a č. 217/2005 Sb. Nárok na vrácení spotřební daně za topné oleje spotřebované za jedno zdaňova- cí období ve smyslu $ 56 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je mož- né uplatnit pouze samostatným daňovým přiznáním, které se výlučně týká dotyč- ného zdaňovacího období, a nikoliv souhrnným daňovým přiznáním za více zdaňovacích období. :
Věc: Společnost s ručením omezeným HELIX - Liberec proti Celnímu ředitelství v Ústí nad Labem o vrácení spotřební daně. Celní úřad zahájil dne 16. 9. 2008 u žalob- kyně daňovou kontrolu s předmětem „zjíště- ní všech okolností rozhodných pro správné stanovení výše nároku na vrácení spotřební daně dle f 56 zákona o spotřebních daních, za období od 1. 1. 2007 do 30. 12. 2007“ a ná- sledně na základě skutečností uvedených ve zprávě o daňové kontrole ze dne 24. 11. 2008 vydal dne 23. 12. 2008 dodatečný platební vý- měr na doměřenou spotřební daň z minerál- 910 ních olejů na 76 021 Kč a penále ve výši 15 205 Kč. Žalobkyně podala proti rozhodnutí I stupně odvolání, v němž poukazovala, že celní úřad ve výše specifikované zprávě o da- ňové kontrole uvádí, že uplatnění nároku na vrácení spotřební daně za měsíc červen 2007 bylo v rozporu s $ 56 odst. 5 zákona o spo- třebních daních, což dle žalobkyně není prav- dou, neboť toto ustanovení se týká pouze vzniku nároku na vrácení spotřební daně, a jelikož žalobkyně doložila nákup i spotřebu topných olejů, nemohlo být toto ustanovení porušeno.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 4. 2009 odvolání žalobkyně s odkazem na $ 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků (dále jen „daňový řád“), zamítl. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobky- ně žalobou u Krajského soudu v Ústí nad La- bem. V žalobě nejprve obecně uvedla, že se domnívá, že žalovaný jednak porušil základní zásadu daňového řízení - zásadu zákonnosti obsaženou v $ 2 odst. 1 daňového řádu tím, že nerespektoval $ 32 odst. 2 a $ 50 odst. 3 da- ňového řádu, a jednak že žalovaný porušil čl.
2 odst. 2 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedla, že žalovaný v rám- ci odvolacího řízení nepřezkoumal postup celního úřadu při vydání dodatečného pla- tebního výměru. Tento výměr přitom v roz- poru s $ 32 odst. 2 daňového řádu odkazuje na porušení $ 56 odst. 5 zákona o spotřeb- ních daních, který však podle názoru žalob- kyně porušen být nemohl. Jelikož správný odkaz na hmotněprávní předpis je jedna ze základních náležitostí rozhodnutí uvedených v $ 32 odst. 2 daňového řádu, žalovaný nepo- stupoval podle $ 50 odst. 3 daňového řádu, podle něhož odvolací orgán přezkoumá od- voláním napadené rozhodnutí vždy v rozsa- hu požadovaném v odvolání.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil nesouhlas s domněnkami žalobkyně, že by porušil zásadu zákonnosti obsaženou v $ 2 odst. 1 daňového řádu či čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Ve- dle toho se neztotožnil se žalobním tvrzením, že by připustil absenci odkazu na hmotně- právní předpis, když tuto při přezkumu v od- volacím řízení neshledal. Dále žalovaný vyslo- vil nesouhlas s tím, že by uvedení $ 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních ve výroku roz- hodnutí I. stupně bylo v rozporu s $ 32 odst. 2 daňového řádu, jestliže toto ustanove- ní nebylo porušeno.
Dodatečný platební vý- měr jako rozhodnutí musí obsahovat všechna ustanovení hmotněprávních i procesních předpisů, podle kterých správní orgán postu- puje, tedy i $ 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních. V následně učiněné replice žalobkyně uvedla, že trvá na tom, že žalovaná strana ne- postupovala v souladu se zákonem, když při konstataci porušení zákona se odvolává na $ 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Z formálního hlediska je sice uveden odkaz na hmotněprávní předpis, ale nesprávně uve- dené ustanovení paragrafu neopravňuje cel- ní orgán k vydání předmětného rozhodnutí.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl. Z oodůvodnění: Pokud jde o žalobní bod spočívající v ab- senci správného odkazu na hmotněprávní předpis jakožto jedné ze základních náleži- tostí rozhodnutí v daňovém řízení ve shora specifikovaném dodatečném platebním vý- měru, tak k tomu soud uvádí, že základní ná- ležitosti rozhodnutí v daňovém řízení jsou vy- jmenovány v $ 32 odst. 2 daňového řádu pod písmeny a) až g). Mezi základní náležitosti rozhodnutí v daňovém řízení přitom podle písmene d) citovaného paragrafu a odstavce patří mj. výrok s uvedením právních předpi- sů, podle nichž bylo rozhodováno.
V daném případě správce daně vydal roz- porovaný dodatečný platební výměr s odka- zem na $ 46 odst. 7 daňového řádu, dále na $ 9 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebních da- ních ve vazbě na $ 4 odst. 1 písm. b) bod 3 zá- kona.o spotřebních daních, dále s odkazem na $ 17 zákona o spotřebních daních a koneč- ně i s odkazem na $ 56 odst. 5 zákona o spo- třebních daních a $ 37b odst. 1 písm. b) da- ňového řádu. Na tomto místě soud předesílá, že tento výčet konkrétních ustanovení hmot- něprávních i procesněprávních předpisů, podle kterých bylo celním úřadem postupo- váno při vydání inkriminovaného dodatečné- ho platebního výměru, soud vyhodnotil jako úplný a zcela správný.
Odkaz celního úřadu na $ 46 odst. 7 da- ňového řádu byl dán proto, že celní úřad na základě provedené daňové kontroly u žalob- 911 2125 kyně dospěl k závěru, žalobkyně si za zdaňo- vací období červen 2007 neoprávněně nároku- je vrácení spotřební daně v částce 76 021 Kč za 8 183 litrů topných olejů spotřebovaných v květnu 2007. Podle $ 46 odst. 7 daňového řádu totiž platí, že pokud správce daně zjistí po vyměření daně, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, tak dodatečně daň vymě- ří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměře- nou a daní stanovenou, a to dodatečným daňovým výměrem, a takto dodatečně stano- venou daň současně předepíše.
Rovněž tak odkaz celního úřadu na $ 37b odst. 1 písm. b) daňového řádu, který pojed- nává o penále, bylo třeba učinit ze strany cel- ního úřadu, když při předepsání dodatečné daňové povinnosti dodatečným platebním výměrem vzniká daňovému subjektu povin- nost uhradit penále z částky dodatečně vý- měřené daně. Odkaz celního úřadu na $ 9 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebních daních ve vazbě na $ 4 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o spotřebních daních, v nichž je jednak definován plátce da- ně a jednak upravují povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit, byl taktéž dán.
Ve smys- lu $ 4 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona 0 spo- třebních daních žalobkyně byla v předmět- ném případě nepochybně plátcem spotřební daně, když podle citovaného ustanovení je plátcem daně právnická nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na vrácení daně, po- kud zákon o spotřebních daních nestanoví ji- nak. A za situace, kdy správce daně provede- nou daňovou kontrolou dospěl k závěru, že výše vrácené spotřební daně za zdaňovací ob- dobí měsíce června 2007 byla nárokována v nesprávné výši oproti zákonné daňové po- vinnosti u žalobkyně, když ta si měla nároko- vat vrácení spotřební daně i za spotřebu top- ných olejů, která se zdaňovacího období června 2007 netýkala, tak zcela správně uči- nil odkaz i na $ 9 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebních daních, v němž je stanoven okamžik vzniku povinnosti spotřební daň přiznat a zaplatit u vybraných výrobků.
Podle tohoto ustanovení přitom platí, že povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit vzniká u vy- 912 braných výrobků, u nichž byla vrácena daň, okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se vrácení daně vztahuje. I odkaz celního úřadu na $ 17 zákona o spotřebních daních byl dle názoru soudu učiněn naprosto správně, neboť toto ustano- vení definuje zdaňovací období pro účely zá- kona o spotřebních daních, a to jako jeden ka- lendářní měsíc. A konečně i odkaz na $ 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních učiněný celním úřa- dem byl zcela namístě.
V tomto ustanovení je totiž upraven okamžik, kdy vzniká nárok na vrácení spotřební daně. Jestliže dotyčné usta- novení hovoří o dni vzniku nároku na vráce- ní spotřební daně, tak dle názoru soudu bylo nutné, aby celní úřad v situaci, kdy dospěl k závěru, že žalobkyně si neoprávněně náro- kuje vrácení spotřební daně za spotřebu top- ných olejů za zdaňovací období červen 2007, v enunciátu dodatečného platebního výměru celní úřad zmínil právě i $ 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Podle tohoto ustanovení přitom platí, že nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby topných olejů pro výrobu tepla.
Již výše bylo poznamenáno, že v daném případě s ohle- dem na uplatněné žalobní námitky soud vy- chází ze skutečnosti, že daňovou kontrolou bylo zjištěno, že žalobkyně ve zdaňovacím období červen 2007 uplatnila nárok na vrá- cení spotřební daně za spotřebu topných ole- jů souhrnně za zdaňovací období jednak čer- ven 2007 a jednak i za zdaňovací období květen 2007. To pak ale znamená, že žalobky- ně si v rozporu s $ 56 odst. 5 zákona 0 spo- třebních daních uplatnila nárok na vrácení spotřební daně za zdaňovací období červen 2007, neboť dle tohoto ustanovení jí nárok na vrácení spotřební daně za zdaňovací období květen 2007 vznikl již v květnu 2007 a nikoliv až v červnu 2007.
