Kraje prostřednictvím svých jednacích řádů nemohou omezovat právo občanů kraje vyjadřovat se k projednávaným věcem, které je jim přiznáno zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích [$ 12 odst. 2 písm. b)]. Občané kraje tak mohou na zasedá- ní zastupitelstva vyjadřovat svá stanoviska, která souvisejí s projednávanou proble- matikou.
Danou problematiku obecně upravuje krajské zřízení. To v $ 12 odst. 2 písm. b) ob- čanům kraje starším 18 let dává právo vyjad- řovat na zasedání zastupitelstva v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projedná- vaným věcem. Z takto formulované zákonné dikce tedy vyplývá, že občan kraje má právo vyjadřovat se ke všem projednávaným věcem na zasedání zastupitelstva. Tento názor ostat- ně Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil již ve svém usnesení ze dne 29. 5. 2006, čj. 15 Ca 164/2005-41, v němž výslovně uvedl, že občan kraje má právo vyjadřovat se ke všem projed- návaným věcem na zasedání zastupitelstva, a to včetně programu zasedání zastupitelstva.
Krajský soud neshledal jediný důvod, proč by se měl od tohoto závěru v nyní projednávané věci odchýlit. Pro úplnost v tomto směru soud ještě poznamenává, že s výše vyslove- ným právním názorem krajského soudu se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, jenž usnesení ze dne 29. 5. 2006 publikoval pod č. 965/2006 Sb. NSS. Pokud žalovaný argumentoval tím, že $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení hovoří o tom, že občan kraje může vyjadřovat na za- sedání zastupitelstva svá stanoviska k projed- návaným věcem pouze v souladu s jednacím řádem, přičemž jednací řád žalovaného ne- umožňuje žalobci vyjadřovat se k projednávaným věcem zasedání mimo určený bod programu „Stanoviska občanů k návrhu programu a k ostatním projednávaným věcem“, a proto postup žalovaného vůči žalobci není nezá- konným zásahem, tak k tomu soud uvádí, že tuto argumentaci nelze považovat za správ- nou.
Formulaci užitou v $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení stanovující, že občané kraje vyjadřují svá stanoviska k projednávaným vě- cem v souladu s jednacím řádem dotyčného zastupitelstva, je třeba vykládat tak, že reali- zaci práva občanů vyjadřovat se k projedná- vaným věcem na zasedáních zastupitelstev mají upravovat v procedurálních detailech jednací řády jednotlivých zastupitelstev. Jest- liže bylo zákonem, a to krajským zřízením, přiznáno občanům kraje právo vyjadřovat se k projednávaným věcem na zasedáních zastu- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 12/2007 pitelstev, je vyloučené, aby jednotlivé kraje skrze své jednací řády posléze toto právo ob- čanům kraje omezovaly.
Krajům je ohledně realizace tohoto práva občanů kraje toliko umožněno jednotlivě si stanovit procedurál- ní postup realizace předmětného práva obča- nů kraje, a to právě prostřednictvím svých jednacích řádů, ovšem tak, aby nedocházelo k omezení dotyčného práva občanů kraje, je- hož rozsah je vymezen v $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení. V daném případě není mezi účastníky ří- zení sporu o tom, že žalovaný umožňuje ob- čanům kraje na svých zasedáních vyjadřovat svá stanoviska k projednávaným věcem toli- ko v určeném bodu programu jednotlivého zasedání, a to v bodu „Stanoviska občanů k návrhu programu a k ostatním projednáva- ným věcem“, který je pravidelně zařazen do úvodní části zasedání.
Tento skutkový stav ostatně vyplývá i z jednotlivých zápisů ze za- sedání žalovaného, které si soud od žalované- ho vyžádal a které se týkají doby rozhodné. K tomuto skutkovému stavu je třeba po- znamenat, že sice koresponduje s čl. 9 odst. 6 větou první jednacího řádu žalovaného, která stanovuje, že v určeném bodu programu „Stanoviska občanů k návrhu programu a k ostatním projednávaným věcem“ může k projednávaným věcem vyjádřit své ústní stanovisko občan kraje a jiná fyzická osoba, které zákon přiznává postavení občana kraje, ovšem zásadní pro souzenou věc je fakt, že sa- mo ustanovení čl.
9 odst. 6 věta první kolidu- je se zákonnou úpravou obsaženou v 6 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení. Pokud kraj- ské zřízení stanovuje, že občané kraje mají právo vyjadřovat se na zasedání zastupitel- stva k projednávaným věcem, v praxi to zna- mená, že občané kraje mohou svá stanoviska vyjadřovat průběžně ke všem jednotlivým vě- cem, které jsou projednávány na zasedání za- stupitelstva, a nikoliv pouze v určeném bodu programu. Jestliže by se totiž občané kraje mohli vyjadřovat pouze v určeném bodu pro- gramu, navíc zařazeného do úvodu zasedání zastupitelstva, bylo by jím takto znemožněno posléze se aktuálně vyjádřit k později projed- návaným věcem.
To jistě zákonodárce z pod- 1109 1401 staty věci a vzhledem k užité dikci $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení, a to vyjad- řovat se k projednávaným věcem, nezamýšlel. Soud proto uzavírá, že žalovaný pochybil, jestliže při svém zasedání konaném dne 21. 6. 2006 neumožnil žalobci vyjádřit se k projed- návaným věcem pod bodem 7. a 8. programu zasedání s tím, že žalobci sdělil, že své právo vyjádřit se k projednávaným věcem mohl uplatnit v určeném bodu programu zasedání, který byl zařazen v úvodu zasedání zastupitel- stva.
Žalovaným zaujatá praxe ohledně práva občanů kraje vyjadřovat se k projednávaným věcem na zasedáních zastupitelstva, která tr- vá až ke dni, kdy soud o žalobě rozhodoval, zasáhla do práva žalobce jakožto občana kraje zakotveného v $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení, přičemž tento zásah je zásahem nezá- konným. V této souvislosti je ale zároveň třeba smě- rem k žalobci zdůraznit, že pokud občan kraje své právo vyjádřit se k projednávaným věcem uplatní v průběhu zasedání zastupitelstva, tak musí respektovat rámec svých práv da- ných mu krajským zřízením a jednacím řá- dem dotyčného zastupitelstva.
Z $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení výslovně přitom vyplývá, že občanům kraje svědčí právo toli- ko vyjadřovat se k právě projednávaným vě- cem, přičemž i jednací řád žalovaného, který byl vydán s odkazem na $ 44 krajského zříze- ní a jímž je v podrobnostech upravena pří- prava, organizace a vlastní průběh zasedání zastupitelstva žalovaného, přiznává jednotli- vým řečníkům striktně vymezený Časový pro- stor pro svá vyjádření, jedině pokud hovoří k projednávané věci, jak vyplývá z jeho čl. 9 odst.
8. Vyjadřovat se k právě projednávané- mu tématu znamená, že stanovisko musí mít nějakou věcnou souvztažnost k aktuálně pro- jednávanému bodu programu zasedání. Jest- liže řečník nebude hovořit na zasedání dotyč- ného zastupitelstva k právě projednávané věci nebo překročí stanovenou dobu pro své vystoupení, vystavuje se riziku, že mu předse- dající zasedání po marném upozornění na tu- to skutečnost zcela legitimně odejme slovo postupem podle $ 9 odst. 8 jednacího řádu žalovaného, popř. provede razantnější opat- ření v intencích čl.
8 odst. 9 jednacího řádu žalovaného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu shledal důvodnou, a proto žalo- vanému zakázal, aby žalobci bránil ve výkonu jeho práva zakotveného v $ 12 odst. 2 písm. b) krajského zřízení, a současně mu přikázal, aby umožňoval žalobci vyjadřovat na zasedá- ní žalovaného v souladu s jednacím řádem svá stanoviska ke všem projednávaným bo- dům programu. 1401 Rozhlasové a televizní vysílání: televizní vysílání na mobilní telefony Právo Evropských společenství: výklad právních norem k $ 2 odst. 1 písm. b), $ 2 odst. 2 písm. b), $ 26 a $ 60 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provo- zování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů“ I.
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje výlučnou úpravu všech aspektů elektronických komunikací. Skutečnost, že určitá činnost spadá do regulačního rámce zákona o elektronických komunikacích, neznamená, že stejná činnost nemůže být zároveň regulována i ji- ným právním rámcem, jako je kupříkladu zákon č. 231/2001 Sb., o provozování roz- hlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
II. Při hodnocení skutkových okolností, ke kterým došlo po přistoupení České republiky k Evropské unii, představují právo Evropských společenství a judikatura © Předpis byl s účinností od 1. 6. 2006 změněn zákonem č. 235/2006 Sb. 1110 Soudního dvora ES povinné výkladové vodítko pro aplikaci českého práva, které by- lo přijato k provedení práva Společenství.
Jiří K. proti Zastupitelstvu Ústeckého kraje o ochranu před nezákonným zásahem.