podmínky státní finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby“) Dotaci ke splácení hypotečního úvěru poskytnutou právnickým osobám a fyzickým osobám, které provádějí bytovou výstavbu v rámci své podni- katelské činnosti, lze ke splácení jiného úvěru použít jen za podmínek uve- dených v ustanovení $ 4 odst. 5 nařízení vlády č. 244/1995 Sb., kterým se sta- noví podmínky státní finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby. Ustanovení 6 2 odst. 1 písm. d) citovaného nařízení se na uvede- né osoby nevztahuje.
Podle $ 4 odst. 1 nařízení vlády č. 244/1995 Sb., ve znění nařízení vlády č. 70/1998 Sb., může být dotace poskyto- vána od počátku splácení hypotečního úvěru za podmínky, že hypoteční úvěr bude použit na výstavbu bytového do- mu, rodinného domu, bytu nebo na změ- nu stavby, kterou vznikne nový byt z prostor nezpůsobilých k bydlení, po- kud tyto prostory nikdy bytem nebyly, nebo z prostor sloužících k jiným úče- lům než bydlení, včetně nástavby nebo půdní vestavby, pokud se výstavba pro- vádí na území České republiky a kolau- dační rozhodnutí bude vydáno nejdéle do čtyř let ode dne nabytí právní moci stavebního povolení, nebo na dostavbu rozestavěného bytového domu, rodinné- ho domu nebo bytu, jejichž výstavba by- la zahájena před 26.
říjnem 1995, pokud kolaudační rozhodnutí nabude právní moci nejpozději do konce roku 1999. Podle $ 8 odst. 2 citovaného právní- ho předpisu uloží finanční úřad při zjiš- tění, že podpora byla hypoteční bankou nebo jejím klientem čerpána nebo pou- žita v rozporu s tímto nařízením, tyto 941 361 prostředky vrátit a zaplatit příslušné pe- nále. Vůči klientovi tak finanční úřad postůpuje v případě, kdy klient použije podporu k jinému účelu, než který od- povídá tomuto nařízení, anebo čerpá-li podporu na základě jím sdělených ne- správných nebo neúplných údajů v žá- dosti o poskytnutí podpory.
Stěžovatelka v daném případě nezpo- chybňovala skutkový stav, z něhož kraj- ský soud vycházel, 4 dovozovala pouze nesprávné posouzení právní otázky. Nej- vyšší správní soud však stěžovatelčin práv- ní názor obsažený v kasační stížnosti ne- sdílí. Vláda ve svém nařízení č. 244/1995 Sb., ve znění nařízení č. 70/1998 Sb., vymezi- la dvě skupiny osob, jimž lze poskytnout státní finanční podporu hypotečním úvěrováním bytové výstavby. První sku- pinou jsou fyzické osoby, které neprová- dějí bytovou výstavbu v rámci své podni- katelské činnosti, druhou skupinu pak tvoří fyzické nebo právnické osoby, kte- ré provádějí v rámci své podnikatelské činnosti výstavbu bytových domů, rodin- ných domů nebo bytů financovanou zce- la nebo zčásti z hypotečních úvěrů.
Pod- mínky státní finanční podpory jsou pro obě skupiny definovány samostatně. Ta- to podpora je i terminologicky odlišena, neboť u nepodnikajících fyzických osob se jedná o příspěvek, zatímco u podnika- jících fyzických osob a u právnických osob se jedná o dotaci. Ustanovení $ 2 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 244/1995 Sb. tedy v žádném případě nelze vztáhnout 942 na stěžovatelku, neboť v tomto ustanove- ní jsou upraveny podmínky poskytnutí příspěvku nepodnikajícím fyzickým oso- bám. Je-li v citovaném ustanovení použi- to pojmu „dotace“, řeší se tím pouze pří- pady, kdy došlo k převodu vlastnictví nemovitosti z osoby uvedené v $ 3 na osobu uvedenou v $ 1.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dotaci poskytnu- tou fyzickým osobám, které provádějí bytovou výstavbu v rámci své podnika- telské činnosti, a právnickým osobám ke splácení hypotečního úvěru lze použít pouze za podmínek uvedených v usta- novení $ 4 odst. 1 a ke splacení jiného úvěru jen za podmínek uvedených v usta- novení $ 4 odst. 5 cit. vládního nařízení. Podmínky těchto ustanovení stěžovatel- ka nesplnila Poskytnutá dotace tak byla použita k jinému účelu, než který odpo- vídá tomuto nařízení, a proto správce da- ně i odvolací správní orgán postupovali zákonně, když stěžovatelce předepsali povinnost odvést neoprávněně použité prostředky do státního rozpočtu.
Sku- tečnost, že k čerpání podpory došlo na základě stěžovatelkou sdělených ne- správných údajů v žádosti o poskytnutí podpory, má s ohledem na výše uvedené již pouze podpůrný význam. Nejvyšší správní soud neshledal napl- nění důvodů kasační stížnosti dle usta- novení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; pro- to kasační stížnost podle ustanovení $ 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. (aš)
Společnost s ručením omezeným Z. se sídlem v N. proti Finančnímu ředitelství
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Podle § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 244/1995 Sb. ve znění n. v. č. 70/1998 Sb. může být dotace poskytována od počátku splácení hypotečního úvěru za podmínky, že hypoteční úvěr bude použit na výstavbu bytového domu, rodinného domu, bytu nebo změnu stavby, kterou vznikne nový byt z prostor nezpůsobilých k bydlení, pokud tyto prostory nikdy bytem nebyly, nebo z prostor sloužících k jiným účelům než bydlení, včetně nástavby nebo půdní vestavby, pokud se výstavba provádí na území České republiky a kolaudační rozhodnutí bude vydáno nejdéle do čtyř let ode dne nabytí právní moci stavebního povolení, nebo na dostavbu rozestavěného bytového domu, rodinného domu nebo bytu, jejichž výstavba byla zahájena před 26. říjnem 1995, pokud kolaudační rozhodnutí nabude právní moci nejpozději do konce roku 1999.
Podle § 8 odst. 2 citovaného právního předpisu při zjištění, že podpora byla hypoteční bankou nebo jejím klientem čerpána nebo použita v rozporu s tímto nařízením, uloží finanční úřad tyto prostředky vrátit a zaplatit příslušné penále. Vůči klientovi tak finanční úřad postupuje v případě, kdy klient použije podporu k jinému účelu než který odpovídá tomuto nařízení, anebo čerpá-li podporu na základě jím sdělených nesprávných nebo neúplných údajů v žádosti o poskytnutí podpory.
Stěžovatelka v daném případě nezpochybňovala skutkový stav z něhož krajský soud vycházel a dovozovala pouze nesprávné posouzení právní otázky. Nejvyšší správní soud však právní názor stěžovatelky obsažený v kasační stížnosti nesdílí. Vláda ve svém nařízení č. 244/1995 Sb., ve znění nařízení č. 70/1998 Sb. vymezila dvě skupiny osob, jímž lze poskytnout státní finanční podporu hypotečním úvěrováním bytové výstavby. První skupinou jsou fyzické osoby, které neprovádějí bytovou výstavbu v rámci své podnikatelské činnosti, druhou skupinu pak tvoří fyzické nebo právnické osoby, které provádějí v rámci své podnikatelské činnosti výstavbu bytových domů, rodinných domů nebo bytů financovanou zcela nebo zčásti z hypotečních úvěrů.
Podmínky státní finanční podpory jsou pro obě skupiny definovány samostatně. Tato podpora je i terminologicky odlišena, neboť u nepodnikajících fyzických osob se jedná o příspěvek, zatímco u podnikajících fyzických osob a u právnických osob se jedná o dotaci. Ust. § 2 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 244/1995 Sb. tedy v žádném případě nelze vztáhnout na stěžovatelku, neboť v tomto ustanovení jsou upraveny podmínky poskytnutí příspěvku nepodnikajícím fyzickým osobám. Je-li v citovaném ustanovení použito pojmu dotace, řeší se tím pouze případy, kdy došlo k převodu vlastnictví nemovitosti z osoby uvedené v § 3 na osobu uvedenou v § 1.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dotaci poskytnutou fyzickým osobám, které provádějí bytovou výstavbu v rámci své podnikatelské činnosti, a právnickým osobám ke splácení hypotečního úvěru lze použít pouze za podmínek uvedených v ust. § 4 odst. 1 a ke splacení jiného úvěru jen za podmínek uvedených v ust. § 4 odst. 5 cit. vládního nařízení. Podmínky těchto ustanovení stěžovatelka nesplnila. Poskytnutá dotace tak byla použita k jinému účelu, než který odpovídá tomuto nařízení, a proto správce daně i odvolací správní orgán postupovali zákonně, když stěžovatelce předepsali povinnost odvést neoprávněně použité prostředky do státního rozpočtu.
Skutečnost, že k čerpání podpory došlo na základě stěžovatelkou sdělených nesprávných údajů v žádosti o poskytnutí podpory má s ohledem na výše uvedené již pouze podpůrný význam. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů kasační stížnosti dle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., proto kasační stížnost podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán byl ve věci úspěšný, nevznikly mu však náklady řízení přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.) V Brně dne 1. července 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu