I. Právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsa- hové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpi- sech či dokonce odvětvích. II. Rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle $ 73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., neboť prováděním daňové exekuce dochází vždy přinejmenším k zásahu do vlastnického práva garantovaného článkem 11 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na čl. 36 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod nemůže být takové rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. xm xx,
I. Právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsa- hové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpi- sech či dokonce odvětvích. II. Rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle $ 73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., neboť prováděním daňové exekuce dochází vždy přinejmenším k zásahu do vlastnického práva garantovaného článkem 11 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na čl. 36 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod nemůže být takové rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. xm xx,
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu ze dne 12, 10. 2000, sp. zn. III. ÚS 358/99 (Sb. ÚS, sv. 20, str. 53). Věc: Roman F. proti Finančnímu úřadu v Holešově o námitky proti exekučnímu pří- kazu, o kasační stížnosti žalobce. Exekučním příkazem ze dne 21. 11. 2001 byla nařízena exekuce srážkou ze mzdy žalobce k zaplacení vykonatelných daňových nedoplatků ve výši 1 291 418 Kč. Exekuční příkaz byl vydán poté, kdy ža- lobce žalovanému nezaplatil vykonatel- né nedoplatky stanovené několika pra- vomocnými platebními výměry. Žalobce proti uvedenému exekuční- mu příkazu namítal, že zde není uvede- no zdaňovací období, za které nedopla- tek vznikl, a že rovněž chybí uvedení existence nároku na penále. Finanční úřad v Holešově rozhodnu- tím ze dne 10. 12. 2001 námitky zamítl pro nedůvodnost; konstatoval, že nejde o náležitosti, které by byly rozhodujícím podkladem pro nařízení daňové exekuce podle $ 73 daňového řádu. Podstatné sku- tečnosti byly předmětem vyměřovacího řízení, které proběhlo; v něm vydaná roz- hodnutí jsou pravomocná a vykonatelná. Žalobu proti tomuto rozhodnutí od- mítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2004, neboť dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení; není zde totiž správní rozhodnutí, které by 207 9002/£ SSN ILNNGOHZOU VMUITS -DP ADU VU PUDZIADU DDNADXD PAROU -Dp“ Z0UJU 2|pod JOZLU TUALIT JIAOJSÁA "(Cjsvu £ €G 118 "07 'AS TUDSDUSN £ HZOJEU VYS :47) 66/8SE SN "II UZ "ds '000Z "OT ZT DUP DZ MDZAJLU PNOS IGALIS() 9Z 4souoajnys jnouTmmoď 22|2u 2UpaId VAN UDIDIÍNPIJSLU Z JDZLUDÁA ÁJZVIO Tuavad 2m2Wpajd ruod0upoy Hd npnos OUJUAPIdS OUISSÁAÍDN IPUDS ÁUDJISZOY "TU2UPOANPO Z TUZI NUTSTEP X JIMEIA NUT D2A V JISNIZ ZUJE A NpnOs OUJXSÍLIA TUJSDUSN NPNOS OUHIAPITS OUISSÁAÍDN IVUDS ÁUDAISZOU "„LAJDIUPNOS ULUADATS 20 WIDÍNPOYZO4 MOPNOS Po4 1UDZI A 1 Av Iuozia umuapads 01 APl KAPD41S04T ouavado ujvidn 10uzowm jem 1UPAOP -O0YZO4 OYJUAVATOUJOMY OYJU4OJIOUI 2D -pdaď a jogou npnos 3 nďnstď napaď WAS DU UDIDAD NYMADU WJINUJIUDO JMDU 9D901VZ KURUPNOS WIUAPAJS 0A nogojpz jnouppďvu 921 94013 J1NUPoU -204 UDSGO 1UAVAT ÁUDPPIYOdpoad S u S 1 1$po G9 S a dpoj mu 194YD 'O1NUPOYZO4 ojda zu mo4oj O "vapaď nuoada 180] -90 op u4appvds mynupoyzoa of (1% -Ami1ďoď v 1uvp aapads o "9$ Z661/LEE 2 UND PUoYPZ $ spo €L JS) nzva A NULUJDNAOXO 1104T YJVOWADU O Jj nU -POYZOA“ 37 "(j1UZ0301Z9U JEUDS ÁUNIP S ZUHU S) JOZBKU IUAPI JIAOJSÁA NYPNSZOJA UJUVAOJID A PNOS NPLI OUJAOUPP 8 "ISPO c, G ojpod nzeyud nunusnyoxo nojd UOLANUIU O NNUPOUZOJ nWNYZDId OU -DNOS NSOUZOU TUJZNOSOC A IDIÍLAIDOdS naZEj0 IUALIŮ O 3P("Z9-€007/9 SIV € "p007 "S IT UP 2Z NYpnsZoJ A UDpnos UHUAPIdS UWSSÁAÍDN OUJULAOJIPNÍ NIOZ PU OUJUALIT po Áusijpo 31 Ár31 n1oz£u nuuavid jadsop zpejod 2uzagpa1d Hud 3z0101d njeu3s NUI9U3JISZOM 32A 2X UZojpaad "S 1 'S T 1Spo ZT $ 2jpod npnos 80% OUIUAPIIS OUJSSÁAÍDN MEUDS Aunsp JorÍNp -OYZOJ G00Z '8 "TG 2Up 27 WIU3SDUSN) "NOUDOANDIU OJLÍ JNMOUJIUILZ IJSOUZHS IUDUSVA [UJALU ÁULAOJLZ UUP DDAPIIS OU ZUSOSLÍ UMNUPOUZOJ DZNOÍ LUDAOULIS JÁG DZNUI JSOUUTAOd VAOULP TUDZIT OUJAOU 2D L OYHUISAI ISOUJIPZOJ LU jeZYyNOd ÁULA -OJEZ ZE 'NIDUIÁA UOTUgGAEJd Z" INUPOU -204 UDIZOUOPAAŮ 7. DVIPUZ 1JDIEA0ZAIS NOSÍ alepn 014 2z Tpoan ojeuaď vu nyojmvu v IGOPGO OUJAOULP. 2DLJHIDAdS DDUDSTL npoanp z nnupouzoj oyouaprdvu NOgOJ —2Z NSOUUOJÝZDU DOIUILU JA N1SOUZNS IUDLS V DY IUDIPPÍÁA UWDUUIDSII A ÁUVAOTEZ "S "IS GO 6 NJSÁUIS DA UPAOUU -1831 JÁG ruvpod nunÍsÍ 3 3z v 2UpoAnp LULPOJ vJÁg LYOJEZ 2Z PATUUIOP 010Jd 38 1218A0z21g vuvsdapajd rurí 2 jsouuja0d VAOUULP VALÍ € LUPDÍ IS IGOPTO 2A0ULP oxLÍ o (ouned 1u3U UDIU Z J0G3U JU -Jojeunoxzajdou nosí o1313 "Azeyjid 1u 2MYDXA JEDÁA O1S31d DPLDIVZ UDIÍDÍ vu ÁU -VAOjEZ "9ujaeumoxZa dou vz ÁUDDeUZO ÁJÁ TUDZIA UUISOM A TUIPPVA Id) TÁ -VAOJEZ JULDÁA ÁJIUTÁA TUGOIE|T NUVIO OUIUALIÍS WDYLSLZ WÁUUOJVZDU pojd NULIUDO O VUPIÍ 28 J0GaU "S "A 'S (DO "UST T ISpo + $ uuda0uvIsn LUPP DÍ OUJULA -0[ez nnupouzoj oyoudpedeu rUPLUMONZ -aJď 3 Npnos 20W0A8Id 2z ipruvu psou -ZnS IUDLSLY A ([DI8A0Z2IS) 2DTO18Z '3[DILA0Z2IS HSOUUTAOC © vAPId IUANXDÍONS PUÍDIDA LUVAODM JU -ZVAVZ OGIU LUDSNI "PU2UDUT "PUPPEDIEZ vjágou uwája1y "(oyrlozvyopojd nuaí 2U192A) nnupouzoj ouapedeu 3f nog -OJEZ "„HNUPOUZOJ“ OJLÍ NOJILIZ TUANYT -S1831 ÁUVAOJLUZO NOSÍ Áuoyn O1Á1 T)sou -UIAOd © vavId OusÍ Ina 2UZPAVZ OGDU 181 TUDUU TÍLPEDJEZ DS ZUHÍ "NUPBIO OUIU -AgIds NUOJN IDUDISIXO LULP Dl SS C9 IUJAOUVISN DIP 2DLUMNIŠI| IUGOJEZ "NUM -nyza1d nurupnos 1gojpod ouzou OJÁG 162 791 < 2 2 O ňového dlužníka je vážným zásahem do subjektivních práv tohoto účastníka správního řízení, proto musí takovéto rozhodnutí být vžďy přezkoumatelné příslušným obecným soudem v režimu správního soudnictví podle části páté občanského soudního řádu, pokud ten- to účastník řízení své postavení dlužní- ka v daňovém řízení zpochybňuje a uvádí konkrétní skutečnosti, o něž své důvody opírá. Odmítnutím soudního přezkumu — takovéhoto © rozhodnutí správního orgánu, s odvoláním na jeho procesní povahu, by účastník správního řízení zůstal bez soudní ochrany, čímž by došlo k porušení jeho ústavně zaru- čeného základního práva dle čl. 3Godst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobodď“. K tomu je nutno pro úplnost dodat, že citovaný nález se sice vztahuje k zákon- né úpravě platné před nabytím účinnos- ti soudního řádu správního, nicméně - jak již judikoval Nejvyšší správní soud v jiné věci (rozsudek ze dne 11. 8. 2004, čj. 2 Afs 33/2004-88) —- „soudním řádem správním nedošlo k omezení rozsahu soudního přezkumu správních rozhod- nutí v tom smyslu, že by byla z tohoto přezkumu opětovně vyloučena rozhod- nutí procesní povahy“. Lze tedy konsta- tovat, že nutnost soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech daňové exekuce je dána již ústavními kautelami, vyplývající- mi zejména z čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle citovaného čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny totiž z pravo- moci soudu nesmí být vyloučeno pře- zkoumávání rozhodnutí týkajících se zá- kladních práv a svobod podle Listiny. Přitom již z povahy věci je zřejmé, že provedením daňové exekuce dochází k zásahu (přinejmenším) do vlastnické- ho práva podle čl. 11 Listiny, a to ve smyslu - podle typu exekuce - zániku vlastnického práva k určité peněžní hod- notě (přikázání pohledávky, srážka ze mzdy) či k movité nebo nemovité věci, k jejímuž prodeji může dojít. Za daných okolností proto soudní přezkum těchto rozhodnutí vyloučen být nemůže. Další podpůrný argumentační poten- ciál plyne ze srovnání exekučního řízení vedeného v civilním a v daňovém řízení. Právní řád, založený na principech jed- noty, racionality a vnitřní obsahové bez- rozpornosti, s sebou nutně přináší impe- rativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdíl- ných právních předpisech či dokonce odvětvích. V daném případě občanský soudní řád v části šesté ($ 251 a násl.) velmi podrobně upravuje výkon rozhod- nutí, přičemž z této úpravy vyplývá, že rozhodování o výkonu rozhodnutí je zá- sadně dvojinstanční (zejm. $ 254 odst. 4 0. s. ř.) a že projednání odvolání a roz- hodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace (viz Bureš/Drápal/Krčmář/Ma- zanec: Občanský soudní řád. Komentář II. díl. 6. vyd., C. H. Beck, 2003, str. 1172). Navíc v těchto věcech občanský soudní řád připouští rovněž použití dovolání, tzn. mimořádného opravného prostřed- ku ($ 238 o. s. ř.). Zmíněnému požadav- ku racionality a bezrozpornosti by proto zjevně odporovalo, pakliže by byl pře- zkumný režim obou zmíněných typů exckučního řízení upraven procesně zá- sadně odlišným způsobem, jakkoliv je zároveň zřejmé, že správní žalobu nelze považovat za opravný prostředek proti správním rozhodnutím, neboť předsta- vuje nikoliv pokračování v řízení před- chozím, nýbrž kvalitativně odlišný typ ří- zení vedeného před jiným typem orgánu veřejné moci. K tomu je ostatně případné i připomenout, že podle usta- novení $ 73 odst. 7 daňového řádu se pro výkon daňové exekuce použije při- měřeně občanského soudního řádu, tak- že i z toho důvodu se případné úvahy 209 792 o zásadní odlišnosti obou procesních re- žimů jeví jako iracionální. Nejvyšší správní soud proto, respek- tujíc hierarchické uspořádání vnitrostát- ního právního řádu, dospívá k závěru danému argumentačním souběhem ci- tovaných ústavních kautel a komparací se srovnatelnou úpravou v civilním říze- ní a vyúsťujícímu ve výsledek, že rozhod- nutí o námitkách proti exekučnímu pří- kazu podle ustanovení $ 73 odst. 8 daňového řádu je rozhodnutím, které lze napadnout žalobou ve správním soud- nictví. Jedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. Protože napadené usnesení krajského soudu je založeno na právním závěru opačném, tzn. na závěru, že se v projed- návané věci nejednalo o rozhodnutí za- kládající, měnící, rušící či závazně určují- cí veřejná subjektivní práva stěžovatele ve smyslu citovaného zákonného ustanove- ní, jedná se nutně o usnesení nezákonné, které Nejvyšší správní soud pro naplnění kasačního důvodu obsaženého v ustano- vení $ 103 odst. 1 písm. e) musel zrušit. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že soudní přezkum v těchto pří- padech samozřejmě nemůže zpochyb- ňovat souslednost a logickou prováza- nost jednotlivých fází daňového řízení. Námitkami proti exekučnímu příkazu proto nelze účinně brojit proti samotné- mu daňovému nedoplatku, stanovené- mu samostatným správním rozhodnu- tím, a rovněž následný soudní přezkum může být zaměřen zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost exekučního titulu, na jeho právní účin- nost vůči povinnému apod., nikoliv již na přezkum důvodnosti samotného exe- kučního titulu. Soudní přezkum proto v těchto případech lze označit za do ur- čité míry omezený a koncentruje se na případné „vybočení“ z řádné a na princi- pu proporcionality založené daňové exekuce. Jak již ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-75, „je-li u správní- ho soudu napadeno rozhodnutí vydané v další fázi řízení (v řízení exekučním), pak přirozeně soud může zkoumat jen samotnou existenci titulu a vhodnost zvoleného způsobu exekuce, poměr výše pohledávky k ceně exekucí postižené věci apod., navíc za podmínky, že stížnost tvy- dí například, že exekuční titul neexistuje, zvolený způsob exekuce není zákonem připuštěn, že cena postižené věci je v ne- poměru k výši pohledávky atp. Soud se ve fázi exekučního řízení nemůže zabývat skutečnostmi, které nastaly před vydá- ním vykonatelného výkazu nedoplatků, tedy v řízení vyměřovacím“. 792 Daňové řízení: povaha rozhodnutí o zastavení řízení; ručení; prominutí daně Řízení před soudem: k pojmu „rozhodnutí správního orgánu“ k čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod k $ 27 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 323/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) 210 ——— ——>————— U óÓ.ěě 792 — -O k $ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z pře- vodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 322/1993 Sb. a č. 169/1998 Sb. k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního I. Kategorii rozhodnutí o zastavení řízení podle $ 27 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze paušálně vyloučit ze soud- ního přezkumu proto, že nenaplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. Soud je povinen v každém jednotlivém případě zkoumat, zda se tako- vé rozhodnutí dotýká subjektivních práv či povinností žalobce, a to včetně těch, jež pramení v ústavním či v mezinárodním právu; v pochybnostech je na místě přijmout závěr ve prospěch soudního přezkumu. II. Zaplacení daňového nedoplatku ručitelem představuje zásah do jeho majetkové sféry, a tedy zásah do základního práva pokojně užívat majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutí 0 žádosti o prominutí daně podle $ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a da- ni z převodu nemovitostí, včetně rozhodnutí o zastavení řízení podle $ 27 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se tedy dotý- ká subjektivní povinnosti ručitele, a proto je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s.ř.s. III. Ručitel, jenž má obdobnou povinnost jako dlužník (tj. povinnost za- platit daňový nedoplatek, čímž se u něj zmenší majetková sféra stejně jako u dlužníka zaplacením daně), musí mít k dispozici též obdobné prostředky k obraně před touto povinností (tedy musí mít rovněž možnost žádat o prominutí daně, má-li tuto možnost i dlužník). Okolnost, že ručitel není daňovým subjektem, je nerozhodná; řízení o jeho žádosti o prominutí daně nelze v tomto případě zastavit podle $ 27 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Požádá-li ručitel o prominutí daně podle $ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a jsou-li splněny podmínky předepsané tímto usta- novením, je finanční ředitelství povinno jeho žádosti vyhovět.
Roman F. proti Finančnímu úřadu v Holešově o námitky proti exekučnímu pří-