vací období let 2001, 2002 a 2003 I. Ekonomickým důvodem osvobození příjmů z prodeje nemovitostí, přesáhne-li doba mezi jejich nabytím a prodejem dobu pěti let, podle $ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je skutečnost, že se nejedná o příjem ve smyslu P přírůstku majetku daňového subjektu, nýbrž toliko o transformaci vlastnictví věci (nemovitosti) v její peněžitý ekvivalent. II. Rozdělením pozemků geometrickým plánem nedochází ke vzniku nového vlastnického práva ani ve smyslu daňovém. Jakkoliv totiž vznikají nové parcely (tj. nové věci), je zachován stejný rozsah i obsah vlastnického práva k nim a práva vlast- 694 níka nejsou nikterak dotčena. Pokud proto daňový subjekt původní pozemky nabyl v roce 1977, v roce 2001 a 2003 katastrální úřad potvrdil nové geometrické plány a vletech 2001 až 2003 došlo k prodeji těchto nově vyměřených pozemků, byl podle $ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daňový subjekt od da- ňové povinnosti osvobozen, protože doba mezi nabytím a prodejem pozemků pře- sáhla pět let.
vací období let 2001, 2002 a 2003 I. Ekonomickým důvodem osvobození příjmů z prodeje nemovitostí, přesáhne-li doba mezi jejich nabytím a prodejem dobu pěti let, podle $ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je skutečnost, že se nejedná o příjem ve smyslu P přírůstku majetku daňového subjektu, nýbrž toliko o transformaci vlastnictví věci (nemovitosti) v její peněžitý ekvivalent. II. Rozdělením pozemků geometrickým plánem nedochází ke vzniku nového vlastnického práva ani ve smyslu daňovém. Jakkoliv totiž vznikají nové parcely (tj. nové věci), je zachován stejný rozsah i obsah vlastnického práva k nim a práva vlast- 694 níka nejsou nikterak dotčena. Pokud proto daňový subjekt původní pozemky nabyl v roce 1977, v roce 2001 a 2003 katastrální úřad potvrdil nové geometrické plány a vletech 2001 až 2003 došlo k prodeji těchto nově vyměřených pozemků, byl podle $ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daňový subjekt od da- ňové povinnosti osvobozen, protože doba mezi nabytím a prodejem pozemků pře- sáhla pět let.
Stěžovatel podává kasační stížnost z důvo- du obsaženého v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Konkrétně se jedná o výklad $ 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů z hlediska vymezení pozemku coby věci v právním smyslu. Krajský soud k tomu v napadeném roz- sudku zejména uvedl, že pozemek je věcí ne- movitou ve smyslu $ 119 odst. 2 občanského zákoníku a jako takový je předmětem práv- ních vztahů ($ 118 odst. 1 občanského záko- níku); v posuzovaném případě byl předmě- tem práva vlastnického. Krajský soud dodal, že charakteristiku pozemku obsahuje $ 27 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru ne- movitostí České republiky (katastrální zá- kon), podle něhož se pozemkem rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnic- kou, apod. Pod písm. b) je pak vymezen ter- mín „parcela“, a sice jako pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním čís- lem. Krajský soud uzavřel, že je-li předmětem právních vztahů pozemek jako část zemské- ho povrchu, nemůže být rozhodující, jakým způsobem je evidován v katastru nemovitos- tí. Jestliže dojde k rozdělení původního před- mětu vlastnického práva (v daném případě pozemku) na jeho části, jež jsou označeny parcelními čísly a jsou geometricky určeny, 696 28 X4 stále se jedná o jednu a tutéž část zemského povrchu. Při rozdělení pozemku na jeho čás- ti nedochází k nabytí vlastnického práva, pouze je jeho část označena jinými individua- lizujícími znaky. Krajský soud na základě této úvahy dospěl k závěru, že žalobce vlastnil předmětné pozemky před jejich prodejem po dobu delší než pět let (od roku 1977), pro- tože doba vlastnictví původních pozemků před jejich rozdělením je součástí této Ihůty. Rozdělení pozemků na více částí nelze pro účely $ 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů považovat za skutečnost, od které by se pětiletá lhůta počítala nově; příjem z pro- deje výše definovaných rozdělených pozem- ků byl tedy od daně z příjmů osvobozen. Zdejší soud se s výše citovaným výkladem ztotožňuje a považuje ho za správný jak z hle- diska dikce aplikovaných právních norem, tak zejména s ohledem na jejich smysl. Podle $ 4 písm. b) zákona o daních z příjmů jsou to- tiž v případě fyzických osob od daně osvobo- zeny mj. příjmy z prodeje nemovitostí, pře- sáhne-li doba mezi jejich nabytím a prodejem dobu pěti let. Zákon zde totiž vychází z pre- sumpce, že v tomto případě nejde o pořízení a následný prodej s cílem dosažení zisku (tzv. spekulační obchod - srov. P. Pelech, V. Pelc: Daně z příjmů s komentářem ke 4. 4. 2007. Olomouc : Nakladatelství ANAG, 2007). Jinak řečeno, logika osvobození od daně v těchto případech je založena na tom, že se ve sku- tečnosti nejedná o příjem ve smyslu přírůst- ku majetku daňového subjektu, nýbrž toliko o transformaci vlastnictví věci (nemovitosti) v její peněžitý ekvivalent. Pro nyní projednávaný případ je proto klíčovým posouzení toho, co se podle citova- ného ustanovení zákona rozumí „nabytím“. U nemovitostí je třeba za den nabytí po- važovat den převodu nebo přechodu vlast- nických práv k nemovitostem. Podle $ 132 občanského zákoníku platí: „(D) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, da- rovací nebo jinou smlouvou, děděním, roz- hodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. C.. S 133: C.) (2) Převádí-li se nemovitá věc na zá- kladě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. (...)“ Pro běh doby tzv. „časového testu“ je dů- ležitý počátek lhůty - tedy právě den nabytí. Jen pro úplnost je možno doplnit, že rovněž Pokyn řady „D“ vydaný Ministerstvem financí (konkrétně Pokyn D-190 k jednotnému po- stupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) se vyjadřuje k otázce nabytí práv, přičemž k $ 4 odst. 1 uvádí: „(...) 2. Dnem „nabytí“ se rozumí ze- jména a) u nemovitostí den převodu nebo přechodu vlastnických práv k nemovitos- tem (...)“. K převodu a přechodu vlastnictví pak pokračuje: „(..) V daňových zákonech jsou používány rozdílné pojmy přechod vlastnictví a převod vlastnictví. Převod vlast- nictví znamená změnu vlastnického práva k předmětu převodu, k níž dochází na zá- kladě smluvní volnosti, tj. dohodou smluv- ních stran. Smluvní strany dobrovolně pře- vádějí (mění) vlastnické vztahy vzájemným ujednáním. Přechod vlastnictví vyjadřuje ostatní případy změn vlastnického práva (tedy jiné než převody vlastnictví); jde o změny vlastnického práva mimo smluvní ujednání, nikoli dohodou smluvních stran, nýbrž na základě zákona či rozhodnutí or- gánu státu. Vlastnictví přechází na jiný sub- jekt nikoli dobrovolným vzájemným ujed- náním, nýbrž z důvodu povinnosti uložené právní normou (..)“. Pro nabývání pozemků je určující jejich zápis do katastru nemovitostí a tento den je rozhodující pro posouzení splnění podmí- nek pro osvobození příjmů z jejich prodeje od daně z příjmů fyzických osob. Zápis údajů o právních vztazích upravuje katastrální zákon v$5:,(D) V listinách, které jsou podkladem Dro zápbis do katastru, musejí být označeny a) pozemky parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou ne- bo stavební parcelu, ... (2) Má-li být část bo- zemku sloučena do pozemku sousedícího nebo má-li z více částí vzniknout nový poze- mek, je přípustné též označení převáděné části pozemku v listině písmenem malé abe- cedy s odkazem na geometrický plán, kte- rým je vymezena, pokud z listin předlože- ných pro zápis do katastru vyplývá realizace všech nezbytných změn právních vztahů po- dle takového geometrického plánu. (3) Ka- tastrální úřad provede a) vklad údajů o právních vztazích do katastru na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkla- du ke dni, kdy mu byl tento návrh doručen, b) záznam údajů o právních vztazích do ka- tastru do 30 dnů bo doručení rozhodnutí státního orgánu nebo jiné listiny potvrzující nebo osvědčující právní vztahy, c) poznám- ku v katastru do 30 dnů po doručení listiny způsobilé k vyznačení poznámky v katast- ru; tuto poznámku katastrální úřad zruší do 30 dnů po doručení listiny, na základě které důvody pro její vyznačení pominuly (3) Pro zápis nových staveb, reálně oddělo- vaných částí nemovitostí, jakož i věcného břemene k části pozemku do katastru, musí být předložen též geometrický plán, u no- vých staveb též doklad o přidělení čísla po- pisného nebo evidenčního, pokud se jim při- děluje, a u rozestavěných budov, bytů a nebytových prostor čestné prohlášení vlast- níka nebo jiného oprávněného s jeho úředně ověřeným podpisem, že se jedná o rozestavě- nou budovu, byt a nebytový prostor“ Povin- nosti vlastníků upravuje $ 10: „(1) Vlastníci a jiní oprávnění jsou povinni a) zúčastnit se na výzvu katastrálního úřadu jednání nebo na toto jednání vyslat svého zástupce, b) označit ve stanovené lhůtě, ne však kratší 30 dnů, trvalým způsobem a na vlastní náklad nesporné hranice svých pozemků, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, c) na Vy- zvání doplnit chybějící údaje a odstranit chyby v jimi vyhotovených listinách, které předkládají k zápisu do katastru, a to do 30 dnů ode dne, kdy jím byla doručena vý- zva, d) ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a před- ložit listinu, která změnu dokládá; (...)“. 697 1631 K $ 5 odst. 5, resp. k označení stavby (ana- logicky i pozemku) dosud necvidované v ka- tastru, uvedl např. Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 44 Ca 78/97: „(..) Zápis vkladu vlastnického práva do KN ke stavbám, které dosud v KN zobrazeny nejsou, je možný jen po předlože- ní geometrického plánu, který je podle ust. JS 5 odst. 5 katastrálního zákona nutným podkladem pro zápis nových staveb. Podle ust. f 19 odst. I katastrálního zákona je pak geometrický plán neoddělitelnou součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru, je-li potřeba předmět zápisu zobra- zit do katastrální mapy (...)“. Charakter a ná- ležitosti geometrického plánu stanovuje $ 19: „(I) Geometrický plán je neoddělitelnou “ součástí listin, podle níchž má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy ... (2) Geome- trický plán musí být ověřen, že svými náleži- tostmi a přesností odpovídá platným předpi- sům, a opatřen souhlasem katastrálního úřadu s očíslováním parcel. (3) Kopie geo- metrického plánu, zřetelně jako kopie ozna- čená, může být ověřena osobou s úředním oprávněním.“ $ 19a „... (4) Na průběh vytyče- né nebo vlastníky upřesněné hranice pozem- ků se vyhotoví geometrický plán, který je ne- oddělitelnou součástí listin, podle kterých má být do katastru zapsáno zpřesněné geo- metrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněná výměra parcely. (5) Zpřesněním evidenčních údajů katastru o geometrickém a polohovém určení hranice pozemku a výměře parcely nedochází ke změně právních vztahů k pozemku.“ V posuzovaném případě Katastrální úřad v Hradci Králové potvrdil nový geometrický plán a vyznačil na něm, že vklad práva byl za- psán dne 9. 10. 2001 a právní účinky vkladu vznikly dnem 4. 5. 2001; z následného výpisu z katastru nemovitostí (ze dne 20. 6. 2001) ovšem vyplývá, že nabývacím titulem / jiným podkladem pro zápis byla smlouva o převodu nemovitosti z 6. 1. 