Pokud bylo správní řízení pravomocně zastaveno, nelze se domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v rámci ří- zení 0 ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle $ 79 a násl. soudního řádu správního. Přípustným prostředkem soudní ochrany je toliko řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle $ 65 a násl. téhož zákona.
Pokud bylo správní řízení pravomocně zastaveno, nelze se domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v rámci ří- zení 0 ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle $ 79 a násl. soudního řádu správního. Přípustným prostředkem soudní ochrany je toliko řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle $ 65 a násl. téhož zákona.
Nejvyšší správní soud shledává, že v pro- jednávané věci je klíčové zodpovězení otázky, zda správní řízení ve věci žádosti stě- žovatelky o vydání stavebního povolení je pravomocně skončeno. Sem ostatně dopadá i nejvíce stížnostních námitek. Předně je tře- ba říci, že stěžovatelka ve věci podala jediný 759 1294 návrh na zahájení řízení, a to s datem 23. 7. 1995. Dne 29. 4. 2002 stěžovatelka opětovně urgovala rozhodnutí ve věci jejího návrhu ze dne 23. 7. 1995, když žalovanému poskytla kopii žádosti ze dne 23. 7. 1995 a některé dal- ší materiály související s danou věcí. Kopie žádosti stěžovatelky ze dne 23. 7. 1995 byla opatřena razítkem podatelny ze dne 29. 4. 2002. Nejednalo se však o návrh na zahájení řízení, ale pouze o poskytnutí kopie žádosti ze dne 23. 7. 1995. $ ohledem na to, že řízení podle $ 58 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon), je řízením návrhovým, nelze dospět k závěru, že ve věci byla vedena dvě ří- zení, byl-li podán toliko jediný návrh ve formě žádosti o stavební povolení. Ostatně podání dalšího návrhu ve věci dosud neskon- čené pravomocným způsobem brání tzv. pře- kážka litispendence. Nelze tedy dospět ke sta- novisku, které namítá stěžovatelka, že v dané věci probíhala dvě duplicitní řízení, přičemž jedno bylo pravomocně ukončeno a proti druhému byla důvodně podána žaloba na ne- činnost. Takový závěr je nepřípustný nejen z důvodu ochrany právní jistoty. Pokud by v jedné věci bylo zahájeno více řízení, mohlo by např. paradoxně dojít k situaci, že by kaž- dé z nich bylo jinak skončeno. V dané věci te- dy probíhalo jediné správní řízení, které bylo žalovaným dne 17. 7. 2003 zastaveno, při- čemž odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo dne 10. 10. 2003 zamítnuto a napadené roz- hodnutí bylo potvrzeno Krajským úřadem Ji- homoravského kraje. Správní řízení v dané vě- ci je tedy pravomocně skončené, Tato okolnost tak brání tomu, aby žaloba proti nečinnosti správního orgánu ($ 79 a násl. s. ř. s.) byla ús- pěšná. Není totiž možné konstatovat nečinnost správního orgánu, není-li žádného řízení. Věcnou správností rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení, následně přezkoumaného v odvolacím řízení, se Nejvyšší správní soud v tomto řízení nemohl zabývat. Pokud by stě- žovatelka považovala konečné rozhodnutí v té- to věci za nezákonné, nic jí nebránilo brojit proti němu žalobou podle $ 65 a násl. s. ř. s. 1294 Řízení před soudem: místní příslušnost soudu ve věcech mezinárodní ochrany k $ 32 odst. 4 a $ 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb. a č. 519/2002 5b.) K řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se žalobce faktic- ky zdržuje, či soud, v jehož obvodu uvádí žalobce v žalobě místo svého pobytu. Ne- obstojí tak postoupení věci jinému soudu opřené jen o údaj v žalobě uvedený.
Alžběta D. proti Městskému úřadu Mikulov o vydání stavebního povolení, o kasační stíž-