zdaňovací období roku 2000 Ukončení účasti podnikatele ve sdružení vzniklém podle $ 829 a násl. občanské- ho zákoníku a postupný prodej zásob připadajících na jeho vypořádací podíl dru- hému účastníku sdružení s výraznou slevou ještě samo 0 sobě neznamená ukončení podnikatelské činnosti podnikatele, které by mělo za následek postup podle $ 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (zvýšení rozdílu me- zi příjmy a výdaji o cenu nespotřebovaných zásob).
C.. Správce daně na základě zjištění uči- nil závěr, že žalobce po ukončení činnosti ve sdružení již fakticky samostatnou podnikatel- skou činnost neprovozoval, neboť pouze pře- vzal svůj podíl zboží a pod cenou ho zpětně odprodával druhému účastníku sdružení. Proto ke dni 31. 3. 2000 nejenom ukončil svo- ji činnost ve sdružení, nýbrž současně nepo- kračoval ve své podnikatelské činnosti. Stej- né zjištění učinil také žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. S těmito závěry správních orgánů obou stupňů se však nelze ztotožnit.
I kdyby totiž žalobce po ukončení činnosti ve sdružení v rozhodném zdaňovacím období toliko sho- ra uvedeným způsobem druhému účastníku smlouvy odprodával zásoby připadající na je- ho vypořádací podíl, představovala by tato činnost podnikání ve smyslu $ 2 odst. 1 ob- chodního zákoníku. Podle tohoto zákonného ustanovení se to- tiž podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlast- ním jménem a na vlastní odpovědnost za úče- lem dosažení zisku. Žalobce přitom v rozhodném zdaňova- cím období i po rozpuštění sdružení podni- katelem ve smyslu odstavce druhého písme- na b) téhož zákonného ustanovení zůstal, neboť i nadále byl držitelem živnostenského oprávnění.
Na jeho základě po zbytek roz- hodného zdaňovacího období prodával bižu- terii a dárkové předměty, což je aktivita, kte- rou provozoval i za trvání sdružení. Žalobce tak jen jiným způsobem pokračoval ve stejné oblasti v podnikatelské činnosti. Na tomto zá- věru přitom nemůže nic změnit ani jeho tvr- zení uvedené při místním šetření ze dne 27.8. 2004, že po ukončení činnosti sdružení již sám nepodnikal a toliko postupně rozpro- dával zásoby druhému účastníku smlouvy o sdružení. Rozhodující je totiž obsah uvede- né aktivity, a nikoliv její pojmenování ze stra- ny daňového subjektu.
Ten navíc citované tvrzení v doplnění opravného prostředku ze dne 30. 5. 2006 objasnil tak, že jím mínil pou- ze ukončení činnosti sdružení, přičemž on sám pokračoval v podnikání jinou formou. Rovněž tak uvedení toliko rodného čísla ža- lobce v komisionářské smlouvě a zrušení jeho podnikatelského účtu nemohou vést k závě- ru o ukončení podnikatelské činnosti, neboť uvedení identifikačního čísla smluvní strany nepatří mezi základní náležitosti právního úkonu a daňový subjekt si po zániku sdružení zřídil podnikatelský účet jiný, jak vyplývá z faktur č. 200001, č. 200002, č. 200003, č. 200004 a č. 200005.
Dále žalobce nebyl zařazen do organizač- ní struktury jiného subjektu, nýbrž o způso- bu výkonu činnosti mohl rozhodovat podle své vlastní úvahy, takže ji vykonával samostat- ně. Rovněž tak tuto činnost vykonával sou- stavně, neboť zásoby odprodával průběžně od května do prosince roku 2000, jak vyplývá z faktur č. 200001, č. 200002, č. 200003, č. 200004 a č. 200005. Daňový subjekt při- tom bývalému účastníku sdružení nepředá- val zboží v rámci komisionářské smlouvy, nýbrž na základě přímých prodejů, jak již by- lo zmíněno.
Proto výprodej prováděl vlast- ním jménem a na vlastní odpovědnost a ne- bylo tak při něm jednáno jeho jménem a na odpovědnost někoho jiného. Rovněž tak tato činnost směřovala k dosa- žení zisku, neboť na základě ní mu byly Mgr. Radkem Z. vyplaceny částky v celkové výši 80 226,70 Kč bez daně z přidané hodnoty. Tento výprodej přitom nelze považovat za způsob majetkového vypořádání mezi účast- níky sdružení při jeho rozpuštění, neboť k ně- mu došlo již na základě smlouvy o ukončení sdružení a jejího dodatku.
Odprodej zásob bý- valému účastníku sdružení pak již představo- val toliko způsob nakládání s vypořádacím po- dílem, který mohl žalobce realizovat i jiným způsobem. Kromě toho tento výprodej probí- hal postupně po celý zbytek rozhodného zda- ňovacího období, takže ho nelze považovat za zastřený způsob majetkového vypořádání při zániku sdružení. Prodej zboží s výraznou sle- vou je pak výrazem podnikatelské úvahy daňo- vého subjektu, jež nemůže účel aktivity smě- řující k dosažení zisku nikterak zpochybnit.
Žalobce tedy i po zániku sdružení ve své podnikatelské činnosti pokračoval. K tomuto závěru přitom postačí i jeho shora uvedená činnost spočívající v odprodeji zásob bývalé- mu účastníku smlouvy o sdružení, a proto se soud nemusel zabývat tím, zdali daňový sub- jekt v rozhodném zdaňovacím období naku- poval i zboží jiného druhu od odlišných sub- jektů, jak tvrdil v odvolacím řízení. Lze tedy shrnout, že žalobce v roce 2000 podnikatelskou činnost neukončil. Proto ža- lovaný i správce daně porušili hmotně právní ustanovení $ 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 záko- na o daních z příjmů, když rozdíl mezi příjmy a výdaji za toto zdaňovací období zvýšili o ce- nu nespotřebovaných zásob, které byly vyká- zány na jeho konci.
(...) 1803 Daň z příjmů: úprava základu daně po změně způsobu uplatňování výdajů; povaha odměny správce konkursní podstaty jakožto pohledávky k 67 odst. 9, $ 23 odst. 8 písm. b) a $ 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období 2004 k $ 31 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění záko- nů č. 94/1996 Sb. a č. 12/1998 Sb.» Nevyplacená záloha na odměnu správce konkursní podstaty je pohledávkou, o jejíž hodnotu musí být upraven základ daně za zdaňovací období roku 2004 [$ 23 » S účinností od 1.
1. 2008 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insol- venční zákon). 1803 odst. 8 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], když daňový poplatník přešel v roce 2005 na uplatňování výdajů podle $ 7 odst. 9 citovaného zákona.
Ing. Jan L. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob.