2 Ads 11/2025- 46 - text
2 Ads 11/2025 - 47
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Evy Šonkové a Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: A. T., zast. Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou se sídlem Myslíkova 2020/4, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2023, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 21 Ad 31/2023 57,
I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti tamtéž specifikovanému rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2023. Tímto rozhodnutím byl žalobkyni dle § 56 odst. 1 písm. a) spolu s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ode dne 12. 5. 2023 odňat invalidní důchod. Dle prvostupňového posudku Lékařské posudkové služby Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 3. 2023, č. j. LPS/2023/279 P10_CSSZ, byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovena na 20 % (neodpovídající uznání invalidity). Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované podala námitky. Druhostupňový posudek Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2023, č. j. LPS/2023/944 NR PLZ_CSSZ, potvrdil závěry posudku ze dne 7. 3. 2023, a námitkám žalobkyně tak nebylo vyhověno.
[2] Sporné bylo posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Ke zjištění skutkového stavu městský soud obstaral posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudek PK MPSV“) ze dne 13. 5. 2024, e. č. SZ/2023/3650 PH 15. Posudková komise určila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně Crohnovu chorobu. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti komise hodnotila dle kapitoly XI, oddílu C, položky 4, písmena a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a tato činila 20 % pro chronifikaci potíží, přičemž ostatní diagnostikované nemoci nebyly při hodnocení invalidity posudkově rozhodné (výčet posuzovaných lékařských zpráv uvedl městský soud v bodě 15. svého rozsudku). Datum zániku invalidity bylo stanoveno ke dni 7. 3. 2023.
[3] Městský soud shledal, že posudek PK MPSV je úplný, přesvědčivý a celistvý, s absencí zásadních rozporů a logických vad. Uvedl, že ve všech třech posudcích (ze dne 7. 3. 2023, ze dne 17. 7. 2023 a ze dne 13. 5. 2024) byla příčina zdravotního postižení žalobkyně určena shodně, stejně jako míra poklesu pracovní schopnosti na hranici 20 %. Ke změně náhledu na míru zdravotního postižení došlo kvůli stabilizaci onemocnění v důsledku biologické léčby. Míra postižení 20 % není zanedbatelná a nepochybně žalobkyni zasahuje do schopnosti řádného výkonu pracovní činnosti, ale objektivně se nejedná o tak výrazný zásah, aby dosahoval úrovně invalidity (dosahující míry snížení pracovní schopnosti alespoň o 35 %).
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že městský soud nesprávně zjistil skutkový stav. Uvedla, že rozsudek městského soudu porušuje zásadu předvídatelnosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Míra postižení nemohla poklesnout o 15 % (z 35 % na 20 %), neboť nedošlo k takovému odpovídajícímu zlepšení jejího zdravotního stavu, který by jí umožnoval zapojit se do pracovního života bez dalších problémů. Podle stěžovatelky posudkoví lékaři náležitě nezjistili její zdravotní stav, nepostupovali v souladu s metodikou a nevyžádali si aktuální vyšetření. Uvádí, že do roku 2007 (v uvedeném roce propuklo onemocnění) byla schopna pracovat na vysokých pracovních pozicích, nemoc jí však setrvat na uvedených pozicích znemožňovala. V roce 2018 prodělala těžkou recidivu Crohnovy choroby, v jejímž důsledku byla v pracovní neschopnosti v délce jednoho roku. Dále stěžovatelka popsala, co vše obnáší její onemocnění a jak ji omezuje v průběhu běžného pracovního dne (časté návštěvy toalety, nadměrná míra hygieny atd.). Stěžovatelka následně prodělala další onemocnění, která s sebou přinesla jiné negativní důsledky a ovlivnila její fyzický i psychický stav (nadměrná činnost štítné žlázy, předčasné klimakterium, nemoc COVID 19 atd.). Dále upozorňuje, že si zdravotní stav nezpůsobila sama nezdravým životním stylem. Nesouhlasí, že by její zdravotní stav měl být klasifikován jako stabilizovaný, protože nikdy neví, kdy nemoc opět udeří. Žije v neustálém strachu, kdy přijde o práci. Odnětí invalidity znamená i znatelný zásah do její ekonomické sféry. Navíc pohovor s posudkovou komisí MPSV probíhal v nepříjemném prostředí, komise její stav bagatelizovala a od začátku bylo jasné, že stěžovatelce nedůvěřuje. I z toho stěžovatelka usuzuje, že posudkoví lékaři její stav neposoudili objektivně. Posudková komise se podle ní dostatečně nevypořádala s uplatněnými námitkami.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná upozornila na to, že stěžovatelka neuvedla důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Kasační námitky směřují do skutkových zjištění, s nimiž nejsou spojeny právní otázky, které by odůvodnily přijatelnost kasační stížnosti. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, či ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 46) je posouzení vzniku, stupně či zániku invalidity otázkou odbornou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Městský soud si správně vyžádal nový posudek PK MPSV, který potvrdil závěry plynoucí z prvního a druhého lékařského posudku. Posudek PK MPSV byl dle žalované náležitě přesvědčivě odůvodněn a městský soud o něm neměl pochyby. Žalovaná považuje rozsudek městského soudu za správný.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[8] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti byla poprvé definována v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39. Kasační stížnost je přijatelná a) pokud Nejvyšší správní soud považuje za nutné posoudit zásadní právní otázku, b) je li dosavadní judikatura krajských soudů k rozhodné otázce rozdílná, c) je li zapotřebí provést tzv. „judikatorní odklon“, d) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatelka neuvedla, v čem spatřuje přijatelnost kasační stížnosti. Důvody přijatelnosti nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Nejvíce se důvodu přijatelnosti uvedenému pod písm. a) a d) § 103 odst. 1 s. ř. s. blíží tvrzení stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
[10] Stěžovatelka spatřuje uvedenou vadu rozsudku v tom, že městský soud nesprávně zjistil skutkový stav, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení a chybnému závěru městského soudu. Zbytek kasačních námitek směřuje do posouzení pracovní schopnosti stěžovatelky. Stěžovatelka rekapituluje lékařské zprávy a posudky a nesouhlasí s poklesem pracovní schopnosti o 15 %, tedy s mírou poklesu pracovní schopnosti 20 %, tzn. nezakládající invaliditu.
[11] Městský soud si za účelem zjištění skutkového stavu vyžádal posudek PK MPSV ze dne 13. 5. 2024, jehož závěr byl v procentní míře poklesu pracovní schopnosti shodný s lékařskými posudky ze dne 17. 7. 2023 a dne 7. 3. 2023. Městský soud uvedl, že PK MPSV vycházela z dostupných lékařských nálezů, které vyhodnotila komplexním způsobem. Zároveň uvedl, že odborností potřebnou k posouzení zdravotního stavu stěžovatelky nedisponuje, proto věcnou správnost posudku neposuzuje, i z tohoto důvodu si vyžádal posudek PK MPSV.
[12] Nejvyšší správní soud v této věci poukazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS; ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 24; ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 22; ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013 26; nebo ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 Ads 40/2016 20, bod 11), podle níž posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, včetně data vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení o dávce podmíněné zdravotním stavem posuzovala zdravotní stav žalovaná [§ 5 písm. i) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; nově je pro tuto agendu určen Institut posuzování zdravotního stavu, viz § 6b téhož zákona] a v soudním řízení správním Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 téhož zákona). Posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. S ohledem na jeho mimořádný význam v řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím, to však jen v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Posudek tak musí splňovat požadavky úplnosti a přesvědčivosti.
[13] Městský soud postupoval v souladu s procesními pravidly a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zdejší soud neshledal žádné, natož závažné vady rozsudku městského soudu, které by zakládaly nepřezkoumatelnost. Samotný nesouhlas stěžovatelky se závěry městského soudu nepřezkoumatelnost jeho rozsudku nezakládá.
[14] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nezjistil žádný z výše definovaných důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[15] Kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, procesně neúspěšná stěžovatelka tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalovaná v daném typu řízení o kasační stížnosti (ve věci důchodového pojištění) právo na náhradu svých nákladů řízení nemá (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. května 2025
Karel Šimka
předseda senátu