(v textu též „konkursní zákon“)“ Povinnost podat daňové přiznání po prohlášení konkursu ve smyslu $ 40 odst. 11 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tíží úpadce i za situace, kdy byl pro- hlášený konkurs posléze zrušen rozhodnutím odvolacího soudu ($ 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, zejména věta za středníkem).
C.) V projednávaných věcech šlo o po- souzení otázky, zda zrušení konkursu rozhod- nutím soudu má účinky ex nunc, tj. že nastá- vají až od určitého momentu, či nikoliv, a zda platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu zrušením a zánikem ně- kterých jeho účinků je či není dotčena, včet- ně toho, zda podávání daňových přiznání po prohlášení konkursu je možno subsumovat mezi úkony provedené v průběhu konkursu. Od zodpovězení této otázky je totiž odvislé posouzení, zda správce daně oprávněně při- kročil ke stanovení základu daně a daně po- dle pomůcek ve smyslu $ 44 a $ 46 odst. 4 d.
ř. pro nedodržení povinnosti podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za část zdaňovacího období od jeho počátku ke dni prohlášení konkursu. (...) Ustanovení $ 44a odst. 2 konkursního-zá- kona stanovuje, od kdy nastávají účinky roz- hodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno či zrušeno usnesení o prohlášení konkursu. Tyto účinky (zrušení konkursu) v zásadě (po- kud soudem není stanoveno jinak) nastávají až vyvěšením rozhodnutí odvolacího soudu na úřední desce soudu, který původně kon- kurs prohlásil, tj. jedná se o účinky ex nunc.
Ustanovení $ 45 odst. 1 konkursního zá- kona pak upravuje, že „zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvede- něv f láodst. I písm. a) až eg), ai); s tím, že platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu tím není dotčena“. Z právě uvedeného, podle názoru soudu, vy- plývá, že nejsou ponechány v platnosti toliko účinky prohlášení konkursu taxativně vyjme- nované, a tudíž ostatní nejmenované účinky konkursu nezanikají. Dále z tohoto ustanove- ní vyplývá, že platnost a účinnost úkonů pro- vedených v průběhu konkursu není jeho zru- šením a zánikem některých jeho účinků dotčena, což nepochybně dopadá i na případ podaného, popř. nepodaného, daňového při- znání.
Povinnost podat daňové přiznání po prohlášení konkursu ze strany úpadce a rov- něž tak výzvy správce daně k podání daňové- ho přiznání v případě, kdy úpadce toto při- znání dosud nepodal, jsou nepochybně standardními úkony prováděnými v průběhu konkursních řízeních, a proto na ně dopadá ustanovení věty za středníkem $ 45 odst. 1 konkursního zákona. Zrušení konkursu tedy neznamená, že konkurs jako takový neproběhl, čemuž odpovídá i fakt, že podle $ 40 odst. 12 d. ř. je daňový subjekt při zrušení konkursu povinen podat do konce následujícího měsí- ce ode dne zrušení konkursu daňové přizná- ní za období trvání konkursu.
V této souvis- losti soud poznamenává, že pokud by bylo konstatováno, že konkurs byl zrušen s účinky ex tunc, tedy od samého počátku, nebylo by např. jasné, na základě jaké právní skutečnos- ti by účinky konkursu nevyjmenované v $ 45 odst. 1 konkursního zákona trvaly. A konečně v $ 40 odst. 11 d. ř. je zakotve- na povinnost daňovému subjektu při prohlá- šení konkursu podat nejpozději do třiceti dnů ode dne účinnosti prohlášení konkursu přiznání za uplynulou část zdaňovacího ob- dobí, přičemž podle $ 13 odst. 6 konkursního zákona účinky prohlášení konkursu nastávají dnem vyvěšení usnesení o prohlášení kon- kursu na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil.
V daném případě je nepochybné, že na společnost byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2005 prohlá- šen konkurs s účinky prohlášení konkursu k témuž dni. Z tohoto důvodu byla dotyčná společnost povinna prostřednictvím svého konkursního správce, jak vyplývá z $ l4a odst. 1 konkursního zákona, podat ve smyslu S 40 odst. 11 d. ř. přiznání za část zdaňovací- ho období, a to od jeho počátku, tj. od 1. 1. 2005 ke dni prohlášení konkursu, tj. k 24. 7. 2005. Tato zákonná povinnost nebyla ze stra- ny společnosti splněna, a proto správce daně zcela legitimně v intencích $ 40 odst. 1 d.
ř. vydal dne 12. 9. 2005 výzvy, aby za společnost byla za zdaňovací období od 1. 1. 2005 do 24. 7. 2005 podána daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob a k dani silniční. V těchto výzvách správce daně současně uve- dl výslovné poučení o tom, že pokud nebu- dou podána daňová přiznání ve stanovené lhůtě, vzniká mu oprávnění stanovit základ daně a samotnou daň podle pomůcek s pou- kazem na $ 44 odst. 1 d. ř. Jelikož ze strany společnosti nebylo na tyto výzvy nijak reago- váno, správci daně vzniklo oprávnění stano- vit dotyčné daňové povinnosti za pomoci po- můcek.
Pokud tak správce daně učinil, když ve dnech 22. 11. 2005 a 2. 1. 2006 vydal pla- tební výměry na shora uvedené daňové po- vinnosti podle pomůcek s odvoláním na $ 44 odst. 1 d. ř., a žalovaný tato rozhodnutí v rám- ci odvolacího řízení bez výhrad akceptoval, soud neshledal, že by tento postup žalované strany byl v rozporu se zákonem. Na tomto závěru postaveném na tom, že společnosti vznikla a nadále ji tížila povin- nost prostřednictvím svého konkursního správce podat daňová přiznání v důsledku prohlášení konkursu, nemůže nic změnit ani fakt, že shora jmenované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.
7. 2005, 495 1572 bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2005, které bylo vyvě- šeno na úřední desce krajského konkursního soudu dne 15. 11. 2005, tedy ještě před vydá- ním rozporovaných platebních výměrů. Již výše bylo konstatováno, že účinky rozhodnu- tí odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno či změněno usnesení o prohlášení konkursu, nastávají ex nunc, tj. až vyvěšením rozhodnu- tí odvolacího soudu na úřední desce soudu, který původně konkurs prohlásil, a nikoliv od samého počátku.
Tomu přitom plně odpoví- dá úprava věty před středníkem $ 45 kon- kursního zákona, dle které nejsou ponechány v platnosti toliko účinky prohlášení konkur- su taxativně vyjmenované, a také i dikce věty za středníkem $ 45 odst. 1 konkursního záko- na, dle které platnost a účinnost úkonů pro- vedených v průběhu konkursu není jeho zru- šením a zánikem některých jeho účinků dotčena. V této souvislosti soud připomíná, že má zato, že plnění povinnosti podat daňo- vé přiznání po prohlášení konkursu ze strany úpadce a rovněž tak výzvy správce daně k po- dání daňového přiznání v případě, kdy úpad- ce toto přiznání dosud nepodal, jsou běžnými úkony prováděnými v průběhu konkursních řízení, a tudíž že na ně dopadá dikce věty za středníkem $ 45 odst. 1 konkursního zákona.
Z těchto důvodů soud neshledal, že by spo- lečnost neměla prostřednictvím svého kon- kursního správce povinnost podat dotyčná daňová přiznání pro prohlášený konkurs, tře- baže byl tento konkurs posléze odvolacím konkursním soudem zrušen. Za situace, kdy dotyčná povinnost nebyla přes výzvy správce daně splněna, žalovaná strana mohla legitim- ně přikročit ke stanovení daňové povinnosti postupem podle $ 44 odst. 1 d. ř., tj. za použi- tí pomůcek. (...) 1572 Daňové řízení: dokazování; důkazní břemeno poplatníka daně Z z přidané hodnoty a správce daně k $ 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 85/1994 Sb. a č. 492/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d.
ř.“)
I. Daňový subjekt plní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správ- ci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže [$ 31 odst. 8 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné.
II. Listiny, z nichž je patrný obsah výpovědí svědků podaných v jiných řízeních o právech a povinnostech než v daňovém řízení, v němž má dotyčná listina sloužit jako důkaz, mohou být podkladem pro rozhodnutí, neníli to na úkor práva daňové- ho subjektu být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky, byly-li pořízeny i v ji- ných ohledech v souladu se zákonem a dostaly-li se do sféry správce daně zákonným způsobem (6 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Uvedené listiny musí být daňovému subjektu zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich ob- sahem a případně navrhnout další důkazy, které by zjištění z nich vyplývající upřes- nily, korigovaly či vyvrátily. V případě, že výpovědi svědků zaznamenané v listinách jsou v rozporu s jinými důkazy provedenými v daňovém řízení, je třeba tento roz- por odstranit, a to zpravidla výslechem dotyčných svědků.
III. Vyjde-li v určitém daňovém řízení najevo, že v jiném daňovém řízení dospěl správce daně ve věci identické skutkové otázky, která byla rozhodná v obou říze- ních, k odlišným skutkovým zjištěním, musí být vzniklý rozpor odstraněn v řádném důkazním řízení ($ 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). 496
Ing. Radek Deutsch, správce konkursní podstaty úpadce „KOFRA, s. r. 0., v konkursu“,