Jde-li v opravném řízení jen o náklady řízení, přestává mít věc specifický charakter vyjádřený znaky uvedenými pod bodem 1-14 sazebníku čl. II advokátního tarifu nařízení ministra spravedlnosti č. 115/1951 Sb. a z předmětu rozhodování se stává věc majetková, takže rozhodnou je výše nákladů, o něž ve stížnosti šlo.
Lidový soud civilní v Praze vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných vyklizení bytu, a uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni náklady řízení určené částkou 170 Kčs.
Krajský soud vyhověl stížnosti žalobkyně a výrok o nákladech řízení obsažený v rozsudku lidového soudu změnil tak, že částku 170 Kčs zvýšil na částku 310 Kčs. Žalovaným dále uložil, aby žalobkyni zaplatili na nákladech stížnosti částku 12 Kčs.
Stížnost právem vytýká lidovému soudu, že při výpočtu nákladů řízení se neřídil ustanoveními advokátního tarifu nař. min. sprav. č. 115/1951 Sb.
Podle čl. II odst. 3 bod 14 sazebníku připojeného k advokátnímu tarifu se hlavní úkon při žalobách na vyklizení odměňuje (nejde-li o případy vyvěrající z pracovního poměru) jako hlavní úkon v řízení o přivolení k výpovědi ve věcech chráněných nájmů, t. j. částkou 100 Kčs.
V daném případě náleží žalobkyni odměna za tři hlavní úkony a 10 Kčs hotových výloh. Činí proto odměna advokáta, a tedy i náklady řízení žalobkyně, částkou 310 Kčs. Nezbylo proto než částku 170 Kčs, jak ji stanovil lidový soud, zvýšil o částku 140 Kčs na celkovou částku 310 Kčs.
Pokud jde o náklady úspěšné stížnosti, je stížnostní soud názoru, že odměnu za úspěšnou stížnost je třeba přisoudit podle sazeb uvedených v bodu 17 sazebníku, jakoby šlo o ostatní občanskoprávní věc čistě majetkové povahy. I když podle sazebníku bylo by třeba opravné prostředky ve věci samé honorovat podle bodu 14 sazebníku (odměna 100 Kčs za jeden hlavní úkon), přesto, je-li předmětem opravného řízení jen otázka nákladů řízení, tedy nikoli již věc sama v technickém slova smyslu, je třeba věc posuzovat, jakoby šlo o stížnost do jakéhokoli jiného výroku o majetkovém nároku. Jde-li o náklady řízení, přestává mít totiž věc specifický charakter vyjádřený znaky uvedenými pod body 1-14 sazebníku a z předmětu rozhodování stává se věc majetková. Při opačném výkladu toho, z čeho je vyjít při stížnostech do nákladů řízení, došlo by se k neudržitelným závěrům, že při stížnosti do výroku o nákladech řízení na př. v manželských věcech, kde úspěch stížnosti by činil na př. jen částku 10 Kčs, by náležela odměna 90 Kčs.
Protože úspěch žalobcovy stížnosti lze vyjádřit částkou 140 Kčs, o kterou náklady jemu přisouzené byly zvýšeny, činí podle toho odměna za jeden hlavní úkon 20 Kčs. Stížnost proti výroku o nákladech řízení se odměňuje však sazbou ve výši poloviny hlavního úkonu. Přísluší proto stěžovatelce na nákladech úspěšné stížnosti částka 10 Kčs zvýšená o 2 Kčs hotových výdajů.
***
Podle zásady vyslovené v rozhodnutí nutno postupovat při řešení otázky, podle jakých hledisek nutno upravit výši nákladů řízení. Ustanovení jiná, na př. § 390 o. s. ř., nejsou nijak dotčena.