zákon) Orgán státní správy lesů či jiný příslušný orgán státní správy nemůže na základě $ 22 odst. 1 věty druhé zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, vydat rozhodnutí, kte- rým stanoví rozsah a způsob zabezpečovacího opatření na skalním masívu nachá- zejícího se na pozemku určeného k plnění funkcí lesa vlastníku sousední nemovitos- ti. Takové zabezpečovací opatření je svojí podstatou natolik rozsáhlé, intenzívní a náročné na odborné provedení, že zdaleka přesahuje možnosti vlastníka ohrožené nemovitosti. Nelze jej proto srovnávat se zabezpečovacími opatřeními, které se podle $ 22 odst. 1 věty první lesního zákona provádějí k předcházení škod způsobených ze- jména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa.
Vlastníci nemovitostí nebo investoři sta- veb a zařízení jsou povinni provést na svůj ná- klad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jejich pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými ze- jména sesuvem půdy, padáním kamenů, pá- dem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa; tato opatření jsou oprávněni provést i na pozemcích urče- ných k plnění funkcí lesa. Rozsah a způsob za- bezpečovacích opatření stanoví orgán státní správy lesů, pokud není podle zvláštních předpisů příslušný jiný orgán státní správy.
Vlastník pozemků určených k plnění funkcí lesa: je povinen provedení opatření strpět ($ 22 odst. 1 lesního zákona). Z tohoto zákonného ustanovení tedy vy- plývá, že vlastníci nemovitostí nebo investoři staveb mají povinnost provést opatření k za- bezpečení před škodami hrozícími z pozem- ků určených k plnění funkcí lesa toliko na svých pozemcích, stavbách či zařízeních. Na 563 1846 < —————— 7 pozemcích určených k plnění funkcí lesa jsou pak tato opatření provádět pouze opráv- něni, takže lesní zákon jim v takovém případě žádnou povinnost nestanovuje, což ostatně ani není možné, neboť žádné zákonné usta- novení nemůže nikomu uložit povinnost pro- vést zásah na cizím pozemku.
Orgán státní správy lesů či jiný orgán státní správy pak svým rozhodnutím nezakládá povinnost za- bezpečovací opatření provést, nýbrž toliko stanovuje jeho rozsah a způsob, a to jak ve vztahu k ohroženým pozemkům, stavbám a zařízením, tak i ve vztahu k pozemkům ur- čených k plnění funkcí lesa. Tak tomu bylo iv nyní projednávané věci, v níž správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 29. 9. 2003 rozhodl, že žalobci jsou oprávněni k ochraně svého domu a osob v něm před pádem kamenů provést na svůj náklad na příslušném lesním pozemku pode- zdění a odebrání kamenů, jež svým případným pádem ohrožují jejich nemovitost.
Žalobcům tedy nebyla tímto rozhodnutím založena žádná povinnost, nýbrž toliko oprávnění zabezpe- čovací opatření provést. Stanovení povinnos- tí žalobcům provádět práce s co nejmenším narušením užívání lesního pozemku, se zajiš- těním své nemovitosti před poškozením a se zabezpečením toho, aby se v ohrožených ne- movitostech a v jejich blízkém okolí nezdržo- vala žádná osoba nebo zvíře, pak představuje toliko vymezení způsobu provedení zabezpe- čovacího opatření. Úvaha správních orgánů i žalobci zmíněného stanoviska Ministerstva zemědělství ohledně určení subjektu, který má povinnost zakročit proti hrozící škodě, pak byly zmíněny pouze v odůvodnění obou rozhodnutí, přičemž závazná je pouze jejich výroková část o stanovení rozsahu a způsobu zabezpečovacích prací, které se opíralo o ustanovení $ 22 odst. 1 lesního zákona.
Rov- něž tak nelze souhlasit s tím, že oprávnění Ža- lobců provést podezdění a odebrání kamenů stanovené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je v rozporu s ustanovením $ 20 odst. 1 písm. b) lesního zákona, podle něhož je v lesích zakázáno provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chod- 564 níky stavět oplocení a jiné objekty. Obě zmi- ňovaná zákonná ustanovení jsou totiž součás- tí hlavy třetí lesního zákona, která upravuje obecné užívání lesů. V tomto kontextu je za- potřebí stanovení rozsahu a způsobu zabez- pečovacích opatření chápat jako výjimku ze zákazu provádění určitých činností v lese, která.
má zajistit bezpečnost osob a majetku před škodami, jež mohou vzniknout z pozem- ků určených k plnění funkcí lesa. S těmito ža- lobními námitkami se tedy soud neztotožnil. V ostatním však dal za pravdu žalobcům. Z listin a fotodokumentace, které byly za- loženy ve správním spise a předloženy i při ústním jednání soudu, totiž vyplývá, že roz- hodnutím o rozsahu a způsobu zabezpečova- cích opatření se žalobcům dostalo oprávnění provést zásah na hroutícím se skalním masí- vu, který se nachází v bezprostřední blízkosti jejich nemovitosti, na pozemku určeného k plnění funkcí lesa.
Zabezpečovací opatření na skalním masívu nacházejícího se na po- zemku určeného k plnění funkcí lesa je však již svojí podstatou natolik rozsáhlé, intenzív- ní a náročné na odborné provedení, že zdale- ka přesahuje možnosti vlastníka ohrožené nemovitosti. Nelze jej proto srovnávat se za- bezpečovacími opatřeními, které se podle $ 22 odst. 1 věty první lesního zákona prová- dějí k předcházení škod způsobenými zejmé- na sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a ko- řenů, zastíněním a lavinami z pozemků urče- ných k plnění funkcí lesa.
Orgán státní sprá- vy lesů či jiný příslušný orgán státní správy tedy nemůže podle $ 22 odst. 1 věty druhé lesního zákona vydat rozhodnutí, kterým sta- noví rozsah a způsob zabezpečovacího opat ření na skalním masívu nacházejícího se na pozemku určeného k plnění funkcí lesa vlast- níku sousední nemovitosti. Lze tedy konsta- tovat, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení rozsahu a způsobu zabezpečovacího opatření, takže správní or- gány obou stupňů porušily ustanovení $ 22 odst. 1 lesního zákona, když takové rozhod- nutí vydaly.
a) Růžena B. a b) Jaroslav B. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, za účasti státního podniku Lesy České republiky, o opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku.