Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

2 43 5/2005

ze dne 2005-02-17

Právní věta

Věc: Společnost s ručením omezeným C., v likvidácii (Slovenská republika), proti » Celnímu ředitelství Brno o celní dluh, o kasační stížnosti žalobkyně. Platebním výměrem ze dne 25. 4. 2001 vyměřil Celní úřad Břeclav - dálnice žalobkyni celní dluh ve výši 348 859 Kč. K-odvolání žalobkyně změnilo Celní ře- ditelství Brno právní kvalifikaci vzniku celního dluhu a doplnilo ve výroku roz- hodnutí:ustanovení právních předpisů užitých při rozhodování; jinak zůstalo rozhodnutí vydané v I. stupni nedotče- no. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno žalobou; tu však Krajský soud'v Brně zamítl rozsudkem ze dne 25.11.2003. P Žalobkyně (stěžovatelka) podala pro- ti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena dne 20. 5. 2004. Dne 31. 1. 2005 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen stěžovatelčin návrh na to, aby do řízení o kasační stíž- nosti vstoupil na její místo pan Miroslav H. Stěžovatelka soudu oznámila, že postou- pila panu Miroslavu H. budoucí pohle- dávku ve výši 348 859 Kč, o níž Krajský soud v Brně vedl řízení; smlouvu o po- stoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2005 připojila k návrhu. Ze smlouvy plyne, že stěžovatelka již zaplatila vyměřený celní dluh; rozhodnutí ukládající jí povinnost 498 k jeho úhradě však má za nezákonné. Za- placenou částku proto považuje za svou pohledávku, kterou: postupuje Mirosla- vu H. dnem podpisu smlouvy. K návrhu bylo přiloženo i prohlášení postupníka ze dne 24. 1. 2005 vyjadřující jeho sou- hlas se vstupem do řízení. Návrh na záměnu účástníků v řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zamítl. Z odůvodnění: Stěžovatelka má za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k singulární sukcesi podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. (tj. k takovému přechodu či převo- du práva, který není spojen se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení u stě- žovatelky jakožto původního účastníka), a že tedy nic nebrání tomu, aby do řízení vstoupil postupník; mýlí se však. Soud ve správním soudnictví při pře- zkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Tento skutkový a práv- ní stav zahrnuje nejen soubor skutko- === == == — práv a svobod zakotvena samoúčelně - - jejím smyslem a účelem je zajistit, aby © soud přinejmenším v jedné soudní in- stanci s účastníkem vešel či mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kor. takt a aby účastník mohl soudu bezpro- středně a přímo sdělit svoji verži toho, co je předmětem rozhodování, a pouká-. zat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to iv případě, že soud na zá- © kladě dosud získaných informací z vyjá- dření účastníků a ze.správního spisu má: (a třeba i, jak se nakonec ukáže, opráv- něně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní informaci neposkytne. Uve- dená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěs- ňovat. Ostatně mimo jiné právě kvůli dů- sledné realizaci této zásady byla v roce 2002 přijata nová -úprava správního soudnictví a. předtím Ústavní soud svý- mi rozhodnutími zasahoval do předcho- zí právní úpravy, která v původní podo- bě v některých případech jednání ve věcech správního soudnictví vylučovala pouze na základě posouzení soudem, ni- koli za podmínky souhlasu účastníků (viz zejm. nález Ústavního soudu ze dne 24.9. 1996, sp. zn. PI. ÚS 18/96, zveřejně- ný pod č. 269/1996 Sb. a rovněž pod č. 85 ve svazku 6 Sb. ÚS). "Námitka žalovaného, že stěžovatelo- va zástupkyně si v případě své pracovní neschopnosti měla zajistit substituci ji- ným advokátem nebo koncipientem, by za určitých okolností mohla být relevant- ní. Bylo by tomu tehdy, pokud by zastou- pení substitutem bylo možno zajistit v takové kvalitě, aby stěžovatelova práva byla řádně chráněna, tedy zejména za si- tuace, kdy vzhledem k povaze věci je ak- ceptování substitučního zastoupéní po zastoupeném možno spravedlivě poža- dovat a kdy k onemocnění zástupkyně došlo s takovým předstihem před koná- ním jednání, že by substituta bylo mož- no technicky zajistit a ten sé mohl s věcí -v potřebné míře seznámit (srov. k tomu -rozhodnutí kárné komise České advokát- ní.:komory ze dne 10. 2. 2000, sp..zn: K 238/99). Tato podmínka byla v daném případě při zběžném zkoumání věci spl- něna, neboť pracovní neschopnost stě- žovatelovy zástupkyně započala dne 17. 5. 2005, tedy již několik dní před ko- , náním jednání. Vzhledem k povaze věci, která svojí podstatou podle všeho nevy- žaduje vyšší než obvyklou míru důvěry vztahu mezi zastoupeným a jého zástup- cem, a vzhledem k míře její složitosti by- lo lze po právní zástupkyni požadovat, aby za těchto několik dní substituci v po- třebné kvalitě zajistila. Na porušení stě- žovatelových práv-to však nic změnit ne- může,-neboť jednání před soudem se účastnit chtěl 4 v termínu jednání z omluvitelných důvodů tak nemohl ved- le zástupkyně učinit ani on sám; Nejvyšší správní soud proto otázku, zda stěžova- telova zástupkyně měla či neměla. při jednání zajistit za sebe substituci, dále důkladněji nezkoumal, neboť toho pro rozhodnutí ve věci nebylo ti třeba:. Řízení před krajským soudem bylo tedy postiženo vadou spočívající v jed- nání soudu a rozhodnutí ve věci samé za situace, kdy soud měl jednání podle $ 50 s. ř.s.odročit, což.nutno považovat za va- du, která mohla mít ža následek nezá- konné rozhodnutí ve věci samé [$ 103 odst. I písm. d) čn fine s. ř. s.. 497 558 O O V SSS Odepřít právo osobní účasti na jed- nání soudu proto.lze jen výjimečně; jed- ním z takových důvodů by mohlo být, pokud účastník řízení či jeho zástupce svým chováním svoji neúčast způsobí a zaviní, a to z důvodů, které nelze omlu- vit. V těchto intencích je nutno vykládat ustanovení: $ 50 s. ř. s. - jednání musí být podle tohoto ustanovení odročeno vždy, když existuje důležitý důvod, přičemž za důležitý důvod bude nutno. považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných důvodů.. Soud zde nemá možnost volby a za: splnění předpokladu existence důležitého důvo- du odročit jednání vždy musí; právě tak- to, a nikoli výlučně za použití gramatic- kého. výkladu, „nutno vykládat. slovo „může“ obsažené v tomto ustanovení. Ze soudního spisu vyplývá následují- cí: Stěžovatel navrhl. odročení jednání konaného 25. 5. 2004 od 10,00 hodin z důvodu, že jak on, tak jeho právní zá- stupkyně byli v době jednání v pracovní neschopnosti pro nemoc; to doložil po- tvrzeními o pracovní neschopnosti. Žá- dost o odročení jednání odeslal stěžova- tel faxem soudu podle data uvedeného na. faxové zprávě dne 24. 5- 2004:ve 22,28 hodin; soud přijal faxovou zprávu 25.5.2004 v 8,35 hodin. V žádosti stěžo- vatel výslovně uvedl, že se k věci chce při jednání vyjádřit, a to sodůvodněním, že podle jeho názoru správní orgán ne- vedl důkazní řízení v souladu se záko- nem a že dokonce některá jednání ve vě- ci před stěžovatelem zatajoval. Jako součást faxové zprávy. zaslal stěžovatel i své potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené dne 24. 5. 2004. Originál faxo- vé zprávy pak stěžovatel doručil soudu 26. 5. 2004. Zástupkyně stěžovatele pak dne 25. 5. 2004 (hodina podání není na podacím razítku soudu uvedena) doru- čila soudu omluvu z jednání pro pracov- 496 ní neschopnost a žádost o odročení, jejíž přílohou byla kopie potvrzení o pracov- ní neschopnosti ze dne 17. 5. 2004.V žá- dosti uvedla, že se stěžovatel chce před soudem vyjádřit ke skutkovým okolnos- tem případu i k jeho právnímu posouze- ní.vzhledem: k tomu, že v průběhu správ- ního řízení se nemohl adekvátně bránit. Krajský soud před započetím jednání o výše uvedených skutečnostech věděl a omluvu stěžovatele i jeho zástupkyně akceptoval, což se ostatně projevilo v protokolu o jednání, kde je uvedeno, že oba jsou z jednání omlůveni. Z obsahu soudního spisu soudu rovněž muselo být zřejmé, že stěžovatel žádá o odročení jednání poprvé za celý průběh řízení před krajským soudem a.že podobu .to- hoto řízení nečinil ani žádné jiné kroky, které by bylo lze považovat za snahu způ- sobovat průtahy v řízení. Krajský soud tedy neměl žádných důvodů -domnívat se, že stěžovatelova omluva je účelové povahy a že je vedena snahou prodlužo- vat soudní řízení -Za této situace měl krajský soud shledat v omluvě z jednání ze zdravotních důvodů důležitý důvod ve smyslu $.50 s. ř. s. Pokud tak neučinil; závažným způsobem porušil stěžovate- lovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod a též ve shora uvedených ustanoveních mezinárodních smluv o lidských prá- vech a na úrovní jednoduchého práva procesně zakotvené zejména v $ 49 odst. 1, odst. 3 a $ 50s. ř. s. Nelze v žádném případě přijmout ar- gumentaci žalovaného, že krajský soud posuzoval při rozhodování ve věci pou- ze právní otázku a neprováděl dokazová- ní, takže. konání jednání nebylo z věcného hlediska potřeba. Zásada bezprostřed- nosti soudního jednání. není v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních u < ===- Finanční úřad Znojmo platebním vý- měrem ze dne 7. 12. 2000 vyměřil žalob- ci daň z příjmů fyzických osob za zdaňo- vací období roku 1999 ve výši 0 Kč. Finanční ředitelství v Brně zamítlo žalobcovo odvolání rozhodnutím zé dne 2.10.2001. Krajský soud v Brně -zamítl žalobu proti tomuto rozhodnůtí rozsudkem ze dne 25. 5. 2004. Učinil tak přitom při jednání, z něhož se žalobce a jeho zá- stupkyně pro nemoc omluvili a o jehož odročení žádali. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského-soudu kasační stížností, v níž mj. poukazoval na skutečnost, že soud-ve věci rozhodl při jednání, ze kterého 'se omluvil on sám i jeho zástupkyně z důvodu nemo- ci. Omluvu v obou případech řádně dolo- žili a požádali o odročení jednání. Pokud krajský soud přesto ve věci jednal a rozho- dl, a to se zdůvodněním, že důvody odro- čení nejsou dány, jelikož ve věci se jedná o posouzení právní otázky, porušil tím prá- vo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Žalovaný ve svém vyjádření tuto ná- mitku nepovažoval za důvodnou. Stěžo- vatelova zástupkyně, která se pro nemoc nemohla zúčastnit jednání soudu, měla za sebe zajistit substituci jiným advoká- tem či advokátním koncipientem. Závěr, že v projednávané věci se jedná o posou- zení právní otázky, a že tedy přítomnosti stěžovatele a jeho právní zástupkyně ne- ní při jednání soudu třeba, zejména také s ohledem na to, že ve věci soud nepro- váděl dokazování, mohl krajský soud podle žalovaného učinit, neboť před na- řízením jednání soudce musel mít pro- studován spis a vytvořen názor na věc. Nejvyšší správní soud rozsudek kraj- ského soudu zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 49 odst. 1 s. ř.s. nařídí před- seda senátu krajského soudu rozhodují- cího ve správním -soudnictví jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracov- ních dnů; o jednání vyrozumí osoby zů- častněné na řízení. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebrání neúčast řádně před- volaných účastníků projednání a skonče- ní věci, nejsou-li důvody pro odročení podle $ 50 s. ř. s. Podle $ 50 s. ř. s.může být jednání z důležitých důvodů odroče- no; soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou. „Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda jednání dne 25. 5. 2004 proběhlo v souladu se zákonem, přesněji řečeno, zda neodročení jednání bylo v souladu s ustanovením $ 50 s. ř. s. Nutno. přede- slat, že právo na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat dů- kazy a předkládat právní argumenty, je jedním ze základních pilířů práva na spravedlivý proces a jako takové je zakot- veno na ústavní úrovni jak v právu vnit- rostátním, tak v mezinárodních -úmlu- vách o lidských právech (či. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svo- bod, čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o: ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, sjednané v Římě dne 4. listopadu 1950 a vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., čl. 14 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 10. května 1976 vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.). s 495 558 ní je vyslýchána řadá svědků k různým skutečnostem, o nichž se vede dokazová- ní, daňový subjekt pro kvalifikovanou pří- pravu na konání výslechu nepochybně potřebuje nejen. informaci '0- tom, kdy a kde se výslech svědka koná; ale též:in- formaci o tom, kdo bude vyslýchán. Podle $ 31 odst.. 2 d. ř. je, povinností správce daně. dbát o to, aby v dáňovém řízení byly skutečnosti řfozhodné pro správné stanovení: daňové. povinnosti zjištěny co nejúplněji, naplnění této po- vinnosti musí ve spojení s-$,2 odst. 2.d. ři vést k závěru, že požádá-li: daňový sub- jekt správce daně:o poskytnutí informa- ce o'osobě svědka, který má být v daňo- vém řízení vyslýchán, je správce daně povinen -mu tuto infofmaci poskytnout. Odepřením této informace je, aniž by pro to byla zákonná opora; výrazně osla- beno právo daňového subjektu uvedené v $ 160dst. 4 písm. e) d. ř. V předmětné" věci stěžovatelka i její zástupkyně výslovně žádaly správce da- ně o.sdělení jména svědka, který dle vy- rozumění-o konání výslechu měl být vy- slechnut dne 26. 6. 2001, správce daně této žádosti nevyhověl, a ačkoliv zástup- kyně stěžovatelky požádala o odročení jednání, tento důkaz v-jejich nepřítom: nosti ve stanoveném termínu provedl. Jestliže poté i následné konání výslechu svědka Radovana Z. bylo zástupkyni stě: žovatelky oznámeno jen s uvedením da- ta a místa konání výslechu, nelze jí přičí- tat k tíži, že na účast na výslechu rezignovala. Práva stěžovatelky byla zasa- Žena o to intenživněji, žé;je. právní ná- stupkyní zemřelého daňového subjektu, nemá. přímé' informace. o obchodních transakcích zemřelého manžela a může čerpat informace jen z listin, které má k dispozici. P. (SR) 10558 Řízení před soudem: odročení jednání k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod * 2 k'čl. Godst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a'základních-svobod k čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občánňských a politických právech k 3 49 odst. 3a6$50 soudního řádu správního do + Požádálli. účastník: před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva j je mo- tivována snahou: prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě č jde o důležitý důvod ve smyslu $50s.ř.s.

Plný text rozhodnutí

Věc: Společnost s ručením omezeným C., v likvidácii (Slovenská republika), proti » Celnímu ředitelství Brno o celní dluh, o kasační stížnosti žalobkyně. Platebním výměrem ze dne 25. 4. 2001 vyměřil Celní úřad Břeclav - dálnice žalobkyni celní dluh ve výši 348 859 Kč. K-odvolání žalobkyně změnilo Celní ře- ditelství Brno právní kvalifikaci vzniku celního dluhu a doplnilo ve výroku roz- hodnutí:ustanovení právních předpisů užitých při rozhodování; jinak zůstalo rozhodnutí vydané v I. stupni nedotče- no.

Žalobkyně brojila proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno žalobou; tu však Krajský soud'v Brně zamítl rozsudkem ze dne 25.11.2003. P Žalobkyně (stěžovatelka) podala pro- ti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena dne 20. 5. 2004. Dne 31. 1. 2005 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen stěžovatelčin návrh na to, aby do řízení o kasační stíž- nosti vstoupil na její místo pan Miroslav H. Stěžovatelka soudu oznámila, že postou- pila panu Miroslavu H.

budoucí pohle- dávku ve výši 348 859 Kč, o níž Krajský soud v Brně vedl řízení; smlouvu o po- stoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2005 připojila k návrhu. Ze smlouvy plyne, že stěžovatelka již zaplatila vyměřený celní dluh; rozhodnutí ukládající jí povinnost 498 k jeho úhradě však má za nezákonné. Za- placenou částku proto považuje za svou pohledávku, kterou: postupuje Mirosla- vu H. dnem podpisu smlouvy. K návrhu bylo přiloženo i prohlášení postupníka ze dne 24. 1. 2005 vyjadřující jeho sou- hlas se vstupem do řízení.

Návrh na záměnu účástníků v řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zamítl. Z odůvodnění: Stěžovatelka má za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k singulární sukcesi podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. (tj. k takovému přechodu či převo- du práva, který není spojen se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení u stě- žovatelky jakožto původního účastníka), a že tedy nic nebrání tomu, aby do řízení vstoupil postupník; mýlí se však. Soud ve správním soudnictví při pře- zkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Tento skutkový a práv- ní stav zahrnuje nejen soubor skutko- === == == — práv a svobod zakotvena samoúčelně - - jejím smyslem a účelem je zajistit, aby © soud přinejmenším v jedné soudní in- stanci s účastníkem vešel či mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kor. takt a aby účastník mohl soudu bezpro- středně a přímo sdělit svoji verži toho, co je předmětem rozhodování, a pouká-. zat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to iv případě, že soud na zá- © kladě dosud získaných informací z vyjá- dření účastníků a ze.správního spisu má: (a třeba i, jak se nakonec ukáže, opráv- něně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní informaci neposkytne.

Uve- dená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěs- ňovat. Ostatně mimo jiné právě kvůli dů- sledné realizaci této zásady byla v roce 2002 přijata nová -úprava správního soudnictví a. předtím Ústavní soud svý- mi rozhodnutími zasahoval do předcho- zí právní úpravy, která v původní podo- bě v některých případech jednání ve věcech správního soudnictví vylučovala pouze na základě posouzení soudem, ni- koli za podmínky souhlasu účastníků (viz zejm.

nález Ústavního soudu ze dne 24.9. 1996, sp. zn. PI. ÚS 18/96, zveřejně- ný pod č. 269/1996 Sb. a rovněž pod č. 85 ve svazku 6 Sb. ÚS). "Námitka žalovaného, že stěžovatelo- va zástupkyně si v případě své pracovní neschopnosti měla zajistit substituci ji- ným advokátem nebo koncipientem, by za určitých okolností mohla být relevant- ní. Bylo by tomu tehdy, pokud by zastou- pení substitutem bylo možno zajistit v takové kvalitě, aby stěžovatelova práva byla řádně chráněna, tedy zejména za si- tuace, kdy vzhledem k povaze věci je ak- ceptování substitučního zastoupéní po zastoupeném možno spravedlivě poža- dovat a kdy k onemocnění zástupkyně došlo s takovým předstihem před koná- ním jednání, že by substituta bylo mož- no technicky zajistit a ten sé mohl s věcí -v potřebné míře seznámit (srov. k tomu -rozhodnutí kárné komise České advokát- ní.:komory ze dne 10.

2. 2000, sp..zn: K 238/99). Tato podmínka byla v daném případě při zběžném zkoumání věci spl- něna, neboť pracovní neschopnost stě- žovatelovy zástupkyně započala dne 17. 5. 2005, tedy již několik dní před ko- , náním jednání. Vzhledem k povaze věci, která svojí podstatou podle všeho nevy- žaduje vyšší než obvyklou míru důvěry vztahu mezi zastoupeným a jého zástup- cem, a vzhledem k míře její složitosti by- lo lze po právní zástupkyni požadovat, aby za těchto několik dní substituci v po- třebné kvalitě zajistila.

Na porušení stě- žovatelových práv-to však nic změnit ne- může,-neboť jednání před soudem se účastnit chtěl 4 v termínu jednání z omluvitelných důvodů tak nemohl ved- le zástupkyně učinit ani on sám; Nejvyšší správní soud proto otázku, zda stěžova- telova zástupkyně měla či neměla. při jednání zajistit za sebe substituci, dále důkladněji nezkoumal, neboť toho pro rozhodnutí ve věci nebylo ti třeba:. Řízení před krajským soudem bylo tedy postiženo vadou spočívající v jed- nání soudu a rozhodnutí ve věci samé za situace, kdy soud měl jednání podle $ 50 s.

ř.s.odročit, což.nutno považovat za va- du, která mohla mít ža následek nezá- konné rozhodnutí ve věci samé [$ 103 odst. I písm. d) čn fine s. ř. s.. 497 558 O O V SSS Odepřít právo osobní účasti na jed- nání soudu proto.lze jen výjimečně; jed- ním z takových důvodů by mohlo být, pokud účastník řízení či jeho zástupce svým chováním svoji neúčast způsobí a zaviní, a to z důvodů, které nelze omlu- vit. V těchto intencích je nutno vykládat ustanovení: $ 50 s. ř. s. - jednání musí být podle tohoto ustanovení odročeno vždy, když existuje důležitý důvod, přičemž za důležitý důvod bude nutno.

považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných důvodů.. Soud zde nemá možnost volby a za: splnění předpokladu existence důležitého důvo- du odročit jednání vždy musí; právě tak- to, a nikoli výlučně za použití gramatic- kého. výkladu, „nutno vykládat. slovo „může“ obsažené v tomto ustanovení. Ze soudního spisu vyplývá následují- cí: Stěžovatel navrhl. odročení jednání konaného 25. 5. 2004 od 10,00 hodin z důvodu, že jak on, tak jeho právní zá- stupkyně byli v době jednání v pracovní neschopnosti pro nemoc; to doložil po- tvrzeními o pracovní neschopnosti.

Žá- dost o odročení jednání odeslal stěžova- tel faxem soudu podle data uvedeného na. faxové zprávě dne 24. 5- 2004:ve 22,28 hodin; soud přijal faxovou zprávu 25.5.2004 v 8,35 hodin. V žádosti stěžo- vatel výslovně uvedl, že se k věci chce při jednání vyjádřit, a to sodůvodněním, že podle jeho názoru správní orgán ne- vedl důkazní řízení v souladu se záko- nem a že dokonce některá jednání ve vě- ci před stěžovatelem zatajoval. Jako součást faxové zprávy. zaslal stěžovatel i své potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené dne 24.

5. 2004. Originál faxo- vé zprávy pak stěžovatel doručil soudu 26. 5. 2004. Zástupkyně stěžovatele pak dne 25. 5. 2004 (hodina podání není na podacím razítku soudu uvedena) doru- čila soudu omluvu z jednání pro pracov- 496 ní neschopnost a žádost o odročení, jejíž přílohou byla kopie potvrzení o pracov- ní neschopnosti ze dne 17. 5. 2004.V žá- dosti uvedla, že se stěžovatel chce před soudem vyjádřit ke skutkovým okolnos- tem případu i k jeho právnímu posouze- ní.vzhledem: k tomu, že v průběhu správ- ního řízení se nemohl adekvátně bránit.

Krajský soud před započetím jednání o výše uvedených skutečnostech věděl a omluvu stěžovatele i jeho zástupkyně akceptoval, což se ostatně projevilo v protokolu o jednání, kde je uvedeno, že oba jsou z jednání omlůveni. Z obsahu soudního spisu soudu rovněž muselo být zřejmé, že stěžovatel žádá o odročení jednání poprvé za celý průběh řízení před krajským soudem a.že podobu .to- hoto řízení nečinil ani žádné jiné kroky, které by bylo lze považovat za snahu způ- sobovat průtahy v řízení. Krajský soud tedy neměl žádných důvodů -domnívat se, že stěžovatelova omluva je účelové povahy a že je vedena snahou prodlužo- vat soudní řízení -Za této situace měl krajský soud shledat v omluvě z jednání ze zdravotních důvodů důležitý důvod ve smyslu $.50 s.

ř. s. Pokud tak neučinil; závažným způsobem porušil stěžovate- lovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod a též ve shora uvedených ustanoveních mezinárodních smluv o lidských prá- vech a na úrovní jednoduchého práva procesně zakotvené zejména v $ 49 odst. 1, odst. 3 a $ 50s. ř. s. Nelze v žádném případě přijmout ar- gumentaci žalovaného, že krajský soud posuzoval při rozhodování ve věci pou- ze právní otázku a neprováděl dokazová- ní, takže. konání jednání nebylo z věcného hlediska potřeba.

Zásada bezprostřed- nosti soudního jednání. není v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních u < ===- Finanční úřad Znojmo platebním vý- měrem ze dne 7. 12. 2000 vyměřil žalob- ci daň z příjmů fyzických osob za zdaňo- vací období roku 1999 ve výši 0 Kč. Finanční ředitelství v Brně zamítlo žalobcovo odvolání rozhodnutím zé dne 2.10.2001. Krajský soud v Brně -zamítl žalobu proti tomuto rozhodnůtí rozsudkem ze dne 25. 5. 2004. Učinil tak přitom při jednání, z něhož se žalobce a jeho zá- stupkyně pro nemoc omluvili a o jehož odročení žádali.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského-soudu kasační stížností, v níž mj. poukazoval na skutečnost, že soud-ve věci rozhodl při jednání, ze kterého 'se omluvil on sám i jeho zástupkyně z důvodu nemo- ci. Omluvu v obou případech řádně dolo- žili a požádali o odročení jednání. Pokud krajský soud přesto ve věci jednal a rozho- dl, a to se zdůvodněním, že důvody odro- čení nejsou dány, jelikož ve věci se jedná o posouzení právní otázky, porušil tím prá- vo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Žalovaný ve svém vyjádření tuto ná- mitku nepovažoval za důvodnou. Stěžo- vatelova zástupkyně, která se pro nemoc nemohla zúčastnit jednání soudu, měla za sebe zajistit substituci jiným advoká- tem či advokátním koncipientem. Závěr, že v projednávané věci se jedná o posou- zení právní otázky, a že tedy přítomnosti stěžovatele a jeho právní zástupkyně ne- ní při jednání soudu třeba, zejména také s ohledem na to, že ve věci soud nepro- váděl dokazování, mohl krajský soud podle žalovaného učinit, neboť před na- řízením jednání soudce musel mít pro- studován spis a vytvořen názor na věc.

Nejvyšší správní soud rozsudek kraj- ského soudu zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 49 odst. 1 s. ř.s. nařídí před- seda senátu krajského soudu rozhodují- cího ve správním -soudnictví jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracov- ních dnů; o jednání vyrozumí osoby zů- častněné na řízení. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebrání neúčast řádně před- volaných účastníků projednání a skonče- ní věci, nejsou-li důvody pro odročení podle $ 50 s.

ř. s. Podle $ 50 s. ř. s.může být jednání z důležitých důvodů odroče- no; soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou. „Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda jednání dne 25. 5. 2004 proběhlo v souladu se zákonem, přesněji řečeno, zda neodročení jednání bylo v souladu s ustanovením $ 50 s. ř. s. Nutno. přede- slat, že právo na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat dů- kazy a předkládat právní argumenty, je jedním ze základních pilířů práva na spravedlivý proces a jako takové je zakot- veno na ústavní úrovni jak v právu vnit- rostátním, tak v mezinárodních -úmlu- vách o lidských právech (či.

38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svo- bod, čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o: ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, sjednané v Římě dne 4. listopadu 1950 a vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., čl. 14 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 10. května 1976 vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.). s 495 558 ní je vyslýchána řadá svědků k různým skutečnostem, o nichž se vede dokazová- ní, daňový subjekt pro kvalifikovanou pří- pravu na konání výslechu nepochybně potřebuje nejen.

informaci '0- tom, kdy a kde se výslech svědka koná; ale též:in- formaci o tom, kdo bude vyslýchán. Podle $ 31 odst.. 2 d. ř. je, povinností správce daně. dbát o to, aby v dáňovém řízení byly skutečnosti řfozhodné pro správné stanovení: daňové. povinnosti zjištěny co nejúplněji, naplnění této po- vinnosti musí ve spojení s-$,2 odst. 2.d. ři vést k závěru, že požádá-li: daňový sub- jekt správce daně:o poskytnutí informa- ce o'osobě svědka, který má být v daňo- vém řízení vyslýchán, je správce daně povinen -mu tuto infofmaci poskytnout.

Odepřením této informace je, aniž by pro to byla zákonná opora; výrazně osla- beno právo daňového subjektu uvedené v $ 160dst. 4 písm. e) d. ř. V předmětné" věci stěžovatelka i její zástupkyně výslovně žádaly správce da- ně o.sdělení jména svědka, který dle vy- rozumění-o konání výslechu měl být vy- slechnut dne 26. 6. 2001, správce daně této žádosti nevyhověl, a ačkoliv zástup- kyně stěžovatelky požádala o odročení jednání, tento důkaz v-jejich nepřítom: nosti ve stanoveném termínu provedl. Jestliže poté i následné konání výslechu svědka Radovana Z.

bylo zástupkyni stě: žovatelky oznámeno jen s uvedením da- ta a místa konání výslechu, nelze jí přičí- tat k tíži, že na účast na výslechu rezignovala. Práva stěžovatelky byla zasa- Žena o to intenživněji, žé;je. právní ná- stupkyní zemřelého daňového subjektu, nemá. přímé' informace. o obchodních transakcích zemřelého manžela a může čerpat informace jen z listin, které má k dispozici. P. (SR) 10558 Řízení před soudem: odročení jednání k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod * 2 k'čl. Godst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a'základních-svobod k čl.

14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občánňských a politických právech k 3 49 odst. 3a6$50 soudního řádu správního do + Požádálli. účastník: před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva j je mo- tivována snahou: prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě č jde o důležitý důvod ve smyslu $50s.ř.s.

