kon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabez- pečení, ve znění vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (dále jen „vy- hláška č. 182/1991 Sb.“) Pokud odvolací soud*) při hodnocení podmínek plného invalidního dů- chodu podle $ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, po- % Právní věta vychází z právního stavu před 1. 1. 2003 (f 250s odst. 2 o. s. ř, ve znění účinném k 31. 12. 2003). 254 nechal na úvaze provedení dalších zdravotních vyšetření a posudková komi- se Ministerstva práce a sociálních věcí ($ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., 0 organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a $ 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) při doplnění posudku jejich nutnost vyloučila, přičemž její úvaha byla pod- ložená, logická a řádně zdůvodněná, nelze soudu I. stupně vytýkat nedosta- tečné zjištění skutečného stavu věci [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Předpokladem důvodnosti tvrzených vad řízení podle $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťo- vání byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem tako- vým způsobem, že to mohlo ovlivnit zá- konnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V daném případě žalovaná vydala rozhodnutí podle $ 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ve znění účinném v době vy- dání rozhodnutí); podle tohoto ustano- vení se důchod odejme, zjistí-li se, že ná- rok na jeho výplatu zanikl.
Stěžovatel pobíral plný invalidní důchod. Podle $39 odst. 1 cit. zákona je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlou- hodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, ne- bo b) je schopen pro zdravotní postiže- ní soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2 téhož ustanovení se při určování poklesu schopnosti soustavné výděleč- né činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachova- ným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výděleč- ným činnostem, které vykonával před- tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňu- jící schopnost výdělečné činnosti pojiš- těnce, zda a jak je pojištěnec na své zdra- votní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh vý- dělečné činnosti, než dosud vykonával.
Žalovaná v době vydání rozhodnutí vy- cházela z posouzení stěžovatelova zdra- votního stavu, které bylo v průběhu pře- zkumného soudního řízení ověřeno posudkem k tomu příslušné posudkové komise, a tento posudek byl následně doplněn v intencích závěrů odvolacího soudu. Posudková komise měla k dispo- zici veškeré zdravotní nálezy a vycházela i z vlastního vyšetření. Závěr žalované o naplnění podmínek pro odnětí plného invalidního důchodu odpovídá skutko- vým zjištěním, není s nimi v rozporu a ta- to skutková zjištění lze považovat za do- statečná.
Stěžovatel namítá, že měly být provedeny nové posudky psychiatrické a psychologické, jak naznačil odvolací soud. Ten ovšem ponechal jejich prove- dení na úvaze; komise úvahu provedla na základě závěrů předchozích vyšetření i vlastního vyšetření a zdůvodnila, proč není nutné provedení vyšetření nových. Její závěr se jeví jako odůvodněný a lo- gický. Dále komise provedla zhodnocení očního postižení, které dřívější posudek neobsahoval (výsledek se ovšem na po- souzení celkové schopnosti soustavné výdělečné činnosti neprojevil), a zabýva- la se i tvrzením o možnosti postižení epi- lepsií, přičemž zhodnotila lékařské zprá- vy opět s negativním závěrem.
V kasační stížnosti stěžovatel poukazuje na ortope- dické vyšetření provedené MUDr. B. dne 29. 11. 2002. Posudková komise jistě ne- mohla brát v úvahu nález učiněný až po vydání rozhodnutí, jejího posudku i do- plňku posudku; je však pravda, že by ten- to nález mohl zpochybnit správnost podkladů, z nichž komise vycházela. Po- sudková komise měla k dispozici ortope- dický nález MUDr. B. ze dne 13. 6. 2001, v němž není obsažen výsledek RTG pán- ve uvedený v nálezu ze dne 29. 11. 2002, a to stav po zlomenině pánve, zřejmě ne- léčené, zhojené v dislokaci s hypertrofic- kým svalkem a arthrosou symfysy.
Stěžo- vatel podle nálezu při vyšetření uváděl potíže, které při vyšetření dne 13. 6. 2001, tedy v rozhodné době z hlediska posuzování podmínek plného invalid- ního důchodu, neuváděl: Pokud tyto po- tíže nastaly v době tohoto pozdějšího vyšetření (v nálezech obsažených v po- sudkovém spise nikdy dříve takové bo- lesti v oblasti pánve při zátěži uváděny nebyly), nelze z nich dovozovat žádný závěr ve vztahu k době vydání rozhod- nutí, tedy nelze tímto nálezem zpochyb- nit zjištěný stav v době vydání rozhod- nutí.
Posudková komise měla k dispozici aktuální ortopedický nález, při srovnání 603 254 závěrů dokonce v té době stěžovatelův stav vyžadoval medikaci, kdežto při vy- šetření dne 29. 10. 2002 bylo doporu- čeno pouze nosit ortopedickou obuv a nezatěžovat zvýšeně levou dolní kon- četinu, a to ve vztahu ke všem stěžovate- lovým ortopedickým potížím. Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by zákon- nost rozhodnutí správního orgánu byla ovlivněna nedostatečným skutkovým zjiš- těním a že by soud z tohoto důvodu měl napadené rozhodnutí zrušit.
Namítaný důvod kasační stížnosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zjištěn nebyl. Stěžovatel dále namítá existenci dů- vodu uvedeného v $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., který přichází v úvahu při nepře- zkoumatelnosti rozhodnutí soudu, spo- čívající v jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, popř. v jiné vadě ří- zení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Ve vztahu k soudu stěžova- tel dále brojí proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci: je názoru, že tento soud jako odvolací měl závazně uložit provedení vyšetření přímo krajskému soudu a ten by pak měl povinnost uložit posudkové komisi jejich realizaci.
Kasač- ní stížnost lze podle $ 131 s. ř. s. podat jen proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po dni účinnosti tohoto záko- na (1. 1.2003), nejedná-li se o rozhodnu- tí, proti němuž lze podat kasační stížnost na základě přechodných ustanovení. Ta- kovým rozhodnutím je napadené roz- 604 hodnutí krajského soudu, nikoliv roz- hodnutí Vrchního soudu v Olomouci, proti kterému mohl stěžovatel brojit v době jeho vydání dovoláním k Nejvyš- šímu soudu. Pokud tak neučinil, stalo se závazným tak, jak bylo vydáno, a krajský soud postupoval v jeho intencích.
Po- sudková komise na základě odvolacího rozhodnutí uvážila a zdůvodnila, proč nových vyšetření není třeba. Tento po- stup již byl výše zhodnocen jako odů- vodněný. Pokud posudková komise zpo- chybnila předchozí vyšetření tak, že ani původně nebyl dán důvod pro přiznání plné invalidity, učinila tak jen ve vztahu k možnému vývoji daných postižení a ve vztahu k vyloučení nutnosti nových vy- šetření. Soud žádný jiný závěr ze zpo- chybnění předchozích vyšetření také nečinil. Rozsudek krajského soudu je srozumitelný i dostatečně odůvodněný.
Krajskému soudu by bylo možno z hle- diska tvrzeného kasačního důvodu vytk- nout pouze, že se v napadeném rozsudku nevypořádal s ortopedickým posudkem ze dne 29. 10. 2002, který stěžovatel to- muto soudu předložil při jednání dne 13. 11. 2002. Ovšem důvodem pro zruše- ní rozsudku by tato vada byla, pouze po- kud by mohla mít za následek nezákon- né rozhodnutí o věci samé. Jak bylo výše uvedeno, předložený posudek nemohl mít vliv na zhodnocení podmínek plné invalidity v době vydání rozhodnutí žalo- vané; proto nelze považovat kasační stíž- nost ani z tohoto hlediska za důvodnou.
(oš)
Aleš V. v B. proti České správě sociálního zabezpečení o odnětí plného invalid- ního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.