2 Ads 129/2023- 29 - text
2 Ads 129/2023 - 30 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Lenky Oulíkové v právní věci žalobce: MUDr. A. A. S., zastoupeného advokátem Mgr. Zdeňkem Havlem, se sídlem Rudé armády 407, Strančice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 42 Ad 15/2022 21,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem bránil proti rozhodnutí žalované. Nesouhlasil s tím, že mu žalovaná přiznala starobní důchod až od 16. 8. 2022 a do dob pojištění nezahrnula dobu jeho středoškolského studia v Iráku.
[2] Krajský soud žalobu zamítl. Vysvětlil, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění až dne 15. 8. 2022. Ohledně zahrnutí doby středoškolského studia v Iráku od 1. 9. 1968 do 1. 10. 1972 do celkové doby pojištění odkázal krajský soud na závěr, který již vyslovil v rozsudku ze dne 2. 6. 2022, č. j. 42 Ad 14/2020 35, ve věci týchž účastníků. Krajský soud vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Ads 113/2013 45. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Posouzení svého středoškolského studia v Iráku ze strany krajského soudu považuje za nesprávné. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 Ads 23/2007 101. Závěry tohoto rozsudku podle stěžovatele obstojí i při posouzení jeho doby středoškolského studia od 1. 9. 1968 do 1. 10. 1972. Proto měla žalovaná tuto dobu studia zohlednit do celkové doby pojištění.
[4] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s krajským soudem. Nadále trvá na tom, že zhodnotit sporný úsek jako dobu pojištění by bylo možné za předpokladu zaplacení pojistného. Odkaz na rozsudek NSS není podle žalované přiléhavý. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.
[6] Podle § 104a s. ř. s. NSS odmítne kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, pokud svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (kritérium přesahu vlastních zájmů vyložil NSS v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[7] NSS v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že mu měla být doba středoškolského studia v Iráku v letech 1968 až 1972 započtena jako doba pojištění. S obdobnou otázkou se však již NSS zabýval v již citovaném rozsudku č. j. 4 Ads 113/2013
45, zejména lze odkázat na komplexní posouzení v bodě 20. Z něj plyne, že je vyloučeno zohlednit dobu studia v zahraničí před dosažením 18. roku věku jako náhradní dobu pojištění ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pokud jde o zohlednění této doby jako doby pojištění ve smyslu § 13 odst. 1 téhož zákona, odkázal citovaný rozsudek na zákonnou podmínku zaplacení pojistného.
[9] Stěžovatelova argumentace rozsudkem NSS č. j. 6 Ads 23/2007
101 není přiléhavá, neboť připouští výluku z povinnosti uhradit pojistné za dobu studia v zahraničí pouze u nároků na důchod vzniklých v letech 1996 až 2003, jak ostatně zdůraznil NSS i ve výše popsaném rozsudku č. j. 4 Ads 113/2013 45.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] NSS uzavírá, že z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z přiléhavé judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Kasační soud neshledal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá v řízeních ve věcech důchodového pojištění nárok na náhradu nákladů řízení ani tehdy, byla li úspěšná.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. září 2023
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu