(v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)» Správce daně v mezích správního uvážení posoudí, zda stav účtu daňového dluž- níka vyžaduje sdělení penále. Zmínka o daňové exekuci v $ 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, má pro správce daně význam pouze jako do- poručení vycházející z hlediska procesní ekonomie. Skutečnost, že při daňové exe- kuci nebylo daňovému dlužníkovi sděleno penále, nelze považovat za nezákonnost.
C.) Zákon neuvádí výslovně žádný oka- mžik, ve kterém musí správce daně daňové- mu dlužníkovi penále sdělit, pouze tuto vol- nost správce daně omezuje promlčecí lhůtou pro vybrání daně. K tomuto závěru dospěl soud s ohledem na skutečnost, že v $ 63 odst. 4 d. ř., ve znění účinném ke dni 31. 12. 2006, je uvedeno výslovně, že o předpisu, kterým se sděluje penále, může být daňový dlužník vy- rozuměn kdykoliv, pokud to vyžaduje stav je- ho účtu. Nikde není výslovně v obecně závaz- ném právním předpise definován stav účtu, při kterém by správce daně byl povinen sdě- lit daňovému dlužníkovi penále.
V tomto směru se soud právě s přihlédnutím i k de- klaratornímu charakteru daného platebního výměru ztotožňuje s názorem žalovaného, že spadá do sféry správního uvážení správce da- ně posouzení skutečnosti, zda stav účtu da- ňového dlužníka vyžaduje to, aby bylo daňo- vému dlužníkovi sděleno penále. O této skutečnosti svědčí právě slovo může v uvede- ném ustanovení. Dále soud dospěl k názoru, že zmínka o daňové exekuci v uvedeném ustanovení má pro správce daně význam pou- ze jako doporučení vycházející z hlediska procesní ekonomie.
Daňová exekuce je tedy dle názoru soudu situace, ve které má správ- ce daně zvlášť dobře uvážit, zda stav účtu da- ňového dlužníka nevyžaduje sdělení penále. Nelze tuto zmínku v žádném případě inter- pretovat tak, že správce daně musí vždy při daňové exekuci sdělit daňovému dlužníkovi penále. Z hlediska procesní ekonomie je sice vhodnější vést daňovou exekuci pro všechny dlužné částky včetně penále současně, ovšem je třeba také zdůraznit, že penále je v koneč- né výši možné stanovit až po uhrazení daňo- vého nedoplatku v plné výši.
V případě, kdy je předpokládáno delší trvání daňové exeku- ce, může správce daně dospět k závěru, že je vhodnější sdělit daňovému dlužníkovi penále až v okamžiku, kdy je známa jeho konečná vý- še; tedy po uhrazení daňového nedoplatku v plné výši. V takovém případě je nanejvýš vhodné učinit tak ve lhůtě třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, jak je uvedeno v $ 63 odst. 4 d. ř. Ovšem ale ani sdělení penále po uplynutí uvedené Ihůty nelze vzhledem k dikci zákona považovat za nezákonný postup ze strany správce daně.
Jediné zákonné omezení správce daně vztahující se k okamžiku sdělení penále je stanovení nejpozdějšího okamžiku, kdy je možné penále sdělit. Tento okamžik je spojen s uplynutím promlčecí lhůty pro vybrání da- ně, s jejíž platbou je daňový subjekt v prodle- ní. Délka a běh této promlčecí lhůty je upra- ven v $ 70 odst. 1 a 2 d. ř. Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal ten- to nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uply- nutí kalendářního roku, ve kterém byl daňo- vý dlužník o tomto úkonu zpraven, daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kte- rém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných zástavním právem.
(..) : : 573 1594 1594 Daňové řízení: úkon přerušující běh prekluzivní lhůty; opakovaná daňová kontrola k 6 2 odst. 1 a odst. 2, $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zá- konů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. k $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 691/2004 Sb. k $ 82 soudního řádu správního I. Úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je i žádost správce daně o informace podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, pokud byl o ní daňový subjekt zpraven.
II. Je-li daňová kontrola zaměřena pouze na ověření údajů uvedených v dodateč- ném daňovém přiznání, které bylo podáno po skončení předchozí daňové kontroly, nejedná se o opakovanou daňovou kontrolu a nezákonný zásah ve smyslu $ 82 s. ř. s.
Jaroslav D. proti Finančnímu ředitelství zických osob.