1977. Na tomto místě je vhodné připomenout, že předmětem převodu vlastnictví může být jen samostatná věc ve smyslu právním. Co je 698 však res iuris, není nikde přesně definováno. Např. obecný zákoník občanský z roku 1811 stanovil, že „všechno, co od osoby je rozdílné a slouží k užívání lidí, sluje věc v právním smyslu“. Charakteristickými znaky res iuris tedy byly tyto skutečnosti: a) jednalo se o ně- co, co je rozdílné od osoby, b) jednalo se o ně- samostatně, tj. nejednalo se jen o součást věci jiné. Z uvedeného tedy vyplývá, že lze převést např. celý pozemek, nikoliv jen jeho reálnou část. Pokud tedy někdo chce prodat část po- zemku, musí nejprve nechat tuto část zaměřit a vyhotovit geometrický plán, ve kterém bu- de této „části“ pozemku přiděleno samostat- né parcelní číslo. Tímto způsobem dojde k reálnému oddělení části pozemku, tato „část“ se stane samostatným pozemkem, jenž jako samostatná věc již může být předmětem občanskoprávních vztahů. Geometrický plán musí být v takovém případě neoddělitelnou součástí listiny, na základě které se provádí vklad do katastru nemovitostí. V okamžiku rozdělení původních pozem- ků, resp. potvrzením nového geometrického plánu, tedy žádné nové vlastnické právo ne- vzniká. Jakkoliv totiž není sporu o tom, že vznikají nové parcely (tj. nové věci), je zacho- ván stejný rozsah i obsah vlastnického práva, a práva vlastníka proto nejsou nikterak do- tčena. Pořád se jedná o vlastnictví stejné části ohraničeného zemského povrchu, a jde tak ve skutečnosti o originární nabytí vlastnické- ho práva vznikajícího cestou rozdělení věci (původního pozemku). V této souvislosti je nutno vycházet ze zá- kona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, který v $ 1 definuje účel tohoto zákona: „(I) K ne- movitostem evidovaným v katastru nemovi- tostí České republiky (dále jen „katastr“) se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo © odpovídající věcnému © břemení a předkupní právo s účinky věcného práva. (2) Do katastru se zapisují i další práva, po- kud tak stanoví zvláštní zákon. (3) Zápisem se rozumí vklad (f 2), záznam (f 7), po- známka (f 9) nebo jejich výmaz. (4) Zápisy mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona.“ Za převod se sice v minulosti pova- žovalo i rozdělení nemovitosti, nicméně zá- kon č. 65/1951 Sb. zrušil vládní nařízení č. 218/1939 Sb. z. a n., o přechodném obmezení zcizení a propachtovávání určitých druhů ne- movitostí; toto nařízení bylo účelové a bylo vázáno na přesně specifikovanou dobu od 23. 9. 1938 do 28. 2. 1939 (srov. E. Barešová, P. Baudyš: Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem - právní předpisy, komentář, judikatura. Pra- ha :C. H. BECK, 2002). Ustanovení $ 2 upra- vuje vklad práva: „(1) Práva uvedená v f 1 odst. 1 se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva (dále jen „vklaď“), pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Práva uvedená v f 1 odst. I vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský záko- ník nebo jiný zákon nestanoví jinak. G) Právní účinky vkladu vznikají na zákla- dě pravomocného rozhodnutí o jeho povole- ní ke dní, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Každý má právo na- hlédnout do evidence doručených návrhů.“ $3,(G) Vklad podle f 2 lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí katast- rálního úřadu (...)“. V době rozhodování stě- žovatele platná vyhláška Českého úřadu ze- měměřického a katastrálního č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zá- pisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve svém $ 33 odst. 1 a 2 sta- novila, co bylo předmětem vkladu: „(7) Před- mětem vkladu jsou práva zapisovaná do ka- tastru na základě: a) smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti, b) smlouvy o zástav- ním právu k nemovitostem, c) smlouvy o oprávnění, které odpovídá věcnému bře- menu, d) smlouvy o předkupním právu k ne- movilostem s věcnými účinky, e) smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru, včet- ně rozestavěného, f) dohody o vydání věci uzavřené podle zvláštního předpisu, £) pro- hlášení vkladatele s úředně ověřeným podpi- sem o vložení nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti nebo do jiného obdobného jmění právnické osoby (dále jen „základní jmění“), doloženého společenskou smlouvou nebo zakladatelskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou nebo jinou lis- tinou s projevem vůle právnické osoby (např. usnesení valné hromady) přijmout nemovi- tost do svého základního jmění, a v případě zvýšení základního jmění též výpisem z ob- chodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku dokládajícím zvýšení základního jmění, h) dohody o vypořádání společného jmění manželů, jeli předmětem vypořádání nemovitost, i) dohody o změně stanoveného rozsahu společného jmění manželů, týkají-li se konkrétní nemovitosti nebo jednotky, j) dohody všech vlastníků jednotek v domě o změně vlastnictví jednotek na podílové spo- luvlastnictví budovy, k) prohlášení vlastníka všech jednotek v domě o zrušení vymezení jednotek v domě a změně vlastnictví jedno- tek na vlastnictví budovy, I) dohody o zruše- ní a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, m) smlouvy o výstavbě, je- jichž součástí je převod spoluvlastnických po- dílů pozemků. (2) Předmětem vkladu je dále prohlášení vlastníka budovy.“ Právní vztahy k nemovitostem evidova- ným v katastru nemovitostí tedy vznikají, mě- ní se nebo zanikají vkladem, jenž má konsti- tutivní charakter. Vlastnické právo ovšem podle $ 133 odst. 2 občanského zákoníku vzniká na základě smlouvy (= nabývací titul — právní důvod - řitulus) vkladem do katastru (= právní způsob nabytí - modďus). Tyto dva instituty, fitulus a moďus, nelze od sebe od- dělovat. Bez platného nabývacího titulu ne- může právo vkladem vzniknout. V daném pří- padě, jak bylo podáno shora, došlo ke vzniku nových samostatných parcel, a to rozdělením parcely původní. Nelze tedy říci, že by žalob- ce nabyl „nové“ vlastnické právo s dopady do daňové oblasti ve shora popsaném smyslu: to- to právo vztahující se k určitému předmětu vlastnictví se totiž nezměnilo co do svého rozsahu ani obsahu, nýbrž došlo pouze k roz- dělení věci (podmíněné akceptací geome- trického plánu katastrálním úřadem), a v dů- sledku toho žalobce nabyl právo ke všem částem věci původní, které se staly věcmi sa- mostatnými. S tímto názorem určitě není v rozporu ani nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2000, 699 1631 sp. zn. I. ÚS 28/99% (http://nalus.usoud.cz), na který stěžovatel poukazuje. Podle něho to- tiž potvrzením geometrického plánu vznikají z původního pozemku pozemky nové, tj. od- lišné od dosavadního stavu evidovaného v ka- tastrálních operátech, jež jsou předmětem občanskoprávních vztahů. „Ve smyslu právní úpravy platné pro oddělení části pozemku je zapotřebí nejprve vyhotovit geometrický plán, a to osobou oprávněnou podle zvlášt- ního předpisu. Geometrický plán obsahuje označení dosavadního pozemku, nový stav vzniklý po oddělení (včetně parcelního čísla a názvu katastrálního území) a geometric- ké určení nemovitosti. Geometrický plán je následně zapotřebí ověřit, tzn. vyznačit da- tem, číslem podle evidence ověřovaných vý- sledků, otiskem úředně oprávněné osoby a jejím vlastnoručním podpisem na všech kopiích, které se mají stát prvopisem plánu. Na takto ověřeném plánu pak katastrální úřad potvrdí soulad očíslování parcel s úda- ji katastru ... Okamžikem potvrzení geome- trického plánu katastrálním úřadem existu- je pozemek jako samostatná věc, neboť je označen jako parcela, se kterou je možno dále disponovat .. Při reálném rozdělení předmětného pozemku se jednalo o postup podle katastrálního zákona a jeho provádě- cí vyhlášky č. 126/1993 Sb., platné ke dní rozdělení pozemku. Vzhledem k okolnosti, že tento postup byl dodržen, Ústavní soud dovodil, že potvrzením geometrického plá- nu ze dne 14. 1. 1994 příslušným katastrál ním úřadem vznikly z původního pozemku pozemky (parcely) nové, ij. odlišné od dosavadního stavu evidovaného v katastrál- ních operátech. Takové pozemky jsou ve smyslu ustanovení f 118 odst. 1 a f 119 odst. 2 občanského zákoníku existujícími nemovitými věcmi, tedy předměty občansko- právních vztahů (...)“; nicméně dále také konstatoval, že „považuje za nepřípustné » Publikován pod č. 61/2000 Sb. ÚS. 700 dovozovat neexistenci pozemků, které byly postupem předvídaným v ustanovení f 1 restitučního zákona státem odňaty, ze sa- maotného jejich následného rozdělení, slouče- ní, přeparcelování, resp. přečíslování. Sku- tečnost, že jako části zemského povrchu oddělené od zbytku zemského povrchu hra- nicemí, byly pozemky postupem doby v ope- rátech evidence nemovilostí, popř. v operá- tech katastru nemovitostí evidovány pod různými parcelními čísly a s rozmanitým geometrickým určením, neznamená, že se na jejich hmotném substrátu, jímž je samot- ná půda jako produkt přírody vzniklý bez přičinění člověka, který je z ekonomického hlediska nenahraditelný, nerozmnožitelný a nezastupitelný, cokoli změnilo. Nelze proto vyloučit vydání stávajícího pozemku jako věci v právním smyslu, která co do své půdní podstaty byla předmětem rozdělování, slučo- vání a přeparcelování, a to i tehdy, jestliže v porovnání se stavem evidence nemovitostí v době jejího odnětí jde z kvantitativního a evidenčního pohledu o „část věci“ státem odňaté původním vlastníkům“ xx Z Nejvyšší správní soud v návaznosti na vý- še citované závěry Ústavního soudu podotý- ká, že potvrzením nových geometrických plá- nů sice z původních pozemků nepochybně vznikly pozemky nové, jež se staly ve smyslu $ 118 odst. 1 a $ 119 odst. 2 občanského záko- níku existujícími nemovitými věcmi a mohly být předmětem občanskoprávních vztahů. Tyto oddělené pozemky ovšem zůstaly ve vý- lučném vlastnictví žalobce až do okamžiku, kdy se jimi rozhodl disponovat, rozhodl se je postupně prodat. Tento prodej v letech 2001, 2002 a 2003 byl proto ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů od daňové povinnosti osvobozen, neboť doba mezi na- bytím původních pozemků (v roce 1977) a prodejem nově oddělených pozemků (v le- tech 2001 až 2003) přesáhla pět let. 1632 Rozpočty: podmínky pro čerpání dotace k $ 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů k $ 4 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, před- školním a školským zařízením Právní předpisy upravující podmínky pro čerpání dotace musí být formulovány tak, aby příjemcům finančních prostředků byly již v době jejich čerpání zřejmé pod- mínky, za nichž na poskytnuté prostředky vzniká nárok. Je nepřípustné, aby teprve v řízení o povinnosti vrátit neoprávněně čerpané finanční prostředky ($ 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) bylo příjem- ci těchto prostředků kladeno k tíži, že z daných předpisů nelze dovodit jednoznačný závěr, za jakých podmínek měly být finanční prostředky poskytnuty.
Vladimír F. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů fyzických osob,
movitými věcmi a mohly být předmětem občanskoprávních vztahů. Tyto oddělené pozemky ovšem zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobce až do okamžiku, kdy se jimi rozhodl disponovat, rozhodl se je postupně prodat. Tento prodej v letech 2001, 2002 a 2003 byl proto ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů od daňové povinnosti osvobozen, neboť doba mezi nabytím původních pozemků (v roce 1977) a prodejem nově oddělených pozemků (v letech 2001 až 2003) přesáhla pěti let.
VI.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Úspěšný žalobce naopak má podle ustanovení § 60 s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobce byl zastoupen advokátkou, která podala vyjádření ke kasační stížnosti; soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby a 1 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalobcova advokátka plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 35 odst.7 s. ř. s.). Částka daně, vypočtená dle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., činí 456 Kč. JUDr. Zuzaně Zlatohlávkové se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu