č. 148/1996 Sb.? 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona I. Zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, nutno ve smyslu $ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřej- ných zakázek, rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostat- ných plnění, týkajíli se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických. 2x II. Celkovou výší peněžitého závazku bez daně z přidané hodnoty, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, za situace, že zadání veřejné zakázky spočívá v uzavření několika sa- mostatných stnluv ($ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zaká- zek), nutno rozumět celkovou výši budoucích peněžitých závazků, které podle všech dílčích zadání veřejné zakázky učiněných v jednom rozpočtovém roce mají vznik- nout, nikoli celkovou výši závazků na základě všech zadání veřejné zakázky v jed- nom rozpočtovém roce skutečně podle jednotlivých samostatných smluv vzniklých.
č. 148/1996 Sb.? 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona I. Zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, nutno ve smyslu $ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřej- ných zakázek, rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostat- ných plnění, týkajíli se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických. 2x II. Celkovou výší peněžitého závazku bez daně z přidané hodnoty, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, za situace, že zadání veřejné zakázky spočívá v uzavření několika sa- mostatných stnluv ($ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zaká- zek), nutno rozumět celkovou výši budoucích peněžitých závazků, které podle všech dílčích zadání veřejné zakázky učiněných v jednom rozpočtovém roce mají vznik- nout, nikoli celkovou výši závazků na základě všech zadání veřejné zakázky v jed- nom rozpočtovém roce skutečně podle jednotlivých samostatných smluv vzniklých.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nesprávného posouzení právní otázky ve vztahu k aplikaci $ 67 odst. 1 záko- na o zadávání veřejných zakázek; tohoto po- chybení se soud může dopustit, pokud apli- kuje na věc nedopadající právní normu, ane- bo normu sice přiléhavou, leč její výklad není možno akceptovat. Mezi základní rysy fungování vyspělého právního státu patří principy hospodárnosti a maximální efektivnosti při vynakládání ve- řejných prostředků. Podle odborné literatury je cílem zákona o zadávání veřejných zakázek aplikovat tržní mechanismus z hlediska hos- podaření s veřejnými prostředky povinným uplatněním systému veřejné obchodní soutě- že při udělování veřejných zakázek; tím se vy- tváří podmínky pro zabezpečení průhlednos- ti postupu zadávání s minimalizací možnosti korupčního jednání (srov. Jurčík, R., Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004). S tím koresponduje $ 3 odst. 4 zákona o zadávání veřejných zaká- zek, který stanoví, že uzavření smlouvy na ve- řejnou zakázku jiným způsobem než na zá- kladě obchodní veřejné soutěže je přípustné pouze při splnění podmínek stanovených v části třetí tohoto zákona. C...) Stěžovatel namítal, že se nejedná o za- kázku jedinou. Ze spisu vyplynulo, že stěžo- vatel zadal jako dvě samostatné zakázky v je- nom rozpočtovém roce výstavbu sídliště rodinných domků Březová nad Svitavou - Špitálská pole, s ohledem na to, že se podle něj jednalo o dvě samostatné etapy výstavby, neboť nepředpokládal, že v nejbližší době se objeví další vážní zájemci, a především podle svého názoru postupoval tak, aby nedošlo k neúměrnému zadlužení obce. Nejvyšší správní soud k tomu musí ve shodě se Žalova- ným konstatovat, že uvedené okolnosti, které provázely přípravu a realizaci výstavby uve- dených staveb, nemohou mít a nemají vliv na posouzení srovnatelnosti či stejnosti před- mětu plnění, neboť žádným způsobem nemě- ní charakter tohoto plnění. Úřad posoudil vý- še uvedené veřejné zakázky jako zakázky spočívající v plnění stejného druhu. V odů- vodnění svého rozhodnutí k tomu uvedl, že zadávací dokumentace u obou šetřených ve- řejných zakázek byly zpracovány v rozsahu projektové dokumentace na výstavbu bytů nutné ke stavebnímu řízení, přičemž tato do- kumentace u obou veřejných zakázek byla vy- pracována stejnou společností Beta-projekt, spol. s r. o., Svitavy. Na jednotlivých složkách projektové dokumentace je uvedeno stejné datum a stejné číslo. Shodnost obou výběro- vých řízení prokazují i data realizací obou vý- staveb, která jsou naprosto shodná, a to jak předpokládané termíny plnění požadované zadavatelem ve výzvách (v obou případech od 05/2001 do 05/2002, resp. 11/2002), tak termíny skutečných realizací (v obou přípa- dech byl konečný termín dokončení stano- ven na 30. 7. 2002, resp. 31. 7. 2002 a 30. 11. 2002), přičemž obě akce byly realizovány na základě jednoho stavebního povolení a užívá- ní stavby bylo povoleno jedním kolaudačním rozhodnutím. Z projektových dokumentací je zřejmé, že jednotlivé bytové domy jsou si- tuovány v jedné ulici, přičemž spolu bezpro- středně sousedí. Z těchto důvodů Úřad ozna- čil výše uvedené veřejné zakázky jako jedinou veřejnou zakázku, jejíž zadání spočívalo v uzavření více samostatných smluv. S tímto hodnocením nelze než souhlasit, neboť z vý- še uvedeného vyplývá, že se jednalo o jeden urbanistický celek, jehož výstavba byla realizo- vaná v jednom místě a čase. I z argumentace stěžovatele je ostatně patrné, že rozdíl mezi jednotlivými veřejnými zakázkami nespočí- val v charakteristice předmětu plnění, ale ty- to byly odděleny pouze z důvodů jejich finan- cování. Zadáním jedné veřejné zakázky spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu je totiž nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samo- statných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časo- vých nebo technologických. Zákon o zadávání veřejných zakázek v $ 67 stanoví algoritmus určení celkové výše peně- žitého závazku. Rozhodující přitom je stej- nost (či srovnatelnost) druhu plnění, a po- kud je uzavíráno více samostatných smluv, je v zákoně určeno i časové hledisko, kterým je rozpočtový rok. V posuzovaném případě to znamená, že výši celkového peněžitého plně- ní je třeba určit součtem všech peněžitých zá- vazků stejného či srovnatelného předmětu plnění, které zadavateli vzniknou ze zadání 803 1896 veřejné zakázky v jednom rozpočtovém roce. Zákon tedy předpokládá, že zadavatelé bu- dou schopni usuzovat na celkovou výši peně- žitého závazku, který vznikne ze zadání zakázky týkající se plnění stejného či srovna- telného druhu v časovém horizontu rozpo- čtového roku. Pokud zadavatel nemůže uve- denou predikci z nejrůznějších důvodů učinit, nezbývá mu než v pochybnostech, zda celková výše peněžitého závazku přesáhne v časovém horizontu rozpočtového roku zá- konem stanovený limit (kdy již nemůže po- stupovat jednodušším způsobem zadání - vý- zvou více zájemcům), postupovat obezřetně a vyhlásit veřejnou obchodní soutěž. Zákon o zadávání veřejných zakázek v $ 49 stanovuje, kdy je zadavatel oprávněn použít zjednodušené formy zadání. Volba konkrétního způsobu zadání je v takovém případě na zadavateli, který je oprávněn zadat výzvu alespoň pěti zájemcům, může však vy- hlásit i veřejnou obchodní soutěž. Zákon nao- pak neumožňuje zadavateli zvolit způsob za- dání veřejné zakázky, který se vztahuje na veřejné zakázky pro nižší rozhodný finanční limit, stejně tak nepředpokládá členění před- mětu plnění s cílem snížení peněžitého závaz- ku a tím zjednodušení zadávacího postupu. Nejvyšší správní soud ve shodě se žalova- ným i krajským soudem odkazuje na skutečnost, že v daném případě bylo možné z finančních důvodů (nejistota budou-i přiděleny dotace, neznalost přesného počtu vážných zájemců) zadat zakázky předem formou obchodní ve- řejné soutěže, přičemž zadavatel mohl využít možnosti dílčího plnění veřejné zakázky s tím, že by si problematiku spojenou se zís- káváním finančních prostředků „ošetřil“ sta- novením vhodných podmínek ve smlouvě s vítězným uchazečem. Lze tak konstatovat, že v posuzovaném případě byl stěžovatel oprávněn uzavřít více smluv o dílo, ovšem jednotlivé smlouvy (při plnění stejného nebo srovnatelného druhu) měly být uzavřeny na základě postupu odpovídajícího celkovému peněžitému závazku zadavatele. Tím, že zada- vatel jednotlivé smlouvy uzavíral způsobem adekvátním pouze ceně samostatné smlouvy a nikoliv jejich součtu v příslušném rozpo- 804 čtovém roce, ačkoliv součet všech peněži- tých závazků, které zadavateli vznikly ze zadá- ní veřejné zakázky v rozpočtovém roce, pře- sáhl limit, při kterém je zadavatel povinen uzavřít smlouvu na podkladě písemné výzvy učiněné nejméně pěti zájemcům, zadavatel závažně porušil $ 3 odst. 2 zákona v návaz- nosti na $ 49 odst. 1 a $ 67 odst. 1 zákona o za- dávání veřejných zakázek. Zadavatel uvede- ným postupem omezil soutěž o veřejnou zakázku více, než mu zákon při dané výši pe- něžitého závazku dovoluje. Tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Vyhláše- ním veřejné obchodní soutěže by zadavatel zís- kal širší výběr uchazečů ve více konkurenčním prostředí s možností získání nabídek s výhod- nějšími podmínkami plnění veřejné zakázky. Nejvyšší správní soud k výkladu $ 67 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek nad rámec výše uvedeného upozorňuje, že věta první a věta druhá tohoto ustanovení spolu souvisí a logicky se nikterak nevylučují. Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí s tím, že soud dovodil, že rozhodnutí vydané správním orgánem je v souladu se zákonem a že nelze aplikovat větu druhou $ 67 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, ale nao- pak větu první. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku sice uvedl, že v tomto přípa- dě jde tedy o to, zda se předmětný případ vá- že na shora citované ustanovení věty první nebo věty druhé. Dále však aplikoval celý $ 67 odst. 1 zákona o zadávání veřejných za- kázek, neboť například vyslovil, že obě tyto výzvy byly učiněny v jednom kalendářním ro- ce, tudíž i v jednom rozpočtovém roce. Dále je třeba uvést, že v šetřeném případě je zřej- mé, že uzavřením obou smluv 0 dílo zadava- tel realizoval jednu celistvou stavební akci, a to v jednom čase a na jednom místě, navíc realizovanou jedním dodavatelem. Proto má tato veřejná zakázka znak veřejné zakázky spočívající v plnění stejného druhu, neboť se jedná o investiční akci zadavatelem připravo- vanou a lokalizovanou ve shodném místě a ča- se (rozpočtovém roce). Lze proto konstatovat, že krajský soud se vyjádřil poněkud nepřesně, pokud uvedl, že jde o to, zda se předmětný pří- pad váže na shora citované ustanovení věty první nebo věty druhé. Z celkového znění odůvodnění však jednoznačně vyplývá, že krajský soud správně aplikoval celé ustanove- ní $ 67 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a také je zcela správně vyložil. Nej- vyšší správní soud proto nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatele, že nesouhlasí s tím, že nelze aplikovat větu druhou $ 67 odst. 1 zá- kona o zadávání veřejných zakázek, ale nao- pak větu první, neboť z výše uvedeného ply- ne, že je třeba použít celé ustanovení $ 67 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a že tak učinil i krajský soud, byť svůj postup odůvodnil poněkud nejasným způsobem. Lze tedy uzavřít, že celkovou výší peněži- tého závazku bez daně z přidané hodnoty, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné za- kázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, za situace, že zadání ve- řejné zakázky spočívá v uzavření několika sa- mostatných smluv, nutno rozumět celkovou výši budoucích peněžitých závazků, které po- dle všech dílčích zadání veřejné zakázky uči- něných v jednom rozpočtovém roce mají vzniknout, nikoli celkovou výši závazků na zá- kladě všech zadání veřejné zakázky v jednom rozpočtovém roce skutečně podle jednotli- vých samostatných smluv vzniklých. Stěžovatel vznesl dále námitku, že se soud nevypořádal s právní argumentací ohledně vzniku peněžitého závazku ve smyslu ustano- vení občanského zákoníku. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je zde nerozhodné, kdy došlo k uzavření smluv o dílo, ale kdy byla učiněna výzva postupem dle $ 49 citovaného zákona. S tímto právním názorem lze souhlasit, protože podle výše ci- tovaného $ 67 odst. 1 věty druhé zákona o za- dávání veřejných zakázek je rozhodující součet všech peněžitých závazků, které zadavateli vzniknou ze zadání veřejné zakázky v jednom rozpočtovém roce. Časové hledisko v jednom rozpočtovém roce se neváže k okamžiku vzniku peněžitých závazků, ale k okamžiku zadání veřejné zakázky. K tomuto výkladu ize dospět v souvislosti s výkladem těch ustano- vení zákona o zadávání veřejných zakázek, která stanoví výši finančního limitu pro jed- notlivé způsoby zadávání veřejných zakázek. Ustanovení $ 49 odst. 1 části třetí téhož záko- na uvádí, že u veřejných zakázek, u kterých výše budoucího peněžitého závazku ze smlouvy bez daně z přidané hodnoty přesáh- ne stanovený limit, může zadavatel uzavřít smlouvu na podkladě písemné výzvy učiněné nejméně pěti zájemcům. Zákon tak výslovně počítá s budoucím peněžitým závazkem, ne- ní zde podmínka, aby peněžitý závazek již vznikl. Tato podmínka by však byla i z logiky věci vyloučená, neboť při určování způsobu zadávání veřejné zakázky podle finančního objemu dané veřejné zakázky nemůže nikdy nastat situace, při níž by již byla uzavřena smlouva s vítězným uchazečem, tedy by již existoval peněžitý závazek. Z hlediska časové následnosti tak lze dospět k závěru, že iv $ 67 zákona o zadávání veřejných zakázek se jedná o budoucí peněžité závazky. Slovo „vzniknou“ se pojí jednak k peněžitým závazkům a vyjad- řuje jejich neexistenci v daném okamžiku, jednak ke skutečnosti, že budoucí peněžité závazky vzniknou ze zadání veřejné zakázky. Naopak se toto slovo významově neváže k ča- sovému hledisku rozpočtového roku. Z hle- diska posloupnosti jednotlivých kroků při zadávání veřejné zakázky by totiž bylo ab- surdní, aby při stanovení výše peněžitého zá- vazku (což je vlastním obsahem $ 67), která je rozhodující pro určení způsobu zadání, za- davatel již měl uzavřenou smlouvu s vítězným uchazečem, tedy aby již právně existovaly pe- něžité závazky, jak argumentuje stěžovatel. (Stěžovatel v žalobě argumentoval, že peněži- tý závazek zadavatele vzniká až v okamžiku uzavření smlouvy o dílo.) Pokud by zákono- dárce mínil tomuto ustanovení dát význam, jaký mu připisuje stěžovatel, pravděpodobně by stanovil, že je rozhodující součet všech peně- žitých závazků, které zadavateli vznikly v jed- nom rozpočtovém roce ze zadání veřejné zakázky. I z gramatického výkladu daného ustanovení tak lze dospět k interpretaci, kte- rou zvolil krajský soud, který tedy zcela správ- ně usoudil, že není rozhodné, kdy došlo k uzavření smluv o dílo, ale kdy byla učiněna výzva postupem dle $ 49 citovaného zákona. V dané situaci se již nemusel zabývat argu- mentací ohledně vzniku peněžitého závazku ve smyslu ustanovení občanského zákoníku, 805 1897 neboť tato vůbec nemůže ovlivnit aplikaci $ 67 zákona o zadávání veřejných zakázek. Po- kud stěžovatel založil svou kasační námitku na výtce nedostatečného vypořádání se sou- du s argumentací ohledně vzniku peněžitého závazku, Nejvyšší správní soud k tomuto kon- statuje, že vyjádření krajského soudu, že je ne- rozhodné, kdy došlo k uzavření smluv o dílo, je v daném případě zcela postačující. Z roz- hodnutí krajského soudu je zřejmé, proč ne- považoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele a proč jeho žalobní námitky pova- žuje za liché, mylné nebo vyvrácené. Tato ná- mitka je tedy rovněž nedůvodná. 1897 Ochranné známky: pravděpodobnost záměny k $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách Podle $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je pře- kážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované ozna- čení a namítaná starší ochranná známka vztahují. Dospěje-li tedy správní orgán k závěru, že přihlašované označení není shodné se starší ochrannou známkou na- mítatele ani jí není podobné, nemusí dále zkoumat shodnost či podobnost výrobků či služeb, na něž se obě označení vztahují, protože ani jejich případně zjištěná shod- nost či podobnost by (sama o sobě) nebyla na překážku zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek.
Město Březová nad Svitavou proti předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, o porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, o kasační stížnosti žalobce.