vých poradců České republiky k čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Ustanovení $ 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k ustanovení 63 odst. 4 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, je ustanovením speciálním, omezujícím právo na zastu- pování (srov. též čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nelze tedy dovozovat nepřípustný rozpoř těchto ustanovení.
vých poradců České republiky k čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Ustanovení $ 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k ustanovení 63 odst. 4 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, je ustanovením speciálním, omezujícím právo na zastu- pování (srov. též čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nelze tedy dovozovat nepřípustný rozpoř těchto ustanovení.
Vzhledem k námitkám stěžovatele se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou, zda nepřichází v úvahu postup podle článku: 95 odst. 2 Ústavy ČR a ustanovení $ 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvod k předložení věci Ústavnímu vu "soudu však Nejvyšší správní soud ne- shledal. Kasační stížnost podle ustanovení $ 102 a násl. s. ř. s. je mimořádným opravným prostředkem, sloužícím k pře- zkoumání rozhodnutí Nejvyšším správ- ním soudem z hlediska tvrzených práv- ních vad (viz především ustanovení $ 103 odst. 1 s. ř. s.). Proto zákonná úpra- 405 534 va uvedená v ustanovení $ 105 odst. 2 s. ř. s. volí požadavek na kvalifikované právní zastoupení fyzických či právnic- kých osob záměrně, s ohledem na ne- zbytnost garantované profesní právní erudice zástupce. Činí tak obdobně jako některé jiné procesní úpravy, včetně úpravy řízení před Ústavním soudem. Nelze tedy dovodit, že by touto úpravou byl stěžovatel neúměrně (nedůvodně) zkrácen na svých ústavních právech, především na právu přístupu k soudu a na právu na právní pomoc v řízení před soudy. Pro úplnost (se zřetelem na uvedené námitky stěžovatele) je třeba uvést, že úprava zastoupení při podání ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém pora- denství a Komoře daňových poradců České republiky, ustanovením speciál- ním, omezujícím právo na zastupování (srov. též článek 26 odst. 2 Listiny zá- kladních práv a svobod). Nelze tedy ani dovozovat nepřípustný rozpor těchto ustanovení. Nedoložení zastoupení stěžovatele požadované ustanovením $ 105 odst. 2 s. ř. s. brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmí- nek řízení, který přes výzvu. soudu nebyl odstraněn. Proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele odmítl podle ustano- kasační stížnosti je logicky obsažena v soudním řádu správním. V tomto smě- ru je ustanovení $ 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k ustanovení $ 3 odst. 4 zákona vení $ 46 odst. 1 písm. a), $ 120 s. ř. s. (Coda) Řízení před soudem: posuzování náležitostí žaloby a odstraňování vad; pasivní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu k čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod k $ 37 odst. 5, $ 53 odst. 2, $ 69 a $ 74 soudního řádu správního I. Přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví - a stejně tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení - naprosto neodpovídá principu materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formál- ních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které po- skytování soudní ochrany skutečně vylučují. Při výkladu mezí práva na spravedlivý proces, stanovených soudním řádem správním (např. náleži- tosti žaloby, lhůta pro její podání, procesní podmínky), je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byly stanoveny. Na- bízejíli se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výko- nu práva na spravedlivý proces a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první. 406 II. Odstraňuje-li soud vady žaloby, potom musí žalobce vždy k odstraně- ní těchto vad vyzvat, stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu a poučit jej jednak o následcích nesplnění této výzvy a jednak o tom, jak má vadu odstranit. Toto poučení přitom musí být konkrétní a diferencované v závislosti na individuální charakteristice žalobce, vůči němuž směřuje. III. Jestliže žalobce označí v žalobě jako žalovaného správní orgán I. stupně, ale z obsahu žaloby je zřejmé, že brojí i proti rozhodnutí správní- ho orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu ($ 37 odst. 5 s. ř. s.). V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle $ 65 a násl. s. ř. s. není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v ří- zení jako s žalovaným jednal s tím, kdo'skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně. m v žalobě žalobce; zvláštní usnesení o tom soud nevydává ($53odst.2s.ř.s.a contrario).
Společnost s ručením omezeným D. v M. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. ledna 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu