Rozhodnutí správního orgánu o uložení sankce za porušení cenových předpisů provozovateli taxislužby nelze bez dalšího označit za nezákonné z důvodu nedostateč- ně zjištěného skutkového stavu věci jen proto, že skutková zjištění správního orgánu vycházejí v zásadě pouze ze svědectví externích spolupracovníků tohoto orgánu.
Rozhodnutí správního orgánu o uložení sankce za porušení cenových předpisů provozovateli taxislužby nelze bez dalšího označit za nezákonné z důvodu nedostateč- ně zjištěného skutkového stavu věci jen proto, že skutková zjištění správního orgánu vycházejí v zásadě pouze ze svědectví externích spolupracovníků tohoto orgánu.
Z ustanovení $ 132 o. s. ř. vyplývá, že dů- kazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží 220 ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně to- ho, co uvedli účastníci. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že povinností sou- du je, za předpokladu respektování proces- ních předpisů a kautel z nich vyplývajících, provedený důkaz hodnotit a zdůvodnit, proč jej odmítá nebo pokládá za nevěrohodný, a v odůvodnění rozhodnutí své stanovisko k tomuto důkazu přiměřeně vyložit (srov. na- př. nález Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 582/01, zveřejněný pod č. 52 ve svazku č. 26 Sbírky nálezů a usnesení Ústav- ního soudu; srov. dále nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, zve- řejněný pod č. 49 ve svazku č. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Městský soud v Praze v odůvodnění napa- deného rozhodnutí uvedl, že považuje výpo- vědi výše zmíněných svědkyň za věrohodné. Toto tvrzení pak náležitě odůvodnil tím, že výpovědi obou svědkyň se od sebe navzájem neliší a vypovídaly shodně v průběhu celého správního řízení. Jejich výpověď se navíc shoduje s výpovědí stěžovatele, až na částku, kterou zaplatily. Stěžovatel ve své kasační stíž- nosti, ale i v průběhu celého správního a soudního řízení neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by výpovědi výše zmíněných svědkyň byly nevěrohodné. Nejvyšší správní soud posoudil jako ne- důvodnou i námitku stěžovatele, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil jako nevě- rohodný stěžovatelem předložený protokol. Na tomto protokolu, původně datovaném dnem 31. 5. 2003, je uveden čas 15.52 hodin. Původní datum je ručně přepsáno na 4. 9. 2003. Dle kontrolního protokolu, a tento fakt stěžovatel nezpochybňuje, proběhla kontrola v době od 15.30 do 15.45 a sepsání protokolu trvalo dle výpovědi stěžovatele 20 min. Na ty- to okolnosti Městský soud v Praze v odůvod- nění svého rozhodnutí poukázal. Je zřejmé, že předmětná listina obsahuje značné nesrov- nalosti, a proto se Nejvyšší správní soud zto- tožnil se závěrem Městského soudu v Praze, že ji nelze považovat za věrohodnou, neboť lze považovat za velmi nevěrohodný údaj o datu a hodině vystavení protokolu o závadě taxametru, jelikož protokol o závadě taxamet ru mohl být stěží vystaven ve stejné době, kdy byl po provedené kontrole ceny za taxislužbu o této cenové kontrole sepisován za přítom- nosti stěžovatele a u jeho automobilu, kde měl být taxametr umístěn, protokol. Nevěro- hodnost data protokolu o poruše taxametru znevěrohodňuje pak i další jeho obsah, neboť tato skutečnost vzbuzuje vážné podezření, že protokol byl pořízen po provedení cenové kontroly účelově se záměrem tímto způso- bem ospravedlnit předražení jízdy. K stěžovatelově námitce, že skutečnost, že při konfrontaci se svědkyněmi neuváděl žádné námitky, mu nemůže být přičítána k tí- ži, neboť tato konfrontace, provedená po uskutečnění jízdy, nemá žádný procesní vý- znam, nutno poznamenat následující: Pokud Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že při hodnocení věrohod- nosti stěžovatelem uváděných tvrzení nemo- hl opomenout skutečnost, že stěžovatel při konfrontaci s výše zmíněnými svědkyněmi, uskutečněné bezprostředně po skončení kontrolní jízdy, neuváděl žádnou námitku, nelze tento závěr Městského soudu v Praze pokládat za nezákonný. Nutno sice souhlasit se stěžovatelovým tvrzením, že tento fakt nemá sám o sobě procesní význam. Úvahu Městského soudu v Praze o tom, že je nestandardní, že stě- žovatel se bezprostředně po ukončení kontrol- ní jízdy, když mu bylo předestřeno, že měl ce- nu za jízdu předražit, této výtce v zásadě nebránil, však nutno považovat za součást hodnocení důkazů, konkrétně pak za součást porovnávání věrohodnosti výpovědí svědkyň Natalie S. a Gulnazirji S. v konfrontaci s tvrze- ními stěžovatele, jež jsou s těmito výpověďmi v rozporu. Pochybnosti o věcné korektnosti provedení důkazu ve správním řízení pak byly odstraněny postupem Městského soudu v Pra- ze podle $ 77 odst. 2 s. ř. s., tedy zopakováním důkazu; ani při tom však z výpovědí svědkyň nevyplynulo nic, co by jejich svědectví znevě- rohodnilo a co by zavdalo důvod k domněnce, že skutkový stav věci byl jiný, než jak jej zjistil správní orgán. Úvaha Městského soudu v Pra- ze proto v tomto ohledu nijak nevybočuje z mezí zásady volného hodnocení důkazů. Nejvyšší správní soud se dále zabýval ná- mitkou stěžovatele, že správní orgán rozhodo- val na základě nedostatečně zjištěného skut- kového stavu [$ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud se při hodnocení důvodnosti této námitky zabýval otázkou, zda byl skutkový stav zjištěn dostatečně, když správní orgán při uložení pokuty vycházel pouze z informací získaných od externích pracovnic, které nemají právo k provedení cenové kontroly. Stěžovateli byla pokuta uložena na zákla- dě $ 17 zákona o cenách, který stanoví, že: „Pokud cenové kontrolní orgány zjistí, že do- šlo k porušení cenových předpisů podle f 15, uloží prodávajícímu nebo kupujícímu po- kutu.“ Ustanovení $ 16 téhož zákona říká, že „cenové kontrolní orgány zahajují při poru- šení cenových předpisů podle S 15 řízení na základě vlastního zjištění nebo na základě oznámení“. Z těchto ustanovení nelze v žád- ném případě dovodit, že v předmětném pří- padě porušení cenových předpisů by musely provést kontrolní jízdu přímo osoby opráv- něné ke kontrole a že se nelze spokojit s ji- ným dostatečně spolehlivým zjištěním skut- kového stavu. Je všeobecně známo, že předražování, kterého se provozovatelé taxislužby zejména v Praze jako významném centru turistického ruchu dopouštějí, bývá často zaměřeno proti cizincům, neboť tito jsou vzhledem k jejich omezeným znalostem cenových poměrů ta- xislužby v České republice a vzdáleností me- zi jednotlivými destinacemi v Praze snadným terčem takových nekalých praktik. Je proto jasné, že obzvláště efektivní kontrolu a pří- padný následný postih nezákonného jednání lze provést právě s pomocí osob budících do- jem cizinců nebo nejlépe s pomocí cizinců samotných, kteří s orgány provádějícími ce- novou kontrolu spolupracují. Praxe, kdy kon- trolní jízdu provedou externí pracovníci a ji- mi získané informace jsou použity ve správním řízení s osobou, jíž je porušení ce- nových předpisů kladeno za vinu, je (za před- pokladu dodržení příslušných ustanovení správního řádu) v souladu se zájmem na do- statečném zjištění skutkového stavu věci. In- 221 1084 formace získané touto cestou zásadně mo- hou být dostatečným podkladem pro uložení sankce podle zákona o cenách a obecně vzato je postup jejich získávání v souladu se základ- ními principy správního řízení, V daném pří- padě Nejvyšší správní soud ze správního i soudního spisu nezjistil nic, co by věrohod- ně zpochybňovalo zjištění postavená zejmé- na na výpovědích externích spolupracovnic Magistrátu hl. m. Prahy, že se stěžovatel pře- dražení dopustil. Stěžovatelovy námitky ohledně věrohodnosti výpovědí výše uvede- ných svědkyň se pohybují pouze v obecné ro- vině a není v nich uvedena žádná konkrétní výtka, na základě níž by bylo lze mít za to, že uvedené výpovědi svědkyň byly zkreslené, neúplné či přímo nepravdivé. Naopak, jako účelová se jeví - z důvodů popsaných výše - spíše tvrzení uváděná stěžovatelem. Vzhle- dem k výše uvedenému je pak nedůvodná stěžovatelova námitka, že jediným důkazem o tom, že se údajně dopustil uvedeného jed- nání, jsou výpovědi zmíněných svědkyň, a že tudíž správní orgán rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. I takovýto důkaz, není-li zpochybněn důkazy jinými, může být dostatečným podkladem pro zjištění skutkového stavu věci; vzhledem k povaze taxislužby totiž často ani jiné důka- zy o tom, kolik bylo za určitou jízdu vozem ta- xi účtováno, nebude možno opatřit, neboť při účtování, které se zpravidla odehrává ve vozidle samotném, není přítomen nikdo jiný než řidič taxi a cestující. Rozhodnutí správní- ho orgánu o uložení sankce za porušení ce- nových předpisů provozovateli taxislužby te- dy nelze bez dalšího označit za nezákonné z důvodu nedostatečně zjištěného skutkové- ho stavu věci jen proto, že skutková zjištění správního orgánu vycházejí v zásadě pouze ze svědectví externích spolupracovníků kon- trolujícího orgánu, kteří uskutečnili kontro- lovanou jízdu vozidlem taxislužby. 1084 Správní trestání: stání na parkovišti po uplynutí předplacené doby k $ 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích k $ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách ně- kterých zákonů, ve znění zákona č. 62/2002 Sb. (v textu též „zákon o provozu na pozem- ních komunikacích“) Přestupkem podle $ 22 odst. 1 písm. £) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je s přihlédnutím k $ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních ko- munikacích a o změnách některých zákonů, i stání na parkovišti označeném do- pravní značkou IP 13c (parkoviště s parkovacím automatem) poté, co uplynula do- ba, na kterou bylo zaplaceno parkovné.
Martin T. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.