I. Podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daňovou po- vinnost podle $ 41 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností daňového subjektu. Není však vyloučeno, aby daňový subjekt byl k jeho podání správcem daně vyzván (6 44 odst. 1 téhož zákona). II. Pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům ($ 103 odst. 1 s. ř. s.), ne- ní rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil k jednotli- vým zákonným ustanovením či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obsto- jí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení jistě musí vychá- zet z důvodů napadeného rozsudku; hodnotí-li stěžovatel v takovém případě důvody rozsudku, neznamená to, že se jedná o kasační stíž- nost nepřípustnou podle $ 104 odst. 2 s. ř. s. Yve
I. Podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daňovou po- vinnost podle $ 41 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností daňového subjektu. Není však vyloučeno, aby daňový subjekt byl k jeho podání správcem daně vyzván (6 44 odst. 1 téhož zákona). II. Pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům ($ 103 odst. 1 s. ř. s.), ne- ní rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil k jednotli- vým zákonným ustanovením či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obsto- jí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení jistě musí vychá- zet z důvodů napadeného rozsudku; hodnotí-li stěžovatel v takovém případě důvody rozsudku, neznamená to, že se jedná o kasační stíž- nost nepřípustnou podle $ 104 odst. 2 s. ř. s. Yve
Nejvyšší správní soud se v prvé řa- dě musel zabývat náležitostmi poda- né kasační stížnosti, neboť její znění skutečně budí určité pochybnosti o tom, zda ji lze věcně projednat. Po- dle $ 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravo- mocnému rozhodnutí krajského sou- du ve správním soudnictví. Jde o mi- mořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů výslovně uve- dených v $ 103 s. ř. s.; vyloučena je mj. kasační stížnost směřující jen proti důvodům rozhodnutí soudu ($ 104 odst. 2 s. ř. s.). Důvody uvede- nými v kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán ($ 109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat tvrzení nezákonnos- ti napadeného rozsudku, a to po skutkové i právní stránce, přičemž ta- to tvrzení nemohou směřovat jen proti důvodům rozsudku. Je pravda, že stěžovatel v kasační stížnosti v Čás- ti III. uvádí, že „nesouhlasí s výše uve- deným odůvodněním rozhodnutí..“, ovšem svým obsahem kasační stíž- 307 161 nost směřuje proti právnímu posou- zení rozhodné otázky, na jejímž zá- kladě je postaveno zrušující rozhod- nutí krajského soudu. Konečným návrhem sice stěžovatel požaduje zrušení rozhodnutí soudu pro vady řízení, nelze z toho však, jak činí ža- lobce, dovozovat tvrzení kasačního důvodu uvedeného v $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (který by byl v daném případě skutečně nelogický), neboť vady řízení před soudem spadají pod kasační důvod uvedený v $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud jsou dů- vody ze znění kasační stížnosti sezna- telné a odpovídají zákonným kasač- ním důvodům, není rozhodující, že stěžovatel své důvody nepodřadí jed- notlivým zákonným ustanovením či tak učiní nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní va- dy v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho to stěžovatel dovo- zuje, kasační stížnost obstojí. Přitom argumentace proti právnímu posou- zení jistě musí vycházet z důvodů na- padeného rozsudku. Nejvyšší správ- ní soud tak dospěl k závěru, že daná kasační stížnost není nepřípustná proto, že by směřovala pouze proti důvodům napadeného rozsudku, a lze ji věcně projednat, neboť jí jsou uplatňovány důvody odpovídající ustanovení $ 103 odst 1 písm. a) a písm. d) s. f. s. Důvodnost kasační stížnosti Nej- vyšší správní soud pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatně- ných důvodů ($ 109 odst. 2 4 3 s. ř. s.). Kasační stížností je v prvé řadě na- mítáno nesprávné právní posouzení institutu podání dodatečného daňo- vého přiznání a nesprávné posouze- ní postupu stěžovatele, který žalobci 308 zaslal výzvu k takovému podání. Krajský soud v napadeném roz- sudku zdůvodnil zrušení rozhodnutí žalovaného pouze tím, že shledal dů- vodnou námitku nezákonnosti výzvy správce daně. Podle jeho právního názoru ukládá ustanovení $ 41 daňo- vého řádu daňovému subjektu povin- nost za situace, kdy daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší, než je jeho poslední známá daňová povinnost; ukládaná povinnost při- tom spočívá v předložení dodatečné- ho přiznání nebo hlášení do konce měsíce následujícího po tomto zjiště- ní. Institut dodatečného daňového přiznání tak umožňuje daňovému subjektu opravit pochybení, k nimž při zpracování daňového přiznání došlo a $ 41 daňového řádu určuje podmínky a meze využití této mož- nosti. Za základní podmínku označil krajský soud skutečnost, že daňový subjekt sám zjistí, že jeho daňová po- vinnost má být odlišná od jeho po- slední známé daňové povinnosti. Z toho dovodil, že využití dané mož- nosti je plně v dispozici daňového subjektu a citované ustanovení nedá- vá žádný prostor správci daně, aby podle něho postupoval, tedy ani aby vyzýval daňový subjekt k dodateč- nému daňovému přiznání. Postup správce daně tak nemá podle kraj- ského soudu oporu v zákoně a nelze jej odůvodnit ani zásadou věcnosti, ani účelem daňového řízení. Tuto va- du řízení označil krajský soud i za důvod, pro který není třeba se zabý- vat. dalšími žalobními body, a pře- zkoumávané rozhodnutí žalovaného jako nezákonné podle $ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a $ 78 odst. 1 s. ř. s. zru- šil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud při posou- zení správnosti právního názoru krajského soudu dospěl k závěru, že nebylo přihlédnuto ke všem ustano- vením daňového řádu, která se k do- datečnému daňovému přiznání vzta- hují. Ustanovení $ 41 daňového řádu je sice koncipováno pro případ, kdy daňový subjekt sám po podání daňo- vého přiznání zjistí, že jeho daňová povinnost měla být vyšší nebo daňo- vá ztráta nižší - tedy že dodatečné daňové přiznání lze podat na základě vlastního zjištění a z vlastní iniciativy daňového subjektu; to však samo o sobě nevylučuje, aby zdrojem toho- to zjištění bylo sdělení správce daně. Pokud by bylo v daňovém řádu jen ci- tované ustanovení, mohl by správce daně na skutečnost odůvodňující zá- věr o nutnosti podat dodatečné da- ňové přiznání daňový subjekt sice upozornit, nemohl by však k podání dodatečného daňového přiznání vy- zvat a z jeho nepodání vyvozovat dů- sledky jako při nesplnění povinnosti. Tak tomu ovšem není. Daňový řád, který v ustanovení $ 44 upravuje po- stup správce daně v případě nepodá- ní daňového přiznání nebo hlášení, v odst. 1 výslovně uvádí: „nebylo-li podáno daňové přiznání nebo hláše- ní, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení včas, a to ani po výzvě správ- ce daně...“. Z toho je třeba dovozovat možnost výzvy správce daně k podá- ní dodatečného daňového přiznání i další postup při jejím nerespekto- vání. Výzva správce daně k podání dodatečného daňového přiznání tak není v rozporu se zákonem ani se zá- sadou zákonnosti řízení zakotvenou v $ 2 odst. 5 daňového řádu, na kte- rou poukazuje krajský soud. Nejedná se o nadřazení účelu daňového řízení zákonu, ale o realizaci jedné ze zá- konných možností při zjištění ne- správného přiznání daňové povin- nosti. Pokud jde o další postup správce daně, nelze jej v daném říze- ní o kasační stížnosti hodnotit, proto- že krajský soud se jím v napadeném rozsudku nezabýval a svůj rozsudek opřel pouze o názor o vyloučení možnosti uplatnění výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Nej- vyšší správní soud tak shledal na- plněným kasační důvod uvedený v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; jedi- ným důvodem pro zrušení rozhod- nutí žalovaného bylo nesprávné po- souzení právní otázky soudem. (oš)
Ing. Ladislav G. v H. proti Finančnímu ředitelství Ostrava o daň z přida- né hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.