a o změně některých zákonů Procesní lhůtou, která neběží při přerušení správního řízení podle $ 29 odst. 5 správního řádu, je také zvláštním předpisem odchylně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí (zde: lhůta 180 dnů pro vydání rozhodnutí podle $ 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).
a o změně některých zákonů Procesní lhůtou, která neběží při přerušení správního řízení podle $ 29 odst. 5 správního řádu, je také zvláštním předpisem odchylně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí (zde: lhůta 180 dnů pro vydání rozhodnutí podle $ 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).
Žalobou proti nečinnosti podle $ 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsled- ně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního or- gánu stanoví k jeho ochraně proti nečin- nosti správního orgánu, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle $ 80 odst. 1 s. ř. s. lze ža- lobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce do- máhá ochrany, marně proběhla lhůta sta- novená zvláštním: zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li ta- ková lhůta stanovena, ode dne, kdy ža- lobce vůči správnímu orgánu nebo správní orgán vůči žalobci učinil posled- ní úkon. V daném případě se jedná o ří- zení, v němž je zákonem stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí. Podle $ 169 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bylo třeba po- dle tehdy rozhodného znění vyřídit žá- dost o vydání povolení k pobytu ve Ihůtě 180 dnů ode dne jejího podání a tato lhůta slouží k určení okamžiku nečin- nosti správního orgánu. Rozhodné je pak posouzení, zda přerušení řízení mě- lo vliv na její běh či nikoliv. Pro řízení o povolení trvalého poby- tu cizinců platí správní řád ($ 168 záko- na o pobytu cizinců). Došlo-li k přeruše- ní řízení o žádosti podle $ 29 odst. 1 správního řádu, pak podle odst. 5 neběží lhůty podle tohoto zákona. Správní řád tedy vylučuje běh lhůt jím stanovených a k názoru, že jde jen o lhůty správním řádem stanovené, se kloní i právní teorie (např. Vopálka - Šimůnková - Šolín: Správní řád. Komentář. C. H. Beck, 1999). Přesto Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit s právním názorem vyslove- ným v napadeném usnesení krajského soudu, podle nějž přerušení řízení neza- sáhlo do běhu lhůty k vydání rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců. Obecně institut přerušení řízení slouží právě k tomu, aby byly odstraněny překážky, které brání v jeho řádném po- kračování, a jeho důsledky se projevují jednak v tom, že jsou prováděny jen úko- ny sloužící k odstranění překážek a zajiš- tění pokračování řízení, jednak ve vlivu na běh procesních lhůt. Procesními Ihů- tami však je třeba rozumět veškeré pro- cesní lhůty, které se na přerušené řízení vztahují, jinak by přerušení řízení pozby- lo smyslu. Pro řízení o povolení k trvalé- mu pobytu z hlediska procesního platí správní řád s výslovně uvedenými od- chylkami, mezi které patří stanovení lhů- ty pro vydání rozhodnutí. Spojuje-li správní řád s přerušením řízení stavění lhůt podle tohoto zákona, jedná se ze- jména o lhůty k vydání rozhodnutí ($ 49). Je-li řízení přerušeno, tyto lhůty neběží. Stanoví-li správní řád, že neběží lhůty pro vydání rozhodnutí, nelze to vykládat tak, že neběží jen ve vztahu k jejich délce přímo jím stanovené. Pro dané řízení platí správní řád a je stanovena i lhůta k vydání rozhodnutí: namísto lhůt stano- vených v $ 49 správního řádu bylo třeba vydat rozhodnutí podle $ 169 odst. 3 zá- kona o pobytu cizinců do 180 dnů. Úči- nek přerušení řízení co do běhu lhůt je třeba vztahovat k jakékoliv lhůtě pro vy- dání rozhodnutí, neboť důsledkem pře- rušení řízení podle správního řádu je stavění Ihůty pro vydání rozhodnutí. Jen v případě, kdy by zvláštní zákon výslov- ně stanovil - nebo by z jeho dikce bylo zřejmé - že přerušení řízení nemá vliv 381 527 na běh lhůty pro vydání rozhodnutí (te- dy že se doba přerušení do lhůty počítá), „nemělo by přerušení řízení vliv na lhůtu stanovenou v $ 80 odst. 1 s. ř. s. V dané věci tomu ovšem tak není. Pokud krajský soud při počítání lhů- ty k vydání rozhodnutí vycházel z jejího nepřetržitého běhu ode dne podání žá- dosti, tj. od dne 30. 10. 2000, a počátek lhůty pro podání žaloby vázal ke dni 30. 4. 2001, je jeho závěr o uplynutí ža- lobní lhůty dnem 30. 4. 2002 nesprávný; od tohoto data nelze odvozovat závěr o opožděnosti žaloby podané dne 22. 9. 2003. V tom je kasační stížnost důvodná. Oproti tomu nelze stěžovateli při- svědčit v tvrzeném porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod či Úmluvy, neboť jeho argumentace se vztahuje k věcnému vyřízení jeho žádos- ti, kterou v daném stadiu hodnotit nelze; předmětem kasační stížnosti je jen zá- konnost postupu soudu při odmítnutí žaloby pro zmeškání lhůty, nikoliv napl- nění důvodů pro vydání povolení k trva- lému pobytu. I když Nejvyšší správní soud přisvěd- čil stěžovateli co do nesprávnosti právní- ho názoru na důsledky přerušení řízení a z něho odvozeného nezákonného od- mítnutí žaloby, nemohl se ztotožnit s dal- šími stížními důvody. Nečinnost správní- ho orgánu není rozhodnutím ve smyslu $ 65 s. ř. s. (vyjma případů, kdy zákon spojuje nevydání rozhodnutí ve lhůtě 382 s fikcí negativního rozhodnutí o žádosti - o takový případ se zde nejedná). Chrá- ní-li soudní řád správní před nečinností speciálním institutem žaloby podle $ 79 a násl., netřeba podobné konstrukce vá- žit. Nerozhodný je i poukaz na vedení ji- ného soudního řízení v této věci. Nejvyš- šímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žaloba na nečinnost podaná u Městského soudu v Praze smě- řovala proti jinému žalovanému. Nešlo tedy o překážku litispendence a řízení vedené u městského soudu se nijak ne- mohlo promítnout v možnosti podat ža- lobu v tomto případě. Pokud by šlo o věc totožnou, pak by věcnému projednání další shodné žaloby bránila i překážka věci rozhodnuté. Nejvyšší správní soud proto zrušil na- padené usnesení krajského soudu podle $ 110 odst. 1 s. ř. s., a to pro nezákonnost. Věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 té- hož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. K tomuto právnímu názoru je třeba dále připome- nout, že krajský soud bude muset v dal- ším řízení vážit nejen běh lhůty k vyříze- ní žádosti o povolení k pobytu, ale současně i otázku, který orgán byl povi- nen rozhodnout o podané žádosti (z to- hoto hlediska je třeba odstranit pochyb- nost o úplnosti správního spisu ve vztahu ke změně orgánu místně přísluš- ného k rozhodnutí o žádosti). (oš)
Jurij Č. v M. proti Policii ČR o povolení k trvalému pobytu, o kasační stížnosti ža-