řád“, „d. £.“) Ustanovení $ 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu ma- jetku státu na jiné osoby, představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení $ 45 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. 712 — -O
řád“, „d. £.“) Ustanovení $ 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu ma- jetku státu na jiné osoby, představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení $ 45 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. 712 — -O
Podle ustanovení $ 45 d. ř., nadepsa- ného marginální rubrikou „Zákaz přeno- su daňové povinnosti“, dohody uzavřené s tím, že daňovou povinnost ponese mís- to daňového subjektu zcela nebo částeč- ně jiná osoba, nejsou pro daňové řízení právně účinné, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Pod- stata citovaného zákonného ustanovení vychází z toho, že daňová povinnost je povinností veřejnoprávní povahy, vychá- zející z nadřazeného postavení veřejné moci ve vztahu k daňovému subjektu, a proto nelze smluvním ujednáním tuto povinnost měnit. Tento právní názor vy- slovil rovněž Ústavní soud (usnesení sp. zn. IV. ÚS 499/1998), když judikoval, že „daňová povinnost vzniká na základě skutečností stanovených zákonem, při- čemž (...) zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zakazuje pře- nos této povinnosti, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. (..) Plátce daně jako subjekt veřejnoprávní- ho vztahu není vůči orgánu veřejné mo- cí v rovnoprávném postavení a obsah rozhodnulí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz Ústavní soud ČSFR, Sbírka usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, sir. 11). Protože smlouva o prodeji podniku je závazkovým vztahem sou- kromoprávní povahy, kde subjekty ma- jí rovné postavení, je podle tohoto hle- diska nutno posuzovat i charakter přecházejících práv a závazků, Smlou- vou o prodeji podniku přechází závaz- ky vzniklé ze závazkových vztahů, bez ohledu na to, zda mají či nemají ob- chodní povahu, nikoliv však veřejno- právní povinnosti. Ustanovení f 477 odst. 1 obchodního zákoníku nepřed- stavuje teďy v tomto případě ve vztahu k ustanovení f 45 zákona o správě daní a poplatků lex specialis“. V projednávané věci došlo nicméně k nabytí vlastnictví k předmětnému pivovaru nikoliv na základě klasické ci- vilní smlouvy, nýbrž v režimu zákona č. 92/1991 Sb. Tento zákon upravuje tzv. velkou privatizaci majetku státu, při- čemž tak činil kogentním způsobem a v jednotlivých právně popsaných a na sebe navazujících krocích (výběr majet- ku k privatizaci, vypracování privatizač- ního projektu, rozhodnutí o privatizaci atd.). Podle ustanovení $ 15 odst. 1 záko- na č. 92/1991 Sb. „s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závaz- ky související s privatizovaným majet- kem“. Z citované zákonné dikce je zřejmé, že práva a závazky související s privatizo- vaným majetkem přecházejí na nabyvate- le již ze zákona ke dni účinnosti smlouvy o prodeji a smluvně tyto účinky vyloučit není možné. Nejedná se proto o typický převod vlastnického práva, nýbrž spíše o jeho přechod, byť samozřejmě značně modifikovaným způsobem oproti klasic- kým podobám přechodu tohoto práva. Privatizovaným majetkem je v souladu s ustanovením $ 2 zákona č. 92/1991 Sb. souhrn věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho vlastnictví, jakož i souhrn práv, jiných majetkových hod- not a závazků podniku. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že do souhrnu závazků podniku, které jsou součástí majetku podniku, patří i povinnost da- ňová. Z toho pak vyplývá, že předmět- 1051 733 — 5 nou smlouvou na stěžovatele přešla i ta- to povinnost. Tento názor je konformní rovněž s judikaturou Ústavního soudu, který se např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 164/01 ztotožnil s judikaturou obecných soudů, podle níž ustanovení $ 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. je považováno za zá- konnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové či poplatkové povinnosti a na základě tohoto ustanovení dochází v důsledku tzv. velké privatizace k univer- zálnímu přechodu práv a závazků. Výslov- ně přitom uvedl, že „byl-li stěžovatel pře- svědčen, že kupní cena privatizovaného majetku nezohlednila závazky týkající se placení pojistného, měl, jako nabyva- tel privatizovaného majetku, možnost uplatnit nárok na slevu ohledně závaz- ků, jež na něho přešly a dle Jeho názoru nebyly zachyceny v účetnictví, a tudíž se i nepromítly do kupní ceny, ve smyslu J 20 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb.“. Nejvyšší správní soud dále konstatu- je, že v daném případě existence před- mětné daňové povinnosti a její výše pro stěžovatele nebyla překvapivá, jelikož z citované smlouvy o prodeji privatizo- vaného majetku, ze zápisu o převzetí a předání tohoto majetku a z dalších do- kumentů tato povinnost vyplývá, při- čemž stěžovatel se výslovně zavázal k převzetí závazků souvisejících s priva- tizovaným majetkem. Ani v tomto směru proto nelze shledat protizákonnost. Nelze souhlasit s názorem stěžovate- le, že dikci ustanovení $ 15 odst. 1 záko- na č. 92/1991 Sb., jelikož výslovně neho- voří o přechodu daňových povinností, nýbrž pouze o přechodu závazků souvi- sejících s privatizovaným majetkem, bez legislativní úpravy nelze vykládat i ve vztahu k přechodu daňových povinnos- tí. Tento výklad nemůže obstát již z toho důvodu, že termín „závazek“ ve spojení obsaženém v předmětném ustanovení (práva a závazky“) zjevně nelze vyložit jinak než jako povinnost, tedy i povin- nost daňovou. (ček)
Společnost s ručením omezeným I. v H. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o vrácení přeplatku na dani, o kasační stížnosti žalobce.