Správní orgán, který v rámci cenové regulace posuzuje ekonomickou oprávně- nost určitých nákladů, při svém rozhodování musí postupovat na základě racionál- ní úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odha- dovat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hos- podář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatel- ným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve, zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen ($ 15 a násl. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách).
Správní orgán, který v rámci cenové regulace posuzuje ekonomickou oprávně- nost určitých nákladů, při svém rozhodování musí postupovat na základě racionál- ní úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odha- dovat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hos- podář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatel- ným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve, zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen ($ 15 a násl. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách).
C.) V dané věci je spornou otázka (a také důvodem uložené pokuty), zda náklady zahr- nuté stěžovatelkou do nákladů na dodávky te- pelné energie, jsou ekonomicky oprávněné náklady tak, jak to předvídá výměr položka č. 4 část II., v níž se uvádí, že věcně usměrňo- vaná cena tepelné energie od výrobce a di- stributora pro všechny odběratele zahrnuje ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a příslušnou daň. Konkrétně se jedná o oprávněnost či neoprávněnost mzdových nákladů. Citovaný výměr byl vydán na základě $ 10 zákona o cenách, ve znění účinném do 31. 5. 2006, podle kterého zboží, u něhož se uplat- ňuje regulace cen podle $ 5 a 6, zařazují ce- nové orgány rozhodnutím do seznamu zboží s regulovanými cenami (dále jen „seznam“). Seznam a ceny v jeho rámci stanovené a zbo- ží, u něhož se uplatňuje regulace cen podle $ 8, uveřejňují cenové orgány v Cenovém věstníku. Podle $ 6 zákona o cenách věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení pod- mínek cenovými orgány pro sjednání cen, mimo jiné závazný postup při tvorbě ceny ne- bo při její kalkulaci. (...) Ve vztahu k námitce stěžovatelky ohledně oprávněnosti mzdových nákladů jako ekono- micky oprávněných se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje s argumentací městského soudu, která je zcela přesná. Jediné pochybe- ní v napadeném rozsudku shledal ohledně posouzení oprávněnosti mzdových nákladů stěžovatelky v roce 2000, tj. uložení pokuty za to, že stěžovatelka zahrnula do ekonomic- ky oprávněných nákladů mzdové prostředky za dva zaměstnance, které žalovaný považo- val za nadbytečné. Věcné usměrňování cen tepla je jednou ze zákonných forem cenové regulace a z ústav- ního hlediska je v určitých mezích přípustné. Ústavní soud při posuzování ústavní konfor- mity míry a forem cenové regulace setrvale (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 nebo I. ÚS 47/05) vychází ze zásady, že cenová regulace nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vyna- loženým nákladům eliminovala možnost ales- poň jejich návratnosti, neboť v takovém pří- padě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví. Zasahování státu musí respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základ- ních práv jednotlivce. To podle Ústavního sou- du znamená, že musí existovat rozumný Copodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Věcné usměrňování ceny tepla způso- bem, který byl v rozhodném období použit na stěžovatelku, vychází z toho, že lze objek- tivně, tj. ekonomickou úvahou osoby nezávis- lé na dodavateli tepla, určit u konkrétního do- davatele s ohledem na jeho podmínky tzv. ekonomicky oprávněné náklady na výrobu tepla a vymezit je oproti nákladům ekono- micky neoprávněným. Ekonomicky oprávně- nými náklady nutno rozumět náklady, které by řádný hospodář vynaložil, aby zajistil ze- jména samotnou výrobu tepla, přiměřenou údržbu a reprodukci svého majetku účelně používaného přímo či nepřímo v souvislosti s výrobou tepla, přiměřenou bezpečnost sa- motné výroby tepla i procesů souvisejících (přinejmenším v míře zákonem předepsané) a přiměřenou míru spolehlivosti dodávek tepla, a také aby dosáhl přiměřeného zisku z této činnosti. Ekonomicky neoprávněnými pak budou náklady, které buď vůbec se sa- motným procesem výroby tepla nesouvisí, ne- bo náklady, které sice s ním přímo či nepřímo souvisí, ale řádný hospodář by je nevynaložil. Systémy dodávání tepla z centrálních zdrojů domácnostem mají síťovou povahu a dodava- tel má v určité lokalitě nezřídka dominantní postavení na trhu tepla, neboť zásobuje pře- vážnou většinu domácností v určitém městě, čtvrti či bloku domů. Nahrazení existujícího způsobu vytápění jiným, např. nahrazení vy- tápění centrálně dodávanou teplou vodou vytápěním elektrickým proudem či kamny nebo jinými lokálními topeništi, pak je ztíženo z důvodů faktických (vysoké náklady domác- ností na změnu způsobu vytápění, v někte- rých případech technické obtíže spojené s jejím uskutečněním) či právních (majitelé nájem- ních domů zásobovaných teplem z centrál- ních zdrojů nemusí z různých důvodů dát ná- jemcům souhlas s přechodem na jiný způsob vytápění). Všechny tyto skutečnosti ztěžují po- zici domácností vůči dodavateli tepla v pro- cesu vyjednávání ceny tepla na trhu s touto komoditou a umožňují dosáhnout výrobci tepla takové ceny, která je v rozporu s před- stavou společnosti o ceně spravedlivé. Výra- zem představ společnosti o spravedlivé ceně tepla je pak metoda regulace jeho ceny, která má vést (je otázkou, zda skutečně vede, to však není předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem) k dosažení nižší ceny tep- la než takové, jaké by bylo dosaženo na nere- 335 1801 gulovaném trhu s teplem. Smyslem a účelem rozlišování ekonomicky oprávněných a eko- nomicky neoprávněných nákladů je tedy zaji- stit, aby dodavatel tepla dodával teplo za ce- nu nižší, než jaké by dosáhl, pokud by při stanovení ceny využil svého dominantního postavení, avšak takovou, která bude ještě ekonomicky racionální, a samozřejmě bude stanovena i ústavně konformním způsobem. Správní orgán, který posuzuje ekonomic- kou oprávněnost určitých nákladů, proto při svém rozhodování musí postupovat na zákla- dě racionální úvahy. V první řadě si musí ujas- nit, zda by dané náklady v konkrétních pomě- rech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odhado- vat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hospodář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mi- mořádným či obtížně předvídatelným okol- nostem, na které bude muset adekvátně rea- govat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skuteč- ně vynaloženými. Teprve, zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné mí- ře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen. Výše uvedená úvaha není v napadeném správním rozhodnutí obsažena a takovýmto způsobem nepostupoval ani městský soud při jeho přezkumu. Žalovaný si v první řadě měl ujasnit, jaký byl přiměřený počet zaměst- nanců potřebných pro obsluhu, údržbu a za- jištění přiměřeně bezpečného a spolehlivého chodu kotelny v širším slova smyslu, včetně přiměřeně rychlého řešení mimořádných si- tuací a přiměřené personální rezervy ke krytí výpadků v přítomnosti zaměstnanců v za- městnání daných dovolenými, nemocemi a ji- nými podobnými situacemi. Toto měl zjistit na základě všech dostupných důkazů, při- čemž z obecně závazných či vnitřních předpi- sů o obsluze kotelny mohl vyjít pouze tehdy, dospěl-li by při zohlednění konkrétních po- měrů stěžovatelky k závěru, že vedle zajištění základní obsluhy kotelny již nebylo třeba zaji- stit i určité doprovodné činnosti a mít k dis- pozici přiměřenou personální rezervu. Žalo- varný si měl rovněž ujasnit, jaká byla mzdová hladina u zaměstnanců profesí potřebných pro zajištění chodu kotelny v rozhodném období v dané lokalitě. Poté měl na základě takto zjiš- těných skutečností určit ekonomicky opráv- něné mzdové náklady a porovnat je se skuteč- ným stavem u stěžovatelky. Shledal-li by nikoli nevýznamné odchylky nad rámec nákladů ekonomicky oprávněných, mohl uvažovat o uložení sankce. Místo toho pouze na základě argumentace opírající se v podstatě pouze o provozní řád kotelny a o subjektivní pře- svědčení, že určitá výše mzdových nákladů je již nepřiměřená, dospěl k závěru, že dva za- městnanci byli u stěžovatelky nadbyteční. €...) 1801 Spotřební daně: předmět daně z tabáku k $ 101 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb.*» k čl. 5 směrnice Rady 95/59/ES o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků k $ 52 odst. 1 soudního řádu správního Zda se jedná o tabák ke kouření (zde tabák „Golem“) ve smyslu $ 101 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a čl. 5 směrnice 95/59/ES, lze v řízení před soudem dokázat např. zkouškou kouření v cigaretové dutince. » S účinností od 1. 1. 2007 ustanovení změněno zákonem č. 575/2006 Sb. 336
Společnost s ručením omezeným POLYTEZA proti Státní energetické inspekci, ústřední inspektorát, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
í před Nejvyšším správním soudem) k dosažení nižší ceny tepla než takové, jaké by bylo dosaženo na neregulovaném trhu s teplem. Smyslem a účelem rozlišování ekonomicky oprávněných a ekonomicky neoprávněných nákladů je tedy zajistit, aby dodavatel tepla dodával teplo za cenu nižší, než jaké by dosáhl, pokud by při stanovení ceny využil svého dominantního postavení, avšak takovou, která bude ještě ekonomicky racionální, a samozřejmě bude stanovena i ústavně konformním způsobem.
Správní orgán, který posuzuje ekonomickou oprávněnost určitých nákladů, proto při svém rozhodování musí postupovat na základě racionální úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odhadovat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hospodář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatelným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen.
Výše uvedená úvaha není v napadeném správním rozhodnutí obsažena a takovýmto způsobem nepostupoval ani městský soud při jeho přezkumu. Státní energetická inspekce si v první řadě měla ujasnit, jaký byl přiměřený počet zaměstnanců potřebných pro obsluhu, údržbu a zajištění přiměřeně bezpečného a spolehlivého chodu kotelny v širším slova smyslu včetně přiměřeně rychlého řešení mimořádných situací a přiměřené personální rezervy ke krytí výpadků v přítomnosti zaměstnanců v zaměstnání daných dovolenými, nemocemi a jinými podobnými situacemi. Toto měl zjistit na základě všech dostupných důkazů, přičemž z obecně závazných či vnitřních předpisů o obsluze kotelny mohl vyjít pouze tehdy, dospěl-li by při zohlednění konkrétních poměrů stěžovatelky k závěru, že vedle zajištění základní obsluhy kotelny již nebylo třeba zajistit i určité doprovodné činnosti a mít k dispozici přiměřenou personální rezervu. Státní energetická inspekce si měla rovněž ujasnit, jaká byla mzdová hladina u zaměstnanců profesí potřebných pro zajištění chodu kotelny v rozhodném období v dané lokalitě. Poté měl na základě takto zjištěných skutečností určit ekonomicky oprávněné mzdové náklady a porovnat je se skutečným stavem u stěžovatelky. Shledal-li by nikoli nevýznamné odchylky nad rámec nákladů ekonomicky oprávněných, mohl uvažovat o uložení sankce. Místo toho pouze na základě argumentace opírající se v podstatě pouze o provozní řád kotelny a o subjektivní přesvědčení, že určitá výše mzdových nákladů je již nepřiměřená, dospěl k závěru, že dva zaměstnanci byli u stěžovatelky nadbyteční.
Správní orgán tak nedostatečně zjistil skutkový stav a na základě tohoto nedostatečného zjištění dospěl k závěru o porušení povinností stěžovatelkou. Ve správním řízení tedy došlo k vadě, kterou měl městský soud zohlednit a z tohoto důvodu zrušit napadené správní rozhodnutí. Jelikož tak neučinil, zatížil své rozhodnutí nezákonností a stížní námitka podle § 103 odst. 1 psím. b) s. ř. s. je tedy důvodná.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
hodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu