Pokud nárok na vdovecký důchod vznikl již za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, trval v době nabytí účinnosti zá- kona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nezanikl ukončením vý- platy sirotčího důchodu, mohla být žádost ze dne 22. 9. 1999 © přiznání vdoveckého důchodu od 1. 1. 1996 posuzována dle obsahu jen jako žádost o obnovu výplaty dávky podle přechodného ustanovení $ 93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nikoliv podle $ 85 téhož zákona.
Žalobce v dovolání (kasační stížnos- ti) namítl, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nesprávně vycházel ze sou- běžného podání žádosti o vdovecký a si- rotčí důchod v r. 1994./Tehdy ale žalobce o vdovecký důchod nežádal a žádost po- prvé podal až 22.9. 1999.K výzvě soudu doplnil, že je dán důvod dovolání podle $ 237 odst. 1 písm. 4), b) 0.s.ř.,a namítl, že Vrchní soud aplikoval nesprávný právní závěr, když vycházel z toho, že na jeho případ dopadá ustanovení $ 93 zá- kona č. 155/1995 Sb. upravující souběh nároků.
Za správná považuje žalobce skutková zjištění, z nichž plyne, že mu byl přiznán starobní důchod od 10. 2. 1993 ve výši 3268 Kč ze třetí pracovní kategorie a že žalobcova manželka zem- řela 2. 2. 1994, přičemž v té době bylo v jeho péči jedno nezaopatřené dítě. - Dnem 2.2. 1994 byl přiznán sirotčí dů- chod pro syna Martina ve výši 805 Kč a výchovné ve výši 490 Kč s tím, že ža- lobcův starobní důchod v té době činil 3568 Kč. Nárok na vdovecký důchod ža- lovaná uznala, ale nepřiznala jeho výpla- tu pro maximální výši souběhu důchodu a od 2.2.1997 odňala sirotčí důchod pro | nezaopatřeného syna.
Ke dni 1. 1. 1996 tak trval nárok na vdovecký důchod z ti- tulu péče o nezaopatřené dítě v souladu se zákonem č. 100/1988 Sb. s tím, že na- stala ještě další podmínka podle zákona č. 155/1995 Sb.,a to dosažení věku 58 let žalobce. Proto je žalobce názoru, že ke dni 1. 1.1996 vznikl jeho nárok na vdo- vecký důchod a že mu náleží za podmí- nek stanovených zákonem č. 155/1995 Sb. Právní závěry odvolacího soudu tak ža- lobce považuje za nesprávné a domnívá se, že jeho nárok měl být posouzen po- dle $ 38,$ 55 a $ 56 zákona č. 100/1988 Sb. spolu s přechodnými ustanoveními $ 85 zákona č. 155/1995 Sb. Proto navrhl zru- šení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a potvrzení rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud s ohledem na změnu právní úpravy předložil dovolání podle $ 129 odst. 4 s. ř. s. Nejvyššímu správní- mu soudu k dokončení řízení, a to podle ustanovení části třetí hlavy třetí dílu prv- ního tohoto zákona - tedy podle ustano- vení upravujících řízení o kasační stíž- nosti. Předpokladem pro dokončení řízení je zjištění, zda dovolání bylo včasné a přípustné podle občanského soudního řádu ve znění účinném v době jeho po- 141 100 dání a zda je zároveň přípustné i z hle- diska podmínek a náležitostí stanove- ných soudním řádem správním pro ka- sační stížnost.
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, bylo přípustné podle $ 237 odst. 1 o. s. ř., obsahovalo náleži- tosti podle $ 24la odst. 1 o. s. ř. a důvo- dy odpovídaly ustanovení $:241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Z hlediska podmínek pro podání kasační stížnosti jsou namí- tány důvody odpovídající $ 103 odst. 1 písm. a) s.ř. s.Věc tedy lze projednat jako kasační stížnost; Nejvyššímu správnímu soudu pak přísluší hodnotit, zda Vrchní soud v Olomouci správně posoudil práv- ní otázky při hodnocení nároku žalobce, který nabyl postavení stěžovatele.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nena- mítá ničeho proti skutkovým okolnos- tem, z nichž soud vycházel, s tou výjim- kou, že v r. 1994 nežádal o přiznání vdoveckého důchodu a poprvé o něj žá- dal až 22. 9. 1999. Domnívá se proto, že soud nemohl jeho nárok hodnotit tak, ja- ko by docházelo k souběhu důchodů již před účinností zákona č. 155/1995 Sb. Ze soudního spisu je přitom zřejmé, že při jednání Krajského soudu v Ostravě dne 21.2.2001 byla k důkazu čtena mj. žádost stěžovatele o vdovecký a sirotčí důchod z 21.2.
1994, stěžovatel byl jed- nání přítomen a žádnou námitku proti tomuto důkazu nevznesl. Jinak ze soud- ního a dávkového spisu vyplývají skut- kové okolnosti tak, jak jsou stěžovatelem popsány a jak z nich vycházel i Vrchní soud v Olomouci. Není tedy pochyb o tom, že žalovaná rozhodovala o žádosti stěžovatele poda- né dne 22.9. 1999 o přiznání vdovecké- ho důchodu od 1. 1. 1996, že manželka stěžovatele zemřela dne 2. 2. 1994 a syn stěžovatele Martin měl nárok na sirotčí důchod, který mu byl vyplácen až do 142 1.
9. 1997. Stěžovatel pobíral starobní důchod od 10. 2. 1993, tj. od dosažení věku 60 roků. O námitce nesprávného právního posouzení uvážil Nejvyšší.správní soud následovně: Nárok na důchod, tedy i vdovecký důchod, vzniká dnem splnění podmí- nek; nárok na jeho výplatu je ovšem podmíněn splněním podmínek nároku, podáním žádosti a splněním podmínek pro výplatu.V daném případě stěžovatel splnil podmínky nároku dnem úmrtí manželky, neboť v té době pečoval o jed- no nezaopatřené dítě ve smyslu $ 484 odst.1 zákona č. 100/1988 Sb.; nesplňo- val ale podmínky pro výplatu z důvodu souběhu nároků na starobní a vdovecký důchod [$ 56 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst.3 a odst. 6 zák. č. 100/1988 Sb.].
Stě- žovateli tak vznikl nárok na vdovecký důchod, ovšem nikoliv na jeho výplatu, a na tom nic nezměnila skutečnost, že zákon č. 155/1995 Sb. zavedl další pod- mínku nároku na vdovecký důchod - dosažení věku 58 let, kterého stěžovatel dosáhl již 9. 2. 1991. Vzhledem k tomu, že nárok vznikl za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., trval v době nabytí účinnosti zákona č. 155/1995 Sb. a nezanikl ukončením výplaty sirotčího důchodu, mohl být k žádosti podané dne 22. 9. 1999 o při- znání vdoveckého důchodu ode dne 1.1.1996 posuzován jen podle přechod- ných ustanovení tohoto zákona.
Stěžova- tel je názoru, že na jeho případ je třeba vztáhnout přechodné ustanovení obsa- žené v $ 85 zákona č. 155/1995 Sb.Toto ustanovení však dopadá na případy, kdy došlo k zániku nároku na vdovecký dů- chod před 1. 1. 1996 nebo kdy sice do- šlo k zániku nároku na tento důchod po 31. 12. 1995, ale šlo o důchod přiznaný před 1.1.1996,a některá z podmínek ná- roku byla splněna do pěti let od zániku nároku na daný důchod. O takový pří- . pad se však u stěžovatele nejedná. Žalovaná tak mohla k žádosti podané stěžovatelem dne 22.
9. 1999 nárok na výplatu vdoveckého důchodu posuzo- vat jen podle přechodného ustanove- ní obsaženého v $ 93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož se souběh nároků na výplatu důchodů, k němuž došlo před 1.1. 1996 nebo k němuž ne- došlo proto, že se důchod nevyplácel, avšak nárok na důchod trval, posuzuje po 31. 12. 1995 podle předpisů plat- ných před 1. 1. 1996. Nárok na výplatu vdoveckého důchodu mohl tedy být posuzován podle $ 55 a 56 zákona č. 100/1988 Sb., jak žalovaná také uči- nila. Pokud tedy stěžovatel namítá v ka- sační stížnosti (dovolání), že šlo o jeho první žádost o vdovecký důchod, a že mu tedy mu měl být vdovecký důchod přiznán podle zákona č. 155/1995 Sb., neodpovídá jeho tvrzení skutečnosti; na- víc ke vzniku nároku bez ohledu na jeho další žádost došlo před účinností tohoto zákona.
Pokud dále namítá, že pak měl být jeho nárok posuzován podle $ 38, $ 55 a $ 56 zákona č. 100/1988 Sb. ve spojení s $ 85 zákona č. 155/1995 Sb., není jeho námitka důvodná, neboť v této věci se o případ podřaditelný pod $ 85 zákona č. 155/1995 Sb. nejedná. Navíc je nepřípadný poukaz na $:38 zák. č. 100/1988 Sb., v té době upravující ná- rok na částečný invalidní důchod v mi- mořádných případech. Vrchní soud v Olomouci tedy v sou- ladu se zákonem řešil právní otázku použití přechodných ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. a pokud změnil rozhod- nutí krajského soudu zrušující rozhod- nutí žalované tak, že rozhodnutí žalova- né potvrdil, učinil tak na základě správného posouzení právní otázky.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. (oš)
Ing.Josef K. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o vdovecký důchod, o kasační stížnosti žalobce.