Věc: Společnost s ručením omezeným C., v likvidácii (Slovenská republika), proti » Celnímu ředitelství Brno o celní dluh, o kasační stížnosti žalobkyně. Platebním výměrem ze dne 25. 4. 2001 vyměřil Celní úřad Břeclav - dálnice žalobkyni celní dluh ve výši 348 859 Kč. K-odvolání žalobkyně změnilo Celní ře- ditelství Brno právní kvalifikaci vzniku celního dluhu a doplnilo ve výroku roz- hodnutí:ustanovení právních předpisů užitých při rozhodování; jinak zůstalo rozhodnutí vydané v I. stupni nedotče- no.

Žalobkyně brojila proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno žalobou; tu však Krajský soud'v Brně zamítl rozsudkem ze dne 25.11.2003. P Žalobkyně (stěžovatelka) podala pro- ti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena dne 20. 5. 2004. Dne 31. 1. 2005 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen stěžovatelčin návrh na to, aby do řízení o kasační stíž- nosti vstoupil na její místo pan Miroslav H. Stěžovatelka soudu oznámila, že postou- pila panu Miroslavu H.

budoucí pohle- dávku ve výši 348 859 Kč, o níž Krajský soud v Brně vedl řízení; smlouvu o po- stoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2005 připojila k návrhu. Ze smlouvy plyne, že stěžovatelka již zaplatila vyměřený celní dluh; rozhodnutí ukládající jí povinnost 498 k jeho úhradě však má za nezákonné. Za- placenou částku proto považuje za svou pohledávku, kterou: postupuje Mirosla- vu H. dnem podpisu smlouvy. K návrhu bylo přiloženo i prohlášení postupníka ze dne 24. 1. 2005 vyjadřující jeho sou- hlas se vstupem do řízení.

Návrh na záměnu účástníků v řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zamítl. Z odůvodnění: Stěžovatelka má za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k singulární sukcesi podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. (tj. k takovému přechodu či převo- du práva, který není spojen se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení u stě- žovatelky jakožto původního účastníka), a že tedy nic nebrání tomu, aby do řízení vstoupil postupník; mýlí se však. Soud ve správním soudnictví při pře- zkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Tento skutkový a práv- ní stav zahrnuje nejen soubor skutko- === == == — práv a svobod zakotvena samoúčelně - - jejím smyslem a účelem je zajistit, aby © soud přinejmenším v jedné soudní in- stanci s účastníkem vešel či mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kor. takt a aby účastník mohl soudu bezpro- středně a přímo sdělit svoji verži toho, co je předmětem rozhodování, a pouká-. zat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to iv případě, že soud na zá- © kladě dosud získaných informací z vyjá- dření účastníků a ze.správního spisu má: (a třeba i, jak se nakonec ukáže, opráv- něně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní informaci neposkytne.

Uve- dená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěs- ňovat. Ostatně mimo jiné právě kvůli dů- sledné realizaci této zásady byla v roce 2002 přijata nová -úprava správního soudnictví a. předtím Ústavní soud svý- mi rozhodnutími zasahoval do předcho- zí právní úpravy, která v původní podo- bě v některých případech jednání ve věcech správního soudnictví vylučovala pouze na základě posouzení soudem, ni- koli za podmínky souhlasu účastníků (viz zejm.

nález Ústavního soudu ze dne 24.9. 1996, sp. zn. PI. ÚS 18/96, zveřejně- ný pod č. 269/1996 Sb. a rovněž pod č. 85 ve svazku 6 Sb. ÚS). "Námitka žalovaného, že stěžovatelo- va zástupkyně si v případě své pracovní neschopnosti měla zajistit substituci ji- ným advokátem nebo koncipientem, by za určitých okolností mohla být relevant- ní. Bylo by tomu tehdy, pokud by zastou- pení substitutem bylo možno zajistit v takové kvalitě, aby stěžovatelova práva byla řádně chráněna, tedy zejména za si- tuace, kdy vzhledem k povaze věci je ak- ceptování substitučního zastoupéní po zastoupeném možno spravedlivě poža- dovat a kdy k onemocnění zástupkyně došlo s takovým předstihem před koná- ním jednání, že by substituta bylo mož- no technicky zajistit a ten sé mohl s věcí -v potřebné míře seznámit (srov. k tomu -rozhodnutí kárné komise České advokát- ní.:komory ze dne 10.

2. 2000, sp..zn: K 238/99). Tato podmínka byla v daném případě při zběžném zkoumání věci spl- něna, neboť pracovní neschopnost stě- žovatelovy zástupkyně započala dne 17. 5. 2005, tedy již několik dní před ko- , náním jednání. Vzhledem k povaze věci, která svojí podstatou podle všeho nevy- žaduje vyšší než obvyklou míru důvěry vztahu mezi zastoupeným a jého zástup- cem, a vzhledem k míře její složitosti by- lo lze po právní zástupkyni požadovat, aby za těchto několik dní substituci v po- třebné kvalitě zajistila.

Na porušení stě- žovatelových práv-to však nic změnit ne- může,-neboť jednání před soudem se účastnit chtěl 4 v termínu jednání z omluvitelných důvodů tak nemohl ved- le zástupkyně učinit ani on sám; Nejvyšší správní soud proto otázku, zda stěžova- telova zástupkyně měla či neměla. při jednání zajistit za sebe substituci, dále důkladněji nezkoumal, neboť toho pro rozhodnutí ve věci nebylo ti třeba:. Řízení před krajským soudem bylo tedy postiženo vadou spočívající v jed- nání soudu a rozhodnutí ve věci samé za situace, kdy soud měl jednání podle $ 50 s.

ř.s.odročit, což.nutno považovat za va- du, která mohla mít ža následek nezá- konné rozhodnutí ve věci samé [$ 103 odst. I písm. d) čn fine s. ř. s.. 497 558 O O V SSS Odepřít právo osobní účasti na jed- nání soudu proto.lze jen výjimečně; jed- ním z takových důvodů by mohlo být, pokud účastník řízení či jeho zástupce svým chováním svoji neúčast způsobí a zaviní, a to z důvodů, které nelze omlu- vit. V těchto intencích je nutno vykládat ustanovení: $ 50 s. ř. s. - jednání musí být podle tohoto ustanovení odročeno vždy, když existuje důležitý důvod, přičemž za důležitý důvod bude nutno.

považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných důvodů.. Soud zde nemá možnost volby a za: splnění předpokladu existence důležitého důvo- du odročit jednání vždy musí; právě tak- to, a nikoli výlučně za použití gramatic- kého. výkladu, „nutno vykládat. slovo „může“ obsažené v tomto ustanovení. Ze soudního spisu vyplývá následují- cí: Stěžovatel navrhl. odročení jednání konaného 25. 5. 2004 od 10,00 hodin z důvodu, že jak on, tak jeho právní zá- stupkyně byli v době jednání v pracovní neschopnosti pro nemoc; to doložil po- tvrzeními o pracovní neschopnosti.

Žá- dost o odročení jednání odeslal stěžova- tel faxem soudu podle data uvedeného na. faxové zprávě dne 24. 5- 2004:ve 22,28 hodin; soud přijal faxovou zprávu 25.5.2004 v 8,35 hodin. V žádosti stěžo- vatel výslovně uvedl, že se k věci chce při jednání vyjádřit, a to sodůvodněním, že podle jeho názoru správní orgán ne- vedl důkazní řízení v souladu se záko- nem a že dokonce některá jednání ve vě- ci před stěžovatelem zatajoval. Jako součást faxové zprávy. zaslal stěžovatel i své potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené dne 24.

5. 2004. Originál faxo- vé zprávy pak stěžovatel doručil soudu 26. 5. 2004. Zástupkyně stěžovatele pak dne 25. 5. 2004 (hodina podání není na podacím razítku soudu uvedena) doru- čila soudu omluvu z jednání pro pracov- 496 ní neschopnost a žádost o odročení, jejíž přílohou byla kopie potvrzení o pracov- ní neschopnosti ze dne 17. 5. 2004.V žá- dosti uvedla, že se stěžovatel chce před soudem vyjádřit ke skutkovým okolnos- tem případu i k jeho právnímu posouze- ní.vzhledem: k tomu, že v průběhu správ- ního řízení se nemohl adekvátně bránit.

Krajský soud před započetím jednání o výše uvedených skutečnostech věděl a omluvu stěžovatele i jeho zástupkyně akceptoval, což se ostatně projevilo v protokolu o jednání, kde je uvedeno, že oba jsou z jednání omlůveni. Z obsahu soudního spisu soudu rovněž muselo být zřejmé, že stěžovatel žádá o odročení jednání poprvé za celý průběh řízení před krajským soudem a.že podobu .to- hoto řízení nečinil ani žádné jiné kroky, které by bylo lze považovat za snahu způ- sobovat průtahy v řízení. Krajský soud tedy neměl žádných důvodů -domnívat se, že stěžovatelova omluva je účelové povahy a že je vedena snahou prodlužo- vat soudní řízení -Za této situace měl krajský soud shledat v omluvě z jednání ze zdravotních důvodů důležitý důvod ve smyslu $.50 s.

ř. s. Pokud tak neučinil; závažným způsobem porušil stěžovate- lovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod a též ve shora uvedených ustanoveních mezinárodních smluv o lidských prá- vech a na úrovní jednoduchého práva procesně zakotvené zejména v $ 49 odst. 1, odst. 3 a $ 50s. ř. s. Nelze v žádném případě přijmout ar- gumentaci žalovaného, že krajský soud posuzoval při rozhodování ve věci pou- ze právní otázku a neprováděl dokazová- ní, takže. konání jednání nebylo z věcného hlediska potřeba.

Zásada bezprostřed- nosti soudního jednání. není v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních u < ===- Finanční úřad Znojmo platebním vý- měrem ze dne 7. 12. 2000 vyměřil žalob- ci daň z příjmů fyzických osob za zdaňo- vací období roku 1999 ve výši 0 Kč. Finanční ředitelství v Brně zamítlo žalobcovo odvolání rozhodnutím zé dne 2.10.2001. Krajský soud v Brně -zamítl žalobu proti tomuto rozhodnůtí rozsudkem ze dne 25. 5. 2004. Učinil tak přitom při jednání, z něhož se žalobce a jeho zá- stupkyně pro nemoc omluvili a o jehož odročení žádali.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského-soudu kasační stížností, v níž mj. poukazoval na skutečnost, že soud-ve věci rozhodl při jednání, ze kterého 'se omluvil on sám i jeho zástupkyně z důvodu nemo- ci. Omluvu v obou případech řádně dolo- žili a požádali o odročení jednání. Pokud krajský soud přesto ve věci jednal a rozho- dl, a to se zdůvodněním, že důvody odro- čení nejsou dány, jelikož ve věci se jedná o posouzení právní otázky, porušil tím prá- vo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Žalovaný ve svém vyjádření tuto ná- mitku nepovažoval za důvodnou. Stěžo- vatelova zástupkyně, která se pro nemoc nemohla zúčastnit jednání soudu, měla za sebe zajistit substituci jiným advoká- tem či advokátním koncipientem. Závěr, že v projednávané věci se jedná o posou- zení právní otázky, a že tedy přítomnosti stěžovatele a jeho právní zástupkyně ne- ní při jednání soudu třeba, zejména také s ohledem na to, že ve věci soud nepro- váděl dokazování, mohl krajský soud podle žalovaného učinit, neboť před na- řízením jednání soudce musel mít pro- studován spis a vytvořen názor na věc.

Nejvyšší správní soud rozsudek kraj- ského soudu zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 49 odst. 1 s. ř.s. nařídí před- seda senátu krajského soudu rozhodují- cího ve správním -soudnictví jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracov- ních dnů; o jednání vyrozumí osoby zů- častněné na řízení. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebrání neúčast řádně před- volaných účastníků projednání a skonče- ní věci, nejsou-li důvody pro odročení podle $ 50 s.

ř. s. Podle $ 50 s. ř. s.může být jednání z důležitých důvodů odroče- no; soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou. „Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda jednání dne 25. 5. 2004 proběhlo v souladu se zákonem, přesněji řečeno, zda neodročení jednání bylo v souladu s ustanovením $ 50 s. ř. s. Nutno. přede- slat, že právo na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat dů- kazy a předkládat právní argumenty, je jedním ze základních pilířů práva na spravedlivý proces a jako takové je zakot- veno na ústavní úrovni jak v právu vnit- rostátním, tak v mezinárodních -úmlu- vách o lidských právech (či.

38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svo- bod, čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o: ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, sjednané v Římě dne 4. listopadu 1950 a vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., čl. 14 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 10. května 1976 vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.). s 495 558 ní je vyslýchána řadá svědků k různým skutečnostem, o nichž se vede dokazová- ní, daňový subjekt pro kvalifikovanou pří- pravu na konání výslechu nepochybně potřebuje nejen.

informaci '0- tom, kdy a kde se výslech svědka koná; ale též:in- formaci o tom, kdo bude vyslýchán. Podle $ 31 odst.. 2 d. ř. je, povinností správce daně. dbát o to, aby v dáňovém řízení byly skutečnosti řfozhodné pro správné stanovení: daňové. povinnosti zjištěny co nejúplněji, naplnění této po- vinnosti musí ve spojení s-$,2 odst. 2.d. ři vést k závěru, že požádá-li: daňový sub- jekt správce daně:o poskytnutí informa- ce o'osobě svědka, který má být v daňo- vém řízení vyslýchán, je správce daně povinen -mu tuto infofmaci poskytnout.

Odepřením této informace je, aniž by pro to byla zákonná opora; výrazně osla- beno právo daňového subjektu uvedené v $ 160dst. 4 písm. e) d. ř. V předmětné" věci stěžovatelka i její zástupkyně výslovně žádaly správce da- ně o.sdělení jména svědka, který dle vy- rozumění-o konání výslechu měl být vy- slechnut dne 26. 6. 2001, správce daně této žádosti nevyhověl, a ačkoliv zástup- kyně stěžovatelky požádala o odročení jednání, tento důkaz v-jejich nepřítom: nosti ve stanoveném termínu provedl. Jestliže poté i následné konání výslechu svědka Radovana Z.

bylo zástupkyni stě: žovatelky oznámeno jen s uvedením da- ta a místa konání výslechu, nelze jí přičí- tat k tíži, že na účast na výslechu rezignovala. Práva stěžovatelky byla zasa- Žena o to intenživněji, žé;je. právní ná- stupkyní zemřelého daňového subjektu, nemá. přímé' informace. o obchodních transakcích zemřelého manžela a může čerpat informace jen z listin, které má k dispozici. P. (SR) 10558 Řízení před soudem: odročení jednání k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod * 2 k'čl. Godst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a'základních-svobod k čl.

14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občánňských a politických právech k 3 49 odst. 3a6$50 soudního řádu správního do + Požádálli. účastník: před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva j je mo- tivována snahou: prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě č jde o důležitý důvod ve smyslu $50s.ř.s.

První námitka stěžovatelky se opírá o tvrzení vad daňového řízení a chybné- ho úsudku soudu o nich, Vady řízení spočívaly v tom, že správní orgány stěžo- vatelku chybným vyrozuměním o koná- ní výslechu v průběhu odvolacího řízení zkrátily na právu klást otázky znalci a svědku [$ 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu). L ————————————————————L—L—LL»ŤŤVŤV ULU zobecňující závěr doposud učiněných nálezů Ústavního soudu z roku 2003 a 2005 by mohl vést k nutnosti přiznat český důchod všem pojištěncům, kteří získali nějakou dobu na území ČSFR, bez ohledu na smluvní vztahy, jako by taková doba byla výlučně dobou českou, tedy například i osobám žijícím ve Slovenské republice a požívajícím důchod od slo- venského nositele pojištění, v jehož ná- roku a výši byla zohledněna doba do 31.

12..1992 (a všem ostatním pojištěn- cům, ať žijí kdekoliv) - tento princip je nezpochybnitelný zejména ve vztahu k těm osobám, na které dopadají mezi- národněprávní závazky České republiky, jež byly výše osvětleny. Nejvyšší správní soud respektuje ma- ximálně právo Ústavního soudu ochrá- nit ústavní principy státu; je zřejmé, že tato ochrana (ostatně jako jakákoliv ochrana poskytnutá i obecnými soudy) může státu v některých případech při- nést i značné fiskální důsledky. V dosa- vadních rozhodnutích Ústavního soudu, která na posuzovanou věc pohlížejí ostatně rozporuplně, však prozatím toto vědomí všech souvislostí nebylo přede- střeno.

Daňové řízení: výslech svědka Nd Proto je Nejvyšší správní soud pře- svědčen, že v tomto odůvodnění pře- svědčivě. vyložil teze, jež oněm vyslove- ným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/02 přinejmenším konkurují. Mimo. právní rámec odůvodnění Nej- vyšší správní soud uvádí, že je si vědom, že rozdělení státu - zánik ČSFR mělo.vliv na téměř všechny oblasti života; v řadě z nich se obyvatelé ČSFR mohli cítit po zániku státu ukráceni, ať už v rovině lid- ských vztahů, majetku, kultury a podob- ně.

Tyto újmy mohou mít různou pova- hu. Je jen velmi obtížné si představit, že nástupnický stát - Česká republika - by mohl veškeré tyto újmy odčinit, tím spí- še v podobě nároků vznášených jako ne- zpochybnitelná veřejná práva. Nejvyšší správní soud v posuzované věci: takové právo neshledal, a proto mu také nepo- skytl soudní ochranu, jež by jinak sub- jektivnímu veřejnému právu přináleže- la. Je přesvědčen, že zůstává pouze na vůli českého státu, přihlásí-li se k odči- nění výše příkladmo zmíněných důsled- ků zániku ČSFR.

(om)

Peter P. v P. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů fyzických osob,

⚖ Zeptejte se AI asistenta na toto rozhodnutí