dobí roku 1998 (v textu též „zákon o daních z příjmů“) Údaje zaznamenané v evidenci vozidel na příslušném dopravním oddělení nema- jí žádný právní význam pro určení, zda došlo k uskutečnění zdanitelného plnění v případě prodeje automobilu, když rozhodným v tomto směru je to, zda došlo k pře- vodu vlastnického práva (ke kterému dochází okamžikem hmotného či symbolické- ho převzetí vozidla, pokud není smluvně či zákonem stanoveno jinak), a taktéž ne- mají žádný právní význam pro určení, kdy došlo k uskutečnění tohoto zdanitelného plnění, když rozhodným v tomto směru je datum úhrady kupní ceny vozidla.
C...) S ohledem na právě uvedené má soud za to, že oba dva zmiňované automobily byly jejich původními vlastníky prodány žalobci. Právním titulem pro převod vlastnického prá- va v daném případě tedy byly kupní smlouvy, v případě Ing. Petra J. ze dne 24. 4. 1998 a v případě Františka V. ze dne 21. 12. 1998, třebaže byly označeny za smlouvy zprostřed- kovatelské. Vlastnické právo k oběma vozidlům pak žalobce nabyl v souladu s $ 133 odst. 1 ob- čanského zákoníku dne 21. 12. 1998, kdy od původních vlastníků vozidel oproti hotovost- ní úhradě kupních cen ve výši 157 000 Kč a ve výši 99 000 Kč obě vozidla převzal, a to včetně dokladů a klíčků k vozidlům, protože žádným právním předpisem ani smluvními stranami nebyl stanoven jiný režim.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pro moment nabytí vlastnického práva k automobilu není 51 1752 nikterak podstatný záznam v evidenci vozi- del na příslušném dopravním oddělení, když translační účinek je zákonem vázán v zásadě na hmotné odevzdání movité věci. Správce daně se mýlí, pokud dovozuje, že záznam v evidenci vozidel na příslušném dopravním oddělení má vždy 100% vypovídací hodnotu ohledně vlastnického práva k vozidlům, ne- boť nabývání vlastnických práv k automobi- lům není bez dalšího odvislé od evidence vozidel.
Soud proto uzavírá, že správce daně a ža- lovaný nesprávně dovodili, že žalobce ve zda- ňovacím období roku 1998 nepořídil motoro- vá vozidla Škoda Felicia a Škoda Forman jako zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Na zá- kladě tohoto úsudku pak dospěli i k nespráv- nému závěru ohledně toho, že vyplacené část- ky ve výši 157 000 Kč a 99 000 Kč nemohou být uznány za daňově účinný výdaj (náklad) ve smyslu $ 24 odst. 1 zákona o daních z pří- jmů ve zdaňovacím období roku 1998 (...). 1752 Daň z nemovitostí: plošná stavba k $ 119 odst. 2 a $ 120 odst. 1 občanského zákoníku k 6 7 až $ 11 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací ob- dobí let 2002 až 2004 Rozhodující pro určení, zda se u plošné stavby (ve stavebněprávním smyslu), ja- ko jsou betonové či asfaltové plochy, jedná rovněž z hlediska občanskoprávního o stavbu spojenou se zemí pevným základem ($ 119 odst. 2 občanského zákoníku) podléhající dani ze staveb dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, či naopak O součást pozemku, na němž se taková stavba nachází, nemůže být pouze hledisko, zda lze danou stavební konstrukci oddělit od země, ale také, zda je naplněna první podmínka $ 120 odst. 1 občanského zákoníku, tedy zda jde o součást pozemku, kte- rá k pozemku (jakožto k věci hlavní) podle jeho povahy náleží, či nikoliv.
Jiří H. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob.