řád“) Samotná skutečnost, že bylo promlčeno právo vymáhat daňový nedo- platek ($ 70 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) či uply- nula lhůta k výkonu rozhodnutí dle 6 71 odst. 3 správního řádu, neumož- ňuje vydat nové rozhodnutí ve věci samé (byť stanovící jen novou lhůtu pro splnění uložené povinnosti), neboť i v řízení před správními orgány platí obecná zásada non bis in idem, kterou lze dovodit z principu materiální právní moci.
Jak již bylo vysloveno v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 12. 1993, čj. 6 A 146/92 - 24 (SP č. 44), v ří- zení před správními orgány platí obecná zásada non bis in idem; lze ji dovodit z principu materiální právní moci. Ten v sobě zahrnuje i nezměnitelnost roz- hodnutí, tj. nenarušitelnost vzniklých, změněných nebo zaniklých hmotně- právních subjektivních oprávnění a po- vinností. To platí bez ohledu na to, zda procesní předpis zákaz dvojího projed- nání téže věci explicitně stanoví (např. $ 159 odst. 3 o.
s. ř.), nebo nikoli. Otázkou materiální právní moci a z toho vyplývajících důsledků se zabý- vá především právní teorie. Tak např. v publikaci Hendrych D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. rozšířené vydání, C. H. Beck, Praha 2003, na str. 343 (marg. č. 568), kde je i odkaz na zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze, je uvedeno: „Správní řád a některé další zákony upravující vydávání správních rozhod- nutí upravují formální stránku právní moci rozhodnutí chápanou jako jeho nenapadnutelnost řádným opravným prostředkem.
Složitější je otázka hmot- něprávních aspektů právní moci, které v pozitivní úpravě výslovně (a v obecné rovině vůbec) upraveny nejsou. Chápá- ní právní moci v materiálním smyslu slova lze chápat jako produkt doktrinál- ního zkoumání správních aktů, které našlo svůj odraz i v rozhodovací praxi a judikatuře. Existuje značné množství literárních pramenů, které se problé- mem materiální právní moci správních rozhodnutí z různých pohledů zabýva- jí. (-) Pod tzv. materiální právní mocí lze rozumět zejména vlastnost rozhod- nutí znamenající nezměnitelnost a ne- zrušitelnost právní situace určené tímto rozhodnutím.
Materiální právní moc vytváří překážku nového rozhodování za podmínky, že jde o tutéž věc a téhož účastníka. Tuto vlastnost mohou po- jmově nabýt jen rozhodnutí pozitivní, a nikoliv rozhodnutí negativní (např pravomocné rozhodnutí zamítající žá- dost občana o zbrojní průkaz nevyluču- je, aby týž občan podal novou žádost a zahájil nové správní řízení ve věci).“ Z citovaného judikátu Vrchního sou- du v Praze vycházel i rozsudek Nejvyšší- ho správního soudu ze dne 16. 10. 2003, čj. 5 A 47/2001-36, kterým byla zrušena rozhodnutí ministra financí ze dne 29.
1. 2001 a rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 20. 10. 2000, vydaná právě podle $ 11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb. Soud ani v této věci neshledal důvod se od tohoto stanoviska odchýlit. Samot- ná skutečnost, že došlo k promlčení prá- va vymáhat daňový nedoplatek ($ 70 da- ňového řádu) či uplynutí lhůty dle $ 71 odst. 3 správního řádu (lhůty pro tzv. exekuční vykonatelnost), neumožňuje vydat nové rozhodnutí ve věci samé, te- dy především totožné rozhodnutí - jak tomu bylo i v daném případě, ale i stano- vit jen novou lhůtu ke splnění povinnos- ti.
Takový postup by byl v rozporu nejen se zásadou non bis in idem, ale odporo- valo by to i smyslu uvedených ustanove- ní (znamenalo by to ve svém důsledku jejich nepřípustné obcházení). Tato zásada je jedním ze základních principů rozhodování o právech a po- vinnostech fyzických a právnických osob jak soudy, tak i správními orgány, a bylo by možné se od ní odchýlit jen v případě, že by to stanovil výslovně zá- kon (pokud by taková právní úprava by- la ústávně konformní). Tak tomu však v tomto případě není.
Pro úplnost je nut- no uvést, že pokud nový správní řád (zá- kon č. 500/2004 Sb.) v $ 48 odst. 2 sta- noví, že přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou, jde jen o výslovnou úpravu odpovídající v teorii i soudní praxi zejména v posledních letech ne- zpochybňovanému principu. Teprve $ 101 písm. c) nového správního řádu upravu- je případy, které má zřejmě na mysli stěžovatel. Bude však třeba pečlivého výkladu (včetně judikatury ve správním soudnictví) tohoto ustanovení, přede- vším značně neurčitého pojmu „z váž- ných důvodů“ Nejvyššímu správnímu soudu je zná- mo, že tehdejší Generální prokuratura ČSR vydala dne 7.
1. 1983 pod sp. zn. III/2 Gd 1113/82 stanovisko, že po uply- nutí lhůty stanovené v $ 71 odst. 3 správ- ního řádu je možno vydat nové rozhod- nutí, kterým by byla platební povinnost znovu stanovena, když vlastní předpisy nemají žádné ustanovení o promlčení. 351 827 Toto stanovisko bylo zaujato k otázce ne- doplatků administrativních pohledávek založených | správním © rozhodnutím o přídělu (vydávaným převážně v pade- sátých letech). Dále je zde konstatováno, že je to možné tam, kde to vyžaduje spo- lečenský zájem (zásada zákonnosti po- dle $ 3 odst. 1 správního řádu ve vztahu k zásadě úměrnosti podle odstavce 3 té- hož ustanovení), s tím, že vedle zásady přiměřenosti musí rozhodující orgán přihlédnout také k tomu, zda nejsou dů- vody pro upuštění od vymáhání podle $ 20 vyhlášky č. 156/1975 Sb., popřípadě důvody k prominutí podle $ 19 cit. vyhl.
u zemědělského majetku i ve vztahu k $ 11 odst. 2 dekr. č. 12/1945 Sb. a $ 8 dekr. č. 28/1945 Sb. Tehdejší generální prokuratura se však - na rozdíl od citovaných judikátů - v tomto stanovisku (tak, jak bylo vydáno) nevypořádala s otázkou důsledků materi- ální právní moci, především se základ- ním principem non bis in idem. To, že dochází k promlčení práva přiznaného rozhodnutím či k zániku exekuční vyko- natelnosti, je pro veřejné i soukromé prá- vo zcela běžným principem. Na tom nic nemůže změnit samotná skutečnost, že stanovené lhůty jsou pro některé přípa- dy pro potřeby praxe příliš krátké.
827 Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost Správní řízení: řízení o rozkladu k $ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního k $ 61 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) k $ 38 odst. 7 a odst. 8 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách"
I. V řízení, na něž se vztahuje správní řád, je pojmově vyloučeno věcně rozhodovat o jednotlivých rozkladech (odvoláních) proti témuž rozhodnu- tí správního orgánu I. stupně odděleně.
II. Jestliže předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl o rozkla- dech navrhovatele výmazu ochranné známky a majitele ochranné známky proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek samostatnými rozhodnutími, byť se stejnými spisovými značkami a se shodnými výroky, zatížil přezkumné (opravné) řízení procesní vadou, která způsobila nepřezkoumatelnost obou těchto rozhodnutí pro nesrozumitelnost.
III. V takovém případě soud zruší obě rozhodnutí o rozkladech z úřední povinnosti, a to i když žalobou bylo výslovně napadeno pouze rozhodnutí o rozkladu majitele ochranné známky. 9 Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, byl s účinností od 1. 4. 2004 zrušen záko- nem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. 352 vx,
Ing. Jiří J. proti Ministerstvu financí o povinnost zaplatit zvláštní poplatek za ne- zaplacení ceny za vydraženou věc, o kasační stížnosti žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Petr Příhoda předseda senátu