na č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“) Podle $ 19 odst. 1 věty druhé zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, se písemnost doručí veřejnou vyhláškou mj. v případě, že se adresát písemnosti v místě svého sídla nezdržuje. Předpokladem pro užití tohoto způsobu doručování není neúspěšný pokus 0 doručení všem osobám oprávněným jednat jménem práv- nické osoby.
Z hlediska kasační stížnosti je úkolem Nejvyššího správního soudu posouzení správnosti právního názoru městského sou- du, který na základě těchto skutečností do- spěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu, neboť pla- tební výměr nebyl žalobci doručen v souladu se zákonem. Zejména městský soud označil za nezbytné, aby před doručováním prostřed- nictvím vyhlášky správce daně neuspěl s do- ručováním všem osobám oprávněným za právnickou osobu jednat, jak stanoví $ 17 odst. 9 daňového řádu.
Platební výměr je rozhodnutím, které je pro příjemce právně účinné, jen bylo-li mu řádným způsobem doručeno ($ 32 odst.1a8 daňového řádu). Doručování je upraveno v $ I7 daňového řádu, přičemž platební vý- měr je podle odst. 4 písemností, kterou je tře- ba doručit do vlastních rukou adresáta. Tím- to adresátem byla v daném případě právnická osoba, existence zástupce s neomezenou pl- nou mocí správci daně doložena nebyla. Po- dle $ 17 odst. 9 daňového řádu se písemnosti určené právnickým osobám doručují pracov- níkům oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti.
Správce daně v daném případě doručoval opakovaně do místa sídla žalobce, které odpovídalo sídlu zapsanému v rozhod- né době v obchodním rejstříku, a poštou by- lo v obou případech sděleno, že adresát je na této adrese neznámý. Žalobce ani v řízení ne- tvrdil, že by se v sídle zdržoval. V žalobě jen namítal, že měl zástupce (což bylo soudem vyvráceno), že pokus o doručení předsedovi představenstva byl zmatečný pro záměnu pří- jmení a dále že mohlo být doručeno i jiným jeho představitelům. V sídle právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku tedy tato právnická osoba nebyla známa, nezdržovala se zde a nezdržoval se zde ani nikdo, kdo byl oprávněn přijímat písemnosti.
Ustanovení $ 17 odst. 9 dále stanoví, že není-li osob oprávněných za právnickou osobu přijímat písemnosti, doručují se písemnosti určené do vlastních rukou osobám oprávněným za právnickou osobu jednat. To městský soud vyložil tak, že správce daně byl povinen doru- čit osobám oprávněným za právnickou oso- bu jednat. Pokud tak správce daně učinil vůči předsedovi představenstva, u něhož však uve- dl nesprávně jeho příjmení (...), nemůže vy- cházet z toho, že se v místě svého bydliště ne- zdržoval. Soud ovšem netvrdil, jak namítá stěžovatel, že se správce daně měl pokusit do- ručit všem osobám oprávněným za tuto práv- nickou osobu jednat.
V každém případě však soud v tom shledal nenaplnění podmínek pro doručování vyhláškou. Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že předpokladem doručování vyhláškou je ne- úspěch při doručování podle $ 17 daňového řádu. To vyplývá z priority řádného doručení zajišťujícího skutečné seznámení adresáta s obsahem písemnosti tak, aby jednak mohl splnit z ní vyplývající povinnosti, jednak aby měl možnost řádné obrany proti ní. Doručo- vání veřejnou vyhláškou je jistě jen náhrad- ním způsobem doručení tam, kde jsou k to- mu splněny podmínky.
Podle $ 19 odst. I věty druhé daňového řádu se písemnost doručí veřejnou vyhláškou mj. v případě, že se adresát písemnosti v mís- tě svého sídla nezdržuje. Nezdržováním je ovšem třeba rozumět, že zde právnická osoba vůbec nesídlí, tedy mj. že se zde nezdržuje vů- bec nikdo, kdo je oprávněn ve smyslu 6 17 odst. 9 daňového řádu písemnost převzít, By- la-li podle opakovaného sdělení pošty daná právnická osoba v místě svého sídla nezná- má, jsou tyto podmínky nepochybně splně- ny. Z $ 17 odst. 9 daňového řádu lze dovodit jen to, že se doručuje do sídla právnické oso- by, kde se zásilka předá osobě oprávněné k přijímání písemností, a není-li jí, pak osobě oprávněné za právnickou osobu jednat.
Po- kud by byl správný výklad městského soudu, vycházející z toho, že osobám oprávněným za 39 1021 příjemce jednat má být doručováno na adre- su jejich pobytu, znamenalo by to současně, že pokud právnická osoba má pracovníky oprávněné k přijímání pošty, muselo by se v prvé řadě (a tedy vždy) doručovat jim osob- ně - tedy na jejich adresu, pokud se v sídle nezdržují. Takový závěr je jistě absurdní, ovšem koncepce doručení je pro oba okruhy osob shodná. : Tomu odpovídá i úprava doručování uve- dená ve vyhlášce č. 28/2001 Sb., o základních službách držitele poštovní licence, platné v době doručování předmětné písemnosti.
Podle $ 47 odst. 1 písm. b) vyhlášky se zásilka určená do vlastních rukou právnické osoby dodá tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu zásilku převzít. Dále je zde stanoveno, jak vypadá adresa právnické osoby ($ 5 odst. 2), i skutečnost, že v případě uvedení adresy tak, že na prvním místě je uvedena právnická oso- ba a na druhém místě fyzická osoba, je adre- sátem právnická osoba ($ 5 odst. 7). Doruče- ní poplatníkovi na adresu předsedy jeho představenstva tedy nebylo neúčinné proto, že se jednalo o doručení jemu osobně a jeho příjmení bylo nepřesné, ale proto, že bylo do- ručováno právnické osobě na adresu, na níž nesídlila.
Tento doručovací pokus je však ne- rozhodný, neboť správce daně platební vý- měr opakovaně doručoval na adresu sídla právnické osoby a měl doloženo, že se na této adrese nezdržuje. Za nerozhodný považuje Nejvyšší správní soud odkaz stěžovatele na $ 33 daňového řá- du vztahující se k registrační povinnosti da- ňových subjektů a s tím spojené ohlašovací povinnosti změn sídla, neboť v daném přípa- dě se zřejmě jednalo o ojedinělou daňovou povinnost spojenou s převodem nemovitosti. Navíc podle žaloby a aktuálního výpisu z ob- chodního rejstříku žalobce své sídlo v roz- hodné době nezměnil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro doručování ve- řejnou vyhláškou a platební výměr ukládající daňovou povinnost byl řádně doručen. 1021 Daňové řízení: právo klást svědkům otázky; právo součinnosti k $ 2 odst. 9 a $ 16 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Povinnost i právo daňového subjektu spolupracovat se správcem daně při správ- ném stanovení a vybrání daně svědčí daňovému subjektu v takovém řízení kdykoli (5 2 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).
Není tedy rozhod- né, zda se tak děje v rámci vytýkacího řízení nebo při daňové kontrole, ani to, zda je takové právo v ustanovení zvláštní části zákona expressis verbis uvedeno. Právo klást svědkům otázky při jednání, jakož i ostatní práva součinnosti, daňovému sub- jektu nepochybně náleží i bez výslovného odkazu v $ 16 odst. 4 citovaného zákona.
Akciová společnost T. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z pře- vodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou a platební výměr ukládající daňovou povinnost byl řádně doručen. Tato překážka vydání exekučního příkazu městský soud nesprávně dána nebyla. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl naplněn, a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž je podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2006 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu