný k malo- obchodnímu prodeji, který nelze považovat za doutníky, doutníčky ani cigarety. Zákon o spotřebních daních, ve znění platném v pro- sinci 2005, považoval dle $ 101 odst. 2 za ta- bákové výrobky cigarety, doutníky, cigarillos a tabák. Dle $ 101 odst. 3 uvedeného předpi- su se tabák dělil na tabák ke kouření, který byl definován obdobně jako tabák ke kouření ve výše uvedené směrnici, a ostatní tabák, který byl definován jako tabákové výrobky, které nejsou tabákem ke kouření, jsou určeny pro konečného spotřebitele a k jinému účelu než ke kouření, s výjimkou šňupavých a žvýka- cích tabáků.
Kategorie „ostatní tabák“ tedy svým obsahem přesahovala okruh tabáko- vých výrobků, jak je definovala Směrnice Ra- dy 95/59/ES. Soud dospěl k názoru, že v uve- deném rozsahu tedy nebyla tehdy platná vnitrostátní úprava v souladu se zmíněnou směrnicí. Směrnice tedy v daném období ne- byla řádně transponována do vnitrostátního práva. Je nutné poznamenat, že tabák, který není tabákem ke kouření, byl mezi tabákové výrobky v zákoně o spotřebních daních zařa- zen až novelou č. 217/2005 Sb., která v této části nabyla účinnosti dne 1.
7. 2005. Do té doby byl ostatní tabák definován jako tabáko- vé výrobky, které nejsou tabákem ke kouření, jsou upraveny pro kouření a určeny k jinému účelu. Ke změně této právní úpravy pak zno- vu došlo novelou č. 575/2006 Sb. s účinností ode dne 1. 1. 2007, kde je v $ 101 odst. 2 jed- noznačně uvedeno, že tabákovými výrobky jsou cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření. Kategorie ostatního tabáku, jejíž de- finice zůstala prakticky stejná, tak vypadla z režimu tabákových výrobků. Slovní spojení „tabákové výrobky“ obsažené v definici ostat- ního tabáku (ostatním tabákem se rozumí ta- bákové výrobky, které nespadají pod definici tabáku ke kouření) je nutno v daném kontex- tu chápat jako určitou legislativní nešikov- nost, s tím, že toto slovní spojení zde vymezu- je okruh výrobků určitého druhu a nejde v žádném případě o použití legislativní zkrat- ky definované v daném předpise.
V důvodové zprávě k novele č. 575/2006 Sb. je k předmět- nému ustanovení uvedeno, že se touto nove- lou upřesňuje vymezení předmětu daně z ta- bákových výrobků v souladu se směrnicí 95/59/ES. Problematická úprava tedy byla účinná pouze od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2006. Definice tabákových výrobků obsažená ve Směrnici Rady 95/59/ES je beze vší pochybnos- ti dostatečně přesná a zcela bezpodmínečná. Další podmínkou přímé aplikace směrni- ce v konkrétním případě je nutnost aktivní legitimace osoby, jež se bezprostřední apliko- vatelnosti dovolává.
Aktivní legitimaci dovo- lat se bezprostřední aplikovatelnosti pravidel směrnice má především každý, kdo je koneč- ným adresátem - beneficientem konkrétního práva, jehož vznik směrnice či její pravidlo předvídá. Podle rozsudku Soudního dvora ES ze dne 11. července 1991 ve věci C-87/90, A. Verholen a další proti Sociale Verzeke- ringsbank Amsterdam, Recueil s. 3757, má však aktivní legitimaci i subjekt, který sice ne- ní konečným adresátem konkrétního práva, jehož vznik pravidlo směrnice předvídá, kte- rému však bezprostřední aplikace pravidel směrnice slouží k ochraně jeho zájmů či práv- ního postavení.
Ve světle výše uvedeného soud dospěl k názoru, že žalobce má dosta- tečnou aktivní legitimaci dovolávat se přímé- ho účinku směrnice. V daném případě se také soudu jeví jako jednoznačné, že bezprostřední aplikací pra- videl směrnice nedojde k uložení povinností jednotlivci. Soud dospěl vzhledem k výše uvedenému k názoru, že v době rozhodování správních orgánů byly splněny všechny podmínky pro případné přímé aplikování pravidel obsaže- ných ve směrnici Rady 95/59/ES. V obecné rovině nepochybně platí, že povinnost výkla- du konformního s právem ES zavazuje všech- ny orgány včetně správních orgánů členské- ho státu a totéž platí i pro případné přímé aplikování pravidel obsažených ve směrni- cích, pokud jsou pro jejich aplikaci splněny všechny podmínky.
Prvostupňový orgán se 993 1360 možností přímé aplikovatelnosti směrnice při svém rozhodování nezabýval a žalovaný po námitce žalobce zaujal stanovisko, že se možností přímé aplikace směrnice ani zabývat nemůže. Pro zjištění skutečnosti, že došlo k po- rušení povinnosti značit tabákové výrobky ta- bákovými nálepkami, však dle názoru soudu je nutné ze strany správních orgánů postavit na- jisto, zda předmětné výrobky splňují definici tabáku ke kouření ve smyslu uvedené směrni- ce, neboť vnitrostátní úprava není zcela v sou- ladu s obsahem směrnice.
Ve skutečnosti, že prvostupňový orgán ani žalovaný se při rozho- dování nezabývali otázkou, zda dané výrobky jsou tabákem ke kouření ve smyslu Směrnice Rady 95/59/ES, spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů ve smyslu $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 1360 Vodní právo: vypouštění odpadních vod k $ 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Dodržování podmínek stanovených v rozhodnutí o povolení k vypouštění od- padních vod je jednou z povinností, kterou zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), tomu, kdo vypouští odpadní vody, určuje.
Pokud tak nepostupuje, porušuje povinnosti stanovené vodním zákonem a vypouští odpadní vodu v rozporu s vod- ním zákonem, a proto jej lze postihnout podle $ 116 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Aplikace $ 122 vodního zákona předpokládá naplnění některé ze skutkových pod- stat uvedených v prvním odstavci tohoto ustanovení a jen za porušení tam uvede- ných ustanovení lze pokutu podle $ 122 vodního zákona uložit.