Je-li státní příspěvek na pobyt a péči podle § 42g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, poskytován za dítě, které nastoupilo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v průběhu kalendářního měsíce, krátí se v kalendářním měsíci o tolik třicetin, kolik kalendářních dnů dítě strávilo mimo zařízení. Tato úprava se použije i v případě, že dítě nastoupí do zařízení v průběhu kalendářního měsíce, který má 31 dní.
[13] Podle § 42g odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí „[z]řizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc má nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností“.
[14] Podle § 42g odst. 3 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí „[s]tátní příspěvek náleží měsíčně za každé dítě ve výši 22 800 Kč“.
[15] Podle § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí „[s]tátní příspěvek se snižuje o jednu třicetinu za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt mimo toto zařízení trvá po dobu 2 po sobě jdoucích kalendářních dnů; den, ve kterém dítě odejde ze zařízení v době po patnácté hodině, nebo den, ve kterém se vrátí do zařízení před patnáctou hodinou, se do doby 2 dnů po sobě jdoucích nezahrnuje“.
[16] Spornou právní otázkou je výklad naposledy citovaného ustanovení v situaci, kdy je dítě přijato do zařízení v průběhu kalendářního měsíce, který má 31 dní. Pokud se totiž v takovém měsíci státní příspěvek v souladu se zákonnou dikcí krátí o tolik třicetin, kolik kalendářních dní trval pobyt dítěte mimo zařízení, dochází k tomu, že vždy jeden kalendářní den, po který dítě v zařízení skutečně pobývá, zůstane státním příspěvkem nepokrytý. Zákonem stanovený výpočet totiž optimálně působí v kalendářních měsících o délce třiceti dní, nikoliv však v měsících o jeden den delších.
[17] Ve zde posuzované věci šlo o státní příspěvek poskytovaný stěžovateli za měsíc srpen 2018. Stěžovatel je přesvědčen, že mu za tento měsíc měl být přiznán státní příspěvek o 6 x 760 Kč, tedy 4 560 Kč, vyšší. Do zařízení totiž v průběhu měsíce srpna 2018 nastoupilo celkem 6 dětí, konkrétně tři děti dne 19. 8. 2018 a tři děti dne 30. 8. 2018. Státní příspěvek přiznaný výpočtem podle § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí neodpovídal počtu kalendářních dní, které děti v zařízení skutečně strávily, neboť byl u každého dítěte o jeden den nižší.
[18] Ustanovení § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí je formulováno tak, že na výši státního příspěvku za kalendářní měsíc má vliv počet dní, které dítě stráví mimo zařízení. Zákon nerozlišuje, zda se jedná o dítě, které v zařízení již pobývá, nebo zda dítě bylo do zařízení v daném kalendářním měsíci teprve umístěno. Státní příspěvek se v takovém kalendářním měsíci krátí o tolik třicetin, kolik kalendářních dnů dítě strávilo mimo zařízení (a tento pobyt trval déle než dva dny). V nyní posuzované věci se jednalo o krácení u tří dětí, které do zařízení nastoupily dne 19. 8. 2018, další tři děti do zařízení nastoupily dne 30. 8. 2018. V prvním případě byl měsíční státní příspěvek za každé dítě krácen o 18/30 u každého dítěte, ve druhém případě šlo o krácení ve výši 29/30 za každé dítě. Je pravdou, že tímto výpočtem není v případě, že dítě nastoupí do zařízení v průběhu měsíce, který má 31 dní, státním příspěvkem pokrytý jeden kalendářní den pobytu každého dítěte v zařízení. Nejvyšší správní soud je přesto přesvědčen, že žalovaný ani městský soud při výkladu zákona nepochybili.
[18] Ustanovení § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí je formulováno tak, že na výši státního příspěvku za kalendářní měsíc má vliv počet dní, které dítě stráví mimo zařízení. Zákon nerozlišuje, zda se jedná o dítě, které v zařízení již pobývá, nebo zda dítě bylo do zařízení v daném kalendářním měsíci teprve umístěno. Státní příspěvek se v takovém kalendářním měsíci krátí o tolik třicetin, kolik kalendářních dnů dítě strávilo mimo zařízení (a tento pobyt trval déle než dva dny). V nyní posuzované věci se jednalo o krácení u tří dětí, které do zařízení nastoupily dne 19. 8. 2018, další tři děti do zařízení nastoupily dne 30. 8. 2018. V prvním případě byl měsíční státní příspěvek za každé dítě krácen o 18/30 u každého dítěte, ve druhém případě šlo o krácení ve výši 29/30 za každé dítě. Je pravdou, že tímto výpočtem není v případě, že dítě nastoupí do zařízení v průběhu měsíce, který má 31 dní, státním příspěvkem pokrytý jeden kalendářní den pobytu každého dítěte v zařízení. Nejvyšší správní soud je přesto přesvědčen, že žalovaný ani městský soud při výkladu zákona nepochybili.
[19] Výpočet státního příspěvku poskytnutého za šest dětí přijatých do zařízení provozovaného stěžovatelem v průběhu měsíce srpna 2018 byl proveden tak, jak stanoví § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Stěžovatelův výklad, podle něhož by byl státní příspěvek poskytován za dny, které dítě v zařízení skutečně stráví, je vůči zákonné formulaci opačný a odpovídá znění zákona, které bylo s účinností ke dni 1. 1. 2013 zrušeno a nahrazeno nynějším zněním. Podle současné právní úpravy tedy se tedy od měsíční paušální částky odečítá poměrná část státního příspěvku za každý den, který dítě v zařízení nestráví. K opačnému výkladu zákona nelze dospět za použití žádné výkladové metody.
[20] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v případě přijetí dítěte do zařízení v průběhu kalendářního měsíce, který má 31 dní, je částka státního příspěvku poskytnutá na dítě nižší. Snížení různých druhů plateb a příspěvků za dny pobytu dítěte mimo pobytové zařízení je standardní součástí právní úpravy provozu a financování takových zařízení. V tom smyslu lze odkázat např. na úpravu snížení příspěvku na úhradu péče poskytované dětem v ústavní výchově podle § 30 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.
[20] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v případě přijetí dítěte do zařízení v průběhu kalendářního měsíce, který má 31 dní, je částka státního příspěvku poskytnutá na dítě nižší. Snížení různých druhů plateb a příspěvků za dny pobytu dítěte mimo pobytové zařízení je standardní součástí právní úpravy provozu a financování takových zařízení. V tom smyslu lze odkázat např. na úpravu snížení příspěvku na úhradu péče poskytované dětem v ústavní výchově podle § 30 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.
[21] Stěžovatel spatřuje negativní následek v nižší částce vyplacené za pobyt dětí, které jsou přijaty do zařízení v průběhu kalendářního měsíce, který má 31 dnů. K tomu je třeba podotknout, že v případě měsíců, které mají 31 dnů, je stěžovateli opravdu vyplacen státní příspěvek nižší; naopak za pobyt dětí v zařízeních v měsíci únoru obdrží vždy, přepočteno na kalendářní den, státní příspěvek vyšší, než by byl vypočtený podle násobku denní sazby a počtu dnů (28, resp. 29) v tomto měsíci. Nejvyšší správní soud k tomu připomíná, že i výplata ostatních měsíčních dávek zejména z oblasti sociálního zabezpečení je každý měsíc stejná bez ohledu na délku daného kalendářního měsíce. Starobní či invalidní důchod je vyplácen ve stejné výši po všechny kalendářní měsíce; je pak na jeho pobírateli, aby se stejnou částkou „vystačil“ v měsíci únoru, který má 28 dní, ale i v měsíci březnu, který má 31 dní. V této skutečnosti tedy nelze shledat a priori nerovnost.
[22] K námitce stěžovatele týkající se potřeby „domýšlet“ chybějící slova „nejméně“ nebo „alespoň“ dva dny v § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, lze konstatovat, že z důvodové zprávy k zákonu č. 401/2012 Sb., jímž byla provedena změna tohoto ustanovení, z metodických materiálů žalovaného, které k dané problematice vydal, jakož i z kontextu uvedeného ustanovení, v němž je ho užito, je zcela zřejmý úmysl zákonodárce v takových případech krátit státní příspěvek. Výlučně gramatický výklad stěžovatele, založený na absenci výrazu „alespoň“ nebo „nejméně“, z toho důvodu neobstojí. K nemožnosti užití výlučně jazykového výkladu lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 494/05, který mj. uvedl, že „jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě“.
[22] K námitce stěžovatele týkající se potřeby „domýšlet“ chybějící slova „nejméně“ nebo „alespoň“ dva dny v § 42g odst. 3 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, lze konstatovat, že z důvodové zprávy k zákonu č. 401/2012 Sb., jímž byla provedena změna tohoto ustanovení, z metodických materiálů žalovaného, které k dané problematice vydal, jakož i z kontextu uvedeného ustanovení, v němž je ho užito, je zcela zřejmý úmysl zákonodárce v takových případech krátit státní příspěvek. Výlučně gramatický výklad stěžovatele, založený na absenci výrazu „alespoň“ nebo „nejméně“, z toho důvodu neobstojí. K nemožnosti užití výlučně jazykového výkladu lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 494/05, který mj. uvedl, že „jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě“.
[23] Pokud jde o argumenty stěžovatele týkající se postupu žalovaného v jiných řízeních, v nichž buď přizná příspěvek za jeden den i v případě, kdy dítě nastoupí do zařízení právě až 31. dne v měsíci, nebo nepřizná platbu za celý měsíc v případě, kdy dítě nastoupí do zařízení 2. den v měsíci (ačkoliv zákon hovoří o tom, že nepřítomnost dítěte musí trvat alespoň dva pracovní dny), je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud se při posuzování kasační stížnosti zabýval tím, jak krajský soud posoudil konkrétní rozhodnutí žalovaného na základě konkrétních námitek účastníka. Není proto jeho úkolem vyjadřovat svůj právní názor k postupům žalovaného v jiných řízeních, případně řešit hypotetické situace, které mohou nastat. Pokud žalovaný, jak ostatně vyplynulo z jeho vyjádření, které si Nejvyšší správní soud vyžádal, přiznává v případě přijetí dítěte do zařízení 31. den v měsíci státní příspěvek za jeden kalendářní den, lze tento postup označit za přípustný nenárokový benefit ze strany žalovaného, jdoucí nad rámec zákona a vedený snahou o respektování smyslu a účelu zákona.
[24] Závěrem lze říci, že je to stěžovatel sám, jenž má svobodnou vůli působit jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc za zákonem stanovených podmínek, i přes jejich problematičnost, anebo nepůsobit, nevyhovují-li mu. Nejvyšší správní soud si je nicméně dobře vědom obtíží, které se v praxi projevují při aplikaci právní úpravy státního příspěvku a které ostatně trefně popsal i sám stěžovatel. Zákon, jak byl schválen, je natolik jednoznačně formulován a současně nevykazuje natolik silné ústavní deficity, aby byl důvod jeho jazykový význam korigovat ústavně konformní interpretací jdoucí nad rámec jeho doslovného znění. Nicméně výše uvedené aplikační obtíže a nepravidelnosti by měly být pro žalovaného jako ústřední orgán státní správy s působností i v oblasti přípravy legislativy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí podnětem pro důkladné uvážení, zda nyní aplikovaná právní úprava je vhodná, rozumná a dostatečně spravedlivá, a případně podnítit její úpravy. Variantou, která se nabízí jako přehledná a s minimem nepravidelností a nevhodných situací, by bylo odvíjet ve všech případech výplatu státního příspěvku podle počtu dní, po které zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytovalo své služby.