(v textu též „zákon o pojistném“) O promlčení (v soukromoprávním smyslu) se v předpisech veřejného práva jed- ná pouze tehdy, pokud takový předpis v rámci ustanovení pojednávajících o proti- 282 čení stanoví, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení. Pokud takovéto ustanovení veřejnoprávní předpis neobsahuje, je tím de facto míně- na prekluze, ke které správní orgán přihlíží z úřední povinnosti. Pětiletá lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění stanove- ná v $ 16 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je lhůtou prekluzivní, a nikoliv promlčecí. Pojistné na zdravotní pojištění je tak nutno ve Ihůtě pěti let ode dne splatnosti předepsat pravomocně; nestačí tedy, aby v této lhůtě bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí o předepsání pojistného.
Jediným bodem, o kterém je mezi žalob- cem a žalovaným spor, je posouzení otázky, zda žalobci byla uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 31 636 Kč za období od 1. 8. 1994 do 31. 12. 1995 a penále ve výši 75 061 Kč z dlužného pojistného za období od 9. 9. 1994 do 12. 3. 2001 před, anebo po uplynutí promlčecí Ihůty. Žalobce dovozuje, že tak bylo učiněno až po marném uplynutí promlčecí lhůty, zatímco žalovaný má za to, že tak bylo učiněno před uplynutím promlče- cí Ihůty. V této otázce dal soud za pravdu ža- lobci, a to z následujících důvodů.
Problematiku promlčení práva předepsat pojistné, popř. penále, jak vyplývá z $ 19 záko- na 0 pojistném, upravuje $ 16 odst. 1 citované- ho zákona. Ten stanovuje, že právo předepsal dlužné pojistné se promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Pokud ale byl proveden úkon ke zjištění výše pojistného či penále nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. V této souvislosti soud podotýká, že pře- stože zákon o pojistném, jakožto i ostatní ve- řejnoprávní předpisy, sice používá termín „promlčení“, tak ve skutečnosti je tím až na ojedinělé výjimky míněno to, co v soukro- mém právu je prekluzí.
Pojem promlčení ve veřejnoprávních předpisech je tedy obvykle synonymem pro soukromoprávní prekluzi. O skutečné promlčení ve veřejnoprávních předpisech v soukromoprávním smyslu se jedná jedině tehdy, pokud dotyčný předpis v rámci ustanovení pojednávajících o proml- čení stanovuje, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení. Pokud takovéto ustanovení veřejnoprávní předpis neobsahuje, správní orgán by se měl zabývat promlčením z úřední povinnosti, což ovšem de facto znamená, že správní orgán při zjištění promlčení nemůže předepsat či do- měřit pohledávku, když mu toto oprávnění marným uplynutím lhůty již nesvědčí, a to bez ohledu na to, pro jaké důvody nebylo prá- vo v tomto směru ve lhůtě uplatněno.
Při posuzování předmětné námitky „pro- mlčení“ bylo nejprve zapotřebí vyjasnit otáz- ku, zda je třeba, aby rozhodnutí o předepsání dlužného pojistného, popř. penále, nabylo ve lhůtě stanovené v $ 16 odst. 1 zákona o po- jistném právní moci, či zda postačí, aby bylo rozhodnutí vydáno nepravomocně s tím, že může nabýt právní moci i později. Rozhodnutí o předepsání pojistného a penále je možné klasifikovat jako indivi- duální správní akt, jenž je výsledkem aplikač- ní činnosti příslušné pojišťovny.
Individuální správní akty jako individuální správní roz- hodnutí představují výsledek provedeného správního řízení, jehož obsahem je zrušení, změna nebo zajištění práv a povinností fyzic- kých a právnických osob. Cílem individuální- ho správního aktu je tedy autoritativně stvr- dit nebo zasáhnout do právních vztahů nebo postavení účastníků řízení. Platebním výmě- rem na pojistné, popř. penále, jsou pak tako- vá rozhodnutí, která konstitutivně stanovují výši předepsaného pojistného či penále, a představují tak významný zásah do sféry plát- ce pojistného.
Aby bylo možné toto rozhod- nutí označit za správní akt, musí být vydáno v souladu se zákonem, orgánem k tomu pří- slušným a musí obsahovat všechny předepsa- né náležitosti. Jednou ze specifických a obli- gatorních vlastností správních aktů je právní moc, s níž jsou spojeny významné právní ná- sledky. Z procesního hlediska se jedná o ko- nečný výsledek určitého postupu správního orgánu. Právní moc správního rozhodnutí je taková jeho vlastnost, která činí výrok roz- hodnutí o právu nebo povinnosti závazným a nezměnitelným, a vytváří tak překážku brá- nící novému projednání věci.
Jedině rozhod- nutí, proti kterému nelze uplatnit opravný prostředek, je v právní moci. Pravomocné rozhodnutí je odstranitelné pouze cestou mi- mořádných opravných prostředků či rozhod- nutím soudu ve správním soudnictví. Platební výměr na pojistné a popř. penále je rozhodnutím, které lze napadnout odvolá- ním, jak vyplývá z $ 53 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Odvolací orgán postupuje v této fázi řízení podle ustanovení správního řádu pojednáva- jících o odvolacím řízení.
V daném případě to bylo ještě podle části čtvrté správního řádu (č. 71/1967 Sb.). V odůvodněných případech prvoinstanční rozhodnutí může změnit Či zrušit, jinak odvolání zamítne, přičemž v rám- ci odvolacího řízení může odvolací orgán vý- sledky dosavadního řízení doplňovat a také odstraňovat zjištěné vady řízení. Může při- tom změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. Z právě uvedené- ho vyplývá, že rozhodnutí příslušné pojišťov- ny a odvolacího orgánu tvoří celek. Proces předepsání pojistného a popř. penále je tak ukončen až nabytím právní moci platebního výměru na pojistné, popř. penále.
Teprve v okamžiku nabytí právní moci je povinnost na pojistném a popř. penále stanovená pla- tebním výměrem úplná a neměnná. Z proces- ního hlediska je teprve v tento moment ukon- čen postup pojišťovny při jejím stanovení. Dále je třeba uvést, že zákonem není ni- kde stanovena lhůta pro vyřízení odvolání ve věcech plateb a pojistného, takže v důsledku absence lhůty pro vyřízení odvolání není vy- tvářen žádný tlak na rychlost jejich vyřízení. Odvoláním napadené platební výměry tak mohou nabýt právní moci se značným časo- vým odstupem od jejich vydání.
Nelze však akceptovat, aby tato rozhodnutí nabyla práv- ní moci až po lhůtě stanovené v $ 16 odst. 1 631 1240 zákona o pojistném, jejímž marným uplynu- tím zaniká pojišťovně oprávnění pojistné a popř. penále vyměřit. Jiný výklad by vedl k tomu, že výše uvedená lhůta, třebaže ozna- čená za promlčecí, tak prekluzivní povahy, by mohla být libovolně, především nečinností správního odvolacího orgánu prodlužována na újmu plátce pojistného. Takový postup by byl nepochybně v rozporu s čl. 38 odst. 2 Lis- tiny základních práv a svobod, dle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projedná- na bez zbytečných průtahů.
Nelze proto při- pustit, aby rozhodnutí o pojistném a popř. penále, byť by bylo vydáno v zákonem stano- vené lhůtě, nabylo právní moci, jako jednoho z obligatorních znaků, po uplynutí Ihůty k předepsání pojistného a popř. penále, když proces stanovení pojistného a popř. penále by tak byl dovršen až v době, kdy právo pře- depsat pojistné a popř. penále pojišťovně již nesvědčí. Soud v tomto směru tedy dospěl k závěru, že pojistné a popř. penále je nutno ve lhůtě pěti let ode dne splatnosti předepsat pravomocně, když nestačí, aby v této Ihůtě bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí o předepsání pojistného a popř. penále.
V daném případě soud z obsahu správní- ho spisu zjistil, že žalobce byl výzvou pojiš- ťovny ze dne 19. 5. 1997 vyzván k předložení vyspecifikovaných dokladů za účelem prove- dení kontroly placení pojistného na všeobec- né zdravotní pojištění za období od 1. 8. 1994 do 31. 12. 1995. Dle ustáleného výkladu $ 16 odst. 1 zákona o pojistném se přitom za pro- vedení úkonu ke zjištění výše pojistného ne- bo jeho vyměření považuje řádné doručení písemnosti, ve které je plátce pojistného vyrozuměn o datu a místu konání kontroly placení pojistného příslušnou zdravotní po- jišťovnou.
Zmiňovanou výzvu si žalobce dle označení pošty sice v úložní lhůtě nevyzvedi, nicméně pro její doručení platí fikce dle $ 24 odst. 2 správního řádu, tj. že pokud si nevy- zvedne adresát písemnost do tří dnů od ulo- žení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení ne- dozvěděl. Protože doručovaná výzva byla ulo- žena na příslušné poště dne 21. 5. 1997, tak za den převzetí je považováno datum 24. 5. 632 1997. Od tohoto data pak počala běžet ve smyslu $ 16 odst. 1 věta druhá zákona o po- jistném nová pětiletá „promlčecí“ doba.
