č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pravidla pro počítání lhůt stanovená v $ 14 odst. 6 a 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se použijí pro počítání lhůt hmotněprávních i procesních. Den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, se do běhu lhůty nezapočítává.
C...) Pokud daňový řád nebo zvláštní zá- kon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího ob- dobí, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení po- dat. Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta zno- vu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.
Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povin- nost podat daňové přiznání nebo hlášení, ne- bo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat ($ 47 odst. 1 a 2 d.ř.). Z tohoto zákonného ustanovení tedy ne- pochybně vyplývá, že úkon směřující k vymě- ření daně nebo jejímu dodatečnému stanove- ní se stává perfektním teprve v okamžiku, kdy dojde do dispozice daňového subjektu, který je jeho adresátem.
K tomu, aby bylo prá- vo na vyměření či doměření daně včas uplat- něno a nedošlo k jeho prekluzi, tedy nestačí, aby písemnost obsahující uvedený úkon byla s určením pro daňový subjekt předána pří- slušnému orgánu k přepravě. Lze tedy sou- hlasit s žalobkyní, že tříletá prekluzivní lhůta pro vyměření daně, její doměření nebo při- znání nároku na daňový odpočet, která je za- kotvena v $ 47 d. ř,, je lhůtou hmotněprávní. 973 1354 Nejedná se tedy o procesní lhůtu, pro jejíž za- chování postačí, je-li písemnost, která obsahu- je právní úkon, předána k poštovní přepravě.
Nicméně adresnost právních úkonů před- stavuje jediný rozdíl, kterým se odlišují lhůty hmotněprávní a procesní. Proto pravidla pro počítání obou těchto lhůt jsou stejná. Za této situace je z hlediska začátku běhu hmotně- právní i procesní lhůty rozhodující, kdy do- jde ke skutečnosti určující jejich počátek. V nyní projednávané věci představuje ta- kovou skutečnost konec zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové při- znání, neboť právě tento okamžik je rozhodu- jící pro stanovení počátku běhu tříleté preklu- zivní lhůty pro vyměření či doměření daně, jak vyplývá z již zmíněného $ 47 odst. 1 d.
ř. Daňové přiznání se přitom podává nejpoz- ději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má po- vinnost na základě zákona mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, po- dává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období (S 40 odst. 3 věta první a druhá d. ř.). Přizná- ní k dani z příjmů fyzických osob je pak povi- nen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 10 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené, o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána podle $ 16 odst.
2. Daňové přiznání je povi- nen podati ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 10 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu. V daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených a příj- mů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně ($ 38g odst. 1, odst. 3 věta první zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném pro zdaňo- vací období roku 2002). V přiznání k dani z příjmů fyzických osob tedy poplatník musí uvést všechny příjmy, které získal v příslušném zdaňovacím obdo- bí.
To však nemůže učinit před jeho skonče- 974 ním, neboť do této doby nemůže znát celko- vou výši svých příjmů, a tím ani základ daně a daňovou povinnost. Z toho tedy vyplývá, že daňovému subjektu vzniká povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob za ur- čité zdaňovací období až ve zdaňovacím ob- dobí následujícím. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani již zmíněné ustanovení $ 38g odst. 1 věty první zákona č. 586/1992 Sb., podle něhož je daňové přiznání povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhnou určitou částku.
Toto zákonné ustanovení totiž neza- kládá vznik daňové povinnosti okamžikem dosažení daňových příjmů během zdaňovací- ho období v zákonem stanovené výši, nýbrž toliko povinnost podat daňové přiznání po uplynutí zdaňovacího období, pokud v něm příjmy poplatníka přesáhnou zákonnou výši. Ustanovení $ 38g odst. 1 věty první zákona č. 586/1992 Sb. tedy toliko navazuje na $ 40 odst. 1 věty první d. ř., podle něhož je daňové přiznání povinen podat každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem.
Lze tedy konstatovat, že konec zdaňovací- ho období, v němž vznikla povinnost podat přiznání, připadá u daně z příjmů fyzických osob na poslední den následujícího zdaňova- cího období. V tento den pak dochází ke sku- tečnosti určující počátek tříleté prekluzivní lhůty zakotvené v ustanovení $ 47 odst. 1 d. ř. V nyní projednávané věci tedy tato Ihůta pro vyměření či doměření daně z příjmů fy- zických osob za rok 2002 počala běžet od 1. 1.2004, neboť podle $ 14 odst. 6 d. ř. se do jejího běhu nezapočítával den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
Tato lhůta pak v souladu s odstavcem sedmým téhož zá- konného ustanovení skončila uplynutím dne 31. 12. 2006, tedy uplynutím toho dne, který se svým označením shodoval se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Žalobkyně však dne 7. 2. 2006 převzala pro- tokol o zahájení kontroly daně z příjmů fyzic- kých osob za rok 2002, což je úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu $ 47 odst. 2 věty první d. ř. Za tohoto stavu věci tedy došlo k přeru- šení prekluzivní lhůty, takže zahájením a pro- váděním uvedené daňové kontroly nedošlo k nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu $ 82 s.
ř. s. Shora uvedený způsob počítání preklu- zivní lhůty pro vyměření nebo doměření da- ně z příjmů fyzických osob pak odpovídá ustálené soudní judikatuře. V některých pří- padech byl použit i v předchozích rozsud- cích zdejšího soudu a jako správný byl v rám- ci řízení o kasační stížnosti podané proti nim potvrzen i rozhodnutími nadřízeného soudu. V této souvislosti je možné odkázat například na rozsudek zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2004, čj. 15 Ca 207/2003, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.
2. 2006, čj. 8 Afs 7/2005-96 (dostupný na www.nssoud.cz). 1355 Daňové řízení: obnova řízení k $ 56a odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Použití obnovy řízení podle $ 56a odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků, nebrání předchozí přezkoumání správního rozhodnutí soudem, po- kud je obnova řízení odůvodněna novými skutečnostmi nebo důkazy, které nemoh- ly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny v původním řízení a nebyly ani předmětem tohoto zkoumání soudem.
MUDr Jindřiška M. proti Finančnímu úřadu v Litoměřicích o ochranu před nezákonným