Podle $ 56 odst. 10 zákona o spotřebních daních sice platí, že nárok na vrácení spotřební daně lze uplatnit v daňo- vém přiznání poprvé do 25. dne měsíce ná- sledujícího po měsíci, ve kterém nárok na vrá- cení spotřební daně vznikl, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé. Ovšem právě předestřené ustanovení nelze vykládat tak, že v daňovém přiznání za určitý měsíc je možno uplatnit i spotřebu vybraných výrobků za jiný měsíc. Je tomu tak proto, že dotyčné ustanovení je třeba vykládat v celém kontextu zákona o spo- třebních daních, a to zejména s přihlédnutím k $ 17 - dle něhož zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, a k $ 18, který ukládá plátci spotřební daně; jenž je oprávněn uplatnit ná- rok na vrácení daně, předložit daňové přizná- ní samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25.
dne po skončení zdaňovacího ob- dobí, pokud zákon nestanoví jinak. Zákon o spotřebních daních sice umožňuje podávat daňová přiznání jinak, a to právě ve svém $ 56 odst. 10, když umožňuje daňové přizná- ní ke spotřební dani podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být uplatněn ná- rok poprvé, avšak to nic nemění na skuteč- nosti, že v daňovém přiznání ke spotřební da- ni za určitý měsíc není možné uplatnit i spotřebu vybraných výrobků za jiný měsíc. Tento výklad zákona o spotřebních daních přitom zcela koresponduje i dikci $ 1 vyhláš- ky č. 413/2003 Sb., kterou se stanoví způsob výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů prokazatelně použitých pro výrobu tep- la a způsob a podmínky vedení evidence o nákupu a spotřebě těchto výrobků.
V tomto ustanovení je totiž výslovně uvedeno, že nárok na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů se uplatňuje v da- ňovém přiznání částkou vypočtenou vynáso- bením sazby snížené o 660 Kč/1 000 litrů množstvím topných olejů prokazatelně použi- tých pro výrobu tepla za zdaňovací období. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se soud tedy zcela ztotožnil se žalovanou stra- * nou v tom, že žalobkyně sice uplatnila nárok na vrácení spotřební daně za měsíc květen 2007 ve Ihůtě, kterou předvídá $ 56 odst. 10 zá- kona o spotřebních daních (až do 25.
12. 2007) popř. $ 56 odst. 11 zákona o spotřebních da- ních (až do 25. 6. 2008), avšak neučinila tak způsobem, který stanovuje zákon o spotřeb- ních daních a vyhláška č. 413/2003 Sb., a to daňovým přiznáním týkajícím se výlučně zda- ňovacího období měsíce května 2007 a niko- liv i jiných zdaňovacích období. Tento po- stup žalobkyně má ovšem za následek to, že za zdaňovací období květen 2007 nebyl ža- lobkyní nárok na vrácení daně uplatněn, a proto jí bez dalšího zanikl. Soud ohledně to- hoto žalobního bodu proto uzavírá, že neshle- dal, že by v dotyčném dodatečném platebním výměru chyběl správný odkaz na hmotně- právní předpis, podle něhož bylo v předmět- ném případě celním úřadem rozhodováno, a tudíž, že by toto prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s $ 32 odst. 2 písm. d) daňového řádu a bylo neplatné.
2126 Ochrana zvířat proti týrání: řízení o nákladech na umístění týraných zvířat do náhradní péče Řízení před soudem: kompetenční výluka k $ 284 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4 a 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákonů č. 162/1993 Sb. a č. 77/2004 Sb. (v textu jen „zákon na ochranu zvířat“) k $ 46 odst. 2 větě prvé a $ 68 písm. b) soudního řádu správního Zatímco rozhodnutí 0 nařízení a zajištění umístění týraného zvířete do náhrad- ní péče podle 6 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti tý- rání, je rozhodnutím správního orgánu ve veřejnoprávní věci, rozhodnutí o nákla- dech spojených s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj a o nákladech na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na svém zdraví, podle $ 28a odst. 3, 4 a 6 téhož zákona, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, neboť se jím rozhoduje o právní věci, která vyplývá z ob- 913 čanskoprávních vztahů, konkrétně z práva vlastnického, resp. o bezdůvodném obo- hacení.
Žaloba směřující proti rozhodnutí vydanému podle $ 28a odst. 3, 4 a 6 uve- deného zákona je ve správním soudnictví nepřípustná [$ 68 písm. b) s. ř. s.] a soud rozhodující ve správním soudnictví žalobu postupem podle $ 46 odst. 2 věty první s. ř. s. odmítne. :
Společnost s ručením omezeným HELIX - Liberec proti Celnímu ředitelství v Ústí nad