Před jejím marným uplynutím ovšem pojišťovna provedla avizovanou kontrolu plateb pojist- ného na zdravotní pojištění za období od 1. 8. 1994 do 31. 12. 1995, o které byl žalobce vý- rozuměn dne 14. 3.2001, kdy mu byl do vlast- ních rukou doručen zápis o výsledku této kontroly. Za úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, jehož provedení má za následek obnovení běhu pětileté „promlčecí“ lhůty ve smyslu $ 16 odst. 1 věta druhá zákona o pojistném je třeba nepochybně považovat i provedení kontroly plateb pojistného na zdra- votní pojištění.
O jejím uskutečnění se žalobce prokazatelně dozvěděl dne 14. 3. 2001, v důsled- ku čehož dnem 14. 3. 2001 počala opět běžet ve smyslu $ 16 odst. 1 věta druhá zákona o pojist- ném nová pětiletá „promlčecí“ doba, která měla bez dalšího skončit dnem 14. 3. 2006. Poté již pojišťovna vůči žalobci neproved- la žádný úkon, který by přerušoval běh „pro- mlčecí“ lhůty, když vydání výše citovaného platebního výměru na pojistné a penále dne 29. 11. 2001 nelze považovat za úkon způso- bující obnovení běhu promlčecí lhůty.
Za tento úkon nelze přitom považovat ani žalob- cem vystavenou směnku na částku 35 000 Kč ze dne 21. 5. 2002 a žalobcovo jednostranné uznání závazku na částku 71 697 Kč z téhož dne, přičemž z nich není ani patrno (u smě- nečných závazků je pojmovým znakem jejich abstraktní povaha), že se týkají právě před- mětného pojistného a penále. V $ 16 odst. 2 věta druhá zákona o pojistném je totiž stano- veno, že nová „promlčecí“ lhůta plyne ode dne, kdy se o příslušném úkonu plátce pojist- ného dozvěděl.
Termín dozvědět se pojmově znamená, že se určitá osoba dozvídá o tom, co učinil někdo jiný, a nikoliv co učinila ona sama. Z toho vyplývá, že pouze pojišťovna mohla učinit úkon, který měl za následek pře- rušení lhůty pro předepsání pojistného a po- př. penále a založení nového běhu lhůty. Že byl učiněn takovýto úkon po 14. 3. 2001, žalo- vaná strana nedoložila. Je třeba si uvědomit, že tato právní konstrukce užitá i v oblasti ve- řejného práva je odrazem staré právní zásady, že „každý má náležitě pečovat o svá práva“, a že jejím smyslem je čelit složitým sporům, které by mohly vzniknout při časově neome- zené, resp. příliš dlouhé možnosti předepiso- vat pojistné a popř. penále.
Tato lhůta nepo- chybně slouží ve prospěch plátce pojistného, neboť jejím marným uplynutím již nemusí být v nejistotě, zda po něm bude či nebude s úspěchem požadováno pojistné a popř. pe- nále, tudíž přerušení běhu této lhůty v dů- sledku jím učiněného úkonu by bylo v rozpo- ru se smyslem tohoto zákonného institutu. Ze shora uvedeného vyplývá, že pojišťov- na sice vydala předmětný platební výměr před marným uplynutím „promlčecí“ lhůty, tj. do 14. 3. 2006, když tak učinila dne 21. 11. 2001, avšak toto rozhodnutí nabylo právní moci až dnem 12.
7. 2006, kdy bylo řádně do- ručeno žalobci rozhodnutí žalovaného o od- volání, čímž mohlo nabýt právní moci prvo- instanční rozhodnutí. To ale znamená, že proces stanovení pojistného a penále byl dovršen až v době, kdy právo předepsat po- jistné a penále pojišťovně již nesvědčilo. 1241 Pojistné na sociální zabezpečení: vznik povinnosti platit pojistné k $ 5 odst. 1 písm. a), $ 6 odst. 1 a $ 9 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31.
12. 2003 k $ 14 odst. 1 písm. g) a $ 31 odst. 2 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 94/1996 Sb. a č. 12/1998 Sb“ Povinnost zaměstnavatele odvést za své zaměstnance pojistné na sociální zabez- pečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vzniká dnem následujícím po posledním dni rozhodného období podle $ 6 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, tj. prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí.
Splatnost pojistného se řídí $ 9 odst. 2 citovaného zákona.
Radek H. proti Rozhodčímu orgánu Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, v li- kvidaci, o pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.