tostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb. a č. 322/1993 Sb. K výměně nemovitostí ve smyslu $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědic- ké, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, nemusí dojít toliko na základě směn- né smlouvy, ale např. dvou souběžně uzavíraných kupních smluv. 804
C.) Ve věci samé je třeba nejprve zodpo- vědět otázku, zda vůbec lze uvažovat o tom, že výměna nemovitostí i pro účely daně z pře- vodu nemovitostí může být uskutečněna ji- nak než směnnou smlouvou (např. dvojicí 805 2373 smluv kupních). Pokud bude tato otázka zod- povězena kladně, je třeba se věnovat tomu, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nastolené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší.
Ustanovení $ 9 zákona č. 357/1992 Sb. upravuje předmět daně z převodu nemovi- tostí. V obecné rovině (dle odstavce 1) je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Ustanovení $ 9 odst. 3 je vů- či odstavci 1 ustanovením zvláštním; dle od- stavce 3 platí, že „[vlyměňujíli se nemovitos- ti, považují se jejich vzájemné převody za jeden převod. Daň se vybere z převodu té ne- xx“ moviítosti, z jejíhož převodu je daň vyšší. Z dikce tohoto ustanovení neplyne žádný imperativ, aby výměna nemovitostí byla reali- zována (jedině) prostřednictvím směnné smlouvy podle $ 611 občanského zákoníku.
S tím ostatně v kasační stížnosti již stěžovatel ani nepolemizuje (dokonce výslovně při- pouští, že transakce může být realizována sé- rií kupních smluv). V tomto ohledu lze tedy poukázat na závěry krajského soudu, s nimiž se zdejší soud ztotožňuje a s nimiž souhlasí i obě strany sporu. Jak upozornil krajský soud, zákon č. 357/1992 Sb. pouze stanoví, že musí dojít k „výměně nemovitostí“, a to „vzájemnými převody“. Jakými formami se tak stane, je z pohledu tohoto zákona zcela nerozhodné. Důležitý je toliko výsledek, tj. zda v konkrét- ním případě došlo či nedošlo k výměně ne- movitostí vzájemnými převody.
Vzájemnost převodů vypovídá o pluralitě účastníků „vý- měnné transakce“, tj. deklaruje, že k výměně nemovitostí musí dojít mezi nejméně dvěma subjekty. Vzájemnost převodů dále vypovídá o tom, že každý ze subjektů výměnné transak- ce musí být současně převodcem a nabyvate- lem. V případě dvou účastníků sobě navzájem. Pokud jsou účastníci výměnné transakce více než dva, neodporuje charakteru výměny ne- movitostí, pokud jeden z účastníků je naby- vatelem nemovitosti k jednomu, zatímco pře- vodcem ve vztahu k jinému účastníku.
806 Vzájemnost převodů konečně vypovídá o nutnosti blízké časové souslednosti dílčích převodů. Pokud by byl od jednotlivých díl- čích převodů velký časový rozestup, bylo by nutné převody považovat za samostatné. Vzá- jemnost totiž vyžaduje uskutečnění sobě na- vzájem, tj. nikoli nejprve jeden samostatný převod a teprve následně převod další. Po- kud jde o samotný pojem „výměny nemovi- tostí“, je pod ním nutné rozumět stav, kdy každá ze stran výměnné transakce za své ne- movitosti obdrží nemovitosti druhé strany.
Zbývá tak posoudit, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nasto- lené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší. Jak bylo zjištěno v řízení před finančními orgány a následně před krajským soudem, posuzované výměnné transakce se účastnily dva subjekty, konkrétně obchodní společnos- ti TaFieas, spol. s r. o., a CIMEX PRAHA, a. s. (právní předchůdce žalobce). Prvá ze společ- ností do výměnné transakce vstoupila s neby- tovými prostory č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8,9 v budo- vě č. p.
2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikosti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozem- cích č. 266/2 a č. 266/3, zapsanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, hl. m. Praha. Druhá ze společností do výměnné transakce vstoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozem- ku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k. ú. Plzeň, město Plzeň. Prvá ze společností z vý- měnné transakce vystoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozemku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k.
ú. Plzeň, město Plzeň, a nárokem na finanční doplatek. Druhá ze společností z výměnné transakce vystoupila s nebytovými prostory č. 1, 2, 3,5,6,7,8,9 v budově č. p. 2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikos- ti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozemcích č. 266/2 a č. 266/3, za- psanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, obec Praha, a závazkem uhradit fi- nanční doplatek. Z toho plyne, že byla nasto- lena pluralita účastníků výměnné transakce a nedošlo k transferu finančních prostředků, nýbrž k transferu nemovitostí (s povinností uhradit v penězích rozdílovou cenu).
Byla dána taktéž blízká časová sousled- nost dílčích převodů. Obě kupní smlouvy by- ly uzavřeny v Praze dne 5. 6. 2007. K přeruše- ní této časové souslednosti nedošlo ani při zápisu vlastnických práv do katastru nemovi- tostí. V případě jedné smlouvy byl vklad prá- va zapsán dne 9. 7. 2007 s tím, že právní účin- ky vkladu vznikly ke dni 5. 6. 2007. V případě druhé smlouvy byl vklad práva zapsán dne 25. 6. 2007 s tím, že právní účinky vkladu vznikly ke dni 6. 6. 2007. Rozdíl mezi právními účinky vkladů činil pouze jeden den.
Přesto stěžovatel namítá, že nebyla dodržena jedinečnost okamžiku vý- měny, a tedy nelze na transakci pohlížet jako na výměnu. Chtěly-li smluvní strany optimali- zovat daňovou povinnost, měly tak dle stěžo- vatele učinit buď smlouvou směnnou, nebo dvěma kupními smlouvami s tím, že právní účinky vkladů nastanou ve stejný okamžik. K tomu je ovšem nutno podotknout, že jedi- nečnost právních účinků vkladů nemusí být nastolena ani v případě směnné smlouvy, kte- rou stěžovatel preferuje. Dle odborné civilis- tické literatury (Švestka, J.; Spáčil, J.; Škárová, M;; Hulmák, M.
a kol. Občanský zákoník II JS 460-880. Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 1595) je směnná smlouva dvou- stranně zavazující smlouvou, podle níž si smluvní strany směňují věc za věc. Svou po- vahou jde o synallagmatický závazkový práv- ní vztah, jehož účelem je převod vlastnictví. Směnnou smlouvou se účastníci vzájemně za- vazují, že odevzdají do vlastnictví druhému určitý předmět směny a že převezmou od něj do vlastnictví jiný určitý předmět směny. Jen na jejich ujednání přitom záleží stanovení do- by, kdy každému z nich vzniká povinnost pl- nit (splatnost).
Ta tedy může být sjednána ne- jen shodně, ale stejně tak i rozdílně pro obě strany. Směnná smlouva se řídí ustanoveními o kupní smlouvě ($ 588 až $ 610 občanského zákoníku) přiměřeně s tím, že každá ze stran se ohledně věci, kterou dává směnou, pova- žuje za prodávajícího a ohledně věci, kterou přijímá, za kupujícího. Z toho tedy plyne pří- buznost obou smluvních typů (tj. smlouvy kupní a směnné) a také to, že ani v případě směnné smlouvy nemusí být nastolena jedi- nečnost okamžiku převodu obou (všech) směňovaných statků, na které stěžovatel v ka- sační stížnosti lpí.
Jedinečnost okamžiku pro účely daňové je nastolena citovaným $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., z něhož plyne, že vzájemné převody vyměňovaných nemovitostí se pova- žují za převod jediný. Vzájemné převody tak jsou navázány na jeden okamžik z hlediska daňového ex lege a stěžovatel se mýlí, pokud tvrdí, že zákon č. 357/1992 Sb. neobsahuje v tomto ohledu žádné ustanovení. Transakce provedená tak, že právní účinky každého z dílčích převodů nastanou v různé dny, je perfektní okamžikem právních účinků po- sledního dílčího převodu.
Rozhodující pro to, aby šlo o výměnu, je to, aby byla zachová- na příčinná i časová souvislost jednotlivých převodů. V tomto ohledu nelze paušalizovat a apriorně stanovit, jaká může být ještě mezi dílčími převody prodleva a vždy je třeba po- suzovat konkrétní skutkovou situaci zvláště. V daném případě jde o jednodenní prodlevu a naprostá příčinná souvislost obou dílčích převodů ukazuje, že šlo o výměnu z hlediska $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb.; ve smlou- vách byla také skutečnost výměny nemovi- tostí výslovně konstatována.
Zároveň je po- každé třeba zkoumat i to, zda nedošlo ke zneužití práva či k disimulaci dle $ 2 odst. 7 daňového řádu (k tomu blíže rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, čj. 1 Afs 11/2010-94, č. 2085/2010 Sb. NSS). Je ovšem zřejmé, že k ničemu takovému v souzeném případě ne- došlo, což dokládá již jen skutečnost, že sám stěžovatel připouští, že celá transakce mohla být v tomto případě bez problému realizová- na směnnou smlouvou, která by měla z hledis- ka civilního práva stejné účinky jako uvedené smlouvy kupní.
Žalobce tedy nepotřeboval svým úkonem žádný jiný úkon zastřít, neboť možnost uzavřít směnnou smlouvu se mu bez problémů nabízela. Rozhodl se ovšem vy- užít dispozitivního charakteru soukromého práva a zvolit vícero smluv kupních. Tato sku- tečnost však na veřejnoprávním posouzení věci nic změnit nemůže. 807 2374 2374 Cla: antidumpingové clo; integrovaný sazebník Evropských společenství Taric k čl. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku k čl.
I nařízení Rady (ES) č. 954/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovo- zu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, pocházejících z Chor- vatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny, kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 2320/97 a (ES) č. 348/2000, kterým se ukončuje prozatímní přezkum a přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze že- leza nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska a Rumunska, a kterým se ukončují prozatímní přezkumy antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska, Ru- munska, Chorvatska a Ukrajiny I.
Integrovaný sazebník Evropských společenství Taric (Tarif Intégré Commu- nautaire) nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchod- ních opatřeních obsažených v jiných předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závazné.
II. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí.
III. Pro uložení antidumpingového cla podle čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je rozhodující dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace do- vozů, na něž čl. 1 citovaného nařízení dopadá.
Společnost s ručením omezeným PHL - Petrská proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.